Firma Kollmann……. Daniel Haller přišel za svým kamarádem a ředitelem Heinzem Kollmannem, aby mu šel říct, co se stalo.
DANIEL: “ Už jsi četl, co píšou v dnešních novinách.“ Položil mu noviny pod nos na stůl. Heinz si rychle prolítl článek na přední stránce novin. “ Zemřeli čtyři mladí lidé a jedna těžce zraněná žena.“
HEINZ: “ Daniely, to nepadá na naši hlavu, ale na tu hlavu těch řidičů. Tak si neber tu vinu na sebe.“
DANIEL: “ Prosím tě neber to na lehkou váhu. Ty vadný pneumatiky se měli stáhnout. Říkal jsem to hned od začátku, že budou problémy.“
HEINZ: “ Naše firmy by prodělala a museli jsme to dát trh.“
DANIEL: “ Ale především tu jde o životy nevinných lidí.“
V domě Hallerových……. Robert bratr Daniela vyklízí malý pokojík, kde bude spát Janina maminka. Vzal jednu papírovou krabici, která byla půl rozlepená, a mezi dveřmi pokojíku se mu krabice úplně rozlepila a vydali z ní různé spisy. Robert hned je začal prohlížet, nalistoval stránku, kde jeho bratr Daniel podepsal papír, který dokazuje, část z vyrobených 250 000 pneumatik jsou vadné při velké rychlosti. Robertovi napadl nápad.
Daniel vzal si noviny a odešel do své kanceláře. Daniel se posadil do křesla, ze spodního šuplíku vytáhl zlaté stránky, kde si nalistoval číslo na dálniční policii. Číslo si napsal na malý lepící lísteček, který si nalepil na noviny. Daniel zavolal na telefonní číslo, kde mu to zvedla Andrea Schäfferová.
ANDREA: “ Dobrý den, Schäfferová, dálniční policie.“
DANIEL: “ Chtěl bych mluvit s někým, kdo má na starosti tu nehodu mladých lidí.“
ANDREA: “ Malou chvilku si vydržte, hned vás přepojím.“
DANEIL: “ Děkuji.“ Andrea rychle zaběhla za Semirem a Tomem do jejich kanceláře.
ANDREA: “ Mám na drátě muže, který něco ví o nehodě těch čtyř mladých lidí.“
SEMIR: „Tak ho přepoj.“ Andrea šla přepojit hovor. Semir vzal telefon a dal ho na hlasitý odposlech. „Ano Gerkhan,…….“
DANIEL: “ Chtěl bych si vámi promluvit na nerušeném místě o nehodě těch mladých a nehodě v elektrickém nevedení. Za půl hodinky v patrových garážích v centru města. Sejdeme se v úplném přízemí garáží.“ To se na služebně objevila matka mrtvého Achima Sandera. Hned se jí ujal Bonrát.
BONRÁT: „Bonrát jméno mé. Mohu s něčím pomoci?“
SANDEROVÁ: „Sanderová, od mé sousedky jsem dostala zprávu, že se mám na vaší služebně především zastavit u komisaře Semira Gerkhana.“
BONRÁT:“ Pojďte za mnou, zavedu vás za ním.“ To už Semir a Tom slyšeli z telefonu odpojený tón. Daniel hned po svém úkolu zavěsil. To už se na dveřích do kanceláře ozvalo ťukání od Bonráta, který lehce nakoukl do kanceláře.
BONRÁT: “ Semire, přišla za tebou paní Sanderová. Prý jste nechali vzkaz u její sousedky, že se tu má zastavit.“
SEMIR: “ Já mám teď důležitější věci.“
TOM: “ Semire, od čeho jsem tu já a Tina. S Tinou to vyřídíme a ty si to tady vyřiď se Sanderovou.“ Tom so vzal sako a odešel za Tinou do vedlejší kanceláře, kde Tina s Andreou hledali určité papíry pro Engelhardtovou. „Tino, máme práci. Vysvětlím ti to po cestě.“ Tina nechala Andreu svému osudu a pelášila za Tomem. Semir se šéfkou se ujali paní Sanderové, aby jim pověděli, co se stalo jejich dceři.
Ve firmě Kollmann……. Kollmanův přítel Erik Eisman byl v Danielově kanceláři, kde hledal něco, by obviňovalo Daniela, že je takový divný. Eisman našel na stole noviny, kde byl malý nalepovací lístek, kde bylo číslo na dálniční policii. Eisman tam hned zavolal. Na druhém konci drátu se mu ozval Andrein hlas.
V podzemních garážích……. Mercedes zajel do nejnižšího podlaží patrových garáží. Mercedes se zastavil u místa, kde byla tma z rozbitých zářivek. Pro utajení Daniela jako dělané. Tina a Tom vystoupili z mercedesu. Po chvilce se ve tmě u sloupu objevila postava.
DANIEL: “ Jste od dálniční policie?“
TOM:“ Ano, kdo jste vy?“
DANIEL: „Teď na mém jménu nezáleží. Hlavně mi záleží na těch nevinných lidí, kteří nedobrovolně zaplatí svým životem při nehodách.“
TOM: “ A co víte k těm nehodám?“
DANIEL: “ Pracuji v jedné firmě, která vyrábí pneumatiky. Nikdy tyto pneumatiky se nesměli dostat na světlo, protože mají konstrukční chybu. Bylo vyrobeno celkově 250 000 pneumatik, některé pneumatiky jsou vadné.“
TINA: “ To je takový problém pneumatiky stáhnout z trhu?“
DANIEL: “ Stálo by to firmu několik miliónů €. Firma šla do toho, i když věděli o problému. Nechtěli přijít ani o jeden cent. Nechtějí si připustit chybu.“
TOM:“ V čem je výrobní chyba?“
DANIEL: “ V materiálu. Testy zjišťujeme jestli dovožený materiál vhodný na výrobu pneumatik. S kolegou jsme zjistili, že materiál je úplně nevhodný a opotřebený, po čase praskne.“ Daniel uslyšel šramot, tak zpozorněl. Koukal se za určitým hlukem. Do podlaží přijíždělo auto. Myslel si, že to je past dálniční policie, Tina s Tomem instinktivně otočili hlavu za přijížděním autem. V tu dobu Daniel se vypařil jako pára nad hrncem. Když si toho všiml Tom s Tinou, prohlíželi okolí, ale tajemní neznámí byl fuč.
Už bylo neskoro odpoledne a Daniel se vracel domů z práce. Doma se přivítal se svou manželkou Janou a synem Patrikem. Najednou si všiml z okna z kuchyně, že před jeho domem stojí auto, ve kterém seděl Kollmanův bývalý zaměstnanec. Chtěli mít kontrolu, že Daniel neudělá nějakou blbost.
V mercedesu……. Tina s Tomem se vraceli na služebnu. Tině zazvonil mobil, kde na druhém konci drátu byla šéfka. Měla novinku v případu.
TINA: “ ……. Už jsme na cestě.“
TOM: “ Co se děje?“
TINA:“ Máme novou stopu. Máme se objevit na služebně.“
Na služebně……. Všichni se srotili v šéfčině kanceláři.
ŠÉFKA: “ Tak ta naše zásadní stopa je, od kolegů z Düsseldorfu, kde měla jedna řidička nehodu. Nehodu zapříčinil alkohol, kdy jí v krvi našli skoro 2‰. Podle manžela jeho žena moc alkoholu neholduje.“
SEMIR: “ A co nám kolegové z Düsseldorfu poslali?“
ŠÉFKA: “ Fotografii jednoho muže z kamerového záznamu z nemocnice.“ Předložila komisařův fotografii z kamerového záznamu. „Podle nemocničního personálu tu uklízí pouze jedna úklidová služba. Zaměstnanci toho muže nikdy neviděli.“
TOM:“ Takže náš muž z fotografie vyměnil krevní testy, aby to všechno spadlo na řidičku.“
ŠÉFKA:“ Ano, Andrea ho prohnala počítačem. Jmenuje se Karl Meyer, který před měsícem pracoval ve firmě Kollmann.“
Firma Kollmann……. Heinz s Erikem seděli v šéfově kanceláři.
ERIK:“ Daniel se setkal v podzemních garážích s nějakými lidmi. Určitě to byl někdo od dálniční policie.“
HEINZ:“ Jestli mluvil, tak jsme pěkně nahraní. Čas hraje proti nám. Bude to jenom chvilka, kdy se tu objeví.“ Do jejich rozhovoru se ozval telefon. Heinz ho vzal. „Kollmann…….“
ROBERT:“ Mám pro vás něco zajímavýho.“
HEINZ:“ A co to je?“
ROBERT:“ Jedny moc důležité papíry, který by vám mohli srazit vaz. Čtu si tu o vyrobených 250 000 pneumatikách, ve kterých jsou i kusy vadný.“
HEINZ:“ Jak jste k tomu přišel?“
ROBERT:“ To teď není důležitý. Chtěl bych od vás něco?“
HEINZ:“ A co by to mělo být?“
ROBERT:“ Peníze.“
HEINZ:“ A kolik by to mělo být?“
ROBERT:“ Mělo by mi stačit 500 000€. Kdy se sejdeme, se dozvíte až zítra.“ Zavěsil.
Druhý den ráno……. Daniel se rozloučil s manželkou Janou a synem Patrikem, který odjížděl s maminkou do školy. Daniel měl telefonát s ředitelem a přítelem Kollmannem.
DANIEL:“ Haller…….“
HEINZ:“ Daniely, přijeď do firmy, co nejdříve.“
DANIEL: “ Něco se snad děje?“
HEINZ: “ Máme tu jeden závažný problém. Včera se mnou někdo spojil a má naše papíry.“
DANIEL: “ Dobře, za chvilku jsem tam.“ Danielovi bleskla myšlenka – bratr Robert. Šel do jeho pracovny, kde v papírových krabicích hledal papíry. Ale žádné nenašel, Robert má za lubem něco nekalého.
U Meyera doma……. Dálniční policie zajela na adresu Karla Meyera. Meyer byl doma, ale netušil, že budeme mít návštěvu. V celém baráku byli staré dřevěné dveře, které se dali lehce otevřít i pomocí kreditky. Meyer byl celý vykulený, když se mu někdo pokoušel vniknout do bytu. Meyer na nic nečekal a utíkal ven přes okno v kuchyni. Tom se Semirem letěli za ním, Tina si v klidu prohlédla byt a zavolala kolegy. Meyer ujížděl pryč v ukradeném náklaďáku, který byl plný platovými barely vody. Barely se vody v zatáčkách vysypávaly na silnici.
SEMIR: “ Nemáš žízeň?“
TOM: “ Tolik toho zase nevypiju.“
BMW se vysypaným barelům s vodou vyhýbalo, jako i ostatní účastníci na silnici. Stávaly se malé plechové šťouchance. Jejich honička skončila u objezdového kruhu, když to vzal Meyer v proti směru, než se tu protáhlo BMW, utvořila se před objízdným kruhem nehoda. Meyer měl radost, že má pokoj od flízlů.
Ve firmě Kollmann……. Daniel s Erikem sedí v kanceláři Heinze Kollmana.
HEINZ: “ Jak jsem už říkal, máme závažný problém. Někdo se dostal k našim důvěrným papírům, kde jsou naše testy pneumatik.“
ERIK:“ Když se to dostane do nepravých rukou, je to pro naši firmu hrozná věc.“
DANIEL: “ Chápu.“
HEINZ: „Chce po nás peníze – 500 000€. Předávku peněz se ještě dozvíme.“ Do jejich rozhovoru skočil telefonát. Heinz vzal telefon. „Kollmann…….“
ROBERT: “ Máte pro mě ty peníze?“
HEINZ: “ Ano, leží před mnou. Kdy a kde?“
ROBERT: “ Za hodinu pod kolínským dálničním přivaděčem na A7.“ Daniel hned poznal hlas Roberta a tušil nějakou lumpárnu. Chce si trochu přilepšit ke svému bídnému životu.
V Meyerově bytu……. Tina s kolegy prohledávali byt. Do bytu přišel Tom se Semirem.
TINA:“ Jak jste dopadli?“
TOM:“ Ani se neptej.“
TINA:“ Takže zdrhnul.“
SEMIR:“ Je v bytě něco zajímavýho?“
TINA:“ Z celého bytu je nejzajímavější jedna adresa.“
TOM:“ A komu patří?“
TINA:“ Andrea ji ještě prohání počítačem.“
SEMIR:“ Tak se zajedeme podívat do firmy Kollmann.“