Trochu se na Tinu koukali divně, protože tu byla jako takový vetřelec, když nasedala do svého služebního auta. Octavie odjela podle slov paní Wernerové. Vínová Octavia zastavila přímo před domem paní Weberové. Okolní lidé v ulici se podivně koukali na Tinu, když zastavila před domem. Paní Weberová pracovala na zahrádce, když se narovnala záda, zahlédla Tinu, která stála u plotu.
WEBEROVÁ: “ Co pak si přejete?“
TINA: “ Hledá paní Janu Weberovou.“
WEBEROVÁ: “ To jsem já. A kdo jste vy?“
TINA: “ Tina Kranichová, jsem od dálniční police z Kolína nad Rýnem.“ Prokázala se průkazem. „Přijela jsem kvůli Haně Hartmannové.“
WEBEROVÁ: “ Hanu jsem neviděla plno let. To bude na dlouho, pojďte dál.“ Weberová pustila Tinu přes branku do domku, který byl velmi útulný. Všechno ve vnitř bylo ze dřeva.
TINA: “ Máte to moc hezké.“
WEBEROVÁ: “ Děkuji, podle mojich představ. Dáte si kávu?“
TINA: “ Velmi ráda.“ Tina se posadila ke stolu v kuchyni.
WEBEROVÁ: “ Co pak se stalo s Hanou? Před lety jí zemřela matka a otec.“
TINA: “ Hana se má dobře. Teď se jí akorát pokoušejí zničit, kvůli tomu případu, co se stalo před 19 lety.“ Weberová položila na stůl hrníčky s konvičkou, kde bylo kafe. Pak ještě cukřenku a mléko.
WEBEROVÁ: “ Víte, Hanu jsem viděla v období od jednoho do třetího roku jejího života. Pak jsem se provdala do Holandska za námořníka. Před dvěma lety mi zemřel manžel a tak jsem se přestěhovala sem.“ Položila na stůl upečenou bábovku. Tina si nalila kafe a udělala si ho podle své chuti. „A jak se jí chtějí ublížit?“ Posadila ke stolu naproti Tině.
TINA: “ Hanu po přepadení banky se dostala do rukou lupičů z té banky, ti ji za pomoci jednoho psychologa dostali do hypnózy. V té hypnóze jí včepili jeden kód, který teď chtějí použít. Když se probudila v nemocnici, řekla, že se jmenuje Monika Baumanová. V šesti letech se dostala do jiné rodiny, protože kolegové nenašli žádné příbuzné. Teď Hana studuje na hudební konzervatoři v Kolíně.“
WEBEROVÁ: “ Chudák holka. A teď je v pořádku?“
TINA: “ Hypnózy jsme se zbavili, takže je v pořádku. Hana je pod našimi křídli, aby ji lupiči nemohli získat.“
WEBEROVÁ: “ To se jim určitě povede. Docela bych ji ráda po těch letech viděla.“
TINA: “ To samozřejmě teď není možné, až skončí vyšetřování. Chceme, aby byla Hana v bezpečí.“
WEBEROVÁ: “ Dobře. Tak na hudební konzervatoři. Její tatínek se věnoval hudbě.“
TINA: “ Hana v náhradní rodině měla hudební rodiče. Takže se to krásně povedlo. Pomohli a to dost.“
WEBEROVÁ: “ To ráda slyším. A takovou cestu jste sem jela.“
TINA: “ Hlavní je, že Haně můžu říct, že má žijícího příbuzného a pomůže ji se protlouct v minulosti, kterou zapomněla a pomalu se jí vrací.“
WEBEROVÁ: “ To máte samozřejmě pravdu. Ráda Haně pomůžu.“
TINA: “ Tady jsem vám přivezla fotku, jak Hana vypadá.“ Položila součastnou fotky Hany (Moniky) na stůl.
WEBEROVÁ: “ Krásná slečna z ní vyrostla. Je to celá její maminka.“ Tina se usmála. Paní Weberová se nad fotkou rozplývala.
V úkrytu……. Mark s Reném se koukali do počítače, kde dozvěděli, co potřebovali.
RENÉ: “ Tak jdeme na věc. Na místě se rozhodneme, jak to děláme.“
MARK: “ Dobře.“
V tajném bytě……. Tina zajela za Monikou, povědět o své úspěchu, který byl tak trochu nesplnitelný. Monika radostí skála, že Tina někoho našla. Po menším rozhovoru, Tina odešla. Před barákem přijel terénní vůz, kde seděli bratři Gerlachovi. Všimli si, že u dveří je Tina, hned využili příležitosti.
RENÉ: “ Sfoukneme dvě mouchy jednou ranou.“ Bratři vystoupili z auta a překvapili Tinu u dveří, když je zavírala. René se postavil za Tininy záda, že to vůbec nečekala, a ucítila hlaveň od zbraně. Mark mířil nenápadně zbraní na Tinu, aby se o nic nepokoušela. René prohmatal Tinu, jestli nemá u sebe zbraň, ale žádnou u sebe neměla, ještě není uschopněna do práce.
RENÉ: “ Fízl, co nemá zbraň, se setkávám poprvé.“
TINA: “ Co mě vůbec chcete?“
RENÉ: “ Chytrá. Zavedeš nás za tou holkou. Rádi bychom s ní mluvili.“
TINA: “ Jí nechte na pokoji, to si radši vemte mě.“
RENÉ: “ To je velmi hezké, že jí chceš chránit, ale mi bychom rádi tebe a tu holku.“ Tina je zavedla k bytu, aby si René s Markem vzali Moniku sebou. Hote s Bonrátem nemohli nic dělat, když měli Tinu jako rukojmí. Moniku vydali Renému a Markovi. Monika s Tinou a s bratry odešli k vínové Octavii a terénnímu autu. Tina s Reném odjeli v Octavii a Monika s Markem odjeli v terénním voze. Monika se vzpírala, že by chtěla být u Tiny, ale Marek násilím odvedl k autu.
RENÉ: “ Nezkoušej, žádný podrazy,……. Zřejmě víte obě dvě, jak to dopadne.“ Vínová Octavia a terénní vůz vyrazily na cestu. Hote s Bonrátem po cestě k autu volali na služebnu a informovali, co se stalo. Vínová Octavia s terénním vozem se z městského ruchu dostali na nájezd A4. Centrála se ozvala přes vysílačku šéfka. Šéfčin hlas se linul v BMW.
CENTRÁLA: “ Tome, Semire, máme tu menší problém.“
TOM: “ O co se jedná?“
CENTRÁLA: “ Gerlachovi mají ve svých rukou Tinu a Moniku. Herzberger a Bonrát jedou za nimi.“
TOM: “ A kde jsou?“
CENTRÁLA: “ Dostali jsme zprávu, že jsou na A4.“
TOM: “ My se spojíme s Hotem a Bonrátem.“ Zavěsil vysílačku. Ve vínové Octavii bylo hrobové ticho.
RENÉ: “ Jste nějaká zamlklá.“
TINA: “ Maminka mě učila nebavit se s cizími lidmi.“
RENÉ: “ Maminka vás to naučila dobře, ale ve vašem povolání se toho nemůžete držet.“
TINA: “ To máte pravdu. Ale taky co po nich chcete.“ Tina si nenápadně všimla, že René není připoután pásem. Tak se jí honila myšlenka, že by toho mohla nějak využít.
RENÉ: “ Co kdybychom trochu přidali plachem trochu větru. Kde máte ten váš majáček.“ Tina udělala, jako kdyby kouzelným proutkem, se rozblikali majáčky v rozích předního skla a dva majáčky v masce Škody Octavie. Majáčky blikaly střídavě modře a červeně. A přidala plyn.
TINA: “ Lepší.“
RENÉ: “ Rozhodně.“ Monika se na sedadle spolujezdce u Marka moc dobře necítila, protože nevěděla, jako všechno dopadne a ráda by měla u sebe Tinu, která ji ochránila. Monika by ráda nějak dala vědět, že za nimi se řítí auto, které jim dává naději na přežití.
SEMIR: “ A čím vlastně jela Tina do toho Saska?“
TINA: “ Vzala si služební vůz. Proč?“
SEMIR: “ Protože za námi někdo bliká SOS a má policejní majáčky.“ Tina když zahlédla BMW, tak se nenápadně podařilo zablikat na BMW – že potřebuje pomoc neboli SOS. Hote s Bonrátem se jich drželi, ale ona je neviděla přes velký terénní vůz, který je za nimi. Semir viděl SOS ve svém zpětném zrcátku, a Tom ji zahlédl očkem v zrcátku. BMW ladně zajelo do levého pruhu, aby Octavia mohla v klidu pokračovat.
TOM: “ Kobra11, centrále.“
CENTRÁLA: “ Tome, už je máte?“ Ozval se šéfčin hlas.
TOM: “ Tinu a Moniku máme už na očích. Jedeme za nimi. A Bonrát s Hotem jsou za námi.“
CENTRÁLA: “ Každou změnu mi dějte vědět.“
TOM: “ Jistě, šéfová.“ Zavěsil. „Chtělo by to plán.“
Vínová Octavia si to spolu terénním vozem frčela po A4 jako namydlení blesk. Kdo mohl, ujížděl na stranu. Najednou se před nimi předjížděli, dva kamiony, které mu to trvalo dlouho. Octavia brzdila před kamiony, který se táhl jako šnek.
RENÉ: “ Jsi přece polda, tak dělej, jako kdy jste někoho honila.“ Tina vjela do odstavného pruhu, kde přidala plyn, ale před nimi stál kamion, kde řidič vyměňoval pneumatiku. Tina mohutně hamtla na brzdu, až se objevil hustý dým z pneumatik, a René narazil hlavou do předního skla, a upadl do bezvědomí. Tina si jenom za volantem oddechla. Octavia zastavila pár centimetrů od kamionu. Mark viděl co dělo. Kamiony byli už předjetí. Mark vytáhl zbraň, Monika se reflexně sklonila, Mark střílel na stojící kamion – cisternu, který převážel benzín. BMW projelo okolo Octavie dál za Monikou a Markem. Tina zahlédla střílejícího Marka na kamion, vyběhla ven z auta a řidiče vzala za ruku, a spolu utíkali pryč, protože cisterna vzápětí explodovala. Semir s Tomem viděli explozi v zrcátku. Hote a Bonrát se objevili za Octavií. Hote, běžel za Tinou a řidičem, kteří byli v pořádku, Bonrát vzal vysílačku.
TOM: “ Je Tina v pořádku?“
BONRÁT: “ V naprostém. I řidič. My se o to tady postaráme.“ Tom zavěsil vysílačku.
SEMIR: “ Je už plán?“
TOM: “ Dostat Moniku z toho auta pryč.“ Mark se chtěl zbavit návštěvy za svým zadkem. Jednoduše je zahltil sprškou olova. Tom vracel palbu zpět.
SEMIR: “ Hlavně opatrně.“
TOM: “ Já vím.“ Monika se střelby bála, a tak se sedadle schoulela do klubíčka.
SEMIR: “ Za chvilku bude staveniště.“ Terénní vůz se řítil na kolonu stojících aut. Stavbaři museli na chvilku dlouhé hada zastavit, protože museli něco převést. Mark to chtěl projet po odstavném pruhu, kousek to tu šlo, pak už terénní vůz narazil na dlouhou tyč, která prorazila přední čelní sklo a zadní sklo. Tyč vysela na jeřábu, který ji zrovna přesouval na druhou stranu dálnice. BMW zajelo za terénní vůz, Tom se Semirem se zbraní v ruce šli k vozu. Mark ležel na volantu se skácenou hlavou.
TOM: “ Moniko,…….“ Monika se vynořila z rozbitého skla, co měla na sobě.
MONIKA: “ Jsem úplně v pořádku.“
SEMIR: “ Neboj se, teď je po všem.“
MONIKA: “ Díky bohu.“
O pár minut později už na obou dvouch místech byli kolegové, které se postarali o zraněné. Tom se Semirem zavezli Moniku za Tinou, která seděla ve své autě. Monika hned po příjezdu Tinu pevně objala.
O tři dny později……. Jana Weberová už byla v Kolíně se seznámit se svou příbuznou Monikou (Hanou). Hlavně přijela na její koncert, který se koná v sobotu. Monika přišla na služebnu, aby jim poděkovala za všechno, co pro ni udělali. Na služebně byla i Tina, aby prohodila se svými kolegy pár slov. Tina, Tom a Semir byli u Andrey, kde si povídali. Když k nim zavítala Monika, přiběhla i Engelhardtová.
MONIKA: “ Moc děkuji za to, co jste udělali. A tak bych se vám chtěla za to nějak odvděčit.“ Podala Engelhardtové obálku.
ŠÉFKA: “ Doufám, že tam není, co myslím.“
MONIKA: “ Co si myslíte, tam není. To bych si ani nedovolila.“ Šéfka se podívala do obálky, kde byli lístky na koncert. Na sobotu. „Tímto bych vás ráda pozvala na můj koncert. Klidně můžete přivést i další lidi, aby lístky nepropadli.“
SEMIR: “ To máš pravdu.“
ŠÉFKA: “ Asi odpovím za všechny, že moc děkujeme za pozvání a rádi se v sobotu na tvém koncertu objevíme.“
MONIKA: “ Budu se na vás moc těšit.“
TINA: “ My samozřejmě také.“ Monika se rozloučila, protože pospíchala za Janou do hotelu. Anna Engelhardtová jako šéfka dálniční policie rozdělila lístky mezi své lidi.
Konec!!
Autorka: Tina11