Kniha povídek 11. díl Archivy - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Uprchlík 3/3

9. 5. 2016 Tina11

0 komentářů

V hotelu Belveder……. Katrina byla sama v salonu. Koukala se po salónu, jak by se mohla zbavit starého provazu.

Stefan Kaiser se byl podívat po hotelu, trochu nasát tu atmosféru, kdy byl ještě malý.

Salón byl úplně holý, krom umyvadla v rohu při vchodu do salonu. Přes otevřená okna a terasu, kde proudil čerstvý vzduch. Otevřená okna trochu hrála pro Katrinu, protože slyšela v povzdáli vrtulník.

Vrtulník patřil belgické policii, která hlídala ve vzduchu. Policejní vrtulník se nedopatřením dostal na německé území. Pilot se spolujezdcem si hned všimli auta před zdevastovaným hotelem. Dvakrát to obletěli a uslyšeli rádiovou zprávu od německých kolegů, že hledají Škodu Citigo s SPZ – KH98X. Spolujezdec nahlásil německým kolegům, že auto našli, nahlásili jim GPS souřadnice.

Katrina chtěla tuto šanci využít, tak se se židlí se sunula k oknu. Když vrtulník dostal zprávu, odletěl na příkaz šéfka zpět do Belgie. Katrinina šance na záchranu byla fuč.

Na služebně……. Když se Hartmutovi udělalo lépe, Tom se Semirem mohli vyzpovídat Hartmuta, co pak našli technici u Winterových.

SEMIR:“ S čím jsi přišel?“

HARTMUT: “ Už máme hotový výsledky u Winterových.“

TOM: “ A co jste našli?“

HARTMUT: “ Krev na obvazech patří Stefanovi Kaiserovi. A jemné částečky skla z havarovaného autobusu.“

Tina s Andreou se zabývali poslanými GPS souřadnicemi od belgických kolegů. Andrea zadala GPS do počítače, kde se jim objevilo místo za městem Roetgenem.

TINA: „Můžeš to přiblížit.“

ANDREA: “ S radostí.“ GPS signál přiblížila. Na mapě se objevila budova – hotel Belveder.

TINA: “ Stará budova…….“

ANDREA: “ Dobrý skrýš kdyby u budovy nestálo zelené auto…….“

TINA: “ Nikdo by se to nezvěděl, že tam Kaiser vůbec je.“ Přišla k nim šéfka.

ŠÉFKA: “ Máte něco?“

ANDREA: “ Víme, kde je Katrina.“

ŠÉFKA: “ Hartmut bude mít radost.“ Tina zašla za klukama do kanceláře.

HARTMUT:“ Máte Katrinu?“

TINA:“ Máme její stopu.“ Hartmut s radostí vyskočil ze židle a všichni odešli za Andreou a šéfkou. Když viděli, že to je autem na dlouhé lokte, musí se najít jiná možnost.

SEMIR:“ Autem je z ruky.“

HARTMUT: “ Tak jak se tam chceš dostat?“

TINA: “ O něčem bych věděla.“ Jako tajemná odešla do své kanceláře pro bundu. Tom zřejmě věděl, co má Tina za lubem. Tom též odešel do kanceláře pro své sako a Semirovi bundu. „Andreo, máš někde ty GPS souřadnice.“

ANDREA: “ Tady jsou.“ Předala je napsaná na malém kousku papírku. Tina odešla ze služebny.

HARTMUT: „Dozvíme se, co to je?“

TOM: “ Se pojď podívat ven.“ Vrazil Semirovi bundu do ruky. Tom odešel za služebny. Ostatní to chtěli vědět, co Tina má za lubem, šli společně ven. Na parkovišti před služebnou dálniční policie stál nastartovaný policejní vrtulník. Za „volantem“ vrtulníku seděla Tina a po jejím boku seděl Tom.

HARTMUT:“ To Tina nemohla říct dřív.“

SEMIR:“ Já jsem na to úplně zapomněl.“

ŠÉFKA: “ Tak už běžte. Zalarmuji kolegy v Roetgenu.“ Semir a Hartmut nastoupil do vrtulníku, který konečně mohl vzlétnout. Když vrtulník byl na cestě do Roetgenu, šéfka Anna Engelhardtová dala zprávu řediteli věznice Lehmannovi.

V Roetgenu……. Policejní vrtulník se během několika minut, byl poblíž hotelu Belvederu. Tom si všiml u hotelu Katrinina auta.

TOM: “ Vidím Katrinino auto.“

SEMIR: “ Za tím lesíkem byla mýtinka.“

TINA: “ Taky jsem si ji všimla.“

TOM: “ Katrina bude nejspíš, jak jsou ty otevřený okna.“

SEMIR: “ Kaiser nemohl udělat lepší poznávací znamení.“

HARTMUT: “ Doufám, že je Katrina v pořádku.“

Když Katrina už dneska po několikáté uslyšela hlas vrtulníku, tak si pomyslela, jestli to není zase jenom klam. Zase vrtulník odletěl pryč.

Vrtulník přistál na mýtince, všichni vystoupili a šli směrem k hotelu. Komisaři se před hotelem ozbrojili se, Hartmut šel jako poslední. Kaiser se procházel po hotelu a byl na druhém patře, než došel ke schodišti, kde viděl stíny postav. Hartmut si na prvních schodišti všiml rozbitého Katrinina mobilu. Když se Katrinina záchrana blížila k ke druhému schodišti, Kaiser viděl šanci je trochu stáhnout. Chtěl střílet už dříve, ale raději počkal na příhodnější šanci. Kaiser si vzal ukradenou služební zbraň do ruky, nabil ji, a jak se komisaři přiblížili, začal po nich střílet. Katrina když zaslechla střelbu, měla dobrý pocit na duši. Komisařové opětovali střelbu. Kaiser moc nestřílel, a běžel za Katrinou do salonu, zavřel za sebou dveře. Komisaři šli hned za Kaiserem, Hartmut si vzal ztracenou Katrininu balerínu. Kaiser měl ji v těsné blízkosti Katrinu. Kaiser vystřílel všechny náboji, co bylo ve zbrani. Komisaři nechtěli střílet do salonů, aby nějak neporanili Katrinu.

HARTMUT: “ Jak chcete odtamtud dostat Katrinu?“ Jak to Hartmut vyslovil, všichni se podvědomě podívali na Tinu, když měla takový dobrý nápad s vrtulníkem. Bavili se mezi sebou tišším hlasem.

TINA: “ Co se tak díváte?“

SEMIR: “ Máš dobrý nápady.“

TINA: “ Aha……. A co to zkusit venkem……. Přes tu otevřenou terasu.“

TOM: “ To samý mě napadlo taky.“

SEMIR: “ Vy, abyste nedrželi basu.“

HARTMUT:“ Jestli to nebude vadit, tak tu zůstanu.“

SEMIR: “ Vůbec ne. Katrina aspoň bude vědět, že tu jsme.“

Tina, Tom a Semir odešli k vrtulníku. Ve vrtulníku se našel lanový žebřík, který Semir využije. Tom se Semirem nasedli do vrtulníku a Tina mohla vzlétnout. Hartmut hledal po hotelu, čím by mohl otevřít dveře od salonu.

HARTMUT: “ Katrino, neboj se, my tě odtud dostaneme.“ Když Katrina slyšela hlas svého milujícího přítele Hartmuta, byla klidnější.

Vrtulník byl poblíž hotelu, kde Semir s Tomem přivázali k vrtulníku lanový žebřík. Semir po žebříku slezl do přiměřené výšky. Katrina tak mohla vidět svého bratra Semir v akci. Tina sletěla níž, tak akorát rozhoupala vrtulník, aby se žebřík též rozhoupal, Semir mohl skočit na terasu v příhodné chvíli. Hartmut našel příhodnou železnou tyč, kterou si otevřel dveře do salonu. Semir s Kaiserem si dávali do nosu na zápraží terasy, Hartmut se staral o Katrinu, vysvobodil ji z provazu. Hartmut vzal stranou židli, na které seděla Katrina, ve vhodné chvíli tím středně silnou ranou praštil Kaisera do hlavy. Židle se rozpadla na prvočinitele. Kaiser ležel na zemi, Semir si ho s chutí zatknul. Katrina s Hartmutem byli v milostném obležení, Semir je tam raději nechal samotné, s Kaiserem před hotel, kde si ho přebrali kolegové v uniformě.

Šéfka na služebně spolu s Lehmannem čekali na zprávy, jak to dopadlo. Šéfka Anna Engelhardtová se ohlásila Tině sama.

ŠÉFKA: “ Tino, jak to u vás vypadá?“ Tina odpověděla srozumitelnou větou.

TINA: “ Dobro zvítězilo nad zlem.“ Šéfce a Lehmannovi se jenom ulevilo, že Kaiser je v klepech. Kaiser byl v rukách uniformovaných policistů, když se před hotelem objevila Katrina s Hartmutem. Katrina poděkovala Semirovi za záchranu.

KATRINA: „Doufám, že mu to tak lehce neprojde.“

SEMIR: “ O to se nemusíš bát. Z basy vyleze, jako starej dědek.“

KATRINA:“ Tak to se mi ulevilo.“

TOM: “ Tak se odeberme domů.“

HARTMUT: “ Jsem stejného názoru.“ Tina, Tom a Semir se pomalu odebírali k mýtince s vrtulníkem.

KATRINA: “ Kam jdete? To chcete jít domů pěšky.“

SEMIR:“ To né…….“

TINA:“ Máme něco lepšího.“

TOM: “ Jestli máš ráda výšky.“

KATRINA: “ O čem to vlastně mluvíte?“

HARTMUT: “ O vrtulníku.“

KATRINA: “ To je vtip.“

TINA:“ To je holá skutečnost.“

KATRINA:“ Jestli to je váš nějakej kanadskej žertík…….“

SEMIR: “ Když nám má drahá sestro nevěříš, tak pojď s námi.“ Katrina se tedy šla podívat na jejich policejní vrtulník.

TOM: “ Líbí se náš kanadský žertík…….“

KATRINA: “ Tak dobře, beru to zpět. Co bude s mým autem?“

HARTMUT: “ Zajdu za kolegy, aby ho odvezli na služebnu.“

KATRINA: “ Děkuju.“ Dala Hartmutovi pusu na rty.

Hartmut to šel vyjednat s kolegy Katrinino auto. Ostatní u vrtulníku nasedali do vrtulníku s nastartovaným motorem a čekali jenom na Hartmuta. Když se Hartmut vrátil, nasedl k Semirovi a Katrině. Vrtulník se pomalu odlepil od země, zamířil směrem na služebnu dálniční policie.

Konec!

Uprchlík 2/3

6. 5. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Doma u Toma a Tiny……. Tina neřekla Tomovi, že tu je na delší čas Ben. Pro Toma bylo moc příjemné překvapení. Tom s Benem se přivítali velkým objetím, ale doma bylo podezřelé ticho. Péťa s Martinem už spali po vyčerpávajícím florbalovém tréninku.

TINA:“ Je tu nějaké podezřelé ticho.“

BEN:“ Péťa s Martinem byli utahaný z tréninku. Udělaly si úkoly, najedly se a chvilku tu semnou seděli u televize. Moc dlouho tu nevydržely a tak se odebrali spát.“

TOM:“ My něco slavíme?“ Všiml si plný třech talířů s chlebíčkama na jídelním stole.

TINA:“ Asi s tím souvisí, co jsi dopoledne nakousl.“

BEN:“ Má to světlé i černé stránky. Ale nejdřív začnu s tím nejdůležitějším.“ Ben zašel do lednice, kdy vytáhl jednu lahev se šampaňským, které odbouchnul. Nalité skleničky šampaňským dal do ruky Tomovi a Tině, sám si též vzal.

TOM:“ Tak už nás nenapínej.“

BEN:“ Ben vámi stojí vrchní komisař Ben Jäger.“ Přiťukli si na Benovo povýšení.

TOM:“ Tak se ti to konečně povedlo.“

TINA:“ Gratuluju.“

BEN:“ Děkuju.“ Tina dala Benovi na každou jeho tvář jednu pusu. „Bylo konečně na čase.“

TOM:“ A jaký jsou ty černá stránky?“ Vzali si všechny 3 talíře s chlebíčkama a lahev se šampaňským do obýváku, kde společně sedli do měkkého.

BEN:“ Kdybych udělal oslavu v Mnichově, všichni by se na mě koukali přes prsty. Tak jsem raději sebral a odjel za vámi.“

TINA:“ Co se teda stalo?“

BEN:“ Naše nesnesitelná atmosféra na oddělení začala tím, že nám zemřeli dva kolegové při jedné razii a pak do toho šéf nemůže snést vážnou nemoc své manželky. Ale v tom bude ještě něco jiného.“

TOM:“ Hlavní je, že víš, kam můžeš utéct.“

BEN: “ A mimo ho tři lidi podráždili tím, že podali výpověď. A já jsem mezi nimi.“

TINA: “ A kam chceš jít?“

BEN: “ Už to mám domluvené na jiné kriminálce v Mnichově.“

TOM: „Tak kamaráde, aby ti to všechno vyšlo.“ Tom, Tina a Ben si přiťukli na Benův nový začátek.

Druhý den……. Manželé Winterovi se vrátili z dovolené dříve. Kde byli, kam se najedou, zkazilo počasí, Winterovi se sbalili a odjeli domů. Kolem desáté hodiny ranní byli Winterovi před svým domem. Winter vešel do baráku jako první, paní Winterová brala z auta nějaké věci. Manžel se nečekaně objevil ve vchodových dveřích.

WINTER: “ Musíme zavolat policii?“

WINTEROVÁ: “ Stalo se něco?“ To už se u nich objevila jejich sousedka Mayerová, která se vracela z nákupu.

MAYEROVÁ: “ Dobrý den, něco se pak stalo?“

WINTER: “ Někdo se vloupal do našeho domu.“

MAYEROVÁ: “ Jestli to nebude mít něco společného s tím vězněm.“

WINTEROVÁ: “ Jakým vězněm?“

MAYEROVÁ:“ Je tu poprask kvůli uprchlému vězni, který včera utekl z eskorty. Prý by se mohl někde ukrýt v naší vesnici nebo v okolí. Celý den chodila policie a obcházela všechny baráky.“

WINTER:“ V našem obýváku leží naše lékárnička a zakrvácené obvazy.“

WINTEROVÁ:“ Třeba to s tím ani nesouvisí. Víte, kdo ten případ vyšetřuje?“

MAYEROVÁ:“ Ale jistě. Dostala jsem na něj kontakt.“

WINTEROVÁ:“ Paní Mayerová, můžeme být zatím u vás?“

MAYEROVÁ: “ Ale jistě.“ Pan Winter zamknul domek, s manželkou si vzali z auta ty nejdůležitější věci a společně odešli s paní Mayerovou k ní domu.

Stefan Kaiser si přibližně pamatoval cestu k dálnici, kde se stala nehoda. Když se dostal z lesa ven, uviděl v dáli logo benzínky a vzdušnou čarou by to mohlo být tak si 2 km. Tam by si Kaiser mohl vzít nějaké peníze, jídlo a vydat se na jiné místo, kde by se mohl ukrýt. Stefan se tedy vydal směrem k benzínce.

U Schrödera……. Semir, Tom a Tina byli u Uweho Schrödera na malé svačině.

SCHRÖDER: “ Po delší době jste zase na přední straně novin.“ Držel v ruce kolínský deník s předním titulkem: „Šílenec na svobodě. Policie je v tápotách.“ ke komisařům.

SEMIR: “ To si zase na nás smlsly.“ Vzal do ruky noviny, které držel Schröder.

TINA: “ Co taky můžeš čekat od novin.“

TOM: „Zlatou medaili od nich nedostaneme, když bude dopaden.“

SCHRÖDER:“ Tu můžete dostat tak maximálně ode mě.“ Semirovi zazvonil mobil, šáhnul do kapsy. Na display bylo jen telefonní číslo.

SEMIR:“ Gerkhan.“

MAYEROVÁ: “ Dobrý den, Mayerová z vesnice Rauschendorfu. Včera jste mi tu nechal vizitku kvůli tomu vašemu uprchlému vězni. Zřejmě se objevil u mých sousedů Winterových.“

SEMIR:“ To už se vrátili z dovolené?“

MAYEROVÁ:“ Ano, dneska ráno. Našli v domě zakrvácené obvazy. Jsou teď u mě doma.“

SEMIR:“ My se tam za chvilku objevíme.“

MAYEROVÁ: „Dobře. Na shledanou.“

SEMIR: “ Na shledanou.“ Zavěsil.

TOM: “ Něco se děje?“

SEMIR:“ Kaiser byl asi přece jenom v jednom domě v Rauschendorfu. Přespal v domku Winterových.“

TINA: “ U něj jsme přece byli.“

SCHRÖDER: “ Tak přeji úspěšný lov.“ Komisaři nasedli do BMW a vyrazili do Rauschendorfu.

V Rauschendorfu……. Sousedka Mayerová zahlédla z okna přijíždět BMW a dva policejní vozy spolu s techniky. Zastavili před domem Winterových.

MAYEROVÁ: “ Už jsou tady.“ Mayerová s Winterovými vyšli ven z domku, když komisaři vystupovali z BMW.

SEMIR, TOM, TINA:“ Dobrý den.“

MAYEROVÁ, WINTEROVI: “ Dobrý den.“ Komisaři se představili a všichni odešli do domku Winterových. Hlavně bylo vidět na zemi zakrvácené obvazy a roztahaná lékárnička.

TOM: “ Neztratilo se něco?“

WINTER:“ Nestačil jsem to ani prohlédnout. Na první pohled nic nechybí.“

SEMIR:“ Vypadá, že tu jenom přespal a dneska ráno odešel.“ Technici se pustili do práce.

Benzínová pumpa……. Kam mířil Stefan Kaiser, tak na tu samou benzínovou pumpu mířila i sestra vrchního komisaře Semira Gerkhana – Katrina Gerkhanová. Katrina se vracela z jednoho kurzu – plavání, který byl ve Frankfurtu nad Mohanem. Kurz plavání, který Katrina absolvovat v Kolíně, byl už plný a ten před tím zrušili. Katrina na benzínové pumpě brala šťávu pro svého nového miláčka – Škoda Citigo – zelená Spring metalíza.

Stefan Kaiser byl schován za keřem a rozhlížel se po pumpě, jak by se nejlépe dostal na pumpu. Když zahlédl Katrinu vycházet z pumpy a šla ke svému autu. Kaiser se vydal na lov. Když byl Kaiser u Katriny, mířil do zad zbraní.

KATRINA: “ Co po mě chcete?“

KAISER: “ Nekecej a nasedej dovnitř.“

KATRINA:“ Ale…….“

KAISER:“ Žádný ale a nasedej.“ Katrina teda otevřena dveře od auta. Vedoucí pumpy si všiml Kaisera, měl jeho fotografii poblíž. Rychle vyběhl z pumpy, jenže pozdě. Škoda Citigo ujížděla pryč.

PUMPAŘ: “ Sakra!“

V Rauschendorfu…… dálniční policie s kolegy byla ještě u paní Winterové. Technici se stopami byli už pryč, aby výsledky byli co nejdříve. Semir se bavil s paní Mayerovou a manželi Winterovými. Tina slyšela volat vysílačku v BMW. Tina se natáhla pro vysílačku.

ANDREA: “ Centrála, Kobře 11.“

TINA: “ Co pak se děje?“

ANDREA:“ Ozval se nám vedoucí benzínové pumpy, kde se objevil Kaiser. Poslala jsem tam Hoteho a Bonráta.“ Uprostřed povídání se u Tiny objevil Tom. “ A taky sebou vzal jednu mladou dívku.“

TINA:“ To nám ještě scházelo. Díky.“ Tina zavěsila vysílačku. To už se u nich objevil Semir.

SEMIR: “ Nějaké novinky?“

TOM:“ Kaiser se objevil a unesl jednu dívku.“

Město Roetgen……. Toto malebné město se nachází u německo-belgických hranic. Za Roetgenem v malebných lesích se nachází malebný luxusní zdevastovaný hotel Belveder, který už několik let chátrá. Stefan Kaiser tento hotel zná, byl tu jako malý kluk. Když Škoda Citigo zastavilo před hotelem, Katrina měla strach, když viděla ten zchátralí hotel.

KAISER: “ Už můžeš vystoupit, krasotinko. Jsme na místě.“

KATRINA: “ Co když se ti nechce.“

KAISER: “ Pokud nechceš mít po celým autě tvou krev, tak bys měla vystoupit.“

KATRINA: “ Dobře, dobře,…….“

KAISER:“ Hodná.“

Katrina vystoupila z auta. Od hotelu byli vidět věžičky z města Roetgenu. I tak Katrina viděla možnost útěku. Katrina stála naproti Kaiserovi, který na ní mířil zbraní.

KATRINA: „Co se mnou zamýšlíte?“

KAISER:“ Nechce se, děvenko překvapit.“

Stefan Kaiser se otočil ke Katrině zády. Kaiser musel překonat provizorní dveře z prken s velkým železným zámkem. Katrina se shýbla pro velký kus klacku, kterým Kaisera bouchla do hlavy. Kaiser upadl na zem. Katrina zahodila klacek na zem a vzala nohy na ramena. Kaiser se rychle z rány hlavy rychle vzpamatoval a vystřelil do vzduchu. Katrina se zastavila a Kaiser přišel k ní.

KAISER: “ Útěku by se ti zachtělo.“

Vzal Katrinu za ruku, prohledal Katrininu bundu, kde našel čistý látkový kapesník, ze kterého Kaiser udělal roubík a dal ho Katrině do pusy. Vzal Katrinu za ruku a spolu šli zpátky k hotelu. Kaiser prostřelil zámek na dveřích, spolu s Katrinou šli chodbou ke schodišti. Vyšli až do druhého patra. Katrina sebou po cestě dost škubala, až vypadl na jednom schodišti mobil a na druhém ztratila balerínu, jako Popelka, když utíkala z plesu domů.

V salonu v druhém patře, posadil Kaiser Katrinu na židli, která tam byla. Kaiser Katrinu přivázal provazem, který ležel na zemi. Stefan Kaiser otevřel okno spolu s balkónovými dveřmi, které vedli na velkou terasu, aby byl v místnosti čerstvý vzduch. Stefan přišel ke Katrině, která měla strach v očích, až jí tekly slzy z očí a přála by si, aby byla pryč. Kaiser přitiskl Katrině hlaveň zbraně na Katrininu tvář. Kaiser se jenom umíval.

Na služebně……. Hote s Bonrátem přinesli DVD z kamer z pumpy, kde se Kaiser objevil. Team dálniční policie se společně podívali na DVD v nově zařízené místnosti vedle kanceláře šéfky Anny Engelhardtové. Tato místnost má tři velké obrazovky a s počítači, kde byla ta nejmodernější technika, co teď existuje.

Na jedné z obrazovek se objevila Škoda Citigo, kde řidička brala benzín. Řidičku do té doby nebylo rozeznat, než vycházela z pumpy ke svému autu. Všichni hned poznali, že jde o Katrinu.

SEMIR: “ Vždyť to je Katrina.“

Na služebně se objevil Hartmut s výsledky, které držel v ruce, z domu Winterových. Všichni se koukali na DVD, Hartmut se zadíval na obrazovku. Hartmut zahlédl Katrinu, jak je v rukách Kaisera. Až z toho Hartmutovi spadli výsledky na zem. Šéfka se otočila na Hartmuta.

HARTMUT: “ On má Katrinu.“ Všichni se podvědomě otočili k Hartmutovi.

ŠÉFKA: “ Katrinu najdeme.“

SEMIR: “ Já v tom svou sestru nenechám.“ Až se z toho Hartmutovi podlomili kolena. Tom se Semirem odvedli Hartmuta do jejich kanceláře, Andrea přinesla Hartmutovi sklenici vody. Tina se zatím postarala o vyhlášení pátrání po Katrnině autě.

Povídka č.125: Uprchlík 1/3

3. 5. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Z mnichovské věznice se převážela policejní eskorta s pěti těžkými vězni do kolínské věznice Ossendorf, kde v Ossendorfu budou mít přísnější stráž ke svému trestu, který spáchali. Mezi pěti vězni byl i Stefan Kaiser, který byl odsouzen za vraždy mladých žen, které držel na tajných místech, ženy umírali v kyselině sírové. Kaiser si ženy vybíral, která mu padla do oka, že neměl vybraný typ žen.

Tina se svou kamarádkou Elenou se sešli kolem polední pauzy na kus řeči v jednom motorestu, kde si většinou dávali spicha.

ELENA: “ Tino, měla bych se ti něčím odvděčit za tvou pomoc, když jsem byla v úzkých. Fakt mi to moc pomohlo a Afriku nechci vůbec vidět. Nikdy bych, jsem netušila, že bych měla takový problémy, ještě k tomu psychického rázu.“

TINA:“ Elen, s tím si nedělej starosti, ráda jsem ti pomohla. Hlavní je, že ti terapie pomohla. Život je nevyzpytatelný. A mohlo by to dopadnout ještě hůř.“

ELENA: “ Abych měla klid v duši, musím se ti něčím odvděčit.“

TINA:“ Jak tak vidím ve tvých očích, že to myslíš vážně.“

ELENA: “ Smrtelně vážně. Tak bys na mém místě udělala to samé, kdybych ti s něčím pomohla.“

TINA: “ Něco na tom bude. Až něco budeš mít něco pro vyrovnání tak mi dej vědět.“

ELENA: “ To si piš Kranichová a budeš čubrnět, až na to do smrti s Tomem nezapomenete.“

TINA:“ Beru tě za slovo Richterová.“ Tina s Elenou se na sebe usmívali.

Dva mladíci jeli po A3 směrem na Kolín. Spolujezdec Adam dával svému kamarádovi Bobovi za volantem udělaný joint.

BOB: “ Jsem v podmínce.“

ADAM: “ Žádnej fízl tu okolo není.“

V policejní eskortě vládlo hrobové ticho, že by se mohlo krájet. Vězeňská služba měla na mysli, aby tento převoz rychle skončil. Mít za zády takový zločince, není moc příjemný pocit.

Adam si zapálil jointa a dal šluknout Bobovi, který si teda kousek šluknul. O 500 metrů za mladíky jel policejní auton, který dostal hlášku, že mají vypomoct svým kolegům v nouzi. Policejní auton zapnul majáčky. Bob si právě dával šluka jointa, když je viděl ve vnitřním zpětném zrcátku.

BOB:“ Teď jsem v průšvihu.“

ADAM:“ Kde se tu vzali?“ Bob šlápnul na plyn a ujížděl pryč, aby je nechytli. Bobovi už pomalu stoupal joint do hlavy, tak se po A3 zřídil 200km/h, kličkoval mezi ostatními auty. Policejní auton neměl čas, se nezabýval mladíky, prvním výjezdem sjeli z dálnice. Jeho styl jízdy naznačoval, že způsobí nehodu. A taky se tak stalo. Bob udělal myšku před autem, který zkřížil cestu dalšímu autu, pochroumané plechy byli hned na světě. Tato nehoda se rozšířila o další čtyři auta.

Policejní eskorta se pomalu blížila k místu, kde sebe řachlo několik aut. Řidič autobusu zareagoval na nehodu pozdě, smetl dvě auta, na další najel, tím se převrátil na bok, několik metrů se sunul po dálnici. Poslední doprovodné auto narazilo velkou silou do autobusu.

Vězni a vězeňská služba v autobuse byli těžce a středně zraněni. Stefan Kaiser měl tak velký štěstí, při nehodě si udělal svou skrýš, kde byl chráněn a nic se mu v podstatě nestalo. Stefan překráčel ostatní vězně až k vězeňské službě, kde si od zraněného vězeňského policisty vzal služební zbraň a klíčky od pout. Rychle si odemkl pouta a rozbil si okno od u autobusu. Při vylézání z okna se podařilo Stefanovi pořezat o zbytkové sklo v rámu okna. Vzal nohy na ramena a utíkal, co nejdál od dálnice. Stefan si to namířil na vesnici Rauschendorf.

Tina s Elenou spolu odcházeli z motorestu, kde se Tina stavila na parkovišti, kdy zahlédla na benzínové pumpě Tomova kamaráda Bena Jägera. Elena stávala u Tiny a koukala se, co tam může Tina vidět.

ELENA: “ Co tam tak zázračného vidíš? Zelený mužíčky z vesmíru?“

TINA:“ Jednoho mužíčka a zároveň našeho nocležníka.“

ELENA: “ Nocležníka?“

TINA: “ Když přijede do Kolína, na co by si platil hotel se stravou, když má tu střechu nad hlavou a zcela zdarma. Nemusí platit ubytování a stravu. Ale on si to vybírá hlídáním dětí.“ Ben nasedl do auta a zajel na parkoviště, poblíž, kde stála Tina s Elenou. Ben k nim přišel.

BEN: “ Ahoj.“

TINA:“ Ahoj. Elen, tak ti představuji našeho nocležníka Bena, s Tomem se znají od školy. Bene, to je moje kamarádka Elena, známe se už od dětství.“

BEN: “ Velmi mě těší.“

ELENA: “ Mě též. Já se s vámi rozloučím, pomalu musím pádit do kanceláře, aby mě holky neukamenovali, že jsem přijela pozdě. Tino, na čem jsme se dohodli, tak ti dám vědět. Ahoj.“

TINA:“ Jasný.“

BEN, TINA:“ Ahoj.“ Elena odešla ke svému autu a odjela do kanceláře.

TINA:“ Co ty tady děláš?“

BEN:“ Dá se říct, že jsem potřeboval změnit prostředí, v Mnichově je špatná atmosféra.“

TINA:“ Co se děje?“

BEN:“ To je na dlouhý povídání. Všechno se dozvíte a ještě jednu novinku.“

TINA:“ Co to je?“

BEN:“ Tino, nech se překvapit. A hlavně to neříkej Tomovi, že jsem tu.“

TINA:“ Jasný. A víš, že tvá návštěva přímo hodí.“

BEN:“ Jak to?“

TINA:“ Mamka a ani taťka nemůžou vyzvednout Martina a Péťu z kroužku.“

BEN:“ Na kdy se mám pro ně stavit.“

TINA:“ Oba dva končí kolem půl pátý ve škole.“

BEN:“ Tak fajn vyzvednu je.“ Tině zazvonil mobil, šáhla do kapsy u kalhot a přečetla si na display, že volá Hote.

TINA: “ Ano Hote, děje se něco?“

HOTE: “ Na A3, 160km je vážná nehoda. Vyboural se autobus s vězni.“

TINA:„Už jsem na cestě.“

HOTE: “ Tom se Semirem jsou taky na cestě.“ Oba dva současně zavěsili.

BEN:“ Práce?“

TINA: “ Havaroval autobus s vězni….“

BEN:“ Ať to dobře dopadne. S klukama jsme domluvený. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj večer.“ Tina s Benem se každý odebral ke svému autu.

Na místě nehody……. Bylo už zajištěné kolegy od dálniční policie. Tina dorazila na místo nehody jako první. Když Tina uviděla u policejního auta šéfku Annu Engelhardtovou a ještě jednoho chlapa, byl ředitel věznice z Ossendorfu – Igor Lehmann, Hote s Bonrátem.

TINA:“ Šéfka osobně.“ Zamířila ke skupince. „Ahoj kluci, dobrý den šéfová.“

ŠÉFKA: “ Už je tu jeden z mých lidí. Tino, chtěla bych vám představit ředitele věznice v Ossendorfu Igora Lehmanna. Vrchní komisařka Tina Kranichová.“

TINA: “ Velice mě těší.“ Tina si ředitelem podala ruce na přivítanou.

LEHMANN:“ Mě též.“

TINA:“ Kolik vězňů uteklo?“

LEHMANN:“ Když to řeknu tak, že se bude hledat pouze jedna jehla v kupce sena. Utekl Stefan Kaiser.“

TINA:“ A co ostatní?“

ŠÉFKA:“ Vězeňská služba je na tom nejhůř, oba dva museli být převezeni do nemocnice vrtulníkem. Ostatní vězni mají střední zranění. Byli převezeni do vězeňské nemocnice.“

TINA:“ Co svědci?“

BONRÁT:“ Nikdo nikoho neviděl, že by někdo utíkal z autobusu. Měli spíš starosti o ostatní.“

HOTE:“ Za nehodou stojí dva mladíci. Jsou taky zraněni a měli tak trochu naváto marihuanou.“

TINA:“ Cílený útok na policejní útok můžeme vyloučit. Kaiser viděl příležitost a vzal nohy na ramena. A za co seděl?“

LEHMANN:“ Za zabití několika žen. Která se mu líbila, tu unesl na tajné místo, kde svázal a nechal je zemřít v kyselině sýrové. Jeho spis vám obrat pošlu.“

ŠÉFKA:“ Můžeme tak počítat, že to udělá znovu.“

LEHMANN:“ Kaisera se musí, co nejdříve najít a zabránit to mu. Mrtvých bylo už dost.“

TINA:“ Hote, najde se tu automapa?“

HOTE:“ Ale jistě.“ Šáhl do policejního auta pro mapu, kterou předal Tině. Tina si mapu položila na kapotu policejního auta. To už se na místě nehody objevil i Tom se Semirem. Tina spolu s Hotem a Bonrátem hledali místo nehody na mapě.

ŠÉFKA:“ Dorazil zbytek mých lidí. Vrchní komisaři Tom Kranich a Semir Gerkhan.“ Tom se Semirem si podali ruce na přivítanou s Lehmannem.

LEHMANN:“ Igor Lehmann, ředitel věznice v Ossendorfu.“ Když se Tom se Semirem vítali s ředitelem, šéfová sledovala Tinu přes rameno a koukala se jí pod ruce.

ŠÉFKA:“ Je tu vůbec nějaká možnost, kde by se Kaiser mohl ukrýt.“

TINA:“ Někde tu poblíž, ale myslím si, že půjde, odsuď hodně daleko. A to jsou akorát tři vesnice – Rauschendorf, Stieldorf a Birlinghoven.“ Aby Semir s Tomem nebyli pozadu, šli se také podívat.

BONRÁT:“ Všechno to prohledat, to zabere moře času.“

TINA:„To je pravda, ale je to zatím první naše stopa, kde by Kaiser mohl být.“

ŠÉFKA:“ Tina má pravdu. Bude to hledání jehly v kupce sena.“

SEMIR:“ To bude krásně zabitej čas.“

Vězeň Stefan Kaiser si vybral vesnici Rauschendorf. Dával si pozor, aby nebyl moc vidět a vyhlížel si svůj úkryt na noc. Další den si půjde na lov jiného obydlí. Kaiser si vyhlédnul jeden domek, skoro na okraji vesnice, kde poblíž stáli další baráky. Ale bylo vidět, že v domě nikdo není. Kaiser se do baráku dostal zadem přes terasu, kde si rozbil okno, a tak se dostal dovnitř.

Mezitím se na služebně dálniční policie dělali kopie fotografie Stefana Kaisera a policisté dostávali instrukce od šéfky Engelhardtové a vrchních komisařů, co mají dělat. Pěkně mají obejít domek po domku. Komisaři se také dostali ke spisu Stefana Kaisera, aby měli představu, s kým mají dočinění. Komisaři přiložili ruce k dílu, a s dalšími kolegy vyrazili do terénu do vesnice Rauschendorf.

Semir se ptal u jednoho domku, Tina s Tomem k dalšímu domku.

TOM:“ Co ti chtěla Elen?“

TINA:“ Chtěla se mi poděkovat a za to všechno se nám chce odvděčit.“

TOM:“ Ale vždyť to vůbec nemusí.“

TINA:“ Znáš Elen, že nechce být nikomu dlužna. A už je na to žhavá, až nám něco vymyslí.“

Stefan Kaiser uslyšel hlasy, které se blížily k domu. Podíval se ven oknem, když uviděl Toma a Tinu jít po chodníku, schoval se rychle v obýváku za křeslo, aby nepoznali, že v domě někdo je.

TOM:“ A nevíš, co náhodou chystá.“

TINA:“ To je ve hvězdách.“ Tom zvonil u domku, kde byl Kaiser ukryt. Kaiser je sledoval zpoza křesla a po ruce měl i ukradenou služební zbraň. K Tomovi a Tině se blížil Semir.

SEMIR:“ U Winterových zvoníte zbytečně. Ještě jsou na dovolené, měli by se vrátit zítra.“ Tina s Tomem opustili domovní dveře domku. Kaiser si velice oddechl. „Po tý procházce necítím nohy.“ Tom si stoupl na špičky před Semira.

TOM: “ Zdá se mi, že mi ta procházka ti dala zabrat, ale až takhle. Mně se zdá, že jsi nějaký menší. Aby tě Andrea poznala.“ Tina se lehce usmívala. Semir raději nic neříkal, mávl nad tím rukou a odcházel k dalšímu domu. „Semire, přece ses nenaštval.“ Tina s Tomem šli za Semirem, aby to Tom u Semira vyžehlil.

V podvečer na služebně……. Tina seděla za Andreiným stolem, zakládala hotové papíry do šanonů nebo do desek. Za Tinou přišel Semir s hotovým a kompletním spisem, už stačil jenom založit, kam patří. Semir se postavil po Tinině levé ruce.

SEMIR:“ Tu máš něco do archivu.“

TINA:“ To šlo nějak rychle.“
SEMIR:“ Byli to jen malé formality.“ Mezitím se u Tiny a Semira objevil Tom, stoupl si mezi Tinu a Semira.

TOM:“ Miláčku, potřebuji od tebe tvůj podpis a tohle to nemůžu po tobě přečíst.“ Ukázal Tině, co nemohl přečíst. Šlo o koncové číslice u SPZ.

TINA:“ Miláčku, za tu dobu, co jsme spolu, si myslím, že bys mohl rozpoznat můj škrabopis. To jsou moje dvě čtyřky v rychlosti.“ Semir se naklonil k Tomovi.

SEMIR:“ Já jsem ti to hned říkal, miláčku.“ Semir se usmíval jako měsíček na hnoji, a tak trochu to vrátil Tomovi z odpoledne. Tom, jako kdyby se nechtěl vidět, Tina se musela potají usmívat, jaké mají harmonické pracovní vztahy Semir s Tomem. Tina daný papír podškrábla svým autogramem a Tom doplnil do svého hlášení koncové čísla SPZ, a předal to Tině, aby to založila, kam patří. Přišla se za nimi podívat šéfka.

ŠÉFKA:“ Tino, můžete to založit, kam patří.“

TINA: “ Ale jistě.“ Šéfka předala Tině hotové spisy. Na služebně se objevil ředitel z Ossendorfu – Igor Lehmann. Tina se ještě pozdravila s ředitelem a pak se pustila do zakládání papírů a složek na svá místa.

LEHMANN: “ Dobrý večer.“

SKUPINKA:“ Dobrý večer.“

LEHMANN:“ Jedu z práce a tak jsem se přišel zeptat, jak jste pokročili v hledání uprchlíka.“

ŠÉFKA:“ Dá se říct, že jsme na mrtvém bodě.“

SEMIR:“ Obešli jsme všechny vesnice, a žádné stopy po Kaiserovi.“

LEHMANN:“ Tak trochu jsem s tím i počítal.“

ŠÉFKA:“ Pro dnešek jsme udělali, co jsme mohli. Zítra nechám posílit hlídky v terénu a rozšíříme oblasti pátrání po Kaiserovi.“

LEHMANN: “ Jenom se obávám toho nejhoršího. Už vás nebudu dál zdržovat. Určitě se těšíte domů.“ Komisaři spolu Engelhardtovou se rozloučili s ředitelem Lehmannem. Po rozlučce se Lehmann odporučil domů.

SEMIR:„Tak to dneska zabalíme.“

ŠÉFKA:“ Máme stejné myšlenkové pochody. Tak nashle zítra.“ Tina, Tom a Semir se rozloučili s Engelhardtovou, která si ze své kanceláře vzala potřebné věci a namířila si to rovnou domů. Tom, Tina a Semir po chvilce po odjezdu Engelhardtové též se vypravili dom.

Výčitky svědomí 4/4

15. 3. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Do Německa přiletěl pracovník Interpolu – Alex Fischer, který dálniční policii řekne více o obchodu Sandry Finkové a Timura Mimosovi. Dálniční policie se dali s Alexem Fischerem ve večerních hodinách, to měli zaručené, že se Sandra neobjeví na služebně.

ŠÉFKA: “ Tak jaké máte pro nás informace?“

FISCHER: “ Timur Mimosa se tu objeví pozítří. Je to 100% informace. Před několika dny jsme dostali za katr pár spolupracovníků Mimosi. Jeden se nechtě podřekl.“

SEMIR: “ Jaké štěstí pro nás.“

FISCHER:“ Mimosa chce v den svého příletu udělat obchod století. Půjde o miliardy eur.“

TOM: “ Kde se obchod bude konat?“

FISCHER: “ Pokud vím a místo předání se nezměnilo, vše by se mělo konat ve starých papírnách.“

Sandra Finková se připravovala na svůj obchod s Timurem Mimosou. Chtěla, aby obchod dopadl, co nejlépe, aby neztratila zákazníka. Mimo to se chystala i na Toma Kranicha, aby se mu pomstila.

Den obchodu……. Tina spolu s Alexem Fischerem jeli na kolínské letiště, aby tak měli zaručeno, že Timur Mimosa přiletěl do Kolína daným letadlem. Z letiště sledovali Timura do starých papíren v Düsseldorfu.

Tom se Semirem byli ve starých papírnách spolu se zásahovou jednotkou. Schovávali se v okolí papíren a čekali na Timura.

Když se v papírnách objevila Tina s Alexem, Tina s Alexem si vzali neprůstřelné vesty. A už čekali na příhodnou šanci. Dálniční policie doufá, že tato akce bude úspěšná a bude pro ně velkým plusem pro Interpol. To by si Německo s Tureckem oddechlo od velkého obchodování s kokainem.

Timur a Sandra byli v jednom ze sálů papírny, kde bylo všechno připraveno – peníze a kokain. Lidi id Timura udělali zkoušku kvalitu Sandřina kokainu. Když Timur zjistil, že jde o velice kvalitní kokain, radostně kývl na obchod a Sandra se mohla těšit na peníze. To čas pro dálniční policii se zásahovou jednotkou, vtrhli dovnitř. Mezi Sandřinými, Timurovými lidmi a policií vznikla přestřelka. To byl čas pro Sandru, aby vzala nohy na ramena. Zásahová jednotka s dálniční policií pozatýkala celou bandu v sále. Tina, Tom, Semir a Alex se vydali hledat Sandru, by se jim opět nepokusila zdrhnout.

Sandra byla na stopě Tiny, to byli taky její plán. Chtěla se Tiny zbavit na tajném místě. Tom se Semirem byli úplně na opačném konci budovy, než Tina s Alexem. Sandra se nejdříve zpacifikovala Alexe Fischera, kterého omámila chloroformem. A mohl začít lov na Tinu. Když Sandra uviděla Tinu, střílela po ní. Střelbu zaslechli Tom se Semirem a běžely za zvuky na pomoc. Sandra zasáhla Tinu lehce do paže a schovala se za sloup. Sandra věděla, kam se schovala a mířila zbraní na sloup.

SANDRA:“ Zahoďte zbraň.“

TINA: “ K čemu vám to je. Radši se vzdejte.“

SANDRA:“ Zahoďte vaší zbraň.“ Tina odhodila svou zbraň „Teď vylezte.“ Tina teda vylezla. Sandra mířila zbraní na Tinu.

TINA: “ Teď jste spokojená.“

SANDRA:„Ještě ne. Až tedy, kdy bude váš milovaný muž Tom Kranich trpět.“

TINA:“ Tohle nikam nevede. Jestli mě chcete vidět mrtvou, tak prosim, tak zmáčkněte.“

SANDRA:“ Ráda, ale tady to nebude. Teď si sundejte tu vestu.“ Tina neprotestovala a sundala si neprůstřelnou vestu. Hodila ji na zem. „Teď je to výborný.“

Mezitím se pomalu probíral Fischer ze Sandřiny narkózy. U něj byl Tom se Semirem, pomohli Alexovi vstát na nohy.

TOM: “ Všechno dobrý?“

FISCHER: “ Dobrý.“

SEMIR: “ Kde je Tina?“¨

FISCHER: “ Někde tu bude. Šli jsme každý svou cestou.“

TOM: “ Zvládnete nám pomoc.“

FISCHER:“ Ale ano.“ Všichni se ozbrojili a vydali se hledat Tinu. Když viděli na zemi Tininu zbraň a vestu, poznali, že je pozdě.

SEMIR:“ Tohle nevypadá dobře.“ Tom uviděl krev na zemi.

TOM: “ Tady je krev. Musíme je najít, co nejdřív.“ Uslyšeli venku se rozjíždět auto. Kousek od komisařů byl východ, kudy i Sandra spolu s Tinou odešli, komisaři uviděli ujíždět Sandřino auto. BMW bylo kousek, ke kterému doběhli a ujížděli za Sandrou. BMW mělo za sebou i pár policejních autonů.

Sandra pádila s Tinou pryč. Ujížděla ven z města po B36. Když Sandra zahlédla za sebou modrý blikající majáček za předním sklem u BMW, nemohla je Sandra nechat bez olovnaté spršky, než jí došla munice v zásobníku. Tina si jenom říkala, aby přišel ten pravý okamžik, aby nějak zneškodnila Sandru.

Za chvilku se objeví výhodná dlouhá, přehledná rovinka, kde se dá krásně předjíždět. Sandra netušila, že v protějším pruhu, bude osobní auto předjíždět pomalý malý kamion. Sandra se přímo na předjíždějící auto řítila, ale řidič neměl kam utéct.

TOM:“ To nevidí, co se děje naproti.“

SEMIR:“ Asi má ráda adrenalin.“

Pro Tinu to byl spásný okamžik. Když nastal správný okamžik, strhla Sandře volant doprava, auto sjelo do pole. Auto proletělo postavenou reklamou na poli. Letělo vzduchem, po dopadu na zem se auto obouchalo a otočilo. Tom se jenom modlil, aby nehoda dopadla v pořádku. Až auto skončilo na střeše.

Sandra vylezla jako první z auta. Tina ležela na zádech a lezla ven z vraku. Sandra stála nad Tinou, Tina se na ní podívala. Sandra namířila na Tinu zbraň.

SANDRA: “ Teď to hezky všechno skončíme.“

TOM: “ Jedině přes mou mrtvolu.“ Za Sandrou stál Tom se Semirem a kolegy se zbraněmi v ruce.

SANDRA:“ Nepleť se do toho.“

TOM: “ Vzdej to.“

SANDRA: “ Nikdy!“ Sandra nabila zbraň, i když to bylo zbytečné a vystřelila na Tinu. Ze zbraně nevyšel náboj.“

TINA:“ Bez munice to bude těžko střílet.“ Držela v ruce zásobník. Semir s Tomem se jenom umívali. Sandra upustila zbraň na zem. To byl čas pro kolegy Hota a Bonráta, kteří ji zatkly, a zajistili zbraň. Tom pomohl Tině vylézt z auta.

Tina byla ošetřena v sanitce, kde byl Semir s Tomem.

SEMIR: “ Dobrý trik s tím zásobníkem.“

TINA: “ To jsou léta zkušeností.“ To už se k nim blížila šéfka s Alexem Fischerem.

ŠÉFKA: “ Dobrá práce až na ty škody okolo.“

SEMIR, TOM, TINA: “ Děkujeme.“

SEMIR: “ To už je o nás známé.“

FISCHER:“ Německo a Turecko si velice oddechlo, že na drogové scéně bude klid.“

ŠÉFKA:“ Tome, Schrankmannová přijala to vaše přiznání ohledně Sandry. Do konce života nevytáhne nos z vězení.“

TOM: “ Ani jsem ti nedoufal, že to Schrankmannová schválí.“

FISCHER:“ Moc děkuji za dobře odvedenou práci. Budu se příště těšit na vaši spolupráci.“

SEMIR: “ To mi samozřejmě taky.“ Dálniční policie se rozloučila s Alexem Fischerem podáním ruky. Společně pak odešel se šéfkou Engelhardtovou, která odvezla na letiště, kde Fischer vzal směrem domů. Tina vstala a pomalu odcházela od sanitky a kolegů.

SEMIR, TOM:“ Tino, kam jdeš?“ Tina se otočila za kolegy.

TINA: “ Za Schröderem. Zapít ten náš úspěch……. Všechno platím já.“ Odcházela pryč.

SEMIR, TOM:“ Počkej na nás.“ Rychle šli za Tinou, aby jim neutekla.

KONEC

Výčitky svědomí 3/4

13. 3. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Druhý den na služebně……. Tom přišel na služebnu spolu s Tinou. Zatavily se u Andreina stolu.

ANDREA:“ Tak vás ráda vidím zase pohromadě.“

TOM:“ Hlavní, že se to vyjasnilo.“ Tou dobou společně Semir se šéfkou vycházeli z její kanceláře.

ŠÉFKA:„Tino, ráda vás vidím.“

SEMIR:“ Už ses doma nudila.“

TINA:“ Dá se to tak říct.“

SEMIR:“ Už máš něco o tom Turkovi?“

ANDREA:“ Interpol mi poslal poklady k Timurovi Mimosovi.“ Všichni se sešli okolo Andrey, aby viděli, s kým budou mít tu čest. “ Timur Mimosa je významná osobnost v drogovém světě hlavně v Turecku. Místní policii uniká už několik let. Interpol dostal informaci, že by se měl objevit v Kolíně.“

TOM:„Nakoupit velký množství kokainu. A kdy se má v Kolíně objevit?“

ANDREA:“ Interpol počítá tak do dvou dnů. Jejich informátor se s námi spojí, až všechno klapne a dá nám včas vědět.“

ŠÉFKA:“ Zřejmě půjde o dost velký obchod.“

SEMIR:“ A Sandra u toho nebude chybět. Tak odchytneme dvě ryby jednou ranou.“

ŠÉFKA:“ Bylo by to příhodné. Je na čase zbavit Kolín od tohoto svinstva.“ Odcházela do své kanceláře, když ji odchytl Tom.

TOM:“ Šéfová, můžu na chvilku otravovat.“ Šéfka se otočila na Toma.

ŠÉFKA:“ Tome, co máte na srdci?“

TOM:“ Chci přiložit k případu v Mnichově své prohlášení o Sandře, že vším byla ona.“

ŠÉFKA:“ Dobře. Předám to Schrankmannové a uvidíme, jak s tím naloží.“ Tom předal své přiznání o Sandře šéfce. Šéfka odešla do své kanceláře, kde si přečetla Tomovo prohlášení, které společně s dalšími důkazy proti Sandře poslala státní zástupkyni.

SEMIR:„Tome, dobrej tah.“

TOM:“ Už jsem mlčel dost dlouho. Chci, aby se Sandra dostala, kam patří, už několik let.“ Odešel do své kanceláře.

ANDREA:“ Ty jsi Toma k tomu dokopala.“

TINA:„Ne, on sám.“ Odešla do své kanceláře.

SEMIR:“ Jak koukám, že Tom chce udělat za svou minulostí velkou čáru.“

ANDREA: “ Uznej, že bude pěkně tučná.“

SEMIR:“ To máš samozřejmě miláčku pravdu.“ Dal Andree pusu na rty a odešel za Tomem do kanceláře.

Tina s Andreou seděli v kuchyňce a společně si prohlíželi nový katalog pro tento rok, jaký jsou módní trendy v plesových a svatebních šatech. Tina s Andreou se nad šaty rozplývali a říkali, si jaký by jim líbili. Zrovna došli na stránku svatebních šatů, když se v kuchyňce objevil Semir, který si šel pro kafe. Semir se jim podíval přes ramena.

SEMIR: “ Holky, to máte úspěšně za sebou.“

ANDREA: “ Chceme vědět, co je teď ′in′.“

TINA:“ A občas takový menší rozptýlení nezaškodí.“

ANDREA:“ Přesně.“

SEMIR: “ Abyste nebyli náhodou při sobě.“ Sednul si k holkám ke stolu, kde popíjel kafe. „Ale musím uznat, že jsem nečekal od Toma takovou rychlou reakci na Sandru. Už jsem dřív mínění, aby udělal přiznání.“

ANDREA: “ A právě včera večer jsme na to oba dva mysleli.“

TINA:“ Asi jsme včera byli na stejné myšlence. Než jsem stačila zareagovat do tajů případu, Tom přišel s rozpracovaným papírem.“

SEMIR:“ Tom to už psal?“

TINA: “ Začal to psát, kdy jsme se pohádali. Včera večer jsme to dali společnými silami dohromady.“

ANDREA: “ To jí musí pěkně nenávidět.“

TINA:“ Všechny ′ex′ jsou pěkný potvory.“

SEMIR:“ To máš pravdu, ale najdou se i výjimky.“

ANDREA: “ Oni na to mají talent. Klidně by se v tom mohli dělat mistrovství světa.“ Tom se sháněl po svém kolegovi a ostatních. Zamířil do kuchyňky, kde seděl Semir s holkami, které si další svatební šaty v katalogu.

TOM: “ Tak tady jste.“

SEMIR: “ A kde jinde bychom měli být. Děje se něco?“

TOM:“ Jenom to, že volal Hartmut, že se máme u něho zastavit.“ Semir vstal ze židle a s Tomem pomalu odcházeli. Tina nemohla odtrnout oči z katalogu.

SEMIR: “ Tino, ty nejdeš?“

TINA: “ Už jsem na cestě.“ Tina si doprohlédla stránku a odešla s kolegy za Hartmutem.

Na KTU……. Hartmut si prohlížel své milované autíčko – Lucy. Lucy měla počkaný zadek, když do Lucy na křižovatce dneska ráno naboural jeden náctiletý mladík. Na KTU se objevili komisaři.

SEMIR, TOM, TINA: “ Ahoj.“

HARTMUT: “ Ahoj.“ Pozdrav se ozval od Lucynina zadku. Komisaři se šli podívat na sešrotovanou Lucy.

SEMIR: “ Hartmute, někdo se ti podíval do kufru?“

HARTMUT: “ Jeden náctiletý mladík, s mokrým řidičákem, že na něm ani neuschlo razítko. S jointem u huby spolu se spolujezdcem a papínkovým autem za dvě mega.“

TOM: “ Za několik týdnů bude nový.“

HARTMUT: “ A já na opravu Lucy budu potřebovat několik měsíců, abych ji dal zase dohromady.“

SEMIR: “ Když budeš potřebovat, rádi ti pomůžeme.“ Tina s Tomem se na sebe koukali a tak se navzájem poňoukali, aby Tina pověděla Hartmutovi, že zná člověka, který se rád hrabe v autech. Semir s Hartmutem se na ně podívali.

HARTMUT: “ Děje se něco?“

TINA, TOM:“ Vůbec nic se neděje.“

SEMIR:“ Že vy máte něco za lubem.“

TOM:“ Semire, to se ti jenom zdá.“

SEMIR: “ Jen, aby. Tak co pro nás máš?“

HARTMUT: “ Tak pojďte za mnou.“ Komisaři šli s Hartmutem k jeho počítači, kde měl všechno o Beretě ráže 38mm.

TOM: “ Tak co máš?“

HARTMUT: “ Bereta měla být dávno zničena. Před lety byla použita při drogovém zásahu ve Španělsku. Při tom zásahu byl zastřelen kolega. Bereta byla zajištěna, o pár dní zmizela ze skladu doličných předmětů.“

SEMIR: “ Našli se na Beretě otisky?“

HARTMUT: “ Patřili Sandřině bratrovi. Pak Bereta byla použita ještě v dalších případech – ve Francii, Itálii, Dánsku, a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna.“

TOM: “ Sourozenci vůbec nezaháleli.“

SEMIR: “ Aby si mohli v klidu provádět ty svoje kšeftíky, tak si vymyslí ducha zemřelého, že žije a za tím se protidrogové honí.“

HARTMUT: “ Tenhle případ by byl udělal světovej rekord v počtu spisů o všech, kdo se na to podílel. Ještě mám pro vás jednu zajímavost.“

TOM: “ Jakou?“

HARTMUT: “ Před několika lety byla Bereta oficiálně zničena, ale její stopy se objevovali dál v protidrogových zásazích.“

SEMIR: “ Aspoň je jistota, že za to může Sandra a její banda.“ Tina si na Hartmutově stole vzala malý lísteček, který na jedné straně lepí. Půjčila si propisku. Semir s Hartmutem se koukali, co Tina zamýšlí. Tina na ten papírek napsala jméno svého kamaráda s telefonním číslem na něho. Tina dala lísteček před Hartmuta.

TINA: “ Tady máš kontakt na mého kamaráda. Zná s chlapíkem, který je velký fanda do starých rachotin a dávám jim moderní lesk. Ve své dílně prodává i náhradní díly na starší tipy vozů. Třeba by ti mohl poradit okolo Lucy.“

SEMIR:“ Co jsem říkal….“

TOM: “ Ty abys to náhodou nezapomněl okomentovat.“ Semir s Tomem se na sebe zubili.

HARTMUT:“ Tino, děkuju. I vlastně za Lucy.“

TINA: “ Nemáš vůbec zač.“

Výčitky svědomí 2/4

11. 3. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Ve starých papírnách……. Sandra se připravovala na obchod se svým dealerem, se kterým měla schůzku, kde jí Semir s Tomem špehovali. Sandra si vydělala další pár tisíc. Ale její velký obchod života jí ještě čekal. A ten se má uskutečnit za několik dní s tureckým velko-dealerem pro turecký trh.

Tina držela v ruce Tomovi věci, že je chce vyprat. Z oblečení byla cítit libá ženská vůně z parfému, který Sandra používala. Tato vůně byla cítit na více kusech oblečení, které Tom za těch deset dní použil. Bylo to Tině divné a tak i Tinu přepadla jediná myšlenka, kterou by každá žena chtěla zažít ve fungujícím vztahu. Nikdy by to Tinu v životě nenapadlo, aby svého manžela někdy špehovala, ale rozjela se za Tomem. Tinin večerní výlet jí zavedl k Sandřinýmu domu, kde si Sandra dávala s Tomem polibek. Tina měla z toho slzy v očích.

Tina svůj výlet nechala odležet do druhého dne, kdy počkala na Toma, co jí k tomu řekne, když jí ten den přišla zajímavá fotka Toma se Sandrou v láskyplném objetí s polibkem, kde na zadní straně byl nápis: „Miluji tě.“ Tina seděla v kuchyni, když přišel Tom dom.

TOM:“ Ahoj, ty jsi ještě vzhůru.“

TINA:“ Docela bych od tebe ráda něco věděla.“

TOM:“ A co to má být?“

TINA:“ Co mi řekneš na toto.“ Položila fotku na stůl. Tom jasně viděl, že to je Sandřina lest.

TOM:“ Že to vůbec není pravda. Se Sandrou nic nemám.“

TINA:“ Tak Sandra. Že za ní jezdíš domů, to taky není pravda.“

TOM:“ To je pravda. Ale není to, jak si myslíš.“

TINA:“ Setkání bylo taky jenom náhodný.“

TOM:“ Na služebně.“

TINA:“ A od tý doby, jste si padli kolem krku.“

TOM:“ Tino, to není pravda. Se Sandrou nic nemám a ani nechci.“

TINA:“ Ta fotka toho dost o tom vypovídá.“

TOM:“ Tino, pochop, že spolu nic nemáme. Je to od ní podraz.“

TINA:“ No jasně. To říkej vrabcům na střeše.“

TOM:“ Nic mezi námi není.“

TINA:“ Mě je to jedno. Si za ní utíkej.“ Odešla do ložnice si lehnout.

TOM:“ No výborně.“ Mumlal si pod fousy.

Druhý den……. Semir byl na služebně a četl si spisy v kanceláři, které Andrea vyšťárala o Frankovi Brucknerovi a dalších drogových dealerech. Tom přišel do kanceláře né moc dobré náladě.

SEMIR:“ Dobré ráno.“

TOM:“ Jak pro koho.“

SEMIR:“ Stalo se něco?“

TOM:“ Jen se ptej. Mám doma od včerejška tichou domácnost.“

SEMIR:“ A sakra.“ Neměl z toho moc dobrý pocit. Trápil se, nechce, aby se Tom s Tinou rozešli, jsou báječný pár.

TOM:“ Má už něco Andrea?“

SEMIR:“ Sehnala nám ty spisy. Frank Bruckner byla docela malá ryba. Drogy si bral pro svou potřebu a pro své odběratele. Pár krát v minulosti si bral kokain od mrtvého Sandřina bratra Johannese.“

TOM:“ Podívejme se. Vsadím se, že bral i kokain od Sandry.“

SEMIR:“ Bral, ale pak se museli spolu rozkmotřit. Než aby mu přidělal Frank Sandře nějaké problémy, je teď mrtvý.“

TOM:“ Jako pitomci si se honíme za jeho duchem. Co ti ostatní dealeři?“

SEMIR:“ Skoro stejný scénář jako u Brucknera.“ To si všiml, že na služebnu přišla Sandra.

TOM: “ Bacha, je tu Sandra.“ Řekl tišším hlasem. Semir urychleně schoval všechny spisy. Sandra vstoupila do kanceláře.

SANDRA:“ Dobré ráno.“

SEMIR, TOM:“ Dobré ráno.“

SANDRA:“ Mám tu pro vás jednu bombu.“

SEMIR:“ A jakou?“

SANDRA:“ V Kolíně by se měl objevit Frank Bruckner. Přiletí svým soukromým vrtulníkem na letiště v Bergheimu. Podle informátora tu bude tak za hodinku.“

SEMIR: “ Aby to nepadlo jako minule. Poslední razie nestáli skoro za nic.“

SANDRA: “ Copak nemáte snad důvěru.“

TOM: “ Letitá zkušenost, Sandro.“

SEMIR: “ S tím musím jenom souhlasit.

SANDRA: “ Aha, ale můžu s vámi počítat.“

TOM:“ Jistě.“ Sandra z jejich reakce nebyla moc nadšená. Tom se Semirem byli rádi, že se jí zbavili.

Na letišti v Bergheimu……. Protidrogové oddělní a dálniční policie se schovala po okolí a čekali na přílet Franka Brucknera. Sandra pro kolegy uspořádala další falešnou stopu. Sandra požádala své lidi, aby zahráli habaďůru. Jeden ze Sandřiných lidí vypadal podobně jako Frank, Sandra ho ještě trochu nalíčila, aby bylo všechno ťipťop. Sandra se jenom bála, aby ta její léčka dopadla dobře. Na Tomovi a Semirovi bylo vidět, že čekání na falešného Franka Brucknera je zbytečně promarněný čas, raději by se šli nudit na služebnu.

Semir s Tomem to chtěli už zabalit, když je zadržela Sandra, přilétal vrtulník. Sandra byla zase na výsluní, že její informace vyšla. Na letiště přijelo auto, aby mohli Franka odvést na obchodní schůzku. Frank vystoupil z vrtulníku, pomalu šel k autu, kdy zasáhla policie. Frank bral nohy na ramena a v přistaveném autě ujížděl pryč. Ujížděli na dálnici A61 protidrogové a dálniční policie se za ním vydali. Mezi nimi byla olovněná výměna, která způsobila nějako malých dopravních nehod, při kterých šlo jenom o zmačkané plechy a lehká zranění. Jejich honička skončila vítězně pro Franka na přivaděči na dálnici, kde jim zatarasil kamion s nábytkem cestu, když jim Frankovo auto udělalo myšku před policií. Tom se Semirem se služebním vozem se značkou Mercedes-Benz proletěli kamionem.

SANDRA:“ Tak to se vám náramně povedlo. Takhle ho nechat pláchnout. Víte, jak dlouho po něm jdeme.“

SEMIR:“ Jo víme……. Taky nás štve, že pláchnul. Tak si ho chytíme někdy jindy.“

SANDRA:“ To bude hledání jehly v kupce sena. Máte aspoň SPZ.“

TOM:“ Už je dávno po něm vyhlášené pátrání. To ti snad stačí.“

SANDRA:“ Děkuju za výbornou práci. Fakt pěkná spolupráce.“ Naštvaně odešla a odjela na místo, kde se měla sejít se svými lidmi z její hry pro dálniční policii.

SEMIR:“ Nemá vůbec zač.“

TOM:“ Co si vůbec o sobě myslí.“

SEMIR:“ Musí mít za každou cenu pravdu. Taková byla i v Mnichově.“

TOM:“ Jenom, když jsme spolu pracovali.“

Večer na služebně……. Semir byl sám v kanceláři, Tom byl u Sandry. Semir nemohl vůbec pustit z hlavy, co se stalo Tomovi. Ani v klidu nemohl dodělat papíry, které vyplňoval. Semir si všiml, že na Tomově stole ležela společná fotka Toma s Tinou na jejich první společné tajné dovolené. Semir se koukal na fotku a nemohl to tam nechat. Postavil fotku na místo a zašel za Engelhardtovou. Šéfka byla ještě na služebně.

SEMIR:“ Šéfová, máme tu problém.“

ŠÉFKA:“ Jaký problém?“

SEMIR:“ Musíme Tině říct, co se tu děje. Tom vede s Tinou tichou domácnost.“

ŠÉFKA:“ Tak dobře. Zvolejte Tině, abychom jí to zítra ráno vysvětlili.“

SEMIR:“ Velmi rád to udělám. Nerad vidím, jak se Tom trápí.“

Ráno……. Semir, Engelhardtová a Tina se sešli v jednom motorestu, kde Semir se šéfkou vysvětlili, co se děje a stalo, když tu nebyla.

TINA:“ Zbytečně jsem mu křivdila. Nikdy jsem nevěřila, že někdy bude špehovat svého manžela.“

SEMIR:“ Asi bych udělal to samé na tvém místě.“

ŠÉFKA:“ Hlavní, že se to vysvětlilo a doma se to urovná.“

U Sandry doma…….

SANDRA:“ Krásná dnešní práce.“

TOM:“ Už se chceš zvonu k tomu vracet.“

SANDRA:“ Prostě mě to štve.“

TOM:“ A nás asi taky ne. Tohle nemá cenu. Vlastně tu ani nemusím bejt.“ Zvednul se ze židle v kuchyni.

SANDRA:“ Tak klidně běž. Běž si za tou tvou manželkou.“

TOM:“ Měla bys něco vědět.“

SANDRA:“ Co?“

TOM:“ Měl jsem říct, kdo je tím informátorem na vašem oddělení.“

SANDRA:“ A proč jsi to teda neřekl.“

TOM:“ Protože si to teď vychutnám společně se Semirem.“

SANDRA:“ A kdo to je?“

TOM:“ Právě sedí před mou. A ta tvá hra se ti opravdu moc povedla. Myslíš, že jsme se Semirem tak pitomí. Ale to ses milá, Sandro velmi zmýlila.“

SANDRA:“ A jakou hru bych měla na vás hrát. Dávám vám pravdivé informace.“

TOM:“ To jsme viděli, falešné razie, abys odpoutala pozornost od Franka Brucknera a tebe, abys mohla dál provádět ty svoje drogové kšeftíky. To bude pěkných pár let v base, když se k tomu ještě připočítají z našeho společného případu v Mnichově.“

SANDRA:“ A máš důkazy, že v tom mám prsty. Moc ráda bych viděla.“

TOM:“ Neboj se, my si je se Semirem najdeme. Ale můžu tě upozornit, že se už něco našlo.“ Tom odešel z bytu Sandry a vydal se za Tinou domu. Raději v uších slyšet božský klid, než Sandru.

SANDRA:“ Toho budeš litovat, Kranichu!“

Večer doma u Toma a Tiny……. Tina byla v kuchyni a vyndávala čisté nádobí z myčky, když přišel Tom domů.

TINA:“ Tome, máš chviličku. Chtěla bych se ti omluvit. Semir se šéfkou mi všechno vysvětlili.“ Tomovi spadl kámen ze srdce, když se to tak vysvětlilo.

TOM:“ Byl jsem hned proti tomu, ale Sandra patří za mříže.“

TINA:“ Byla jsem jako zaslepená, nic jiného jsem nechtěla slyšet a vědět…….“ Tom skočil Tině do řeči.

TOM:“ Miláčku, přestaň se tím obviňovat. Už je to za námi a vysvětlilo se to. Nechci tě ztratit. Přece nás případ nerozdělí.“

TINA:“ Ani já tebe. To máš pravdu, nenechám si utéct mou velkou lásku života.“ Odložila talíř na kuchyňskou linku, který držela v ruce. Tina objala Toma kolem krku.

„Miluji tě.“

TOM:“ Taky tě miluji.“ Dali si akorát pusu na rty, protože je vyrušil zvonící Tomův mobil. Tom přijal Semirův hovor.

SEMIR:“ Tak co parťáku, můžeme s Andreou buchnout šampáňo na vaše smíření.“

TOM:“ Klidně si ho s Andreou bouchněte.“

SEMIR:“ Tak to jsme moc rádi, že to tak dopadlo. Hezky si to oslavte.“

TOM:„Díky.“ Tom se Semirem se rozloučili a položil mobil na kuchyňskou linku. „Semir mi vnuknul dobrý nápad. Nenašlo by se u nás bublinky na usmíření.“

TINA:“ Schovávají se v lednici.“ Konečně si mohli dát Tom s Tinou usmiřovací polibek. Udělali si pěkný večer.

Povídka č.124: Výčitky svědomí 1/4

9. 3. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Před několika lety……. Komisař Tom Kranich se svým parťákem z kriminálky, kde Tom dříve pracoval, než přišel do Kolína nad Rýnem k dálniční policii. Pracovali na velkém případu, kde se to točilo s velkým množstvím kokainu v Mnichově. Po kartelu šla kriminálka s protidrogovým oddělením, kartel je hodně známí v zahraničí. Kriminálka měla podezření, že někde unikají informace o raziích, které podnikla kriminálka společně s protidrogovým oddělením. Ale nikoho neobvinili, kdo za tím stojí. Ale Tom měl jeden tajný tip, který nikomu neřekl – jeho přítelkyni z protidrogového oddělení Sandra Finková. Sandra má ještě sourozence – bratra Johannese Finka, který tento velký kartel řídí. Sandra za to ještě dostávala pěkný peníze bokem, že dávala svému bratrovi informace o raziích.

Při předání velké zásilky kartelu do Anglie, vtrhla kriminálka s protidrogovým ve správný čas. Obě oddělení zadržela několik kilo kokainu, která by se prodala, by měl kartel na několik měsíců vystaráno. Při této razii byl zastřelen Sandřin bratr Johannes. Zastřelil ho komisař Tom Kranich, který byl vyšetřován. Sandra to chtěla hodit na Toma, že to byl, když se s ním rozešel, když se kvůli tomu pohádali. Ale vyšetřování prokázalo, že se Tom jenom bránil a vyhodnotila to jako nehodu. Sandra nebyla s tímto moc nadšena, ale v mezích to brala. Tom si potom to incidentu požádal o přeložení.

V současnosti……. V revíru dálniční policie se po delší době objevili drogy – kokain velkém, celé si to vzali na svá bedra služebna dálniční policie. Tom se Semirem se do případu pustili po hlavě a zahájili pátrání po kartelu. Jejich kolegyně komisařka Tina Kranichová se tohoto zdržovala, protože odjížděla na povinném školení do Hamburku, kde byla deset dní.

Za těch deset dní se toho mnoho stalo. Tom se Semirem zadrželi pár gramů kokainu, ale dealeři jim vždy zdrhli pod rukama. Na služebně se objevila Tomova dávná přítelkyně Sandra Finková. Chtěla by jako šéfka protidrogového oddělní požádat o pomoc dálniční policii, když teď v Kolíně řádí nebezpečný drogový kartel.

Tom se Semirem měli po práci v terénu, když se jim v BMW ozvala vysílačka, kterou vzal Tom.

CENTRÁLA:“ Centrála, kobře11. Urychleně se máte vrátit na služebnu.“

TOM: “ Už jsme na cestě na služebnu.“ Zavěsil vysílačku.

SEMIR: “ Tak jedem na služebnu.“

Na služebně……. Sandra Finková seděla v kanceláři Anny Engelhardtové a už požádala Engelhardtovou o pomoc, kterou Engelhardtová vzala. Tom se Semirem vešli rovnou do kanceláře jejich šéfové. Tom moc nadšen nebyl, když uviděl Sandru v šéfčině kanceláři. Sandra si vzala do hlavy, že dostane Toma zpět a že by mohla trochu i využít. Engelhardtová představila Semirovi Sandru, a když mělo dojít na Toma, Sandra se představila sama – srdceryvným objetí a menším polibkem.

ŠÉFKA: “ Sandra by nám moc ráda pomohla s pátráním po Franku Brucknerovi. S jejím přínosem se případ uzavře raz dva.“ Tom nebyl z toho moc nadšen. Už by ji nejraději nikdy neviděl.

SEMIR: “ A co máte na Brucknera?“

SANDRA: “ Naše oddělení jde po něm, od té doby, co se v Kolíně objevili kokainové obchody ve velkém. Dokonce máme informace, že Bruckner má kontakt na velkého bose ARDNAS, který vede tyto obchody.“

SEMIR: “ ARDNAS, kdo je to?“

SANDRA: “ ARDNAS je náš další velký neznámí, za kterým též vedeme vyšetřování. Co za poslední čas víme, že se mají ukázat v Kolíně, kde si mají přebrat velké zásilky kokainu. Ale kdy to bude, je zatím ve hvězdách. Samozřejmě, že vám tu nechám dané podklady.“

ŠÉFKA: “ To budeme moc rádi.“

SANDRA: “ Asi byste měli něco vědět, že poslední dobou nám unikají informace z našeho oddělení. Zatím nevím, kdo to je.“

SEMIR: “ Jaké informace?“

SANDRA: “ Především naše, bohužel nám poslední dobou, nám nevycházejí razie. Naše oddělení dostalo nůž na krk, jestli se to bude dlouho pokračovat, bude nás čekat interní vyšetřování.“

ŠÉFKA: “ Tak doufám, že společnými silami dostaneme drogové bosy a oddělení bude mít nějaké to plus.“

SANDRA:“ Taky doufám. Už vás dlouho nebudu zdržovat, určitě máte hodně práce.“ Sandra se rozloučila se šéfkou, Semirem i Tomem, odešla ze služebny.

SEMIR: “ Tome, co jsi mlčel.“

TOM: “ Šéfová, chtěl bych z tohoto případu odvolán.“

SEMIR:“ Proboha proč?“

ŠÉFKA: “ Máte snad něco proti Sandře.“

TOM: “ Ano, a to dost. Sandra byla moje přítelkyně. Proto z tohoto důvodu. A navíc jsem v sebeobranně zastřelil jejího bratra, který vedl jeden z drogových kartelů, po kterém šlo naše kriminálka spolu se Sandrou.“

SEMIR: “ Ještě řekni, že taky unikaly informace?“

TOM: “ Taky. Mám takové podezření, kdo asi za tím stojí. Je to jeden a to samý člověk.“

ŠÉFKA: “ Doufám, že nenarážíte na to, že by to mohla být Sandra.“

TOM: “ Docela si to i myslim.“

SEMIR: “ Abych pravdu přiznal, taky bych to řekl na Sandru. Zatím si to necháme jenom pro sebe.“

ŠÉFKA: “ Je vám jasný, že potřebujeme důkazy, abychom Sandru později obvinily z toho.“

TOM: “ O ty se Semirem postaráme.“

ŠÉFKA: “ Takže už nechcete být odvolán.“

TOM: “ Abych pravdu řekl, tak ne.“

ŠÉFKA:“ To ráda slyším. Tak šup do práce.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře a zavítaly do své kanceláře. Tom měl z toho zkažený celý den, když se po letech viděl se Sandrou.

SEMIR:“ Koukám, že nejsi moc šťastný, že tu vidíš svou bejvalku.“

TOM: “ To máš pravdu.“

SEMIR:“ Dost si o sobě myslí, že tě dostane zpět. Z jejího pohledu to bylo dost jasně vidět.“

TOM: “ Taky mi to proběhlo hlavou.“

Sandra ze služebny dálniční policie zavítala do starých opuštěných papíren v Düsseldorfu, kde dělala se svými lidmi všechny převzaté drogové kšefty, které dostatečně vynášeli. Sandra by moc ráda dostala pod svá křídla svou starou lásku Toma Kranicha. A nabídnout mu, jestli si k policejnímu platu nechce něco přivydělat.

Sandra se svými kolegy z protidrogového spolu s dálniční policií udělali takové malé falešné razie, kde se samozřejmě skoro nic nenašlo, ale bylo to informace přímo od Sandry, takže to bylo svaté. I když se Semir s Tomem trochu více kroutili, že ať si ty razie provedou sami. Engelhardtová si mezitím nechala poslat spis z Mnichova, na kterém dělal Tom. Možná, že si i po tomto spisu udělala šéfka Engelhardtová obrázek o Sandře, jaká vlastně je.

Sandra velmi ráda dělala oči na Toma a zvala ho domů na skleničku.

SANDRA: “ Tome, zvu tě na skleničku. Popovídat si o starých časech.“

TOM: “ Sandro, promiň, nemám na to vůbec náladu. A navíc nemám chuť se bavit o starých časech.“ Vždy se nějak povedlo Tomovi Sandru odpálkovat, ale Sandra byla neodbytná.

Semir s Tomem nenápadně odposlechli jeden telefonát Sandry, když byli přítomni u jedné razie. Zapamatovali si hodinu, a kde se mají setkat. Engelhardtová o ničem nevěděla. Tom se Semirem odjeli na místo schůzky, kde si vyhlédli jedno dobré místo, kde si udělali důkazné fotky pro šéfovou. Sandra na tajném místě si sjednávala kokainovou objednávku. Sandra ráda viděla, jak se její obchody krásně hýbou.

Večer na služebně……. Tom se Semirem zašli za šéfkou do její kanceláře, kde prezentovali, co získali.

SEMIR: “ Šéfová, máme pro vás jednu bombu.“

ŠÉFKA:“ Jakou?“

TOM: “ Ty důkazy proti Sandře. Vede obchody po svém bratrovy.“

ŠÉFKA:“ To myslíte opravdu vážně?“

SEMIR, TOM:“ Naprosto.“ Položili pořízené fotky na šéfčiný stůl, šéfka si je důkladně prohlížela.

ŠÉFKA:“ To nevypadá moc dobře. Jestli s tím hned půjdeme na horu, bude to hned brát od nás jako podraz.“

SEMIR: “ Napadlo mě, že bychom na Sandru mohli udělat menší past.“

ŠÉFKA:“ A jak to chcete udělat?“

SEMIR:“ Měl bych tu jednoho adepta. Sandřina bývalého přítele.“

TOM:“ Semire, ty jsi upad. Jsem rád, že jsem se jí zbavil.“

ŠÉFKA: “ Tome, něco na tom bude. Aspoň by se to tak rychleji vyřídilo.“

SEMIR: “ Jestli to je Sandra ta hlavní hlava kartelu, tak i Frank Bruckner bude falešný anebo se oddělení dere za neznámým, který je třeba dávno mrtvý.“

TOM:“ A co bude s Tinou? Musí o tom přece vědět.“

ŠÉFKA: “ Tome, zatím je tu školení, tak zatím zůstane mezi námi.“

TOM: “ Moc se mi to nelíbí.“

SEMIR:“ Tome, chceš dostat Sandru do basy. Máš tu jedinečnou příležitost.“

TOM:“ Tak tedy dobře.“

Tom se další den sešel se Sandrou, aby se postupně dostával k nastražení pasti od dálniční policie na Sandru. Tom se Sandrou si zašli na večeři do centra Kolína.

SANDRA: “ Tome, docela jsi mě potěšil, že sis se mnou vyšel a zavzpomínal na naše dobré staré časy.“

TOM: “ Konečně jsem ti splnil přání, i když jsem dlouho otálel.“

SANDRA: “ Já vím. Ale jak vidím, že jsi pořád stejný. Dlouho ti trvá, než se rozhoupeš.“

TOM: “ Každý člověk musí být nějak odlišný od těch ostatní. Abych tě trochu uspokojil, nijak jsem se nezměnil.“

SANDRA:“ Aspoň nemusím očekávat nějaké novinky.“

Tom se první dny vždy vykecal, aby nemusel se Sandrou strávit celou noc. Další dny u Sandry se mu jí podařilo zpacifikovat jeho tajnými zbraněmi, aby nemusel být přes noc. A myšlenka podvedení Tiny se mu příčila ze všech stran.

Deset dnů školení Tiny uběhlo jako voda. Tom uvažoval, že by se přiznal, ale nakonec vždy to nechal v tajnosti. Když se Tina vrátila ze školení, hned nešla pomoct svým kolegům s případem, ale vzala si pár dnů volna. Na školení při jednom zátahu, byla Tina postřelena do ramene, a rameno jí pořád bolelo, tak s tím zůstala doma.

Sandra věděla dopředu, že Tom je ženatý a má rodinu. Ale přece jenom za každou cenu chtěla rozbít jeho velké štěstí. Aby měl Tom nějaké zázemí, kdyby ho Tina vyhodila.

Aby dálniční policie neřekla, že Sandra a její oddělení nevykonávají dobře svou práci, Sandra se svými lidmi narafičila pár falešných razií, kde údajně kartel operoval. Při jedné razii zavolala Andrea Semirovi, aby se zastavili na služebně, prý něco našla zajímavost.

Na služebně…….

SEMIR:“ Tak, co máš pro nás?“

ANDREA:“ Hledala jsem nějaké informace o tom Frankovi Brucknerovi. A našla jsem toto. Frank Bruckner je několik týdnů mrtvý.“

SEMIR:“ A naše Sandra nám ho pořád předhazuje.“

TOM:“ Chce, abychom se drželi falešné stopy.“

SEMIR:“ A máš k tomu Frankovi ještě něco?“

ANDREA:“ Nechala jsem so vyžádat jeho spis. Ale je tu docela zajímavé, že byl zabit Baretou ráže 38mm. Bereta byla už víckrát použita. Byli s ní zastřeleni další tři oběti – drogový dealeři.“

SEMIR:“ No to jsou mi milý novinky. Až přijdou podklady k tomu, tak předej Hartmutovi všechny informace o té Beretě, ať se na ní podíván a zkusí se podívat, kdo jí vlastní.“

ANDREA:“ Jistě.“

TOM:“ Ať se toto nedostane do rukou Sandry.“

ANDREA:“ Se šéfkou se o to postaráme.“

Krvavé diamanty 5/5

28. 2. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

V úkrytu……. Petr se snažil dostat z lan. Moc mu to nešlo, byl až moc utažené. Ale stále se o to pokoušel, aby se lana trochu uvolnila. Gruber nechával Petra trochu na trní, co od něj chtěj. Petr je vidí úplně prvně v životě, nemá kam si je zařadit.

Na KTU…….

HARTMUT:“ Ahoj chlapci, přišli jste si pro tu zprávu?“

SEMIR:“ No jistě. Určitě místo toho budeš mít i něco dalšího.“

HARTMUT:“ Než jsem přijel na pomoc Tině, tak jsem se podíval na BMW. V BMW jsem našel stopy po kulkách a jsou úplně identické, jako jsem našel na tom prvním autě.“

TOM:„A náboj už byl někdy použit?“

HARTMUT:“ Ano, byl před několika týdny, zabily majitele domku v jedné vesničce – Arzbach.“

SEMIR:“ A co stopy v domě Dietzeho?“

HARTMUT:“ krev patřila mrtvému. Samé otisky mrtvého a otisky bot. Zřejmě patřili pachatelům.“

TOM:“ Co ten vir?“

HARTMUT:“ Na to si budete muset ještě chvilku počkat. Ještě jsme se na to ani nestačil podívat. Budete o tom vědět, jako první.“

SEMIR:“ Díky Hartmute.“ Tom se Semirem si vzali zprávy a odjeli na služebnu. Po cestě volal Tom Tině, aby se podívala na vraždu v Arzbachu, ale Tina své kolegy předběhla a všechny podrobnosti se dozví na služebně.

Na služebně……. Tina, Tom, Semir, šéfka, Hote a Bonrát byli v Semirově a Tomově kanceláři, kde stáli u velké obrazovky, kde měla Tina všechny podklady k případu. Tina o čem mluvila, ukazovala hned na obrazovce – fotky, které pořídil Dietz a byli uschováni u Petra v kanceláři, případ v Arzbachu – novinové články a spis, fotky najdených šperků, fotka, kdo za tím stojí.

ŠÉFKA:“ Jsme kompletní, takže Tino, můžete začít.“

TINA:“ Nejprv začnu fotkami, které pořídil Dietz, které dal do úschovy k Petrovi. Dietz omylem vyfotil vraždu majitelů domku, kteří náhodou našli šperky a diamanty v Holandsku. Původní majitelé zámečku v Holandsku si je zakopali do studně, kde to měli jako železnou zásobu, až se vrátí z exilu, ale šperky s diamanty ve studni zůstali do dnešních dnů.“

SEMIR:“ Jakou mají hodnotu?“

TINA:“ Cena je dost vysoká, k tomu se taky připočítává i historická cena. Šperky s diamanty se ukázali expertům z Holandska, kde se spekulovalo o ceně až 7 mil €.“

TOM: “ Co ten růžek novin?“

TINA: “ Na stránce byl malý článek o této vraždě a nálezu šperků. Od kolegů jsem z Arzbachu jsem dostala spis. Majitelé domku byli zabiti ráží 9mm, která zabila Dietzeho. Další majitelé drahých šperků, které byly ukradeny.“

SEMIR: „Oni byli ještě další?“

TINA: “ Ano, našli se další tři shodné případy – dva ve Švýcarsku a pak v Belgii. Vždy se jednalo o dost vysoké částky – 5 mil, 4,5 mil a 6 mil €. A to nejlepší na konec. Jednomu staršímu manželskému páru v Belgii se podařilo odfotit nevědomky na mobil řidiče auta, který čekal na své dva komplice, kteří v obchodím centru si brali šperky.“

ŠÉFKA:“ A tím šťastlivcem je?“

TINA:“ Stefan Gruber. Už toho má na svém kontě dost, spolu s jeho kumpáni.“

TOM:“ Kolik toho nakradli?“

TINA:“ Pomalu se to šplhá k 20 mil €.“

SEMIR:“ Taky by se mi líbili takový peníze. Máš na celej život vystaráno.“

ŠÉFKA:“ Komu taky ne.“

TOM:“ Teď nám nic jiného nezbývá, než najít Petra.“

ŠÉFKA:“ To je pravda.“

V úkrytu……. Gruber se svými pomocníky se šli podívat na Petra. Petr seděl vzorně na židli a trápil se s lany.

PETR:“ Co po mě chcete?“

GRUBER: “ Moc dobře to víte.“

PETR: “ Tak řeknete mi, co po mě chcete?“

GRUBER:“ DVD s fotkami, které vám dal Joachim Dietz.“

PETR:“ Tak toto jde…….“

GRUBER:“ Dietz vám musel říct, proč to chce vám do úschovy.“

PETR:“ Něco mi naznačil. Jaké plány máte se mnou?“

GRUBER: “ Ale, co pak mi to je za právníka, když neví, co chtějí únosci po uneseném. Chci to DVD a my vás pustíme.“

PETR:“ A nevolat policii, tak je to správně.“

GRUBER: “ A co kdybychom do toho zapojili vaší sestru. Přece by vás nenechala na holičkách.“

PETR: “ Tina za DVD…….“

GRUBER:“ Přesně. Chápete to dobře.“ Petrovi nic jiného nezbývalo, než souhlasit. Aspoň tak už bude konec.

Hartmutovi se podařilo rozluštit, odkud byl odeslán vir v Dietzově notebooku. Vir byl dán mladým klučinou na přání Dietzeho, aby se dané fotky zničili a celý notebook, aby se nedal vůbec použít. Aby zkrátka nebyla žádná stopa po fotkách.

Na služebně……. Tina seděla v kuchyni, kde se odreagovával luštěním křížovky. Když za ním přispěchal, Hote a držel Tinin mobil v ruce, který urputně zvonil.

TINA: “ Co se děje?“

HOTE:“ Někdo tě urputně shání na mobilu.“ Předal Tině její mobil.

TINA:“ Ano,…….“

PETR:“ Tino, jsi to ty?“

TINA:“ Petře, jsi v pořádku?“

PETR:“ Ano jsem…….“ Gruber sebral Petrovi mobil a s Tinou si domluvil podmínky předání DVD.

GRUBER:“ Jestli chcete vidět svého bratra živého. Za dvě hodiny mi přinesete sama DVD s fotkami do přístavu v Deutzu do doku 21.“

TINA:“ Dobře příjdu. Můžu ještě mluvit s Petrem?“ To už Tina slyšela jenom obsazený tón.

V přístavu v Deutzu……. Gruber se svými lidmi čekali spolu s Petrem na Tinu s fotkami. Gruber si vybral toto místo, protože se zde nemůže moc poschovávat policie, bylo všude skoro volné prostranství. Martin držel u Petrovy hlavy zbraň. Škoda Rapid přijel na místo určení. Tina vystoupila z auta a šla ke skupince lidí. Gruber zamýšlí se zbavit dvou sourozenců.

GRUBER:“ Sestřička s DVD. Máte?“

TINA:“ Jistě.“ Držela v ruce DVD. Marek si šel pro DVD, který si vzal od Tiny. Pak šel zpět ke Gruberovi a Martinovi, který hned DVD vyzkoušel v notebooku. To už se za Tinou blížil, Ingo s chloroformem v ruce.

PETR:“ Tino, bacha za tebou.“ Než Tina stačila zareagovat, Igor jí omámil, a naložil do kufru Jaguáru. Petr se ohnal po Martinovi, kterého praštil silou, hlavou se bouchnul o auto, ani nestačil zkontrolovat DVD. Když Petr zpacifikoval Martina, to už se na scéně objevila dálniční policie. Gruber s Markem brali nohy na ramena, nasedli do Jaguáru a ujížděli pryč. BMW nabralo Petra sebou, aby jeli na pomoc Tině, která ležela omámená v kufru auta. Jaguár byl dost daleko, takže mohli udělat plán – Gruber, Marek s Igorem vystoupili z Jaguáru, společnými silami shodili Jaguár do Rýna. To už se pomalu blížilo k místu BMW, Petr s Tomem jenom pozorovali Jaguár a báli se o Tinu. Petr s Tomem skočili do Rýna pro Tinu. Jenom z druhé strany přístavu se řítili kolegové, kde spolu se Semirem ty tři zpacifikovali do želízek. Když Tom s Petrem vyndali Tinu z kufru, hned s ní vyplavali na hladinu. Plavali ke břehu, ten byl vysoký, tak doplavali k nebližším schůdkům, kde byla menší plošinka, kde Petr s Tomem oživovali Tinu – Petr se postaral o masáž srdce a Tom měl tu příjemnější část dýchání z úst do úst.

TOM:“ Miláčku, bojuj…….“ Asi tak po čtvrtém oživovacím kolečku…….

PETR:“ Ségra, no tak!“ Jenom co Tom dal Tině umělé dýchání. Tina se probrala a vykašlala vodu. Tina skončila v Tomově náručí.

TINA:“ Už jsem dlouho nezažila takovou pěknou záchranu…….“

TOM:“ Tak si tu větu nech zapsat zlatým písmem.“

PETR:“ Jsem stejného názoru. Až se to dozví tetička, tak bude velice nadšená.“

TINA:“ Když se to trochu přibarví, tak bude dobrý.“ Všichni tři se usmívali a smály.

PETR:“ Tak to beru.“ Tina s Petrem si plácli.

Na místě předání DVD stála sanitka, kde seděl Tom, Petr a Tina s dekami, které měli přes sebe, aby moc nenastydli. Johannes dělal společnost Tině, Tomovi a Petrovi.

PETR:“ Ségra, když se do něčeho pustíme, tak to stojí za to.“

TINA:“ Tak máš pravdu. Když se do toho vložila Katrina, to pak bylo tóčo.“

PETR:“ Byla to vždy senzace.“ Tina s Petrem byli potichu. Jejich mladší sestra jim velmi chybí.

TOM: “ Katrin vám hodně chybí.“

PETR: „Nevím jak Tině, moc mi chybí, i když jsem nebyl moc doma.“

TINA: “ Někdy mi chybí až moc. Už je to 17 let.“

PETR: “ Ten čas letí.“ Všichni tři byli přejetý a Tina s Petrem měli myšlenky na jenom na jejich sestru Katrinu. Přišel k nim Semir.

SEMIR: “ Co vy tu tady. Něco se stalo?“

TOM: “ Nic se nestalo.“

TINA: “ Jen jsme si zavzpomínali na sestru.“

TOM: “ Našli se ty šperky?“

SEMIR:“ Našli, byli v autě, kde ležel jeden pachatel. Zřejmě chtěli s fotkami zdrhnout za hranice. Šperky s diamanty poputují do Holandska, kde se našli.“

PETR:“ Když je po všem. Co kdybychom jsme šli k našim na něco ostřejšího.“

SEMIR: “ Myslím si, že to je dobrý nápad.“

TOM: “ Jsem téhož názoru.“

TINA: “ Tak jdem.“ Tina odhodila Johannese na zem. Tina s Petrem a Tom se zvedli, spolu se Semirem si to zamířili k Tininým rodičům na panáka.

Konec!!

Krvavé diamanty 4/5

26. 2. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na služebně……. Počítače na služebně šlapali jako hodinky po Tinině a Hartmutově pomoci. Dietzův notebook je už nepoužitelný, jeden velmi šikovný hacker mu to spravil. U Hartmuta a Tiny byla i šéfka, když přišel na služebnu Tom se Semirem.

SEMIR:“ Už to tu šlape jako hodinky.“

HARTMUT:“ Můžete být za Tinu hrdi. Zachránila včas celou síť.“

TOM: “ Co je s Dietzovým notebookem?“

TINA:“ Ten už je na odpis. Měl jeden soubor dobře ochráněn virem, který pohltil naši síť.“

HARTMUT:“ Včasným zákrokem vir se nestačil rozšiřovat a nestačil stahovat naše důležitá data, která by se dali lehce zneužít.“

TINA:“ To byl i tak i Dietzův nápad, aby byl počítač nedorovnán ze světa, byla tam, co bylo smrtelně důležitý. Když se dostalo do souboru, za několik málo minut zničí a počítač odrovná od světa.“

HARTMUT:“ Ani i ten nejlepší hacker by počítač nezprovoznil a nezjistil by nic.“

SEMIR:“ Jste jak sehraná dvojka.“

ŠÉFKA:“ A dá se vystopovat, odkud byl ten vir?“

HARTMUT:“ Podívám se na to. Bude to chvilku trvat.“

TOM:“ A co to byl za soubor?“

TINA: “ V souboru byli nějaké fotky. Ani jsem si nestačila všechny prohlídnout. Ale šlo o nějakej barák.“

ŠÉFKA: “ Hartmute, už jste se podíval na kuklu z mrtvého?“

HARTMUT: “ Ano, ale všechno jsem zapomněl na KTU.“

SEMIR:“ Hartmute, Hartmute…….“

V úkrytu……. Omámený Petr se pomalu probouzel z chloroformu. Když před sebou uviděl tři rozmazané postavy, věděl, že není něco v pořádku.

GRUBER:„Tak jste se nám konečně probral.“

PETR:“ Kde to jsem? Co po mě chcete?“

GRUBER:“ Ten jsme v moji moci do té doby, než se dostane do mých rukou.“

PETR:“ Vždyť jsem vám nic neudělal.“

GRUBER:“ Vy ne, ale váš klient Joachim Dietz. Uschoval u vás, co patří mě.“

PETR:“ Že to je jenom zlý sen.“

GRUBER:“ Bohužel není, pane Berghammere. My už z vás dostaneme, co po vás chtěl Dietz.“ Gruber se svými gorilami odešli t místnůstky.

Na služebně……. Hartmut odešel do svého království na KTU. U Tiny se zastavil Tom s malým lístečkem.

TOM:“ Tady je ta SPZ. Podíváš se na ní.“

TINA:“ Jistě.“ Tom předal Tině lístek s SPZ, odešel do své kanceláře. Tina se podívala se na lísteček, kde si přečetla – K AH 346. Byla jí ta SPZ povědomá a pod fousy si žbrblala, aby to nebyla pravda. SPZ si ověřila v počítači. Když jsi přečetla jméno majitele, nechtěla tomu věřit. Hned šla za Tomem a Semirem do kanceláře. Zůstala stát mezi dveřmi.

TOM:“ Děje se něco?“

TINA:“ Auto je přihlášené na Petra.“ Všichni se tak postupně na sebe podívali, jako kdyby tomu nechtěli věřit.

V úkrytu……. Martin zjišťoval něco o Petru Berghammerovi, aby se popřípadě přes jeho známé či sourozence dostali k tomu DVD. K tomu jim trochu pomohl i Petrův mobil, který mu vzali. U Martina se zastavil Gruber.

GRUBER:“ Už jsi něco zjistil?“

MARTIN:“ V mobilu jsem narazil na jméno Tina, se kterou nedávno telefonoval.“

GRUBER:“ Kdo je to?“

MARTIN:“ Tina Kranichová rozená Berghammerová. Je to jeho sestra a pracuje u dálniční policie. Jestli bratříček letěl za svou sestřičkou, tak je jasný, kde teď je.“

GRUBER:“ Dobrá práce. Až bude vhodný čas, spojíme s jeho sestrou. Určitě budu ráda s námi spolupracovat, aby její bratříček zůstal na živu.“

U šéfky v kanceláři……. Komisaři probírali, co teď bude následovat. V Tinině klíně seděl Johannes, tak trochu jí utěšoval, že to dobře dopadne.

ŠÉFKA:“ Je nad slunce jasné, že nehoda vašeho bratra a Dietzova smrt spolu souvisí. Když se v obouch případech objevil náš hledaný Jaguár.“

TOM:“ Petra si vzali pro svou akci.“

SEMIR:“ Jde o něco moc důležitého.“

TOM:“ Nemohlo by jít o ty fotky, co měl Dietz v počítači.“

ŠÉFKA:“ Ale ty jsou pryč. Tino, pamatuje si ještě něco z fotek?“

TINA:“ Nestačila jsem si moc dobře prohlédnout, když tak brzy zmizeli. Co si pamatuju jenom na barák.“

SEMIR:“ A jaký to byl barák?“

TINA:“ Byl to rodinný domeček u malého jezírka a na okraji malého lesíka nebo parku. Myslím si, že to bude někde mimo Kolín. Nějaká mála vesnička či město.“

TOM:“ Že by se jednalo o známé, kam jel Dietz na návštěvu.“

ŠÉFKA:“ Kde si vyfotil, co neměl. Samozřejmě, že to je možné, ale to naše zatím naše domněnka.“

TINA:“ Zajedu se podívat do Petrovy kanceláře.“

TOM:“ Nemáme jet s tebou.“

TINA:“ To je dobrý.“

SEMIR:“ Když nechceš nás, vem si sebou Johannese.“ Tina odešla s Johannesem z kanceláře a spolu se vydali do kanceláře jejího bratra Petra.

ŠÉFKA:“ Tina, to teď nemám moc lehké. Včera její kamarádka Elen a dneska bratr.“

SEMIR:“ Co se děje s Elen?“

TOM:“ Věřím, že to Tina zvládne. Semire, s Elen ti to vysvětlím po cestě za Hartmutem.“ Vytlačoval Semira ze šéfčiny kanceláře.

V Aachenu……. Tina s Johannesem se objevili u Petrovy sekretářky Niny, která z nich byla dost překvapená.

TINA:„Dobrý den.“

NINA: “ Dobrý dne, ale váš bratr tu není. On totiž ještě nedorazil, ani nedal vědět, že by se držel.“

TINA:“ Petr dneska ani nedojde, a další dny. Petr měl nehodu, ale nic mu nestalo.“

NINA:“ Proboha. A víte něco o něm?“

TINA:“ Zatím nic. Petra mají ve své moci, ale zatím se neozvali, co chtějí za požadavky. Potřebovala bych i od vás malou pomoc.“

NINA:“ Jakou?“

TINA:“ Nebyl někdo poslední době u Petra, nechtěl od něho pomoc nebo nějaké problémy s případem?“

NINA:“ Napadá mě jeden klient, který tu byl poprvé. Byl tu v pátek. Nutně potřeboval mluvit s vaším panem bratrem.“

TINA:“ A co chtěl?“

NINA:“ To ví jenom váš pan bratr.“

TINA:“ Jestli nebude vadit, podívala bych se do jeho kanceláře.“

NINA:“ Ale jistě.“ Tina s Johannesem zašli do kanceláře. Tina si sedla za stůl a prohledávala šuplíky, kdy narazila na DVD v plastovém obalu na CD. Vevnitř obalu byl malý lísteček, kde bylo napsáno Joachim Dietz. Do kanceláře přišla Nina.

TINA:“ Říká vám něco jméno Joachim Dietz.“

NINA:„Ano, to je ten pán, co tu byl v pátek a nutně potřeboval mluvit s vaším bratrem. Má to s tím nějakou spojitost?“

TINA:“ Rozhodně. Joachim Dietz je po smrti.“

Krvavé diamanty 3/5

24. 2. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Před domem Joachima Dietzeho……. Tom se Semirem byli poblíž BMW. Měli v ruce kamerové záznamy z protějšího domu, který několikrát vykradli. Majitel si pořídil kamerový systém.

TINA:“ Centrála, Kobře11.“ Tom se natáhl do BMW pro vysílačku.

TOM:“ Poklade, co se děje?“

TINA:“ Dietz chodil do městské knihovny jako brigádník. Do knihovny chodil 3x týdně na malou výpomoc do archivu a další pomocný práce.“

TOM:“ Konečně se o něm něco dozvíme.“

TINA:“ Nechte to zítra. Dneska mají inventuru.“

TOM:“ A další příbuzný?“

TINA:“ Zřejmě, že už nikoho neměl. Krom své dcery a zeťáka.“

TOM:“ Dcera ví, co se stalo otci?“

TINA: “ Spíše o tom ví její manžel. Dcera leží v porodnici. Do Německa přiletí, co nejdřív.“

TOM:“ Vracíme se na služebnu.“ Zavěsil vysílačku.

Na služebně……. Po roztříděných papírech byla víc Tina zahalena mezi dalšími papíry a deskami. Mále ji Tom se Semirem nemohli najít. V Tinině klíně jí ležel Johannes, aby jí trochu přivedl na jiné myšlenky.

TOM:“ Není toho trošku moc.“

TINA: “ Byla jsem ráda, že jsem zbavila jedno a z ministerstva vnitra a Schrankmannová mi přihodili další. Jsem ráda, že už mám hotovou aspoň půlku. A navíc to musí ještě dneska.“

SEMIR:„Aby toho nebylo málo, přinesli jsme ti notebook od Dietzeho.“

TINA:“ Jestli to moc nehoří, bude to až zítra.“

TOM:“ My si rádi počkáme.“ Ze své kanceláře vykoukla Engelhardtová.

ŠÉFKA:“ Tome, Semire, můžete jít ke mně.“

SEMIR:“ Zajisté.“ Engelhardtová chtěla vědět, jak Semir s Tomem postoupili dál v případu. Tom předal Tině Dietzův notebook a dal jí pusu na rty. Odešel za Semirem do kanceláře. Za Tinou přišel, Hote a Bonrát.

HOTE:“ Tino, máš to pro nás hotový.“

TINA:„Jistě. Stíhám vše.“ Ukázala na hotovou hromádku desek na konci stolu. „Stačí jen založit.“

BONRÁT:“ Moc ti děkujeme. Ty papíry ti moc nezávidím.“

TINA:“ Taky z toho nejsem moc nadšená.“ Vzala si nový příchozí fax. To už je vyrušil zvonící telefon na Andreině stole. Tina ho zvedla. „Dálniční policie, Kranichová…….“ Hote s Bonrátem si vzali svou hromádku a odešli ke svým stolům. „……. Právě ho držím v ruce……. Dobře, vyřídím jim to……. Děkuji. Nashle.“ Tina zavěsila a odešla za šéfkou, kde ještě byl Tom se Semirem.

ŠÉFKA:“ Co pak nám nesete?“

TINA:“ Předběžnou zprávu z patologie. Než Joachim Dietz uhořel v plamenech, byl před tím postřelen do břicha. Kulka ráže 9mm byla předána Hartmutovi na expertízu.“ Předala fax Tomovi, Semir mu koukal přes ruku.

SEMIR:“ To by odpovídalo těm krvavým skvrnám na podlaze.“

TOM:“ A pátrání po Jaguáru.“

TINA:“ Bez výsledné.“

SEMIR:“ Tak my si půjdem pustit krásný film.“ Komisaři odešli z kanceláře, každý si šel po své práci – Tina papíry a Tom se Semirem skouknout záznam od souseda, kdy se do domu Dietzeho dostali jeho vrahové. Na záznamu bylo krásně vidět, jak se stalo. Asi tak 20 minut trvalo Markovi a Igorovi prohledání domku, než se vrátil domů Dietz, kterého v domku postřelili. Marek a Igor se nedali identifikovat, protože měli na hlavách černé kukly.

U Petra a Moniky doma……. Petr seděl ve své pracovně a seděl nad případem, který ho čeká. Ale v hlavě mi ještě ležela jedna věc – Joachim Dietz a jeho DVD. Té myšlenky se nějako nemohl zbavit, když od toho uplynulo plno času, více se tím zabýval. Do pracovny přišla jeho manželka Monika.

MONIKA:“ Už je dost pozdě. Bude lepší, když půjdeš lehnout.“

PETR:“ Já vím. Ještě poslední stránku.“ Monika přišla k němu a odtrhla Petra od spisu, sedla si mu do klína.

MONIKA:“ Petře, nechtěls bys mi něco říct.“

PETR:“ Vůbec nevím, co by to mělo být.“

MONIKA:“ Něco tě trápí a nemůžeš se rozhodnout, jestli to máš říct nebo ne.“

PETR:“ Tak dobře. Půjdu s pravdou ven. Do úschovy jsem dostal jedno DVD s fotkami, kdy klient vyfotil, co neměl.“

MONIKA: “ A ty ses na to koukal?“

PETR:“ Jenom tak zběžně…….“

MONIKA: “ A o co tam jde?“

PETR: “ O vraždy majitelů a krádež šperků v dost miliónové hodnotě. Klient mě poprosil, abych si to uschoval. I když jsem říkal, aby s tím raději šel na policii, třeba by mu dali policejní ochranu…….“

MONIKA: “ A teď si myslíš, že je po smrti. Tak s tím zajdi za Tinou a Tomem. Sestra přece nenechá bratra ve štychu.“

PETR: “ Mám takový špatný pocit z toho. Zítra zajdu za mou milovanou sestřičkou.“

MONIKA: “ Správně.“ Dala Petrovi pusu na rty. „Když víme, jak se věci mají, půjdeme spát.“

PETR: “ Teď budu líp spát.“ Oba dva se na sebe usmívali. Dali si ještě pusu, pak se odebrali ke spánku.

Druhý den……. Přišla Tina na služebnu bez kolegů. Hote se musel hned zeptat, kde pak jsou hrdinové.

HOTE: “ Ahoj Tino, kde pak jsi nechala kolegy?“

TINA: “ Ahoj Hote, Tom se Semirem jsou v městské knihovně, kam chodil Dietz na brigádu.“ Přiběhl k nim Bonrát.

BONRÁT: “ Tino, potřeboval bych tvou pomoc.“

TINA: “ Copak?“

BONRÁT:“ Tady ty formuláře. Nějak jsem se v tom zamotal.“

TINA: “ Tak ukaž.“ Bonrát předal Tině formuláře, který si prohlídla, a nějak se jí to nezdálo.

BONRÁT:“ Jak to vypadá?“

TINA:“ No podle toho, kdybys to takhle předal šéfové, moc by nebyla šťastná.“

HOTE:“ No podle výrazu, to nevypadá dobře.“

BONRÁT: “ Tak přejdi k věci.“

TINA: “ Šéfka by asi nebylo ráda, kdybys nechal sešrotovat Porsche a nechat vrak nechat naživu.“

HOTE:“ Dietře, to bys to mu dal.“

TINA:“ Když mi přineseš nový, tak to za tebe vyplním a ty jenom přidáš svůj autogram.“

BONRÁT:“ Děkuju.“ Dal Tině pusu na tvář. Letěl pro nové formuláře.

HOTE: “ Jak se mu rozzářili oči.“ Tina se jenom usmívala od ucha k uchu, odešla k Andreinýmu stolu.

Tom se Semirem se toho moc v knihovně nedozvěděli. Dietz o sobě moc nemluvil, i když v knihovně pracoval skoro půl roku. S nepořízenou se vraceli na služebnu. To už se v BMW ozvala vysílačka.

CENTRÁLA: “ Centrála všem vozům, na A3 směr na Aachenu, 135km se objevil hledaný vůz – černý Jaguár s SPZ – KX 456. Podle svědků Jaguár vytlačuje z dálnice černé BMW.“

TOM: “ Jsme poblíž a přebíráme to.“

CENTRÁLA: “ Rozumím.“ Semir šlápl na plynový pedál a za předním sklem už blikali majáčky.

Jaguár pronásledoval BMW na A3, kde Igor použil i zbraň. Kulky zasáhly BMW do zadního skla a do nádrže, benzín vytékal na dálnici. Marek s Igorem si všimli, že vytéká benzín na dálnici. Marek zajel blíž k vytékajícímu benzínu, kam hodil čerstvě zapálenou cigaretu. Benzín hned začal hořet, Petr si toho hned samozřejmě všiml. Když měl Petr prostor, udělal otočku ve 180°C, Jaguár zastavil poblíž a Petr vylezl z BMW a chtěl utíkat pryč, než BMW exploduje. To už Igor měl v ruce chloroform, který přitiskl Petrovi na obličej. Petr se hned sklátil, Marek a Igor rychle odnesli Petra do Jaguáru a odjeli pryč. BMW explodovalo a to způsobilo blázinec na dálnici – vznikla hromadná havárka. O několik minut později dorazilo stříbrné BMW – Tom ohlásil na služebnu, že potřebují kolegy, hasiče a sanitku. Tom se Semirem běželi na pomoc ostatním účastníkům nehody.

Jaguár dojel do svého úkrytu – do staré skladištní haly ve Frechenu. Petr seděl na židli připoutaný lany k židli v malé místnůstce. Marek a Igor čekali na Grubera, až se tu objeví, že mají v moci právníka.

Dálniční policie si prohlížela místo nehody, když hasiči zneškodnili hořící BMW. Tom stál u BMW, zavolal Tině, aby zjistila jeho majitele.

TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“

TOM: “ Poklade můj nejdražší, můžeš mi zjistit jednu SPZ.“

TINA:“ Jistě.“ Tina měla Dietzův notebook připojený k Andreinýmu počítači, aby mohla tak lépe pracovat s fotkami, které Tina v notebooku našla. Najednou se na počítači objevila varovná tabulka, že počítač byl napaden virem „Phoenix“, který rozšířil na ostatní počítače na služebně. „Ale né.“

TOM:“ Tino, co se stalo?“

TINA:“ Spadla nám celá síť. Zřejmě Dietzův notebook byl dobře zaopatřen. Ozvu se později.“ Zavěsila. Tině proběhlo hlavou, jestli vůbec zvládne.

SEMIR: “ Máš majitele?“

TOM: “ Ne, celá síť na služebně spadla.“

SEMIR: “ Jak spadla?“

TOM: “ Tina mluvila o něco o Dietzově notebooku.“

SEMIR: “ Měl to dobře spočítaný.“

Předchozí příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 11. díl

Uprchlík 3/3

Uprchlík 2/3

Povídka č.125: Uprchlík 1/3

Výčitky svědomí 4/4

Výčitky svědomí 3/4

Výčitky svědomí 2/4

Povídka č.124: Výčitky svědomí 1/4

Krvavé diamanty 5/5

Krvavé diamanty 4/5

Krvavé diamanty 3/5

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace