O několik hodin později…….Jan se objevil na služebně dálniční policie, aby jim přinesl důkazy k případu, které zpracovalo technické oddělení kriminálky. Jan nakoukl do Tomovi a Semirovi kanceláře.
JAN:“ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:“ Ahoj.“
JAN:“ Přinesl jsem vám zpracovaný důkazy.“ Vešel do kanceláře.
SEMIR:“ Tak spusť.“
JAN:“ Dostali jsme projektily z nemocnice. Jedná se o ráži 7,65m, v žádné naší databázi není. Obratem jsme se spojili s Milánem, aby se na ní podívali.“
TOM:“ Co otisky?“ Tom spolu se Semirem koukali Janovi pod ruce, jak se Jan prohrabává papíry pro dálniční policii.
JAN:“ V pokoji našli technici pouze otisky Tiny, Martinelliho a Rossettiho.“
TOM:“ Našli jste Tinino auto?“
JAN:“ Stálo naproti hotelu. Pouze Tininy otisky a je u nás v k vyzvednutí.“
SEMIR:“ Co ty telefonní výpisy.“
JAN:“ Soudce Rossetti volal dneska ráno s Tinou.“
TOM:“ To je pravda. Domlouvali, na kdy se měla Tina stavit v hotelu.“
JAN:“ Martinelli volal do hotelu Europa, organizátorům semináře, že se v Kolíně zúčastní oba dva. Další telefonáty jsou už jenom soukromé a pracovní. Seznam zatčených lidí soudce a státního návladního nám z Milána poslali.“
Podvečerní hodiny……. Služebnou dálniční policie vládlo hrobové ticho. Semir, Andrea a šéfka Engelhardtová odjeli domů, Tom seděl sám v kanceláři a rozmýšlel, kde by se mohla Tina skrýt. Hote, šel okolo Tomovi a Semirovi kanceláře, který měl službu. Zastavil se u Toma v kanceláři.
HOTE:“ Tome, nechceš jít už domů. Tina bude určitě v pořádku. Zítra s čistou hlavou se Semirem pustíte do hledání Tiny.“ Tom si hrál s mobilem po celou dobu povídání Hoteho. Tom se podíval na tapetu v mobilu, kde se na Toma usmívala Tina. Jako by mu fotka řekla, kde se Tina nachází. Tom se usmíval od ucha k uchu.
TOM:“ Hote, teď hned tě zasvětím do mého malého plánu.“
HOTE:“ Jsem jedno velké ucho.“
Obec Wimbach…….Tomův mercedes přijel k jednomu domku, který byl postavený v hrázděném stylu s velkou zahradou. Tato chalupa patří Tininým rodičům. Tina byla v patře a právě scházela ze schodů, když slyšela přijíždět auto. Na chodbě měla Tina připravená polínka do krbu v obýváku. Chodba spojovala hlavní vchod do chalupy a do obýváku dřevěnými dveřmi. Tom vstoupil do chodby, kde Tina stála s polínkem v pochotností poloze. Když se Tininy a Tomovi oči střetly, Tina upustila polínko na zem a Tom odložil proutěný košík s dobrotami. Manželé byli hned v objetí. Políbili se.
TINA:“ Jak jsi mě tu našel?“
TOM:“ Ty jsi mi to řekla?“
TINA:“ Já? …….“
TOM:“ Pak ti to vysvětlím.“ Tom vzal do ruky košík s jídlem a Tina zase košík s polínky, které nechala u krbu v obýváku. Tom šel rovnou do kuchyně, kde vyndával věci z košíku.
TINA:“ Co pak tu máš dobrého?“
TOM:“ Jednu rychlou večeři a další věci. Zítra Hote určitě taky něco přiveze.“
TINA:“ Hote?“
TOM:„Engelhardtové to zítra řeknu, že jsi v pořádku. Musí tě tu někdo přes den hlídat. Tak jsem povolal Hoteho. Večer tě budu hlídat já.“
TINA:“ To zní dobře.“ Zahleděli se do sebe a dali několik polibků. Pustili se do jídla.
Po večeři si Tom s Tinou sedli na gauč v obýváku, kde je hřál oheň v krbu, Tina se přitulila k Tomovi.
TINA:“ Máš zprávy, jak jsou na tom Rossetti a Martinelli?“
TOM:“ Co víme, jsou oba dva v kritickém stavu.“
TINA:“ Musím pořád na ně myslet, aby to s nimi dopadlo dobře. Oba dva jsou moc milí, i když jsme si vjeli do vlasů.“
TOM:“ Oni to zvládnou. V košíku je poslaný seznam možných pachatelů z Milána.“
TINA:“ Zítra se na to v klidu podívám.“
TOM:“ Kde jsi vzala klíče od chalupy?“
TINA:“ Když jsem tu byla naposledy s mamkou. A klíče jsem jí zapomněla vrátit, to vůbec nevadilo, protože jsme sem měli jet ještě jednou. Můžu tě o něco prosit?“
TOM:“ A co pak to bude?“
TINA:“ Jestli bys něco nepředal…….“
TOM:“ Co pak to má být?“ Odešla pro plastový koš na prádlo, ve kterém byli Tininy věci, co měla sobě ten den na prozkoumání v Hartmutově laboratoři, klíče od auta, služební zbraň Thorstena a čipová karta od pokoje z hotelu. Všechno to bylo zabaleno v pytlíkách, kromě klíčů od auta, které patřilo Janovi. Vyndala všechny věci na stůl.
TINA:“ Tu jsou moje věci s kartou pro Hartmuta, jestli na nich něco nenajde. Služební zbraň, která patří policistovi Thorstenovi.“ V ruce držela Janovi klíče od auta. „A tady jsou klíče od Janova auta.“
TOM:“ A kde si ho nechala?“
TINA:“ Stojí u silnice směrem na Bergheim. Došel benzín. Sem jsem dojela autobusem.“ Tomovi poznámka o benzínu mu byla povědomá. Může si podat ruce s Janem, že občas se mu podaří nevzít šťávu pro svého plechového miláčka. Ale teď prázdná nádrž se hodila. S velkou radostí Tom políbil Tinu.
Ráno na služebně…….Policista Dieter Bonrát viděl šéfku Annu Engelhardtovou na chodbě služebny dálniční policie. Šel za ní se zeptat na jednu věc.
BONRÁT:“ Paní Engelhardtová, můžu na moment.“
ŠÉFKA:“ Ale jistě.“
BONRÁT:“ Hote se ještě neobjevil ve službě. Nevolal, jestli nepřijde později.“ Na služebnu přišel Tom spolu se Semirem, Janem a Kochem.
ŠÉFKA:“ O Herzbergerovi nic nevím.“
TOM:“ To můžu vysvětlit já.“
BONRÁT:“ A kde tedy je?“
TOM:“ Poslal jsem ho hlídat jednu osobu……. Tina se našla.“
ŠÉFKA:“ Tak tomu říkám skvělá zpráva.“ Bonrát byl rád, že se Hotemu nic závažného nestalo.
TOM:“ Hartmutovi jsem dal na expertízu Tininy věci, co měla na sobě. Tady Tina ještě posílá zbraň a Janovi klíče od auta.“
JAN: “ A kde je?“
TOM:“ Bude u nás na technickém. Tvému autíčku došel benzín.“ Jan si převzal od Toma své klíče od auta.
ŠÉFKA: “ Uděláme to následovně. Tu zbraň si ponechám zatím u sebe, která se našla v Janově autě spolu s Tininými věcmi.“ Převzala si zbraň od Toma.
KOCH:“ S tím naprosto souhlasím.“
JAN:“ V Miláně našli shodu s ráží, co jsme jim poslali. Zbraň i ráže byly ukradeny z policejního skladu v Miláně.“
ŠÉFKA:“ Je tam s tím nějaká spojitost s Martinellim a Rossettim popřípadě i s Tinou?“
KOCH:“ Akorát, že ten případ všichni tři vyšetřovali. Pachatelé ještě sedí za mřížemi.“
Někde kde si v Kolíně nad Rýnem se ukrývá pravý pachatel hnusného činu. Přeje si jenom, aby vrchní komisařka Tina Kranichová nesla na svých bedrech zločin, který měla spáchat v hotelu. Tajemný muž měl na svém stolu v úkrytu koupené noviny s činem v hotelu. Oproti němu měl na zdi viset Tininu fotku, kam si vybíjel svou zlost. Na Tininým portrétu se zapíchly další nůž.
Ve Wimbachu……. Tina seděla na židli u stolu v kuchyni, kde si pročítala Tomův nekonečný seznam z Milána. Hote si poklidně seděl na gauči v obýváku, kde krásně plápolal oheň v krbu. Tina se na malou chvilku pozastavila nad jediným jménem, u kterého si udělala poznámku.
Na služebně……. Na oddělení se objevil technik z KTU Hartmut Freund. Klukům přinesl zpracované výsledky z Tininých věcí. Hartmut se při svém příchodu na služebnu potkal se Semirem a Annou Engelhardtovou. Společně šli do kanceláře komisařů, kde Tom volal s Tinou.
HARTMUT:“ Na hotelové kartě jsem našel krásný otisk prstu.“
SEMIR:“ A komu patří?“
HARTMUT:“ Otisk patří jistému Paolovi Bellinimu.“ Položil na stůl vytištěný papír z policejní kartotéky. Jak Tom si přečetl a slyšel jméno Paol Bellini, rychle ukončil rozhovor s Tinou.
SEMIR: “ Kdo pak to byl?“
TOM:“ To byla Tina. Vybrala úplně to samé jméno, které zjistil Hartmut.“
ŠÉFKA: “ Ještě něco máte, Hartmute?“
HARTMUT: “ Na Tininých věcech jsem našel zbytky střelného prachu na rukávu. Semire, natáhni ruku.“
SEMIR:“ Proč?“
HARTMUT:“ Jen to udělej.“ Semir natáhl ruku před sebe. Hartmut dala na Semirovu ruku svou.
ŠÉFKA:“ To je když se finguje sebevražda.“
HARTMUT: “ Ještě jsem zapomněl podoktnout, že jsem ten prach našel na levém rukávu.“
TOM: “ Tina by se levou rukou ani netrefila do středu terče.“
SEMIR: “ Bellini udělal chybu, která je plusem pro nás.“
O hodinu později……. Na služebně se objevila Tina s Hotem. Než by z Milána poslali spis k Paolovi Bellinim, něco k němu přijela Tina na služebnu.
TINA: “ Bellini pochází z dobré rodiny. Pracoval u počítačové firmy, kde vyvíjeli nejrůznější softwary. Pak se seznámil s jednou dívkou, která ho totálně pobláznila a přivedla ho k bandě. Ve velkém vykrádali banky.“
ŠÉFKA:“ Bellini se těch přepadení účastnil?“
TINA:“ Ne, staral se o bezpečnostní alarmy, tunelování kont klientů.“
SEMIR:“ Pro něj to byla hračka si vyrobit takový program, aby moc nezanechal stop.“
TINA:“ Případ jsem měla spolu s Rossettim a Martinellim na starost. U soudního procesu to všechno chtěl hodit na bandu, že by z toho vyšel bez poskrvny.“
TOM:“ Je mi to jasný. Chtěl to nahrát, že ho unesli a pod jejich tlakem plnil jejich pokyny.“
TINA:“ Tomu z nás tří nikdo nevěřil. Plno stop bylo proti Paolovi.“
V nemocnici…….Než Tina s Hotem odjeli do Wimbachu, zastavili se ještě v nemocnici, kde se Tina šla podívat na zraněné bývalé nadřízené z Milána. Oba dva leželi na JIP, kde byli napojeni na nejrůznější přístroje.
Hote a Semir čekali na Tinu a Toma v přístupové hale, kde byl i příjem pacientů. Pro ně byl vyhrazen kout, kde se nacházel, Hote se Semirem. Tom s Tinou k nim přišli.
SEMIR:“ Odkud se znáš s Kochem?“
TOM: “ Třeba to je tajemství.“
SEMIR:“ Já se jenom ptám, kvůli tomu, co udělal pro Tinu.“
TINA:“ Přes půl roku zastupoval našeho šéfa kvůli zdravotním potížím na naši bývalé kriminálce. Koch byl a je jako naše Anna Engelhardtová.“
TOM: “ To je ostatně vidět.“
TINA: “ Nemohli jsme si ho vynachválit.“ Skupinka se rozloučila, Hote s Tinou nasedli do auta a frčeli si to do chalupy do Wimbachu. Tom se Semirem vyrazili na služebnu.