Kniha povídek 12.díl Archivy - Strana 2 z 4 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Dítě je zviditelněná láska 4/6

15. 1. 2019 Tina11

0 komentářů

V Kolíně…… Kim byla uvězněna ve vinném sklípku, který byl součástí statku, patřil dr. Ambachovi. Kim seděla na židli. Byla spoutána lany. O jejího Míšu se starala Schüllerová.

AMBACH:„Co ten kluk?“

ERIK:„Je zatím mimo hru. Fízlům zatím nic neřekne.“

AMBACH: „Na pár dní budeme mít klid.“

ERIK: „Co ta malá ve sklepě.“

AMBACH:„Zatím ji tu necháme. Její dítě dáme na prodej. Než zvedneme kotvy, budeme se jí zbavit.“ Erik souhlasně pokyvoval hlavou.

Ina na soudním lékařství poznala Sandru podle tetování a jejích věcí, co měla na sobě. Tom, Semir a Johannes si šli prohlédnout Sandřin byt. Sandra bydlela v bytě po starší ženě, která odešla za svým synem do Hamburku. Byt byl zařízen starožitnostmi – krásné skříně, stoly, židle, zrcadla, …… Tom si prohlížel velkou barokní komodu v obývacím pokoji. Otevřel dvířka v horní části komody, kde byli po stranách šuplíky a uprostřed byla mezera. Tom strčil ruku do mezery, kde na konci šuplíku byl čudlík. Za ten zatáhl, otevřela schránka. Vyndal klíček. Přišel k němu Semir.

SEMIR:„Koukám, že máš větší štěstí.“

TOM:„Najít ty správné dvířka.“ Otevřel ve spodní části dvířka komody. Vnitřní uspořádání bylo stejné jako v horní části. V mezeře na jedné ze stran šuplíků byl schován zámeček pod malou kulatou krytkou. Tom dal na stranu krytku a strčil do ní klíček. Po otočení se otevřela schránka. Vyndal průhlednou kapsu ve formátu A4. Rozepnul zip na delší straně kapsy. Z toho vyndal fotky a papíry. Společně si je prohlížely. Na fotkách byl Erik, dr. Ambach a jejich asistentka Schüllerová. Fotky byly pořízeny při obchodu s dětmi. Ještě další dvě fotky patřily Ivanovi a Kim.

SEMIR:„Ale ne……“ Tom narazil na seznam dětí, který byl tvořený fotkami.

TOM:„Klidně si můžeš vybrat.“ Prohlížel si seznam. Jedno z dětí bylo zvýrazněno červenou fixou.

SEMIR:„Zřejmě půjde o to zemřelé dítě.“

TOM:„A tohle bude ta Kim.“

SEMIR:„Není na druhý straně něco napsáno.“ Tom otočil fotku na zadní stranu, ale byla prázdná. „Škoda…“ Tom otočil všechny fotky, ale měli prázdné zadní strany.

Tom se Semirem se vracely na služebnu. Johannes si v klidu ležel na zadních sedadlech. V autě se ozvala vysílačka.

HOTE:„Kobra19, Kobře11.“ Tom převzal vysílačku.

TOM:„Hote, co pro nás máte?“

HOTE:„Už se našlo auto tvé mrtvé dívky.“

TOM:„To šlo ale rychle.“

HOTE:„Trochu nám k tomu pomohlo štěstí. Povodí Rýna ve spolupráci s říční policií prohledávaly dno Rýna……“

TOM:„Kde to auto ulovily?“

HOTE:„V Kolíně-Niehlu, naproti kontejnerovému překladišti.“

TOM:„Dobře. Sejdeme se na místě výlovu.“

HOTE:„Rozumím.“ Semir vyrazil za kolegy.

Kolín-Niehl…… Místo nalezení auta – Ford Focus, bílé barvy, stál na odtahovém voze od KTU. Hote s Bonrátem tu byly konečně jako první, po chvilce dorazil i Peugeot. Tom se Semirem zavítaly za kolegy. Hned zahltily informacemi.

BONRÁT:„Kolegové od říční policie hned dali do databáze.“

HOTE:„Našlo by až za delší čas. Měli smůlu, že prohledává dno Rýna.“

SEMIR:„Nechte to auto převést na KTU.“

BONRÁT:„Už se stalo.“

Na služebně……. Semir s Tomem zavítali rovnou za šéfkou do její kanceláře. Johannes se uložil pod Andrein stůl.

ŠÉFKA:„Co vám ta dívenka řekla.“

SEMIR:„Sandra Schneiderová a ten kluk Ivan se zapletli do nebezpečné hry…“

TOM:„Odhalili obchod s dětmi.“ Položil přes šéfovou fotky a seznam dětí. Šéfová si to začala prohlížet. „To jsme našli v bytě Schneiderové.“

ŠÉFKA:„Co to označené dítě.“

SEMIR:„Domníváme se, že jde o dítě té unesené Kim.“ Ukázal na fotku s Kim.

ŠÉFKA:„Co ti ostatní?“

TOM:„Na to budeme potřebovat pomoc Andrey.“ Do kanceláře vstoupila Andrea

ANDREA:„Do ruky se mi dostala zprávě ohledné nehody. Podle svědků se pronásledovala dvě auta. Všichni se shodli, že se jednalo o zelené terénní auto.“

TOM:„A SPZ?“

ANDREA:„Mám tu pár typů. Ale většinou se nepatrně liší.“

ŠÉFKA:„Tak je všechny prověřte.“

ANDREA:„Ještě tu mám dva identikity.“ Kresby ze spisu položila na stůl. Engelhardtová přiložila k identikitům fotky Kim a Erika. „V autě ještě kolegové našli dudlík.“

TOM:„Ivan chtěl, aby se Kim s malým někam schovala do bezpečí.“

SEMIR:„Místo toho je tenhle odvedl někam jinam. Jak se daří Ivanovi?“

ANDREA:„Drží se. Zatím ještě nemá vyhráno.“

ŠÉFKA:„Hrozně by nám pomohlo najít, jaké jména ukrývají tyto fotky.“

ANDREA:„Podívám se na to.“ Sbalila všechny podklady k případu. Spolu s Tomem a Semirem odešla z kanceláře.

Na statku……. Jednal se velký komplex budov čtvercového půdorysu. V jednom rohu byla příjezdová cesta s bránou. Ke statku vedla alejní cesta. Celý komplex byl obehnán vzrostlými listnatými stromy. Uprostřed dvora stála mohutná lípa v kulatém trávníku.

Ambach tu občas prováděl své obchody. V jednom křídle byl vstup sklepení. Šlo se po schodech dolů, kde na konci byli dřevěné mohutné dveře. Vinný sklep se skládal z velkých sklepů. Bylo jich celkem tři. Úplně v tom posledním seděla svázána Kim. Malými skoky se židlí se dostala k regálu, kde měl dr. Ambach uložená vína. Vzala jednu lahev vína, kterou upustila na zem. Lahev se roztříštila. Kim se pomalu a lehce rozhoupala a opatrně spadla ne zem. Na zemi prošmátrala po střepu, kterým přeřezala lana u zápěstí a u nohou. Hned šla obhlídnout situaci. Zastavily je mohutné dveře. Kim tu zůstala uvězněná. I když volala o pomoc. Nikdo ji neslyšel. Statek stojí daleko od lidí.

V Římě……. Lorenco, Tina a Rex byli na policejním prezídiu. Tina seděla u Rexe a drbala ho ušima. Lorenco seděl u svého stolu, do jejich rozhovoru vstoupil Morini.

MORINI:„Mám novinky.“

LORENCO:„Tak sem s nimi.“

MORINI: „Technici našli dvoje zajímavé otisky.“ Tina se zaběhla podívat k Morinimu na majitele otisků. Držel jejich spisy v ruce.

TINA:„Dario Conti a Flavio Rinaldi.“

LORENCO:„To mi chceš říct, že tam vlezli a neměli na rukách rukavice.“

MORINI:„Vše je možné. Oba dva mají za sebou vězení za malé krádeže. Lupy dělaly v Římě, Miláně, ve Florencii…“

TINA:„Můžu…“

MORINI:„Ale jistě.“ Tina šáhla po spise Daria Contiho. Listovala v něm a zastavila se jednoho bodu jeho spisu.

TINA:„To jsem ani nevěděla, že mu dají do spisu.“

LORENCO: „Ty jednoho znáš?“

TINA:„Ano…. Dario Conti nám pomohl rozprášit velkou bandu, která měla svědomí malé banky a zlatnictví. Dario byl v té bandě jako informátor. Když pak zjistili, chtěli na něj svalit vraždu klenotníka. Dostal podmínku, vím, že sekal latinu.“

MORINI:„Abych nezapomněl, v té čtvrti se stalo více krádeží. Ve většině případů, když nebyli majitelé doma.“

LORENCO:„Ale teď je Elisa překvapila.“

V Kolíně……. Andrea pracovala na dispečinku. Johannes jí dělal společnost. Ležel jí u nohou. Když šla Andrea za komisaři do jejich kanceláře, Johannes se uložil do svého pelíšku.

ANDREA:„Tak jsem to už rozluštila.“

SEMIR:„Nakrm nás novinkami.“

ANDREA:„Unesená dívka se jmenuje Kim Katznerová. Kim odešla s Erikem Kaufmannem.“ Položila na stůl jeho fotku. „Podívala jsem se na ty SPZ. Podařilo se mi najít tu pravou kombinaci.

TOM:„A kde je vítěz.“

ANDREA:„Terénní vůz je přihlášen na dr. Ambacha. Je to právník. Erik Kaufmann pracuje pro něj.“ Položila jeho fotku na stůl.

SEMIR:„Co tam starší žena?“

ANDREA:„Ta se jmenuje Anita Schüllerová. Pro pana Ambacha dělá asistentku.“

TOM:„Ivan se s Ambachem při závozu zboží buď v Innsbrucku, nebo až tady v Kolíně.“

ANDREA:„Ze zajímavosti jsem poslala fotku Schüllerové do nemocnice v Innsbrucku.“

SEMIR:„To byl dobrý nápad. V nemocnici si vyhledávala mladé dívky, které dítě nechtěj.“

Druhý den……. Tom se Semirem se hned po ránu vydali za dr. Ambachem. I tentokrát šel s nimi Johannes.

AMBACH:„Jel snad někdo z mých klientů moc rychle.“

SEMIR:„Jsem na tuhle větu alergický.“

TOM:„Semire, to chce klid…“ šuškali si pro sebe pod fousy. „Jsme tu kvůli nehodě, do které se zapletl terénní vůz s SPZ KQA 357.“

AMBACH:„Stalo se něco Erikovi?“

SEMIR:„Nic se mu nestalo. Akorát pan Kaufmann unesl jednu dívku s dítětem. Řidič toho druhého auta je v nemocnici.“

AMBACH:„To je směšné…. Erik by nic takového neudělal.“

TOM:„Svědci nehody se na jeho portrétu úplně shodli.“

AMBACH:„To mu nevěřím. Můžete mi říct, co by dělal as tou dívkou a děckem.“

SEMIR:„Dívky by se mohl zbavit a její dítě prodá neplodným párům.“

AMBACH:„Jak jste přišli na tuhle pitomost.“

TOM:„Dostala se nám informace, že se ztratily děti z nemocnice. Jedna dívka po nich pátrala a skončila mrtvá. Další dívka hledá své dítě…“ Ambach byl lapen. Honilo se mu hlavou, jak se k tomu vůbec dostaly.

Na KTU……. Tom měl Johannese v náručí, po cestě ho drbal. To se Johannesovi líbilo.

HARTMUT:„Ahoj kluci.“

TOM, SEMIR:„Ahoj Hartmute.“

HARTMUT: „Ahoj Johannesi. Tebe jsem dlouho neviděl.“ Pohladil si Johannese na přivítanou. Johannes dvakrát na Hartmuta štěknul, že také zdraví.

SEMIR: „Máš něco pro nás?“

HARTMUT: „Moc toho nemám. Na věcech mrtvé dívky jsem našel vlákna z rukavic. Jedná se o běžné rukavice. Z auta nic nemám. Týdenní pobyt v Rýně udělal své. Akorát mě něco zarazilo.“ Šli se podívat na auto, Tom vypustil Johannese na zem. „Vzdálenost sedadla je dost daleko.“

SEMIR:„Za volant sedl muž.“

HARTMUT:„Mrtvá menšího vzrůstu a sedadlo by bylo blíž.“

TOM:„Zabili, všechno naaranžovaly, opatrně převezli a uložili k dálnici.“

SEMIR:„Auto pak hodili do Rýna.“

Andrea se ozvala Semirovi na mobil, že má zprávu z nemocnice z tyrolské metropole Innsbrucku. Tamní vrchní sestra Schüllerovou poznala. Chodila tam vyzvídat, kdo chce dát dítě k adopci. Také si potom i dítě odnesla.

Dítě je zviditelněná láska 3/6

13. 1. 2019 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

V nemocnici…… Když Tom se Semirem našli sestru Inu, zašli si popovídat na sesternu, kde nikdo nebyl.

TOM:„Kdo je ta mrtvá?“

INA:„Je to moje kamarádka Sandra Schneiderová. Pracoval tu semnou na oddělení.“

SEMIR:„Kdy jste ji viděla na posledy.“

INA:„Před 14 dni, byla jsem na dovolené. Bylo mi divné, že tu není. Vrchní sestra mi řekla, tu na oddělení týden neviděla. Vždy dala vědět, že nepřijde do práce.“

TOM:„Od vás bychom potřebovali, abyste jela s námi na soudní lékařství… kvůli identifikaci.“

INA:„Jistě.“

SEMIR:„Měla přítele?“

INA:„Teď momentálně ne. Žila sama.“

TOM:„Rodiče Sandry nehledali?“

INA:„Sandřiny rodiče jsou neznámí. Sandru vychovávala pěstounka, ale ta se odstěhovala do Mnichova. Stará se tam o své rodiče.“

SEMIR:„Nechovala se Sandra poslední době divně?“ Inu napadla jedna, kterou se Sandra zabývala v poslední době.

INA:„Jestli to je ono, co Sandra probírala…“

TOM:„Co to bylo?“

INA:„Sandra pracovala 2 až 3 měsíce v nemocnici v Innsbrucku, byl to takový výměnný pobyt. Dost ji rozladilo, že se z nemocnice ztratila 2 miminka a jedno zemřelo.“

SEMIR:„Jak se může ztratit dítě z nemocnice.“

INA:„Podle nemocničních záznamů se děti daly k adopci. Mladé dívky mezi 17 a 19 lety podepsali adopční papíry. Tím se zabránilo, že dívky dítě po porodu neviděly, aby se na něj nemohli fixovat. Sandra zavedla jednu dívku za jejím dítětem. To pak zemřelo. Sandra si prohlížela adopční formuláře, podpisy dívek byly úplně jiné, než kterými se prokázaly na příjmu.“

TOM:„Ty dívky si museli předem vytipovat. Kdo to udělal si o nich, musel zjistit jejich rodinné poměry.“

SEMIR:„Víte na, co zemřelo?“

INA:„Sandra mi říkala, že prý mělo srdeční slabost. Ale záznamy o nemocném srdíčku nic neprokazovaly.“

TOM:„Určitě se v tom Sandra trochu angažovala.“

INA:„Ano, hodně se v těchto případech vrtala. Dívce, které zemřelo dítě, se jmenovala Kim. Hodně si spolu telefonovaly. A pak se scházela s jedním klukem, ten se jmenoval Ivan. S Ivanem se seznámila právě v Innsbrucku. Do nemocnice zavážel věci. Teď jezdí pro jednu firmu tu v Kolíně. Rozváží zboží firmám, ale i fyzickým osobám, které si objednají zboží v e-shopu.“

TOM:„Víte, jak se tam firma jmenuje?“

INA:„To opravdu nevím.“

SEMIR:„Zavání mi to, jako obchodování s dětmi.“

TOM:„Pustili se do dost nebezpečné akce, pokud zjistili, o koho jde.“

Tom se Semirem zavezli Inu na soudní lékařství. Cestou na soudní lékařství se zastavili v koloně, před nimi se stala nehoda se zraněním. Místo ještě vyšetřovala policie. Tom vystavili na střechu Peugeotu majáček, Semir přijel blíže k nehodě. Tom se Semirem zašli za policistou, kterému se legitimovaly. Policista jim řekl, co se tu stalo. Druhý policista seděl v autě, kde to vypadalo jako v kanceláři – počítač, pohodlné křeslo, stůl se židlí, tiskárna. Policista ukázal na monitoru řidičák havarovaného vozidla. Semir zašel pro Inu do auta, zavedl jí k ostatním.

SEMIR:„Je to ten Ivan, který se znal se Sandrou?“

INA:„Ano, co se mu stalo?“

SEMIR:„Měl těžkou nehodu. Byl převezen do nemocnice.“

V Římě…… Lorenco pozval Tinu na oběd do jedné malé restaurace za Římem. Rex byl samozřejmě s nimi, aby o něco nepřišel. Když odcházeli z restaurace, měl Lorenco telefonát u auta. Rex skočil do auta přes stažené okýnko na místě spolujezdce u řidiče, kde ho Tina zatím drbala.

LORENCO:„Uděláme si jednu malou změnu plánu.“

TINA:„Nemám s tím žádný problém.“ Rex si sedl na zadní sedačky, aby si Tina mohla sednout vedle Lorenca. Většinou Rex sedí vepředu vedle Lorenca.

Lorencovo auto dorazilo do vilové čtvrti na okraji Říma, kde na ně čekala mrtvola ženy. Morini vyšel z vily ven, aby si popovídal se svědky, kteří našli mrtvou ženu. Morini si ani svědků nevšiml, a rovnou zavítal za Tinou a Lorencem.

MORINI:„To jsou k nám hosti.“ S velkou radostí se přivítal s Tinou. „Ahoj Tino.“

TINA:„Ahoj Morini.“

MORINI:„Kde se tu bereš?“

TINA:„Přijela jsem na oslavu Rossettiho a Martinelliho. Na večírku jsem se potkala s Lorencem a Rexem.“

LORENCO:„Co se tu stalo?“

MORINI:„Sousedé našli tělo Elisy Donatiové. Bylo jim divné, že celý dům volně přístupný – otevřená branka, vchodové dveře, ……“

LORENCO:„A bavil ses s nimi.“

MORINI:„Ještě ne… jako správný gentleman jsem se šel, přivítal s Tinou.“

LORENCO:„My se jdeme podívat dovnitř.“

Tina, Lorenco a Rex se šli podívat na místo činu. Oběť ležela na zemi s tupou ránou na hlavě v obývacím pokoji. Zloději vykradli sejf a další cennosti, co viděli a našli. Tělo ohledával patolog.

PATOLOG:„Ahoj Lorenco.“ Tinu si pamatoval z dřívějších dob, jako Tina patologa.

LORENCO:„Ahoj.“

PATOLOG:„Dneska tu máš jiného a vzácného pomocníka. Dobrý den.“ Tina s patologem si podali ruce na přivítanou.

TINA:„Dobrý den.“

LORENCO:„Mám. Tina tu je jenom na pár dní.“

TINA:„Jsem tu ze soukromých důvodů.“

PATOLOG:„Určitě se nebudu mýlit, že jde o tu slávu na státním zastupitelství.“

TINA:„Máte pravdu.“

LORENCO:„Můžeme přejít k případu.“

PATOLOG:„Jistě. Ta žena byla silně praštěna do hlavy, předmět měl tupou hranu.“

LORENCO:„Co ty modřiny na zápěstí?“

PATOLOG:„Ty jsou od těch provazů, kterými byla svázána.“ Objevila se u nich technička Valerie.

VALERIE:„Mimo těch provazů, jsme tu našli ještě i roubík. Trezor byl otevřen pomocí kódu. Pachatel ti zanechal bláto z bot.“

LORENCO:„Našla se vražedná zbraň.“

VALERIE:„Nic jsme nenašli.“ Dva zřízenci z patologického ústavu, si odvezli mrtvolu, Valerie s patologem si šli každý po své práci.

LORENCO:„Takže tu máme loupežnou vraždu.“

TINA:„Nemyslím si, že to byl lupič. Nejdřív by ji svázal, oloupil, zabil a rozvázal. Přesunul, kde jsme ji našli. To nedává smysl.“

LORENCO:„To je dobrý postřeh.“

TINA:„A navíc by tu nechal vražednou zbraň.“

LORENCO:„To je fakt. Ještě, že tě tu mám.“ Oba dva se usmívali. Odešli za manžely, co našli mrtvou.

LORENCO:„Jak moc jste se znaly?“

BRUNO:„Jak jsme tu už říkaly inspektorovi. Znali jsme se dobře. Hodně jsme se navštěvovali.“

LORENCO:„Dokázaly byste napsat seznam chybějících věcí paní Donatiové?“

ROSA:„Jistě. Čeho jsem si všimla, že chybí busta Beethovena na římse nad krbem.“

TINA:„Jste si s tím naprosto jistá?“

ROSA:„Ano. Elisa ji dostala od nás k narozeninám. Měla hrozně moc ráda vážnou hudbu.“

BRUNO:„Busta stála na malém soklu.“

ROSA:„Přivezli jsme ji až z Vídně.“

LORENCO:„Tady inspektor vás nechá, abyste si prohlédl pokoj. Potom bychom se pro ten seznam zastavili.“

MORINI:„Tak pojďte se mnou.“ Tina s Lorencem si všimli, že ze sousedního domu je sledovala z terasy postarší žena. Ihned za ní zašli. Dveře jim otevřela Innes Bellottiová, pustila je do domu.

INNES:„Ubohá Elisa. Bude mi chybět.“

LORENCO:„Usuzuji, že jste znali dobře.“

INNES:„Ano. Byli jsme dobré kamarádky. Kdo ji jen mohl udělat.“

TINA:„Zatím vše ukazuje na loupežnou vraždu.“

INNES:„Elisa byla vyloupena.“

LORENCO:„Vzali ji věci z trezoru.“

INNES:„Viděla jsem běžet přes zahradu Elisy dvě osoby.“

TINA:„Kdy to bylo?“

INNES:„Asi tak kolem třetí ranní hodiny.“

TINA:„Ve tři hodiny ráno.“

INNES:„Nemohla jsem spát. Probudilo mě to horko, v poslední době špatně spím. Chvilku jsem seděla na terase. Brala jsem si práše na spaní, v té době jsem viděla běžet ty dvě postavy.“

LORENCO:„Jak vypadaly?“

INNES:„Postavy byly v celém černém. Do obličeje jsem ji vůbec neviděla.“

LORENCO:„Šla jste se podívat na Elisu?“

INNES:„Ano byla. Když jsem odcházela, byla úplně v pohodě. Chtěla jsem s Elisou počkat na policii, ale poslala mě pryč.“

TINA:„Neměla paní Donatiová spory se sousedy?“

INNES:„Občas se pohádala se sousedem Larinim.“

TINA:„O co šlo?“

INNES:„Elisa si občas pustila svou hudbu víc nahlas. A taky si ještě stěžoval na štěkot psa.“

LORENCO:„Jaký pes? Žádného jsme v domě nenašli.“

INNES:„Už to budou tři týdny, co umřel.“

LORENCO:„To nám bude stačit.“ Tina s Lorencem se rozloučili s paní Bellottiovou. Odešli za Morinim, který vyprovázel svědky k brance. Ti odcházeli domů.

MORINI:„Všechno si prohlédli. Kde jste byly?“

LORENCO:„U sousedky Innes Bellottiové. Ptal ses na sousedy?“

MORINI:„Jistě. Paní Donatiová měla menší spory s Larinim. Každým dnem se bude vracet zpět do Říma. Je na návštěvě u svých příbuzných v Palermu.“

Dítě je zviditelněná láska 2/6

11. 1. 2019 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Na KTU……

HARTMUT:„Ahoj kluci.“

TOM, SEMIR:„Ahoj Hartmute.“ Vedle nich cupital Johannes.

TOM:„Přišli jsme se zeptat, jestli něco pro nás máš.“

HARTMUT:„Pomalu procházím věci. Moc vám nepomůžu.“

SEMIR:„Už ses koukal na tu kulku.“

HARTMUT:„Projektil je tak zničený……“

TOM:„Hartmute, …… Tobě se povede všechno.“

HARTMUT:„I kdybyste mi dali milion, tak ten projektil je na odpis. Se na ní podívejte. Jestli promluví její oblečení, to bude zázrak.“

Na služebně……

SEMIR:„Jsem ve slepé uličce.“

ŠÉFKA:„Spojím se státní zástupkyní, abychom mohli požádat veřejnost o pomoc. Někomu přece musí chybět.“ Tom se Semirem souhlasně kývaly hlavami.

Po domluvě a dohodě se vydala médiím prosba o pomoc identity mrtvé dívky. Dostane se to do tisku i do televize.

V Římě……Tina dorazila v odpoledních hodinách do Říma a se ubytovala v zamluveném 4* hotelu Alpi, který zabookovali Rossetti a Martinelli. Ve večerních hodinách vyrazila na zahajovací večírek na státní zastupitelství. Na večírek byl pozván komisař Lorenco Fabri a Rex. Rexovi uši zaslechli v ohromném hluku jedem známí hlas. Byl to Tinin hlas. Prohodila pár slov s jedním kolegou, se kterým dříve pracovala. Rex samozřejmě zbystřil, Lorenco se na něj podíval. Rex velmi tiše zaštěkal.

LORENCO:„Rexi, chovej se slušně.“ Rex šel naproti Tině, když ho zblýskla, šla mu naproti a přivítala se s ním. Rex zavedl Tinu za Lorencem.

LORENCO:„Ahoj Tino.“

TINA:„Ahoj Lorenco.“

LORENCO:„Vůbec jsem tě tu nečekal. Moc ti to sluší.“ Zadíval se na Tinu. Měl menší výpadek slov, jak byla Tina sexy. Tina měla na sobě černé šaty s hlubokým výstřihem do „V“ s krajkovou vsadkou v horních partiích šat. Tině potrhli její postavu, krátké byli nad kolena. Vzala si k tomu příhodné doplňky.

TINA:„Díky.“ Přišli k nim oslavenci – soudce Rossetti a státní zástupce Martinelli.

ROSSETTI:„Zdravíme tu zahraničního hosta.“

TINA:„Dobrý večer.“

MARTINELLI:„Dobrý večer.“ Tina si podala ruce na přivítanou s oslavenci.

ROSSETTI:„Kde jste nechala vašeho otce?“

TINA:„Mám vám vyřídit, že se moc omlouvá, že tu dneska nemůže být. Dokončuje jeden důležitý obchodní kontrakt. Nemusíte se bát, přiletí se na vás podívat.“

ROSSETTI:„Už jsme tatínka dlouho neviděli. Rádi ho uvidíme.“

TINA:„Už se těší, až se s vámi setká.“

MARTINELLI:„Odkud se znáte s Fabrim?“

LORENCO:„Naše přátelství započalo u jednoho případu, když tu Tina byla mi s případem pomáhat. Pravidelně se vídáme, když je Tina v Římě.“

ROSSETTI:„Omluvte nás, vidím další oběť na přivítanou. Určitě se dneska nevidíme naposledy.“ Soudce se státním zástupcem odešli.

LORENCO:„Odkud je znáš?“

TINA:„Dlouhá léta jsme spolupracovali na kriminálce v Miláně. Tehdy byl můj otec mým šéfem.“

LORENCO:„To muselo být hrozné…“

TINA:„Ani né. Dost jsme si rozuměli.“

LORENCO:„Většinou to bývá naopak?“

TINA:„Co ty a Rex máš společného s Rossettim a Martinellim?“

LORENCO:„Pár krát jsme spolu dělali na několika případech.“ Lorenco našel číšníka, od kterého si vzal dvě sklenky se šampaňským. Jednu sklenku dal Tině. Spolu si přiťukli na přivítanou.

V Kolíně…… Tom se Semirem ještě byli na služebně. Se šéfkou sledovali večerní zprávy, ve kterých byla reportáž o mladé dívce.

ŠÉFKA:„Zítra se to objeví v tisku.“

SEMIR:„Doufám, že se někdo ozve.“

ŠÉFKA:„Schrankmannová vyhradila pouze tři dny. Když se do těch dnů nikdo neozve, případ se založí ad acta.“

TOM:„Je čas jít domů.“

Kim s Ivanem stáli před domem ženy, která dělá asistentku dr. Ambachovi – Anita Schüllerová. Byt byl v patře. S pomocí lana s vidlí na konci lana, se zakousla o hranu zábradlí balkónu. Nejdřív vyšplhal po laně Ivan, potom pomohl Kim přelézt přes zábradlí. Ivan opatrně otevřel dveře na balkón, a svítili si baterkami. Na chodbě viselo na zdi velké zrcadlo s mohutným dřevěným pozlaceným rámem. Ivan objel rukou rám zrcadla, až narazil na páčku, kterou odjistil. Celé zrcadlo byli na pantech, Ivan otevřel zrcadlo. Vešli dovnitř, v místnosti bylo 6 postýlek, ve kterých ležela miminka. Kim si prohlédla děti, našla zde svého Míšu. Vzala do náručí a odešla ven. Ivan zavřel za sebou zrcadlo, odešli stejnou cestou ven z bytu. Nasedli do auta a odjeli k Ivanovi domů, kde je nechal Kim a Míšu přespat.

Když se vrátila domů Anita Schüllerová, ozvala chůvička s dětským pláčem v obýváku. Odhodila věci do kuchyně, zašla podívat na děti. Otevřela si zrcadlo a vzala do náručí holčičku, která plakala. Všimla si, že jedna postýlka je prázdná. Položila zpátky do postýlky holčičku a šla hned do kabelky, ze které vyndala mobil. Volala dr. Ambachovi, řekla mu, co se stalo.

Druhý den…… Ivan byl hned po ránu na procházce – zašel pro čerstvé housky k snídani. Po cestě si koupil denní tisk. Doma začal číst článek o neznámé dívce, která se našla u dálnice. Po chvilce přišla k němu Kim.

KIM:„Co tam hltáš?“

IVAN:„Tady ten článek.“ Ukázal ho Kim. Kim si četla článek. Fotka jí někoho připomínala.

KIM:„Nechci ani pomyslet…“

IVAN:„Na co?“

KIM:„Že Sandra je mrtvá. Podle toho popisu to na ní úplně sedí.“

IVAN:„I kdyby to byla ona a řekla bys to té dálniční policii. Nemáme proti Ambachovi žádný kloudný důkaz.“

KIM:„Stačila by ta ženská s těma dětma.“

IVAN:„Všechno může zapřít. Ambach jí z toho vždy vyseká.“

KIM:„Co budeme dělat?“

IVAN:„Necháme to v klidu plavat. A ty se vrátíš do Innsbrucku.“

KIM:„To se mi nelíbí. Může si mě vše najít.“

IVAN:„I kdybychom navedli dálniční policii na Ambacha, tak zase půjdou po nás.“

KIM:„Ale byli bychom pod jejich ochranou.“

Před dům dorazilo terénní vozidlo. V autě seděl Erik Kaufmann, který pracuje pro pana dr. Jürgena Ambacha.

Nemocnice sv. Terezy…… mladá sestřička Ina Fischerová se vrátila z dovolené a čekala ji služba po dovolené. U svých kolegyň na stole zahlédla dnešní tisk se článkem od dálniční policie. V článku hned poznala svou kolegyni. Na sesternu přišla kolegyně Nina.

INA:„Ahoj.“

NINA:„Ahoj. Já byla dovolená?“

INA:„Bylo to úžasný.“

NINA:„Pak musíš vyprávět.“

INA:„Sandra si vzala dovolenou?“

NINA:„Vůbec netuším. Několik dní jsem tu neviděla. Proč se ptáš?“

INA:„Něco mi slíbila. Potom zajdu zeptat vrchní.“

Na služebně…… Tom se Semirem seděly ve své společné kanceláři. Dodělávali resty pro Engelhardtovou. Po telefonním rozhovoru šla Andrea za Tomem a Semirem.

SEMIR: „Copak se děje?“

ANDREA: „Měla jsem telefonát s jednou dívkou. Reaguje na náš článek v novinách. Ví, kdo je ta mrtvá.“

TOM: „A na koho se máme obrátit.“

ANDREA:„Jmenuje se Ina Fischerová, najdete ji na porodnickém oddělení v nemocnici u svaté Terezy.“

SEMIR: „Řekni šéfce, kam jsme se ztratili.“

ANDREA:„Jistě.“ Komisaři si vzali bundy. Semir při odchodu dal Andree pusu na rty.

U Ivana doma…… Ivan s Kim se dohodli, že Kim odjede s Míšou zpátky do Innsbrucku. Odveze ji do hotelu, kde si vezme věci a potom na nádraží. Nasedli do auta, za nimi vyrazil Erik. Erik do Ivana a Kim narážel zezadu. Byly to silné nárazy. Ivan začal ujíždět. Ivan poznal Erika za volantem. Ivan strhnul volant na chodník, aby nenaboural auto před sebou. Ivanovo auto projelo skleněnou zastávkou, která se roztříštila na tisíce kousků. Kim měla strach v očích. Erik přejel do protijedoucího pruhu, Ivan se vrátil do svého pruhu. Boky do sebe narazili. Erik odstrčil Ivana, který dostal hodiny, kufrem narazil do vyjíždějícího náklaďáku z vedlejší uličky. Ivan byl těžce zraněn, Kim byla také zraněna.

IVAN:„Vem malého a jeď do Innsbrucku.“

KIM:„Přece tě tu nenechám.“

IVAN:„Chci, abyste byli v bezpečí.“ Kim vzala Míšu do ruky. Moc daleko nedošla. Zastavil ji Erik.

ERIK:„Teď půjdeš se mnou.“ Kim se moc nechtělo. „No, co je…“ Kim tedy šla s Erikem. Nasedla do auta, oba dva jeli za dr. Ambachem. Svědci přivolali pomoc.

Povídka č.131: Dítě je zviditelněná láska 1/6

9. 1. 2019 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

U Tiny a Toma…… Tina odjížděla do Itálie na oslavu narozenin a výročí odpracovaných let soudce Angela Rossettiho a státního zástupce Vincenzo Martinelliho, své právní služby dávaly v Římě a Miláně. Tina se svým otcem se soudcem a státním zástupcem dlouhá léta spolupracovaly na kriminálce v Miláně. Na velkou oslavu byla pozvána Tina s otcem do Říma.

Tina si dávala věci do kufru auta – Škoda Superb Combi. Tina pojede sama do Milána, kde přespí u jejich rodinné příbuzné Petry, druhý den bude pokračovat do Říma. Tinin otec přiletí letadlem za tři dny do Říma. Tom přiběhl za Tinou, v ruce držel průhlednou krabičku, ve které byla sladkost pro Petru, po které se vždy může utlouct.

TOM:„Hlavně nezapomeň toto.“

TINA:„To by mi Petra dala.“ Převzala si krabičku od Toma, uložila ji do kufru.

TOM:„Ještě, že mě tu máš.“ Tina zavřela dveře od kufru. „Pojedeš ještě k mamce.“

TINA:„Pojedu. Jenom doufám, že nepotáhnu do Milána celej Kolín.“

TOM:„Ani bych se tomu nedivil. Ať mi tě nikdo neukradne. Hlavně jeď opatrně.“

TINA:„Já se nedám. Já se ti pak ozvu.“ Dali si polibek na rozloučenou.

TOM:„Pozdravuj Petru a užij si to.“

TINA:„Budu pozdravovat. Tak snad mám všechno.“ Dala Tomovi velkou pusu na rty. „Ahoj.“

TOM:„Ahoj.“ Tina nasedla do auta a vyrazila na cestu. Tom za Tinou zavřel vrata před vjezdem do garáže.

Na dálnici…… Tom se Semirem brázdili si to jako každý jiný den po svém rajonu. Dnešní obhlídku jezdili v Tinině vínové Škodě Octavii Rapid, svá služební auta si sešrotovala.

Po A3 se řítil vytuněný Volkswagen Golf černé barvy, se stříbrnými samolepkami po celém autě. Na pneumatikách byly zvýrazněný brzy na červeno. V autě seděli dva mladíci. Měly veselou náladu, už měly něco upito a při jízdě si upíjeli alkohol. Golf kličkoval mezi ostatními auty. Někteří řidiči se jim raději uklidili z cesty, když se je, viděli ve zpětném zrcátku.

Vínová Octavia zastavila na malém odpočívadle těsně u dálnice. Tom se Semirem nechali Johannese se proběhnout a aby udělal loužičku.

Černý Golf se nebezpečně blížil k vínové Octavii. Před Golfem se rozhodl předjíždět kamion, který vezl ovoce, druhý kamion. Aby mladík nemusel brzdit a trmácet se za předjíždějícím kamionem, rozhodl se to vzít přes odstavný pruh. Kluci z toho měli ohromnou švandu. V odstavném pruhu předjeli kamion, a vrátili se zpět. Před nimi jelo auto s vlekem, který vezl nábytek. Toho si řidič Golfu všiml pozdě, najel na vlek, který mu posloužil jako rampa. Golf se vymrštil do vzduchu a letěl směrem k vínové Octavii. Tom se Semirem vzali nohy na ramena, když viděli, že se na ně řítí Golf. S Johannesem utekli na pole. Golf vzal při dopadu na vínovou Octavii, nakonec skončil ve škarpě. Oba dva mladíci byli těžce zraněni, Tom přivolal pomoc a šel na kluky podívat. Johannes štěkal z plných plic na Semira. Šel za ním. Na poli ležela mrtvá dívka.

K místu nehody přijeli hasiči, záchranáři a kolegové od dálniční policie. Pro mladíky přiletěl vrtulník, který je vzal do nemocnice. Na mrtvou dívku se přijel podívat patolog.

SEMIR:„Jak dlouho tu leží?“

PATOLOG:„Řekl bych několik dní. Asi tak 3 až 4 dny.“

TOM:„Co kulka?“

PATLOG:„Ta zůstala v těle.“

TOM:„To je bod pro nás.“

PATOLOG:„Její identifikace bude horší. Dali si práci s netvořením otisků prstů, i obličeje.“

BONRÁT:„Žádné doklady u sebe neměla.“

Dívka měla na sobě roztrhané šaty, tržné oděrky od bránění před pachatelem. Na noze měla vytetovanou ozdobnou kytičku, která ještě zasahovala až na nárt.

SEMIR:„Co znásilnění?“

PATOLOG:„Na znásilnění to nevypadá. Ten, kdo ji tu položil, to chtěl, aby to padalo jako znásilnění. To bude ode mě prozatím všechno. Ozvu se co nejdříve.“

TOM:„Děkujem.“

SEMIR, TOM:„Nashle.“

PATOLOG:„Nashle.“ Odešel.

TOM:„Bonráte, prohledejte nejbližší okolí.“

BONRÁT:„Už se na tom pracuje.“ Odešel po své práci. Tom se Semirem se podívali na zničený Tinin služební vůz. Obhajoba u Engelhardtové bude klidná, tentokrát za to nemůžou oni. Honilo se jim hlavou, jaký vůz jim šéfka dá, když BMW a mercedes jsou ve šrotu.

Na služebně……

TOM:„Zatím se nemáme čeho chytit. Snad nám něco přinese, až Hartmut prozkoumá kulku.“

ŠÉFKA:„Ta dívka byla zastřelena.“ Tom souhlasně pokyvoval hlavou.

SEMIR:„Identita dívky bude na dlouho. Byli zničené otisky prstů…. Mohli bychom ji najít, jestli měla nějakou operaci…“

ŠÉFKA:„Ještě můžeme poprosit veřejnost.“

SEMIR:„Hote s Bonrátem prohledávají okolí, kvůli případným stopám.“ Semir s Tomem se na sebe podívali, kdo poprosí šéfovou o nový služebný vůz.

TOM:„Ještě tu máme jeden problém.“

ŠÉFKA:„A to je jaký?“

SEMIR:„Teď jsme v tom opravdu nevině.“

TOM:„Nemáme služební vůz.“

ŠÉFKA:„Mám tady pro vás ještě jeden.“ Šáhla do šuplíku pro klíče od auta. „Předem upozorňuji, že jde o starý kousek.“

SEMIR: „My jsme rádi za každé vozidlo.“ Šéfová předala Tomovi klíče od auta.

TOM:„Moc děkujeme.“

Do Kolína nad Rýnem na hlavní vlakové nádraží přijíždí z tyrolské metropole Innsbrucku mladá dívka Kim Katznerová. Vydala se sem vyhledat jednu ženu, ještě měla v záloze jednoho mladíka. Měli pro Kim zprávy, na které tak dlouho čeká. Ubytovala v malém hotelu „Tři Koruny“.

Na služebně…… Tom se Semirem se vydali na něco dobrého na zub. Sebou vzali Johannese – od Schrödera dostane něco dobrého, a ještě se vyvenčí. Vyšli se služebny a byly zvědavý na ten starý zázrak od šéfky. Na parkovišti stál Peugeot 205 GRD z roku 1992, tmavé barvy. Semir strčil klíče do zámku a auto se odemklo.

TOM:„To je tak akorát do muzea.“

SEMIR:„Doufám, že bude pojízdný.“ Hote s Bonrátem se vraceli na služebnu. Porsche se zastavilo u komisařů. Bonrát stáhl okýnko.

BONRÁT:„Bezva bourák.“

HOTE:„Je to vůbec pojízdný.“ Kolegové měli úsměvy od ucha k uchu. Tom se Semirem neměli žádný úsměv na tváři. Johannesovi to bylo jedno, ve kterém autě, hlavně, že se bude mít pro sebe zadní sedačky.

SEMIR:„Nemáte nic na práci.“ Tom pustil Johannese do auta. Porsche odjelo na své parkovací místo. Peugeot odjel na oběd ke Schröderovi.

V Miláně…… Škoda Superb Combi dorazil před panelák, kde bydlí Petra Ernestová. Akorát když Tina vystupovala z auta, viděla přicházet Petru, hned přidala do kroku. Vracela se právě ze služby z nemocnice.

PETRA:„Ahoj, tak ráda tě zase vidím.“

TINA:„Ahoj, to já taky samozřejmě.“ Na přivítanou se objali a dali si políbení na tváře.

PETRA:„Otce jsi nechala doma.“

TINA:„Jak se to vezme. Do Říma přiletí později, má důležitý kontrakt. Možná, že pojede se mnou domů.“

PETRA:„To by bylo prima.“ K děvčatům šel soused z Petřina paneláku. Přivítal se s nimi. „Konečně vidíte dovozce všech věcí.“

SOUSED:„Musím říct, že vozíte krásné věci. Děti budou zase Vánoce.“

TINA:„Hlavně se v tom angažuje moje mamka a její kamarádky v klubu. Zase vám něco posílá.“

SOUSED:„Tak já si to hned vezmu.“

Tinina mamka a její kamarádky v klubu posílají po Tině nebo, kdo jede za Petrou staří obnošené oblečení jako pro malé děti i pro starší, boty, hračky, … Petřin soused pracuje v dětském domově, kde se věci hodí. Kamarádka od Tininy matky hlavně dodává oblečení z Anglie, které se neprodá v butiku u její dcery.

V Kolíně…… Tom se Semirem se po ránu jeli podívat na patologii.

PATOLOG:„Takhle po ránu mě ctíte vaší návštěvou.“

TOM: „Přišli jsme se zeptat, jak dopadla pitva té dívky.“ Patolog je zavedl ke stolu, kde ležela dívka.

PATOLOG:„Už jí mám hotovou. Vzal jsem ji přednostně. Na její hlavě ještě našel stopy po ráně. Jedná se o tupý předmět.“ Odkryl zelené prostěradlo na hlavě dívky. „Když byla dívka omráčená tou ránu, střelili ji do pánevní oblasti.“

SEMIR:„Chtěli, aby nic neřekla.“

PATOLOG:„Vyřádili se na obličeji a otiscích prstů.“

TOM:„Co sexuální napadení?“

PATOLOG:„Dívka toho byla ušetřena. Jak jsem říkal, bylo to naaranžované.“

SEMIR:„Neprodělala nějakou závažnou operaci?“

PATOLOG:„Na to jsem myslel také, ale žádnou velkou operaci neměla. Ještě se vrátím té kulce. Byla dost zničená, zdeformovala se o pánevní kost.“

SEMIR:„Hartmut si nějak poradí.“

PATOLOG:„Vše jsem ihned poslal na KTU.“ Šel do své kanceláře, kde šáhl po zprávě k pitvě mladé dívky. „Udělal jsem několik fotek tetování, co má na noze.“ Zprávu předal do Semirových rukou.

V hotelu…… Po snídani Kim Katznerová ve svém pokoji volala z mobilu kamarádce. Kamarádka to nebrala. Byl akorát slyšet obsazovací tón. Kim měla špatný pocit. Z kabelky si vyndala notes, kde vyhledala telefonní číslo, na které zavolala.

V právnické kanceláři…… Právník Jürgen Ambach provozoval mimo svých právnických rad a pomoci svým klientům. Prodával malé děti – miminka. Při jejich obchodech mu pomáhala jeho asistentka Anita Schüllerová, která se starala o miminka. Neplodné páry bylo ochotné jakoukoliv částku zaplatit, aby mohli doma vychovávat dítě. Anita Schüllerová dala do náruče jejich vybrané dítě mamince. Maminka byla v sedmém nebi, její manžel zaplatil zbytek za dítě.

AMBACH:„Jsem ráda, že malý líbí, až vám bude dělat samou radost.“

OTEC:„Tady máte část peněz. Zbytek dostanete podle dohody.“

AMBACH:„Bylo mi ctí.“

OTEC:„Mám také.“ Ambach si převzal peníze od otce. Rozloučili se a rodiče odešli domů.

V hotelu…… Kim Katznerová si vzala potřebné věci a vyrazila za mladíkem Ivanem Langmayerem. Městkou hromadnou dopravou se dopravila do firmy, kde pracuje. Spolu pak odešli do kavárny, která byla kousek od firmy.

KIM:„Nemůžu se dovolat Sandře.“

IVAN:„To je nějaké divné. Před několika dny jsem s ní mluvil.“

KIM:„To já taky. A právě mi řekla, že mám přijet do Kolína. Ví, kdo má mého Míšu.“

IVAN:„Až skončím, tak se ti ozvu. Něco zkusíme.“

Podezření 3/3

18. 10. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Tajný úkryt…….V pozdních večerních hodinách Paolo Bellini seděl u notebooku, prohrával si svými programy. Přes jeden program si vyhledal Tomův mobilní signál, který si hned našel na mapě.

BELLINI:“ Tak tady ses schovala.“

Bellini si na mapách prohlížel okolí obce Wimbach, kde jsou samé lesy. Hned se mu zrodil plán, jak by se pomstil na Tině.

Druhý den…….Oddělní dálniční policie navštívil Jan. Hned zašel za kluky do jejich kanceláře.

Ve Wimbachu…….Hote si byl odskočit, když se vracel zpět do obýváku, našel ležet Tinu na zemi. Byla omámena. Hote se k ní hned vrhl a snažil se jí probrat. Tina vůbec nereagovala. Hote hned začal hledat mobil, který přinesl Tom, kdyby se něco stalo, aby si mohli zavolat pomoc. Když Hote, našel mobil pod časopisem na konferenčním stolku, strčil mobil do Tininy kapsy u kalhot. Hote, šahal pro svůj mobil, kde stačil napsat slovo „S.O.S.“ do textové zprávy a poslat svému parťákovi, který je hned první v abecedě. Bellini praštil Hoteho do hlavy, upadl na zem. Bellini vzal Tinu do náručí a odvlekl jí do svého auta. Spolu odjeli pryč.

Bonrát spolu s dalšími kolegy hlídali omezení rychlosti na dálnici A5. Bonrát si přečet zprávu od Hoteho, hned se spojil se Semirem. Semir svůj mobil nebral, ležel na stole v kanceláři a Semir seděl s Tomem a Janem v kuchyňce na kafi. Bonrát po neúspěšném telefonátu se Semirem nasedl do policejního Porsche a vyrazil směr Wimbach. Po cestě volal Tomovi na mobil a zvedl ho.

TOM:“ Bonráte, děje se něco?“

BONRÁT:“ Hote mi poslal zprávu, že potřebuje pomoc.“

TOM:“ Už jsme na cestě.“ Zavěsil.

SEMIR: “ Co se děje?“

TOM:“ Tina s Hotem potřebují pomoc.“ Komisaři se vydali směr Wimbach.

Hote se pomalu vzpamatoval ze zasazené rány na hlavě. Zašmátral po svém mobilu a vytočil číslo Semira. Semir převzal hovor ve svém BMW.

SEMIR:“ Hote si v pořádku?“

TOM:“ A co se stalo?“

HOTE:“ Ano jsem, jen jsem dostal do své hlavy. Tina je pryč.“

SEMIR:“ Kam Tinu mohl vzít.“

HOTE:“ Tina má u sebe mobil.“ Tom vzal vysílačku a spojil s centrálou, aby Andrea vyhledala, kde se nachází nadiktované telefonní číslo.

SEMIR:“ Bonrát je na cestě za tebou.“ Andrea dala vědět přes vysílačku, že se mobilní signál pohybuje v okolí města Adenau.

V jeskyni…….V lesích okolo města Adenau se nacházela malá, ale dost hluboká jeskyně. V největším prostoru jeskyně stála židle, na které seděla Tina přivázaná lany k židli. Pod židlí byla naistalována prozatím neaktivní bomba. Tato bomba byla pojena na nálože, které byly dány na zdi jeskyně.

Ve Wimbachu……. Bonrát si dojel pro svého parťáka Hoteho, který seděl v kuchyni u sklenice vody. Oba dva nasedli do policejního Porsche a vyrazili za kolegy do tamních lesů.

Andrea na svém počítači ztratila signál Tinina mobilu. Tina se pomalu začala probírat.

BELLINI:“ Asi byste neřekla, že bychom se mohli zase opět setkat. Ani nevíte, jakou jsem měl zlost na vás, Rossettiho a Martinelliho.“

TINA:“ K čemu vám to je, takhle zmařit nevinný životy.“

BELLINI:“ Ani se to nedá popsat, jaký to skvělý pocit. Taky je to takový odkaz, že nejen dobře ovládám počítače, ale taky se nebojím zmařit lidský život.“

TINA:“ Zmařit lidský život……. A zrovna vy.“

BELLINI:“ To je ne dá vzít zpátky, když mi nevyšel můj první plán, musel jsem spustit druhý. Máte pod sebou časovanou bombu. Kdykoliv ji můžu odpálit anebo až uplyne 20 minut.“ Když byl na odchodu z jeskyně, obrátil se k Tině. V ruce si hrál s ovladačem k bombě. „S bohem komisařko Kranichová.“ Aktivoval bombu. Odešel pryč z jeskyně. Tina volala o pomoc, ale všude se ozýval jenom její hlas.

Andrein počítač vykázal opět Tinin signál mobilu. Mobil vypadl z Tininy kapsy, když si přenášel z auta do jeskyně. Andrea hned nahlásila polohu mobilu komisařům.

Policejní Porsche jelo na pomoc komisařům. Hote si z okénka všiml otevřené červeno-bílé závory, cesta směřovala do lesa. Byli zde vidět čerstvé stopy po pneumatikách. Porsche vyrazilo po nich.

Bellini seděl v dřevěném altánku u lesní cesty. K tomuto altánku zavedl komisaře mobilní signál. Komisaři si všichni, že u altánku stálo auto a Bellini si pohrával s ovladačem od bomby. Tom, Semir a Jan vystoupili ze svých aut, ozbrojili se a vyrazili k altánku.

Mezitím policejní Porsche dorazilo po stopách pneumatik k jeskyni. Do jeskyně vedli lidské stopy. Hote s Bonrátem vystoupili s Porsche, Bonrát si vzal do ruky služební zbraň, s Hotem vešli do jeskyně. Bonrát šel jako první a Hote mu svítil na cestu. Tina slyšela zvuky a zpozorněla. Jak zahlédla světlo od baterky, za chvilku se u Tiny objevil, Hote s Bonrátem.

Bellini cítil ve vzduchu, že tu v lese není sám. Vylezl z altánku a byl hned na mušce komisařů Toma a Semira.

TOM:“ Kde je Tina?“ Bellini Tomovi odpověděl smíchem.

HOTE:“ Jsi v pořádku?“

TINA:“ Ano. Sedím na bombě.“ Bonrát se podíval pod židli.

HOTE:“ Kolik zbývá?“

BONRÁT:“ 8,5 minuty.“

TINA:“ Kdykoliv to může Bellini odpálit na dálku.“

HOTE:“ Nebo až uplyne čas.“

BONRÁT:“ Hned tě vysvobodíme.“

Bellini se nepřestal smát.

SEMIR:“ Tak kde je?“

BELLINI:“ Hledejte rychle……. Čas ubíhá rychle.“ Tom se Semirem se podívali na sebe.

HOTE:“ Máš nůž?“

BONRÁT:“ Kde bych ho tak měl asi vzít.“ Tina otočila oči v sloup.

TINA:“ Máte aspoň zapalovač.“

BONRÁT:“ Kde já jsem ho viděl.“

HOTE:“ Dietře, vzpomeň si.“

Jan se jako myška schovával za jedním stromem, kde měl krásný výhled na Belliniho. Tom se Semirem pracovali nad plánem, jak by Belliniho zbavili ovladače a zpacifikovali. Komisaři měli štěstí, pomohl jim hnědý chlupatý zajíc, který odhopkal na cestu u altánku. Při hopkání šustil listím, zajíc se na cestě zastavil a koukal se na skupinu lidí. Bellini se reflexivně otočil k zajíci se zbraní v ruce. Když se Bellini otočil po šustivém listí, zajíc přehopkal cestu a Bellini vystřelil. Jeho rána minula zajíce, Bellini se podíval na Toma a Semira, chtěl vystřelit, ale Jan byl rychlejší. Střelil ho do hrudi. Bellini spadl na zem a z ruky mu vypadl ovladač.

Bonrát se vrátil z Porsche se zapalovačem v ruce. Hned se vrhnul na přepalování lan na rukou a na nohách. Hote bedlivě sledoval čas na bombě a přímo svým zrakem hypnotizoval čas, aby se zastavil. Bonrát přepálil lana a všichni tři vzali nohy na ramena.

Bellini se natáhl po ovladači a stiskl knoflík pro aktivaci bomby. V ten okamžik se ozvala velká rána a hustý kouř v dáli, ale komisaři to měli přes kopec k jeskyni. Semir, Tom a Jan se otočili za explozí, když se skláněli nad mrtvým tělem.

Hote, Bonrát a Tina včas vyběhli z jeskyně. Celá jeskyně se zbortila. Když se hustý kouř rozptýlil do okolí, Hote, Borát a Tina viděli tu zkázu.

HOTE:“ Mám tohle to na starý kolena zapotřebí.“

TINA:“ V důchodu budeš na co vzpomínat a vyprávět sousedům.“

BONRÁT:“ To je svatá pravda.“

Kluci zanechali Belliniho tělo o samotě, když viděli, že Tina, Hote a Bonrát jsou v pořádku, všem spadl kámen ze srdce a velký úsměv na rtu. Tom se hned musel obejmout s Tinou.

O několik dní později…….Soudce Angelo Rossetti a státní zástupce Vincenzo Martinelli byli v plné síle. Tina je šla navštívit do nemocnice, kam jim přinesla i kytku na ozdobení jejich pokoje.

Autor: Tina11

Podezření 2/3

16. 10. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

O několik hodin později…….Jan se objevil na služebně dálniční policie, aby jim přinesl důkazy k případu, které zpracovalo technické oddělení kriminálky. Jan nakoukl do Tomovi a Semirovi kanceláře.

JAN:“ Ahoj kluci.“

TOM, SEMIR:“ Ahoj.“

JAN:“ Přinesl jsem vám zpracovaný důkazy.“ Vešel do kanceláře.

SEMIR:“ Tak spusť.“

JAN:“ Dostali jsme projektily z nemocnice. Jedná se o ráži 7,65m, v žádné naší databázi není. Obratem jsme se spojili s Milánem, aby se na ní podívali.“

TOM:“ Co otisky?“ Tom spolu se Semirem koukali Janovi pod ruce, jak se Jan prohrabává papíry pro dálniční policii.

JAN:“ V pokoji našli technici pouze otisky Tiny, Martinelliho a Rossettiho.“

TOM:“ Našli jste Tinino auto?“

JAN:“ Stálo naproti hotelu. Pouze Tininy otisky a je u nás v k vyzvednutí.“

SEMIR:“ Co ty telefonní výpisy.“

JAN:“ Soudce Rossetti volal dneska ráno s Tinou.“

TOM:“ To je pravda. Domlouvali, na kdy se měla Tina stavit v hotelu.“

JAN:“ Martinelli volal do hotelu Europa, organizátorům semináře, že se v Kolíně zúčastní oba dva. Další telefonáty jsou už jenom soukromé a pracovní. Seznam zatčených lidí soudce a státního návladního nám z Milána poslali.“

Podvečerní hodiny……. Služebnou dálniční policie vládlo hrobové ticho. Semir, Andrea a šéfka Engelhardtová odjeli domů, Tom seděl sám v kanceláři a rozmýšlel, kde by se mohla Tina skrýt. Hote, šel okolo Tomovi a Semirovi kanceláře, který měl službu. Zastavil se u Toma v kanceláři.

HOTE:“ Tome, nechceš jít už domů. Tina bude určitě v pořádku. Zítra s čistou hlavou se Semirem pustíte do hledání Tiny.“ Tom si hrál s mobilem po celou dobu povídání Hoteho. Tom se podíval na tapetu v mobilu, kde se na Toma usmívala Tina. Jako by mu fotka řekla, kde se Tina nachází. Tom se usmíval od ucha k uchu.

TOM:“ Hote, teď hned tě zasvětím do mého malého plánu.“

HOTE:“ Jsem jedno velké ucho.“

Obec Wimbach…….Tomův mercedes přijel k jednomu domku, který byl postavený v hrázděném stylu s velkou zahradou. Tato chalupa patří Tininým rodičům. Tina byla v patře a právě scházela ze schodů, když slyšela přijíždět auto. Na chodbě měla Tina připravená polínka do krbu v obýváku. Chodba spojovala hlavní vchod do chalupy a do obýváku dřevěnými dveřmi. Tom vstoupil do chodby, kde Tina stála s polínkem v pochotností poloze. Když se Tininy a Tomovi oči střetly, Tina upustila polínko na zem a Tom odložil proutěný košík s dobrotami. Manželé byli hned v objetí. Políbili se.

TINA:“ Jak jsi mě tu našel?“

TOM:“ Ty jsi mi to řekla?“

TINA:“ Já? …….“

TOM:“ Pak ti to vysvětlím.“ Tom vzal do ruky košík s jídlem a Tina zase košík s polínky, které nechala u krbu v obýváku. Tom šel rovnou do kuchyně, kde vyndával věci z košíku.

TINA:“ Co pak tu máš dobrého?“

TOM:“ Jednu rychlou večeři a další věci. Zítra Hote určitě taky něco přiveze.“

TINA:“ Hote?“

TOM:„Engelhardtové to zítra řeknu, že jsi v pořádku. Musí tě tu někdo přes den hlídat. Tak jsem povolal Hoteho. Večer tě budu hlídat já.“

TINA:“ To zní dobře.“ Zahleděli se do sebe a dali několik polibků. Pustili se do jídla.

Po večeři si Tom s Tinou sedli na gauč v obýváku, kde je hřál oheň v krbu, Tina se přitulila k Tomovi.

TINA:“ Máš zprávy, jak jsou na tom Rossetti a Martinelli?“

TOM:“ Co víme, jsou oba dva v kritickém stavu.“

TINA:“ Musím pořád na ně myslet, aby to s nimi dopadlo dobře. Oba dva jsou moc milí, i když jsme si vjeli do vlasů.“

TOM:“ Oni to zvládnou. V košíku je poslaný seznam možných pachatelů z Milána.“

TINA:“ Zítra se na to v klidu podívám.“

TOM:“ Kde jsi vzala klíče od chalupy?“

TINA:“ Když jsem tu byla naposledy s mamkou. A klíče jsem jí zapomněla vrátit, to vůbec nevadilo, protože jsme sem měli jet ještě jednou. Můžu tě o něco prosit?“

TOM:“ A co pak to bude?“

TINA:“ Jestli bys něco nepředal…….“

TOM:“ Co pak to má být?“ Odešla pro plastový koš na prádlo, ve kterém byli Tininy věci, co měla sobě ten den na prozkoumání v Hartmutově laboratoři, klíče od auta, služební zbraň Thorstena a čipová karta od pokoje z hotelu. Všechno to bylo zabaleno v pytlíkách, kromě klíčů od auta, které patřilo Janovi. Vyndala všechny věci na stůl.

TINA:“ Tu jsou moje věci s kartou pro Hartmuta, jestli na nich něco nenajde. Služební zbraň, která patří policistovi Thorstenovi.“ V ruce držela Janovi klíče od auta. „A tady jsou klíče od Janova auta.“

TOM:“ A kde si ho nechala?“

TINA:“ Stojí u silnice směrem na Bergheim. Došel benzín. Sem jsem dojela autobusem.“ Tomovi poznámka o benzínu mu byla povědomá. Může si podat ruce s Janem, že občas se mu podaří nevzít šťávu pro svého plechového miláčka. Ale teď prázdná nádrž se hodila. S velkou radostí Tom políbil Tinu.

Ráno na služebně…….Policista Dieter Bonrát viděl šéfku Annu Engelhardtovou na chodbě služebny dálniční policie. Šel za ní se zeptat na jednu věc.

BONRÁT:“ Paní Engelhardtová, můžu na moment.“

ŠÉFKA:“ Ale jistě.“

BONRÁT:“ Hote se ještě neobjevil ve službě. Nevolal, jestli nepřijde později.“ Na služebnu přišel Tom spolu se Semirem, Janem a Kochem.

ŠÉFKA:“ O Herzbergerovi nic nevím.“

TOM:“ To můžu vysvětlit já.“

BONRÁT:“ A kde tedy je?“

TOM:“ Poslal jsem ho hlídat jednu osobu……. Tina se našla.“

ŠÉFKA:“ Tak tomu říkám skvělá zpráva.“ Bonrát byl rád, že se Hotemu nic závažného nestalo.

TOM:“ Hartmutovi jsem dal na expertízu Tininy věci, co měla na sobě. Tady Tina ještě posílá zbraň a Janovi klíče od auta.“

JAN: “ A kde je?“

TOM:“ Bude u nás na technickém. Tvému autíčku došel benzín.“ Jan si převzal od Toma své klíče od auta.

ŠÉFKA: “ Uděláme to následovně. Tu zbraň si ponechám zatím u sebe, která se našla v Janově autě spolu s Tininými věcmi.“ Převzala si zbraň od Toma.

KOCH:“ S tím naprosto souhlasím.“

JAN:“ V Miláně našli shodu s ráží, co jsme jim poslali. Zbraň i ráže byly ukradeny z policejního skladu v Miláně.“

ŠÉFKA:“ Je tam s tím nějaká spojitost s Martinellim a Rossettim popřípadě i s Tinou?“

KOCH:“ Akorát, že ten případ všichni tři vyšetřovali. Pachatelé ještě sedí za mřížemi.“

Někde kde si v Kolíně nad Rýnem se ukrývá pravý pachatel hnusného činu. Přeje si jenom, aby vrchní komisařka Tina Kranichová nesla na svých bedrech zločin, který měla spáchat v hotelu. Tajemný muž měl na svém stolu v úkrytu koupené noviny s činem v hotelu. Oproti němu měl na zdi viset Tininu fotku, kam si vybíjel svou zlost. Na Tininým portrétu se zapíchly další nůž.

Ve Wimbachu……. Tina seděla na židli u stolu v kuchyni, kde si pročítala Tomův nekonečný seznam z Milána. Hote si poklidně seděl na gauči v obýváku, kde krásně plápolal oheň v krbu. Tina se na malou chvilku pozastavila nad jediným jménem, u kterého si udělala poznámku.

Na služebně……. Na oddělení se objevil technik z KTU Hartmut Freund. Klukům přinesl zpracované výsledky z Tininých věcí. Hartmut se při svém příchodu na služebnu potkal se Semirem a Annou Engelhardtovou. Společně šli do kanceláře komisařů, kde Tom volal s Tinou.

HARTMUT:“ Na hotelové kartě jsem našel krásný otisk prstu.“

SEMIR:“ A komu patří?“

HARTMUT:“ Otisk patří jistému Paolovi Bellinimu.“ Položil na stůl vytištěný papír z policejní kartotéky. Jak Tom si přečetl a slyšel jméno Paol Bellini, rychle ukončil rozhovor s Tinou.

SEMIR: “ Kdo pak to byl?“

TOM:“ To byla Tina. Vybrala úplně to samé jméno, které zjistil Hartmut.“

ŠÉFKA: “ Ještě něco máte, Hartmute?“

HARTMUT: “ Na Tininých věcech jsem našel zbytky střelného prachu na rukávu. Semire, natáhni ruku.“

SEMIR:“ Proč?“

HARTMUT:“ Jen to udělej.“ Semir natáhl ruku před sebe. Hartmut dala na Semirovu ruku svou.

ŠÉFKA:“ To je když se finguje sebevražda.“

HARTMUT: “ Ještě jsem zapomněl podoktnout, že jsem ten prach našel na levém rukávu.“

TOM: “ Tina by se levou rukou ani netrefila do středu terče.“

SEMIR: “ Bellini udělal chybu, která je plusem pro nás.“

O hodinu později……. Na služebně se objevila Tina s Hotem. Než by z Milána poslali spis k Paolovi Bellinim, něco k němu přijela Tina na služebnu.

TINA: “ Bellini pochází z dobré rodiny. Pracoval u počítačové firmy, kde vyvíjeli nejrůznější softwary. Pak se seznámil s jednou dívkou, která ho totálně pobláznila a přivedla ho k bandě. Ve velkém vykrádali banky.“

ŠÉFKA:“ Bellini se těch přepadení účastnil?“

TINA:“ Ne, staral se o bezpečnostní alarmy, tunelování kont klientů.“

SEMIR:“ Pro něj to byla hračka si vyrobit takový program, aby moc nezanechal stop.“

TINA:“ Případ jsem měla spolu s Rossettim a Martinellim na starost. U soudního procesu to všechno chtěl hodit na bandu, že by z toho vyšel bez poskrvny.“

TOM:“ Je mi to jasný. Chtěl to nahrát, že ho unesli a pod jejich tlakem plnil jejich pokyny.“

TINA:“ Tomu z nás tří nikdo nevěřil. Plno stop bylo proti Paolovi.“

V nemocnici…….Než Tina s Hotem odjeli do Wimbachu, zastavili se ještě v nemocnici, kde se Tina šla podívat na zraněné bývalé nadřízené z Milána. Oba dva leželi na JIP, kde byli napojeni na nejrůznější přístroje.

Hote a Semir čekali na Tinu a Toma v přístupové hale, kde byl i příjem pacientů. Pro ně byl vyhrazen kout, kde se nacházel, Hote se Semirem. Tom s Tinou k nim přišli.

SEMIR:“ Odkud se znáš s Kochem?“

TOM: “ Třeba to je tajemství.“

SEMIR:“ Já se jenom ptám, kvůli tomu, co udělal pro Tinu.“

TINA:“ Přes půl roku zastupoval našeho šéfa kvůli zdravotním potížím na naši bývalé kriminálce. Koch byl a je jako naše Anna Engelhardtová.“

TOM: “ To je ostatně vidět.“

TINA: “ Nemohli jsme si ho vynachválit.“ Skupinka se rozloučila, Hote s Tinou nasedli do auta a frčeli si to do chalupy do Wimbachu. Tom se Semirem vyrazili na služebnu.

Povídka č.130: Podezření 1/3

14. 10. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Dálnice A6 ……Policejní vozy v čele se šéfem kolínské kriminálky Herbertem Kochem a Janem Richterem, pronásledovaly šedý Mercedes, který řídila Tina. Před Mercedesem se na silné motorce, který řídil mladík, se pozastavil v levém pruhu u auta v pravém pruhu, kde seděly dvě mladé dívky. Chtěla na ně zapůsobit na dívky a zablbnul si na motorce. Dívky po mladíkovi pokukovaly, mladík s motorkou dělal v pruhu malé kličky, jedna z kliček mu nevyšla, na silnici mu to uklouzlo, spadl na zem, dívky upřely zrak na mladíka, který ležel na zemi, a motorka ujela kus po silnici pryč. Dívky v autě pozdě zareagovaly, řidička strhla volant do vedlejšího pruhu, kde udělala myšku před kamionem. Kamion narazil do auta s dívkami, auto udělalo dvoje hodiny, čumákem s velkou silou narazily do středových svodidel, a sám skončil napříč přes celou dálnici. Mercedes s Tinou se blížil k této nehodě, přemýšlela, jak odsud pryč. Pár aut stálo u kamionu, ale během chvilky do nich zezadu narazili další. Jako jedno vozilo, které za sebou vezlo vlečňák s různými věcmi. Pro vlečňák to byl silný náraz, že se v kloubu tažného zařízení zlomilo, vysypalo se pár věcí na zem. I jedna deska, která posloužila Mercedesu jako malá rampa. Mercedes na tuto mini rampu najelo velkou rychlostí, letělo vzduchem.

JAN: „Na to se nemůžu koukat.“ Zakryl si oči rukami.

TINA:“ Jane, promiň.“ Mercedes proletěl kamionem, ze kterého se vysypalo několik tisíc lahví piva. Mercedes dopadl na zem na druhé straně kamionu. Ujížděl si pryč. Šéf Koch spolu s Janem zůstali u nehody.

O hodinu dříve…….V hotelu Europa se to hemžilo uniformovanými policisty, techniků a dalších potřebných lidí. V hotelu byli těžce postřeleni dva lidi italské národnosti z místní policie ze státního zastupitelství – státní zástupce Vincenzo Martinelli a soudce Angelo Rossetti. Všichni ti lidi pracovali pro kriminálku pod vedením šéfa Herberta Kocha.

Jeden uniformovaných policistů – Thorsten, který kdysi pracoval s Tinou na jejich zrušené kriminálce, zahlédl z hotelového okna na chodbě, že k hotelu přijíždějí dvě auta – šéfa Kocha a komisaře Jana Richtera. Rychle za nimi běžel. Setkali se před hotelem.

THORSTEN:“ Zdravím šéfe……. Ahoj.“

KOCH:“ Dobré ráno“

JAN:“ Ahoj.“

KOCH:“ Co pak se děje?“

THORSTEN:“ No jak bych měl začít…….“

KOCH:“ Tak pěkně po pořádku.“

THORSTEN:“ V hotelu byli těžce postřeleni dva italští muži ze státního zastupitelství z Milána. Soudce Angelo Rossetti a státní zástupce Vincenzo Martinelli. A náš státní zástupce Sauer nechal zatknout Tinu.“

JAN:“ Tina? Proč šla sem do hotelu?“

KOCH:“ A kde je?“

THORSTEN:“ Je ještě tady v hotelu. Řekl jsem Sauerovi, že s Tinou budete chtít mluvit. Tinu jsme našli v pokoji, kde byli postřeleni ti italští hosté.“

KOCH:“ To jsi udělal velmi dobře.“

THORSTEN:“ u Tiny sedí Daniel.“ Daniel je další policista, se kterým kdysi Tina spolupracovala na jejich bývalé kriminálce. Všichni tři se odebrali za Tinou, která seděla židli spolu s Danielem na chodbě. Tina si povídala s Danielem, aby jí tak zlepšil náladu.

KOCH:“ Rád vás zase vidím, ale raději za jiných podmínek.“

TINA:“ To já taky.“ To se hned u nich objevil státní zástupce Sauer.

SAUER:“ Konečně jste tady. Můžete nás nechat o samotě?“ Podíval se na Thorstena a Daniela. Oba dva policisté odešli. Jan se posadil vedle Tiny na židli.

JAN:“ Co jsi dělala v hotelu?“

TINA: “ Státní zástupce se soudcem mi zavolali, že by mě rádi někdy viděli. Dlouho jsme se neviděli, dneska ráno mi volali, jestli bych se v hotelu za nimi na malou chvilku nezastavila, na domluvení vhodného dne pro naše setkání. V Kolíně jsou tu na pár dní, a oba jsou účastníci zdejšího semináře.“

KOCH:“ Kde jste se měli setkat?“

TINA:“ Setkali jsme v hotelové jídelně, kde skoro nikdo nebyl.“

JAN:“ Jak ses tedy mohla dostat do jejich pokoje?“

TINA:“ To netuším. Akorát mě z něčeho pobolívá hlava.“

SAUER:“ Šla jste s nimi, kde jste je postřelila. Byla jste s nimi věčně v křížku…….“

TINA:“ Nikdy bych jim tohle neudělala……. Navíc jsem několik let pryč z Milána.“

KOCH:“ Připadá mi to přitažené za vlasy, aby tu Tina postřelila své bývalé nadřízené.“

SAUER:“ Vidím to úplně jasně. Všechno je tu proti komisařce Tině Kranichové. Do půlhodiny chci, aby tu obviněná komisařka seděla na vaší služebně.“ Odešel pryč.

JAN:“ My ti věříme. Jak to, že tu není Tom se Semirem?“

TINA:“ Můj mobil je na odpis, a abych si mohla zavolat, nebylo mi dovoleno.“

KOCH:„To je celej Sauer…….“ Než Sauer úplně odešel z hotelu, podíval se na Tinu, Jana a Kocha, jak se spolu domlouvají na plánu. Pak šéf Koch vstal a popošel směrem k pokoji. Jak uviděl policisty Thorstena a Daniela na chodbě, hned si je k sobě zavolal. Kluci se mezi řečí dověděli, že Tinu nechají utéct.

KOCH:“ Odvezte Tinu k nám na oddělení. S Janem se podíváme na místo činu, a co nejdříve přijedeme za vámi.“

DANIEL:“ Dobře.“ Daniel a Thorsten šli k Tině, Jan opustil Tinu, navštívil Kocha. Thorsten jako gentleman podal ruku Tině, aby mohla vstát ze židle. Tina vstala, všichni udělali pár kroků. Tina vzala z Thorstenova pouzdra jeho zbraň a vzala si Thorstena jako rukojmí. Chytla ho jednou rukou pod krkem a druhou rukou mu držela zbraň u hlavy. Kdo byl poblíž, hned se ozbrojil a mířil zbraní na Tinu s Thorstenem.

KOCH:“ Tino, nedělejte to.“

TINA:“ Nic jiného mi nezbývá.“ Upozornila Thorstena, že ho lehce omráčí, jen to dořekla, hned Thorstena omráčila. Thorsten padl na zem, Tina utekla únikovým východem, na který se po celou dobu dívala, když seděla na židli na chodbě. Daniel se staral o Thorstena, Koch s Janem vyrazili za Tinou, spolu s dalšími policisty, kteří dostali rozkaz od státního zástupce Sauera.

Tina nasedla do vypůjčeného Janova automobilu, ujížděla ulicemi Kolína, až se různými nájezdy dostala na dálnici A6. Policejní vozy v čele se šéfem kolínské kriminálky Herbertem Kochem a Janem Richterem, pronásledovaly šedý Mercedes, který řídila Tina. Před Mercedesem se na silné motorce, který řídil mladík, se pozastavil v levém pruhu u auta v pravém pruhu, kde seděly dvě mladé dívky. Chtěla na ně zapůsobit na dívky a zablbnul si na motorce. Dívky po mladíkovi pokukovaly, mladík s motorkou dělal v pruhu malé kličky, jedna z kliček mu nevyšla, na silnici mu to uklouzlo, spadl na zem, dívky upřely zrak na mladíka, který ležel na zemi, a motorka ujela kus po silnici pryč. Dívky v autě pozdě zareagovaly, řidička strhla volant do vedlejšího pruhu, kde udělala myšku před kamionem. Kamion narazil do auta s dívkami, auto udělalo dvoje hodiny, čumákem s velkou silou narazily do středových svodidel, a sám skončil napříč přes celou dálnici. Mercedes s Tinou se blížil k této nehodě, přemýšlela, jak odsud pryč. Pár aut stálo u kamionu, ale během chvilky do nich zezadu narazili další. Jako jedno vozilo, které za sebou vezlo vlečňák s různými věcmi. Pro vlečňák to byl silný náraz, že se v kloubu tažného zařízení zlomilo, vysypalo se pár věcí na zem. I jedna deska, která posloužila Mercedesu jako malá rampa. Mercedes na tuto mini rampu najelo velkou rychlostí, letělo vzduchem.

JAN:„Na to se nemůžu koukat.“ Zakryl si oči rukami.

KOCH:“ Na svobodě Tině bude líp…….“

JAN:“ I když to bude mít následky.“

U Schrödera……. Tom se Semirem tu měli sraz s Tinou, až se vrátí z hotelu Europa. Své čekání tu zkracovali u kafe.

SCHRÖDER:“ Kde se vám zatoulala kolegyně?“

TOM:“ To by mě taky zajímalo.“ Tom už několikrát volal Tině na mobil. Ale vždy se Tomovi ozval hlas, že volající není přítomen. „Tohle to se mi nelíbí.“ Měl už docela strach, Tina mobil bere hned, anebo volá nazpátek. V tom okamžiku zazvonil Semirův mobil, který vzal. Na display „Anna Engelhardt“.

SEMIR:“ Ano……. Co, že se stalo? ……. Už jsme na cestě.“

TOM:“ Tak co se stalo?“

SEMIR:“ Tina je na útěku…….“

TOM:“ Co, prosim.“

SCHRÖDER:“ Co provedla?“

SEMIR:“ To mi Engelhardtová neřekla, ale máme přijet za Janem na kriminálku.“

SCHRÖDER:“ Chlapci nezapomeňte mě pak informovat.“

TOM:“ Budeš to vědět z první ruky.“ Tom se Semirem nasedli do BMW a ujížděli za Janem.

Na kriminálce…….U šéfa Kocha čekal na příjezd dálniční policie státní zástupce Sauer spolu s Janem. Když se Tom se Semirem dozvěděli od šéfky, že Tina údajně těžce postřelila své nadřízené z Milána, nechtěli tomu věřit. Daniel zavedl dálniční policii do Kochovy kanceláře. Všichni se navzájem představili.

SAUER: „Pro mě je to úplně jasné.“

ŠÉFKA:“ Pro mě zase ne.“

SAUER:“ Všechny důkazy hrají pro vaši komisařku Kranichovou.“

TOM:“ To je absolutní nesmysl.“

SAUER:“ Vaše manželka byla se svými nadřízenými v hádkách. Neshodli se starým případem, který chtěli opět otevřít.“

TOM:“ Jasně, a tak je v jejich pokoji postřelila.“

SAUER:“ Klidně to tak mohlo být. Mohla si klidně najmout i komplice, aby se k nim dostala.“

TOM:“ Tina, aby si někoho najmula. Ne, to nedává žádný smysl.“

ŠÉFKA:“ Klidně stačilo Tinu jenom suspendovat, mohli bychom si to v klidu všechno vysvětlit.“

SAUER:“ Tak suspendovat. Aby Kranichová mohla manipulovat s důkazy, že to udělal někdo jiný. Ne. Viděl jsem, co jsem viděl, vaše kolegyně patří do předběžné cely.“ Na Tomovi bylo vidět, že by nejraději Sauera zašlápl do země, Semir Toma uklidňoval, aby neudělal nějakou blbost. Státní zástupce Sauer beze slova odešel z kanceláře.

KOCH:“ Buďte rádi, že vám nedal ultimátum.“

JAN:“ To náš státní zástupce dělá velmi rád.“

ŠÉFKA:“ To je vždy takový?“

KOCH:“ Ano, chce si dokázat pravdu, když jsou jasné důkazy.“

TOM:“ Kde vzal, že Tina měla údajně mít při svém činu komplice?“

KOCH:“ Sauer narážel na jeden kamerový záznam, co sledoval v hotelu.“ Pustil na svém notebooku kamerový záznam. Video z notebooku se objevilo na velké obrazovce na protější stěně kanceláře, oproti Kochovi. Všichni upřeli zrak na kamerový záznam, kde bylo k vidění, jak je Tina omámena nesena v náručí neznámého muže, kterému nejde vidět do tváře a vchází do pokoje státního zástupce Martinelliho a soudce Rossettiho. Potom se na obrazovce objevovali fotky z místa činu. Neznámý pachatel použil polštář z postele jako tlumič. Po výstřelech byli všude okolo plno výplně z polštáře.

SEMIR:“ Jaký jsou ty další kamerový záznamy?“

JAN:“ Další záznam je z recepce a ten poslední, kdy jsme nechali utéct Tinu.“

KOCH:“ Více záznamů není. Zbytek kamer je mimo provoz.“

ŠÉFKA:“ Máte zprávy z nemocnice?“

KOCH:“ Co víme, jsou v ohrožení života. První hodiny jsou pro ně nejdůležitější.“

SEMIR:“ Víte, jakou zbraní byli postřeleni?“

JAN:“ Žádné náboje jsme v pokoji nenašli kromě Tininy služební zbraně. S nemocnicí jsme domluveni, že nám pošlou projektily.“

TOM:“ Už jste to oznámili v Miláně?“

KOCH:“ Ano, už dostali zprávu. Budeme je informovat o jejich stavu. A dál jsme je požádali o seznam lidí, kdo by se jim chtěl pomstít.“

SEMIR:“ Docela by se hodil výpis hovorů soudce, státního návladního a Tiny.“

KOCH:“ Zařídím to.“

Hope Diamond 4/4

12. 6. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Na služebně…….Všichni na služebně byly napnutí jako struny, akorát tu nebyla Andrea. Odjela už domů. Jen, co Tina vešla na služebnu, byla zahlcena otázkami okolo Toma. Tinu zastavila šéfová, zastavili se u Andreina stolu. K nim se seběhl Semir, Hote a Bonrát. Ostatní kolegové ani nedutali a poslouchali…

ŠÉFKA:„Jak to vypadá?“

SEMIR:„Soudím, že ano…“ Tina měla rozzářené oči.

TINA:„Mám vám vyřídit vzkaz, že vás Tom pozdravuje.“ U všech kolegů propukla radost a vrátili se ke své práci.

SEMIR:„Tomu říkám zpráva dne.“

ŠÉFKA:„Bavili jste se o Stallerově nehodě.“

TINA:„Ano, Tom si vzpomněl na tuhle SPZ.“ Šáhla do kapsy u kalhoty, odtud vytáhla papírek s napsanou SPZ. „Jde o K-LX 800. Auto s touhle SPZ zahlédl u nehody.“

BONRÁT:„Ta SPZ mi něco říká.“ Odešel ke svému stolu, kde hledal, mají lístek s SPZ. „Tady je.“ Mával na kolegy lístkem, šel ke kolegům.

ŠÉFKA:„Kdo je majitelem?“ Tina se obrátila na Andrein počítač, aby jí řekl odpověď.

HOTE:„To jsme chtěli najít, ale úplně jsme se zasekli v hledání příbuzných Stallera. Ale nikoho jsme nenašli.“

TINA:„Majitel je Borys Krasiński.“

SEMIR:„Ani Andrea moc nepochodila.“

TINA:„Přítelkyně Stallera mi řekla, že jeho matka byla prostitutka. Dělala pro Heinze Wagnera.“

SEMIR:„Pro toho největšího pasáka ve městě.“

TINA:„Malou chvilku bydlel u tety jedné sousedky v jejich baráku. Chtěla si Stallera adoptovat, než stačila všechno zařídit, byl dán do děcáku. Staller šel do jedné rodiny. Zde dlouho nevydržel a šel zpět do děcáku. Tam zůstal do dospělosti, odešel studovat do Anglie informatiku. Firma v Anglii zkrachovala a vrátil se zpět do Kolína. Začal hledat tu tetu.“

ŠÉFKA:„A našel ji?“

TINA:„Objevil ji v domově důchodců.“

HOTE:„To neměl moc šťastné dětství.“

ŠÉFKA:„Už máme výpisy hovorů.“

SEMIR:„Andrea je dostane až zítra.“

Druhý den…….Po doručení výpisů hovorů Adamczyka, Krasińského a Rösnera zašla za Tinou a Semirem do šéfčiny kanceláře. Ale před tím si Andrea prohlédla hovory.

ANDREA:„Do ruky se mi dostali výpisy hovorů.“

SEMIR:„Je tam něco zajímavého?“

ANDREA:„Paweł Adamczyk několikrát volal s Ralfem Deichmannem.“

ŠÉFKA:„Kde je to?“

ANDREA:„Jde o počítačového experta. Už toho má plno na svém kontě – od malých hackerských útoků až po vytunelování několika bank najednou. Tehdy si přišel skoro na jednu miliardu €.“ Tina se Semirem nakukovali přes Andreino rameno do spisu Deichmann. Na služebnu zavítal Hartmut, šel rovnou do kanceláře Anny Engelhardtové.

HARTMUT:„Zdravím, …“

TINA, SEMIR, ANDREA:„Ahoj.“

TINA:„Našel jsi rozřešení hádanky.“

HARTMUT:„S malou nápovědou to šlo hravě.“ Zasunul USB do velké obrazovky, která vysela na zdi šéfčiny kanceláře. Hned zmizelo logo dálniční policie, na obrazovce byl 3D model muzea v Antverpách. „Jedná se o budovu muzea v Antverpách. Muzeum nabízí návštěvníkům historii a vývoj diamantů především Belgii, ale i ve světě.

ŠÉFKA:„Zájem o muzejní sbírky zřejmě nepůjde.“

HARTMUT:„Jak se to vezme. Muzeum několik let spolupracuje se Smithomiánským muzeem z Washingtonu. Ve sbírkách mají jeden z nejdražších diamantů, který je k vidění v antverpském muzeu.

TINA:„A cena?“ Hartmut ukázal na obrazovce fotku daného diamantu.

HARTMUT:„Hope Diamond má cenu přibližně okolo 350 mil dolarů.“

SEMIR:„Krásně zamázne dluh Adamczyka.“

ŠÉFKA:„Do kdy ho může vidět veřejnost.“

HARTMUT:„Teď v pátek ho návštěvníci uvidí naposledy.“

SEMIR:„K tomu se Adamczykovy budou hodit šikovné prsty Deichmanna.“

HARTMUT:„Zabezpečení tu je na vysoké úrovni.“

SEMIR:„Co nejdříve bychom měli vyrazit na cestu.“

ŠÉFKA:„Bude to muset jít oficiální cestou.“

SEMIR:„Ale proč? To ale ztratíme plno času.“

ŠÉFKA:„Já vím. I kdybych vás pustila na moje slovo, Schrankmannová by si na mě smlsla. Vás dva by suspendovala možná i degradovala a posla někam do Tramtárie.“

TINA:„Co Schrankmannové přelítlo přes nos?“

ŠÉFKA:„Projela tři stání u soudu. U jednoho přehlédla dost podstatný důkaz. Brala ho na lehkou váhu.“

Než se všechno vyřešilo, uběhlo plno hodin. Mezitím Semir s Tinou dodělali resty v hlášení. Jako odreagování si zahráli spolu s Andreou hru „Člověče, nezlob se.“

Za dvě hodinky do Antverp dorazil Adamczyk, Krasiński a Rösner. Ubytovali se v malém motelu na okraji města. Tady se ukrývali, než se pustí do akce. Opatřili si nenápadnou dodávku, ve které bylo samé počítačové zařízení. Po skončení návštěvnických hodin mohla akce „Hope Diamond“ začít.

Antverpy……. Poblíž muzea v malé uličce stála dodávka, ve které seděl Adamczyk a Deichmann. Krasiński a Rösner v pohodlných oblečcích šli podle instrukcí Deichmanna, dostávali je vysílačku v uchu, pro diamant. Do muzea vešli větrací šachtu, tou se dostali do příslušného traktu muzea.

Deichmann posílal falešné signály na vrátnici muzea, kde seděli hlídači a sledovali na obrazovkách muzejní místnosti. Rösner s Krasińským se mohli volně pohybovat po muzeu. Borys s Filipem došli k cíli. Diamant byl ve vitríně, která stála uprostřed místnosti. Ralf rozkódoval vstupní dveře od sálu k diamantu. Borys a Filip vešli do sálu, zamířili si to přímo k diamantu. Diamant si lenošil na semišové černé látce, ta byla vložena do malé krabičky.

Vitrína s diamantem byla pod alarmem a kamerovým dohledem. Filip položil po obvodu horní části vitríny, natáhl tenký drátek. Drátek napomohl uvolnit k lehkému sundání horní části vitríny. Drátek uhořel, až po něm nezbylo stopy. Borys s Filipem opatrně sundali horní část vitríny a položili ji na zem. Borys vyndal diamant z krabičky, z bundy vyndal černý malý sáček, do kterého dal diamant. Do krabičky dal falešný diamant, byl vyroben ze skla. Borys si uklidil do kapsy u bundy sáček s diamantem, s Filipem dal zpět vrchní díl vitríny na své místo. Deichmann zabezpečil vitrínu, Borys a Filip si sbalili saky paky a odešli stejnou cestou z muzea.

Benzínová pumpa……. Služební BMW zajelo na benzínovou pumpu, kde Semir natankoval svého plechového miláčka.

U této benzínky stály dvě auta – dodávka a SUV. U aut stály čtyři chlapy – Paweł, Borys, Filip a Ralf. Okukovali ukradený diamant.

PAWEŁ: „Tak kluci, dobře si ho prohlédněte. Za krátkou dobu bude pryč.“

BORYS: „Je nádhernej.“

FILIP: „Za tu námahu to stálo.“

RALF: „Já se s vámi rozloučím…“

PAWEŁ: „Peníze dostanete, jak jsme se domluvili.“

Tina seděla v BMW, měla telefonát s Benem. Chtěl vědět, jak se vede Tomovi. Domlouval se na návštěvě. Tina nenápadně sledovala skupinku čtyř chlapů. Hned věděla, o koho jde. Semir se vracel k autu, nešel na místo řidiče, ale k spolujezdci. Tina stáhla okýnko, Semir juknul na Tinu.

SEMIR:„Naši staří známí.“

TINA:„Ušetřili nám hledání.“

SEMIR:„Zdá se, že mají kořist.“

Paweł po koutku oka zahlídl Semirovu postavu, jak se s někým baví v BMW přes okýnko. Tina se Semirem se chtěli vyrazit za nimi, Paweł byl rychlejší, vytasil zbraň a začal střílet po dálniční policii. Zákazníci benzínové pumpy se ukrývali do bezpečí. Se schoval za otevřené dveře od BMW, opětoval palbu, Tina vylezla na druhé straně BMW, schovávala se pneumatikou u řidiče. Paweł měl jako jediný zbraň, rychle vystřílel náboje, toho Tina se Semirem využili situace, než si Paweł vymění zásobníky ve zbrani. Komisaři se přiblížili ke skupince. Jak Paweł koukl k BMW, Tina se Semirem nikde. Tina zpacifikovala Filipa za dodávkou, Semir omráčil Ralfa jednou ranou, skončil na zemi. Tina se postarala o Filipa, z jeho rukou vypadl černý sáček do trávy do malého svahu u silnice. Filip s Ralfem byli připoutáni k zábradlí. Tina sešla hledat do svahu černý sáček. Paweł s novým zásobníkem ohrožoval střelbou Tinu v svahu. Ukrývala, jak se dalo, při tom se chtěla chránit střelbou, ale Semir byl rychlejší a vystřelil po Pawłovi. Strefil Pawła do ruky. Borys popadl Pawła, zatáhl do auta a Borys ujížděl pryč. Semir zaběhl pro BMW, Tina našla sáček, vyškrábala na silnici, kde nasedla do BMW, které ujíždělo za Borysem. Mezitím zákazníci, ale i pumpař zavolali belgickou policii.

Auta se naháněla po okresní silnici. Přes bolest Paweł ani nemohl střílet po dálniční policii. Borys na střídačku sledoval Pawła a dění na silnici. Borysovo kouknutí na silnici skončil nehodou. Byl oslněn světly od kamionu, Borys strhnul volant, prorazil zábradlí na mostu a skončili v Albertově kanále. BMW zastavilo u nehody. Borys s Pawłem plavali na hladině kanálu. Tina se Semirem sledovali jejich večerní koupel v Albertově kanálu. Belgická policie dorazila k místu nehody. Strážníci v uniformách obklíčili Tinu a Semira se zbraněmi v ruce. Mezi nimi prošel komisař z kriminálky Frederic Morel.

SEMIR: „Jsme od dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“ Opatrně šáhl pro papír do kapsy u bundy. „Tady je naše oficiální návštěva.“ Morel si došel pro papír, který pod baterkou přečetl.

MOREL: „Uvítání jsem si představoval jinak. Vím o vás. Jmenuji se Frederic Morel.“ Strážníci se stáhli, postarali se o koupajícího Pawła s Borysem.

SEMIR: „Semir Gerkhan.“

TINA:„Tina Kranichová.“ Na přivítanou si podali ruce.

Strážníci v uniformách se postarali o připoutaného Filipa a Ralfa na benzínové pumpě. Byli odvezeni na kriminálku k Pawłovi a Borysovi. Borys a Paweł dostali teplé erární oblečení, po večerním koupání v Albertově kanálu. Všichni budou transportování do Kolína. Morel si v klidu prohlédl ukradený diamant. Tina se Semirem se spojili se služebnou, Engelhardtová dostala zprávu, že mají pachatele.

Druhý den……. Tina se Semirem přečkali jednu noc v penzionu Antverpách. Spolu s Morelem zajeli do muzea, kde předali diamant do správných rukou. Po předání diamantu washingtonskému muzeu, rozloučili se s Morelem a vypravili se zpět do Kolína nad Rýnem.

Na služebně se objevil zaměstnanec stavebního úřadu, který se znal s Jakobem Stallerem. Spolu se bavili o diamantovém muzeu v Antverpách. A to byl ten hlas, který slyšela Stallerova přítelkyně Susane Kronerová.

Kolín nad Rýnem……. Tina byla navštívit Toma do nemocnice. Tom byl převezen na normální pokoj. Ozvalo se klepání na dveře, ale nikdo neodpovídal. Semir s Andreou nakoukli do pokoje. Tina s Tomem se líbali. Semir lehce odkašlal.

SEMIR:„Nerušíme.“ Tina s Tomem odtáhli od sebe své rty. Semir zavelel a do pokoje vešla tlupa lidí – Hote, Bonrát, šéfová, Hartmut a Ben. Společně šli navštívit Toma.

Autorka:

Tina11

Hope Diamond 3/4

10. 6. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Tina se postarala o Susanu Kronerovou. Susana vypila celou sklenici vody.

TINA: „Už je vám líp?“

SUSANE:„Ano… děkuji… mohla bych ještě poprosit.“ Podávala Tině prázdnou sklenici, aby ji naplnila vodou.

TINA: „Samozřejmě.“ Převzala si sklenici, do které nalila vodu z lahve, která byla uložena v lednici. Podala plnou sklenici Susaně.

SUSANE: „A kdy vlastně Jakob zemřel?“ Tina se posadila k Susaně na gauč. Susane upila vodu ve sklenici.

TINA: „Dneska během dopoledních hodin. Postupně mu selhávaly orgány.“

SUSANE: „Bude mi hrozně chybět. Takhle milého člověka jsem dlouho neviděla.“

TINA: „Já vám rozumím. Jak dlouho spolu…“

SUSANE:„Půl roku jsme měli intenzivnější vztah. Podnikaly jsme nejrůznější aktivity…“

TINA: „Někdo ví o vašem vztahu?“

SUSANE:„Skoro nikdo. Snažili jsme se to tajit. Dobré byli, že jsme pracovali na jiných odděleních.“

TINA:„Byli jsme se podívat v bytě vašeho přítele. V bytě někdo něco hledal. Neměl nepřátelé.“

SUSANE:„To netuším…“

TINA:„Našli jsme staré účetnictví firmy. Někdo si bral peníze z firmy.“

SUSANE:„Ach ano… ty účetní záznamy jsem našla já. Náhodou jsem je našla při hledání starých účetních dokladů. Jakob si to vzal a oskenoval si je. Říkal, že by se to mohlo hodit… chtěl jí s tím na policii.“

TINA:„Měl snad tušení, kdo mohl ty peníze zpronevěřit.“

SUSANE:„Podezříval ředitele Adamczyka a Krasińského.“

TINA: „A důvod?“

SUSANE:„Tajně si vyslechl telefonát Adamczyka, že dluží peníze.

TINA: „Na co by je potřeboval. Brát si firemní peníze a v účetnictví to dobře zakamuflovat…“

SUSANE: „Jakob mi říkal jenom okrajově. Nechtěl mě do toho zatáhnout. Ještě mluvil o Antverpách.“

TINA: „Antverpy…“

SUSANE:„Neposlouchám cizí rozhovory, ale to se nedalo přeslechnout. Slyšela jsem Jakoba s někým se bavit o nějakém 3D modelu, a že ten model souhlasí s jednou budovou v Antverpách…“

Na služebně…….Hartmut přišel s novinkami k případu. Až mu ty všechny analýzy, spisy přetékaly z rukou, šel rovnou za Andreou, která seděla za svým stolem.

HARTMUT:„Tina se Semirem tu nejsou.“

ANDREA:„Ne. Jeli do firmy, kde pracoval ten mrtvý.“ Hartmut položil svou hromádku na Andrein stůl.

HARTMUT:„Něco jsem jim přinesl.“

ANDREA:„To vidím… máš toho docela dost.“

HARTMUT:„Chtěl jsem to všechno sfouknout najednou.“

ANDREA:„O kom se mluvívá…“ To už se na služebně objevil Semir s Tinou. Zavítali rovnou za Andreou a Hartmutem.

SEMIR:„Copak nám neseš?“

HARTMUT:„Kde jenom začít…. Kouknul jsem na Stallerovo auto. V karosérii jsem našel náboje ráže 9 mm. Shoduje se s nábojem, co jste mi přinesli. Náboj patří do této zbraně.“ V hromádce našel příslušný spis, ten dal Semirovi do ruky. Tina koukala pod ruce Semirovi, který si spis prohlížel. „Se zbraní se před 3 lety střílelo v klenotnictví v Düsseldorfu. Majitel obchodu odnesl smrtelnou kulku z dané zbraně. Kolegové z Düsseldorfu měli tip…. Tuhle zbraň měl mít překupník zbraně – Mainhard Wolf.“ Hartmut předvedl komisařům pěkně tlustou složku k Wolfovi.

SEMIR:„Přece ho mohli zatknout.“

HARTMUT:„To ano, ale kolegové mu nic nedokázaly.“

TINA:„Je tu hodně možností, jak se k Wolfovi mohla dostat. Mohl ji od někoho dostat, našel ji sám a před kolegy ji ukryl atd.“

SEMIR:„Co ještě máš?“

HARTMUT:„Ten kousek látky z plotu – jde o běžnou koženou rukavici. Na té látce jsem našel částečný otisk. Vítězem je Filip Rösner.“ Ukázal jim fotku.

SEMIR:„Co je zač?“

ANDREA:„Pracuje ve firmě Dom pod kluczem. V mládí měl oplétačky s policií. Ve firmě je uveden jako druhý společník.“

SEMIR:„Všechno rozhoduje Adamczyk.“

ANDREA:„To ano, ale před 15 lety tu firmu koupil Adamczyk starší právě od otce Filipa Rösnera. Rösner starší byl na mizině se svou firmou, Adamczyk straší, firmu od něj koupil. Firma je v plusových číslech, jejich klienti jsou s nimi naprosto spokojeni. Našla jsem na Adamczyka mladšího, že má problémy si udržet své úspory v plusových výškách. Dost často je vypsán na listině dlužníků, ale vždy ji splatí. Většinou se jedná o zahraniční kasina. V momentální době Adamczyk dluží 300.000.000 €.“

SEMIR:„Slyšel jsem dobře… toho se nikdy za svůj život nedočkám.“

TINA:„Jedině, že by sis vsadil sportku. Komu teď dluží?“ Posadila se na rok Andreina stolu.

ANDREA:„V tom nejznámější kasinu – v Monte Carlu. Adamczyk rozbil bank, ale jeho velký risk mu nevyšel… skončil na mizině.“

TINA:„Do kdy to má uhradit.“

ANDREA:„Do konce toho týdne.“

SEMIR:„Teď to z firemní poklady nejde.“

HARTMUT:„Zbývá jedině, že by si peníze vzali z banky…“

SEMIR:„To jsi mi připomněl… jak jsi daleko s tím modelem.“

HARTMUT:„Jde to hrozně pomalu… nic kloudného jsem nenašel.“

TINA:„Trochu ti napovím. Zaměř své hledání do Belgie. Přesněji na Antverpy.“

HARTMUT, SEMIR:„Antverpy?!“

TINA:„Kronerová si vzpomněla, že slyšela mluvit Stallera s někým právě o Antverpách.“

SEMIR:„Co by chtěl Adamczyk v Antverpách.“

TINA:„Antverpy mám hlavně spojený s diamanty…“ Semirovi a Hartmutovi svitlo.

Úkryt Wolfa…….Dálniční policie se zásahovou jednotkou do těchto končin přivedla Hartmutova adresa úkrytu Mainharda Wolfa. Byla to opuštěná vila na okraji Düsseldorfu. Z bezpečného místa sledovali vilu Semir s velitelem zásahovky. Wolfa sledovali přes dalekohled. Tina si vyřizovala hovor s mamkou. Mainhard Wolf chodil po vile s mobilem u ucha, řešil rozjednaný obchod. Po telefonátu se Tina objevila po Semirově boku. Velitel zásahovky probíral se svými lidmi útok na vilu.

SEMIR:„Je všechno v pořádku?“

TINA:„V naprostém. Mamka chtěla, jak se daří Tomovi a zlepšit mi náladu.“

SEMIR:„To dělá jedině dobře.“ Velitel zásahovky se věnoval komisařům. Tina se Semirem se navlékli do neprůstřelných vest a bud, už bylo sychravé podzimní počasí.

VELITEL:„Můžeme spustit akci.“

SEMIR:„Jsme připraveni.“

Pomalu a nenápadně se dálniční policie a zásahovka se blížila k vile. Wolf stále telefonoval, telefonát za chvilku skončil a zvenčí uslyšel šustot. Vytasil zbraň a přes okno střílel na zásahovku a dálniční policii, kterou zahlédl koutkem oka. Policie se zásahovkou se ukrývali do bezpečí, Wolf jim nedovolil ani se bránit palbou zpět. Tina se Semirem rozdělili, že na konci vily vezmou Wolfa do kleští. Pár klukláčů vešlo do vily, přes prostřílená okna a sklepní dveře. Wolf utíkal ven z vily. Mířil si to přímo ke svému autu. Semir byl rychlejší, došel až na dvoreček. Wolf už seděl za volantem svého vozu, vyrazil na Semira, která stál zády k autu. Tina přišla v pravý čas. Shodila Semira na zem. Wolf při své akci střílel, Tina mu při záchraně Semira opětovala palbu. Tina se strefila do pneumatiky, Wolfovo auto skončilo v okrasném schodišti, narazil do masivního sloupku u schodiště. Zásahovka se hned postarala o Wolfa.

Tina seděla v sanitce, byla ošetřena kvůli lehkému střelnému zranění, kterou jí způsobil Wolf při své jízdě autem. Když byla Tina ošetřena, saniťák pomohl Tině si obléct bundu. Po chvilce přišel Semir, byl se podívat na nález do sklepa, který zajistila zásahovka.

SEMIR:„Wolf tu měl pěkný arzenál.“ Zásahovka s kolegy vynášeli zbraně z vily. Zbraně se prohlédnou a pak se určí jejich osud.

TINA:„Kolik je hodin?“ Semir se podíval na hodinky.

SEMIR:„Je půl čtvrtý. Má přijet Martin a Péťa.“

TINA:„Ne, přijedou až po neděli. Chtěla jsem …“ Ani nedořekla větu, Semir byl rychlejší. Vyndal z kapsy u kalhot klíče od BMW. Klíče položil na svou dlaň.

SEMIR:„Přece do nemocnice nepůjdeš pěšky.“

TINA:„Jaká velkorysost.“

SEMIR:„Běž už. Já se o to tady postarám.“ Tina šáhla po klíčích.

TINA:„Díky.“ Odešla k BMW, kterým odjela do nemocnice za Tomem.

Ve firmě…….Filip a Borys si procházeli plány diamantového muzea v Antverpách. Do konce tohoto týdne tu zde vystavují jeden z nejdražších diamantů na světě. Hope Diamond byl zakoupen muzeem ve Washingtonu. Antverpské a washingtonské muzeum spolu spolupracují několik let ohledně diamantů.

V nemocnici…….Tina po zaklepání vešla do pokoje. Ošetřující lékař Toma se s ním bavil. Tina měla na rtech úsměv a radost. Při odchodu lékař řekl Tině, kdy se Tom probudil, Tina zavítala za Tomem, dali si velkou pusu na rty. Posadila se k Tomovi na lůžko.

TOM:„Copak dělal můj anděl strážný, že si pochroumal křídlo.“ Tinino zranění se nedalo utajit – bylo jasně vidět na bundě.

TINA: „Tvůj anděl zachraňoval Semira, a přitom mi pochroumali křídlo.“

Na služebně…….Mainhard Wolf seděl ve výslechové místnosti, kde ho hlídal uniformovaný policista. Po chvilce za ním přišel Semir, posadil se na židli naproti Wolfovi. Na stůl položil desky, ze kterých vyndal fotku zbraně, se kterou se střílel na Toma.

SEMIR:„Odkud máte tuhle zbraň.“ Ukázal Wolfovi policejní fotku zbraně.

WOLF:„Tu už si nepamatuji.“

SEMIR:„Poznáváte ji?“

WOLF:„Děláte si srandu?!… Všechny jsou si tak podobné…“

SEMIR:„Váš arzenál je velmi rozmanitý. S tím by se mohla, dala založit nový armáda. Tahle zbraň před 3 lety zabila klenotníka v Düsseldorfu a zároveň zmizela. Před pár dny vážně zranila našeho kolegu.“

WOLF:„O té střelbě jsem slyšel… krátce na to se u mě zbraň objevila…“

SEMIR:„Jasně… sama od sebe k vám spadla z nebe. Kdo z nich byl u vás?“ Předložil před Wolfa fotku Adamczyka, Krasińského a Rösnera. Wolf se podíval na fotky.

WOLF:„Byli u mě tihle dva.“ Na stranu dal fotku Filipa Rösnera.

Tina se dlouho zdržela v nemocnici. Tomovi to vůbec nevadilo, byl naopak rád. Tina odcházela z nemocnice a volala Semirovi.

TINA:„… Semire, jsi ještě na služebně?… já se tam za chvilku zastavím… nech se překvapit… ahoj.“ Zavěsila, uložila mobil do své u bundy, nasedla do BMW a vyrazila směr služebna dálniční policie.

Hope Diamond 2/4

8. 6. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Na služebně…….Tina se Semirem byli u Anny Engelhardtové v kanceláři. Na stole leželo několik kandidátů.

ŠÉFKA: „Tu jsou možný kandidáti.“

SEMIR:„Ano, brali jsme to s ohledem na ten 3D model, co jsme našli.“

ŠÉFKA: „Favoriti?“

SEMIR:„Já nemám nikoho.“

TINA: „Já bych jednoho měla. Jakob Staller, pracuje pro polskou firmu, která se věnuje zabezpečovacím zařízením domů, firem, …“

SEMIR:„A důvod?“

TINA: „Nejlíp se to hodí na moji domněnku.“

ŠÉFKA, SEMIR:„Domněnku?“ Tina zašla mezi dveře šéfčiny kanceláře. Semir se šéfkou se na sebe nechápavě podívali.

TINA: „Hote, můžeš na chvilku.“ Hote, byl u Andrey.

HOTE: „Už letím.“ Objevil se u Tiny, která pořád stála mezi dveřmi. „Copak potřebuješ?“

TINA: „Byli jste v té polské firmě… Jde o Jakoba Stallera.“

HOTE: „Ano, Tom nás o to poprosil. Je něco snad špatně.“

TINA:„Vůbec ne.“

HOTE:„Mluvil něco o Martinovi a Péťovi.“

TINA: „Děti odvážel ke škole. V pátek odjížděli na školu v přírodě.“ Šéfová si šáhla pro složku.

SEMIR: „Kam tím míříš?“

TINA: „Hlavně se mi jedná o časovou posloupnost. Nehoda se stala v pátek, včera byl Tom postřelen.“

ŠÉFKA: „Zpráva o nehodě byla sepsána v pátek.“

HOTE: „Ten den jsme ještě zašli do nemocnice, kde jsme nechávali kontakt kvůli výpovědi.“

TINA:„Nejdřív šli za Stallerem a potom k nám domů.“

SEMIR: „Stejnak nevěděli, na co to Staller stáhnul. Hledali jehlu v kupce sena.“ K Tině a Hotemu přišel Bonrát.

BONRÁT:„Teď volali z nemocnice, že Jakob Staller zemřel.“

ŠÉFKA: „To ještě scházelo…. Ve hlášení není ani čárka, že by měl manželku,

přítelkyni, …“

BONRÁT:„S Tomem jsme nad tím strávili spoustu času…. Nikde nic.“

ŠÉFKA: „Ať se na to podívá Andrea. A zjistí informace o té polské firmě.“

SEMIR: „S Tinou zajedeme do nemocnice a do bytu Stallera.“ Tina, Hote a Bonrát opustili místo mezi dveřmi. Semir si vzal ostatní kandidáty, které uložil do své kanceláře. Šéfčiny pokyny Semir předal Andree.

V nemocnici……. Tina využila návštěvy nemocnice, na malou chvilku se šla podívat na Toma. Semir se postaral o Stallerovi věci. Potom se Semir a Tina setkali u východu z nemocnice. Tina končila telefonát se svou maminkou.

SEMIR:„Něco novýho?“

TINA:„Ne, mamka se ptala, jak se daří Tomovi.“

SEMIR: „Určitě dobře, když mu je ordinován ten správný lék.“ Tina pochopila, že to je ona sama. Oba se na sebe usmáli, nasedli do BMW a odjeli do Stallerova bytu.

Byt J. Stallera…….Borys se svým kamarádem, ale také kolegou Filipem z firmy ještě jednou prohledávali byt Jakoba Stallera. Filip se zrovna podíval z okna, na parkoviště k panelovému domu přijelo stříbrné BMW. Tina se Semirem si to štrádovali do domu.

FILIP:„Zřejmě budeme mít návštěvu.“ Borys se šel podívat za Filipem. Zahlídl u Semira opasku zbraň

BORYS:„Kde se tu vzali?“

FILIP: „To netuším. Ale měli bychom se spakovat.“

Filip s Borysem vycházeli z bytu, uslyšeli hlasy Tiny a Semira. Opatrně vyšli o poschodí výše, aby nebyli spatřeni dálniční policií. Tina se Semirem se ozbrojili, když viděli pootevřené dveře do bytu Stallera. Opatrně vešli do bytu, kde byli rozházené věci po celém bytě. Borys s Filipem opatrně sešli dolů po schodišti kolem Stallerova bytu, až k hlavnímu vchodu. Nasedli do auta a ujížděli pryč. Semir se ozval mobilem Andree, aby povolala techniky z KTU do Stallerova bytu. Tina v býlích gumových rukavicích se koukala na věci v pracovně. Tina se koukala do jedné skříně, ve které bylo vyrobeno falešné dno. Zde se ukrýval notebook, který Tina vybrala, položila na pracovní stůl a zapnula. Usadila se do kancelářského křesla. U Tiny se objevil Semir.

SEMIR: „Kde jsi ho našla? Žádný počítač jsem tu neviděl.“

TINA:„Našla jsem ho ve falešném dnu. Kdo tu byl, před námi vzal si jeden notebook.“ Na psacím stole leželi kabely k notebookům – nabíječka a připojení na internet. Ukazovala kabely Semirovi.

SEMIR:„Staller chtěl mít pojistku.“ Tina se mezitím koukala na e-maily. Staller si psal plno e-mailů s jednou dámou. Tina jeden e-mail rozklikla.

TINA:„Našli jsme tajnou paní Colombovou.“ Šáhla pro svůj mobil, volala Andree. „Andreo, najdeš mi majitelku e-mailu…. Adresa je susi47@gmail.de…. Dík.“ Položila mobil na stůl.

SEMIR:„Nenašli by se tu něco zajímavýho.“

TINA: „Tak se podíváme.“ Zavřela e-mailovou schránku. Zabrousila do dokumentů. Bylo tu plno složek, ale Semira složka pod názvem „Nová složka“.

SEMIR:„Podívej se na tuhle.“ Ukázal prstem na složku „Nová složka“. Tina ji rozklikla, ale přístup do složky byl zaheslován. Objevila tabulka pro vyplnění hesla.

TINA:„Akorát by to chtělo heslo.“

SEMIR: „Tak zkus susi47.“ Tina vypsala do kolonky heslo susi47. Složka byla od heslována. Hned naskočilo firemní účetnictví firmy „Dom pod kluczem“.

TINA: „Trefa do černého.“

SEMIR: „To je přímo ukázkové účetnictví. Dobře zašitý foremní peníze pro svou potřebu.“

TINA: „Kdo to dělal, umí v tom dobře chodit.“ Do pracovny vešel Hartmut.

HARTMUT: „Fušujete mi do mého řemesla.“

TINA: „Byli jsme hrozně zvědaví.“

HARTMUT:„A přinesla vám něco vaše zvědavost.“

SEMIR:„Samí užitečný věci.“ Hartmut se šel podívat.

HARTMUT: „Tomu říkám bomba.“ Tinin mobil začal zvonit. Andrein telefonát vzala a přepnula na hlasitý odposlech.

TINA: „Copak pro nás máš?“

ANDREA: „Majitelkou té e-mailové adresy ji Susane Kronerová. Je to kolegyně Stallera.“

ŠÉFKA: „Co jste našli u Stallera?“ Půjčila si sluchátko od Andrey.

SEMIR: „Účetní záznamy polský firmy, kde Staller pracoval. Jsou dost zajímavý. Pojedeme se podívat do té polské firmy.“

ŠÉFKA: „Dobře.“ Zavěsila, Tina také.

HARTMUT: „Kouknu se pořádně na Stallerovo auto a ozvu se.“

TINA: „Díky.“ Semir s Tinou odcházely zpracovny.

SEMIR:„Zatím Hartmute.“

TINA: „Ahoj.“

HARTMUT: „Ahoj.“

Borys s Filipem se vracely zpět do firmy. Borys telefonoval Pawłovi podle jejich dohody.

PAWEŁ: „Tak co?“

BORYS: „Celý jsme to tam prohlédly a nic.“

PAWEŁ: „Sakra!“

BORYS: „Do Stallerova bytu šli poldové.“

PAWEŁ: „To ještě scházelo. U nás budou jako na koni. A viděli vás?“

BORYS: „Ne.“

Firma „Dom pod kluczem“…….Paweł a Borys si dalekohledem sledovali přijíždět služební BMW. Dalekohled si mezi sebou půjčovali. Důkladně si je prohlíželi.

PAWEŁ:„Jsou to oni?“

BORYS:„Ano.“

PAWEŁ:„Jenom doufám, že to nenašli.“

BORYS:„Ta ženská je manželka toho poldy, co byl na místě nehody.“

PAWEŁ:„Jestli byl doma sám, tak bych nad tím vůbec nepřemýšlel.“ Borys si sedl k počítači a na kamerových záznamech sledoval kroky Semir s Tinou. Paweł mu koukal přes rameno.

Tina se Semirem vešli do firemní haly, hned zavítali na recepci, kde se jich ujala milá a pohledná dívka do 30 let.

RECEPČNÍ:„Dobrý den, jak vám mohu pomoc?“

SEMIR:„Gerkhan jméno mé, to je moje kolegyně Kranichová.“ Prokázali se svými služebními průkazy. „Rádi bychom mluvili s Pawłem Adamczykem a se Susane Kronerovou.“

RECEPČNÍ:„Samozřejmě. Malé strpení.“ Zatelefonovala na ředitelství, kde se dovolala sekretářce. „Pan ředitel sídlí ve 4 patře, kde se vás ujme jeho sekretářka.“

SEMIR:„Promluvíš si s Kramerovou?“

TINA:„Samozřejmě.“ Semir vyjel výtahem za ředitelem. Recepční sama zavedla Tinou do účtárny, kde najde Susanu Kronerovou.

SEMIR:„Gerkhan, dálniční policie.“

PAWEŁ:„Adamczyk, a to je můj zástupce Borys Krasiński.“ Na přivítanou si podali ruce. Tina se Susane se usídlili do malé čekárny, která patří pro osobní oddělení.

SUSANE:„Proč se mnou chcete mluvit?“

TINA:„Jde o Jakoba Stallera. Našli jsme vaši korespondenci.“

SUSANE:„Co se s ním děje?“

TINA:„Pan Staller zemřel.“ Susaně se udělalo nevolno. Tina ji posadila na pohodlný čalouněný gauč, otevřela okno s čerstvým vzduchem. Položila na stůl sklenici s vodou.

PAWEŁ:„Co od nás potřebuje dálniční policie.“

SEMIR:„Přišel jsem kvůli vašemu zaměstnanci. Jakobovi Stallerovi.“

PAWEŁ:„Staller měl dopravní nehodu. Už tu byli dva policisté v uniformě.“

SEMIR:„Pan Staller dneska zemřel v nemocnici.“

BORYS:„To je pro naši firmu velká ztráta.“

PAWEŁ:„Byli jsme s ním velmi spokojeni.“

SEMIR:„Co dělal ve firmě?“

PAWEŁ:„Pracoval tu jak programátor. Vytvářel bezpečnostní systémy pro naše kamerové systémy. Občas se stávalo, že i na přání firem udělal vše podle jejich požadavků.“

SEMIR:„Jak je vidět byl dost šikovný.“

BORYS:„To ano. Byl to odborník na svém místě.“

PAWEŁ:„Staller měl cenu zlata… jestli mi rozumíte.“

SEMIR:„Napros to…“

BORYS:„Nešlo snad o rutinní nehodu.“

SEMIR:„Klidně by mohlo jít, musíme prověřit veškeré stopy a vyloučit, jestli se jedná o trestný čin.“

Tina se postarala o Susanu Kronerovou. Susana vypila celou sklenici vody.

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 12.díl

Dítě je zviditelněná láska 4/6

Dítě je zviditelněná láska 3/6

Dítě je zviditelněná láska 2/6

Povídka č.131: Dítě je zviditelněná láska 1/6

Podezření 3/3

Podezření 2/3

Povídka č.130: Podezření 1/3

Hope Diamond 4/4

Hope Diamond 3/4

Hope Diamond 2/4

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace