Na KTU……
HARTMUT:„Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:„Ahoj Hartmute.“ Vedle nich cupital Johannes.
TOM:„Přišli jsme se zeptat, jestli něco pro nás máš.“
HARTMUT:„Pomalu procházím věci. Moc vám nepomůžu.“
SEMIR:„Už ses koukal na tu kulku.“
HARTMUT:„Projektil je tak zničený……“
TOM:„Hartmute, …… Tobě se povede všechno.“
HARTMUT:„I kdybyste mi dali milion, tak ten projektil je na odpis. Se na ní podívejte. Jestli promluví její oblečení, to bude zázrak.“
Na služebně……
SEMIR:„Jsem ve slepé uličce.“
ŠÉFKA:„Spojím se státní zástupkyní, abychom mohli požádat veřejnost o pomoc. Někomu přece musí chybět.“ Tom se Semirem souhlasně kývaly hlavami.
Po domluvě a dohodě se vydala médiím prosba o pomoc identity mrtvé dívky. Dostane se to do tisku i do televize.
V Římě……Tina dorazila v odpoledních hodinách do Říma a se ubytovala v zamluveném 4* hotelu Alpi, který zabookovali Rossetti a Martinelli. Ve večerních hodinách vyrazila na zahajovací večírek na státní zastupitelství. Na večírek byl pozván komisař Lorenco Fabri a Rex. Rexovi uši zaslechli v ohromném hluku jedem známí hlas. Byl to Tinin hlas. Prohodila pár slov s jedním kolegou, se kterým dříve pracovala. Rex samozřejmě zbystřil, Lorenco se na něj podíval. Rex velmi tiše zaštěkal.
LORENCO:„Rexi, chovej se slušně.“ Rex šel naproti Tině, když ho zblýskla, šla mu naproti a přivítala se s ním. Rex zavedl Tinu za Lorencem.
LORENCO:„Ahoj Tino.“
TINA:„Ahoj Lorenco.“
LORENCO:„Vůbec jsem tě tu nečekal. Moc ti to sluší.“ Zadíval se na Tinu. Měl menší výpadek slov, jak byla Tina sexy. Tina měla na sobě černé šaty s hlubokým výstřihem do „V“ s krajkovou vsadkou v horních partiích šat. Tině potrhli její postavu, krátké byli nad kolena. Vzala si k tomu příhodné doplňky.
TINA:„Díky.“ Přišli k nim oslavenci – soudce Rossetti a státní zástupce Martinelli.
ROSSETTI:„Zdravíme tu zahraničního hosta.“
TINA:„Dobrý večer.“
MARTINELLI:„Dobrý večer.“ Tina si podala ruce na přivítanou s oslavenci.
ROSSETTI:„Kde jste nechala vašeho otce?“
TINA:„Mám vám vyřídit, že se moc omlouvá, že tu dneska nemůže být. Dokončuje jeden důležitý obchodní kontrakt. Nemusíte se bát, přiletí se na vás podívat.“
ROSSETTI:„Už jsme tatínka dlouho neviděli. Rádi ho uvidíme.“
TINA:„Už se těší, až se s vámi setká.“
MARTINELLI:„Odkud se znáte s Fabrim?“
LORENCO:„Naše přátelství započalo u jednoho případu, když tu Tina byla mi s případem pomáhat. Pravidelně se vídáme, když je Tina v Římě.“
ROSSETTI:„Omluvte nás, vidím další oběť na přivítanou. Určitě se dneska nevidíme naposledy.“ Soudce se státním zástupcem odešli.
LORENCO:„Odkud je znáš?“
TINA:„Dlouhá léta jsme spolupracovali na kriminálce v Miláně. Tehdy byl můj otec mým šéfem.“
LORENCO:„To muselo být hrozné…“
TINA:„Ani né. Dost jsme si rozuměli.“
LORENCO:„Většinou to bývá naopak?“
TINA:„Co ty a Rex máš společného s Rossettim a Martinellim?“
LORENCO:„Pár krát jsme spolu dělali na několika případech.“ Lorenco našel číšníka, od kterého si vzal dvě sklenky se šampaňským. Jednu sklenku dal Tině. Spolu si přiťukli na přivítanou.
V Kolíně…… Tom se Semirem ještě byli na služebně. Se šéfkou sledovali večerní zprávy, ve kterých byla reportáž o mladé dívce.
ŠÉFKA:„Zítra se to objeví v tisku.“
SEMIR:„Doufám, že se někdo ozve.“
ŠÉFKA:„Schrankmannová vyhradila pouze tři dny. Když se do těch dnů nikdo neozve, případ se založí ad acta.“
TOM:„Je čas jít domů.“
Kim s Ivanem stáli před domem ženy, která dělá asistentku dr. Ambachovi – Anita Schüllerová. Byt byl v patře. S pomocí lana s vidlí na konci lana, se zakousla o hranu zábradlí balkónu. Nejdřív vyšplhal po laně Ivan, potom pomohl Kim přelézt přes zábradlí. Ivan opatrně otevřel dveře na balkón, a svítili si baterkami. Na chodbě viselo na zdi velké zrcadlo s mohutným dřevěným pozlaceným rámem. Ivan objel rukou rám zrcadla, až narazil na páčku, kterou odjistil. Celé zrcadlo byli na pantech, Ivan otevřel zrcadlo. Vešli dovnitř, v místnosti bylo 6 postýlek, ve kterých ležela miminka. Kim si prohlédla děti, našla zde svého Míšu. Vzala do náručí a odešla ven. Ivan zavřel za sebou zrcadlo, odešli stejnou cestou ven z bytu. Nasedli do auta a odjeli k Ivanovi domů, kde je nechal Kim a Míšu přespat.
Když se vrátila domů Anita Schüllerová, ozvala chůvička s dětským pláčem v obýváku. Odhodila věci do kuchyně, zašla podívat na děti. Otevřela si zrcadlo a vzala do náručí holčičku, která plakala. Všimla si, že jedna postýlka je prázdná. Položila zpátky do postýlky holčičku a šla hned do kabelky, ze které vyndala mobil. Volala dr. Ambachovi, řekla mu, co se stalo.
Druhý den…… Ivan byl hned po ránu na procházce – zašel pro čerstvé housky k snídani. Po cestě si koupil denní tisk. Doma začal číst článek o neznámé dívce, která se našla u dálnice. Po chvilce přišla k němu Kim.
KIM:„Co tam hltáš?“
IVAN:„Tady ten článek.“ Ukázal ho Kim. Kim si četla článek. Fotka jí někoho připomínala.
KIM:„Nechci ani pomyslet…“
IVAN:„Na co?“
KIM:„Že Sandra je mrtvá. Podle toho popisu to na ní úplně sedí.“
IVAN:„I kdyby to byla ona a řekla bys to té dálniční policii. Nemáme proti Ambachovi žádný kloudný důkaz.“
KIM:„Stačila by ta ženská s těma dětma.“
IVAN:„Všechno může zapřít. Ambach jí z toho vždy vyseká.“
KIM:„Co budeme dělat?“
IVAN:„Necháme to v klidu plavat. A ty se vrátíš do Innsbrucku.“
KIM:„To se mi nelíbí. Může si mě vše najít.“
IVAN:„I kdybychom navedli dálniční policii na Ambacha, tak zase půjdou po nás.“
KIM:„Ale byli bychom pod jejich ochranou.“
Před dům dorazilo terénní vozidlo. V autě seděl Erik Kaufmann, který pracuje pro pana dr. Jürgena Ambacha.
Nemocnice sv. Terezy…… mladá sestřička Ina Fischerová se vrátila z dovolené a čekala ji služba po dovolené. U svých kolegyň na stole zahlédla dnešní tisk se článkem od dálniční policie. V článku hned poznala svou kolegyni. Na sesternu přišla kolegyně Nina.
INA:„Ahoj.“
NINA:„Ahoj. Já byla dovolená?“
INA:„Bylo to úžasný.“
NINA:„Pak musíš vyprávět.“
INA:„Sandra si vzala dovolenou?“
NINA:„Vůbec netuším. Několik dní jsem tu neviděla. Proč se ptáš?“
INA:„Něco mi slíbila. Potom zajdu zeptat vrchní.“
Na služebně…… Tom se Semirem seděly ve své společné kanceláři. Dodělávali resty pro Engelhardtovou. Po telefonním rozhovoru šla Andrea za Tomem a Semirem.
SEMIR: „Copak se děje?“
ANDREA: „Měla jsem telefonát s jednou dívkou. Reaguje na náš článek v novinách. Ví, kdo je ta mrtvá.“
TOM: „A na koho se máme obrátit.“
ANDREA:„Jmenuje se Ina Fischerová, najdete ji na porodnickém oddělení v nemocnici u svaté Terezy.“
SEMIR: „Řekni šéfce, kam jsme se ztratili.“
ANDREA:„Jistě.“ Komisaři si vzali bundy. Semir při odchodu dal Andree pusu na rty.
U Ivana doma…… Ivan s Kim se dohodli, že Kim odjede s Míšou zpátky do Innsbrucku. Odveze ji do hotelu, kde si vezme věci a potom na nádraží. Nasedli do auta, za nimi vyrazil Erik. Erik do Ivana a Kim narážel zezadu. Byly to silné nárazy. Ivan začal ujíždět. Ivan poznal Erika za volantem. Ivan strhnul volant na chodník, aby nenaboural auto před sebou. Ivanovo auto projelo skleněnou zastávkou, která se roztříštila na tisíce kousků. Kim měla strach v očích. Erik přejel do protijedoucího pruhu, Ivan se vrátil do svého pruhu. Boky do sebe narazili. Erik odstrčil Ivana, který dostal hodiny, kufrem narazil do vyjíždějícího náklaďáku z vedlejší uličky. Ivan byl těžce zraněn, Kim byla také zraněna.
IVAN:„Vem malého a jeď do Innsbrucku.“
KIM:„Přece tě tu nenechám.“
IVAN:„Chci, abyste byli v bezpečí.“ Kim vzala Míšu do ruky. Moc daleko nedošla. Zastavil ji Erik.
ERIK:„Teď půjdeš se mnou.“ Kim se moc nechtělo. „No, co je…“ Kim tedy šla s Erikem. Nasedla do auta, oba dva jeli za dr. Ambachem. Svědci přivolali pomoc.