Kniha povídek 11. díl Archivy - Strana 2 z 5 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Krvavé diamanty 2/5

22. 2. 2016 Tina11

0 komentářů

Na služebně……. Tina zašla za šéfkou do kanceláře s hotovými papíry zanechané od Andrey, co nestihla před víkendem.

ŠÉFKA:“ Tino, vy už to máte hotový?“

TINA:“ Ano, byli to jenom drobné úpravy.“ Předala šéfové hotové papíry. Než Tina odešla za stůl Andrey, tak se posadila na židli před šéfovou.

ŠÉFKA:“ Tino, děje se něco?“

TINA:“ Potřebovala bych telefonní číslo na doktorku Hoffmannovou.“ Engelhardtová skočila Tině do řeči.

ŠÉFKA:“ Neříkejte, že vy byste potřebovala psychologickou pomoc.“

TINA:“ Já né, ale moje kamarádka Elena, by ji potřebovala. V Nairobi se jí stalo něco dost, hrůzný zážitek, který jí děsí i tady v Německu.“

ŠÉFKA:“ Odborná pomoc bude jenom velkým přínosem. Vím, že nemusím vědět všechno, co se stalo Eleně?“

TINA:“ Před jejíma očima vyletěli do povětří dva plné autobusy s dětmi, když najeli na nášlapnou minu.“ Šéfka začala hledat číslo na policejní psycholožku. Sídlo, jméno a kontakt na paní doktorku napsala na malý papírek.

ŠÉFKA:“ Těch je v celé Africe plno. Vždy to odnesou ty nevinní. Doktorku Hoffmannovou informuji a ať se Elena obrátí na mě.“ Předala Tině malý papírek s adresou na paní doktorku Hoffmannovou.

TINA: “ Dobře.“

ŠÉFKA:“ Držím palečky, aby to Eleně trochu pomohlo.“

TINA: “ Taky doufám, ale aspoň jí tento zážitek trochu ulomilo.“

ŠÉFKA:“ To je taky fakt.“ Tina vstala ze židle a odešla zastupovat Andreu.

Na služebnu přijel Semir s Tomem. Semir sebou přivezl i Johannese, který utekl zrakům Semira a proběhl otevřenými hlavními dveřmi, když z nichž vycházeli dva kolegové v uniformě na svou pravidelnou objížďku v terénu. Tina seděla za stolem a dodělávala svou práci, kterou nestihla udělat před víkendem. Najednou se u Tiny objevil Johannes, skočil jí na klín a radostně jí začal olizovat na přivítanou.

TINA: “ Kde pak máš páníčka? No, kde pak máš páníčka?“ Johannes pokračoval v olizování Tiny. „Tomu říkám lásky plné přivítání.“ Na služebně se už objevil Semir s Tomem a hledali Johannese. Johannes seděl v Tinině klíně a vychutnával si její drbání.

TOM: “ Semire, kde jinde můžeš najít Johannese.“

TINA: “ Andrea tě v tom nechala.“

SEMIR: “ Celej tejden. Klidně se můžeme rozdělit o hlídání.“ Johannes se opřel předními tlapkami o roh psacího stolu.

TINA:“ Máš zase příležitost se víc skamarádit s Johannesem.“

TOM: “ Aby to nepadlo jako minule v tom lese.“

SEMIR: “ Víte, co mi můžete…….“ Odešel do své kanceláře.

Dietz s padouchy za zády se stal na A4. Dietz už pomalu ztratil vědomí, Marek s Igorem věděli, že jejich cesta brzy skončí, ale ještě mu k tomu trochu pomohli. Marek s Igorem se dostali na úroveň Dietzeho, Igor stáhnul okýnko, a když byl ten pravý čas, vystřelil do přední pneumatiky. Marek šlápl na plyn, aby se dostal od nehody pryč. Dietz po střelbě strhnu volant do středu a hned upadl do úplného bezvědomí. Auto narazilo do středových svodidel, do auta narazil velkou rychlostí kamion, který auto odstrčil dál pod kamion s benzínem. Kde po nárazu z kohoutku pro čerpání benzínu, začal vytékat benzín a tím způsobil velkou explozi kamionu a Dietzeho auta. První kamion zatarasil oba dva jízdné pruhy, v kamionu s peřím skončili čtyři motorkáři, když skočili ze svých motorek. Raději mít zničenou motorku, než sebe.

Tina byla zahalena deskami, které potřebovali roztřídit a dodělat od kolegů, co se nedodělali před víkendem. Tina si četla jeden článek na internetu o Eleně a jejím působením v Nairobi se svou firmou. Přišel za ní Tom s dalšími deskami, že jsou hotové.

TOM: “ Miláčku, tady máš hotovou další várku.“

TINA: “ Jste se na to vrhly.“ Na chvilku odtrhla oči od článku, vzali si desky a dala si je na určenou hromádku.

TOM: “ To víš, chceme to mít, co nejdřív z krku.“ Zakoukal se na článek na internetu. Byla tam fotka s Elen a s dalšími lidmi, kteří otevírali další školu pro děti v Africe.

“ Když tu vidím Elen, nevíš, jestli je už doma.“ Sedl si na stůl. Tina se k Tomovi otočila.

TINA: “ Zrovna jsem s ní dneska ráno mluvila.“

TOM: “ Ať přijde na malé popovídání, jak to na černém kontinentu chodí.“

TINA:“ Na to asi teď nebude mít náladu.“

TOM:“ Jak to?“

TINA:“ Elena si z Afriky přivezla noční můru. Před jejíma očima explodovaly dva autobusy, po střetu nášlapné miny. Oba dva autobusy byly plné dětí. Nikdo to nepřežil.“

TOM: “ To si Elena přivezla skvělý zážitek.“

TINA:“ Potřebuje trochu rozptýlení. Několik dní se doma sama užírá klidem domova. Nejhorší to bude, až se doma objeví holky z vejletu, to je Elen nebudu chtít pustit ani na krok.“

TOM: “ Na to je nejlepší odborná pomoc.“

TINA: “ To už je zařízený.“

TOM: “ To sis teda pospíšila.“

TINA:“ S pomocí Engelhardtové.“ To už Tom věděl, u koho zařídila Engelhardtová odborné posezení. Do rozhovoru jim skočil telefonát. „Kranichová, dálniční policie,……. Dobře. Pomoc už je na cestě.“ Zavěsila. „Máte tu práci.“

TOM:“ Že to není, co si myslím.“

TINA:“ Velká havárka na A4, 180km směr na Frechen. Jeden mrtvý.“

TOM:“ Tak teda do práce.“ Zašel za Semirem mu říci, že mají práci v terénu. Při cestě k autu vzali sebou Hoteho a Bonrát s dalšími kolegy.

V úkrytu……. Marek s Igorem řekli, co se stalo Joachimu Dietzovi, že je po smrti. Šéf ani moc nevylítnul z kůže, tak trochu jim to ulehčilo, ale DVD s fotografiemi pořád chtějí.

GRUBER:“ Trochu jsme se dostali do prekérní situace.“

MAREK:“ My neradi.“

GRUBER:“ Nedělejte si z toho hlavu. Jediná možnost, najít toho, komu to dal.“

IGOR:“ To je právě ono. Moc přátel nemá. Žije sám po smrti své manželky.“

GRUBER:“ Zaměstnáme Martina, ať o tom staříkovi něco více najde. Hlavní cíl je získat ty fotografie.“

MAREK:“ To je jasný, šéfe.“

Na místě nehody……. Dálniční policie si pomalu zjišťovala informace o nehodě – co a jak. Svědci nehody byli ochotni – dokonce si všimli auta, které to tu všechno spískalo. Tom seděl v BMW a mluvil s Tinou přes vysílačku. U Toma stál Semir.

TINA: “ Mrtvý Joachim Dietz je přihlášený na adrese Ringstrasse 18 v Hürthu. Jeho manželka zemřela před rokem.“

TOM:“ A co další příbuzní?“

TINA:“ Dcera se provdala do Ruska, kde žije natrvalo. Další příbuzní jsem nenašla.“

TOM: “ Vyhlaš pátrání po černém Jaguáru s SPZ – KX 456. Má na svědomí tuto nehodu.“ K Semirovi a Tomovi přišel, Hote. Předal Semirovi malý ohořelý papírek, kde byl vidět název firmy – městská knihovna v Kolíně.

TINA:“ Dobře.“ Tom předal vysílačku Semirovi.

SEMIR:„Tino, ještě se podívej, co měl Dietz společného s městskou knihovnou v Kolíně.“

TINA: “ Už se na tom pracuje.“ Tom zavěsil vysílačku.

SEMIR:“ Tak se pojedeme podívat do Dietzova bytu. Jeho auto pošlete Hartmutovi.“

HOTE:“ Semire, už je předem splněno.“ Semir nasedl do BMW a vyrazili do bytu mrtvého.

V domku mrtvého……. BMW zastavilo před domem mrtvého Joachima Dietzeho. Když viděli vylomený zámek u hlavních dveří, hned se ozbrojili a ve šli do domku, který prohledali, jestli tu někdo není. V domku nikdo nebyl až na ten bordel.

TOM:“ Dietz byl zřejmě moc důležitá osoba.“

SEMIR:“ Zapletl se do něčeho velkého, když mu takhle převrátili dům.“ Semir s Tomem si vzali na ruce gumové rukavice, aby nezanechali své otisky. Trochu si dům prohlédli sami, než se tu objeví technici. Tom našel v jedné uzamčené skříni v jeho pracovně notebook mrtvého.

TOM: “ Něco tu zapomněli.“ Vytáhl notebook ven ze skříně.

SEMIR: “ Moc pečlivý nebyli.“ Když byli v obýváku, Tom zavolal Tině, aby pro ně něco zjistila.

TOM:“ Tino, miláčku můj, pošli nám kolegy z technického do domu Dietzeho, dům mu převrátili vzhůru nohama…….“ Semir našel něco v krbu – ohořelý kousek novin. Zavolal na Toma, ať se jde na to podívat. „……. Ještě se podívej na noviny Kolínského kurýra a to na stranu č. 8, ze dne 23. května. Počkáme tu na techniky, než se tu objeví……. Díky.“ Zavěsil.

SEMIR:“ Podívej, tady je krev.“ Na plovoucí podlaze byli kapky krve.

TOM:“ Zřejmě tu byla dost napjatá atmosféra.“

SEMIR: “ Ta bychom si zatím mohli obejít sousedy.“

V úkrytu……. Gruber zašel za Martinem. Chtěl vědět, co ještě vyštrachal na Dietzeho.

GRUBER:“ Máš něco?“

MARTIN:“ Napadla mě jedna věc. Dostal jsem se do kamerového systému Kolína a jeho částí. Nechal jsem vyhledat jeho auto a kudy se pohyboval.“

GRUBER: “ A?“

MARTIN:“ V pátek byl Aachenu, kde navštívil jednu budovu.“

GRUBER:“ Co je to za budovu?“

MARTIN:“ Je to velký komplex budov, ale z toho nás zajímá pouze jedno.“

GRUBER:“ Tak už konečně mluv.“

MARTIN:“ Sídlí tam státní zastupitelství.“

GRUBER:“ Právníků tam je jako naseto. A navíc vyplívá jedno z toho, víme, kam Dietz schoval. Teď najít toho pravýho.“

Povídka č.123: Krvavé diamanty 1/5

20. 2. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Před víkendem přišel do Petrovy kanceláře postarší pán, který potřeboval jeho pomoc. Petr šel do práce a jeho sekretářka Nina hned informovala o novinkách.

PETR:“ Dobré ráno.“

NINA:“ Dobré ráno. Dnešní pošta a co by se mělo udělat.“ Předala hromádku Petrovi. „Dneska se tu má objevit soudce Müller kvůli případu Schumann a soudce Berger přesunul přelíčení pana Nowaka hned na pondělí.“

PETR:“ To se mu moc povedlo. To bude skvělej víkend.“

NINA:“ A ještě něco. Je tu jeden pán, ale není to náš klient.“

PETR:“ A co pak má na srdci?“

NINA:“ To mi neřekl, ale řekl, že je to šíleně důležitý. Zatím jsem ho posadila do naší malé čekárny.“

PETR:“ Dobře. Tak mi ho hned pošlete.“

NINA:“ Jistě.“ Během malé chviličky se v kanceláři Petra objevila Nina s Joachimem Dietzem.

PETR:“ Petr Berghammer, velice mě těší. Copak máte na srdci?“ Podali si ruce na přivítanou. Petr se posadil se do svého křesla a Dietz si sednul na židli naproti Petrovi.

DIETZ:“ Joachim Dietz. Potřeboval bych od vás jednu malou maličkost. Chtěl bych u vás uschovat jednu velmi důležitou věc.“

PETR:“ A jakou?“

DIETZ:“ DVD s fografiemi.“

PETR:“ Ale s tím byste měl jít spíše na policii, než za mnou.“

DIETZ:“ Policie by se v tom hned začala šťourat a to já nechci. Chci, aby to bylo u ledu.“

PETR: “ Jestli vám jde o život, policie by vám zařídila ochranu. Klidně bych vám doporučit, kde byste se mohl o tom zmínit.“

DIETZ:“ Jen žádnou policii.“

PETR: “ Tak dobře. Co jste tedy vyfotil.“

DIETZ:“ Při návštěvě příbuzných v Arzbachu, jsem si vyšel na procházku. Při procházce jsem vyfotil, co jsem neměl. Omylem jsem vyfotil vraždu majitele domu. V novinách jsem se pak dočetl, že byly v domě zabity dva lidé a ukradené diamanty.“

PETR: “ A pachatelé vás už kontaktovali?“

DIETZ: “ Ano, už mi dokonce vyhrožovali, že mě zabijí, když půjdu na policii a předám jim fotky. A proto jsem vás chtěl poprosit, abyste si to tu uchoval, než se to uklidní.“

PETR:“ Nechci vás moc strašit, ale pachatelé by vás moc rádi viděli mrtvého. Jestli to byli profesionálové, ty neradi nechávají na živu svědky.“

DIETZ: “ To vím z televize. Tak vezmete si to do úschovy.“

PETR:“ Vidím, že vás nějak nezlomím. Tak mi do DVD tady nechte. Co mám s ním udělat, když se vám něco stane.“

DIETZ: “ To už nechám na vás.“ Předal Petrovi DVD s fotkami. Ten nebyl z toho moc šťastný, nejraději by letěl za Tinou, aby se na to, s kolegy podívala. Ale nechal tu věc u ledu. Spíše potřeboval čistou hlavu na důležité soudní přelíčení.

Po víkendu……. Tina jela na služebnu za Engelhardtovou, něco po Tině potřebovala. Tina se zděsila, co Engelhardtová po ní chce, ale nakonec z toho vyklube příjemná a potěšitelná zpráva. Překvapení stálo u vchodu, ale bylo zakryté policejním terénním autem.

Na služebně……. Tina přišla na služebnu a zašla rovnou za Engelhardtovou do kanceláře.

TINA: “ Dobré ráno.“

ŠÉFKA:“ Dobré ráno.“

TINA:“ Něco závažného se děje?“

ŠÉFKA:“ Ale vůbec ne.“

TINA:“ V telefonu mi to tak vyznělo. Jestli Schrankmannová má nějaký problém.“

ŠÉFKA:“ S vyřešeným případem to nemá nic společného. Mám pro vás něco lepšího.“ Zvedla se svého křesla. “ Pojďte se mnou.“

TINA:„To začíná být víc a víc zajímavější.“ Společně odešli ven před služebnu. Na parkovacím místě u vchodu, kde před tím stálo policejní terénní auto, stálo nové služební auto pro Tinu – nová Škoda Rapid v barvě Rosso Brunello metalíza.

ŠÉFKA:“ Státní zástupkyně Schrankmannová vám posílá nový služební vůz.“

TINA:“ A ještě je to úplně nový model. Že moc děkuji.“

ŠÉFKA:“ Schrankmannová bude ráda, že se líbí. Tak tady máte klíče od vašeho nového kočáru.“ Šéfka předala Tině klíče od jejího nového služebního vozu. To se na parkovišti objevila Andrea.

ANDREA:“ Dobré ráno.“

ŠÉFKA, TINA:“ Dobré ráno.“

ŠÉFKA:“ Co vy tu tady?“

ANDREA:“ Zapomněla jsem si tady papíry ke školení.“

ŠÉFKA:“ Přeji šťastnou cestu.“

ANDREA: “ Děkuji.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. „Dostala jsi nový auto.“

TINA:“ Tak abych šla s dobou.“

ANDREA:„To je jasný. Tino, mohla bych tě o něco poprosit.“

TINA:“ O co jde?“

ANDREA:“ Dodělat pár drobností, na deskách najdeš malé papírky, co se tam má udělat. V pátek jsem to už nějak nestíhala.“

TINA:“ Jasný. Dodělám to.“

ANDREA:“ Tino, jsi zlato.“ Odešla do kanceláře pro papíry na školení.

TINA:“ Tohle motto mi zůstane na do smrti.“ Mumlala si Tina pod fousy. Nasedla do nového služebního vozu a odjela na malou projížďku. Při projížďce Tina poslouchala a broukala píseň od Lady GaGa – Applause, kterou si Tina oblíbila.

Pachatelé z Arzbachu prohledávali byt Joachima Dietze, aby se zmocnili jeho fotek. Když jim je ještě doposud nedal. Jejich několika miliónový lup z Arzbachu má i historickou hodnotu – zavražděný majitel je našel náhodou při výkopu studny na jednom zámečku v Holandsku, kde poslední majitelé zakopali své diamanty se šperky pro případ nouze. K těmto šperkům s diamanty se už nedostali a přetrvali až do dnešních dnů. Diamanty a šperky se lehce ukázali na světle a pro zkušené padouchy jedinečná šance.

Na benzínové pumpě……. Tina byla načerpat pohonné hmoty do služebního vozu. Když Tina odjížděla, zahlídla na parkovišti svou nejlepší kamarádku Elenu. Tina zastavila a vystoupila z auta.

TINA: “ Ahoj Elen.“ Elena se zastavila a podívala se směrem k Tině.

ELENA: “ Ahoj Tino.“

TINA: “ Moc děkujeme za poslané vzácné pohledy.“

ELENA:“ Nemáte vůbec zač.“ Tina si všimla, že Elen něco trápí.

TINA:„Elen, děje se něco?“ Elena se chvilku odmlčela. V Elenině hlavě se honila myšlenka, jestli to má nechat plavat nebo vyřešit. Nejraději by odešla, ale rozhodla se….

ELENA:“ Tino, máš teď malou chvilku?“

TINA:“ Pro mou nejlepší kamarádku vždycky.“ Tina trochu vykouzlila úsměv na Elenině obličeji.

ELENA:„Zvu tě na kafe a zákusek.“ Holky se na sebe usmály. Tina nasedla do auta a zajela na parkoviště.

V motorestu……. Tina s Elenou seděli u malého stolečku pro dva. Měli před sebou kafe a jahodový dort Schwarzwald.

TINA: “ Elen, co pak se děje?“

ELENA:“ Z Nairobi jsem si přinesla jeden hrůzný zážitek, který mě děsí pořád a nevím jak se mám zbavit.…….“

TINA: “ Jaký zážitek se ti stal v Nairobi?“

ELENA:“ Když jsme otevírali novou školu v jedné vesnici, když bylo všechno zařízeno, odjeli jsme do naší vesnice. Před námi jeli dva autobusy s dětmi. Autobusy se vyhýbaly naproti jedoucímu autu. Řidiči to vzali dost do pole, najeli na nášlapnou minu. Autobusy explodovali, šli jsme jim hned na pomoc. Ale všichni byli mrtvý.“

TINA: “ To je docela dost drsný.“

ELENA: “ Jela jsem v džípu za autobusy, na místě spolujezdce, takže jsem to měla pěkně před očima. Asi tak po třech dnech po incidentu, jsem začala mít strašný sny, nemohla jsem vůbec spát, bála jsem se vůbec někam vyjít, ale hlavně jsem měla strach o děti.“

TINA:“ Z toho bych měla taky si trauma. Úplně chápu, že sis to přenesla i na Barbaru a Šarlotu.“

ELENA: “ Zatím ještě ne, ale obávám se toho, až se vrátí ze školy přírody. Ještě na mě dopadá ten klid a ticho baráku.“

TINA: “ Docela to musí hrát na nervy. Spíš bys ses z toho měla vypovídat, zajít k odborníkovi.“

ELENA: “ Teď se mi trochu ulevilo, že jsem si ti svěřila, ale doma je někdy k nevydržení bez Jana.“

TINA:„Jestli chceš tak ti můžu dát kontakt na naši psycholožku. I když pracuje pro nás, má svou malou soukromou praxi.“

ELENA: “ Nevím, jestli jí mohla s mým problémem obtěžovat.“

TINA:“ Elen, přece se nechceš trápit strašnými sny, mít nervy na dranc. Od šéfové zjistím, kde sídlí, až pojedu domů tak se u tebe zastavím.“

ELENA:“ Na druhou stranu to bude lepší. Moc děkuju. A teď obraťme list. Jak se vlastně vůbec máte?“ Tina a Elena si spolu krásně pokecaly, a tak Elen přišla na jiné myšlenky, co jí trpí samotnou doma.

Pachatelé prohledali celý malý rodinný domek od půdy až po sklep, kde nic nenašli.

MAREK: “ Kam ten páprda to dal.“

IGOR:“ Nemohl to dát nějakým příbuzným.“

MAREK: “ Vždyť skoro žádný nemá.“

IGOR: „Doufejme, že to nedal fízlům.“

MAREK:“ To náš šéf taky.“ Joachim Dietz se vracel z nákupu domu. Marek s Igorem se v domě schovali, když viděli jeho auto přijíždět k domu. Dietz vešel do domu, kde našel samej čurbers – rozházené věci ze skříní, papíry, šanony,……. Dietz se procházel po domě, aby našel, kdo to byl, ale Marek s Igorem byli rychlejší. Marek postřelil Dietze, který vzal nohy na ramena a ujížděl ve svém autě pryč. Marek s Igorem se za ním hned rozjeli, zastavili, než dojde k nejhoršímu.

Smrt jen o vlásek 6/6

31. 1. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Ve firmě Kollmann……. Dálniční policie se ohlásila mladé slečně na recepci, kde dala vědět Heinzi Kollmannovi. Daniel je zblýsknul v hale a schovával se za sloupem, aby ho neviděli. Danielovi se podařilo uprchnout z firmy. U Kollmanna v kanceláři byl Erik.

HEINZ:“ V hale je dálniční policie.“

ERIK:“ Čekal jsem o trochu dřív.“

HEINZ:“ Zřejmě dostali stopu na Meyera.“ Mladá slečna řekla dálniční policii, jak se dostanou za ředitelem Kollmannem. “ Co zajímá dálniční policii v naší firmě?“

SEMIR:“ Jeden váš bývalý zaměstnanec – Karl Meyer.“

HEINZ:“ Ale ten už mě nedělá. Dostal padáka. Nemohl jsem snášet jeho problémy. Něco snad provedl?“

TOM:“ Karl Meyer si identifikován v jedné nemocnici, kde zfalšoval krevní testy, aby padla vina řidičku auta, že způsobila havárku.“

HEINZ:“ To mu snad nevěřím. Ve firmě dělal blbosti, ale tohle je dost přitažené za vlasy.“

SEMIR:“ Ale vůbec ne. Nám spíše všechno zavání, že se chcete zbavit své odpovědnosti a hodit to na nevinné.“

HEINZ:“ To je úplně absurdní, co vy tu vykládáte. A čeho se měla naše firma dopustit.“

TINA:“ Vašich 250 000 vyrobených pneumatik, kde se objevili o vadné pneumatiky.“

HEINZ:“ Kde jste se dostali k tomu číslu?“

TINA:“ Řekněme, že to je naše tajná informace.“

TOM:“ Vaše pneumatiky mají na svědomí několik dopravním nehod, při čemž při jedné zemřeli čtyři mladí lidi.“

HEINZ:“ Pokud vím, tak nehody zavinili sami řidiči. Máte moc velkou bujnou fantazii. Naše pneumatiky by nic takového nezpůsobili. Jestli to je všechno, tak se rád rozloučil, mám ještě neodkladnou schůzku.“ Heinz Kollmann se rozloučil s komisaři. Komisaři odešli z kanceláře a firmy. Semir s Tomem šli k BMW, Tina volala s Andreou.

SEMIR:“ Slizkej jako úhoř.“

TOM:“ Až moc. Je si moc jistej v kramflecích.“ Tom se Semirem stáli u BMW, kde se po telefonátu Tina objevila.

SEMIR:“ Něco nového?“

TINA:“ To byla Andrea. Zjistila, komu patří ta adresa v Meyerově bytě. Na adrese bydlí doktor inženýr Daniel Haller.“

SEMIR: “ Doktor inženýr – nemohl by být ten váš tajemný z garáží?“

TOM:“ Pokud vím, se nám ani nepředstavil, ani svou profesi.“

TINA:“ Ale podezřele se v tom nějak dobře vyznal.“ Dálniční policie nasedla do BMW a jeli na adresu Daniela Hallera.

Pod dálničním přivaděčem……. Robert Haller se sešel s Erikem a Karlem pod dálničním přivaděčem.

ERIK:“ Papíry.“

ROBERT:“ Tady jsou.“ Ukázal desky s papíry. „Peníze.“

ERIK:“ Mám je sebou.“ Meyer šel tajně za Robertem, aby Roberta odklidili od světa a měli obě dvě věci jenom pro sebe. Meyer zpacifikoval Roberta, k nim přišel Erik, který šáhl Robertovi do kapsy u bundy pro doklady, kde se dočetl, že jde o bratra Daniela Hallera.

ERIK:“ Poslední dobou máme s vaší rodinou jenom samé problémy.“

V domě Hallerových……. Dálniční policie byla už v domě, když se tu objevil Haller, který pospíchal domů. Haller byl trochu mimo, když zahlédl dálniční policii s manželkou v jejich domě.

JANA:“ Aspoň se tím vyřeší tvoje trápení.“ Všichni si sedli do obýváku.

DANIEL:“ Cítím se úplně zodpovědně za nehody, které se staly. Asi nejvíc smrt těch čtyř mladých lidí. Když se ke mně dostali výsledky testů dovezeného materiálu, sám jsem to nechtěl věřit, že materiál je na pneumatiky nevhodný.“

TOM: “ Když jste to věděl, jsem měl o tom informovat Kollmanna.“

DANIEL:“ To jsem taky udělal, ale jak jsi o tom nechtěl slyšet. Vůbec ho to nezajímalo. Měl v hlavě akorát své peníze za vyrobené pneumatiky. Sepsal jsem a podepsal jsem svůj nesouhlas o vyrobených pneumatikách. Věděl, že půjde o hodně lidských životů.“

SEMIR:“ Kdo všechno vím o vašem nesouhlasu?“

DANIEL:“ Vlastně skoro nikdo. Až na jednoho člověka.“

TINA:“ Kdo je to?“

DANIEL:“ Můj bratr Robert. Papíry má u sebe. Když je nezaměstnaný a tak ho napadají různé věci. Chce s tím vydírat Kollmanna. Požaduje 500 000 €.“

TOM:“ Víte, kde se mají střetnout?“

DANIEL:“ Dálniční přivaděč na A7.“ Komisaři spolu Danielem odjeli pod dálniční přivaděč.

Pod dálničním přivaděčem……. Dálniční policie na místě předání našla mrtvé tělo Karla Meyera. Robert v sebeobraně zastřelil Meyera. A auto s penězi. Erik si vzal Roberta jako rukojmí, aby mu pak jeho bratr Daniel přivezl peníze. Daniel stál u policejních vozů, když si komisaři prohlíželi místo.

SEMIR:“ Fakt divný. Nechaj tady peníze s autem.“

TOM:“ Měli na spěch.“

SEMIR:“ To né.“

TINA:“ Třeba to je jejich záměr.“ Daniel měl telefonát s Heinzem, kdy Daniel poslechl jeho příkaz, aby viděl jeho bratra ještě živého. Semir se rozhlíželi po okolí, kdy si všiml, že Daniel je pryč. Daniel si vzal civilní vůz. Dálniční policie nebyla moc nadšena, když zmizeli peníze. Ale v policejním autě našli čipovou kartu firmy Kollmann od jejich skladů. Semir zavolal Andree, aby jim zjistila adresu.

SEMIR:“ Andreo, poklade, potřebujeme najít adresu skladu firmy Kollmann……. Děkuji. Ahoj.“ Zavěsil. „Sklady mají v Kolíně-Mülheimu.“ Dálniční policie nasedla do BMW a vyrazili do skladu firmy Kollmann.

Ve skladu v Mülheimu……. Robert měl u hlavy Heinzovu zbraň, když se ve skladu objevil Daniel.

HEINZ:“ Máš ty prachy.“

DANIEL:“ Jistě.“ Daniel se natáhl do auta, kde místo peněz vzal zbraň, kterou tam policista zapomněl. Zbraň namířil na Heinze.

HEINZ:“ Stejnak nevystřelíš.“ Komisaři dostali přes vysílačku zprávu, že v civilním autě je zapomenutá zbraň kolegy. BMW, co nejrychleji frčelo do skladu. BMW vtrhlo do skladu, kdy zničilo rolovací vrata. Heinz střílel po BMW, kde se jim řádně bránili. Daniel zachránil svým tělem bratra Roberta. Daniel schytal jenom lehké střelnou ráno do ramene. Heinz nasedl do svého auta a ujížděl pryč. Tina šla pomoci Danielovi a Robertovi. Tom se Semirem jeli za Heinzem. Heinz z Mülheimu mířil na A3. Kličkoval mezi ostatními auty, aby ujel policii. Heinz vystřelil celý svůj zásobník, aby zastavil policii, ale Tom opětovně vracel palbu zpět.

Heinz se řítil na most velkou rychlostí, jak bral nohy na ramena. Heinz si nevšiml, že u zábradlí stojí porouchané vozidlo, najel na vozík u auta, jeho auta se řítilo na dálnici A3. Heinzovo auto spadlo přímo do hustého provozu. Toto spadnutí z čistého nebe, způsobilo na A3 velkou havárku zmačkaného plechu. Tom se Semirem se koukali z mostu na tu hroznou zkázu.

Tom se Semirem se vrátili zpátky za Tinou, kde už Daniel s Robertem byli v rukou policie. Komisaři se na ně koukali, jak je odvádějí kolegové do auta. Tina, Tom a Semir nasedli do BMW a odjížděli na služebnu.

Schrankmannová byla potěšena, že se nejednalo o zničení vysoce postavených lidí, že to všechno mělo jiný konec.

Konec!!

Autorka: Tina11

Smrt jen o vlásek 5/6

29. 1. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Firma Kollmann……. Daniel Haller přišel za svým kamarádem a ředitelem Heinzem Kollmannem, aby mu šel říct, co se stalo.

DANIEL: “ Už jsi četl, co píšou v dnešních novinách.“ Položil mu noviny pod nos na stůl. Heinz si rychle prolítl článek na přední stránce novin. “ Zemřeli čtyři mladí lidé a jedna těžce zraněná žena.“

HEINZ: “ Daniely, to nepadá na naši hlavu, ale na tu hlavu těch řidičů. Tak si neber tu vinu na sebe.“

DANIEL: “ Prosím tě neber to na lehkou váhu. Ty vadný pneumatiky se měli stáhnout. Říkal jsem to hned od začátku, že budou problémy.“

HEINZ: “ Naše firmy by prodělala a museli jsme to dát trh.“

DANIEL: “ Ale především tu jde o životy nevinných lidí.“

V domě Hallerových……. Robert bratr Daniela vyklízí malý pokojík, kde bude spát Janina maminka. Vzal jednu papírovou krabici, která byla půl rozlepená, a mezi dveřmi pokojíku se mu krabice úplně rozlepila a vydali z ní různé spisy. Robert hned je začal prohlížet, nalistoval stránku, kde jeho bratr Daniel podepsal papír, který dokazuje, část z vyrobených 250 000 pneumatik jsou vadné při velké rychlosti. Robertovi napadl nápad.

Daniel vzal si noviny a odešel do své kanceláře. Daniel se posadil do křesla, ze spodního šuplíku vytáhl zlaté stránky, kde si nalistoval číslo na dálniční policii. Číslo si napsal na malý lepící lísteček, který si nalepil na noviny. Daniel zavolal na telefonní číslo, kde mu to zvedla Andrea Schäfferová.

ANDREA: “ Dobrý den, Schäfferová, dálniční policie.“

DANIEL: “ Chtěl bych mluvit s někým, kdo má na starosti tu nehodu mladých lidí.“

ANDREA: “ Malou chvilku si vydržte, hned vás přepojím.“

DANEIL: “ Děkuji.“ Andrea rychle zaběhla za Semirem a Tomem do jejich kanceláře.

ANDREA: “ Mám na drátě muže, který něco ví o nehodě těch čtyř mladých lidí.“

SEMIR: „Tak ho přepoj.“ Andrea šla přepojit hovor. Semir vzal telefon a dal ho na hlasitý odposlech. „Ano Gerkhan,…….“

DANIEL: “ Chtěl bych si vámi promluvit na nerušeném místě o nehodě těch mladých a nehodě v elektrickém nevedení. Za půl hodinky v patrových garážích v centru města. Sejdeme se v úplném přízemí garáží.“ To se na služebně objevila matka mrtvého Achima Sandera. Hned se jí ujal Bonrát.

BONRÁT: „Bonrát jméno mé. Mohu s něčím pomoci?“

SANDEROVÁ: „Sanderová, od mé sousedky jsem dostala zprávu, že se mám na vaší služebně především zastavit u komisaře Semira Gerkhana.“

BONRÁT:“ Pojďte za mnou, zavedu vás za ním.“ To už Semir a Tom slyšeli z telefonu odpojený tón. Daniel hned po svém úkolu zavěsil. To už se na dveřích do kanceláře ozvalo ťukání od Bonráta, který lehce nakoukl do kanceláře.

BONRÁT: “ Semire, přišla za tebou paní Sanderová. Prý jste nechali vzkaz u její sousedky, že se tu má zastavit.“

SEMIR: “ Já mám teď důležitější věci.“

TOM: “ Semire, od čeho jsem tu já a Tina. S Tinou to vyřídíme a ty si to tady vyřiď se Sanderovou.“ Tom so vzal sako a odešel za Tinou do vedlejší kanceláře, kde Tina s Andreou hledali určité papíry pro Engelhardtovou. „Tino, máme práci. Vysvětlím ti to po cestě.“ Tina nechala Andreu svému osudu a pelášila za Tomem. Semir se šéfkou se ujali paní Sanderové, aby jim pověděli, co se stalo jejich dceři.

Ve firmě Kollmann……. Kollmanův přítel Erik Eisman byl v Danielově kanceláři, kde hledal něco, by obviňovalo Daniela, že je takový divný. Eisman našel na stole noviny, kde byl malý nalepovací lístek, kde bylo číslo na dálniční policii. Eisman tam hned zavolal. Na druhém konci drátu se mu ozval Andrein hlas.

V podzemních garážích……. Mercedes zajel do nejnižšího podlaží patrových garáží. Mercedes se zastavil u místa, kde byla tma z rozbitých zářivek. Pro utajení Daniela jako dělané. Tina a Tom vystoupili z mercedesu. Po chvilce se ve tmě u sloupu objevila postava.

DANIEL: “ Jste od dálniční policie?“

TOM:“ Ano, kdo jste vy?“

DANIEL: „Teď na mém jménu nezáleží. Hlavně mi záleží na těch nevinných lidí, kteří nedobrovolně zaplatí svým životem při nehodách.“

TOM: “ A co víte k těm nehodám?“

DANIEL: “ Pracuji v jedné firmě, která vyrábí pneumatiky. Nikdy tyto pneumatiky se nesměli dostat na světlo, protože mají konstrukční chybu. Bylo vyrobeno celkově 250 000 pneumatik, některé pneumatiky jsou vadné.“

TINA: “ To je takový problém pneumatiky stáhnout z trhu?“

DANIEL: “ Stálo by to firmu několik miliónů €. Firma šla do toho, i když věděli o problému. Nechtěli přijít ani o jeden cent. Nechtějí si připustit chybu.“

TOM:“ V čem je výrobní chyba?“

DANIEL: “ V materiálu. Testy zjišťujeme jestli dovožený materiál vhodný na výrobu pneumatik. S kolegou jsme zjistili, že materiál je úplně nevhodný a opotřebený, po čase praskne.“ Daniel uslyšel šramot, tak zpozorněl. Koukal se za určitým hlukem. Do podlaží přijíždělo auto. Myslel si, že to je past dálniční policie, Tina s Tomem instinktivně otočili hlavu za přijížděním autem. V tu dobu Daniel se vypařil jako pára nad hrncem. Když si toho všiml Tom s Tinou, prohlíželi okolí, ale tajemní neznámí byl fuč.

Už bylo neskoro odpoledne a Daniel se vracel domů z práce. Doma se přivítal se svou manželkou Janou a synem Patrikem. Najednou si všiml z okna z kuchyně, že před jeho domem stojí auto, ve kterém seděl Kollmanův bývalý zaměstnanec. Chtěli mít kontrolu, že Daniel neudělá nějakou blbost.

V mercedesu……. Tina s Tomem se vraceli na služebnu. Tině zazvonil mobil, kde na druhém konci drátu byla šéfka. Měla novinku v případu.

TINA: “ ……. Už jsme na cestě.“

TOM: “ Co se děje?“

TINA:“ Máme novou stopu. Máme se objevit na služebně.“

Na služebně……. Všichni se srotili v šéfčině kanceláři.

ŠÉFKA: “ Tak ta naše zásadní stopa je, od kolegů z Düsseldorfu, kde měla jedna řidička nehodu. Nehodu zapříčinil alkohol, kdy jí v krvi našli skoro 2‰. Podle manžela jeho žena moc alkoholu neholduje.“

SEMIR: “ A co nám kolegové z Düsseldorfu poslali?“

ŠÉFKA: “ Fotografii jednoho muže z kamerového záznamu z nemocnice.“ Předložila komisařův fotografii z kamerového záznamu. „Podle nemocničního personálu tu uklízí pouze jedna úklidová služba. Zaměstnanci toho muže nikdy neviděli.“

TOM:“ Takže náš muž z fotografie vyměnil krevní testy, aby to všechno spadlo na řidičku.“

ŠÉFKA:“ Ano, Andrea ho prohnala počítačem. Jmenuje se Karl Meyer, který před měsícem pracoval ve firmě Kollmann.“

Firma Kollmann……. Heinz s Erikem seděli v šéfově kanceláři.

ERIK:“ Daniel se setkal v podzemních garážích s nějakými lidmi. Určitě to byl někdo od dálniční policie.“

HEINZ:“ Jestli mluvil, tak jsme pěkně nahraní. Čas hraje proti nám. Bude to jenom chvilka, kdy se tu objeví.“ Do jejich rozhovoru se ozval telefon. Heinz ho vzal. „Kollmann…….“

ROBERT:“ Mám pro vás něco zajímavýho.“

HEINZ:“ A co to je?“

ROBERT:“ Jedny moc důležité papíry, který by vám mohli srazit vaz. Čtu si tu o vyrobených 250 000 pneumatikách, ve kterých jsou i kusy vadný.“

HEINZ:“ Jak jste k tomu přišel?“

ROBERT:“ To teď není důležitý. Chtěl bych od vás něco?“

HEINZ:“ A co by to mělo být?“

ROBERT:“ Peníze.“

HEINZ:“ A kolik by to mělo být?“

ROBERT:“ Mělo by mi stačit 500 000€. Kdy se sejdeme, se dozvíte až zítra.“ Zavěsil.

Druhý den ráno……. Daniel se rozloučil s manželkou Janou a synem Patrikem, který odjížděl s maminkou do školy. Daniel měl telefonát s ředitelem a přítelem Kollmannem.

DANIEL:“ Haller…….“

HEINZ:“ Daniely, přijeď do firmy, co nejdříve.“

DANIEL: “ Něco se snad děje?“

HEINZ: “ Máme tu jeden závažný problém. Včera se mnou někdo spojil a má naše papíry.“

DANIEL: “ Dobře, za chvilku jsem tam.“ Danielovi bleskla myšlenka – bratr Robert. Šel do jeho pracovny, kde v papírových krabicích hledal papíry. Ale žádné nenašel, Robert má za lubem něco nekalého.

U Meyera doma……. Dálniční policie zajela na adresu Karla Meyera. Meyer byl doma, ale netušil, že budeme mít návštěvu. V celém baráku byli staré dřevěné dveře, které se dali lehce otevřít i pomocí kreditky. Meyer byl celý vykulený, když se mu někdo pokoušel vniknout do bytu. Meyer na nic nečekal a utíkal ven přes okno v kuchyni. Tom se Semirem letěli za ním, Tina si v klidu prohlédla byt a zavolala kolegy. Meyer ujížděl pryč v ukradeném náklaďáku, který byl plný platovými barely vody. Barely se vody v zatáčkách vysypávaly na silnici.

SEMIR: “ Nemáš žízeň?“

TOM: “ Tolik toho zase nevypiju.“

BMW se vysypaným barelům s vodou vyhýbalo, jako i ostatní účastníci na silnici. Stávaly se malé plechové šťouchance. Jejich honička skončila u objezdového kruhu, když to vzal Meyer v proti směru, než se tu protáhlo BMW, utvořila se před objízdným kruhem nehoda. Meyer měl radost, že má pokoj od flízlů.

Ve firmě Kollmann……. Daniel s Erikem sedí v kanceláři Heinze Kollmana.

HEINZ: “ Jak jsem už říkal, máme závažný problém. Někdo se dostal k našim důvěrným papírům, kde jsou naše testy pneumatik.“

ERIK:“ Když se to dostane do nepravých rukou, je to pro naši firmu hrozná věc.“

DANIEL: “ Chápu.“

HEINZ: „Chce po nás peníze – 500 000€. Předávku peněz se ještě dozvíme.“ Do jejich rozhovoru skočil telefonát. Heinz vzal telefon. „Kollmann…….“

ROBERT: “ Máte pro mě ty peníze?“

HEINZ: “ Ano, leží před mnou. Kdy a kde?“

ROBERT: “ Za hodinu pod kolínským dálničním přivaděčem na A7.“ Daniel hned poznal hlas Roberta a tušil nějakou lumpárnu. Chce si trochu přilepšit ke svému bídnému životu.

V Meyerově bytu……. Tina s kolegy prohledávali byt. Do bytu přišel Tom se Semirem.

TINA:“ Jak jste dopadli?“

TOM:“ Ani se neptej.“

TINA:“ Takže zdrhnul.“

SEMIR:“ Je v bytě něco zajímavýho?“

TINA:“ Z celého bytu je nejzajímavější jedna adresa.“

TOM:“ A komu patří?“

TINA:“ Andrea ji ještě prohání počítačem.“

SEMIR:“ Tak se zajedeme podívat do firmy Kollmann.“

Smrt jen o vlásek 4/6

26. 1. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na služebně……. Tom se Semirem byli u šéfky v kanceláři.

ŠÉFKA:“ Schrankmannová mě bombarduje otázkami, co už máme.“

SEMIR:“ Nehoda nebyla připravovaná, ale nešťastná. Hartmut určil, že jde o špatnou konstrukci pneumatik.“

TOM:“ Hledáme podobné případy.“

ŠÉFKA:“ Dobře. A kde jste nechali Tinu?“

SEMIR:“ Ta jela za organizátorem oslavy do Korschenbroichu a ještě se tam zdrží, protože je u nehody.“

ŠÉFKA:“ U nehody?“

TOM:“ Ano, spolu s Hotem a Bonrátem. Bližší informace nevíme.“

U nehody……. Lékař ze sanitky se postaral o mladého řidiče a lékař z vrtulníku o mladou dívku, kterou odvezli vrtulníkem. Hasiči pomalu vyprošťovali Fiat z konstrukce elektrického vedení. Když těžká technika vyzvedla Fiat a postavila ho na odtahovku, Tina si prohlížela auta. Zastavila se u přední pneumatiky u řidiče.

HOTE:“ Něco jsi našla?“

TINA:“ Ano, tady tu trhlinu.“ Byla to prasklina, která se udělala sama při určité rychlosti. Ukazovala ji Hotemu, byla krásně viditelná.

HOTE:“ To nevypadá dobře.“

TINA:“ Hote, postarej se, aby se ten Fiat dostal do rukou našeho technického oddělení.“

HOTE:“ Jistě.“

TINA:“ Díky. Mám takový tušení, že by to mohlo souviset s tou naší včerejší nehodou.“

Na služebně……. Tina přišla na služebnu společně s Hotem a Bonrátem. Hned si je museli dobrat jejich kolegové.

SEMIR:“ Naši ztracení kolegové se našli.“ Připojila se k nim Engelhardtová.

ŠÉFKA:“ Už jste se našli.“

TINA:“ Ano.“

ŠÉFKA:“ Jak dopadla nehoda v Korschenbroichu?“

TINA:“ Žádní mrtvý, jenom těžce zranění. A ještě prasklou pneumatiku.“

TOM:“ To mi zní povědomě.“

SEMIR:“ To nebude jenom náhoda, že tu máme dva stejné případy.“

BONRÁT: “ Auto jsme nechali odvést k Hartmutovi.“

ŠÉFKA:“ Jestli tu je víc takových pneumatik, tak by se měli, co nejdříve stáhnout z prodeje. A co ti dva řidiči?“

TINA: “ Jejich velká obliba je, si dělat z dálnice jsou malou soukromou rallye, když se vracejí domů z cest.“

HOTE: “ Za nimi přišel i jejich ředitel, který velmi zuřil a moc nadšen nebyl, co udělali.“

TINA: “ Ani se nedivím, že ředitel pění, protože před 2 lety, svou jízdou způsobili nehodu s těžkými zraněnými.“

SEMIR: “ To jsou teda dva pěkní ptáčkové.“

ŠÉFKA: “ A co našel Hartmut na jejich kamiónech.“

TOM:“ Ještě na nich pracuje. Nejdřív přednostně udělal auto mladých studentů.“

ŠÉFKA: “ A co rodiče těch mrtvých studentů?“

SEMIR: “ Sehnali jsme akorát rodiče Anji Böhmové. Rodiče Achima Sandera jsou na služební cestě, a zítra by se měli vracet. U sousedky jsme nechali vzkaz, aby se unás objevili.“

ŠÉFKA: “ Podívejte se na další případy a podívejte se buď na distributora, nebo výrobce pneumatik.“ Odešla do své kanceláře. Hote s Bonrátem si šli po své práci. Tina chtěla jít do své kanceláře…….

SEMIR: “ Tino, můžeš na chvilku…….“

TINA: “ Jistě…. Něco jsem snad provedla?….“ Tom už seděl ve své židli v kanceláři, když přišla Tina se Semirem. „Tak co máš na srdci?“

SEMIR:“ No víš, jak bych to jenom vysvětlil.“

TOM: “ Chceš s tím pomoc.“

TINA:“ Leze to z vás, jak z chlupaté deky.“

SEMIR: “ Nevím, kde bych měl začít.“

TOM: “ Dneska na KTU jsme potkali tvého otce…….“ Do toho mu skočil Semir.

SEMIR: “ Chtěl bych vědět, jestli tvůj otec si nedělá srandu. Že mě, Andreu a děti pozval na nedělní oběd.“

TINA: “ U stolu při nedělním obědu to tak jednou až dvakrát do měsíce vysloví naše maminka.“

SEMIR: “ To je fakt?“

TOM: “ Naprosto.“

SEMIR: “ A důvod?“

TINA: “ Znáš starý lidi, kteří si rádi povídají. A našim to asi tak chybí a asi jste jim tak trochu padli do oka.“ Semir šahal do kapsy pro peněženku, kde vzal papírovou bankovku – 10€.

SEMIR: “ Tome, tady máš těch 10€, o které jsme se vsadili.“ Předal je Tomovi do ruky.

TOM:“ Díky.“

Večer u Toma a Tiny……. Bylo už půl třetí a Tina si touto dobou četla rozečtenou detektivní knížku v obýváku v křesle při lampičce. Tina nemohla spát, trochu jí ve snech strašila jedna múza, že nehoda otce, maminky a dětí byla skutečná. Tom se převalil v posteli a chtěl se přitulit k Tině, ale zde nebyl. Tom se probudil a rozsvítil si lampičku na svém nočním stolu. Bylo mu to hned jasné, co pak se děje. Tom vstal z postele a šel za Tinou do obýváku.

TOM: “ Co ty tady?“

TINA: “ Nějak nemůžu spát.“

TOM: “ Nejde tak trochu o malé noční múry.“ Tina odtrhla oči od knihy.

TINA: “ Všechno tak pěkně začíná a končí hroznou nehodou…….“

TOM: “ A ještě k tomu ty fotky. Až se to všechno vyřeší, tak to bude zase dobrý.“

TINA: “ Čas je nejlepší přítel.“

TOM: “ Přinesu ti prášek na spaní, aby ses trochu vyspala.“

TINA: “ Ještě, že tě mám.“ Tom, než odešel pro prášek, dal Tině pusu na rty. Tina založila záložkou v knize, kde skončila a položila ji na konferenční stolek. Tina ze sebe sundala, složila deku, aby jí nebylo zima a položila na gauč. Tom držel v jedné ruce prášek a sklenici vody.

TOM:“ To ti prospěje.“ Tina několika doušky vody zapila prášek na spaní. Položila sklenici na konferenční stolek, zhasla lampičku a spolu s Tomem odešla spát.

Ráno u rodiny Hallerových……. U stolu v kuchyni u snídaně seděl syn Mark a manželka Jana, která balila Markovi svačinu do školy. K snídani přišla hlava rodiny Daniel. Se všemi se pozdravil a dal každému pusu na tvář a posadil se na své místo ke stolu. Daniel chtěl začít snídat, ale všiml si ranních novin na kraji stolu, kde byla na titulní straně zpráva o včerejších nehodách. Daniel byl myšlenkami v práci, kdy stál za tím, aby se vadné pneumatiky nepouštěli na trh.

JANA: “ Miláčku, mel bys co nejdříve se svým bratrem vyklidit ten pokoj a zařídit si konečně tu svou pracovnu.“ Přišla ke svému manželovi a zezadu ho objala. „Aby moje maminka mohla příští týden položit svou hlavu.“

DANIEL: “ Co? ……. Ach, ano. Samozřejmě, že Patrika popoženu.“

JANA: “ Co pak se s tebou děje?“

DANIEL: “ Ale nic, jen jsem si vzpomněl, co mě dneska všechno čeká.“

JANA: “ Zavolej svému bratrovi, abyste co nejdříve vyklidily ten pokojík a všechno to dali do tvé pracovny.“

DANIEL:“ Já vím. Dneska mu zavolám a dohodneme se spolu.“ Manželka se podívala na hodiny visící na zdi, kde byl čas odjet do školy.

JANA:“ Patriku, je čas vyrazit do školy.“

PATRIK:“ Jdu pro tašku.“ Odešel si do svého pokoje pro tašku, v kuchyni si od maminky vzal svačinu do školy. Jana a Patrik než odešli, dali tatínkovi pusu a rozloučili se s ním. Danielovi pořád v hlavě ležely ty nehody.

Na služebně……. Za Andreiným počítačem seděl, Hote a vedle něho stál Bonrát.

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj kluci.“

TOM, SEMIR:“ Ahoj.“

HOTE: „Tak jsme našli ty podobné nehody.“

BONRÁT:“ Je jich celkem 7. Ale vždy šlo jenom o těžké a lehké zranění.“ To už se k nim přidala Engelhardtová.

SEMIR:“ Jejich docela dost.“

ŠÉFKA:“ Je na čase si došlápnout na výrobce těch pneumatik.“

TOM:“ Čekáme na vyjádření Hartmuta.“

ŠÉFKA:„Měl by si s tím trochu pospíšit.“ Jako kdyby Hartmut slyšel šéfčino volání a jako blesk z čistého nebe se objevil na služebně.

HARTMUT: “ Přeji všem dobré ráno.“

SEMIR: “ Co pro nás máš?“

HARTMUT: “ Začnu u té včerejší nehody. Jedná se o ty samé vadné pneumatiky jako u té předchozí.“

ŠÉFKA:“ A kdo je vyrábí?“

HARTMUT: „Vyrábí je firma Kollmann v Düsseldorfu. S dlouholetou praxí, nikdy neměli takové problémy. Oba dva kamiony a auta jsou naprosto v pořádku.“

SEMIR:“ Firmě jak se to krásně hodí. Všechno spadne na řidiče a jejich výrobky se budou vesele dál prodávat, aby neztratili ani cent.“

TOM: “ Hold to tak už chodí.“

Smrt jen o vlásek 3/6

22. 1. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na KTU……. Na dvoře KTU stáli sešrotované vozy ze včerejší noci. U svého vozu Octavia stál Tinin otec s likvidátorem z pojišťovny, kde má Tinin otec přihlášené auto. Přijel mercedes na KTU, toho si všiml Tinin otec a šel se s nimi přivítat, likvidátor měl důležitý telefonát, a tak aby se neřeklo, že Tinin otec poslouchá.

OTEC: “ Ahoj.“

TOM:“ Ahoj.“

SEMIR:“ Dobrý den.“

OTEC:“ Taky vás zdravím Semire. Už jsme se dlouho neviděli.“

SEMIR:“ To je pravda.“

OTEC:“ Kde jste nechali Tinu?“

TOM:“ Odjela za oslavencem, kde si ti mladí trochu vypili.“

SEMIR:“ Já půjdu zjistit, co má pro nás Hartmut.“ Jak řekl, tak učinil. Tom s Tinin otcem se bavili s likvidátorem.

HARTMUT:“ Ahoj Semire.“

SEMIR:“ Ahoj. Tak co máš?“

HARTMUT:“ Našel jsem prasklou pneumatiku.“

SEMIR:“ Prasklou pneumatiku?“

HARTMUT:“ Ano. Udělal jsem rozbor, ze kterého mi vyšlo, že by se tyto pneumatiky neměli vůbec přijít na trh.“

SEMIR:„Jak to?“

HARTMUT:“ Ty pneumatiky nejsou vhodné do vysoké rychlosti. Zkrátka mají konstrukční vadu. A byli koupené nedávno, vzorek na pneumatikách je jako netknutý.“

SEMIR:“ Jak se mohli dostat do prodeje……. A našel jsi ještě něco?“

HARTMUT:“ Prohlédl jsem celý vůz, je čistý jako sklo. Akorát ty vadný pneumatiky.“

SEMIR:“ Takže cílenou nehodu můžeme vyloučit. Byla to zkrátka nehoda s nešťastnými následky.“

HARTMUT:“ Jsem stejného názoru.“

SEMIR:“ Dík Hartmute.“

HARTMUT:“ Nemáš zač.“ Semir odešel za Tomem, který se bavil s Tinin otce u vypůjčeného auta Tininy maminky.

OTEC:“ Semire, nechtěl byste se u nás někdy zastavit s vaší rodinou.“

SEMIR:“ No já nevím…….“

OTEC:“ Klidně můžete přijít na nedělní oběd.“

SEMIR:“ Přece Vás takhle budeme otravovat.“

OTEC:“ Ale vůbec ne. A taky to tak musím svést na manželku, že by Vás ráda viděla a popovídala.“

SEMIR:“ Zkusím to navrhnout doma…….“

OTEC:“ To rád slyším. Už vás nebudu dál zdržovat. Tak ode mě pozdravujte Tinu.“

TOM:“ Pozdrav rád vyřídím.“

OTEC:“ Ahoj.“

TOM:“ Ahoj.“

SEMIR:“ Nashle.“ Otec nasedl do auta. Tom a Semir na rozloučenou zamávali. „To si dělal Tinin otec dělal srandu.“

TOM:“ Ne. Vůbec ne. Tchýně o tom dost často mluví, že by vás chtěla vidět.“

SEMIR:“ To se mi nějak nezdá. Tak se vsadíme o 5€.“

TOM:“ Co mám s tebou dělat…….“

SEMIR:“ Nic.“ Tom se Semirem s úsměvy nasedali do mercedesu a jeli na služebnu.

V Korschenbroichu……. Vínová Octavia zastavila před domem Hesseových. Matka Dominika se vracela z nákupu, když si všimla Tiny.

MATKA:“ Jde za námi?“

TINA: “ Ano. Paní Hesseová?“

MATKA: “ Ano. A kdo jste vy?“

TINA:“ Tina Kranichová a jsem od dálniční policie. Přišla jsem za vaším synem Dominikem.“ Prokázala se svým průkazem.

MATKA:“ A co mu chcete?“

TINA: “ Jde o jeho kamarády a jeho rozlučkový večírek.“

MATKA: “ Tak pojďte dovnitř.“ Dominik seděl v kuchyni nad snídaní. Až teď vstával, protože vyspával včerejší noc. „Dominiku, vedu ti návštěvu.“

DOMINIK: “ A kdo to je?“

TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie. Přišla jsem kvůli Miriam, Robertovi, Achimovi a Anje.“

DOMINIK: “ Stalo se jim něco?“

TINA:“ Včera večer měli vážnou nehodu, při které bohužel přišli o život.“

DOMINIK: “ To né. Měli tady u nás přespat. Zapíjeli jsme moje stipendium do Anglie. Znali jsme se od mala.“

MATKA: “ To je strašné……. Jak se to stalo?“

TINA: “ Přesnou příčinu ještě zjišťujeme. Ale zřejmě k tomu napomohl alkohol.“

MATKA: “ Říkala jsem ji, aby tu přespali, ale trvali na tom, že pojedou domů.“

DOMINIK:“ Vraceli se kvůli škole, aby byli včas na jedné hodině, protože měli vroubek u učitelky. Mě to bylo jedno, protože do školy nemusím, protože ve škole praskla vodovodní trubka a tak to dávají dohromady.“

TINA: “ A kdy přijeli za tebou?“

DOMINIK: “ Byli tady od odpoledne. Asi tak od tří a odjížděli před desátou.“

TINA: “ A kdo tu ještě byl?“

DOMINIK: “ Bylo nás celkem 10. Zbytek byl z mé školy.“

MATKA: “ Proč to chcete vědět?“

TINA: “ Kvůli vyšetřování, jestli někdo neměl spadeno na Miriam a Roberta. Aby tak postrašil jejich rodiče, kvůli nějakým jejich kauzám.“

MATKA: “ Takhle…….“

TINA: “ Dominiku, nevíš o něčem takovým?“

DOMINIK:“ Ne, Miriam a Robert nic neříkali.“

TINA:“ Dobře. Tak já vás už nebudu zdržovat. Kdyby něco, dejte vědět.“ Položila na svoji vizitku. „Nashle.“

DOMINIK, MATKA:“ Nashle.“ Tina odešla z baráku, nasedla do Octavie a odjela.

Silnice č. 31……. Vínová Octavia se vracela na služebnu po silnici č. 31. Po této silnici jel i mladý pár v modrém Fiatu Punto. Mladý řidič měl velmi krátce koupený tento vůz. Jeli ho trochu projet, aby si na něho zvykl. Najednou prdla přední pneumatika na straně řidiče, jako kdyby do ní někdo střelil. Mladík měl problémy vůz udržet na vozovce, u silnice byli složené stohy slámy, na jeden z nich najel Fiat, proletěl billboardem a skončil v železném sloupu elektrického vedení. Horní část sloupu spadl na auto a tím bylo znemožněné vytažené zraněných lidí. Ostatní řidiči zastavovali, a mezi nimi byla i vínová Octavia. Tina přiběhla k autu, u auta byl ještě jeden člověk, chtěl tak pomoc, ale auto bylo pod proudem.

TINA:“ Ničeho se nedotýkejte, auto je pod proudem. Hned tu bude pomoc.“

MLADÍK:“ Přítelkyně na tom není moc dobře.“ Tina odběhla ke svému autu a přes vysílačku zavolala pomoc.

TINA:“ Kobra11, centrále.“

CENTRÁLA:“ Centrála, slyší.“

TINA: “ Těžká nehoda na silnici č. 31 poblíž obce Korschenbroichu, auto skončilo ve vedení elektrického vedení. Potřebuji tu záchranku, kolegy, hasiče a zajistěte rychlého vypnutí elektrického vedení poblíž obce Korschenbroichu.“

CENTRÁLA:“ Rozumím, hned tam posílám kolegy.“

TINA:“ Díky.“ Zavěsila vysílačku. V tom se ve vzduchu pohyboval záchranný vrtulník, který letěl zpět na základnu. Všimli si nehody a tak se toho hned chopila. Vrtulník přistál kousek dál na louce. Lékař se sanitářem běželi k autu, lékař se víc přiblížil k řidiči a ptal se, co mu je a jak je tam jeho přítelkyně. Přiběhl i pilot vrtulníku.

LÉKAŘ:“ Co nejrychleji potřebujeme vypnout elektrický proud.“

TINA:“ Už se na tom pracuje.“

LÉKAŘ:„Nevypadá moc dobře.“

Hote s Bonrátem se pomalu vraceli na služebnu, ale po cestě se stavovali na malou svačinku. Jejich Porschem se ozvala vysílačka.

CENTRÁLA:“ Všem hlídkám, kdo je poblíž obce Korschenbroichu, jde zde vážná nehoda…….“ Vzal vysílačku a ozval se na služebnu.

HOTE:“ Tady Kobra 19, co se přesně stalo?“

CENTRÁLA:“ Auto narazilo do vedení elektrického vedení.“

HOTE:“ A je někdo u toho?“

CENTRÁLA:“ Nehodu ohlásila Kobra11.“

HOTE:“ Kobra19 přebírá to.“

CENTRÁLA:“ Rozumím, Kobro19.“ Hote, zavěsil vysílačku.

BONRÁT:“ Ale je trochu z ruky.“

HOTE:“ Ale kolegové potřebují naši pomoc.“

BONRÁT:“ No dobře.“ Policejní Porsche vyrazilo na cestu se spuštěným majáčkem.Na služebně……. Tom se Semirem se při svém příchodu na služebnu zastavili u Andrey.

TOM:“ Tina tu ještě není?“

ANDREA:“ Ne, je dopravní nehody. Auto skočilo v elektrickém vedení.“

TOM:“ A kde?“

ANDREA:“ V Korschenbroichu.“

SEMIR:“ A Hote s Bonrátem?“

ANDREA:“ Ti tam jeli taky.“

U nehody………. Minuty ubíhali tak rychle, že by se dalo napětí krájet a zkracuje naděje pro mladou spolujezdkyni ve Fiatu. Lékař z vrtulníku dal mladíkovi instrukce, aby to čekaní na odpojení, dalo čas pro jeho přítelkyni. K místu nehody přijelo policejní Porsche, Hote s Bonrátem zašli za Tinou, která se bavila s jedním policistou, jak je to daleko s odpojením elektrického proudu.

TINA:“ Co vy tady?“

HOTE:“ Přijeli jsme na pomoc.“

TINA:“ Od vás velmi šlechetné.“

BONRÁT:“ My víme.“

TINA:“ Už by bylo příhodné, aby vypnuly ten elektrický proud.“

HOTE:“ To chápu.“ Kolegové z dálniční policie se bavili, jak dopadli v nemocnici a co dělala Tina zde v Korschenbroichu. Jako blesk z čistého nebe se u nich objevil policista.

TINA:“ Něco nového?“

POLICISTA:“ Ano, dostal jsem zprávu, že odpojili elektrický proud.“

TINA:“ No sláva.“ Tina zaběhla za lékaři a hasiči, že můžou pomalu začít s vyprošťování lidí z Fiatu.

Smrt jen o vlásek 2/6

19. 1. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Hote, se podíval pořádně a jako poslední byla Andrea na 10 levlu. To se u nich objevila Andrea.

HOTE: “ Andreo, ty ses taky přidala?“

ANDREA: “ Z nudy. Jinak volala šéfka, že se opravdu jedná o děti vysoce postavěných lidí, o které se postará se Schrankmannovou. Někdo se má zastavit na patologii, objet firmu, rodiny a školu.“

SEMIR: “ Tak si to rozdělíme. My dva si vezmeme ty dvě rodiny…….“

TINA: “ A na mě zbyl ten zbytek.“

SEMIR: “ Nějaký námitky?“

TINA: “ Ne, naprosto spokojená.“

BONRÁT:“ A my se podíváme na ty dva řidiče kamionů.“

TOM:“ Výborný nápad.“

Na patologii……. Šéfka Engelhardtová a státní zástupkyně Schrankmannová byli u patologa v jeho kanceláři, kde čekali na rodiny mrtvých dětí – Robert Kessler a Miriam Schweringová. Tina šla za nimi do kanceláře.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Asi Vám nemusím říkat, co to znamená, když v případu hrají jména vysoce postavených lidí. Ráda bych, aby to bylo všechno, co nejdřív vyřešeno.“

TINA: “ Ještě nějakou chvilku potrvá. Jsme ještě na začátku. Zatím nevíme přesnou příčinu nehody.“

ŠÉFKA: “ Ale budeme se snažit, co to nejdřív vyřešit.“

SCHRANKMANNOVÁ:“ Rodiče nebudou chtít, aby se v tom dlouho šťouralo. Jde o jejich dobrou pověst. Dozvěděla jsem se, co by se mohlo při té včerejší nehodě stát……. Takže si umíte představit, co pro ty rodiče znamená.“

TINA: “ Nadevšechno to dopadlo dobře…….“

ŠÉFKA: “ Buďme rádi, že není více mrtvých, to bychom nevěděli, kam dřív skočit.“ Schrankmannová zahlédla přicházející rodiče mrtvých dětí.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Jak jsem řekla, rychle pryč ze stolu.“

TINA:“ Jistě.“ Schrankmannová se šéfkou odešli za rodiči. V kanceláři se objevil patolog.

PATOLOG: “ Škoda vyhaslých mladých lidí.“

TINA: “ Našel jste něco při pitvě?“

PATOLOG: “ Všichni čtyři měli dost vysokou hladinu promile alkoholu a jednoho jsem našel stopy zelených rostlinek.“

TINA:“ Myslíte marihuanu?“

PATOLOG: “ Ano, v přiměřeném množství. Chlapec věděl, kolik mu stačí.“

TINA:“ Znalec. A kolik toho vypili?“

PATOLOG: “ U všech jsem našel dost vysoké promile – každý měl přes 2‰.“

TINA: “ Takový množství jsem měla akorát třikrát za život. I tak by se někde za rohem vymlátili.“

PATOLOG: “ Vím, že mi do toho nic není, ale jaké byli ty vaše alkoholové neřesti.“

TINA:“ 18 narozeniny, maturita a závěrečné zkoušky na policejní škole.“

PATOLOG: “ Tak jsme na tom úplně stejně.“

TINA: “ Jestli to je všechno, tak se rozloučím.“

PATOLOG: “ Jistě, kdybych něco našel, dám vědět.“ Tina s patologem se rozloučili, Tina odešla z patologie.

U domu Sanderových……. Semir s Tomem vystoupili z mercedesu, zvonili na Sanderovi. Ale z malého rodinného domečku nikdo nepřicházel otevírat.

SEMIR:“ Nikdo není doma.“

TOM: “ Tak jim tu necháme pozvánku.“ Sousedka si všimla Toma a Semira před barákem Sanderových.

SOUSEDKA: “ Hledáte Sanderovi?“

SEMIR:“ Ano.“

SOUSEDKA: “ Jsem sousedka Sanderových. Pan Sander a paní Sanderová jsou na služební cestě.“

TOM: “ A kdy se vrátí?“

SOUSEDKA: “ Měli by přijet zítra. Něco se snad stalo?“

SEMIR: “ Ano, jde o jejich syna Achima. Ale o tom bych rádi s rodiči.“

SOUSEDKA: “ Chápu. Nemám jim něco vyřídit. Jsou v takové oblasti, že jim nedá ani zavolat.“

SEMIR:“ Až se Sanderovi vrátí, ať se nám ozvou.“ Semir předal sousedce svou vizitku.

SOUSEDKA: “ Dobře. Já jim to předám, až je uvidím.“

TOM: “ Děkujeme za pomoc.“

SOUSEDKA: “ Nemáte vůbec zač.“

TOM, SEMIR:“ Nashle.“

SOUSEDKA: “ Nashle.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a vyrazili za druhou rodinou. Sousedka odešla do svého domku.

Ve firmě UHLIG SPEDITION……. Vínová Octavia zastavila u nakládacích ramp, kde se nakládaly dva kamiony. Budova s kancelářemi ředitele, sekretářky a dalších lidí s místnostmi pro řidiče, když se vrátí z cesty, byli v opravách. Bylo to ohraničeno páskou, kde byl postaven stavební materiál, bordel z kanceláří,……. O kus dál stáli dva řidiči.

PATRIK: “ To je kus. Že by to byla další Frankova nová sukně.“ Tina odcházela od auta po postranných betonových schůdcích na rampu, kde se bavili dva skladníci.

MICHAL: “ Ale jeto jeho typ.“

PATRIK:“ Pěkná holka.“ Jeden ze skladníků zavedl Tinu za ředitelem Uhligem do jeho provizorní kanceláře.

TINA:“ Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým průkazem.

UHLIG:“ Uhlig, ředitel Uhlig Spedition. Rád bych vás přijal v mé v kanceláři, ale ta se teď rekonstruuje. Co můžu pro vás udělat?“ Nabídl židli Tině, Tina nenamítala a posadila naproti ředitelovi.

TINA:“ Někdy ta rekonstrukce je potřebná, aspoň máte střechu nad hlavou. Přišla jsem kvůli vašim dvoum řidičům…….“ Uhlig skočil Tině do řeči v rozčileném stavu.

UHLIG:“ To mi dělají snad na schvál! Až se mi dostanou do ruky, tak je přetrhnu!“

TINA:“ Jestli máme na mysli stejný řidiče – Erik Kreuz a Matthias Karp.“ Uhlig se trochu uklidnil.

UHLIG:“ Omlouvám se svoje chování, ale nijak se to nedalo. Co se přesně stalo?“

TINA:“ To je v pořádku. Včera večer způsobili nehodu, kde šlo jenom o sešrotované plechy. Oba dva leží v nemocnici u sv. Anny.“

UHLIG:“ To je ta nehoda, kde zemřeli ty mladí lidi?“

TINA:“ Ano. Předpokládám, že v minulosti udělali něco podobného.“

UHLIG:“ Správná dedukce. Erik a Matthias velmi rádi mezi sebou závodí, když se vracejí z cest do firmy. Pořád jim to říkám, aby takhle neblbly, aby se na posledních 10 km skončili ve škarpě. Už to bude skoro 2 roky zpátky, kdy svou blbostí způsobili nehodu, kdy spolujezdec skončil v nemocnici s těžkými zraněnými.“

TINA: “ Moc si z toho nevzali k srdci. Co se stalo se spolujezdcem?“

UHLIG:“ Dlouho mu trvalo, než úplně zotavil. Ty dva se vůbec nepoučí.“

TINA:“ Ani tato nehoda. Měli víc rozumu, než štěstí, že šlo jenom o plechy. Účastníci nehody se stačili ukrýt do bezpečí.“

UHLIG:“ To je na tom to pozitivní. Přidělali mi spoustu práce.“

TINA:“ Už vás dál nebudu zdržovat. Máte plno práce.“ Tina a Uhlig se rozloučili. Tina odešla z kanceláře, nasedla do Octavie a vyrazila do školy, kam děti chodily.

Rodina Böhmova……. Zde byl Semir s Tomem oznámit rodině smutnou věc, že jejich dcera Anja Böhmová. Matka Anji seděla v obýváku na sedačce a měla oči plné slz. Manžel jí přinesl kapesník na její slzy.

SEMIR:“ Potřebovali jsme, kde byla vaše dcera?“

MANŽEL:“ Byla na rozlučce u kamaráda z dětství.“

TOM:“ A jak se ten kamarád jmenuje?“

MANŽELKA:“ Dominik Hesse. Za 14 dní odjíždí do Anglie, kde bude studovat. Dostal stipendium. A tak to byli…….“

SEMIR:“ A kdo další s Anjou tam byl?“

MANŽEL:“ Její kamarádi ze školy – Achim Sander, Miriam Schweringová a Robert Kessler. Všichni se znali od mala.“

MANŽELKA:“ Byli všichni nejlepší parta.“

MANŽEL:“ Nesouvisí s tím ta nehoda na dálnici, kde zemřeli?“

TOM:“ Bohužel ano. Příčiny nehody ještě objasňujeme.“

SEMIR:“ Anja s kamarády měl u Dominika přespat nebo měli jet domů.“

MANŽEL:“ Bylo to na jejich rozhodnutí, ale my jsme byli pro, aby u Dominika přespali.“

SEMIR:“ Už vás necháme. Kdybyste si na něco vzpomněli, dejte klidně vědět.“ Složil na stůl svou vizitku. Tom se Semirem se s Böhmovými a odešli z domku. Nasedli do mercedesu a vyrazili za Tinou ke škole, kam mrtvý chodily.

Ve škole……. Tina čekala na své kolegy u vínové Octavie. Během chvilky se objevil mercedes na parkovišti před školou. Tom se Semirem zašli za Tinou. Semir telefonoval s Andreou, když vystupoval z mercedesu. Už se loučili.

TINA:“ Tak už máte, kde našli mladí tak zřídili?“

SEMIR:“ Máme, byli oslavovat.“

TINA:“ Taky podle toho odpovídala, jejich hladila alkoholu v krvi. Přes 2‰. A jeden z nich si měl v přiměřeném množství pár doušků marihuany.“

SEMIR:“ Po takovém množství by museli skončit v prvním stromu.“

TOM:“ Přece by v takovém stavu neujeli tolik kilometrů. Žádnej pátý člověk v autě nebyl. To by museli sedět tři na zadních sedačkách.“

SEMIR:“ A tak rychle by se zase nepřemístili, jak jsme je našli.“

TINA:“ A kdyby tam s nimi ještě někdo byl, svědkové by si ho všimli.“

TOM:“ To je pravda.“ Komisařové se sebrali a odešli za ředitelem školy. Školník je zavedl do ředitelovy kanceláře. Ředitel byl úplně v šoku, že jeho čtyři mladí studenti – Robert Kessler, Miriam Schweringová, Anja Böhmová a Achim Sander jsou po smrti. Do ředitelovy kanceláře byla pozvána jejich třídní učitelka, aby to pak šla, pak společně šla říct její celé třídě. Od dalších studentů se toho moc nedozvěděli, jestli by měl někdo spadeno na Miriam a Roberta. A další nikdo jiný u Dominika nebyl na jeho rozlučce ze třídy, protože chodí na jinou školu. Akorát ho tak trochu znají z vyprávění od zesnulých studentů. S nepořízenou komisařové odešli ze školy. Po cestě k autům Semir zazvonil mobil, který uvedl. Na druhém drátě byl Hartmut, že něco pro ně má.

TOM:“ Co se děje?“

SEMIR:“ Hartmut už něco pro nás má.“

TOM:“ Tak ho poctíme naší návštěvou.“

SEMIR: “ A kdo zajede za tím Dominikem?“

TOM:“ Semire, nějak jsi zapomněl na naši milou kolegyni.“

SEMIR:“ Pravda.“ Usmíval se pod fousy. Semir šáhl do mercedesu pro malý papírek, který předal Tině.

TINA:“ Díky kolego.“ Tina to brala s úsměvem, ale i tak to trochu tušila, že pojede za Dominikem Hessem do Korschenbroichu. Odešla ke svému autu, nasedla a odjela za Dominikem Hessem. Tom se Semirem nasedli do mercedesu a odjeli za Hartmutem.

Povídka č.122: Smrt jen o vlásek 1/6

16. 1. 2016 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Dálniční policie dostala od šéfky Engelhardtové prodloužené volno. Každý s ním naložil podle svých potřeb. Tina po tomto víkendu měla nastoupit do aktivní služby. Tak si Tina s Tomem vyrazili na víkend do romantické Paříže, kde měli program od jedné cestovní kanceláře, že měli jeden den focení s profesionálním fotografem Hansem Müllerem. Tina byla jeho fanynka, moc jí líbili jeho fotky, které fotil – hlavně přírodu, ale postavy také neodmítl. Setkání s fotografem bylo individuální.

Péťa, Martin a Tininy rodiče jeli do švýcarské Ženevy, kde byl víkendový autosalon – značky všech vozidel, které existují – jak nové modely, ale také i staré modely, které jezdily za dob Habsburků,……. Kluci o tom básnili celý týden.

Nastala neděle. Už bylo kolem desáté večerní. Tina s Tomem v kuchyni si prohlíželi na notebooku fotografie z Paříže. Fotografie dostali hned po focení. Úplně se nad nimi rozplývali.

TINA:“ Už je docela pozdě. Už by se pomalu vrátit.“

TOM:“ Neboj, oni se brzy vrátí.“ Dal Tině pusu na rty. V tom okamžiku zazvonil Tinin mobil na kuchyňské lince. Tina chtěla vstát, ale Tom ji zadržel. “ Vezmu to. Užij si těch pár hodin v klidu.“ Tina se koukala na fotky v notebooku. “ Ano,……. Ahoj……. Co se stalo? ……. Nehodu.“ Tomovi se třásl hlas, tak trochu pomyslel na to nejhorší, co může být v tuto chvíli. „……. A kde?“ To už zpozornila i Tina. Otočila na Toma. „……. Dobře, přijedeme pro vás……. Ahoj.“ Tom zavěsil.

TINA:“ Kdo měl nehodu?“ Přišla k Tomovi.

TOM:“ Otec…….“ Tina byla nejistá, ale bála se o svoje rodiče a děti.

TINA:“ Jak jsou na tom?“

TOM:“ Jsou v pořádku. Jen tak tak unikli smrti.“

Na místě nehody……. Tato hromadná nehoda se stala od havarovaného Golfa, kterému praskla přední pneumatika. Čtyři mladí lidé nehodu nepřežili – Robert Kessler, Miriam Schweringová, Anja Böhmová a Achim Sander. Dojíždějící auta zastavila před nehodou a lidé zavolali pomoc. Z dálky se na toto místo řítila dva kamiony, které obsadili oba dva pruhy dálnice. Řidiči kamionů rádi mezi sebou závodili. Všimli si toho dost pozdě, řidiči stávajících aut rychle utíkali do bezpečí, aby je kamiony nesmetly. Kamiony jenom smetly několik aut, které stály v pruzích. Mercedes zastavil v odstavném pruhu se spuštěnými majáčky. Jako první vystoupila Tina, Péťa a Martin běželi naproti Tině, aby se mohli obejmout a říct, že jsou v pořádku. Děti také neopomněli na svého milovaného tatínka, se kterým se taky bouřlivě přivítali, pak společně odešli za rodiči, kteří seděli v sanitce.

TINA:“ Jak to tu vypadá, jste měli teda z pekla štěstí.“

OTEC:“ A to obrovské.“

MATKA:“ Ne na darmo se říká, že jsi jednou nohou v kriminále a druhou na hřbitově.“

PÉŤA:“ A babi, co to znamená?“

MATKA:“ Na to jsi ještě malej.“

TOM:“ Až přijde čas, tak to pochopíš.“ Tina okouněla okolo po nehodě.

TINA:“ Půjdu si to okouknout.“ Odešla za Hotem a Bonrátem, kteří měli tuto nehodu na starosti. „Ahoj kluci.“ Po chvilce Tom také zahlédl své kolegy a vyrazil za nimi.

HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“

HOTE:“ Když jsme tu viděli tvoje rodiče s dětmi a viděli jsme, že jsou v pořádku, nechali jsme to na nich, aby vám dali vědět.“

BONRÁT:“ Aby to nevyznělo, že jsou na tom špatně.“

TINA: “ To je dobrý. Hlavní je, že jsou v pohodě.“ To už se u nich objevil Tom.

TOM: “ Ahoj.“

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“

TOM: “ Co se tu stalo?“

HOTE: “ Byli jsme zavolány k nehodě zeleného Golfa. Když jsme sem přijeli, bylo tohle to vrakoviště.“

BONRÁT:“ Čtyři mladí lidé to z Golfa nepřežili. Když ostatní tak rychle nezareagovali, bylo by jich tady víc. Do stojících aut tu narazili plnou rychlostí dva kamiony.“

HOTE:“ Zřejmě mladík nezvládl řízení a havarovali. Museli si všichni trochu připít na zdraví.“

TOM:“ Jak to přesně vystihla tvoje maminka.“

TINA:“ Jedna noha v kriminále druhá na hřbitově.“

BONRÁT:“ Jak pravdivé.“ To už se k této zácpě šinulo BMW.

SEMIR:“ To snad né. Další zácpa.“

ANDREA:“ Teď to vypadá na delší dobu.“

SEMIR:“ Celej den jenom v zácpách.“

ANDREA:“ Zřejmě je dneska den blbec.“

SEMIR:“ Koukni támhle.“ BMW stálo za mercedesem, který stál v odstavném pruhu. „To je Tomův mercedes.“

ANDREA:“ To je nějaký divný. Co ti Tom říkal, byl s Tinou pryč.“

SEMIR:“ Doufám, že se nic vážného nestalo. Půjdu to okouknout.“

ANDREA:“ Dobře.“ Semir vystoupil z BMW a štrádoval si to ke skupince.

HOTE:“ Tady jsou doklady od těch mladých lidí.“ Předal jej Tině do ruky. Tina si je s Tomem pročítali, když se u nich objevil Semir.

SEMIR:“ Ahoj ve spolek.“

HOTE:“ Semire, co ty tady?“

SEMIR:“ Trčím tu v zácpě.“

TOM:“ To se teprve vracíte s Andreou z víkendu?“

SEMIR:“ Ano. Po cestě jsme vyžrali všechny zácpy, kolony……., které byli na naší cestě.“

TOM:“ Jméno Kessler mi něco říká……. Není syn toho právníka Jana Kesslera?“

BONRÁT:“ Zatím ani jeden soud neprohrál. Jednou psali v novinách, že jeho syn Robert půjde v jeho šlépějích.“

SEMIR:“ Schweringová……. Jestli se nepletu, jedna sedí na ministerstvu vnitra.“

TINA:“ Měla by příští rok převzít celý vedení ministerstva vnitra.“

HOTE:“ Jestli je to tak, měla by o tom vědět šéfová.“

SEMIR:“ Nechcete nějak pomoct.“

HOTE:“ Semire, klidně jeď domů, my to tady už zvládneme.“

SEMIR:“ Že jsem se vůbec ptal.“ Rozloučil se a odcházel ke svému BMW.

TOM:“ Tino, vem Péťu, Martina a maminku a jeďte domů. Já tu s tvým otcem zůstaneme, než se to tady vyřeší.“

BONRÁT:“ Rádi vás pak hodíme domů.“ Tom předal Tině klíče od auta.

TINA:“ Tak zítra ahoj.“

HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“ Tina odešla za rodinou spolu s Tomem, aby se rozloučil s klukama. Peťula už pomalu usínal, a tak ho Tina na ruku a pomalu odcházeli k autu, kde si trochu Tina popovídala s Andreou, než přišla maminka s Martinem. Pak BMW a mercedes společně odjeli domů.

U Tininých rodičů……. Péťa a Martin už dávno spali, jen co přijeli domů, šli rovnou do postele. Když k baráku dorazilo policejní auto s Tomem a Tininým otcem, maminka se také odebrala na kutě. Tom s otcem vešli do pokoje, Tina stála mezi dveřmi do kuchyně, kde před tím byla odnést skleničku po mamince.

TINA: “ To jste to vzali docela hopem.“

TOM: “ Hote s Bonrátem to vzali rychle. Chtěli, aby se brzy dostali domů.“

OTEC: “ A kde je maminka?“

TINA: “ Ta šla před malou chvilkou spát.“ Tom se posadil na židli, kde před tím seděla Tina.

OTEC:“ Tak jestli vám to nebude vadit, budu jí následovat. Bylo toho dneska nějak moc. Dobrou noc.“

TINA, TOM:“ Dobrou noc.“ Tinin otec odešel na kutě.

TOM:“ Pocem ke mně.“ Tina šla k Tomovi a sedla si mu na klín. „Všechno dobře dopadlo.“

TINA:“ Taky mi spadl asi tak 2 tunový kámen ze srdce.“

TOM:“ Až tak moc těžký.“

TINA:“ Až tak…….“

TOM:“ Ale mě taky.“ Navzájem si prohodili úsměvy a dali polibek.

TINA:“ A šéfka se ozvala?“

TOM:“ Ještě ne. S Bonrátem jsme ji volali. Tak má od nás plno zmeškaných hovorů.“

TINA:“ Třeba se ještě ozve.“

TOM:“ Teď o půlnoci.“

TINA:“ Proč ne.“ Dali si pusu na rty. To už je z rozhovoru vyrušil Tomův mobil.

TOM:“ Kranich.“

ŠÉFKA:“ Tome, co jste chtěl. Mám tu od vás a Dietera několik zmeškaných telefonátů?“

TOM:“ Volali jsme kvůli jedné nehodě, která se stala. Přišli o život 4 mladí lidi. A potřebovali bychom prověřit dvě jména, která zřejmě figurují na vyšších postech.“

ŠÉFKA:“ Dobře, zapíšu si jejich jména.“

TOM:“ Robert Kessler a Miriam Schweringová.“

ŠÉFKA:“ Zítra to je ověřím. Tak zatím nic nepodnikejte, čekejte, až zavolám. Jestli se jedná o vysoké posty, Schrankmannová to bude chtít smést ze stolu, co nejdřív.“

TOM:“ Počkáme tedy na rozkazy ze shora.“ Šéfka a Tom se rozloučili se.

TINA:“ Tak trochu jsem tušila, že se musíme počkat na rozkazy. Taky už to zabalíme.“

TOM:“ Máš pravdu.“ Tina odnesla svou skleničku do kuchyně, kde na odchodu zhasla. Pak společně odešli do pelechu.

Na služebně……. Semir s Andreou se koukali na fotky z večerní nehody. Vypadali dost hrozivě na to, že bylo málo zraněných. Tina s Tomem přišli na služebnu.

SEMIER, ANDREA:„Ahoj.“

TINA, TOM: „Ahoj.“

SEMIR: “ Co šéfka? Ozvala se?“ Tina se koukala na fotky z večera u Andrey na stole.

TOM: “ Ozvala. Máme vyčkat, až se ozve, co máme dělat dál.“

SEMIR: “ Tak počkáme hodinku, a pak se když tak rozjedeme do té firmy, do rodin a do školy.“

HOTE:“ Tino, tady máš vše potřebné pro tvého otce ze včerejška.“ Předal Tině papírové desky se zprávou a fotodokumentací.

TINA: “ Díky.“

O hodinu později……. Tu hodinku nevěděli, co dělat, tak si hráli jednu hru, kde sestřelují bublinky stejné barvy. Za střelené bublinky se dostávají body a podle dostatečných bodů se přechází do další levlu, kde jsou jinak uspořádané bublinky na střílení. Tuto hru si zahraje celá parta z dálniční policie. Hote s Bonrátem si hráli bublinky a pořád se nemohli dostat do dalšího levlu.

HOTE: “ Jak se jenom dostat dál.“ Hote, byl už zoufalí, na to tomto levlu už strávil spoustu času a nějak mu to nevycházelo – buď mu došli bublinky anebo měl málo bodů. Tina šla okolo nich a zastavila u Hota a koukala se mu přes rameno.

BONRÁT: “ Taky mi to nějak nejde.“

TINA: “ Hote, na to je úplně jednoduchý fígl.“

HOTE: “ Jakej?“

TINA: “ Tak koukej.“

BONRÁT:“ Hote, Hote, každý sám.“

HOTE: “ Ono to jinak nejde.“

TINA:“ Jednou se to dá vydržet.“ Tina si načetla daný level hry, kdy jednoduchými 3 ranami bublinami do bublinové zdi, a Hote měl určitý počet na postup do nového levelu. “ Tak a je to.“

HOTE:“ Děkuji, vytrhla jsi trn z paty.“

TINA: “ Nemáš vůbec zač. Později bys taky na to přišel.“ Hote, začal hrát nový level. U Bonráta se zastavil Tom. Bonrát se mordoval se svým levlem.

HOTE: “ Taky ti to nějak nejde. Nepostrádáš náhodou tak SOS?“

BONRÁT: “ To SOS by se mi hodilo.“

TOM: “ Jedno SOS je na blízku.“ Přišel se za nimi podívat Semir

SEMIR: “ Jak vám to jde bublinofilové?“

BONRÁT:“ Špatně.“

HOTE: “ Mě to jde výborně. Už jsem v dalším kole.“ Tom udělal pár kliknutí na Bonrátově levelu a budíky do dalšího kola se jenom sypali.

BONRÁT:“ Už tě pomalu doháním.“ Hote, se koukal na celkovou mapu levlů. Jako na prvním místě na 65 levlu byla Tina, o 10 levlů v zadu byl Tom, kolem 40 levlů byl, Hote s Bonrátem a na 30 levlu se usadil Semir.

HOTE: “ Semire, nejsi nějak pozadu.“

SEMIR: “ Hote, jenom se podívej pořádně.“ Hote, se podíval pořádně a jako poslední byla Andrea na 10 levlu. To se u nich objevila Andrea.

Hana nebo Monika 4/4

21. 12. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Trochu se na Tinu koukali divně, protože tu byla jako takový vetřelec, když nasedala do svého služebního auta. Octavie odjela podle slov paní Wernerové. Vínová Octavia zastavila přímo před domem paní Weberové. Okolní lidé v ulici se podivně koukali na Tinu, když zastavila před domem. Paní Weberová pracovala na zahrádce, když se narovnala záda, zahlédla Tinu, která stála u plotu.

WEBEROVÁ: “ Co pak si přejete?“

TINA: “ Hledá paní Janu Weberovou.“

WEBEROVÁ: “ To jsem já. A kdo jste vy?“

TINA: “ Tina Kranichová, jsem od dálniční police z Kolína nad Rýnem.“ Prokázala se průkazem. „Přijela jsem kvůli Haně Hartmannové.“

WEBEROVÁ: “ Hanu jsem neviděla plno let. To bude na dlouho, pojďte dál.“ Weberová pustila Tinu přes branku do domku, který byl velmi útulný. Všechno ve vnitř bylo ze dřeva.

TINA: “ Máte to moc hezké.“

WEBEROVÁ: “ Děkuji, podle mojich představ. Dáte si kávu?“

TINA: “ Velmi ráda.“ Tina se posadila ke stolu v kuchyni.

WEBEROVÁ: “ Co pak se stalo s Hanou? Před lety jí zemřela matka a otec.“

TINA: “ Hana se má dobře. Teď se jí akorát pokoušejí zničit, kvůli tomu případu, co se stalo před 19 lety.“ Weberová položila na stůl hrníčky s konvičkou, kde bylo kafe. Pak ještě cukřenku a mléko.

WEBEROVÁ: “ Víte, Hanu jsem viděla v období od jednoho do třetího roku jejího života. Pak jsem se provdala do Holandska za námořníka. Před dvěma lety mi zemřel manžel a tak jsem se přestěhovala sem.“ Položila na stůl upečenou bábovku. Tina si nalila kafe a udělala si ho podle své chuti. „A jak se jí chtějí ublížit?“ Posadila ke stolu naproti Tině.

TINA: “ Hanu po přepadení banky se dostala do rukou lupičů z té banky, ti ji za pomoci jednoho psychologa dostali do hypnózy. V té hypnóze jí včepili jeden kód, který teď chtějí použít. Když se probudila v nemocnici, řekla, že se jmenuje Monika Baumanová. V šesti letech se dostala do jiné rodiny, protože kolegové nenašli žádné příbuzné. Teď Hana studuje na hudební konzervatoři v Kolíně.“

WEBEROVÁ: “ Chudák holka. A teď je v pořádku?“

TINA: “ Hypnózy jsme se zbavili, takže je v pořádku. Hana je pod našimi křídli, aby ji lupiči nemohli získat.“

WEBEROVÁ: “ To se jim určitě povede. Docela bych ji ráda po těch letech viděla.“

TINA: “ To samozřejmě teď není možné, až skončí vyšetřování. Chceme, aby byla Hana v bezpečí.“

WEBEROVÁ: “ Dobře. Tak na hudební konzervatoři. Její tatínek se věnoval hudbě.“

TINA: “ Hana v náhradní rodině měla hudební rodiče. Takže se to krásně povedlo. Pomohli a to dost.“

WEBEROVÁ: “ To ráda slyším. A takovou cestu jste sem jela.“

TINA: “ Hlavní je, že Haně můžu říct, že má žijícího příbuzného a pomůže ji se protlouct v minulosti, kterou zapomněla a pomalu se jí vrací.“

WEBEROVÁ: “ To máte samozřejmě pravdu. Ráda Haně pomůžu.“

TINA: “ Tady jsem vám přivezla fotku, jak Hana vypadá.“ Položila součastnou fotky Hany (Moniky) na stůl.

WEBEROVÁ: “ Krásná slečna z ní vyrostla. Je to celá její maminka.“ Tina se usmála. Paní Weberová se nad fotkou rozplývala.

V úkrytu……. Mark s Reném se koukali do počítače, kde dozvěděli, co potřebovali.

RENÉ: “ Tak jdeme na věc. Na místě se rozhodneme, jak to děláme.“

MARK: “ Dobře.“

V tajném bytě……. Tina zajela za Monikou, povědět o své úspěchu, který byl tak trochu nesplnitelný. Monika radostí skála, že Tina někoho našla. Po menším rozhovoru, Tina odešla. Před barákem přijel terénní vůz, kde seděli bratři Gerlachovi. Všimli si, že u dveří je Tina, hned využili příležitosti.

RENÉ: “ Sfoukneme dvě mouchy jednou ranou.“ Bratři vystoupili z auta a překvapili Tinu u dveří, když je zavírala. René se postavil za Tininy záda, že to vůbec nečekala, a ucítila hlaveň od zbraně. Mark mířil nenápadně zbraní na Tinu, aby se o nic nepokoušela. René prohmatal Tinu, jestli nemá u sebe zbraň, ale žádnou u sebe neměla, ještě není uschopněna do práce.

RENÉ: “ Fízl, co nemá zbraň, se setkávám poprvé.“

TINA: “ Co mě vůbec chcete?“

RENÉ: “ Chytrá. Zavedeš nás za tou holkou. Rádi bychom s ní mluvili.“

TINA: “ Jí nechte na pokoji, to si radši vemte mě.“

RENÉ: “ To je velmi hezké, že jí chceš chránit, ale mi bychom rádi tebe a tu holku.“ Tina je zavedla k bytu, aby si René s Markem vzali Moniku sebou. Hote s Bonrátem nemohli nic dělat, když měli Tinu jako rukojmí. Moniku vydali Renému a Markovi. Monika s Tinou a s bratry odešli k vínové Octavii a terénnímu autu. Tina s Reném odjeli v Octavii a Monika s Markem odjeli v terénním voze. Monika se vzpírala, že by chtěla být u Tiny, ale Marek násilím odvedl k autu.

RENÉ: “ Nezkoušej, žádný podrazy,……. Zřejmě víte obě dvě, jak to dopadne.“ Vínová Octavia a terénní vůz vyrazily na cestu. Hote s Bonrátem po cestě k autu volali na služebnu a informovali, co se stalo. Vínová Octavia s terénním vozem se z městského ruchu dostali na nájezd A4. Centrála se ozvala přes vysílačku šéfka. Šéfčin hlas se linul v BMW.

CENTRÁLA: “ Tome, Semire, máme tu menší problém.“

TOM: “ O co se jedná?“

CENTRÁLA: “ Gerlachovi mají ve svých rukou Tinu a Moniku. Herzberger a Bonrát jedou za nimi.“

TOM: “ A kde jsou?“

CENTRÁLA: “ Dostali jsme zprávu, že jsou na A4.“

TOM: “ My se spojíme s Hotem a Bonrátem.“ Zavěsil vysílačku. Ve vínové Octavii bylo hrobové ticho.

RENÉ: “ Jste nějaká zamlklá.“

TINA: “ Maminka mě učila nebavit se s cizími lidmi.“

RENÉ: “ Maminka vás to naučila dobře, ale ve vašem povolání se toho nemůžete držet.“

TINA: “ To máte pravdu. Ale taky co po nich chcete.“ Tina si nenápadně všimla, že René není připoután pásem. Tak se jí honila myšlenka, že by toho mohla nějak využít.

RENÉ: “ Co kdybychom trochu přidali plachem trochu větru. Kde máte ten váš majáček.“ Tina udělala, jako kdyby kouzelným proutkem, se rozblikali majáčky v rozích předního skla a dva majáčky v masce Škody Octavie. Majáčky blikaly střídavě modře a červeně. A přidala plyn.

TINA: “ Lepší.“

RENÉ: “ Rozhodně.“ Monika se na sedadle spolujezdce u Marka moc dobře necítila, protože nevěděla, jako všechno dopadne a ráda by měla u sebe Tinu, která ji ochránila. Monika by ráda nějak dala vědět, že za nimi se řítí auto, které jim dává naději na přežití.

SEMIR: “ A čím vlastně jela Tina do toho Saska?“

TINA: “ Vzala si služební vůz. Proč?“

SEMIR: “ Protože za námi někdo bliká SOS a má policejní majáčky.“ Tina když zahlédla BMW, tak se nenápadně podařilo zablikat na BMW – že potřebuje pomoc neboli SOS. Hote s Bonrátem se jich drželi, ale ona je neviděla přes velký terénní vůz, který je za nimi. Semir viděl SOS ve svém zpětném zrcátku, a Tom ji zahlédl očkem v zrcátku. BMW ladně zajelo do levého pruhu, aby Octavia mohla v klidu pokračovat.

TOM: “ Kobra11, centrále.“

CENTRÁLA: “ Tome, už je máte?“ Ozval se šéfčin hlas.

TOM: “ Tinu a Moniku máme už na očích. Jedeme za nimi. A Bonrát s Hotem jsou za námi.“

CENTRÁLA: “ Každou změnu mi dějte vědět.“

TOM: “ Jistě, šéfová.“ Zavěsil. „Chtělo by to plán.“

Vínová Octavia si to spolu terénním vozem frčela po A4 jako namydlení blesk. Kdo mohl, ujížděl na stranu. Najednou se před nimi předjížděli, dva kamiony, které mu to trvalo dlouho. Octavia brzdila před kamiony, který se táhl jako šnek.

RENÉ: “ Jsi přece polda, tak dělej, jako kdy jste někoho honila.“ Tina vjela do odstavného pruhu, kde přidala plyn, ale před nimi stál kamion, kde řidič vyměňoval pneumatiku. Tina mohutně hamtla na brzdu, až se objevil hustý dým z pneumatik, a René narazil hlavou do předního skla, a upadl do bezvědomí. Tina si jenom za volantem oddechla. Octavia zastavila pár centimetrů od kamionu. Mark viděl co dělo. Kamiony byli už předjetí. Mark vytáhl zbraň, Monika se reflexně sklonila, Mark střílel na stojící kamion – cisternu, který převážel benzín. BMW projelo okolo Octavie dál za Monikou a Markem. Tina zahlédla střílejícího Marka na kamion, vyběhla ven z auta a řidiče vzala za ruku, a spolu utíkali pryč, protože cisterna vzápětí explodovala. Semir s Tomem viděli explozi v zrcátku. Hote a Bonrát se objevili za Octavií. Hote, běžel za Tinou a řidičem, kteří byli v pořádku, Bonrát vzal vysílačku.

TOM: “ Je Tina v pořádku?“

BONRÁT: “ V naprostém. I řidič. My se o to tady postaráme.“ Tom zavěsil vysílačku.

SEMIR: “ Je už plán?“

TOM: “ Dostat Moniku z toho auta pryč.“ Mark se chtěl zbavit návštěvy za svým zadkem. Jednoduše je zahltil sprškou olova. Tom vracel palbu zpět.

SEMIR: “ Hlavně opatrně.“

TOM: “ Já vím.“ Monika se střelby bála, a tak se sedadle schoulela do klubíčka.

SEMIR: “ Za chvilku bude staveniště.“ Terénní vůz se řítil na kolonu stojících aut. Stavbaři museli na chvilku dlouhé hada zastavit, protože museli něco převést. Mark to chtěl projet po odstavném pruhu, kousek to tu šlo, pak už terénní vůz narazil na dlouhou tyč, která prorazila přední čelní sklo a zadní sklo. Tyč vysela na jeřábu, který ji zrovna přesouval na druhou stranu dálnice. BMW zajelo za terénní vůz, Tom se Semirem se zbraní v ruce šli k vozu. Mark ležel na volantu se skácenou hlavou.

TOM: “ Moniko,…….“ Monika se vynořila z rozbitého skla, co měla na sobě.

MONIKA: “ Jsem úplně v pořádku.“

SEMIR: “ Neboj se, teď je po všem.“

MONIKA: “ Díky bohu.“

O pár minut později už na obou dvouch místech byli kolegové, které se postarali o zraněné. Tom se Semirem zavezli Moniku za Tinou, která seděla ve své autě. Monika hned po příjezdu Tinu pevně objala.

O tři dny později……. Jana Weberová už byla v Kolíně se seznámit se svou příbuznou Monikou (Hanou). Hlavně přijela na její koncert, který se koná v sobotu. Monika přišla na služebnu, aby jim poděkovala za všechno, co pro ni udělali. Na služebně byla i Tina, aby prohodila se svými kolegy pár slov. Tina, Tom a Semir byli u Andrey, kde si povídali. Když k nim zavítala Monika, přiběhla i Engelhardtová.

MONIKA: “ Moc děkuji za to, co jste udělali. A tak bych se vám chtěla za to nějak odvděčit.“ Podala Engelhardtové obálku.

ŠÉFKA: “ Doufám, že tam není, co myslím.“

MONIKA: “ Co si myslíte, tam není. To bych si ani nedovolila.“ Šéfka se podívala do obálky, kde byli lístky na koncert. Na sobotu. „Tímto bych vás ráda pozvala na můj koncert. Klidně můžete přivést i další lidi, aby lístky nepropadli.“

SEMIR: “ To máš pravdu.“

ŠÉFKA: “ Asi odpovím za všechny, že moc děkujeme za pozvání a rádi se v sobotu na tvém koncertu objevíme.“

MONIKA: “ Budu se na vás moc těšit.“

TINA: “ My samozřejmě také.“ Monika se rozloučila, protože pospíchala za Janou do hotelu. Anna Engelhardtová jako šéfka dálniční policie rozdělila lístky mezi své lidi.

Konec!!

Autorka: Tina11

Hana nebo Monika 3/4

18. 12. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Tina zašla za Andreou.

TINA: “ Andreo, chci se tě na něco zeptat.“

ANDREA: “ Na co pak?“

TINA: “ Nemáš někoho na radnici?“

ANDREA: “ Ty tam někoho nemáš?“

TINA: „Ne, jenom na katastru.“

ANDREA: “ Na radnici pracuje jedna holka ze školy. Vždy dělala obličeje, když jsme něco po ní chtěli.“

TINA: “ Třeba dostala rozum.“

ANDREA: “ To bych se moc divila. Ale co bych neudělala pro kolegyni.“ Andrea zavolala své kamarádce Karin Wagnerové. Karin byla ráda, že Andrea ozvala, Andrea ji požádala o pomoc, a tak se Andrea s Karinou dohodli, ať se u ní na radnici zastaví Tina přímo osobně.

TINA: “ Tak co?“

ANDREA: “ Karina se nějak změnila. Máš to u ní domluvený.“

TINA: “ Díky.“

ANDREA: “ Nikdy takhle ochotná a milá nebyla.“

TINA: “ Lidi se léty mění.“

ANDREA: “ Asi máš pravdu.“

Ředitel odvedl Toma a Semira do tajné místnosti, která je velmi dobře střežena.

ŘEDITEL: “ Jak jsem už říkal, náš poklad je velmi dobře chráněn, ani myška by sem nepronikla.“

SEMIR: “ A co přístupový kód?“

ŘEDITEL: “ Snažíme se ho měnit, jak jen to jde.“

TOM: “ Jenom se ptáme, kvůli těm bankovním lupičům, jak jsme už zmínili.“

ŘEDITEL: “ Kdyby se sem chtěl někdo dostat, musel by být opravdu velký prosík na počítače, aby nespustil jeden alarm.“

V centru Kolína……. Škoda Superb Combi zajelo do vedlejší uličky, kde Tina nechala auto na parkovišti. Tina ten kousek k radnici dojde pěšky, protože před radnicí bylo obsazeno. U chodníku na hlavní ulici stál šedostříbrný mercedes, kde seděl jenom Tom. Semir si byl pro koláčky v místním pekařství. Tom Tinu hned zblýsknul a Tina si sedla do mercedesu.

TOM: “ Kam pak jdeš?“

TINA: “ Jdu na radnici se pozeptati na jednu příbuznou Moniky. A pak jedu s maminou na menší návštěvu.“

TOM: “ To máš rozmanitý den.“

TINA: “ Kde pak jsi nechal Semira?“

TOM: “ Šel si koupit koláčky ke kafi.“

TINA: “ No jo, Semirovi koláčky. A co bylo v bance?“

TOM: “ Zemská banka sedí na zlatém hnízdě – mají 1 miliardu eur ve zlatých cihlách.“

TINA: “ Páni. Dobrý začátek usadit se někde v zámoří.“ Tina s Tomem zahlídli na protějším chodníku, jak si to Semir štráduje s Tininou maminkou k mercedesu. Oba dva byli ve stejném pekařství.

MATKA: “ Ahoj.“

TINA, TOM: “ Ahoj.“ Tina pustila svého kolegu Semir sednout do auta.

SEMIR: “ Krásně vyhřátí.“

TINA: “ Jako kdybych to věděla.“ Ještě prohodila pár slov a pak se rozloučili. Tina zašla na radnici za Karinou Wagnerovou.

KARIN: “ Koho potřebujete najít?“

TINA: “ Jedná se o Janu Weberovou narozenou 3. 3. 1947 v Hamburku. V Kolíně dělala svědka své neteři a pak se tu vdávala.“ Karin zadala jméno a další informace do počítače.

KARIN: “ To máte pravdu. Převzala si jméno Kleinová.“

TINA: “ Potřebovala bych její adresu.“

KARIN: “ Moment.“ Počítač vyplivl, že Weberová bydlí v jedné malé vesničce – Buschbach. “ Podle zadaných dat vy mi to tu našlo, že Jana Weberová bydlí v Buschbachu.“

TINA: “ Kde to proboha je?“

KARIN: “ Vesnička leží v Sasku u polských hranic a Berzdorferského jezera.“ Ukázala to Tině na velké nástěnné mapě. „Přesnou adresu vám dají na obecním úřadě v Buschbachu nebo na radnici v Gözlitzi.“

TINA: „Moc děkuji za informace.“

KARIN: “ Nemáte vůbec zač.“ Předala Tině vytištěný papír s údaji Jany Weberové. „Tady máte informace o Weberové. A vyřiďte Andree, že ji pozdravuji a ať se mi ozve.“

TINA: “ Jistě. Nashle.“

KARIN: “ Nashle.“ Tina odešla z kanceláře. S maminkou se setkala před budovou radnice.

MATKA: “ Máš, co jsi chtěla?“

TINA: “ Ano, zítra si udělám výlet do Saska do Buschbachu.“

MATKA: “ To je tedy dálka, ale ty zvládneš levou zadní.“ Odcházeli k Tininýmu autu.

V úkrytu…….

MARK: “ Máš něco?“

RENÉ: “ Je jisté, že musíme dostat tu holku.“

MARK: “ Ale spíš ti jde o nějakého toho psychouše.“

RENÉ: “ To jsi trefil do černého.“

MARK: “ Píšou o nás a o té holce v novinách. Tak trochu mezi řádky je psáno, že by mohla ta holka zpívat.“

RENÉ: “ Ukaž.“ Mark podal Renému noviny, který četl článek v novinách.

MARK: “ Je jediná možnost, sledovat tu dálniční policii.“

RENÉ: “ Asi ano. Pokus něco vyšťourat o dálniční policii.“

MARK: “ Dobře.“

RENÉ: “ Pak vymyslíme plán.“

Na služebně……. Semir a Tom seděli v kanceláři, Semir si dával kávu a koupené koláčky.

TOM: “ Chutná?“

SEMIR: “ Jistě. Chceš?“

TOM: “ Ne, díky.“

SEMIR: “ Jsou moc dobrý.“ Do kanceláře přišla šéfka.

ŠÉFKA: “ Dobrou chuť.“

SEMIR: “ Děkuji.“

ŠÉFKA: “ Jak bylo v bance?“

TOM: “ Pro Gerlachovy se hodí 1 miliarda eur ve zlatých cihlách. Je všechno dobře hlídané.“

SEMIR: “ Jenom profík by to mohl všechno odpojit.“

ŠÉFKA: “ Buď je jeden z bratrů je přes počítače anebo mají třetího.“

TOM: “ Ještě budou taky potřebovat někoho na Moniku.“

ŠÉFKA: “ To je další otázka. Tak je koukejte, co nejdřív najít.“

SEMIR: “ Jistě.“

Druhý den……. Tina brzy ráno vstávala, aby byla co nejdříve ve vesničce Buschbach, aby se mohla do večera vrátit zpátky domů. Tina si vzala bundu na sebe a šla se rozloučit s Tomem, který byl napůl probraný a převaloval se v posteli. Tina opatrně vstoupila do ložnice a sedla si na postel. Bavili se mezi sebou tichým hlasem.

TOM: “ Miláčku, ty už jdeš?“

TINA: “ Ano. Ještě řekni, že jsem tě probudila.“

TOM: “ Ne, ne. Šťastnou cestu.“

TINA: “ Nemám ti něco hezkého přivést?“

TOM: “ Ne, stačí, když se mi vrátíš v pořádku.“

TINA: “ Kdyby se něco stalo, vzala jsem si můj služební vůz.“

TOM: “ Dobře.“ Zachumlal se do peřin. Tina dala svému milovanému manželi pusu na rty. A pak odešla z ložnice, nasedla do Octavie a vyrazila na dalekou cestu.

V úkrytu…….

RENÉ: “ Máš už něco?“

MARK: “ Podívej, ten případ vedou tři komisaři.“ René se šel podívat za Markem, který seděl u počítače.

RENÉ: “ Semir Gerkhan, Tom Kranich a Tina Kranichová. Ty dva asi nebudou sourozenci. Hlavně nejdřív musíme najít, kde schovali tu holku.“

MARK: “ Bude mi to chvilku trvat, než se tam dostanu.“

RENÉ: “ Dobře. Tak mě napadá, kdybychom třeba dostali tu Kranichovou, pak by ji mohli vyměnit za tu holku.“

MARK: “ A co pak dál. Potřebujeme psychiatra.“

RENÉ: “ A nebo bychom si je mohli nechat obě dvě, jako záruku, že se dostaneme v klidu k prachům. Ta Kranichová by mohla přimět tu holku, aby zazpívala.“

MARK: “ To taky nezní špatně.“

RENÉ: “ A že pak nemám žádnej dobrej plán.“

MARK: “ Bráško, ty máš vždycky.“

V Buschbachu……. Tina po několika hodinách dojela do vesničky Buschbach, kde si našla obecní úřad vesnice. Před obecním úřadem nechala auto, a šla se podívat dovnitř. Obecní úřad byla malá budova, kde sídlil starosta se sekretářkou a dalšími potřebnými lidmi. Tina vyšla po schodech do prvního patra, kde bylo pár lidí na chodbě, tak si chvilku počkala až na ní příjde řada.

Tiny se pak ujala jedna paní, která byla velmi příjemná a hodná. Dokázala obyvatelům vesničky, co nejvíce poradit.

WERNEROVÁ: “ Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?“

TINA: “ Dobrý den, jmenuji se Tina Kranichová a jsem od dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“ Prokázala se svým služebním průkazem.

WERNEROVÁ: “ Z Kolína nad Rýnem? A dálniční policie. Někdo tu něco udělal?“

TINA: “ Přijela jsem za paní Janou Weberovou, která tu bydlí. Chtěla bych s ní mluvit. Jedná se o jeden případ, který v Kolíně vyšetřujeme.“

WERNEROVÁ: “ Aha. A paní Weberová se nějak závažně zapletla do toho případu?“

TINA: “ Ne, jenom bych s ní potřebovala mluvit. V Kolíně má zřejmě jednu příbuznou, které by moc pomohlo, kdyby paní Weberová pomohla protlouc životem.“

WERNEROVÁ: “ A co byste přesně potřebovala?“

TINA: “ Její adresu.“

WERNEROVÁ: “ Dobře. Malý momentík.“ V počítači vyhledala adresu paní Wernerové. „Už jsem se lekla, že se něco závažného stalo paní Weberové. Žije tu krátce, ale to vám sama všechno poví. Tak tady je ta adresa, kterou jste chtěla.“ Předala malý papírek s adresou do Tininy ruky.

TINA: „Moc děkuji za ochotu.“

WERNEROVÁ: “ Ale nemáte vůbec zač.“

TINA: “ A kde to přesněji najdu.“

WERNEROVÁ: “ Ach ano, mále jsem na to zapomněla. Pojedete ke kostelu, kde se dáte do leva. A jsou to domky za kostelem, podle číslo to už najdete.“

TINA: “ Děkuji.“ Rozloučili si, Tina odešla z kanceláře. Trochu se na Tinu koukali divně, protože tu byla jako takový vetřelec, když nasedala do svého služebního auta. Octavie odjela podle slov paní Wernerové. Vínová Octavia zastavila přímo před domem paní Weberové. Okolní lidé v ulici se podivně koukali na Tinu, když zastavila před domem. Paní Weberová pracovala na zahrádce, když se narovnala záda, zahlédla Tinu, která stála u plotu.

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 11. díl

Krvavé diamanty 2/5

Povídka č.123: Krvavé diamanty 1/5

Smrt jen o vlásek 6/6

Smrt jen o vlásek 5/6

Smrt jen o vlásek 4/6

Smrt jen o vlásek 3/6

Smrt jen o vlásek 2/6

Povídka č.122: Smrt jen o vlásek 1/6

Hana nebo Monika 4/4

Hana nebo Monika 3/4

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace