Hote, se podíval pořádně a jako poslední byla Andrea na 10 levlu. To se u nich objevila Andrea.
HOTE: “ Andreo, ty ses taky přidala?“
ANDREA: “ Z nudy. Jinak volala šéfka, že se opravdu jedná o děti vysoce postavěných lidí, o které se postará se Schrankmannovou. Někdo se má zastavit na patologii, objet firmu, rodiny a školu.“
SEMIR: “ Tak si to rozdělíme. My dva si vezmeme ty dvě rodiny…….“
TINA: “ A na mě zbyl ten zbytek.“
SEMIR: “ Nějaký námitky?“
TINA: “ Ne, naprosto spokojená.“
BONRÁT:“ A my se podíváme na ty dva řidiče kamionů.“
TOM:“ Výborný nápad.“
Na patologii……. Šéfka Engelhardtová a státní zástupkyně Schrankmannová byli u patologa v jeho kanceláři, kde čekali na rodiny mrtvých dětí – Robert Kessler a Miriam Schweringová. Tina šla za nimi do kanceláře.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Asi Vám nemusím říkat, co to znamená, když v případu hrají jména vysoce postavených lidí. Ráda bych, aby to bylo všechno, co nejdřív vyřešeno.“
TINA: “ Ještě nějakou chvilku potrvá. Jsme ještě na začátku. Zatím nevíme přesnou příčinu nehody.“
ŠÉFKA: “ Ale budeme se snažit, co to nejdřív vyřešit.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Rodiče nebudou chtít, aby se v tom dlouho šťouralo. Jde o jejich dobrou pověst. Dozvěděla jsem se, co by se mohlo při té včerejší nehodě stát……. Takže si umíte představit, co pro ty rodiče znamená.“
TINA: “ Nadevšechno to dopadlo dobře…….“
ŠÉFKA: “ Buďme rádi, že není více mrtvých, to bychom nevěděli, kam dřív skočit.“ Schrankmannová zahlédla přicházející rodiče mrtvých dětí.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jak jsem řekla, rychle pryč ze stolu.“
TINA:“ Jistě.“ Schrankmannová se šéfkou odešli za rodiči. V kanceláři se objevil patolog.
PATOLOG: “ Škoda vyhaslých mladých lidí.“
TINA: “ Našel jste něco při pitvě?“
PATOLOG: “ Všichni čtyři měli dost vysokou hladinu promile alkoholu a jednoho jsem našel stopy zelených rostlinek.“
TINA:“ Myslíte marihuanu?“
PATOLOG: “ Ano, v přiměřeném množství. Chlapec věděl, kolik mu stačí.“
TINA:“ Znalec. A kolik toho vypili?“
PATOLOG: “ U všech jsem našel dost vysoké promile – každý měl přes 2‰.“
TINA: “ Takový množství jsem měla akorát třikrát za život. I tak by se někde za rohem vymlátili.“
PATOLOG: “ Vím, že mi do toho nic není, ale jaké byli ty vaše alkoholové neřesti.“
TINA:“ 18 narozeniny, maturita a závěrečné zkoušky na policejní škole.“
PATOLOG: “ Tak jsme na tom úplně stejně.“
TINA: “ Jestli to je všechno, tak se rozloučím.“
PATOLOG: “ Jistě, kdybych něco našel, dám vědět.“ Tina s patologem se rozloučili, Tina odešla z patologie.
U domu Sanderových……. Semir s Tomem vystoupili z mercedesu, zvonili na Sanderovi. Ale z malého rodinného domečku nikdo nepřicházel otevírat.
SEMIR:“ Nikdo není doma.“
TOM: “ Tak jim tu necháme pozvánku.“ Sousedka si všimla Toma a Semira před barákem Sanderových.
SOUSEDKA: “ Hledáte Sanderovi?“
SEMIR:“ Ano.“
SOUSEDKA: “ Jsem sousedka Sanderových. Pan Sander a paní Sanderová jsou na služební cestě.“
TOM: “ A kdy se vrátí?“
SOUSEDKA: “ Měli by přijet zítra. Něco se snad stalo?“
SEMIR: “ Ano, jde o jejich syna Achima. Ale o tom bych rádi s rodiči.“
SOUSEDKA: “ Chápu. Nemám jim něco vyřídit. Jsou v takové oblasti, že jim nedá ani zavolat.“
SEMIR:“ Až se Sanderovi vrátí, ať se nám ozvou.“ Semir předal sousedce svou vizitku.
SOUSEDKA: “ Dobře. Já jim to předám, až je uvidím.“
TOM: “ Děkujeme za pomoc.“
SOUSEDKA: “ Nemáte vůbec zač.“
TOM, SEMIR:“ Nashle.“
SOUSEDKA: “ Nashle.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a vyrazili za druhou rodinou. Sousedka odešla do svého domku.
Ve firmě UHLIG SPEDITION……. Vínová Octavia zastavila u nakládacích ramp, kde se nakládaly dva kamiony. Budova s kancelářemi ředitele, sekretářky a dalších lidí s místnostmi pro řidiče, když se vrátí z cesty, byli v opravách. Bylo to ohraničeno páskou, kde byl postaven stavební materiál, bordel z kanceláří,……. O kus dál stáli dva řidiči.
PATRIK: “ To je kus. Že by to byla další Frankova nová sukně.“ Tina odcházela od auta po postranných betonových schůdcích na rampu, kde se bavili dva skladníci.
MICHAL: “ Ale jeto jeho typ.“
PATRIK:“ Pěkná holka.“ Jeden ze skladníků zavedl Tinu za ředitelem Uhligem do jeho provizorní kanceláře.
TINA:“ Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým průkazem.
UHLIG:“ Uhlig, ředitel Uhlig Spedition. Rád bych vás přijal v mé v kanceláři, ale ta se teď rekonstruuje. Co můžu pro vás udělat?“ Nabídl židli Tině, Tina nenamítala a posadila naproti ředitelovi.
TINA:“ Někdy ta rekonstrukce je potřebná, aspoň máte střechu nad hlavou. Přišla jsem kvůli vašim dvoum řidičům…….“ Uhlig skočil Tině do řeči v rozčileném stavu.
UHLIG:“ To mi dělají snad na schvál! Až se mi dostanou do ruky, tak je přetrhnu!“
TINA:“ Jestli máme na mysli stejný řidiče – Erik Kreuz a Matthias Karp.“ Uhlig se trochu uklidnil.
UHLIG:“ Omlouvám se svoje chování, ale nijak se to nedalo. Co se přesně stalo?“
TINA:“ To je v pořádku. Včera večer způsobili nehodu, kde šlo jenom o sešrotované plechy. Oba dva leží v nemocnici u sv. Anny.“
UHLIG:“ To je ta nehoda, kde zemřeli ty mladí lidi?“
TINA:“ Ano. Předpokládám, že v minulosti udělali něco podobného.“
UHLIG:“ Správná dedukce. Erik a Matthias velmi rádi mezi sebou závodí, když se vracejí z cest do firmy. Pořád jim to říkám, aby takhle neblbly, aby se na posledních 10 km skončili ve škarpě. Už to bude skoro 2 roky zpátky, kdy svou blbostí způsobili nehodu, kdy spolujezdec skončil v nemocnici s těžkými zraněnými.“
TINA: “ Moc si z toho nevzali k srdci. Co se stalo se spolujezdcem?“
UHLIG:“ Dlouho mu trvalo, než úplně zotavil. Ty dva se vůbec nepoučí.“
TINA:“ Ani tato nehoda. Měli víc rozumu, než štěstí, že šlo jenom o plechy. Účastníci nehody se stačili ukrýt do bezpečí.“
UHLIG:“ To je na tom to pozitivní. Přidělali mi spoustu práce.“
TINA:“ Už vás dál nebudu zdržovat. Máte plno práce.“ Tina a Uhlig se rozloučili. Tina odešla z kanceláře, nasedla do Octavie a vyrazila do školy, kam děti chodily.
Rodina Böhmova……. Zde byl Semir s Tomem oznámit rodině smutnou věc, že jejich dcera Anja Böhmová. Matka Anji seděla v obýváku na sedačce a měla oči plné slz. Manžel jí přinesl kapesník na její slzy.
SEMIR:“ Potřebovali jsme, kde byla vaše dcera?“
MANŽEL:“ Byla na rozlučce u kamaráda z dětství.“
TOM:“ A jak se ten kamarád jmenuje?“
MANŽELKA:“ Dominik Hesse. Za 14 dní odjíždí do Anglie, kde bude studovat. Dostal stipendium. A tak to byli…….“
SEMIR:“ A kdo další s Anjou tam byl?“
MANŽEL:“ Její kamarádi ze školy – Achim Sander, Miriam Schweringová a Robert Kessler. Všichni se znali od mala.“
MANŽELKA:“ Byli všichni nejlepší parta.“
MANŽEL:“ Nesouvisí s tím ta nehoda na dálnici, kde zemřeli?“
TOM:“ Bohužel ano. Příčiny nehody ještě objasňujeme.“
SEMIR:“ Anja s kamarády měl u Dominika přespat nebo měli jet domů.“
MANŽEL:“ Bylo to na jejich rozhodnutí, ale my jsme byli pro, aby u Dominika přespali.“
SEMIR:“ Už vás necháme. Kdybyste si na něco vzpomněli, dejte klidně vědět.“ Složil na stůl svou vizitku. Tom se Semirem se s Böhmovými a odešli z domku. Nasedli do mercedesu a vyrazili za Tinou ke škole, kam mrtvý chodily.
Ve škole……. Tina čekala na své kolegy u vínové Octavie. Během chvilky se objevil mercedes na parkovišti před školou. Tom se Semirem zašli za Tinou. Semir telefonoval s Andreou, když vystupoval z mercedesu. Už se loučili.
TINA:“ Tak už máte, kde našli mladí tak zřídili?“
SEMIR:“ Máme, byli oslavovat.“
TINA:“ Taky podle toho odpovídala, jejich hladila alkoholu v krvi. Přes 2‰. A jeden z nich si měl v přiměřeném množství pár doušků marihuany.“
SEMIR:“ Po takovém množství by museli skončit v prvním stromu.“
TOM:“ Přece by v takovém stavu neujeli tolik kilometrů. Žádnej pátý člověk v autě nebyl. To by museli sedět tři na zadních sedačkách.“
SEMIR:“ A tak rychle by se zase nepřemístili, jak jsme je našli.“
TINA:“ A kdyby tam s nimi ještě někdo byl, svědkové by si ho všimli.“
TOM:“ To je pravda.“ Komisařové se sebrali a odešli za ředitelem školy. Školník je zavedl do ředitelovy kanceláře. Ředitel byl úplně v šoku, že jeho čtyři mladí studenti – Robert Kessler, Miriam Schweringová, Anja Böhmová a Achim Sander jsou po smrti. Do ředitelovy kanceláře byla pozvána jejich třídní učitelka, aby to pak šla, pak společně šla říct její celé třídě. Od dalších studentů se toho moc nedozvěděli, jestli by měl někdo spadeno na Miriam a Roberta. A další nikdo jiný u Dominika nebyl na jeho rozlučce ze třídy, protože chodí na jinou školu. Akorát ho tak trochu znají z vyprávění od zesnulých studentů. S nepořízenou komisařové odešli ze školy. Po cestě k autům Semir zazvonil mobil, který uvedl. Na druhém drátě byl Hartmut, že něco pro ně má.
TOM:“ Co se děje?“
SEMIR:“ Hartmut už něco pro nás má.“
TOM:“ Tak ho poctíme naší návštěvou.“
SEMIR: “ A kdo zajede za tím Dominikem?“
TOM:“ Semire, nějak jsi zapomněl na naši milou kolegyni.“
SEMIR:“ Pravda.“ Usmíval se pod fousy. Semir šáhl do mercedesu pro malý papírek, který předal Tině.
TINA:“ Díky kolego.“ Tina to brala s úsměvem, ale i tak to trochu tušila, že pojede za Dominikem Hessem do Korschenbroichu. Odešla ke svému autu, nasedla a odjela za Dominikem Hessem. Tom se Semirem nasedli do mercedesu a odjeli za Hartmutem.