Před víkendem přišel do Petrovy kanceláře postarší pán, který potřeboval jeho pomoc. Petr šel do práce a jeho sekretářka Nina hned informovala o novinkách.
PETR:“ Dobré ráno.“
NINA:“ Dobré ráno. Dnešní pošta a co by se mělo udělat.“ Předala hromádku Petrovi. „Dneska se tu má objevit soudce Müller kvůli případu Schumann a soudce Berger přesunul přelíčení pana Nowaka hned na pondělí.“
PETR:“ To se mu moc povedlo. To bude skvělej víkend.“
NINA:“ A ještě něco. Je tu jeden pán, ale není to náš klient.“
PETR:“ A co pak má na srdci?“
NINA:“ To mi neřekl, ale řekl, že je to šíleně důležitý. Zatím jsem ho posadila do naší malé čekárny.“
PETR:“ Dobře. Tak mi ho hned pošlete.“
NINA:“ Jistě.“ Během malé chviličky se v kanceláři Petra objevila Nina s Joachimem Dietzem.
PETR:“ Petr Berghammer, velice mě těší. Copak máte na srdci?“ Podali si ruce na přivítanou. Petr se posadil se do svého křesla a Dietz si sednul na židli naproti Petrovi.
DIETZ:“ Joachim Dietz. Potřeboval bych od vás jednu malou maličkost. Chtěl bych u vás uschovat jednu velmi důležitou věc.“
PETR:“ A jakou?“
DIETZ:“ DVD s fografiemi.“
PETR:“ Ale s tím byste měl jít spíše na policii, než za mnou.“
DIETZ:“ Policie by se v tom hned začala šťourat a to já nechci. Chci, aby to bylo u ledu.“
PETR: “ Jestli vám jde o život, policie by vám zařídila ochranu. Klidně bych vám doporučit, kde byste se mohl o tom zmínit.“
DIETZ:“ Jen žádnou policii.“
PETR: “ Tak dobře. Co jste tedy vyfotil.“
DIETZ:“ Při návštěvě příbuzných v Arzbachu, jsem si vyšel na procházku. Při procházce jsem vyfotil, co jsem neměl. Omylem jsem vyfotil vraždu majitele domu. V novinách jsem se pak dočetl, že byly v domě zabity dva lidé a ukradené diamanty.“
PETR: “ A pachatelé vás už kontaktovali?“
DIETZ: “ Ano, už mi dokonce vyhrožovali, že mě zabijí, když půjdu na policii a předám jim fotky. A proto jsem vás chtěl poprosit, abyste si to tu uchoval, než se to uklidní.“
PETR:“ Nechci vás moc strašit, ale pachatelé by vás moc rádi viděli mrtvého. Jestli to byli profesionálové, ty neradi nechávají na živu svědky.“
DIETZ: “ To vím z televize. Tak vezmete si to do úschovy.“
PETR:“ Vidím, že vás nějak nezlomím. Tak mi do DVD tady nechte. Co mám s ním udělat, když se vám něco stane.“
DIETZ: “ To už nechám na vás.“ Předal Petrovi DVD s fotkami. Ten nebyl z toho moc šťastný, nejraději by letěl za Tinou, aby se na to, s kolegy podívala. Ale nechal tu věc u ledu. Spíše potřeboval čistou hlavu na důležité soudní přelíčení.
Po víkendu……. Tina jela na služebnu za Engelhardtovou, něco po Tině potřebovala. Tina se zděsila, co Engelhardtová po ní chce, ale nakonec z toho vyklube příjemná a potěšitelná zpráva. Překvapení stálo u vchodu, ale bylo zakryté policejním terénním autem.
Na služebně……. Tina přišla na služebnu a zašla rovnou za Engelhardtovou do kanceláře.
TINA: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA:“ Dobré ráno.“
TINA:“ Něco závažného se děje?“
ŠÉFKA:“ Ale vůbec ne.“
TINA:“ V telefonu mi to tak vyznělo. Jestli Schrankmannová má nějaký problém.“
ŠÉFKA:“ S vyřešeným případem to nemá nic společného. Mám pro vás něco lepšího.“ Zvedla se svého křesla. “ Pojďte se mnou.“
TINA:„To začíná být víc a víc zajímavější.“ Společně odešli ven před služebnu. Na parkovacím místě u vchodu, kde před tím stálo policejní terénní auto, stálo nové služební auto pro Tinu – nová Škoda Rapid v barvě Rosso Brunello metalíza.
ŠÉFKA:“ Státní zástupkyně Schrankmannová vám posílá nový služební vůz.“
TINA:“ A ještě je to úplně nový model. Že moc děkuji.“
ŠÉFKA:“ Schrankmannová bude ráda, že se líbí. Tak tady máte klíče od vašeho nového kočáru.“ Šéfka předala Tině klíče od jejího nového služebního vozu. To se na parkovišti objevila Andrea.
ANDREA:“ Dobré ráno.“
ŠÉFKA, TINA:“ Dobré ráno.“
ŠÉFKA:“ Co vy tu tady?“
ANDREA:“ Zapomněla jsem si tady papíry ke školení.“
ŠÉFKA:“ Přeji šťastnou cestu.“
ANDREA: “ Děkuji.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. „Dostala jsi nový auto.“
TINA:“ Tak abych šla s dobou.“
ANDREA:„To je jasný. Tino, mohla bych tě o něco poprosit.“
TINA:“ O co jde?“
ANDREA:“ Dodělat pár drobností, na deskách najdeš malé papírky, co se tam má udělat. V pátek jsem to už nějak nestíhala.“
TINA:“ Jasný. Dodělám to.“
ANDREA:“ Tino, jsi zlato.“ Odešla do kanceláře pro papíry na školení.
TINA:“ Tohle motto mi zůstane na do smrti.“ Mumlala si Tina pod fousy. Nasedla do nového služebního vozu a odjela na malou projížďku. Při projížďce Tina poslouchala a broukala píseň od Lady GaGa – Applause, kterou si Tina oblíbila.
Pachatelé z Arzbachu prohledávali byt Joachima Dietze, aby se zmocnili jeho fotek. Když jim je ještě doposud nedal. Jejich několika miliónový lup z Arzbachu má i historickou hodnotu – zavražděný majitel je našel náhodou při výkopu studny na jednom zámečku v Holandsku, kde poslední majitelé zakopali své diamanty se šperky pro případ nouze. K těmto šperkům s diamanty se už nedostali a přetrvali až do dnešních dnů. Diamanty a šperky se lehce ukázali na světle a pro zkušené padouchy jedinečná šance.
Na benzínové pumpě……. Tina byla načerpat pohonné hmoty do služebního vozu. Když Tina odjížděla, zahlídla na parkovišti svou nejlepší kamarádku Elenu. Tina zastavila a vystoupila z auta.
TINA: “ Ahoj Elen.“ Elena se zastavila a podívala se směrem k Tině.
ELENA: “ Ahoj Tino.“
TINA: “ Moc děkujeme za poslané vzácné pohledy.“
ELENA:“ Nemáte vůbec zač.“ Tina si všimla, že Elen něco trápí.
TINA:„Elen, děje se něco?“ Elena se chvilku odmlčela. V Elenině hlavě se honila myšlenka, jestli to má nechat plavat nebo vyřešit. Nejraději by odešla, ale rozhodla se….
ELENA:“ Tino, máš teď malou chvilku?“
TINA:“ Pro mou nejlepší kamarádku vždycky.“ Tina trochu vykouzlila úsměv na Elenině obličeji.
ELENA:„Zvu tě na kafe a zákusek.“ Holky se na sebe usmály. Tina nasedla do auta a zajela na parkoviště.
V motorestu……. Tina s Elenou seděli u malého stolečku pro dva. Měli před sebou kafe a jahodový dort Schwarzwald.
TINA: “ Elen, co pak se děje?“
ELENA:“ Z Nairobi jsem si přinesla jeden hrůzný zážitek, který mě děsí pořád a nevím jak se mám zbavit.…….“
TINA: “ Jaký zážitek se ti stal v Nairobi?“
ELENA:“ Když jsme otevírali novou školu v jedné vesnici, když bylo všechno zařízeno, odjeli jsme do naší vesnice. Před námi jeli dva autobusy s dětmi. Autobusy se vyhýbaly naproti jedoucímu autu. Řidiči to vzali dost do pole, najeli na nášlapnou minu. Autobusy explodovali, šli jsme jim hned na pomoc. Ale všichni byli mrtvý.“
TINA: “ To je docela dost drsný.“
ELENA: “ Jela jsem v džípu za autobusy, na místě spolujezdce, takže jsem to měla pěkně před očima. Asi tak po třech dnech po incidentu, jsem začala mít strašný sny, nemohla jsem vůbec spát, bála jsem se vůbec někam vyjít, ale hlavně jsem měla strach o děti.“
TINA:“ Z toho bych měla taky si trauma. Úplně chápu, že sis to přenesla i na Barbaru a Šarlotu.“
ELENA: “ Zatím ještě ne, ale obávám se toho, až se vrátí ze školy přírody. Ještě na mě dopadá ten klid a ticho baráku.“
TINA: “ Docela to musí hrát na nervy. Spíš bys ses z toho měla vypovídat, zajít k odborníkovi.“
ELENA: “ Teď se mi trochu ulevilo, že jsem si ti svěřila, ale doma je někdy k nevydržení bez Jana.“
TINA:„Jestli chceš tak ti můžu dát kontakt na naši psycholožku. I když pracuje pro nás, má svou malou soukromou praxi.“
ELENA: “ Nevím, jestli jí mohla s mým problémem obtěžovat.“
TINA:“ Elen, přece se nechceš trápit strašnými sny, mít nervy na dranc. Od šéfové zjistím, kde sídlí, až pojedu domů tak se u tebe zastavím.“
ELENA:“ Na druhou stranu to bude lepší. Moc děkuju. A teď obraťme list. Jak se vlastně vůbec máte?“ Tina a Elena si spolu krásně pokecaly, a tak Elen přišla na jiné myšlenky, co jí trpí samotnou doma.
Pachatelé prohledali celý malý rodinný domek od půdy až po sklep, kde nic nenašli.
MAREK: “ Kam ten páprda to dal.“
IGOR:“ Nemohl to dát nějakým příbuzným.“
MAREK: “ Vždyť skoro žádný nemá.“
IGOR: „Doufejme, že to nedal fízlům.“
MAREK:“ To náš šéf taky.“ Joachim Dietz se vracel z nákupu domu. Marek s Igorem se v domě schovali, když viděli jeho auto přijíždět k domu. Dietz vešel do domu, kde našel samej čurbers – rozházené věci ze skříní, papíry, šanony,……. Dietz se procházel po domě, aby našel, kdo to byl, ale Marek s Igorem byli rychlejší. Marek postřelil Dietze, který vzal nohy na ramena a ujížděl ve svém autě pryč. Marek s Igorem se za ním hned rozjeli, zastavili, než dojde k nejhoršímu.