Tina se postarala o Susanu Kronerovou. Susana vypila celou sklenici vody.
TINA: „Už je vám líp?“
SUSANE:„Ano… děkuji… mohla bych ještě poprosit.“ Podávala Tině prázdnou sklenici, aby ji naplnila vodou.
TINA: „Samozřejmě.“ Převzala si sklenici, do které nalila vodu z lahve, která byla uložena v lednici. Podala plnou sklenici Susaně.
SUSANE: „A kdy vlastně Jakob zemřel?“ Tina se posadila k Susaně na gauč. Susane upila vodu ve sklenici.
TINA: „Dneska během dopoledních hodin. Postupně mu selhávaly orgány.“
SUSANE: „Bude mi hrozně chybět. Takhle milého člověka jsem dlouho neviděla.“
TINA: „Já vám rozumím. Jak dlouho spolu…“
SUSANE:„Půl roku jsme měli intenzivnější vztah. Podnikaly jsme nejrůznější aktivity…“
TINA: „Někdo ví o vašem vztahu?“
SUSANE:„Skoro nikdo. Snažili jsme se to tajit. Dobré byli, že jsme pracovali na jiných odděleních.“
TINA:„Byli jsme se podívat v bytě vašeho přítele. V bytě někdo něco hledal. Neměl nepřátelé.“
SUSANE:„To netuším…“
TINA:„Našli jsme staré účetnictví firmy. Někdo si bral peníze z firmy.“
SUSANE:„Ach ano… ty účetní záznamy jsem našla já. Náhodou jsem je našla při hledání starých účetních dokladů. Jakob si to vzal a oskenoval si je. Říkal, že by se to mohlo hodit… chtěl jí s tím na policii.“
TINA:„Měl snad tušení, kdo mohl ty peníze zpronevěřit.“
SUSANE:„Podezříval ředitele Adamczyka a Krasińského.“
TINA: „A důvod?“
SUSANE:„Tajně si vyslechl telefonát Adamczyka, že dluží peníze.
TINA: „Na co by je potřeboval. Brát si firemní peníze a v účetnictví to dobře zakamuflovat…“
SUSANE: „Jakob mi říkal jenom okrajově. Nechtěl mě do toho zatáhnout. Ještě mluvil o Antverpách.“
TINA: „Antverpy…“
SUSANE:„Neposlouchám cizí rozhovory, ale to se nedalo přeslechnout. Slyšela jsem Jakoba s někým se bavit o nějakém 3D modelu, a že ten model souhlasí s jednou budovou v Antverpách…“
Na služebně…….Hartmut přišel s novinkami k případu. Až mu ty všechny analýzy, spisy přetékaly z rukou, šel rovnou za Andreou, která seděla za svým stolem.
HARTMUT:„Tina se Semirem tu nejsou.“
ANDREA:„Ne. Jeli do firmy, kde pracoval ten mrtvý.“ Hartmut položil svou hromádku na Andrein stůl.
HARTMUT:„Něco jsem jim přinesl.“
ANDREA:„To vidím… máš toho docela dost.“
HARTMUT:„Chtěl jsem to všechno sfouknout najednou.“
ANDREA:„O kom se mluvívá…“ To už se na služebně objevil Semir s Tinou. Zavítali rovnou za Andreou a Hartmutem.
SEMIR:„Copak nám neseš?“
HARTMUT:„Kde jenom začít…. Kouknul jsem na Stallerovo auto. V karosérii jsem našel náboje ráže 9 mm. Shoduje se s nábojem, co jste mi přinesli. Náboj patří do této zbraně.“ V hromádce našel příslušný spis, ten dal Semirovi do ruky. Tina koukala pod ruce Semirovi, který si spis prohlížel. „Se zbraní se před 3 lety střílelo v klenotnictví v Düsseldorfu. Majitel obchodu odnesl smrtelnou kulku z dané zbraně. Kolegové z Düsseldorfu měli tip…. Tuhle zbraň měl mít překupník zbraně – Mainhard Wolf.“ Hartmut předvedl komisařům pěkně tlustou složku k Wolfovi.
SEMIR:„Přece ho mohli zatknout.“
HARTMUT:„To ano, ale kolegové mu nic nedokázaly.“
TINA:„Je tu hodně možností, jak se k Wolfovi mohla dostat. Mohl ji od někoho dostat, našel ji sám a před kolegy ji ukryl atd.“
SEMIR:„Co ještě máš?“
HARTMUT:„Ten kousek látky z plotu – jde o běžnou koženou rukavici. Na té látce jsem našel částečný otisk. Vítězem je Filip Rösner.“ Ukázal jim fotku.
SEMIR:„Co je zač?“
ANDREA:„Pracuje ve firmě Dom pod kluczem. V mládí měl oplétačky s policií. Ve firmě je uveden jako druhý společník.“
SEMIR:„Všechno rozhoduje Adamczyk.“
ANDREA:„To ano, ale před 15 lety tu firmu koupil Adamczyk starší právě od otce Filipa Rösnera. Rösner starší byl na mizině se svou firmou, Adamczyk straší, firmu od něj koupil. Firma je v plusových číslech, jejich klienti jsou s nimi naprosto spokojeni. Našla jsem na Adamczyka mladšího, že má problémy si udržet své úspory v plusových výškách. Dost často je vypsán na listině dlužníků, ale vždy ji splatí. Většinou se jedná o zahraniční kasina. V momentální době Adamczyk dluží 300.000.000 €.“
SEMIR:„Slyšel jsem dobře… toho se nikdy za svůj život nedočkám.“
TINA:„Jedině, že by sis vsadil sportku. Komu teď dluží?“ Posadila se na rok Andreina stolu.
ANDREA:„V tom nejznámější kasinu – v Monte Carlu. Adamczyk rozbil bank, ale jeho velký risk mu nevyšel… skončil na mizině.“
TINA:„Do kdy to má uhradit.“
ANDREA:„Do konce toho týdne.“
SEMIR:„Teď to z firemní poklady nejde.“
HARTMUT:„Zbývá jedině, že by si peníze vzali z banky…“
SEMIR:„To jsi mi připomněl… jak jsi daleko s tím modelem.“
HARTMUT:„Jde to hrozně pomalu… nic kloudného jsem nenašel.“
TINA:„Trochu ti napovím. Zaměř své hledání do Belgie. Přesněji na Antverpy.“
HARTMUT, SEMIR:„Antverpy?!“
TINA:„Kronerová si vzpomněla, že slyšela mluvit Stallera s někým právě o Antverpách.“
SEMIR:„Co by chtěl Adamczyk v Antverpách.“
TINA:„Antverpy mám hlavně spojený s diamanty…“ Semirovi a Hartmutovi svitlo.
Úkryt Wolfa…….Dálniční policie se zásahovou jednotkou do těchto končin přivedla Hartmutova adresa úkrytu Mainharda Wolfa. Byla to opuštěná vila na okraji Düsseldorfu. Z bezpečného místa sledovali vilu Semir s velitelem zásahovky. Wolfa sledovali přes dalekohled. Tina si vyřizovala hovor s mamkou. Mainhard Wolf chodil po vile s mobilem u ucha, řešil rozjednaný obchod. Po telefonátu se Tina objevila po Semirově boku. Velitel zásahovky probíral se svými lidmi útok na vilu.
SEMIR:„Je všechno v pořádku?“
TINA:„V naprostém. Mamka chtěla, jak se daří Tomovi a zlepšit mi náladu.“
SEMIR:„To dělá jedině dobře.“ Velitel zásahovky se věnoval komisařům. Tina se Semirem se navlékli do neprůstřelných vest a bud, už bylo sychravé podzimní počasí.
VELITEL:„Můžeme spustit akci.“
SEMIR:„Jsme připraveni.“
Pomalu a nenápadně se dálniční policie a zásahovka se blížila k vile. Wolf stále telefonoval, telefonát za chvilku skončil a zvenčí uslyšel šustot. Vytasil zbraň a přes okno střílel na zásahovku a dálniční policii, kterou zahlédl koutkem oka. Policie se zásahovkou se ukrývali do bezpečí, Wolf jim nedovolil ani se bránit palbou zpět. Tina se Semirem rozdělili, že na konci vily vezmou Wolfa do kleští. Pár klukláčů vešlo do vily, přes prostřílená okna a sklepní dveře. Wolf utíkal ven z vily. Mířil si to přímo ke svému autu. Semir byl rychlejší, došel až na dvoreček. Wolf už seděl za volantem svého vozu, vyrazil na Semira, která stál zády k autu. Tina přišla v pravý čas. Shodila Semira na zem. Wolf při své akci střílel, Tina mu při záchraně Semira opětovala palbu. Tina se strefila do pneumatiky, Wolfovo auto skončilo v okrasném schodišti, narazil do masivního sloupku u schodiště. Zásahovka se hned postarala o Wolfa.
Tina seděla v sanitce, byla ošetřena kvůli lehkému střelnému zranění, kterou jí způsobil Wolf při své jízdě autem. Když byla Tina ošetřena, saniťák pomohl Tině si obléct bundu. Po chvilce přišel Semir, byl se podívat na nález do sklepa, který zajistila zásahovka.
SEMIR:„Wolf tu měl pěkný arzenál.“ Zásahovka s kolegy vynášeli zbraně z vily. Zbraně se prohlédnou a pak se určí jejich osud.
TINA:„Kolik je hodin?“ Semir se podíval na hodinky.
SEMIR:„Je půl čtvrtý. Má přijet Martin a Péťa.“
TINA:„Ne, přijedou až po neděli. Chtěla jsem …“ Ani nedořekla větu, Semir byl rychlejší. Vyndal z kapsy u kalhot klíče od BMW. Klíče položil na svou dlaň.
SEMIR:„Přece do nemocnice nepůjdeš pěšky.“
TINA:„Jaká velkorysost.“
SEMIR:„Běž už. Já se o to tady postarám.“ Tina šáhla po klíčích.
TINA:„Díky.“ Odešla k BMW, kterým odjela do nemocnice za Tomem.
Ve firmě…….Filip a Borys si procházeli plány diamantového muzea v Antverpách. Do konce tohoto týdne tu zde vystavují jeden z nejdražších diamantů na světě. Hope Diamond byl zakoupen muzeem ve Washingtonu. Antverpské a washingtonské muzeum spolu spolupracují několik let ohledně diamantů.
V nemocnici…….Tina po zaklepání vešla do pokoje. Ošetřující lékař Toma se s ním bavil. Tina měla na rtech úsměv a radost. Při odchodu lékař řekl Tině, kdy se Tom probudil, Tina zavítala za Tomem, dali si velkou pusu na rty. Posadila se k Tomovi na lůžko.
TOM:„Copak dělal můj anděl strážný, že si pochroumal křídlo.“ Tinino zranění se nedalo utajit – bylo jasně vidět na bundě.
TINA: „Tvůj anděl zachraňoval Semira, a přitom mi pochroumali křídlo.“
Na služebně…….Mainhard Wolf seděl ve výslechové místnosti, kde ho hlídal uniformovaný policista. Po chvilce za ním přišel Semir, posadil se na židli naproti Wolfovi. Na stůl položil desky, ze kterých vyndal fotku zbraně, se kterou se střílel na Toma.
SEMIR:„Odkud máte tuhle zbraň.“ Ukázal Wolfovi policejní fotku zbraně.
WOLF:„Tu už si nepamatuji.“
SEMIR:„Poznáváte ji?“
WOLF:„Děláte si srandu?!… Všechny jsou si tak podobné…“
SEMIR:„Váš arzenál je velmi rozmanitý. S tím by se mohla, dala založit nový armáda. Tahle zbraň před 3 lety zabila klenotníka v Düsseldorfu a zároveň zmizela. Před pár dny vážně zranila našeho kolegu.“
WOLF:„O té střelbě jsem slyšel… krátce na to se u mě zbraň objevila…“
SEMIR:„Jasně… sama od sebe k vám spadla z nebe. Kdo z nich byl u vás?“ Předložil před Wolfa fotku Adamczyka, Krasińského a Rösnera. Wolf se podíval na fotky.
WOLF:„Byli u mě tihle dva.“ Na stranu dal fotku Filipa Rösnera.
Tina se dlouho zdržela v nemocnici. Tomovi to vůbec nevadilo, byl naopak rád. Tina odcházela z nemocnice a volala Semirovi.
TINA:„… Semire, jsi ještě na služebně?… já se tam za chvilku zastavím… nech se překvapit… ahoj.“ Zavěsila, uložila mobil do své u bundy, nasedla do BMW a vyrazila směr služebna dálniční policie.