Rubrika: Kniha povídek 9. díl

Pravda vítězí 9/9

HARALD: “ Co to má znamenat?“
JUNGMAN: “ Chtěl jsem dostat viníka.“
SEMIR: “ Abyste mohli dál provozovat vaše obchody.“
JUNGMAN: “ Vždyť máte být…….“
TOM: “ Vstali jsme z mrtvých.“
SEMIR: “ Jungmane, vzdejte to. Nemá to smysl.“
JUNGMAN: “ Nikdy…….“
WOLF: “ Šéfe, bude lepší, když si v klidu promluvíme všichni společně.“
JUNGMAN: “ Co je tu na vysvětlování – nic. Viníky mám a to snad stačí.“
WOLF: “ Ale ty nepravý…….“
JUNGMAN: “ Ale houby.“
TOM: “ Vzdejte to.“ Aby se to někam konečně pohlo, Semir udělal malé gesto, které bylo takové nenápadné. Tina přeprala Fischera, který ležel na zemi, a mezi ostatními vznikla přestřelka. I když byla malá a krátká, všichni utíkali do bezpečí. Tina stála nad Fischerem, než si převzala zásahovka. Harald ležel na zemi se zraněnou rukou. Jungman vzal nohy na ramena a utíkal pryč.
WOLF: “ Kde je vlastně Jungman?“
SEMIR: “ Musíme ho chytit.“ Tom se Semirem šli hledat Jungmana, který se po slévárně schovával, do haly vešla zásahovka spolu Engelhardtovou a Schrankmannovou. Zásahovka si převzala Fischera a Haralda.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Co to znamená? Honit kolegu od LKA.“
ŠÉFKA: “ Je do toho zapletený.“
TINA: “ V minulosti spolupracoval s Wernerovými.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To je blbost.“
ŠÉFKA: “ Tino, najděte ho.“ Tina už měla nakročeno, když jí zarazila Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Stůjte,…….“ Tina se zastavila.
TINA: “ Promiňte paní Schrankmannová, ale nepůjdu, nevině do basy.“ Odešla hledat Jungmana.
SCHRANKMANNOVÁ: “ To je naprosto neslýchané.“
ŠÉFKA: “ Pravdu se dozvíte, jen co najdou Jungmana.“
Tom se Semirem zaslechly střelbu a vydali se za ní. Cesta je zavedla na střechu z jedné hal. Tina visela za okap haly, který byl na jedné straně zrezivělí a pod tíhou se brzy zřítí. Jungman stál na okraji haly se zraněnou rukou. Když přišel Tom se Semirem, Tom šel napomoct Tině. Když se Jungman otočil k Semirovi jednu natáhnul a Jungman přepadl přes okraj haly do kontejneru se stavebním materiálem. Kolegové se o Jungmana postarali. Semir šel pomoc Tomovi, když Tinu vytáhli na střechu a jenom se koukali, jak padá celý okapový systém na zem.
Schrankmannová navštívila Jungmana v sanitce, kde mu byla ošetřena střelná rána. Komisařové spolu s Engelhardtovou stáli u vínové Octavie, která stála před halou.
SEMIR: “ Dočkáme se omluvy od naší milé Schrankmannové?“
ŠÉFKA: “ Právě míří sem.“ Schrankmannová přišla ke skupince.
SCHRANKMANNOVÁ: “ ……. Myslím, že vám patří velká omluva. Jungman se mi ke všemu přiznal.“
ŠÉFKA: “ Omluva přijata.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ruším vaši suspendaci. Průkazy a služební zbraně si vyzvedněte u své nadřízené.“ Odjela na své pracoviště.
TOM: “ Tak to bychom měli.“
SEMIR: “ A naše práce na škole končí.“
TINA: “ Ještě řekni, že ti bude chybět.“
SEMIR: “ Tak trochu…….“
ŠÉFKA: “ Tak pojedeme na služebnu.“ Nasedli do vínové Octavie a vyrazili směrem služebnu.
Konec!!
Autorka: Tina11

Pravda vítězí 8/9

Druhý den…… Tina, Tom a Semir navrhli svůj plán, aby dostali Jungmana, Fischera a Wernera do basy, pomocí zbylých zbraní se penězi. Engelhardtová zprvu k tomu neměla žádnou důvěru. Ale své lidi zná moc dobře, když si vymyslí šílený plán, že své padouchy dostanou do basy. S velitelem to bylo trochu horší, ale když se Engelhardtová přimluvila za své lidi a že když to nevyjde, že si celou akci bere na své triko. Andrea pomocí Interpoolu našli kontakt na Adama Fischera. Tina volala Fischerovi.
FISCHER: “ Fischer.“
TINA: “ Kranichová, mám pro vás zboží z jedné razie.“

FISCHER: “ Komisařka Kranichová od dálniční policie. Vím, o co jde, četl jsem to v novinách. Jak jste na mě přišla?“
TINA: “ Řekněme, že mám dobré kontakty.“
FISCHER: “ A co vaši kolegové?“
TINA: “ Nešťastnou náhodou přišli o život. Někdo je zastřelil jednou z vaší zbraně.“
FISCHER: “ To mi je líto. Vím, že to není nevhodné, ale kdo je zabil?“
TINA: “ Podle policie to udělal Harald Werner. V našem úkrytu byla nalezena jeho zbraň s jeho otisky.“
FISCHER: “ Ten Harald Fischer, který má bratra za katrem?“
TINA: “ To je přesně on.“
FISCHER: “ Aha. Harald šel určitě po svých penězích. A jedna otázečka. Kdo to má nastarosti?“
TINA: “ Na starost to má vrchní komisař Martin Jungman z LKA.“
FISCHER: “ Tak Jungman…….“
TINA: “ Vy se snad znáte?“
FISCHER: “ Tak trochu. Za pár dní, budu v Kolíně. Ještě se vám ozvu.“
TINA: “ Budu ráda, když se toho konečně zbavím.“
FISCHER: “ To je naprosto jasné. Zatím nashle.“ Zavěsil
ŠÉFKA: “ Zdá se chytil do pasti.“
SEMIR: “ Hlavně, co na to řekne Jungman.“
Jungman pečlivě poslouchal rozhovor. Zarazilo ho, že jsou Tom se Semirem mrtvý a že to udělal Harald Werner. Taky si položil otázku, kde dálniční policie může mít schované peníze a zbraně.
HOTE: “ Předstírat vaši smrt…….“
TOM: “ To bylo dílo šéfové.“
ŠÉFKA: “ Když ta akce nevyjde Schrankmannová spolu s ministrem si na mě smlsnou.“
SEMIR: “ Šéfová, dobře to dopadne.“
BONRÁT: “ Přesně tak.“
Jungman hned volal Haraldovi.
HARALD: “ Werner.“
JUNGMAN: “ Co jsi to udělal?“
HARALD: “ A co jako?“
JUNGMAN: “ Zabil jsi dva poldy.“
HARALD: “ Co to kecáš za blbosti.“
JUNGMAN: “ Teď jsem vyslechl, že jsi zabil dva poldy od dálniční policie, že LKA našla tvou zbraň s tvými otisky v jejich úkrytu.“
HARALD: “ Ty sis snad musel šlechnout. Celou dobu jsme v Dortmundu.“
JUNGMAN: “ Tady něco smrdí.“
HARALD: “ Až mi najdeš moje prachy, dej mi vědět a neotravuj me s takovýma blbostma.“ Zavěsil.
JUNGMAN: “ Blbec.“ Vzal si věci a odjel na služebnu dálniční policie.
Na služebně……. Všichni přítomní si dělali svou práci, kromě Tiny, Toma, Semira a Andrey, kteří se sklidili z pole. Jungman zašel rovnou za Engelhardtovou.
JUNGMAN: “ Co to má znamenat, paní Engelhardtová.“
ŠÉFKA: “ O čem to mluvíte? Jsme nějak mimo.“
JUNGMAN: “ Že vaši kolegové jsou po smrti.“
ŠÉFKA: “ Vím, že je to hrozná zpráva, ale…….“
JUNGMAN: “ Kdo vás o tom informoval?“
ŠÉFKA: “ Váš komisař Wolf.“
JUNGMAN: “ A že mi nedal vědět. A kdy se to stalo?“
ŠÉFKA: “ Před několika hodinami. Technici si pospíšili. Na zbrani byli Haraldovi otisky.“
JUNGMAN: “ Něco se mi na tom nelíbí.“
ŠÉFKA: “ Tady všem. Kdybychom jste neobvinili moje lidi, že to udělali oni, mohli by být na živu. Akorát po nich zbyli truchlící manželky.“
JUNGMAN: “ Tak proč to teda dělali.“ Odešel z kanceláře a odjel na své pracoviště. Na chodbě si odchytil Wolfa.
JUNGMAN: “ Proč jsme mi nedali vědět.“
WOLF: “ A co?“
JUNGMAN: “ Že Kranich a Gerkhan jsou po smrti.“
WOLF: “ Volal jsem vám, ale vy jste to nebral.“
JUNGMAN: “ Omlouvám se. Něco jsem si zařizoval.“
WOLF: “ Soudím, že jste byl u dálniční policie.“
JUNGMAN: “ Jak…….“
WOLF: “ Umím si dát pět a pět dohromady, pane Jungmane.“ Odešel do své kanceláře.
JUNGMAN: “ Co se to dneska děje.“
Další den……. Tato historka se donesla až ke Schrankmannové a k Petrovi. Petr chtěl zavolat Tině, ale pak si uvědomil, že odposlouchávají jejich telefony a jejich tajemství by bylo venku. Tak raději za nimi zajel. Petr přijel k Tině a Tomovi domu. Petr přijel ve chvíli, kdy Tina s Tomem odcházeli z domu.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
PETR: “ Ahoj.“
TINA: “ Co ty tady?“
PETR: “ Přišel jsem kvůli vaší historce, co jste udělali.“
TOM: “ Kde ses to dozvěděl?“
PETR: “ Od Schrankmannové.“
TINA: “ A Jungman?“
PETR: “ Byl u ní. Našli jste něco na Jungmana?“
TOM: “ Našli. Zná s bratry Wernerovými.“
PETR: “ To zní zajímavě. A kde chcete vzít prachy a zbraně?“
TINA: “ Po dlouhé diskuzi s Engelhardtovou a velitelem zásahovky – to povolili a půjčí nám zabavené peníze a zbraně.“
PETR: “ Aby to vám to ještě vyšlo.“
TOM: “ Doufejme, Schrankmannová by nás dala do té největší díry, co existuje.“
PETR: “ Odvedli jste dobrou práci.“
TINA: “ Díky.“
Tom a Semir nejeli ani do školy za svými studenty, když jsou mrtvý. Tak se schovávali ve mlýně, který má ve vlastnictví jejich kolega Hort Herzberger.
Když Tina končila na škole, po cestě k autu jí volal Fischer.
TINA: “ Kranichová…….“
FISCHER: “ Fischer, mám pro vás datum naší schůzky.“
TINA: “ Kdy a kde?“
FISCHER: “ Zítra v 11:00 v Dortmundu ve staré slévárně.“
TINA: “ Budu tam.“
FISCHER: “ Zbraně s penězi.“
TINA: “ To je samozřejmé.“
FISCHER: “ Takže zítra.“ Zavěsil. Tina stála u svého vozu a rovnou zajela za Tomem a Semirem.
Ve mlýně……. Vínová Octavia přijela k mlýnu. Semir si Tiny všimnul přes okno.
SEMIR: “ Máme tu návštěvu.“ Tina jim přivezla i malé občerstvení, co chtěli.
TOM: “ Něco novýho?“
TINA: “ Volal mi Fischer.“
SEMIR: “ A dál?“
TINA: “ Zítra ve staré slévárně v Dortmundu v 11:00.“
TOM: “ Tak to stačí, vyřídit to Engelhardtové a veliteli.“
TINA: “ Postarám se o to, až pojedu domu.“
Den „D“……. Dálniční policie a LKA tu měli své lidi okolo slévárny. Na obchody se přijela podívat Schrankmannová spolu s Engelhardtovou. Vínová Octavia vjela do slévárny, kde už čekal Fischer a Harald.
FISCHER: “ Rád vás poznávám osobně, komisařko Kranichová.“
TINA: “ I pro mě je to čest.“
HARALD: “ Zboží máte?“
TINA: “ Samozřejmě.“ Odešla ke kufru Octavie, který otevřela. K Tině přišel Fischer s Haraldem. Fischer a Harald si vzali své věci a odešli k malému stolečku. Tina zavřela kufr od Octavie a přišla k nim.
FISCHER: “ Zbraně jsou kvalitní.“
TINA: “ Díky.“ Jungman se Schrankmannovou stále čekali na správný okamžik. Tom se Semirem v neprůstřelných vestách si prozkoumávali slévárnu. Část zásahovky pracovala pro LKA a dálniční policii. Jungman dal své znamení zásahovce, aby zasáhla. Harald a Fischer zareagovali, Fischer chytl Tinu ze zadu pod krkem a u hlavy jí šermoval pistolí. Harald mířil zbraň na Jungmana
pokráčko příště..

Pravda vítězí 7/9

Na policejní škole……. Tina právě přicházela ke svému vozidlu a loučila se s Petrem, který ji volal, když na parkoviště přijelo BMW.
TOM: “ To se někdo má, když končí dříve.“ Tina držela v ruce desky s diplomy pro děti spolu s malými papírovými kartičkami udělané jako řidičský průkaz na auto, a obálku s penězi.
SEMIR: “ Co pak to máš?“
TINA: “ Diplomy pro děti.“
SEMIR: “ Já chci taky……….“
TOM: “ Semire,……….“

TINA: “ Pokud ti je 10 let a absolvoval si náš kurz.“
SEMIR: “ Ti děti jsou z ciziny.“ Koukal se Tině pod ruce.
TINA: “ Ano, jsou z Prahy. Do Kolína přijeli na výměnný pobyt na měsíc. A po tomto kurzu dostanou diplom, řidičák a překvápko.“
SEMIR: “ Řidičák?“
TINA: “ Ano, akorát, že je celý z papíru. A ty kurzy jsou podobné jako v autoškole.“
TOM: “ Ale budou mít pěknou vzpomínku.“
TINA: “ Než jste přijeli tak mi volal Petr, má horké novinky.“
SEMIR: “ A co zjistil?“
TINA: “ To mi do telefonu neřekl.“
TOM: “ Zase něco od Schrankmannové…….“
SEMIR: “ Nebo LKA.“
TINA: “ Do kdy máte školu?“
TOM: “ Do sedmi.“
SEMIR: “ To aby Tině věděla, do kdy má pozvat kamarádky na mejdan.“
TINA: “ To zase né, ale do kdy můžu být venku, pokud na něco Petr přišel.“
TOM: “ Povolení uděleno.“ Rozloučili se, Tom s Tinou si dali pusu, Tina nasedla do Octavie a odjela za Petrem.
V restauraci……. Petr už čekal na Tinu až příjde. Než přišla Tina, Petr si četl noviny.
TINA: “ Ahoj.“ Petr odložil noviny.
PETR: “ Ahoj.“ Tina se posadila naproti Petrovi.
TINA: “ Tak co máš tak důležitého?“
PETR: “ Dobrou a špatnou zprávu.“
TINA: “ Tak tu špatnou.“
PETR: “ Tak tedy. Dneska ráno jsem byl u Schrankmannové, kde byla i LKA. Po Schrankmannové chtěli povolení, aby vám mohli odposlouchávat telefony. Verdikt je takový, že je Schrankmannová jim to povolila.“
TINA: “ To je snad blbej vtip jako špatnýho filmu. Co si LKA vlastně myslí. A ty jsi to nemohl…….“
PETR: “ Ne, měli na to papír, který Schrankmannová podškrábla.“
TINA: “ Sakra. A ta dobrá.“
PETR: “ Mluvil jsem s Wolfem. Něco se mu nezdá a tak vám chce pomoc s vaší nevinnou.“
TINA: “ Aspoň další rozumnej.“
PETR: “ Máme na to 3 dny.“
TINA: “ Jinak jdeme do basy.“
PETR: “ Lépe bych to nedokázal říct.“
Na služebně……. Tina se na služebně objevila kolem páté hodiny, kdy Engelhardtová nebyla na služebně. Tina využila chvilky, kdy si Andrea odskočila. Tina zasedla k Andreinýmu počítači a pomalu se dostávala do systému LKA, když se u ní objevila Andrea spolu s Hotem a Bonrátem.
HOTE: “ Co ty tady?“
TINA: “ Něco hledám…….“
ANDREA: “ A zrovna u LKA.“ Koukala se Tině přes rameno.
TINA: “ Ano, dostala jsem tip od Wolfa.“
BONRÁT: “ Já myslel, že Wolf drží basu s Jungmanem.“
TINA: “ Teď už ne.“
ANDREA: “ Ty ses tam dostala nějak rychle. Dneska jsme to zkoušela a nějak jsem se tam nemohla dostat.“
TINA: “ To jsou léta praxe. Ještě z kriminálky, a když jsem tu nebyla.“ Tina jela na složku o Jungmanovi. Všichni se srotili u počítače a koukali se na spis, a nemohli uvěřit svým očím. Tina si to pěkně všechno vytiskla a dala do desek a pak si všichni čtyři sedli v kuchyňce na kafe.
BONRÁT: “ Jsou nějaké novinky, kromě Jungmana.“
TINA: “ Dneska od Petra jsme se dozvěděla, že LKA si nechala dát svolení od naší almary, aby mohli odposlouchávat naše telefony.“
HOTE: “ To je tak hnusný od kolegů.“
TINA: “ Tak to zítra vyřiďte Engelhardtové.“
ANDREA: “ Samozřejmě.
U Tiny a Toma……. Tina už byla doma a vyplňovala diplomy do kurzu pro děti. Před baráček přijelo BMW. Tom se Semirem vešli do baráčku a šli rovnou za Tinou, která seděla v kuchyni.
TOM, SEMIR: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Tak jaký jsou ty novinky od Petra.“
TINA: “ Bude lepší, když se na to posadíte.“ Semir a Tom poslechli Tinu a posadili ke stolu.
TOM: “ Co to je?“
TINA: “ Takže LKA si nechala povolit od Schrankmannové, aby mohli odposlouchávat naše telefony.“
SEMIR: “ Cože??“
TOM: “ Ty se úplně zbláznili.“
SEMIR: “ Jungman fakt upadnul z tý nejvyšší višně, co existuje.“
TOM: “ A Petr…….“
TINA: “ Ten s tím nic nemohl dělat, Jungman si obstaral povolení.“
SEMIR: “ No to je super.“
TINA: “ Na svoji nevinu máme 3 dny…….“
TOM: “ Jinak nás Jungman pošle rovnou do basy.“
TINA: “ A teď přejdu k hlavnímu bodu.“ Došla pro spis Hanze Eichlera a položila ho na stůl. Posadila na své místo.
SEMIR: “ Kdo má být Hanz Eichler?“
TINA: “ Alias vrchní komisař Martin Jungman z LKA.“
TOM: “ Jak se dostal Jungman ke jménu Eichler?“
TINA: “ Hanz Eichler je jeho pravé jméno a jméno Martin Jungman si vzal, když byl několik let na Novém Zélandu. A pak ve Švýcarsku vystudoval policejní školu. Po škole odešel do Německa.“ Tom si začal prohlížet spis. “ Jungman má něco společného s bratry Wernerovými.“
SEMIR: “ To jako, že s nimi spolupracoval.“
TOM: “ Ano, několik let. Nepohodli se, a všichni nějakou dobou v zahraničí. Před několika lety se objevili v Kolíně.“
SEMIR: “ Proč se rozešli?“
TINA: “ Hlavně v tom hráli obchodní partneři, vražda jednoho z partnerů a přítelkyně. Jungman viděl vraždu jednoho z partnerů a začal tím vydírat Haralda, že s tím vystoupí na veřejnost.“
TOM: “ Když budeme brát na vědomí, že Wernerovi požádali Jungmana, aby jim trochu pomáhal v jejich obchodování.“
SEMIR: “ To by mohlo být vysvětlení, že zmizelo během razie ty peníze a zbraně. Našla něco Andrea na Adama Fischera.“
TINA: “ Zatím nic. Adam a Harald by se měli v brzké době ukázat v Kolíně.“
TOM: “ A jak Andrea vlastně přišla na Jungmana?“
TINA: “ Na tuto myšlenku mě přivedl Wolf, který mluvil s Petrem. Wolfovi bylo divný, proč chce zrovna odposlouchávat naše telefony a že případ má pomalé obrátky.“
TOM: “ Takže Wolf už nedrží s Jungmanem?“
TINA: “ Prakticky je na naší straně.“
SEMIR: “ Musíme to brzy vyřešit a Jungmanovi dokázat jeho minulost.“
TINA: “ A máme na to tři dny.“
SEMIR: “ Chtělo by to plán.“ Podíval se na Toma.
TOM: “ Co se tak na mě koukáš?“
SEMIR: “ Na plány jsi tady ty.“
TOM: “ Ale i Tina.“
TINA: “ Já ho jenom nastíním a pak si domyslíte vy dva.“
TOM: “ Poslední dobou jedeme podle tvých skvělých plánů.“
SEMIR: “ Přesně.“
TINA: “ Asi to bude blbej plán.“
TOM: “ O co jde.“
TINA: “ Engelhardtová a velitel zásahovky budou proti.“
SEMIR: “ Řekni to.“
TINA: “ Tak mě napadlo, že bychom mohli vypůjčit peníze a zbraně a nabídnout je Fischerovi. Stejnak Jungman čeká…….“
SEMIR: “ No ty dva tě zadupou do země.“
TOM: “ Semire, to je sice šílený nápad, Jungman bude mít radost, že ty peníze se zbraněmi my a že je chceme prodat. Jungman bude hovory odposlouchávat.“
SEMIR: “ Zavolá si k tomu almaru a naše kariéra půjde do háje zelenýho.“
TINA: “ Snad chceš očistit naši nevinnost, že Werner si vzal své peníze a zbraně při razii a že jim pomáhal Jungman.“
SEMIR: “ To ano, ale s tímhle plánem Engelhardtová nebudu souhlasit.“
TOM: “ Semire, jsme v tom všichni tři po uši. Je to naše šance jak tu celou bandu dostat do lochu. Nebo máš snad lepší nápad?“
SEMIR: “ Nemám……. Tak teda dobře.“
porkáčko příště….

Pravda vítězí 6/9

Večer na služebně……. Suspendovaní komisařové se společně s Engelhardtovou, Andreou, Hotem, Bonrátem a Hartmutem usadili v kuchyňce.
SEMIR: “ Šéfová, tak nám řekněte něco o tom, co se stalo v Essenu?“
ŠÉFKA: “ Všechno jsem se to dozvěděla až dneska. Ve zprávě se jedná, že jde o zbraně z naší razie, jsou to automatické zbraně ráže 38mm. Oba dva ti kluci je našli před halou v Essenu, kde byla razie. Pak si s nimi hrály ve starých garážích.“
TINA: “ Jak se tam objevil ten zraněný?“

ŠÉFKA: Zraněný muž si přes garáže zkracoval cestu domů. Jinak už není v ohrožení života.“ Předala zprávu Semirovi.
SEMIR: “ Byla to hloupá náhoda.“
TOM: “ A jak LKA postupuje s případem?“
ŠÉFKA: “ Nevím, jestli to víte, ale LKA si šla pro stopy do haly v Essenu. Podrobnější informace k tomu nemám. Asi už taky přišli na to, že musí hledat překupníky se zbraněmi.“
ANDREA: “ Když jsme zabrousili na toto téma. Prověřila jsem si obě dvě jména od Schrödera. Neuman a Bachman jsou momentálně mimo Německo a dlouhý čas neměli žádné obchody. Ale za to Adam Fischer poslední tři měsíce má plno zákazníků.“
TOM: “ I s Wernerem?“
ANDREA: “ S ním dost často.“
HOTE: “ A co ta vaše tajná akce.“
HARTMUT: “ Dopadla výborně.“
TINA: “ Tak nás nenapínej.“
HARTMUT: “ Takže – náboje patří pušce B351, ráže 36mm, hlavně se používá na myslivecké účely. Otisky a krev patří Haraldovi Wernerovi.“
ANDREA: “ Harald a Robert jsou sourozenci?“
HARTMUT: “ Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit, ale je to tak.“
TOM: “ A víš něco o nich?“
HARTMUT: “ Oba dva provádějí obchody už několik let. Když je měla zatknout policie, ukryli se do Anglie, kde měli podvést jednoho odběratele. S nimi hraje velkou roli už zmíněný Adam Fischer, který je jejich dobrý kamarád. V Anglii občas dělali drobné obchody, a toho právě chytl i Interpool, ale moc dlouho jim to nevydrželo.“
ŠÉFKA: “ A dál?“
HARTMUT: “ Dál o nich nevím nic, ale Interpool nám něco pošle.“
TINA: “ Co ten druhý otisk?“
HARTMUT: “ Ten bohužel není v databázi. A na penězích nejsou žádné otisky.“
SEMIR: “ Co stopy oleje a pneumatik?“
HARTMU: “ Ty stopy patří terénnímu vozidlu – Mercedes-Benz HL500.“
ŠÉFKA: “ A jenom čekat až se Fischer objeví v Kolíně.“
ANDREA: “ Obrátím se na Interpool.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
BOBRÁT: “ A co budeme dělat dál?“
SEMIR: “ Počkáme si, jaký krok udělá LKA a co najde.“
TOM: “ LKA musí být jasné, že se v tom vrtáme.“
TINA: “ Ale přece jim k tomu musel dát echo, že bude razie v Essenu, jinak by se peníze a zbraně tak rychle nevypařili.“
SEMIR: “ Takže krtek u LKA?“
TOM: “ Nebo u zásahovky.“
ŠÉFKA: “ To je dobrá myšlenka. Andreo, prověřte si i toto.“
ANDREA: “ Zajisté.“
U LKA……. Wolf přišel za Jungmanem do jeho kanceláře.
JUNGMAN: “ Už máte nějaké výsledky?“
WOLF: “ Technici si nějak pospíšili.“
JUNGMAN: “ A?“
WOLF: “ Krev a otisk patří jistému Haraldu Wernerovi.“
JUNGMAN: “ Má snad něco společného se zatčeným Robertem Wernerem?“
WOLF: “ Ano, jsou to sourozenci. Už mají na kontě malé delikty. S nimi se spojuje i jméno Karl Neuman občas i Adam Fischer.“
JUNGMAN: “ A co další stopy?“
WOLF: “ A další otisk, který není v databázi. Stopy pneumatik a stopy. Značku vozidla nevíme, ale půjde o nějaké terénní.“
JUNGMAN: “ To je docela dobré. Tak se podívejte na ty dva, co dělali s Wernerovými.“
WOLF: “ Zajisté.“
JUNGMAN: “ A napište mi povolení pro Schrankmannovou, abychom mohli odposlouchávat telefony dálniční policie.“
WOLF: “ A důvod?“
JUNGMAN: “ Zdá se mi, že toho nějak vědí až moc.“
WOLF: “ Pořád je podezříváte?“
JUNGMAN: “ Samozřejmě. A pokud se spojí s Neumanem.“
WOLF: “ A ta krev?“
JUNGMAN: “ Tak byli oba dva bráchové v Essenu.“
WOLF: “ A dálniční policie si vzala peníze a zbraně.“
JUNGMAN: “ Klidně.“
WOLF: “ Mě osobně se mi to nějak nezdá.“
JUGMAN: “ Jestli si myslíte, že to opravdu nebyli, tak to je vaše věc,……. Byli to oni.“
WOLF: “ Máme tu nové důkazy…….“
JUNGMAN: “ ……. Ale to povolení chci.“
WOLF: “ Samozřejmě.“
U Schrankmannové……. Druhý den Jungman spolu Wolfem zašli za Schrankmannovou, kde byl i Petr Berghammer.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Co byste rádi?“
JUNGMAN: “ Odposlouchávat telefony dálniční policie.“ Předložil před státní zástupkyni povolení.
PETR: “ Není to trochu přehnané.“
JUNGMAN: “ Já si myslím, že ne. Pokud chceme dostat pachatele,…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ S tím plně souhlasím. Takže máte mé svolení. Vím, že se vám to moc nelíbí, ale taková jsou fakta. A máte nějaké stopy?“
WOLF: “ Krev, otisky prstů, stopy pneumatik a oleje. Krev patří jistému Haraldu Wernerovi.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To je shoda jmen. Robert Werner a Harald Werner.“
JUNGMAN: “ Jsou to sourozenci. Tady je celá zpráva.“ Položil ji před zástupkyni.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Máte plno důkazů, ale moc dál jsme se nedostali.“
JUNGMAN: “ Už máme jednoho kandidáta na zbraně.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A kde je to?“
JUGMAN: “ Karl Neuman. Je to velký kamarád Wernerových.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak dobře. Pořádně ho proklepněte. A už ten případ uzavřete.“
JUNGMAN: “ Zajisté.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Víc jak tři dny vám nedám.“
PETR: “ Tak pošlete rovnou komisaře dálniční policie do basy, i když bude na svobodě běhat Werner a spol.“
JUNGMAN: “ Někdo za to musí pikat. Vím, že je v tom namočená i vaše sestra, ale už ses tím smiřte.“
PETR: “ Celý to vaše podezírání dálniční policie se mi nelíbí akor to odposlouchávání.“ Odešel z kanceláře.
JUNGMAN: “ Chrání svou sestru……. Frajírek…….“
WOLF: “ Musím s ním souhlasit.“ Odešel z kanceláře.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Co se to s ním děje?“
JUNGMAN: “ Už blázní jako Berghammer.“ Wolf ještě stačil odchytit Petra Berghammera.
PETR: “ Něco máte na srdci?“
WOLF: “ Rád bych pomohl dálniční policii. Oni to nebyli.“
PETR: “ Půjdeme si někam sednout.“
WOLF: “ Výborně.“ Společně odešli do nedaleké kavárny.
pokráčko příště….

Pravda vítězí 5/9

Na policejní škole……. Tina s Michaelem právě skončili na dětském hřišti a měli namířeno do kantýny na kávu.
SCHWARZ: “ Už se to proslýchá, co jste našim prvákům………. Na to bych asi žaludek neměl.“
TINA: “ To víš……. Už nám dost lezli na nervy.“
SCHWARZ: “ To asi každému. Už to potřebovali jako sůl.“

TINA: “ Je otázka, jestli si to vezmou k srdci.“ Tom se Semirem měli hodinu u jiné třídy, kde s nimi byl i Müller. Tina s Michaelem si spolu vypili kávu v kantýně. Michael pospíchal domů a tak odešel dřív než Tina. Tina byla na odchodu k šatnám, když si ji odchytil Petr.
PETR: “ Vidět moji sestru v uniformě německé policie se vidí málo kdy. Musím říct, že italská uniforma ti padne líp.“
TINA: “ Díky. Taky se v ní cítím líp,……. Památečný fotku nám udělal Schröder. A proč pak si přišel?“
PETR: “ Italka na pravém místě. Optat se, co jste našli v té hale?“
TINA: “ Něco málo jsme našli.“
PETR: “ A co přesně?“
TINA: “ 500 €, 2 otisky, krev, náboje, stopy pneumatik a olejové skvrny.“
PETR: “ Pěkný úlovek. Aby vám pomohl.“
TINA: “ To můžeme jenom doufat.“ Po cestě se potkali s Tomem a Semirem.
TOM: “ Kam pak?“
TINA: “ Zbavit se uniformy.“
PETR: “ O vaší akci jsem byl informován.“
SEMIR: “ Ještě čekáme na Andreu.“ Ještě chvilku se bavili a pak diskusní kroužek rozpustili.
Na A6……. Dnešní den komisařové zahájili se svými žáky na A6, kde zase procvičovali v terénu – kontrolu. Studentům to šlo lépe než minule. Někdo si jejich ponaučení vzal k srdci a někdo né. Hodiny letěli jako voda a kolem dvanácté studenti balili své věci a pomalu odjížděli do školy. Dálniční policie odcházela ke svému vozidlu – vínové Octavii, viděli přicházet Wolfa a Jungman z LKA.
SEMIR: “ Ti tu ještě chyběli.“
TOM: “ Co nám tak nesou.“ Všichni se sešli u Octavie.
SEMIR: “ Něco k případu?“
JUNGMAN: “ Chtěli jsme se podívat na kolegy z dálniční policie v uniformě.“
TOM: “ Neokecávejte to a co chcete?“
WOLF: “ Půjdeme se podívat na tu halu.“
JUNGMAN: “ Potřebujeme nějaké důkazy,……. Chceme případ brzy uzavřít.“
TINA: “ To je potěšující zpráva.“ Tině zazvonil mobil. Volal jí Hote. “ Ahoj mami.“
HOTE: “ Ahoj u vás je LKA?“
TINA: “ Ano, co potřebuješ?“
HOTE: “ Andrea má celý seznam těch obchodníků. Sejdeme se u Schrödera.“
TINA: “ Naprosto mi to vyhovuje, bud tam na čas.“
HOTE: “ Rozumím. Zatím ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila.
JUNGMAN: “ Tak to vás dlouho nebudeme rušit, když vás potřebuje matka.“
TOM: “ Určitě se zase někdy uvidíme.“ Dálniční policie nasedla do Octavie a odjela za Schröderem.
SEMIR: “ Určitě ti nevolala matka.“
TINA: „To byl, Hote. Máme se zastavit u Schrödera. Andrea dodělala seznam.“
TOM: “ Tak doufejme, že nám Schröder pomůže.“ Wolf s Jungmanem šli ke svému autu.
WOLF: “ Co si o tom myslíte, šéfe?“
JUNGMAN: “ Asi toto, že dálniční policie pátrá na vlastní pěst.“
WOLF: “ Vy je chcete sledovat?“
JUNGMAN: “ Ne, možná později. Teď zajedeme do té haly.“ Nasedli do auta, odjeli do Essenu.
U Schrödera……. Schröder si důkladně pročítal seznamu od Andrey. Bylo jich kolem 20 obchodníků se zbraněmi.
SEMIR: “ Tak máš už nějaké tipy?“
SCHRÖDER: “ Tak počkej chvilku……. Mám tu dvě jména – Karl Neumann a Erik Bachman. Ty dva by mohli mít zájem o tak malé kusy zbraní. Zbytek mi nic neříká.“
SEMIR: “ Ať se na ně Andrea podívá.“
SCHRÖDER: “ Kdyby mě někdo napadl, dám vám vědět.“
TOM: “ Trochu se hneme z místa.“
BONRÁT: “ A Hartmut?“
TINA: “ Ještě se neozval.“
HOTE: “ Určitě jste se něco našli.“
TINA: “ Docela dost. Krev, peníze, otisky, stopy pneumatik, náboje a olejovou skvrnu.“
BONRÁT: “ Pěknej úlovek.“
TOM: “ LKA právě jede do Essenu získat nějaké stopy.“
V Essenu……. LKA s techniky v halách sbírali stopy, jako dálniční policie – objevili olejovou skvrnu, stopy pneumatik a krev. Další stopy už moc nenacházeli.
JUNGMAN: “ Wolfe, podívejte se na obchodníky se zbraněmi.“
WOLF: “ A proč?“
JUNGMAN: “ Pokud to je nějaká ta jiná banda, jak to tvrdí dálniční policie. Budou se chtít zbavit, co nejdříve zbraní.“
WOLF: “ Podívám se. Nevím, jestli něco objevím.“
JUNGMAN: “ Něco málo ano.“
Všechen tento poprask udělali lidé od Roberta Wernera, který sedí ve vyšetřovací vazbě za pomoci dálniční policie s dalšími pomocníky bandy, kde si v halách v Essenu tiskli falešné peníze a prodávali zbraně do Rumunska a Ukrajiny. Robert než byl zatčen, tak dostal Harald echo od svého bratra Roberta, aby si vzal část peněz a zbraní k sobě a že Martin Jungman to všechno zařídí. Harald s pár lidmi zajeli do Essenu, kde při razii si vzali 2,5mil € a zbraně za 200 000 €. Harald s lidmi se teď odstěhovali do Dortmundu, kde opět navazuje kontakty s obchodníky se zbraněmi – Adamem Fischerem, který je moc dobrý kamarád s Karlem Neumanem. Harald má ještě schované pár zbraní, aby pak se svým bratrem mohli odjet do jižní Ameriky.
V Essenu……. LKA v Essenu byla opět, protože od tamních kolegů dostali zprávu, že se tu střílelo zbraní z razie před několika týdny. Obyvatelé Essenu v panelových domech slyšeli střelbu ze starých garáží poblíž panelových domů. Se zbraní si hráli dva kluci v letech 10 a 12 let, zbraně našli v halách, kde probíhala razie. A taky to tak vypověděli LKA. Kluci ve starých garáží stříleli na staré plechovky, ale při střílení se objevil malý problém. Jedna kulka ze zbraně zasáhla jednoho muže, který si přes garáže zkracoval cestu domů. Muže odvezla sanitka do nemocnice. Kluci vůbec neměli potuchy, že někoho postřelili. LKA obě dvě zbraně zabavila a odvezla na technické.
Druhý den……. U Anny Engelhardtové se zastavili lidé od LKA – Martin Jungman a Wolf.
ŠÉFKA: “ Máte snad nějaké novinky?“
WOLF: “ Včera odpoledne v Essenu se ozývala střelba. A při tom byl zraněn jeden muž.“
ŠÉFKA: “ A jak je na tom ten postřelený?“
WOLF: “ Už je mimo ohrožení života.“
JUNGMAN: “ Vás ani nezajímá, kdo to udělal?“
ŠÉFKA: “ Právě jsem se k tomu chtěla dostat. A kdo to byl?“
JUNGMAN: “ Byli to dva malí kluci. Všechno se to odehrálo ve starých garážích.“
ŠÉFKA: “ A jak se k tomu dostali ti kluci.“
WOLF: “ Kluci nám pověděli, že je našli v Essenu v halách, kde byla razie.“
ŠÉFKA: “ Pokud se opravdu jedná o zbraně z naší razie, budu chtít zprávu od vašich techniků.“
JUNGMAN: “ Ale vaše oddělení nesmí vyšetřovat tento případ.“
ŠÉFKA: “ Já vím a proto chci tu mít tu zprávu. Je vám to snad jasné?“
JUNGMAN: “ Naprosto.“
ŠÉFKA: “ Jsem ráda, že jste to pochopil.“
Andree se ozval Schröder, protože ho napadlo jedno jméno, které by si Andrea mohla prověřit – Adam Fischer.
Tinin bratr Petr se z novin dočetl, co se včera stalo v Essenu. Petr si pozorně tento článek přečetl. Tina, Tom a Semir měli po službě na policejní škole. Tina byla v šatnách a už byla převlečená v civilu a všimla ležících novin na lavičkách. Poblíž novin stáli 4 studenty z policejní školy.
TINA: “ Ty noviny jsou vaše?“
STUDENTKA: “ Ne, když jsme přišli, tak už tady leželi.“
TINA: “ Díky.“ Tina si vzala noviny a nevěřila svých očím, co se stalo v Essenu. Uzamkla svou skříňku a vyrazila k vínové Octavii, kde stál Tom se Semirem. Semir volal se šéfkou, Tina předala Tomovi dnešní noviny. Tom si je nap§l přečetl a ukázal je Semirovi, který se rychle rozloučil se šéfkou a zavěsil.
SEMIR: “ O tom samém měla dneska Engelhardtová rozhovor s LKA. A taky měli docela problém, pro Engelhardtová chce po nich zprávu.“
TINA: “ Protože jsou padlý na hlavu.“
TOM: “ LKA bude pořád dělat okolo toho dusno.“
TINA: “ Ještě nějaké novinky?“
SEMIR: “ Hartmut má zpracované ty všechny stopy a Andrea našla něco dalšího k obchodníkům. A máme sraz dneska večer na služebně.“
TOM: “ Ale před tím se půjdeme někam najíst.“
SEMIR: “ S tím jenom souhlasím.“
pokráčko příště…

Pravda vítězí 4/9

U LKA…….
WOLF: “ Šéfe, vy věříte té dálniční policii?“
JUNGMAN: “ Dálniční policie se trochu upozornit na veřejnosti a ztrapnit se. A to všechno dokážou zítřejší domovní prohlídky u nich doma. Byli to oni. A vy snad myslíte opak?“
WOLF: “ No já nevím. Nějak se mi to nezdá.“
JUNGMAN: “ Už se tu ohřáli dlouho. Samá chvála, ale skandál jim taky neuškodí.“
WOLF: “ To si myslíte vy, šéfe.“ Odešel do své kanceláře.

Petr Berghammer (Tinin bratr) měl velmi důležitý rozhovor se státní zástupkyní Schrankmannovou, která se stavila u Petra v kanceláři.
PETR: “ Ale všechny obvinění proti dálniční policii jsou absurdní.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ty obvinění podala LKA, velitel jenom uvědomil, co se stalo.“
PETR: “ Já to mu prostě nevěřím, a ty domovní prohlídky jsou směšné.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ je mi úplně jasný, že jste na straně své sestry s jejím manželem……. A dalšími. To jsou fakta.“
PETR: “ Pěkná blbá fakta. Ty blbý zase nejsou, jak si myslíte, aby odcizili zbraně a peníze. A k čemu jim by to bylo?“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak se jich zeptejte…….“
PETR: “ Kdyby něco takové udělali, tak by jim muselo hodně přeskočit v hlavě.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To se zítra hned dozvíme, a to pak dálniční policie bude mít hodně velké problémy.“
PETR: “ Aby to náhodou nebylo naopak.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A jak na opak?“
PETR: “ Mohl to být někdo jiný, nějaká jiná banda, která uviděla příležitost a ted je někde za horama.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To je naprostá…….“
PETR: “ Hloupost? Já si myslím, že ne.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Klidně by si mohli najít komplice.“
PETR: “ Komplice? Dovolte, abych se zasmál.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Vám to příjde směšné?“
PETR: “ Ano,…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To se ještě uvidí.“ Odešla z kanceláře.
PETR: “ To je ale baba.“ Zavolal Tině, jestli by si na něho udělali čas na služebně.
Na služebně……. Dálniční policie s Petrem si prošli, co se stalo při razii a další nápady, kam by se mohli podít peníze a zbraně.
PETR: “ Dneska za mnou byla Schrankmannová. Ukázala mi příkazy k domovní prohlídce.“
SEMIR: “ Která je úplně směšná.“
PETR: “ S tím musím souhlasit. Ale naší milou státní zástupkyni napadlo, že byste mohli mít komplice.“
TOM: “ Cože?!“
SEMIR: “ Komplice?!“
TINA: “ Ty její nápady stojí za to.“
ŠÉFKA: “ Všichni budou věřit, že to byli moji lidé, než to všechno ověří.“
SEMIR: “ Ale hodně rychle.“
TOM: “ Bulvár nás úplně rozmázne…….“
ŠÉFKA: “ Taky máte neoficiální povolení…….“
PETR: “ Neoficiální povolení……. To jde kolem mě.“
TINA: “ To je jako sázka do loterie.“
PETR: “ Zas je to lepší než jít do basy. A už máte neoficiální stopu?“
ŠÉFKA: “ Andrea hledá překupníky se zbraněmi.“
PETR: “ To je dobrý krok. Každej se zajímá jenom o peníze.“ Petr se zde ještě chvilku držel a pak společně odjeli domů. Když se pomalu rozcházeli domů, Tina s Petrem byli už před služebnou. Tom se Semirem byli ještě na služebně.
PETR: “ Můžu mít otázku.“
TINA: “ Ptej se.“
PETR: “ To byl to tvůj nápad, napsat úplně ty samé výpovědi pro Schrankmannovou.“
TINA: “ Ano,…….“
PETR: „Hned jsem si to myslel. Říkal jsem si, že to budeš ty a nebo Semir.“
TINA: “ Spíš takovýhle nápady mají Tom nebo Semir, ale teď za to můžu já.“
PETR: “ Ty jsi úplně stejná jako náš otec, když si něco vezme do hlavy.“
TINA: “ Vždyť to znám ještě z Milána, když sem ještě chodila do školy. Takové věci jsme dělali často.“ Přišli k nim Tom se Semirem.
SEMIR: “ Sourozenecké tajnosti.“
PETR: “ Samozřejmě. Už vás nebudu zdržovat. Ještě mě doma čeká nějaká práce.“
TOM: “ Stejnak se zítra uvidíme.“ Rozloučili se, Petr nasedl do svého auta a odjel. Každý se rozjel svým směrem.
Druhý den……. Domovní prohlídky u komisařů probíhali v plném proudu. U Tiny a Toma – byl Petr, Wolf z LKA a Schrankmannová. U Andrey a Semira – byla Engelhardtová, Jungman z LKA. Ale nic u dálniční policie nenašli, ale komisařové jsou suspendováni do odvolání a než se to vše objasní.
PETR: “ Pořád mi nejde do hlavy, jak to mohli dostat ven.“
TOM: “ Kdyby to někam schovali, tak bychom to někde našli.“
TINA: “ Nejmíň dvakrát jsme to tam prolézali.“
TOM: “ Musíme tam ještě jednou.“
ŠÉFKA: “ Jestli tam chce ještě jednou, vezměte si sebou Hartmuta.“
SEMIR: “ A jestli najdeme otisky tak je máme v hrsti.“
TINA: “ Pokud to byla nějaká banda – buď to byl někdo cizí anebo Wernerovi lidi.“
TOM: “ Robert je v base, jedině, že by měl bratra.“
ŠÉFKA: “ To by mohlo být vysvětlení.“
PETR: “ Jak je Andrea daleko s těmi překupníky?“
SEMIR: “ Buď dneska anebo zítra bude seznam hotový.“
TOM: “ Na tu halu bychom se měli podívat hned.“
ŠÉFKA: “ Až budete mít stopy, ať se na ně Hartmut okamžitě podívá.“
V hale……. Dálniční policie spolu s Hartmutem vyšli po železném požárním schodišti – řebříku. Dostali se na střechy hal, došli na až tu poslední čtvrtou halu, kde se všechno odehrálo. Haly jsou na sebe nalepené, takže chození po střechách byla sranda. Všichni si nasadili gumové rukavice, Hartmut si otevřel svůj kufřík, kde měl své potřebné věci, hned se pustil na otisky prstů na železné dveře do haly, které byli zasazené do zděného budníčku. Tina, Tom a Semir se procházeli po střeše a hledali stop. Tina si všimla, že střecha je trochu nerovná. Pod uchlíplým páskem na okraji střechy, která těsnila spáru mezi stropem a zdí. Zde se nacházelo 5 nábojů do pušky ráže 36mm. Tina je vyndala, Tom se Semirem přišli k Tině.
SEMIR: “ Copak to tu máme.“
TINA: “ Vypadá to na 36.“
SEMIR: “ To je jedna ze zbraní…….“
TOM: “ Když sem postavili nějakou bednu, ze které jim vypadlo pár nábojů.“
SEMIR: “ Bod pro nás.“ Podal Tině pytlíček na důkazy, aby je tam Tina dala.
TOM: “ Hartmute, máš něco?“
HARTMUT: “ Krásná otisk dlaně.“ Komisařové se Hartmutovi koukali přes rameno, když otisk ze dveří dával na průhlednou fólii.
SEMIR: “ A máme majitele.“
HARTMUT: “ Tady asi nic nenajdeme….“
SEMIR: “ Tak jdeme do haly.“ Všichni procházeli celé podlaží uvnitř haly.
TOM: “ Kapky krve.“
SEMIR: “ P“jde najít majitele?“
HARTMUT: “ S novým programem to bude hračka.“ Odebral vzorky krve.
TOM: “ Tak se rozdělíme.“
HARTMUT: “ Dobře.“ Komisařové si vzali každej jednu halu, kterou důkladně prohlíželi. Pak se sešli před první halou, kde byl zatím Tom, Semir a Hartmut. Tina sbírala otisky na okně.
TOM: “ Kde si tak dlouho?“
TINA: “ Tady jsou další otisky do sbírky.“ Předala je Hartmutovi, který si je uložil do svého kufříku.
HARTMUT: “ Máme dobrý úlovky. Náboje, krev, peníze…….“
SEMIR: “ Ještě, aby nám pomohli.“
TOM: “ Tak se ještě koukneme venku, jestli tu něco není.“ Dálniční policie se procházela po nádvoří fabriky.
HARTMUT: “ Tady už asi nic nebude.“
TINA: “ Že nic tady není. Hartmute, pojď se na něco podívat.“ Hartmut došel za Tinou, která našla otisky pneumatik v zaschlém blátě.
HARTMUT: “ Čím pak asi jezdí.“
SEMIR: “ Vypadá to na terénní vozidlo.“
HARTMUT: “ Náš program nám poví, o co se jedná.“ Pneumatiky si vyfotil na fotoaparát.
TOM: “ Hlavně si s tím pospěš.“
HARTMUT: “ Rozkaz.“
pokráčko zas příště…

Pravda vítězí 3/9

U Schrödera……. Zde už byl, Hote s Bonrátem se menším obídku.
HOTE: “ To jsou k nám ale hosti.“
BONRÁT: “ Tvé přání je splněno.“
SCHRÖDER: “ Já nevěřím svým očím.“ Tina, Tom, Semir vystoupili ze Superbu a přišli ke skupince.
SEMIR: “ Co se tak koukáte?!“
SCHRÖDER: “ Že vám ty uniformy sluší.“
HOTE: “ A vidět své kolegy v uniformě…….“
TINA: “ Jsou pro vás Vánoce.“

BONRÁT: “ Ano,…….“
SCHRÖDER: “ A ještě to chce tu památeční fotku.“ Tak se tedy komisařové nechali vyfotit v jejich slušivých uniformách. Po focení si dopřáli svůj obídek. “ A jak jste daleko s případem?“
TOM: “ No moc ne.“
SEMIR: “ Neobjevili se nějaké falešné bankovky?“
HOTE: “ O takové zprávě jsme neslyšeli. Ten kdo je ukradl tak si je šetří, anebo už je někde zahorami.“
SEMIR: “ Takže jsou v oběhu ty bankovky, o kterých víme. Tenhle ten případ bude běh na dlouhou trať.“
Na škole……. Tina, Tom a Semir seděli v kantýně na kafi a u sladkého, po dvouhodinovce střelby s prvním ročníkem. Seděli u stolku pro čtyři – Semir a Tom seděli spolu a Tina seděla naproti Tomovi.
TOM: “ No ale pěkně jste seřvali na jednu hromadu.“
SEMIR: “ Tak už to potřebovali.“ První ročník byl poněkud nějak moc rozjívený, než bylo potřeba a dálniční policie s Müllerem to nějak nevydýchali.
TINA: “ Ale moc si toho k srdci nevezmou.“ Přisedl si k nim Müller.
MÜLLER: “ To máte svatou pravdu. Už to živě vidím, jak se to nafoukne jako bublina a rozkřikne se to.“
SEMIR: “ Bude se o tom šuškat, ale asi né tolik jak si myslíte. A kdyby se to tohleto dozvěděla naše státní zástupkyně tak by nás roztrhala a zahodila.“
MÜLLER: “ Někdo si z toho něco vezme, ale ty ostatní nad tím mávnou rukou.“
TINA: “ To je právě ta volná výchova z Ameriky, kde si děti co chtějí.“
MÜLLER: “ Já to taky pořád říkám.“
SEMIR: “ Ale s tím se nic neudělá. Už to nejsou ty časy, jako za nás.“
Partička studentů z prvního ročníku, u kterých vyučuje Tom se Semirem, stáli u svých aut na místním parkovišti. Jejich hlavní téma byla dnešní diskuze, jak se mají chovat atd……. Jedna polovina chce sekat latinu a druhá zase ne, protože se nechtějí ztrapňovat.
Tina vycházela ze školy v civilu a směřovala k autu. Když jí v tom zazvonil mobil, když už byla kousek od auta.
TINA: “ Šéfová něco se děje?……. Právě se chystáme domů……. Dobře……. Už jsme na cestě. Nashle.“ Zavěsila a přišli kolegové.
SEMIR: “ Ještě další dvě hodiny s našima studentama?“
TINA: “ Máme se okamžitě objevit u Engelhardtové na služebně. Čeká na nás almara, velitel a LKA.“
SEMIR: “ Potěš pánbůh.“
TOM: “ Tak pojedeme, ať dlouho nečekaj.“ Nasedli do Superbu a odjeli na služebnu.
Na služebně……. Šéfčina kancelář byla celá zatemněná žaluziemi. Komisařů si nikdo nevšimnul, že přišli na služebnu – Hote s Bonrátem byli v terénu a Andrea běhala po služebně.
SEMIR: “ Máte pro nás, co zase nevíme.“
TOM: “ Nebo zase, co jsme měli udělat.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Přejdu rovnou k věci. Tady LKA se domnívá, že to všechno máte vy. A tak zítra vás čekají domovní prohlídky.“
TINA: “ Pořád jenom my. Třeba to mohl udělat někdo jiný…….“
JUNGMAN: “ A kdo třeba například.“
TINA: “ Já nevím……. Třeba jiná skupina, která si vyhlídla bezva místo a zboží na přivydělávání……. Wernerovi lidi…….“
TOM: “ Nebo snad 2,5mil € nosíme po kapsách.“
JUNGMAN: “ Ale klidně jste si ty peníze a zbraně mohli v té hale schovat.“
SEMIR: “ Přece bychom nebyli tak pitomí.“
ŠÉFKA: “ Všechny ty obvinění proti mým lidem jsou absurdní.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale vaši lidé přepočítávali peníze…….“
VELITEL: “ To ano, ale pro jistotu jsem je po převozu k nám ještě jednou spočítal.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale komisaři z dálniční policie vám podepsali, že našli 6mil€.“
VELITEL: “ To je pravda, ale raději jsem to ještě jednou přepočítal.“
Ještě malou chvilku se hádali, kdo za to všechno může. Komisařové byli paf, když se dozvěděli, že kolegové z LKA jim udělají domovní prohlídku i když to bylo zbytečné, ale už to podškrábla státní zástupkyně. Na služebnu přijelo policejní Porsche, Hote s Bonrátem si všimli rodinného automobilu – Škoda Superb Combi. Rovnou se zastavili u Andrey.
HOTE: “ Andreo, víš, že tu je auto Tiny a Toma?“
ANDREA: “ Nevím, pokud se tu mihli i se Semirem, tak jsem neviděla, protože jsem lítala po služebně.“
BONRÁT: “ Někdo je u Engelhardtové?“
ANDREA: “ Viděla jsem akorát velitele a almaru.“
HOTE: “ Kolegové na koberečku.“
BONRÁT: “ Hote, všechno se dozvíš.“ Otevřely se dveře od kanceláře, odešli všichni kromě komisařů a šéfové. Tina se posadila na židli naproti šéfové, kde se zamyslela nad jednou myšlenkou.
SEMIR: “ Tu prohlídku nemyslí vážně?“
ŠÉFKA: “ Bohužel ano. Schrankmannová mi předala papíry.“
TOM: “ A samozřejmě to udělal sám Jungman.“
ŠÉFKA: “ Ano.“
TOM: “ Když je potřebujme tak jsou líní jako vši, ale když je nepotřebuji tak se můžou přetrhnout.“
SEMIR: “ A ještě to schválně budou natahovat…….“
ŠÉFKA: “ Já vás plně chápu vaše rozhořčení, ale nic se s tím nedá udělat.“
SEMIR: “ Už aby to bylo za námi…….“
TINA: “ Každý myslí jenom na peníze, ale na zmizelé zbraně, které se nedají schovat v bezpečnostní schránce na nádraží, letišti či v bance. Dotyční se těch zbraní budou chtít zbavit, tak se pokusí zkontaktovat s překupníky se zbraněmi. I když je jich jenom pár, ale jsou v dobrém stavu. A s penězi se pak pokusí zdrhnout za hranice Německa.“
TOM: “ Když to tak řeknu, tak jsme naprostí idioti.“
ŠÉFKA: “ To se může stát každému.“
SEMIR: “ Takový malý detail.“
ŠÉFKA: “ Oficiálně se nesmíte do případu vmíchávat, ale neoficiálně o ničem nevím.“
SEMIR: “ Děkujeme, šéfová.“ Tom se Semirem dali Tině pusu na tvář každý z jedné strany, odešli za Andreou.
ŠÉFKA: “ Ještě, že vás mají.“
TINA: “ To si taky někdy říkám.“ Odešla za nimi.
SEMIR: “ Miláčku, potřebujeme najít obchodníky se zbraněmi.“
ANDREA: “ Ale vždyť nemáte právo případ vyšetřovat.“
TOM: “ To je oficiálně, ale neoficiálně…….“
ANDREA: “ A co Engelhardtová…….“
TINA: “ Ta neoficiálně o ničem neví…….“
ANDREA: “ Už chápu.“
SEMIR: “ Pak to pošli po Hotovi a Bonrátovi, aby se na to podíval Schröder.“
ANDREA: “ Až to budu mít hotové, dám vát vědět.“
pokráčko zas příště..

Pravda vítězí 2/9

O 2 hodiny později……. Tina, Tom a Semir byli u Engelhardtové na koberečku v její kanceláři. Když byli na služebně, už měli na sobě své každodenní oblečení.
ŠÉFKA: “ Víte, jak trapně jsem si připadala, když jsem dozvěděla, že moji lidé byli v kanceláři.“
TOM: “ A my snad né, šéfová když zmizeli peníze a zbraně.“
SEMIR: “ Na našem místě byste udělala to samé…….“
ŠÉFKA: “ Chtěla jsem vás o tom informovat a nevěděla jsem, že udělají takovou……. Musela jsem mlčet.“ Bylo chvilku ticho.
TINA: “ Kdo to ohlásil, že zmizelo 2,5mil € a zbraně?“

ŠÉFKA: “ Velitel zásahovky……….“
TOM: “ Taky nás mohl o tom sám informovat a né udělat takový cirkus.“
ŠÉFKA: “ Já vím, říkala jsem mu to, ale on šel rovnou za Schrankmannovou. Odůvodnil to tím, že se ty zbraně museli zmizet během razie a že…….“
SEMIR: “ Jako, že jsme to byli my.“ Šéfová nic neříkala, jenom pokyvovala hlavou.
TINA: “ To musel spadnout z Marsu.“
TOM: “ Měli jsme plno jiné práce.“
SEMIR: “ Šéfová, co bychom z toho měli. A neměl náhodou prsty v tom, abychom napsali nové zprávy.“
ŠÉFKA: “ Ano, taky měl. Schrankmannová, ministr i policejní prezident vás suspendují na nějakou dobu, než se to všechno vysvětlí. Případ si bere na starost LKA.“
TOM: “ Už se vidím v nějakém zapadákově.“
ŠÉFKA: “ Ještě dneska se dozvíte, co s vámi bude.“ Komisařové odevzdali své služební průkazy a zbraně.
U Schrödera……. Zde komisařové čekali na svůj verdikt od almary. Jejich kolegové – Hote a Bonrát jim dělali takovou menší společnost. Všichni seděli u jednoho stolečku a pěkně se vyhřívali na sluníčku.
SCHRÖDER: “ Už vidím titulky v novinách – Dálniční policie si odnesla peníze a zbraně z razie.“
SEMIR: “ No……. Novináři si na nás pěkně smlsnou.“
TOM: “ Ale proč okolo toho dělají takový cirkus.“
HOTE: “ Chtějí se zviditelnit. A jestli náhodou v tom nejede sám velitel…….“
BONRÁT: “ A nebo někdo z LKA.“
TINA: “ Stejnak to LKA brzy odloží.“
SEMIR: “ A třeba taky ne.“
TOM: “ Semire, to bych chtěl vidět. Stačí mi ta jejich spolupráce. My uděláme tu největší práci a LKA pak slízne tu nejlepší smetanu.“
SEMIR: “ To máš sice pravdu, ale někdy to taky není.“
TINA: “ To je málo kdy.“ Zazvonil Tinin mobil, volala šéfová. Když Tina dohovořila se šéfkou, ostatní čekali, co z Tiny vypadne.
TOM: “ Kam nás almara posílá.“
TINA: “ Zítra ráno na 8:00 se máme hlásit u Heinze Müllera na kolínské policejní škole.“
SEMIR: “ To je snad špatnej vtip.“
TINA: “ Bohužel ne.“
BONRÁT: “ Z civilu do uniformy.“
SCHRÖDER: “ Musíte se mi ukázat v uniformách – na památeční foto.“
HOTE: “ Abyste nakonec neskončili s uklízením nějakého bordelu.“
TINA: “ Na to je zase Schrankmannová velice opatrná.“
Druhý den……. Tina, Tom a Semir přijeli na parkoviště kolínské policejní školy. S velkými nejistotami vešli do školy, kde na chodbě u malé recepce stál muž v uniformě.
SEMIR: “ Hledáme Heinze Müllera.“
MÜLLER: “ To jsem já. A kdo se ptá?“
SEMIR: “ Semir Gerkhan.“
TOM: “ Tom Kranich.“
TINA: “ Tina Kranichová. Vyslala nás státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“
MÜLLER: “ Byl jsem informován. Tak vás tu pěkně vítám.“
TOM: “ A co nás vlastně čeká?“
MÜLLER: “ Rozdělíte se na dvě skupinky, ale občas budete dělat spolu. Jedna práce tu je s dětmi na dopravním hřišti a ta druhá je, že bude vyučovat první ročník – některé hodiny. Ale nebojte se, na hodiny budu chodit s vámi.“
SEMIR: “ Myslel jsem si, že to bude horší.“ Zazvonila pevná linka na recepci, kterou Heinz vzal. Dálniční policie se mezitím domlouvali, co kdo bude dělat.
MÜLLER: “ Už jste se rozhodli?“
TINA: “ Jestli vám to vadit nebude, tak si vezmu nastarost ty děti.“
TOM: “ A nás zbyde to nejhorší.“ Přišel Michal Schwarz, který má nastarosti děti na dopravním hřišti.
MÜLLER: “ Michale, představuji ti novou pomocnici Tinu Kranichovou.“
SCHWARZ: “ Velice mě těší. Tak mě následujte.“
TINA: “ Zatím ahoj.“ Odešla s Michalem Schwarzem.
MÜLLER: “ Tak se na to vrhneme.“
SEMIR: “ Nic nám také nezbývá.“
Když to měli rozdělené, jejich první den byl takový uvítací a seznamovací, nabírali informace, co budou dělat. Tom se Semirem měli nastarosti první ročník s mladými a novými policisty a policistkami. Třída byla sice z divokých vajec, a kdy je kočírovat je bylo dost těžké a zázrak. I když Tina měla nastarost děti v letech 10-14 let, bylo jich okolo 30 dětí, kteří byli různě seskládané z různých tříd, a děti přijely z České republiky na měsíční stáž do Kolína, kde tu byli jako na letním táboře a německé děti zase jeli do České republiky, kde budou také měsíc, mají to také udělané jako letní tábor. Na dopravním hřišti se učili, jak má správně chovat, rozpoznávat dopravní značky,……. Tina občas pomáhala Tomovi a Semirovi s prvním ročníkem.
Jejich případ šetřila LKA, která si procházela veškeré poklady k případu. Případ dostal nastarost Martin Jungman a Andreas Wolf, kteří vyšetřovali nevinu komisařů z dálniční policie. LKA pořád brala na vědomí, že to udělala dálniční policie, ale kladli si otázku, kam mohli peníze a zbraně ukrýt. A co by to potřebovali.
Dny utíkali jako voda, komisařové z dálniční policie řádně navštěvovali policejní školu. Tom, Semir a Müller měli od 9:00 do 13:00 dopravní kontrolu na A3, kde se mladí policisté zaučovali jak to řádně dělat. Semir byl už dávno na místě, ale Tom ještě nedorazil. Okolo deváté přijela Škoda Superb Combi a zastavila u policejních zátarasů, kam přišel Semir. Tom měl na sobě fešnou policejní uniformu spolu se Semirem. Tina ještě byla v civilu.
SEMIR: “ Ahoj rodinko.“
TOM, TINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Vytáhli jste rodinný vůz.“
TOM: “ Muselo si trochu protáhnout kolečka. Dneska to bude zabíračka v tomto vedru a ještě s nima.“
SEMIR: “ Ale odpoledne budeme mít pomocníka.“
TINA: “ To je snad špatně.“
TOM: “ Aspoň to líp uteče. A jak se vlastně dostaneme z A3?“
SEMIR: “ Já tu služebák nemám.“
TOM: “ Jak to?“
SEMIR: “ Andrea mě sem hodila.“
TINA: “ Takže to zbyde na mě.“
TOM: “ A kdy končíš?“
TINA: “ V půl jedný.“
SEMIR: “ A je to vyřešený…….“
SEMIR, TOM: “ Prosím, prosím…….“
TINA: “ Kolem jedný jsem tady.“
SEMIR, TOM: “ Díky.“ Tom dal Tině pusu na tvář. Tom se Semirem odešli za Müllerem a Tina nasedla do auta a odjela do školy.
Těch pár hodin uteklo jako voda. Tina šla s Michalem z dopravního hřiště do budovy školy.
SCHWARZ: “ Nedáš si kafe?“
TINA: “ V tomhle vedru těžko a navíc musím jet pro své kolegy na A3, ale děkuji za pozvání.“
SCHWARZ: “ Tak někdy jindy.“ Michal šel rovnou do kantýny na kávu. Tina si zašla do šatny pro nějaké věci, ale zůstala v uniformě.
Na A3 dopravní kontrola pomalu končila a studenty si balili věci. A pomalu odjížděli na oběd do školy. Tom se Semirem odcházeli od studentů, kde ráno stála Škoda Superb. Semir držel v ruce desky, kam si dálniční policie psala své poznámky.
SEMIR: “ Dneska mě vážně lezli na nervy.“
TOM: “ To bude tím sluncem.“
SEMIR: “ Na to bych asi nevsázel.“
TOM: “ Když jsem je poprvé uviděl, že s nimi budou nějaké problémy.“
SEMIR: “ Naše taxi.“ Uviděl přijíždět Superb v odstavném pruhu.
TINA: “ Jste nějaký přešlý.“
TOM: “ To dělá to slunce.“
SEMIR: “ A naši milý studenti z prvního ročníku.“
TOM: “ A ještě s nima další dvě hodiny…….“ Všichni se opřeli o kapotu Superbu a koukali se, jak uklízejí zátarasy.
SEMIR: “ Dneska jsem myslel, že jsem v nějakém cvokhausu. Měli by vážně brát, že si vybrali právě policejní školu.“
TINA: “ Semire, nesmíš to brát z naší strany, že naše generace všechno brala vážně a celý dny ležela v knížkách.“
TOM: “ Teď jiná doba. I kdybys jim promluvil do duše tak si ti jenom vysmějou.“
SEMIR: “ A když se podíváš na jejich výsledky, jsou úplně katastrofální. Polovina je akorát na vyhazov.“
TINA: “ Jedna půlka to bere vážně, protože z nich něco bude a ta druhá se chce jenom předvádět a zapsat do kroniky zdejší školy.“
TOM: “ Nechcete změnit téma. Kam se pojedeme najíst.“
TINA: “ Nejblíž tu je Schröder.“
SEMIR: “ Přece Schrödera neochudíme, aby nás viděl v uniformách.“ Nasedli do auta a odjeli za Schröderem.
pokráčko zas příště…

Povídka č.105: Pravda vítězí 1/9

Komisařové dálniční policie Semir Gerkhan a Tom a Tina Kranichovi několik týdnů šli po bandě, která si tiskla své peníze, a postupně se objevovali v normálním oběhu peněz. Mimo peněz si banda přivydělávala obchodem se zbraněmi. Banda sídlila v opuštěné hale v Essenu. Dálniční policie spolu se zásahovou jednotkou udělali zátah v této hale. Zabavila zde 6mil € a zbraně za 500 000 €. I celou bandu.

Ke státní zástupkyni od velitele zásahovky se dostala jedna důvěrná zpráva. Tuto zprávu státní zástupkyně předla policejnímu prezidentovi a policejnímu komisaři z LKA. Samozřejmě, že dálniční policie k této razii napsala své hlášení, které se dostalo do rukou státní zástupkyně, policejnímu prezidentovi, ministru vnitra, ale také i bratrovi a právníkovi Petrovi Berghammerovi.
O dva později……. Už bylo po 21:00 hodině a polovina lidí už byla doma kromě Tiny, Toma, Semira, kteří ještě něco dodělávali. Tina se na půl chystala domů, když Bonrát odchytnul Toma a Semira před jejich služebnou, kam se připletla i Tina.
BONRÁT: “ Mám jednu zprávu od šéfové.“
SEMIR: “ A jakou?“
BONRÁT: “ Než odcházela domů tak mi řekla, že vám mám vyřídit, že máte napsat nové zprávy k tomu zásahu v Essenu.“
TOM: “ Vždyť jsme jí je dávali.“
SEMIR: “ Tak je třeba někam zašantročila.“
TINA: “ A důvod?“
BONRÁT: “ Něco jsem zaslechl, že se v tom vrtala i Schrankmannová, ale nevím, co je na tom pravdy.“
SEMIR: “ Se šéfkou se poslední dobou děje něco divnýho.“
TINA: “ Od té doby, co tu byla ta návštěva….“
SEMIR: “ Myslíš toho kravaťáka?“
TINA: “ Ano.“
BONRÁT: “ Právě s ním se o tom bavila.“ Tina vešla do šéfčiny kanceláře. Tom, Semir a Bonrát čekali před kanceláří. Tina objevila, že ve skartovačce byli jejich zprávy – originály a v papírových deskách jejich kopie zprávy. Všechno to přišla ukázat kolegům.
SEMIR: “ Máš je?“
TINA: “ Originály byli ve skartovačce a kopie v deskách.“
TOM: “ Tady bude něco velkýho.“
BONRÁT: “ Tohle to není styl šéfové.“ Semir si vzal všechny zprávy a odešel s tím do své kanceláře, kde dával skartované zprávy dohromady. O pár minut později – Tina seděla u Andreina počítače a prohlížela si jejich oskenované zprávy. Přes její rameno se koukali Tom se Semirem.
SEMIR: “ Oskenovaný zprávy……. Co to má znamenat?“
TOM: “ Tady něco smrdí a to dost.“ Tina najela na emailové schránky. “ To se dělá?“
TINA: “ Když to Andrea skenovala, někam to musela posílat.“ Jejich zprávy byly odeslány na ministerstvo vnitra.
SEMIR: “ Ministerstvo vnitra? Co s tím to má společného?“
TINA: “ Když Bonrát mluvil, že se v tom vrtala i Schrankmannová, tak to bude něco nekalého.“ Tom se posadil po Tinině pravé ruce, Tina se pohodlněji sedla do křesla. Semir se usadil na stůl po Tinině levé ruce.
TOM: “ Pokud v tom něco je, šéfka si vzala moc velké sousto.“ K min přišel, Hote s Bonrátem.
BONRÁT: “ Volala Engelhardtová, že se máte zítra ráno zastavit na ministerstvu vnitra v 9:00.“
SEMIR: “ A je to tady.“
BONRÁT: “ A zdůrazňovala s novými zprávami a ve společenském oblečení.“
TINA: “ Když novou tak úplně tu samou.“
TOM: “ Tino, ty se chceš zahrávat s ohněm.“
TINA: “ To mám do té zprávy napsat, že bandu padělatelů a obchodníky se zbraněmi rozprášili trpaslíci s červenými čepičkami a měli na sobě modré kalhoty s bílými puntíky. Na co psát novou…….“ Hote s Bonrátem se usmívali pod fousy spolu se Semirem. Tom chtěl něco říct, když ho předběhl Semir.
SEMIR: “ Tome, něco na tom bude. V našich zprávách stojí, co se ve skutečnosti stalo. Nová zpráva je na houby.“
TOM: “ Jestli si myslíte, že to vyjde…….“
TINA: „Bude to pro nás velký problém, ale pro ně je jedno, jestli potopí jednoho policajta nebo další dva policajti, kteří se podíleli na zátahu v Essenu.“
SEMIR: “ Ale hlavní, že nevíme, o co přesně jde.“
BONRÁT: “ Tak vás Schrankmannová pošle to té nejhnusnější díry.“
TOM: “ Ale bude to na vás dva.“
SEMIR: “ Původce je Tina.“
TOM: “ A další přidal.“
HOTE: “ Ale zase je to lepší než nic.“ Komisařové přepsali své původní zprávy, kterou zítra předloží Schrankmannové. Všichni se sešli v Semirově a Tomově kanceláři.
HOTE: “ Teď jste si podepsali ortel smrti.“
SEMIR: “ Je to naše taková šance.“
TINA: “ Nebude se jim to líbit…….“
BONRÁT: “ Tak vám přeji hodně štěstí.“
TOM: “ Budeme ho potřebovat velkou zásobu.“
SEMIR: “ Doufám, že nám to šéfka vysvětlí.“
BONRÁT: “ Ale o co tu jde? Nebo se jim něco nelíbilo…….?“
HOTE: “ To je ve hvězdách do zítřka.“
Druhý den……. Vínová Octavia přijela před dům Semira Andrey, kteří už byli před barákem, děti nasedly do auta. Tom stáhnul okýnko.
TOM, TINA: „Ahoj.“
SEMIR, ANDREA: “ Ahoj.“
ANDREA: “ Tak vám přeji hodně štěstí, ať vám to hlavně dobře dopadne.“
TOM: “ Díky.“
ANDREA: “ Tak už jeďte.“ Dala Semirovi pusu pro štěstí. Andrea nasedla do Fabie a ujížděla s dětmi do školy. Semir nasedl do Octavie, která měla namířeno na ministerstvo vnitra.
Na ministerstvu vnitra……. Před budovou ministerstva vnitra dorazila vínová Octavia. Komisařové vystoupili a šli dovnitř. Cítili se, jako kdyby šli před popravčí četu. Jak si Anna Engelhardtová přála komisařové, aby byli ve slavnostnějších věcech. Anna čekala na ně v hlavní hale, kde si převzala desky s jejich zprávami a řekla jim, kam mají jít. Anna šla napřed, protože jí už čekali v kanceláři ministerstva vnitra.
Tina, Tom a Semir přešlapovali na chodbě před kanceláří. Po několika minutách pro ně došla Engelhardtová. V kanceláři je čekala státní zástupkyně Isolde Schrankmannová, ministr vnitra, policejní prezident a Tinin bratr Petr Berghammer. Všichni si přečetli jejich „nové“ zprávy.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Tyhle ty nové zprávy jsou úplně stejné jako před tím až do posledního puntíku.“
SEMIR: “ To je pravda.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A není vám to trapné?“
TOM: “ Není, protože to je skutečnost, která se doopravdy stala.“
MINISTR: “ A víte, že se ztratilo 2,5mil € a zbraně za 200 000€.“
TINA: “ To je snad vtip?!“
TOM: “ Kdybychom o tom věděli tak to napíšeme do naší původní zprávy.“
SEMIR: “ Ale když se k nám dostávají takové informace až teď.“
ŠÉFKA: “ Kvůli tomu jste měli psát ty nové zprávy.“
TINA: “ Tak to je teda dobrý……. A že jsme našli naše výpovědi ve skartovačce.“
ŠÉFKA: “ Cože jste udělali?“
SEMIR: “ Jak jsi, jsme neměli na výběr, šéfová. Uschované kopie, originály zničené, zprávy odeslané sem. A my se až teď dozvídáme, že je pryč 2,5mil € a zbraně za 200 000€.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No to je teda pěkný, komisařové se hrabou u své nadřízené v kanceláři……. A bratr komisařky Kranichové na to nic neřekne.“
PETR: “ Měli právo se dozvědět od někoho dozvědět, že zmizeli peníze a zbraně. Jim to tady zatajujete jako malým dětem jako nějaký dáreček, který dostanou až pod vánoční stromeček. Tak snad vedli případ a dotáhli ho do konce.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Doufám, že vám je jasné, že za to bere plnou odpovědnost, než to všechno vyjasní.“
MINISTR: “ V brzké době se dozvíte, co s vámi uděláte. Takže můžete jít.“
ŠÉFKA: “ To si ještě vyřídíme.“ Komisařové odešli z kanceláře a dost pěkně naštvaní. Už byli na odchodu, kde je dostihl Petra, společně odešli před ministerstvo k vínové Octavii.
SEMIR: “ Udělali z nás naprostý pitomce.“
TINA: “ Ty jsi o tom všem věděl?“
PETR: “ Že zmizeli zbraně s penězi, vím až teď. Včera mi akorát předali vaše zprávy, a že se dneska uvidíme. Docela mě nepřekvapilo, že jste podali ty samé zprávy.“
TOM: “ To nám šéfová tak málo důvěřuje. Takovýhle fiasko se vůbec nemuselo stát.“
PETR: “ Do opravy jste šmejdili v kanceláři Engelhardtové?“
TINA: “ To jsem byla já. Co bys udělal na našem místě? Když nás postaví rovnou před hotovou věc.“
PETR: “ Asi to samé. Schrankmannová si vás pěkně vychutná.“
TOM: “ Ta si v tom úplně vyžívá.“
PETR: „Tý se něco málo kdy něco vymluví bez důkazů.“
SEMIR: “ Teď budeme potřebovat každou záchrannou ruku.“
PETR: “ No nic. Už musím letět na stání k soudu. Kdyby se něco dělo ozvu se.“
TINA: “ Díky.“
PETR: “ Ahoj.“
TINA, TOM, SEMIR: “ Ahoj.“ Petr odešel ke svému autu a odjel k soudu v Aachenu. Ještě malou chvilku stáli u auta, než nasedli a odjeli na služebnu.
pokráčko zas příště…

Nášlapná mina 7/7

Na služebně…….
ŠÉFKA: “ Prověřovala jsem si alibi toho Vincenta Tassa. Skutečně byl v Marburgu, ale z hotelu se odhlásil ten den, kdy měl Gimmo nehodu.“
SEMIR: “ Ale v Kolíně ještě musel někde přespat.“
TOM: “ Měli bychom někam schovat Gimma?“
ŠÉFKA: “ A na co?“

TOM: “ Tasso nechce mít žádné svědky. Určitě se bude chtít zbavit Gimma.“
TINA: “ Pro nás bude lepší, když budeme mít dva svědky než jednoho. Gimmo půjde jako první na řadu.“
SEMIR: “ A Gebauer není pitomej a bude proti Tassovi vypovídat, protože nechce mít na krku dvě vraždy.“ V Tinině kanceláři zazvonil telefon, kam Tina odešla. Jen co dotelefonovala, tak se v kanceláři objevila šéfová spolu s Tomem a Semirem.
TOM: “ Tak co?“
TINA: “ Zítra v 13:00 na letišti v Düsseldorfu v celních prostorách. Tasso se má sejít s Malinovskim.“
SEMIR: “ A nemluvil něco o Gimmovi?“
TINA: “ Naznačil ve zkratce, že má být odstraněn.“
ŠÉFKA: “ Tak uděláme malou past.“
SEMIR: “ A v čem spočívá ta past?“
ŠÉFKA: “ No uvidíme, jaký tah udělá Tasso a Gebauer.“ Odešla do své kanceláře.
TOM: “ Musíme informovat Hota a Bonráta.“
TINA: “ Pokud Tasso přespal kolem Kolína, tak bychom měli prověřit motoresty z Marburgu do Kolína.“
SEMIR: “ Jestli se Tasso pohyboval po A45 a po A4, kde těch motorestů je velmi málo.“
TINA: “ Podívám se na to.“
TOM: “ Dobře. My dva počkáme, co udělá Tasso a Gebauer. A budeme informovat Hota a Bonráta.“
V bytě vládla poklidná atmosféra. Hote, Bonrát a Gimmo spolu hráli poker, ale místo peněz používat preclíky, sušenky a bonbony.
HOTE: “ Končím. Než nemám ani jeden preclík ani pitomou sušenku na vklad do banku.“
GIMMO: “ Já vám půjčím.“
HOTE: “ Děkuji, ale už se nějak na to nemůžu soustředit a musím se taky trochu protáhnout.“
BONRÁT: “ Taky končím.“
GIMMO: “ Potřebujeme malou přestávku.“
HOTE: “ Šlo vám to dobře.“
GIMMO: “ S přáteli poker hrajeme dost často. A to pak jsou částky.“
BONRÁT: “ A jaká byla vaše nejvyšší výhra?“
GIMMO: “ Asi okolo 750 000€.“
HOTE: “ To je krásná výhra.“ Z ulice do jejich obýváku se začali objevovat kulky. Všichni tři se rychle schovali do bezpečí. Kulky rozbíjeli vázy, zrcadla, vitríny,………. Hote a Bonrát se bránili střelbou, ale moc jim nebylo platné. Nakonec do bytu vletěli 2 granáty, které explodovaly. Celej byt byl v troskách a byli vidět jenom plameny. Gimmo, Hote a Bonrát stačili uniknout včas pryč z bytu, že se jim nic nestalo. Všichni tři stáli na dvorku, který patřil k bytu.
HOTE: “ Není vám něco?“
GIMMO: “ Nic mi není.“
BONRÁT: “ Kdo to proboha mohl udělat?“
GIMMO: “ Někdo, kdo se mě chce zbavit.“
HOTE: “ Musíme to hned oznámit Engelhardtové.“
Jak se to šéfová dozvěděla, hned a místo nehody vyslala Toma a Semira, kteří dostali pokyny od šéfové, co mají dělat. Gimmo byl odvezen společně s Hotem a Bonrátem do bezpečí, kde byl hlídán Hotem a Bonrátem. Během chvíle se tu slétli novináři, televize,……. Dálniční policie řekla bulváru, že Gimmo je po smrti, že ho zabila kulka, která prolítla oknem do bytu.
Tina už byla v posledním motorestu, kde byla hotová a právě odcházela k svému autu, když se z Octavie ozvala vysílačka.
TOM: “ Tino,……“ Tina se natáhla pro vysílačku.
TINA: “ Tak jsem tady.“
TOM: “ Zjistila jsi něco?“
TINA: “ Vincent Tasso se ubytovat v motorestu na A4, je to jen pár kilometrů od nehody na 145km.“
TOM: “ A z motorestu se odhlásil až dneska ráno.“
TINA: “ Přesně.“
TOM: “ Miláčku, bude ti volat šéfová ohledně jednoho malého plánu.“
TINA: “ Malý plán?“
TOM: “ Jedná se o Gimma. Šéfová ti dá instrukce.“
TINA: “ Rozumím.“
Tina podle pokynů od Engelhardtové se rozjela za Gimmem. Kde je Tina informovala o jejich malém plánu, aby si Gimmo zachránil svou kůži.
Druhý den……. Den předání nim od ruského obchodníka Malinovského do rukou Vincenta Tassa a Jana Gebauer, kteří to dál pošlou do Afriky v obilí. Obchod se uskutečnil v hale č. 5 na Düsseldorfském letišti v celních prostorách.
Tina ještě před akcí zajela za Gimmem, Hotem a Bonrátem, aby si Tina napsala jeho výpověď pro soud, jak se dozvěděl o jejich obchodech.
Tom se Semirem objížděli všechny haly düsseldorfského letiště, protože nevěděli v jaké hale. Jako vždy to byla ta poslední – hala č. 5, kde byla otevřená mohutná železná vrata, kam stříbrné BMW zajelo a zastavilo se před halou č. 5, která byla otevřená. Tom se Semirem vešli do haly jako dvě tiché myšky. Tasso a Gebauer vyjednávali obchod s ruským dodavatelem, který to hned posílají do Afriky. Dnešní obchod sčítal okolo 200 000 kusů nášlapných min z 2. sv. války skoro za 3mil €. Kolegové byli poblíž, když byl obchod skoro u konce, Malinovski posílal Tassovi peníze na jeho švýcarské konto v Curychu. Do haly vtrhla dálniční policie. Účastníci obchodu byli dosti překvapeni. Tassovi to vše došlo a mantil zbraň na Gebauera.
TASSO: “ To ty jsi nás prásknul fízlům.“
GEBAUER: “ Chladnokrevně jsi zabil otce a syna.“
TASSO: “ Všechno věděli.“
SEMIR: “ Jedna maličkost tu je.“
TASSO: “ A jaká?“
SEMIR: “ Gimmo žije.“
TASSO: “ Kecy. Zabil jsem i s policajtama, co ho hlídali.“
TOM: “ Všichni 3 jsou v naprostém pořádku a Gimmo je pevně rozhodnutý, že bude proti vám vypovídat.“
SEMIR: “ Jeho výpověď musím být napsána.“
TASSO: “ A to všechno jsi zpackal ty a za to budeš pikat.“ Zmáčknul spoušť na zbrani, ale Gebauer se stačil schovat do bezpečí a byl lehce postřelen. Tasso začal kolem sebe střílet jako pominutý. Malinovski se v tichosti vypařil jako pára nad hrncem – nasedl do černého pikapu., kam nasedl i Tasso. Tom se Semirem hned následovali pikap s kolegy.
MALINOVSKI: “ Tak se jich zbavte.“
TASSO: “ A jak?“
MALINOSVKI: “ Tak použijte ten váš mozek.“ Tasso střílel po BMW, které se bravurně vyhnul všem kulkám. Tina už byla na cestě pomoci kolegům. Když Tasso došli kulky, vzal si na vyzkoušení miny. A začal vyhazovat jednu minu za druhou. Ale jedna mina nevybouchla, další miny ničili okolní přírodu, policejní vozy, ostatní řidiče. Na konci této ulice ta tím vším nepořádkem se objevila vínová Octavia. Tina jim nepomohla, Octavia najela na nevybuchlou minu, které jí stačilo na explozi. Semir viděl ve zpětném středovém zrcátku, jak vínová Octavia explodovala v zadní části podvozku.
SEMIR: “ To snad né.“ Tom se podíval do zpětného zrcátka, co se stalo.
TOM: “ Tino,…….“ Kdyby to Semir otočil napomoct Tině, Tasso a Malinovski by upláchli za hranice Německa, ale to Semir s Tomem nechtěli a tak dál pronásledovali pikap. Tasso přestal házet miny a Tom využil situace a prostřelil zadní pneumatiky pikapu, který najel na vozejk s novinami u chodníku. Pikap letěl, až skončil v bilbordu u silnice. Semir rychle vyběhl ven z BMW a Tom rychle jel za Tinou. Vínová Octavia skončila na střeše, čumákem skončila v železných sudech s hořlavinou. Nad sudy se kinklal drát, který to všechno zapálil a Tom viděl jenom velkou explozi. Sudy stáli u rozestavěného baráku, kam se dávali skleněné tabule jako velká skleněná okna. Tom vystoupil z BMW.
TOM: “ Tino,……. Miláčku,……….“ Zpoza kontejneru s bordelem se ozývalo kašlání a Tina přišla zpoza kontejneru po čtyřech. Tom si sednul k Tině. “ Miláčku, jsi pořádku?“
TINA: “ Ano. Víš, že jsem ráda, že tě vidím.“
TOM: “ To ti věřím.“ Jak si dali polibek, kousek od nich spadla skleněná tabule. U Semira byli kolegové a tak se ozval vysílačkou, ale v BMW to nikdo nebral. Tak si Semir půjčil auto od kolegů, zajel za Tomem a Tinou. Když Semir přijel, Tom s Tinou měli důležitou práci – Semir je načapal při vášnivém milování. Ani je nerušil a dopřál jim to.
Druhý den Gimmo poděkoval dálniční policii, jak se o ně tak krásně starali a že viníci byli dopadeni. Gimmo jako velvyslanec Itálie zde bude nadále, ale nejdřív odjede na velkou dovolenou, než usedne za stůl na velvyslanectví.
Konec!!
Autorka: Tina11