Elektrárna Boxberg je hnědouhelná elektrárna u obce Boxberg v Horní Lužici, ve spolkové zemi Sasko, v Německu, severně od hranic České republiky. Má instalovaný výkon 2575 megawatt, které jsou vyráběné ve čtyřech blocích. Nejnovější blok-675 MW je ve zkušebním provozu od 16.2.2012,kdy dodal první elektřinu do sítě, účinnost bloku je 43,7%. Provozovatelem elektrárny je Vattenfall Europe.

zdroj: wikipedia

Jaderná elektrárna Greifswald (někdy též uváděna jako Jaderná elektrárna Lubmin) byla největší jadernou elektrárnou v Německé demokratické republice, která se nacházela ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko a byla uzavřena krátce po sjednocení Německa v červenci 1990.

Výstavba elektrárny byla zahájena v roce 1967 a v první fázi byly vybudovány 4 sovětské jaderné reaktory typu VVER-440/230, které byly do komerčního provozu uvedeny v letech 1974 až 1979.

V druhé etapě byla plánována výstavba dalších 4 sovětských reaktorů typu VVER-440/213. Do komerčního provozu byl však uveden 1. listopadu 1989 pouze první z nich, ale už po třech týdnech byl 24. listopadu odstaven. Další reaktor (Greifswald 6) byl sice dostavěn, ale nikdy nebyl uveden do provozu. Plány na stavbu zbývajících reaktorů byly zrušeny. Od února do července 1990 byla odstavena také starší generace reaktorů, neboť vyžadovaly urgentní zvýšení bezpečnosti v mnoha směrech, což by bylo příliš nákladné.

V době vrcholu provozu zaměstnávala elektrárna na plný úvazek asi 10 tisíc zaměstnanců. V současnosti asi tisíc lidí pracuje na jejím zabezpečení a demontáži.

Jaderná elektrárna Krümmel leží v severoněmeckém Geesthacht jihovýchodně od Hamburku a jejím srdcem je varný reaktor o výkonu 1400 MW. Byla uvedena do provozu v roce 1983 a je vlastněna z 50 % firmou Vattenfall a z 50 % společností E.ON.

Od roku 1986 se v okolí vyskytl vysoký počet onemocnění leukémií. Ačkoli byla podezírána jaderná elektrárna, nebyla objasněna příčina vzniku těchto onemocnění.

28. června 2007 elektrický zkrat způsobil požár transformátoru, v jehož důsledku byla elektrárna odstavena. Do provozu byla znovu uvedena až téměř po dvou letech v červnu 2009.

4. července 2009 byl reaktor opět odstaven v důsledku podobného zkratu na transformátoru jako v roce 2007. Do provozu by měla byt elektrárna znovu uvedena až v dubnu nebo v květnu 2010, protože nemá k dispozici náhradní transformátor.

Jaderná elektrárna Rheinsberg ležela nedaleko města Rheinsberg v Braniborsku a byla prvním jaderným reaktorem produkujícím elektřinu v bývalé Německé demokratické republice.

S přípravou elektrárny bylo započato v roce 1956, vlastní stavba byla zahájena 1. ledna 1960. Komerční provoz byl zahájen 11. října 1966. Elektrárna zahrnovala jediný sovětský tlakovodní jaderný reaktor typu VVER-210 o čistém elektrickém výkonu 62 MW. Provoz elektrárny byl z bezpečnostních důvodů ukončen v roce 1990.

na tohoto krásné ledního medvídka Knuta, vám asi nemusím moc představovat. Bylo mi moc líto, že tak mladý ve svých 4 letech zemřel (19.03.2011), už to bude za chvilku rok. A myslím, že by nesměl chybět na blogu, když to byla velká ikona berlínské ZOO. Také mu v berlínské ZOO nechali udělat mu pomník u výběhu medvědů. Přečíst si o tom můžete zde.

Knut (5. prosince 2006 – 19. března 2011 v Zoo Berlín) byl v zajetí narozený samec medvěda ledního, který se na jaře 2007 stal předmětem mezinárodní popularity. Po svém narození byl matkou odvrhnut, proto byl vychováván (a krmen z láhve) svým ošetřovatelem Thomasem Doerfleinem (zemřel 22. září 2008).

Knut a jeho bratr se narodili 5. prosince 2006 po bezproblémovém těhotenství Tosce, dvacetileté samici medvěda ledního. Stal se tak prvním medvědem ledním narozeným v berlínské Zoo po více než třiceti letech. Tosca, která přišla do Zoo z cirkusu, Knuta i jeho bratra odmítla. Po čtyřech dnech Knutův sourozenec zemřel a Knut sám byl pracovníky Zoo matce odebrán. Prvních 44 dní svého života strávil v inkubátoru.

23. března 2007 byl Knut poprvé představen veřejnosti. Berlín navštívilo okolo 400 novinářů z celého světa, aby o této události informovali.

Německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel Knuta, který se stane maskotem konference týkající se ohrožených druhů konané v Bonnu roku 2008, oficiálně adoptoval. Fotografka Annie Leibovitz pořídila fotografie Knuta, které budou použity během kampaně zaměřené na životní prostředí, jejímž účastníkem je i květnové „Zelené vydání“ Vanity Fair 2007.

Kontroverze

Německý bulvární deník Bild citoval ochránce práv zvířat Franka Albrechta, který řekl, že Knut měl být raději zabit, než týrán a ponižován tím, že je vychováván jako domácí mazlíček. Tím, že jej udržela naživu, Zoo porušila legislativu o ochraně zvířat. Wolfram Graf-Rudolf, ředitel Zoo v Cáchách prohlásil, že „člověk by musel mít kuráž, aby nechal tohoto medvěda zemřít“ poté, co byl matkou odmítnut. Argumentoval, že medvídě „trochu zemře“ pokaždé, když je odděleno od svého opatrovatele. Zoo Berlín se od té doby dostalo velké podpory v její péči o medvídě a slíbila, že mu nebude ublíženo. Albrecht, který není členem žádné organizace na ochranu práv zvířat, později prohlásil, že byl chybně citován – domníval se, že pro Knuta nebylo vhodné, aby byl vychováván lidmi, ale nevolal po Knutově smrti. „Pokud samice ledního medvěda své mládě odmítla, pak věřím, že zoologická zahrada musí naslouchat instinktu přírody,“ vysvětlil Albrecht. „V přírodě by mládě zemřelo.“ Díky publicitě věnované tomuto tématu se Knut stal známým i mezinárodně.

Berlínská Zoo si koncem března zaregistrovala Knuta jako obchodní známku. Následně stoupla na Berlínské burze hodnota jejích akcií z běžných asi €2000 na více než dvojnásobek a o pouhý týden později již činila €4820.

Nejen zoologická zahrada profitovala ze zájmu o Knuta: několik společností nabízí produkty spojené s Knutem, od melodií pro mobilní telefony až po plyšové hračky. Společnost Haribo vyrábějící cukrovinky se v dubnu 2007 rozhodla vyrábět sladkosti ve tvaru Knuta s malinovou příchutí a slíbila berlínské Zoo podíl na zisku. Jedna společnost dokonce vyrobila pastilky proti kašli s motivem Knuta. Stal se též tématem několika písní. Nejúspěšnějším se stal singl „Knut Is Cute“ (Knut je roztomilý) a píseň devítileté Kitty z Köpenicku s názvem „Knut, der kleine Eisbär“ (Knut, malý lední medvěd). I ta byla vydána jako singl. Knut se 29. března 2007 objevil také na titulní stránce německého vydání časopisu Vanity Fair.

Knut byl prvním ledním medvědem po více než 30 letech, který se narodil a přežil v berlínské Zoo. Po narození byl velký asi jako morče a čelil téměř jistému rozsápání svou matkou. 16. dubna 2007 Knut nebyl ukazován veřejnosti z důvodů bolesti zubů, která byla způsobena rostoucím pravým horním špičákem.

Ve středu 18. dubna 2007 krátce před 15 hod. obdržela Zoo anonymní fax, kde bylo napsáno „Knut ist tot! Donnerstag mittag.“ (Knut je mrtvý! Ve čtvrtek v poledne.). V reakci na tuto výhružku policie posílila bezpečnostní opatření týkající se medvíděte a termín uvedený ve výhružce minul bez jakéhokoliv incidentu nebo zranění Knuta.

Nečekaně uhynul ve věku čtyř let 19. března 2011, když se náhle začal divně motat a poté zkolaboval a zřítil se do svého bazénu, kde se utopil dříve, než mohl být ošetřovateli vytažen. Stalo se tak před několika stovkami jeho fanoušků, jeho poslední chvilky byly zachovány na videozáznamu. ZOO vydala po pitvě prohlášení, že na jeho mozku byly nalezeny rozsáhlé změny, které mohly být příčinou události. Později, když byla provedena další vyšetření, byla tato teorie potvrzena s upřesněním, že příčinou zmíněných změn byla déletrvající virová infekce, která zasáhla mozek a míchu.

Badische Schneckensuppe – tradiční polévka ze šneků do které se přidává kysaná smetana, pochazející z oblasti Bádenska.

Bratwurst – běžná klobása vepřová a hovězí určená ke grilování. V jednotlivých regionech mají své vlastní odlišné klobásy s různým složením masa a koření. například klobásky frankfurtské (Fränkische Bratwurst) nebo nejznámější německé norimberské (Nürnberger Rostbratwurst). Konzumují se s pečivem a horčicí, některé se zelím a bramborovým salátem.

Currywurst – vepřová klobása kořeněná směsí koření curry, původem z Berlína, je to nejrozšířenější pokrm rychlého občerstvení z pouličních stánků.

Eintopf – zcela jistě nejznámější německý pokrm. Tradiční jídlo z jednoho hrnce. Jeho základem je velmi hustá zeleninová polévka, do které se přidává různé maso, párky a klobásy.

Eisbein – vařené vepřové koleno, obvykle podávané se zelím a hořčicí, někdy s bramborovou nebo hrachovou kaší. Grilovaná verze vepřového kolene pochází z Bavorska a nazývá Schweinshaxe.

Frankfurter Grüne Soße– specialita z Frankfurtu, omáčka ze sedmi čerstvých bylinek. Podává se s vařenými brambory nebo s natvrdo vařenými vejci, či s dušeným hovězím.

Geschnetzeltes– jedna se o menší kousky masa masa, grilované nebo například s omáčkou. Známé je telecí (Kalbsfleisch) v husté smetanové omáčce, někdy s houbami a bylinkami. Jedná se o pokrm ze Švýcarska, ale v Německu je hodně rozšířen. Podává se těstovinami Spätzle.

Jägerschnitzel – tzv. lovecký řízek z telecího nebo vepřového masa, s houbovou omáčkou. Přílohou mohou být Spätzle, brambory, bramborový salát nebo hranolky.

Kartoffelsalat – bramborový salát, který se po celém Německu dělá v různých variantách a je to oblíbená příloha mnoha jídel. Narozdíl od českého bramborového salátu se často podává teplý.

Königsberger Klopse – masové knedlíčky v bílé omáčce s kapary, podávané s bramborem. Původem z východního Pruska.

Leberkäse (sekaná), podobná té naší. Většinou se konzumuje s horčicí a chlebem, preclíky nebo s bramborovým salátem.

Maultaschen – oblíbený pokrm a specialita především ze Švábska. Velké taštičky z těsta podobné italským ravioli plněné mletým masem, špenátem a kořením. Obvykle se konzumují nakrájené na plátky a osmažené, nebo se přidávají do vývarových polévek.

Rheinischer Sauerbraten – rýnská hovězí pečeně s omáčkou z hrozinek a dalších přísad. Oblíbený pokrm z oblasti Porýní. Jako příloha bývají obvykle knedlíky.

Sauerbraten mit Lebkuchen-Soße – hovězí pečeně s perníkovou omáčkou, francká specialita z Norimberka. Jako příloha jsou knedlíky a červené zelí.

Schäufele – vepřové pečené ramínko. Specialita z více krajů, například bádenského nebo franckého. Podává se obvykle s knedlíkem a osmaženou cibulkou. Někdy může být ramínko i uzené.

Spätzle – čerstvé vaječné nudle vznikající škrábáním nebo tlačením těsta. Těsto se škrábe do vroucí vody. Je to velmi oblíbená příloha k mnoha pokrmům s omáčkou.

Zwiebelkuchen – cibulový koláč. Specialita z oblasti Porýní, Švábska a dalších oblastí. Vynikající slaný koláč podobný francouzskému quiche. Tradičně se konzumuje na podzim s burčákem v oblastech, kde se pěstuje víno.

Schwarzwälder Kirschtorte – populární dort z oblasti Černého lesa v Bádenské oblasti. Čokoládový dort s krémovou polevou je plněný ve vrstvách třešňovou náplní.

Stollen– štola, tradiční německý vánoční koláč, pochází z oblasti Drážďan a je podobný naší vánočce, ale s větším obsahem ovoce a koření. Je z jednoho kusu a obalený celý v moučkovém cukru.

zdroj: gastronom.blogerka.cz

Harz je pohoří v severním Německu jehož nejvyšší horou je Brocken (1141 m n. m.). Pohoří se rozkládá na hranicích několika spolkových zemí – Dolního Saska, Saska-Anhaltska a Durynska. Harz má na délku 95 km ve směru jihovýchod-severovýchod, na šířku 35 km a jeho rozloha činí 2000 km². Ve městech a vesnicích tohoto pohoří žije asi 600 tisíc lidí.

Brocken je nejvyšší hora v pohoří Harz ve středním Německu. Má kupolovitý tvar a je tvořena žulou. V horní části je meteorologická stanice, botanická zahrada (alpinarium) a konečná místní úzkorozchodné dráhy (Brockenbahn).

S místním mlhovitým počasím se pojí fenomén Brockenského strašidla a mnoho místních legend. Ze zdejší německé mytologie čerpal i Johann Wolfgang von Goethe.

Hora leží v Národním parku Harz.

Na Brockenu často panují extrémní povětrnostní podmínky. Vrchol se nachází nad hranicí lesa a klima na Brokenu odpovídá klimatu Islandu.

Během rozdělení Německa na Brockene vzhledem k blízkosti státních hranic a vynikající příležitostí pro rozhlasové hluboko na území Německa byla vybudována základna NDR ministerstva státní bezpečnosti. Na stanici byla také Brockene GRU, poslední ruský radiorazvedchiki levé stanice, 30. března 1994.

jednou jsem hledala něco kolem natáčení a narazila jsem na tuto „zvláštní“ stránku. Na stránce najdete informace o dálničních kostelech „Autobahnkirche“ z celého Německa, kdybych to měla všechno překládat a dávat sem na blog, tobych se z toho zbláznila, tak vám se dávám odkaz: