Rubrika: Kniha povídek 9. díl

Nášlapná mina 6/7

4. 1. 2012
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na velvyslanectví……. Tina s Engelhardtovou přijeli na velvyslanectví, hned je přivítal tajemník. Společně zašli do jeho pracovny. Tina představila Engelhardtovou tajemníkovi.
TAJEMNÍK: “ Tak mi konečně řekněte, co se stalo panu Gimmovi?“
TINA: “ Včera večer měl dopravní nehodu…….“
TAJEMNÍK: “ Je snad po……. Smrti?“
TINA: “ Není. Pana Gimma jsme odvezli do našeho bytu, kde ho hlídají dva kolegové.“
TAJEMNÍK: “ A proč to všechno?“
ŠÉFKA: “ Váš šéf nám pověděl, co se tu na velvyslanectví děje a proč byl zavražděn Paulo.“
TAJEMNÍK: “ To chcete říct, že to byl někdo z nás?“
TINA: “ No……. Dostali jsme dva tipy.“
TAJEMNÍK: “ Dobrotivé nebe. A mohl bych pana Gimma navštívit.“
ŠÉFKA: “ Pro jeho bezpečnost bude lepší, když za ním nebude chodit žádná návštěva.“
TINA: “ A kde jste byl včera večer?“
TAJMENÍK: “ Byl jsem celý den v Bremenu za svými kamarády ze školy a na služební cestě. Pan Gimmo mě požádal, aby tam něco nevyzvedl. Vrátil jsem se až dneska ráno.“
ŠÉFKA: “ Vaše alibi si musíme prověřit.“
TAJEMNÍK: “ To je v pořádku.“ Předal Tině vizitku od ministerstva vnitra.
TINA: “ Už vás dál nebudeme rušit.“
TAJEMNÍK: “ Budu vám nápomocen, když to bude v mých silách.“
ŠÉFKA, TINA: “ Nashle.“
TAJEMNÍK: “ Nashle.“ Tina se šéfovou odešli z kanceláře. Na chodbě je zastavil Jan Gebauer.
GEBAUER: “ Vy jste ta komisařka, co tu byla.“
TINA: “ Ano, Tina Kranichová. A to je moje nadřízená Anna Engelhardtová.“
GEBAUER: “ Jan Gebauer, jsem taková pravá ruka pana Gimma.“
TINA: “ Chce nám něco důležitého?“
GEBAUER: “ Ano. Pojďte do mé kanceláře.“ Všichni odešli do kanceláře.
ŠÉFKA: “ Tak o co jde?“
GEBAUER: “ Chtěl bych se vám s něčím svěřit.“
TINA: “ Že vy a váš partner pašujete miny z Ruska?“
GEBAUER: “ Ano, a syna pana Gimma jsme nechtěli zabít.“
TINA: “ Ale jenom na malou chvilku umlčet.“
ŠÉFKA: “ Je vám snad jasné, že vypovídat proti vašemu kolegovi je velká sázka do loterie.“
GEBAUER: “ Já vím, ale já už dál nemůžu vydržet.“
TINA: “ A včerejší nehodu pana Gimma má nasvědomí Tasso?“
GEBAUER: “ Stalo se mu snad něco?“
TINA: “ Nestalo, ale je pod naší ochranou.“
GEBAUER: “ Zřejmě ano, odjížděla někam pryč. Já jsem byl v Mnichově.“
ŠÉFKA: “ A kdy se má uskutečnit další obchod?“
GEBAUER: „To ruský dodavatel min neřekl přesné datum, ale v brzké době se ozve.“
TINA: “ Můžeme s vámi udělat takovou menší dohodu.“
GEBAUER: “ A jakou dohodu?“
TINA: “ Na usvědčení Vincenta Tassa, musíme ho chytit přímo při obchodu. A když nám řeknete kdy a kde a u soudu povíte, co jste nám tu řekl, můžete dostat menší trest.“
ŠÉFKA: “ A pokud to bude možné, můžeme se i za vás přimluvit. Je to snad férová nabídka.“
GEBAUER: “ Tak dobře, pomůžu vám.“
TINA: “ Ještě tu je Gimmo, který bude proti vám vypovídat.“
GEBAUER: “ Pořád nechápu jak se Gimmo dozvěděl o našich obchodech.“
TINA: “ To vysvětlí sám Gimmo.“ Do kanceláře přišel Vincent Tasso.
TASSO: “ Vy už jste tu byla.“
TINA: “ Ano, Kranichová, dálniční policie.“
ŠÉFKA: “ Anna Engelhardtová, přímá nadřízená komisařky Kranichové.“
TASSO: “ A proč jste přišli?“
GEBAUER: “ Gimmo měl nehodu, ale nic se mu nestalo. Teď je pod ochranou dálniční policie.“
TASSO: “ To se mi ulevilo, že to tak dopadlo.“ Tina se podívala z okna, dokud bylo vidět na zaparkovaná auta před budovou.
TINA: “ Komu patří Audi A3 modré barvy, s SPZ AKW 106.“
TASSO: “ To patří mě. Něco jsem provedl?“
TINA: “ Na jednom parkovišti jsme našli stopy právě po Audi A3.“
TASSO: “ Snad mě do toho nechcete namočit, mám svou imunitu.“
TINA: “ Berte to jako rutinní otázku.“
ŠÉFKA: “ A kde jste byl dneska večer?“
TASSO: “ Byl jsem v Marburgu………. Pracovně.“
ŠÉFKA: “ To si ověříme. Už vás dál nebudeme rušit.“ Rozloučili se a Tina se šéfkou odešli. Tina si prohlížela Tassovi auto, Tasso a Gebauer je sledovali před okno v pracovně. Tina si vzala malý vzorek do pytlíčku na důkazy a ještě si vyfotila pneumatiky na mobil. Na pneumatikách Tina našla stopy po blátě a jehličí.
TINA: “ A teď se pravda ukáže.
ŠÉFKA: “ Na ty pneumatiky jsem málem zapomněla.“ Nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu.
Na KTU……. Tina se zastavila na KTU.
HARTMUT: “ Jaké milé překvapení. Copak potřebuješ?“
TINA: “ Přinesla jsem ti dvoje vzorky z jedné Audi A3.“
HARTMUT: “ To mu říká rychlost. Tak se do toho pustíme.“ Tina předala všechny stopy Hartmutovi a udělal analýzu vzorku bláta s jehličím a byli naprosto identické. Tina si všimla vizitky u počítače.
TINA: “ Kdo pak je Karen Krausová?“
HARTMUT: “ Ještě ty začínej….“
TINA: “ A s čím prosím tě.“
HARTMUT: “ Už mě vyslýchali Tom se Semirem.“
TINA: “ O tomhle tom nic nevím.“
HARTMUT: “ Docela to je na dobré cestě.“
TINA: “ To je skvělý. Tak držím palce, aby ti to vyšlo.“
HARTMUT: “ Děkuji. Trochu mi připomíná tebe.“ Tak se zabrali do tématu, že se na monitoru počítače objevila shoda stop pneumatik, které měli z místa činu a které Tina vyfotila. Vyrušil je až zvonící telefon, který vzal Hartmut. “ KTU u telefonu Hartmut.“
TOM: “ Ahoj Hartmute, není náhodou u tebe Tina?“
HARTMUT: “ Náhodou je.“
TOM: “ A dáš mi jí?“
HARTMUT: “ Zajisté.“ Předal Tině telefon.
TINA: “ Copak potřebuješ?“
TOM: “ Engelhardtová nám řekla, že budeš u Hartmuta a už něco máte?“
TINA: “ Máme tu jednoznačnou shodu pneumatik a hlíny.“
TOM: “ A kdo za tím stojí?“
TINA: “ Vincentovi Tassovi.“
TOM: “ Takže ptáčka máme napůl v kleci.“
TINA: “ Abychom mu dali vinu, jedině až bude další obchod.“ Rozloučili a Tom zavěsil. Do Tomovi a Semirovi kanceláře přišla šéfová se Semirem.
ŠÉFKA: “ Už jsou hotové vzorky?“
TOM: “ Vzorky se jednoznačně shodují.“
ŠÉFKA: “ A to vozidlo patří Vincentu Tassovi, proti kterému stojí jeho společník Jan Gebauer.“
SEMIR: “ Takže nám řekne, kdy bude další obchod?“
ŠÉFKA: “ S takovou malou dohodou ano.“
Na velvyslanectví……. Vincent a ruský obchodník Vladimír Malinovski se domlouvali na dalším obchodu. Do Vincentovy kanceláře vstoupil Jan.
GEBAUER: “ A co teď bude dál?“
TASSO: “ No co by. Další obchůdek a další penízky.“
GEBAUER: “ A Gimmo?“
TASSO: “ Co d toho zatahuješ Gimma?“
GEBAUER: “ To si udělal ty, chtěl jsi ho zabít. Odstranit ho jako jeho syna.“
TASSO: “ To jsem nechtěl. Takhle nám jde o krk.“
GEBAUER: “ Na půl v base už jsme. Ta komisařka si umí dobře spočítat dvě a dvě. A jestli chceš Gimma odstranit, tak beze mě.“
TASSO: “ Ale Gimmo žije. Všechno jsi to vykecal té policajtce, co tu byla. A jen tak by se neptala na moje auto a neochomýtala se okolo něj.“
GEBAUER: “ To je tvůj problém, ale já končím.“
TASSO: “ Tak tohle jsem neslyšel. Pěkně dotáhneme až do úplného konce.“
GEBAUER: “ Ale to je naposledy. Na další akci si hledej někoho jinýho.“
TASSO: “ Celní prostory v 13:00 na letišti v Düssledorfu. Malinovski toho má plno.“
GEBAUER: “ A co bude s Gimmem?“
TASSO: “ Musím odklizen.“
Pokráčko zas příště…

Nášlapná mina 5/7

2. 1. 2012
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tom seděl v kuchyňce nevyspalí a čekal, až se udělá káva v kávovaru. Do kuchyňky přišla Tina, v ruce si nesla svou džínovou bundu.
TINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Odpověděl rozespalým hlasem. Dali si polibek na přivítanou. „Půjčíš mi tvou bundu.“ Tina mu ji předala. Tom si bundu poskládal podle svého. Tina se posadila vedle Toma. „Pojď blíž?“
TINA: “ Smím vědět proč?“
TOM: “ Uvidíš.“ Tina se přišoupla blíže, Tom si udělal s Tinina levého ramene polštářek, kam si dal poskládanou bundu, kam si položil svou hlavu a zavřel oči.
TINA: “ Copak? Málo ses vyspinkal?“
TOM: “ Zdál se mi pěknej sen o nás dvouch.“
TINA: “ A jak to mezi náma dvěma dopadlo?“
TOM: “ Před koncem mě vyrušilo Semirovo chrápání.“ Do kuchyňky přišel Semir a slyšel poslední dvě slova Tomovi věty.
SEMIR: “ To chceš říct, že jsem chrápal?“ Posadil se na židli naproti Tomovi.
TOM: “ Ano, kvůli tomu jsem se přesunul k Andree na stůl.“ Tina vstala pro udělanou kávu. „Až mi z toho utekl můj polštář.“
SEMIR: “ A ty snad chrápeš?“
TOM: “ Tak se zeptej Tiny?“
SEMIR: “ Tino, Tom chrápe?“ Tina přišla ke stolu s kávou v prosklené nádobě, která se strká do kávovaru a s hrnečky.
TINA: “ Vůbec ne. Pokud Tom chrápe, tak já ho stejnak neslyším.“ Odešla pro cukr a mléko.
TOM: “ Jasná odpověď je ne.“ Semir rozlil kávu do hrníčků a každý si udělal kávu podle své chuti. Tina se posadila na své místo, Tom si opět udělal z Tinina ramene polštář. „To jsem zvědav, co na to řekne Andrea.“
ANDREA: “ Všechno slyším.“ Uslyšela Tomovu větu.
TOM: “ Vedeme tu diskuzi, jestli Semir chrápe.“
ANDREA: “ Musím, že ano.“
SEMIR: “ To myslíš vážně?“
ANDREA: “ Ano…….“ Do kuchyňky vešla šéfová.
ŠÉFKA: “ Nechte rodinné diskuze na pozdějc. Měla jsem dlouhý rozhovor se státní zástupkyní.“
TOM: “ Nějaké špatné zprávy?“
ŠÉFKA: “ Za desátou se máme zastavit v kanceláři Schrankmannové.“
SEMIR: “ To bude zase přednáška na dvě hodiny.“
ŠÉFKA: “ Chce si popovídat o případu. Jestli jste něco našli o tom Červeném kříži tak to vemte sebou.“
SEMIR: “ Zajisté.“ Šéfka odešla do kanceláře. Andrea následovala šéfovou. K Andree se přidal Semir a bavili se o jeho chrápání. Tina s Tomem zůstali v kuchyňce.
TINA: “ Teď se můžeš dozvědět konec tvého snu.“
TOM: “ Musím se dozvědět, jestli jsi mi dala košem, když jsem tě požádal o ruku.“
TINA: “ Pokud nebudu řešit téma chrápání.“ Tom zvedl hlavu a Tom s Tinou se na sebe podívali. Oba dva se jenom usmívali.
Čas u Schrankmannové se blížil. Tom se pohodli, usadil v Tinině křesle v její kanceláři, kde si v klidu odpočíval. Do kanceláře přišla Tina se Semirem, který zůstal stát mezi dveřmi. Tina uklízela šanony do skříně.
SEMIR: “ Tome, tady ti něco posílá, Hote.“
TOM: “ Co to je?“
SEMIR: “ Prý je to na povzbuzení.“ Hodil po Tomovi krabičku z práškami.
TOM: “ Aby to nebyl nějakej utrejch.“ Tom zapil prášek.
SEMIR: “ Hote to sám užíval…….“ K Semirovi přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Tak jdeme. Už máme nejvyšší čas.“ Semir a šéfka odcházeli ze služebny, Tom si došel pro kabát do své kanceláře a Tina se vyhrabala zespod stolu, kam ukládala šanony, vzala si bundu a společně s Tomem odešli ze služebny.
U Schrankmannové…….
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jak je Albertu Gimmovi po včerejší nehodě?“
ŠÉFKA: “ Už je mu lépe. Je pod naší ochranou.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Co to tu nehodu způsobilo?“
SEMIR: “ Pořád čekáme na zprávu.“
TOM: “ Podívali jsme se na zoubek té organizaci v Rusku – Červený kříž. Dřívějších dobách tato organizace pomáhala lidem – při povodních, tornádech,……….“
SEMIR: “ V devadesátých letech byla organizace obviněna, že dělá černé obchody s mafií.“
TOM: “ V 1996 byl uzavřen, a v roce 2006 byl Červený kříž zase otevřen.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A jak se dostali k těm minám?“
SEMIR: “ Od jednoho obchodníka, který začal tento kolotoč. Proto museli sesadit lidi z Červeného kříže a dali své lidi.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A Interpol?“
ŠÉFKA: “ Stále tápe.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Nechci tu rozbírat celý případ, ale je vám jasné, že mě policejní prezident uhání, aby byl tento případ brzy vyřešen.“
SEMIR: “ To je samozřejmé.“ Tině zazvonil mobil, omluvila se, odešla z kanceláře.
TINA: “ Kranichová,…….“
TAJEMNÍK: “ Dobrý den, u telefonu je tajemník pana Gimma.“
TINA: “ Dobrý den, něco se stalo na velvyslanectví?“
TAJEMNÍK: “ Ne nic, ale chci se jenom zeptat, co je s panem Gimmem?“
TINA: “ Nechci se o tom bavit po telefonu. Já se na velvyslanectví zastavím.“
TAJEMNÍK: “ Budu vás očekávat.“
TINA: “ Zatím nashle.“
TAJEMNÍK: “ Nashle.“ Oba dva společně zavěsili. K tajemníkovi přišel Jan Gebauer.
GEBAUER: “ Kde je Gimmo?“
TAJEMNÍK: “ Netuším, už jsem volal dálniční policii.“
GEBAUER: “ Té komisařce, co tu byla?“
TAJEMNÍK: “ Ano.“
GEBAUER: “ A řekla vám, co s ním je?“
TEJEMNÍK: “ Komisařka se tu objeví osobně. Nechtěla řešit po telefonu.“
Když Tina dotelefonovala, chtěla se vrátit zpátky, ale kolegové vyšli z kanceláře.
SEMIR: “ Kdo to byl?“
TINA: “ Volal tajemník od Gimma, ptal se na velvyslance. Zajedu tam.“
ŠÉFKA: “ Takže se rozdělíme. Vy zajeďte za Hartmutem, jestli něco nemá a my dvě se pojedeme podívat na velvyslanectví. Žádné námitky.“
SEMIR: “ Žádné.“
ŠÉFKA: “ Tak výborně.“
U Hartmuta……. Hartmut vůbec nevnímal, že přišli komisařové od dálniční policie.
SEMIR: “ Halo,……. Hartmute,…….“
TOM: “ Není snad tuhej?“
SEMIR: “ To se hned přesvědčíme.“ Lusknul prsty, Hartmut se probral a leknul.
TOM: “ Máš snad špatná svědomí?“
HARTMUT: “ Ne. Co se děje?“
TOM: “ Máš výsledky toho auta ze včerejška.“
HARTMUT: “ Někdo si pohrál s brzdami. A vůz byl před pár týdny na servisní kontrole.“
SEMIR: “ Tak to náš velvyslanec měl štěstí.“ Hartmut si pořád hrál s jednou vizitkou – od Karen Krausové. „S čím pak si to pořád hraješ?“ Sebral mu vizitku.
TOM: “ Karen Krausová, ředitelka módní firmy K. Krausová.“
SEMIR: “ Že by nový objev?“
TOM: “ Tak povídej, jaká je?“ Tom se Semirem byli moc zvědaví.
HARTMUT: “ Je milá, hodná, pěkná……….“
SEMIR: “ Svobodná, rozvedená, vdaná…….“
HARTMUT: “ To jsou mi otázky.“
TOM: “ Musíme to vědět.“
SEMIR: “ Jsme přece policajti.“
Pokráčko zas příště…

Nášlapná mina 4/7

30. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
U Schrödera……. Dálniční policie se náramně bavila, když nemusela nic dělat. Schröder byl rád, že tu má nějakou společnost. Pomaloučku se hosté rozmisťovali do různých skupinek podle témat. Tina se Schröderem zůstali sami u stánku a povídali si. Tině zazvonil mobil.
SCHRÖDER: “ Máš o zábavu postaráno.“
TINA: „To bude na dlouho – Engelhardtová.“ Odešla k BMW, kde bude mít větší klid na telefonování. „Něco nového?“
Když napůl skončili debaty skupinek tak trochu více se začali zajímat o Tinu, kde je. Schröder jim řekl, že Tina volá s Annou Engelhardtovou. Když se Tina vrátila, všichni se na ni koukali jako na svatý obrázek.
TINA: „Co se tak koukáte?“
BONRÁT: “ Čekáme na to, co to řekla Engelhardtová.“
TINA: “ Samé zajímavé věci.“
SEMIR: “ Tak nás nenapínej.“
TINA: “ Nejdříve začnu u Vincenta Tassa a Jana Gebauer. Gebauer má čistý trestný rejstřík, Tasso má už malé delikty.“
TOM: “ A hlavní aktér je na světě.“
TINA: “ Interpol si také proklepnul tu jejich firmu. Jejich firma je v naprostém pořádku.“
SEMIR: “ Akorát, že si přivydělávají…….“
HOTE: “ A kde získávají to obilí?“
TINA: “ Od jednoho pěstitele, který pěstuje, pouze pro Tassa a Gebauer. A teď ty miny.“
TOM: “ A ty mají jaké tajemství?“
TINA: “ Ty miny dováží, jedna ruská organizace – Červený kříž, která objevila velké naleziště těchto min z 2. sv. války.“
BONRÁT: “ A proč je dávno nezničili?“
SEMIR: “ Místo toho dělají bordel v Africe.“
TINA: “ Chtěli, ale jeden podnikatel to vzal do svých vlastních rukou. Kvůli tomu také zabili toho nejvyššího z Červeného kříže.“
TOM: “ A tak si krásně dodali své lidi do organizace.“
HOTE: “ A co je zač……. Ta organizace Červený kříž?“
TINA: “ Nikdo neví, co je to za organizaci.“
TOM: “ A to nejdůležitější. Máme právo na případ?“
TINA: “ Pokud se něco stane Albertovi Gimmovi, tak ano, jinak ne.“
SEMIR: “ To tady můžeme čekat pěkně dlouho.“
Kolem půl třetí ráno se ozval Semirův mobil, který ležel v ložnici na nočním stolku. Rozespalý Semir šáhl po mobilu.
SEMIR: “ Hote, co se děje?“ V tom se probrala i Andrea a rozsvítila lampičku na svém stolku. „A kde?……. Dobře. Jsem na cestě.“ Zavěsil
ANDREA: “ Co se stalo?“
SEMIR: “ Mám práci. Nehodu na A23, asi se do toho zapletl Gimmo.“
ANDREA: “ A nemůže to vyřídit někdo jiný?“
SEMIR: “ Sama Engelhardtová to nařídila.“
ANDREA: “ A tak jo.“ Semir a Andrea se políbili, Semir odešel. Andrea si zvala Semirův polštář pro lepší spaní a zhasla si lampičku.
Tina s Tomem si krásně spali, když se ozval Tomův mobil kolem půl třetí. Chvilku nevnímali. Až po chvilce Tomova ruka šáhla po mobilu.
TOM: “ Nerušit až do jara……. Bonráte, co se děje?“ Po chvilce se probrala i Tina a rozsvítila lampičku. „A kde?……. Když si to přeje šéfová.“ Zavěsil.
TINA: “ Něco se stalo?“
TOM: “ Nehoda na A23.“
TINA: “ To stačí, když tam pojede jeden z nás.“
TOM: “ Musíme oba dva. Engelhardtová to chce.“
TINA: “ Proti šéfčinu slovu se nedá odporovat.“ Oba dva se vstali z postele, než odjeli, Tina napsala lístek Péťovi a Martinovi, že jsou pryč.
Na A23……. Šedostříbrný mercedes a stříbrné BMW dorazili na místo nehody, kde byli kolegové Hotem, Bonrát a Anna Engelhardtová. Tom se Semirem zašli za Hotem a Bonrátem. Tina odešla za šéfkou a Gimmem. Gimmo byl ošetřován v sanitce.
ŠÉFKA: “ Tino, odvezete pana Gimma do našeho bytu, kde s ním zůstanete přes noc. Ráno vás příjdou vystřídat Dieter a Herzberger. Ale nejdřív se zastavte na velvyslanectví, aby si pan Gimmo vzal nějaké věci.“
TINA: “ Dobře.“ Šéfka předala klíče od bytu, kam Tina zaveze Alberta Gimma. Na klíčích byla napsána adresa bytu na malém lístečku. Šéfka pomohla Albertu Gimmovi do mercedesu. Debatní kroužek u převráceného auta skončil.
TINA: “ Tome, půjčíš mi klíče od auta?“ Tom hodil Tině klíče od mercedesu. „Díky.“ Nasedla do mercedesu a s Gimmem odjela pryč. Šéfová se zastavila u Toma a Semira.
TOM: “ Kam jela Tina?“
ŠÉFKA: “ Tina odveze Alberta Gimma do našeho bytu, kde s ním zůstane po celou noc. Ráno Tinu vystřídá Dieter a Herzbergerem.
SEMIR: “ A my máme, padla?“
ŠÉFKA: “ Vy dva se podíváte detailně na ten Červený kříž.“
TOM: “ Když o tom Interpol nic nenašel, tak i mi nic nenajdeme.“
SEMIR: “ Zkusíme své štěstí. A vy jeďte domů.“ Šéfová se blbě podívala.
TOM: “ Semire, když nám chce šéfka pomoct, tak tomu šéfové nebraň.“
V bytě……. Tina a Gimmo si pohlíželi byt, kde co je. Zastavili se v ložnici.
TINA: “ Tak tady je vaše místnost.“
GIMMO: “ Máte to tu hezký.“
TINA: “ Díky. Kdybyste něco potřeboval, najdete mě v obýváku.“
GIMMO: “ Dobře. Dobrou noc.“
TINA: “ Dobrou.“ Odebrala se do obýváku, kde si odložila svou bundu, kterou použila jako polštářek. Služební zbraň, klíče od auta a mobil položila na stolek.
Ráno v bytě……. Tina spala na gauči jako zabitá. Ani neslyšela zvonek. Alberto Gimmo šel otevřít, protože je to takové ranní ptáče. Za dveřmi stál, Hote s Bonrátem.
HOTE: “ Něco stalo naší kolegyni?“
GIMMO: “ Vaše komisařka Kranichová si slastně spí v obýváku.“ Všichni tři vešli do bytu. Gimmo zavřel domovní dveře. Bonrát držel v ruce snídani a Hote probouzel Tinu.
HOTE: “ Tino, vstávej.“
TINA: “ Hote, až naprší a uschne.“ Více se uvelebila v gauči.
BONRÁT: “ Já jdu radši udělat kafe.“ Odešel do kuchyňky.
GIMMO: “ Já tu překážet raději nebudu.“ Odešel pomoct Bonrátovi s kafem. Hote dál, probouzel Tinu.
Pokráčko příště…

Nášlapná mina 3/7

28. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na pískovišti……. Hartmut měl po práci a tak vzal malou Natálku na místní pískoviště, kde si hraje s ostatními dětmi a některé zná ze školky, kam s nimi Natálka chodí. Někdy Natálka vyprovokuje tatínka, aby si s ním hrála a stavěl pískový hrad. Hartmut seděl na lavičce a okem sledoval Natálku. K jeho lavičce přišla Karen Krausová, se kterou se setkal před několika dny na benzínce.
KAREN: “ Mohu si přisednout?“
HARTMUT: “ Ale zajisté.“ Karen se posadila vedle Hartmuta.
KAREN: “ Máme na sebe nějaké štěstí.“
HARTMUT: “ Osud to takhle asi chtěl.“
KAREN: “ Vy jste tu s malou dcerkou anebo synem?“
HARTMUT: “ Jsem tady se svou čtyřletou dcerou Natálkou. A co vy?“
KAREN: “ Hlídám tu taky čtyřletou holčičku mé kamarádky.“
U Schrödera……. Stříbrné BMW přijelo ke stánku s občerstvením, které vlastní jejich kamarád Schröder.
SCHRÖDER: “ Co vy tady?“
SEMIR: “ Nemáme co dělat.“
SCHRÖDER: “ Když se taky pohybujete na tenkém ledě.“
TOM: “ My na takové případy máme nos.“
SCHRÖDER: “ Moc vám to ani nezávidím.“
Hartmut a Karen si povídali o různých věcech.
KAREN: “ Když si tu tak pěkně povídáme, tak bychom si mohli tykat. Já jsem Karen Krausová.“
HARTMUT: “ Hartmut Freund. Taky jsem ti to chtěl nabídnout.“ Na chvilku se zarazil.
KAREN: “ Něco se stalo?“
HARTMUT: “ Asi mám nějaké štěstí na jména na „K“.“
KAREN: “ A můžu vědět proč? Jestli o tom nechceš mluvit tak nemusíš.“
HARTMUT: „Zemřela mi manželka a jmenovala se Katrina. Tak proto.“
KAREN: “ To mi je moc líto. Nechtěla jsem se tě nějak dotknout.“
HARTMUT: “ To je v pohodě.“
KAREN: “ To je dobře. A kde pracuješ?“
HARTMUT: “ U dálniční policie…….“
KAREN: “ Jako kriminalista?“
HARTMUT: “ Na tomto místě jsou jiní lidé. Moje místo je na technickém oddělení.“
KAREN: “ Samá chemie, šťourání ve věcech, otisky………. To bych u toho moc dlouho nevydržela anebo by mě to nebavilo vůbec.“
HARTMUT: “ Někdy toho je plno na zjišťování k jednomu případu. A klasická otázka. A ty?“
KAREN: “ Jsem majitelkou jedné firmy, která produkuje módní návrhy.“
HARTMUT: “ To stálo plno úsilí vybudovat takovou firmu.“
KAREN: “ Vedla k tomu velmi trnitá cesta.“
HARTMUT: “ A ty sama navrhuješ oděvy?“
KAREN: “ Už jsem jich navrhla tolik, že si je vůbec nepamatuji všechny.“
HARTMUT: “ To jsou samé přehlídky, výstavy…….“
KAREN: “ Hlavně je to cestování, které mě baví. A jsem moc ráda, že moje firma pěkně prosperuje.“
HARTMUT: “ Tak to je hlavní na firmě.“
Na velvyslanectví……. Jan Gebauer se zastavil u tajemníka Alberta Gimma.
GEBAUER: “ Když jsme se vrátili z cesty, neviděli jsme tu auto pana Gimma.“
TAJEMNÍK: “ Pan Gimmo byl pryč.“
GEBAUER: “ A kde?“
TAJEMNÍK: „Byl u dálniční policie pro věci jeho zesnulého syna.“ Gebauer trochu znejistěl.
GEBAUER: “ A tam byl sám?“
TAJEMNÍK: “ Říkal jsem mu, jestli nemá někdo jet s ním, ale pan Gimmo nechtěl.“
GEBAUER: “ Díky.“ Odešel do kanceláře za Vincentem Tassem. Vincent Tasso telefonoval se svým dodavatelem z Ruska. Když Jan vešel do kanceláře, Vincent dotelefonoval s dodavatelem z Ruska.
TASSO: “ Budeme mít další zásilku.“
GEBAUER: “ To je skvělí.“
TASSO: “ Za dva dny budou stát na letišti a další den přijede odběratel. A ty na to řekneš, že to je skvělé.“
GEBAUER: “ Ty si tady domluvíš obchody a Gimmo byl na policie.“
TASSO: “ No a.“
GEBAUER: “ No a. Ale nezajímá tě, že Gimmo to všechno mohl vykecat té policajtce, co tu byla. Bude úplně…….“
TASSO: “ Promiň, ale byl jsem unesený obchodem. Taky mi to není jedno.“
GEBAUER: “ Jsem rád, že ses probral.
TASSO: “ Pokud to Gimmo všechno vykecat, tak to jsme v háji. A tak bychom se o něho mohli postarat…….“
GEBAUER: “ Toho chceš odkráglovat?“
TASSO: “ Třeba.“
GEBAUER: „Tak já v tom nejedu. Stačilo mi to jednou.“
TASSO: “ Sám jsi říkal, že to Gimmo mohl vykecat a teď chceš utíkat do rohu. Obchody jdou dobře……. Ty mě chceš v tom nechat?“
GEBAUER: “ To víš, že tě v tom nechci nechat, ale nechci, aby vyhasnul další život. I tak máme nakročeno do basy. Paulo nemusel zemřít.“
TASSO: “ Paula jsem nechtěl zabít, ale jenom zranit.“
GEBAUER: “ A co Gimmo?“
TASSO: “ Nějak lehce…….“
GEBAUER: “ Počítejte, že jim Gimmo všechno vykecal fízlům, ale stejnak se na nás nemůžou dostat.“
TASSO: “ Naše diplomatická imunita je silná, pokus nás nechytnou při činu.“
GEBAUER: “ A jejich nadřízení nemůžou jen tak povolit vyšetřování na naší půdě.“
TASSO: “ Necháme se překvapit, jak to všechno dopadne.“
Na dálnici……. Hote a Bonrát se balili své věci na A22, chystali se na služebnu.
BONRÁT: “ Místo služebny bych jel ke Schröderovi.“
HOTE: “ Ne, budou na služebně.“
BONRÁT: “ Co by dělali na služebně, když nemají do čeho píchnout.“
HOTE: “ Služebna je jistější.“
BONRÁT: “ Schröder.“
HOTE: “ To si klidně s tebou vsadím.“
BONRÁT: “ Ty a vsázet…….“
HOTE: “ A proč ne. O 10€, že budou na služebně.“
BONRÁT: “ Dobře, těch tvých 10€ bude moje, protože jsou u Schrödera.“ Hote a Bonrát si plácli na sázku. Nasedli do Porsche a vyrazili za Schröderem.
U Schrödera……. Zde se komisařové náramně bavili. Když přijelo Porsche, Bonrát se jenom usmíval a těšil se na 10€ od Hota.
BONRÁT: “ Těch 10€.“
HOTE: “ Zase jsem doletěl.“ Hote, dal s těžkým srdcem Bonrátovi slíbených 10€. A připojili se k ostatním.
Karen a Hartmut s dětmi šli z pískoviště. Malá Isabela šla za ruku Karen a Natálka šla napřed. Když došli ke Kareninýmu auto, kde se všichni zastavili.
HARTMUT: “ Kde bydlíš?“
KAREN: “ Hodně daleko.“
HARTMUT: “ My to máme kousek. Je to ten červený domeček.“ Ukazoval Karen. Jejich domeček byl krásně vidět.
KAREN: “ Ten je pěkný. Vypadá nově.“
HARTMUT: “ Máme ho asi pět let.“
KAREN: “ Už nebudu zdržovat. Určitě se někdy zase uvidíme.“ Hartmut vyndal z kapsy svou vizitku.
HARTMUT: “ Kdyby ti bylo smutno, tak zavolej.“ Předal Karen vizitku.
KAREN: “ Děkuji. Spíš volá muž ženě o další schůzku.“ Karen usadila Isabelu do auta, pak nahlédla do své peněženky, kde byla poslední vizitka, kterou předala Hartmutovi.
HARTMUT: “ Děkuji. Určitě se ozvu.“ Oba dva se na sebe usmáli, rozloučili. Karen s Isabelou odjeli domů, Hartmut s Natálkou odešli domů.
Pokráčko zas příště…

Nášlapná mina 2/7

26. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na velvyslanectví……. Vínová Octavia přijela k budově velvyslanectví. Tinu uvítala ochranka v černých kvádrech. Tina jim předala svou služební zbraň a průkaz, věci se dostali do rukou Alberta Gimma (otec zesnulého Paula Gimma). Tina čekala v předsálí do Gimmovi kanceláře. V předsálí byli samé ocenění, obrazy, starodávný nábytek, na zdi nad dveřmi do Gimmovi kanceláře byli tři velké vlajky – německá, italská a Evropské unie, na velké komodě stála fotka italského prezidenta. Po chvilce přišel z Gimmovi kanceláře tajemník.
TAJEMNÍK: “ Pan Alberto Gimmo vás očekává.“ Tina vešla do kanceláře. Tajemník zavřel za Tinou dveře do kanceláře.
GIMMO: “ Velice vás vítám na italském velvyslanectví.“
TINA: “ Děkuji.“ Oba dva si podali ruce na přivítanou. Pak se posadili do pohodlných křesel u konferenčního stolku v rohu místnosti. Kancelář byla velká a velmi pěkně vybavená – starodávným nábytkem, dřevěné parkety na podlaze, na kterých byli položené koberce pod velkým psacím stolem Gimma. Na psacím stole nechyběla fotografie italského prezidenta ve stříbrném rámečku. V místnosti dominoval velký krb, nad kterým vyseli tři vlajky – německá, italská a Evropské unie.
GIMMO: “ Vrchní komisař Tina Kranichová, dálniční policie – to zní německy, ale původem vypadáte na Italku. A v tomto oboru se málo kdy vidí křehká stvoření, jako jste vy.“
TINA: “ Děkuji za kompliment, ale toto povolání jsem zdědila po mém otci. Vůbec se nemýlíte, mé rodné město je Miláno.“
GIMMO: “ Miláno je krásné město. Do Milána se moc rád podívám, i když to tam znám jako rodák. Tatínek musí být určitě pyšný na svou dceru…….“
TINA: “ To máte naprostou pravdu. Nebudeme se bavit o mě, ale o vás.“
GIMMO: “ Ale zajisté. Někdo snad jel moc rychle nebo špatně někdo zle zaparkoval.“
TINA: “ o toto nejde, ale hlavně se jedná o vašeho syna Paula. Dneska ráno měl nehodu na dálnici.“
GIMMO: “ A, a, a……. Jak mu je?“
TINA: “ Je mi to líto, ale váš syn při nehodě zemřel.“ Gimmo a chvíli ztratil řeč. Ze zprávy byl moc špatný, Paulo byl jeho jediný syn, jeho srdce dostalo silnou bolest, co se stalo.
GIMMO: “ A, a……. A jak se to stalo?“
TINA: “ Paulovo auto mělo závadu na brzdném systému a ve vysoké rychlosti narazil do kamionu. Už mu nebylo pomoci.“
GIMMO: “ Paulo byl vždy opatrný. A příčina?“
TINA: “ S případem jsme zatím na samém začátku. Ale jak jsem řekla, hlavní závada nehody – zavinilo to brzdové hadičky.“
GIMMO: “ To vypadá jako by mého syna úmyslně zabili.“
TINA: “ Přesnou příčinu nehody zjišťujeme, jestli Paulo něco věděl tak Paula umlčeli, ale aby si sám něco udělal s brzdovým systém, se mi moc nějak nelíbí.“
GIMMO: “ Ještě se s tím nemůžu vyrovnat. Paulo se vracel služebně z Říma……. A to chcete říct, že to byl někdo z našeho velvyslanectví! Vždyť máme diplomatickou imunitu.“
TINA: “ My zatím nikoho z vašeho velvyslanectví neobviňujeme za nehodu vašeho syna. Jsem zatím na samém začátku případu.“
GIMMO: “ Promiňte……. Paulova smrt na mě doléhá.“
TINA: “ Neomlouvejte se. My na takové chování jsme zvyklí.“ Gimmo vstal, zastavil se u svého stolu, kde se hluboce zamyslel. Tina přišla za ním „Něco se vám stalo?“
GIMMO: “ Ne……. Nic.“
TINA: “ Pokud je to něco k případu, mohlo by se nám to hodit, ale pokud je to rodinná záležitost, tak mi do toho nic není“
GIMMO: “ Zde mají stěny uši.“ odpověděl tichým hlasem. Tině došlo, že Gimmo něco velkého ví. Ozvalo se klepání na dveře, Gimmo dal pokyn, aby tajemník vešel do kanceláře. „Něco se děje?“
TAJEMNÍK: “ Máte telefon z Říma.“
GIMMO: “ Hned si ho převezmu.“
TINA: “ Můžete mi kdykoliv zavolat pro vyzvednutí věcí vaše syna.“ Předala Gimmovi svou vizitku.
GIMMO: “ Děkuji. Můj tajemník vás vyprovodí. Určitě se vám ozvu.“
TINA: “ Dobře. Budu se těšit na vaši další návštěvu.“ Gimmo předal Tině její služební zbraň a průkaz. Tina se odešla s tajemníkem z kanceláře. Tina nasedla do Octavie a vyrazila směrem na služebnu.
V Octavii……. Vysílačkou se ozval Tomův hlas.
TOM: “ Kobra11, Kobře1.“
TINA: “ Kobra1, slyší.“
TOM: “ Sejdeme se na benzínce A33 40,5 km, kde se Gimmo zastavil.“
TINA: “ Dobře.“ Tom Tině v krátkosti vysvětlil o, co jde.
Na benzínce……. Stříbrné BMW a Porsche byli na místě a obhlíželi si skvrnu na silnici. Během pár minut přijela vínová Octavia, Tina přišla ke skupince u skvrny, kde byl Semir, Tom a Hote. Tina přišla společně s Bonrátem.
SEMIR: “ To vypadá na brzdovou kapalinu.“
TOM: “ A co ta kamera?“
BONRÁT: “ Kamera je jeden týden mimo provoz, už od tohoto pondělka. Ale předtím byla také rozbitá, opravila a asi tak po dvouch dnech se opět rozbila.“
TINA: “ Aby si plán udělal/i dopředu to nemohl/i, protože nevěděl/i, kdy se Gimmo bude, vracet z Říma.“
TOM: “ A o rozbité kameře nemohli vědět, protože nevěděli, kde se Gimmo bude zastavovat.“
SEMIR: “ Když se vracel z Říma, tak si na ten jejich plán museli čekat 2-3 dny a bylo jim jedno, kde.“ Kdo přijel na pumpu, jeho oči skončili na dálniční policii. A lidí čím dál víc přibývalo a přibývalo, nutně potřebovali vědět, co tady chce policie. Tina šla směrem k houfu borovic v takovém malém záhonku. Tina vešla do borovic, kde byli vidět stopy pneumatik a bot.
TOM: “ Tak to je něco pro naše techniky.“ Na místě už byli technici od dálniční policie. Tina, Tom a Semir se usadili u vínové Octavie.
TOM: “ Jaký to bylo na velvyslanectví?“
TINA: “ Šlo to.“
SEMIR: “ A co jeho otec?“
TINA: “ Na otci byli vidět, že něco tuší.“
TOM: “ A něco naznačil?“
TINA: “ Vůbec nic. Ale budete to něco s jeho synem.“
O dva dny později……. V těchto dnech technici a patolog dodali své zprávy dálniční policii. Alberto Gimmo uvažoval nad tím, jestli to má všechno povědět vrchní komisařce Tině Kranichové od dálniční policie. Gimmo seděl ve své kanceláři u psacího stolu a hrál s vizitkou od Tiny. Tininou kanceláří se ozval telefon.
TINA: “ Dálniční policie, u telefonu Tina Kranichová.“
GIMMO: “ Dobrý den, Alberto Gimmo.“ Do jeho kanceláře vešel jeho tajemník.
TINA: “ Dobrý den. Něco máte na srdci?“
GIMMO: “ Chtěl jsem se zeptat na věci mého syna.“
TINA: “ Věci jsou vám k dispozici.“
GIMMO: “ A kdy bych si je mohl vyzvednout?“
TINA: “ Klidně ještě dneska, nebo jak se vám to bude hodit, my se vám přizpůsobíme.“
GIMMO: “ Já bych si pro ně ještě dneska dojel. A kam se mám pro ně zastavit?“
TINA: “ Na služebnu dálniční policie.“
GIMMO: “ Výborně. Během hodinky jsem u vás. Zatím nashledanou.“
TINA: “ Nashledanou.“ Oba dva součastně zavěsili.
TAJEMNÍK: “ Kam že pojedete?“
GIMMO: “ Na služebnu dálniční policie pro věci mého syna a dohodnout pohřeb.“
TAJEMNÍK: “ A nemá někdo s vámi jet?“
GIMMO: “ Pojedu tam sám.“
TAJEMNÍK: “ Dobře. Nechávám vám připravit vůz.“
GIMMO: “ Díky, za pár minutek jsem dole.“ Tajemník odešel z kanceláře, splnit přání Gimma.
Na služebně……. Hote, Bonrát, Tom a Semir byli v terénu. Tina s Andreou byli si v kuchyňce pro kafe. Už byli na odchodu z kuchyňky, když Tina si všimla Alberta Gimma.
TINA: “ Dobrý den.“
GIMMO: “ Dobrý den. Tak jsem tu.“
TIINA: “ Tak pojďte za mnou.“ Tina zavedla Gimma do Tomovi a Semirovi kanceláře. Gimmo vešel první do kanceláře a všimnul si rodinné fotografie Tiny a Toma na Tomově stole. Tina za sebou zavřela dveře.
GIMMO: “ Pěkná fotografie. Sluší vám to.“
TINA: “ Děkuji. Posaďte se, kam chcete.“ Gimmo se posadil do Tomova křesla. Tina si položila hrnek s kafem na stůl, a pak se posadila do Semirova křesla.
GIMMO: “ Víte, přišel jsem. O čem jste mluvil, pokud to patří do případu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel.“
TINA: “ A o co teda jde?“
GIMMO: “ Jde o to, že mé lidi pašují miny z Ruska do Afriky, kde pak umírají nevinní lidí.“
TINA: “ A máte konkrétní jména? A v čem ty miny pašují?“
GIMMO: “ Miny pašují v obilí. Jsou to mé dva lidi – Jan Gebauer a Vincent Parini.“ Tina si napsala jména na kus papírku. „Společně vybudovali firmu, která dodává obilí do Afriky. Je to jejich taková továrna na peníze, aby do Afriky neposílali peníze, ale aby je dostávali.“
TINA: “ A to si můžou vlastnit firmu, když pracují na velvyslanectví?“
GIMMO: “ Ano, podnikají jako normální lidé.“
TINA: “ A jak se k těmto informacím dostal váš syn?“
GIMMO: “ Vyslechl si jeden rozhovor. A pak jeden den jsme společně prohrabali jejich věci. I kdybychom to předali policii, tak jsme všichni v diplomatické imunitě.“
TINA: “ I naše šéfová má svázané ruce kvůli tomu, že jsou v diplomatické imunitě. A tak se dost často radí se svými nadřízenými, jak máme dál postupovat v případu. A taky jim hrozně moc vadí, že se šťouráme na vysokých místech.“
GIMMO: “ To naprosto chápu.“
TINA: “ A v té Africe mají nějaké odběratele? A v Rusku také?“
GIMMO: “ Myslím, že ano. Jejich jména jsme nestačili zjistit.“
TINA: “ Co se dá dělat.“
GIMMO: “ A stane se ze mě svědek, který bude chráněn?“
TINA: “ To vám takhle nemůžu říct. Pokud se vás budou chtít zabít, tak se k tomu určitě přistoupí.“
GIMMO: “ Já se ptám, protože jak jste u nás byla tak mám takový divný pocit.“
TINA: „Já vás naprosto chápu. Ale jak jsem řekla, pokud se vás budou chtít zabít, tak půjdete do programu na ochranu svědků. Já vám dojdu pro ty věci.“ Tina odešla do své kanceláře pro věci. Během malé chvilky byla nazpět. Opět za sebou zavřela dveře. Krabici položila na stůl a společně věci procházeli, jestli něco nechybí. „Měli by tam všechny věci z Paulova auta. Mám vám vyřídit od našich techniků, že je škoda takového pěkného auta.“
GIMMO: “ Já vím. Syn byl na své auto velice opatrný. A co způsobilo tu nehodu? Mluvila jste něco o brzdových hadičkách.“
TINA: “ Na řízení měl Paulo krabičku, která způsobila neaktivnost celého řízení auta. Aby měli jistotu, že jejich krabička funguje, pohráli i s brzdovými hadičkami.“
GIMMO: „Takže neměl moc šancí na přežití.“ Na služebnu přišel Semir s Tomem, uviděli jak si Tinu s Gimmem, jak se spolu loučí. Gimmo odešel ze služebny i s věcmi. Semir s Tomem přišli za Tinou, která stála mezi dveřmi do jejich kanceláře.
TOM: “ Řekl něco?“
TINA: “ Budete se divit.“
SEMIR: “ A Engelhardtová u toho byla?“
TINA: “ Právě se za ní chystám jít.“ Všichni odešli za Engelhardtovou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Mluvila jsem s policejním prezidentem, mi jasně řekl, že máte tento případ k vodě.“
TINA: “ Šéfová, tím bych si tak nebyla jistá.“
ŠÉFKA: “ A důvod?“
TINA: “ Před malou chvilkou odešel, Alberto Gimmo, který mi řekl, že jeho dva lidé pašují miny z Ruska do Afriky.“
ŠÉFKA: “ A ví, kdo to je?“
TINA: “ Jsou to jeho lidi z velvyslanectví. A dodavatele v Rusku nezná a ani odběratel v Africe.“
SEMIR: “ A v čem to pašují?“
TINA: “ V bednách v obilí. Dva zaměstnanci vlastní firmu, která se právě zabývá posíláním obilí do Afriky.“
TOM: “ Obchody moc nevynášeli, tak si peníze získávají tímto způsobem.“
SEMIR: “ Miny, které zabíjejí nevinné lidi na polích.“
TINA: “ Otec se synem to zjistili z papírů v jejich kanceláři.“
ŠÉFKA: “ Takže můžeme považovat, že Gimmo je v ohrožení života, když budeme brát, že se ho pokusí sprovodit ze světa. A ta jména?“ Tina šéfové předala lísteček se jmény.
TOM: “ Tak si teď uděláme leháro, než se policejní prezident vyjádří.“
Pokráčko zas příště….

Povídka č.104: Nášlapná mina 1/7

24. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na benzínce A60……. Hartmut zde tankoval šťávu do svého auta. Auto odvezl na parkoviště a pak si zašel na benzínku koupit kávu a vybíral si denní tisk do práce. Na pumpu přijel žlutý Volkswagen Golf Combi, ze kterého vystoupila pěkná blondýnka a zamířila přímo na pumpu. Při cestě mávala na čtyř letou holčičku v Golfu. Hartmut stál u stojanu s novinami, časopisy a mapami. Karen (blondýnka) mávala na holčičku, couvala pozadu a narazila do Hartmuta, který si na čisté bílé tričko vylil kus kávy z plastového kelímku.
KAREN: “ Moc se omlouvám.“
HARTMUT: “ Nic se neděje. To bude dobré.“
KAREN: “ Měla jsem se koukat na cestu, ale dětem vysvětlete, že chvilku příjdete.“ Vytáhla papírové kapesníčky a utírala skvrnu od kafe na Hartmutově tričku.
HARTMUT: “ S tím musím jenom souhlasit.“
KAREN: “ Ještě jednou se omlouvám. Dneska je můj den blbec.“
HARTMUT: “ Už se neomlouvejte. Já už si s tím nějak poradím.“
KAREN: “ Tak dobře.“
HARTMUT: “ Špatné dny má každý člověk.“
KAREN: “ Já asi budu na prvním místě. Poslední dobou jich mám nějak moc.“
HARTMUT: “ A podle toho jakou nohou vstáváte.“
KAREN: “ To také. Ale omluvte mě, ale Isabela na mě čeká.“
HARTMUT: “ Práce volá.“
KAREN: “ Tak nashle.“
HARTMUT: “ Nashle.“ Karen si vzala, co potřebovala. Hartmut z Karen nespustil oči. Karen nasedla do Golfu a odjela pryč. Hartmut byl jako v sedmém nebi, koupil si své noviny a odjel na KTU.
Na dálnici A33……. Paulo Gimmo si jel ve svém sportovním autě Lamborginy vyrobené ve slunné Itálii. Paulo Gimmo pracoval se svým otcem na italském velvyslanectví v Kolíně nad Rýnem. Paulo se vracel z Říma, kde byl pracovně.
Semir odjel za Hartmutem na KTU mu dát nějaké potřebné papíry. Hartmut si čistil špinavé tričko z dnešního rána.
SEMIR: “ Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj. Co ty tady?“
SEMIR: “ Lepší otázku neznáš? Mám tady pro tebe ty papíry.“
HARTMUT: “ Díky.“
SEMIR: “ Kde ses tak pěkně ukudlala od kafe?“
HARTMUT: “ Ale……. Na benzínce…….“
SEMIR: “ A to jako sám od sebe?“
HARTMUT: “ Jedna mladá dívka do mě omylem strčila.“
SEMIR: “ Tak mladá dívka.“
HARTMUT: “ Semire, co zase máš?“
SEMIR: “ Nic. Ale bylo by pěkný, kdyby sis někoho našel. A byla hezká?“
HARTMUT: “ Přímo nádherná. Rád bych si někoho našel, ale ještě jsem neobjevil tu pravou.“
Paulo Gimmo odjížděl z benzínky, kde se byl občerstvit a pak odjel na italské velvyslanectví. Po několika kilometrech Paulo zjistil, že mu zablokovalo řízení a jeho Lamborginy se řítilo jako neřízená střela. Když chtěl Paulo přibrzdit, tak to nešlo, protože hadičky od brzd byli uvolněné. Paulovi nezbývalo než kličkovat mezi ostatními auty. Před Paulem se předjížděly dva kamiony. Paulo tuto situaci moc nevnímal, protože hledal mobil, který mu spadl ze sedačky na podlahu. Jak Paulo zvedl hlavu, bylo moc pozdě někam uhnout, Lamborginy narazilo do předjížděcího kamionu. Paulo byl na místě mrtvý.
Na služebně……. Semir přišel na služebnu a zastavil se u Andrey.
SEMIR: “ Tom s Tinou ještě nepřišli?“
ANDREA: “ Zatím se tu neobjevili.“ Přišel, Hote.
HOTE: “ Máme práci. Nehoda na A33.“
SEMIR: “ To tam nemůžete vyřídit vy dva.“
HOTE: “ Při nehodě zemřel člověk.“
SEMIR: “ Tak dobře. A kde najdu Toma s Tinou?“
ANDREA: “ Zkus to v motorestu u dálnice A20 anebo A1.“
SEMIR: “ Díky.“ Dal Andree pusu na rty a odešel ze služebny společně s Hotem a Bonrátem.
V motorestu……. Tina s Tomem si udělali klidný obídek v jejich motorestu. Tina s Tomem byli samá sranda. Přišel Semir.
SEMIR: “ Doufám, že neruším.“
TINA: “ Copak máš na srdci?“
SEMIR: “ Máme práci. Nehoda na A33.“
TOM: “ To nemůžou vyřídit, Hote s Bonrátem.“
SEMIR: “ Je v tom jeden mrtvý.“ Všichni společně odešli z motorestu.
Na A33………. Místo činu zajistila dálniční policie. Po chvilce na místo činu dorazili komisařové. Tina, Tom a Semir se zastavili u Hota a Bonráta.
TOM: “ O koho se jedná?“
BONRÁT: “ Při nehodě zemřel Paulo Gimmo. V dokladech jsme našli, že Gimmo pracoval na italském velvyslanectví v Kolíně.“
TINA: “ To jsme zabrousili do vysokých vod.“
HOTE: “ Škoda tak pěkného auta.“ Jeřáb právě vytahoval zničené Lamborginy, na nákladní vůz na expertízu na KTU.
SEMIR: “ Nějaké cizí zavinění?“
BONRÁT: “ Svědkové si druhého auta nevšimla, ale po dálnici se řítil jako splašený.“
TINA: “ Že by drogy?“
HOTE: “ Nic takového technici nenašli. Ale byla mu odebrána krev.“
BONRÁT: “ Jeden řidič si Lamborginy zapamatoval, protože společně vyjížděli z jedné benzínové pumpy.“
TOM: “ Tak se tam optejte a v případně si vezměte záznamy.“
HOTE: “ Dobře.“
SEMIR: “ A my pojedeme na služebnu, co budeme dělat dál.“
Pokráčko zas příště….

Bratři jak se patří 5/5

18. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Během několika minut se u hradu objevila policejní kavalérie v čele se šedostříbrným mercedesem. Tom byl ve velkém hradním sálu, kde byl jeden velký stůl, na kterém byli rozházené papíry od případu. Tina do sálu vešla spolu s Hotem.
HOTE: “ Na hoře jsou malé místnosti, ve které byla uvězněna paní Grünerová.“
TOM: “ Jak to tady vypadá, museli žít několik týdnů.“
TINA: “ A ty máš něco?“
TOM: “ Je tu rozházený celý spis.“
HOTE: “ Ale kam mohli utéct. Grünerová jim utekla.“
TINA: “ Potřebují peníze do Argentiny. Ty šperky, co mají 3 roky u sebe se, budou chtít zpeněžit, ale to všechno až v Argentině.“
HOTE: “ A co nějaké další zlatnictví?“
TINA: “ Na zlatnictví zapomeň. Chtějí peníze jenom z únosu.“
TOM: “ Které budou chtít zvýšit.“ Tině zazvonil mobil.
TINA: “ Šéfová, něco se děje?………. Kdy a kde?……… Dobře. Hned jsme tam.“ Zavěsila.
TOM: “ Kam vyrážíme?“
TINA: “ Do Bonnu na jedno staveniště, kde se staví nové byty. Gustav se tam chce sejít s Markusem.“
HOTE: “ To je ta nová zástavba na jihu Bonnu.“
TOM: “ A kdy?“
TINA: “ Za půlhodiny. Markus jim má předat 7mil €.“
HOTE: “ To abychom sebou hodili.“
TOM: “ Řekni Sigimu, ať se o to tady postará. A vem sebou Bonráta. Jede se na výlet.“ Tina s Tomem vyšli ze sálu jako první, Hote sháněl Bonráta, který byl venku před hradem. Hote, vyřídil Sigimu, že to tu má na povel. Hote a Bonrátem si vypůjčili policejní vůz a vyrazili za mercedesem, který už byl na cestě.
Na staveništi………. Gustav čekal v rozestavěném bytovém domě na Markuse s jeho penězi. Mark a Joachim čekali v autě poblíž staveniště. Gustav uviděl přijíždět stříbrnou Mazdu, ze které vystoupil Markus. Markus šel s kufříkem do druhého patra, kde na něho čekal Gustav.
GUSTAV: “ Tak mi dejte ty prachy.“
MARKUS: “ Tady jsou.“
GUSTAV: “ Vaše manželka byla velmi milá, ale škoda, že utekla.“
MARKUS: “ To bylo velké štěstí.“ Předal mu kufřík s penězi. Gustav si otevřel kufřík s penězi, podíval se na ně a zase kufr zavřel. „Tak můžu jít, když jste dostal své peníze.“
GUSTAV: “ Ale zajisté.“ Markus pomalu odcházel, Gustav vytáhl zbraň a vystřelil. Kulka Markuse škrábla do ramene, protože ho Tina shodila na zem. Když Gustav odcházel, střílel po Tině a Markusovi.
TINA: “ Jste v pořádku?“
MARKUS: “ Ano, je to lehký škrábnutí. Hlavně ho chyťte.“
TINA: “ Kolegové se o vás postarají.“ Odešla za Gustavem, který si vyhlédl Toma, kde si před staveništěm, vyměnili pár nábojů mezi sebou, než si Gustav odchytil projíždějící černé Porsche 911, ujížděl pryč. Tom běžel k mercedesu, mezitím dorazila Tina. Mercedes uháněl za Gustavem. Hote s Bonrátem se postarali o Markuse a další dva kolegové zatkli Marka a Joachima v autě. Gustav mířil na A4 na ještě neotevřený 10km úsek dálnice. Tina si mezitím požádala, posili.
TOM: “ Tenhle ten úsek ještě není otevřen.“
TINA: “ Tak si otevřeme o několik týdnů dříve.“
Na A4 se dělali poslední úpravy – malování čar, vyklízení zbylých stavebnin a stojů. Ty práce měli nastarosti jenom pár dělníků. Gustav měl za sebou dálniční policii a tak se jí chtěl zbavit, začal střílet. Tom se vyhýbal kulkám, když Tina chtěla střílet po Gustavovi, do mercedesu se zaryly dvě kulky – jedna do přední levé pneumatiky a do chladiče. Z mercedesu se objevila pára z chladiče, mercedes najel na zapomenutou dřevěnou paletu, která byla opřená o středové betonové panely. Mercedes letěl na druhou stranu dálnice, dopadl na kapotu a pak se převrátil na střechu. Gustav se koukal, jak dopadla dálniční policie, a zapomněl se koukat před sebe, skončil v rozbitém parním válci. Tom se z mercedesu vyhrabal jako první.
TOM: “ Pomůžu ti.“
TINA: “ Postarej se o Schwarze.“ Jen co Tom došel ke středovým panelům, parní válec a Porsche explodovalo. Během chvilky se objevila Tina. “ Teď shořelo 7mil €.“
TOM: “ Ale Engelhardtové to vysvětlíš ty.“
TINA: “ Tak dobře. Ale ty napíšeš hlášení.“
TOM: “ Vždyť jsem psal minule………….“
TINA: “ Se Semirem jste mě v tom nechali. A od šéfové jsem si to pěkně slízla za vás.“ Jemně se hádali, kdo bude spát hlášení. V Porsche shořeli potištěné papírky, které vydal úřad státní zástupkyně.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Bratři jak se patří 4/5

16. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
U kolínského soudu se sešli svědkové a Markus Grüner, čekali, až dorazí Mark Schwarz a Joachim Präger, kde by se dozvěděli, že jsou volní. Michael Grüner byl u dálniční policie, kde s Engelhardtovou sledovali cestu transportu a čekali, jak to všechno dopadne.
Černý Pikap předjel celý konvoj. Další auta brázdila u policejních vozů – před komisaři dálniční policie a před Porschem. Schwarz dal pokyn svým lidem, že zahajují akci, kteří hodili do policejních vozů granáty. Vozy ihned explodovali a nezmožnily cestu týmu dálniční policie k vězňům. Schwarz hodil pár granátů před první dvě auta, která explodovala, transportér přejel přes vozidla a skončil na pravé straně. Mercedes a Porsche byli uvězněni za hořícími policejními vozidly, kde je postihla větší sprška kulek, než se Mark s Joachimem dostaly ven z autobusu. Další nehoda se tvořila za konvojem, kde byli uvězněni Tom, tina, Hote a Bonrát, takže se museli bránit nehodě a kulkám. Když bylo po všem, černý Pikap s Markem a Joachimem ujížděl s dalšími auty pryč a dálniční policie se koukala na velkou zkázu.
BONRÁT: “ Tady to vypadá.“
HOTE: “ Jak po teroristickém útoku.“
TOM: “ Naši vězni nám upláchli.“
TINA: “ Engelhardtová nebude mít radost.“ Tom, Bonrát a Hote se sebrali a šli napomoct zraněným lidem z nehody. Tina se ozvala na centrálu. „Kobra11 centrále. Těžká nehoda na A20 55km. Potřebujeme tu sanitky, hasiče a posily.“
ŠÉFKA: “ A co Schwarz a Präger?“
TINA: “ Oba dva nám upláchli společně s Gustavem a dalšími lidmi.“
ŠÉFKA: “ Moc potěšující zpráva to není, ale posily jsou na cestě.“ Tina zavěsila a šla napomoct zraněným kolegům z autobusu.
GRÜNER: “ To je teda velice dobrá práce.“
ŠÉFKA: “ Moji lidé dělali, co bylo v jejich silách, pokud neměli šanci zastavit bandu tak měli proto nějaký důvod. A teď musíme doufat, že manželku vašeho syna propustí.“
GRÜNER: “ Promiňte,………. Nějak moc jsem nechal unést myšlenkou, že je vaši lidé zastaví.“
ŠÉFKA: “ To je dobré. Tak trochu jsme s tím počítali, že to tak dopadne.“
GRÜNER: “ Dám to vědět synovi.“
Dálniční policie a dobrovolníci pomáhali zraněným lidem, než přijela veškerá pomoc, kterou žádala Tina. Komisařové lítali celé nehodě, když se v mercedesu ozvala vysílačka. Okolo se ochomýtal Bonrát a tak se pro natáhl.
ŠÉFKA: “ Centrála, Kobře11.“
BONRÁT: “ Kobra11, slyší,“
ŠÉFKA: “ Vyřiďte Tině a Tomovi ať se nejrychleji zastaví na služebně.“
BONRÁT: “ Spolehněte se šéfová.“ Zavěsil. Když atmosféra na dálnici byla klidnější tak Bonrát vyřídil Tině a Tomovi zprávu od šéfky, komisařové hned vyrazili na cestu.
Na služebně……….
ŠÉFKA: “ Tak povídejte, co máte.“
ANDREA: “ Argentický Interpol objevil další informace o bratrech Schwarzových, kteří několik let pobývali v Argentině, kde se schovávali.“
TINA: “ Co provedli?“
ANDREA: “ Tak zaprvé – když jim skončilo vízum a pak udělali jednu velkou botu.“
ŠÉFKA: “ Jakou botu?“
ANDREA: “ Ukradli peníze jednomu podnikateli. Pak musel Gustav dát malou zálohu podnikateli, aby mu jeho dluh splatil a taky Gustav musel něco odpracovat.“
TINA: “ A tak sehráli to přepadení zlatnictví a zabili prodavačku.“
TOM: “ Gustav odjíždí do Argentiny, kde byl 3 roky, a Mark s Joachimem jdou vazby. A teď všichni tři chtějí do Argentiny, kde začnou nový život.“
TINA: “ Aby se vrátili zpátky do Argentiny – buď přepadnou další zlatnictví anebo budou chtít peníze za unesenou manželku.“
TOM: “ Anebo budou chtít udělat obojí.“
ŠÉFKA: “ Musíme tu manželku urychleně najít.“
Na hradě………. Skupinka s velkým úsměvem na rtech dojela do svého úkrytu na hrad Landstein.
GUSTAV: „Šlo to jako po másle.“
MARK: “ To máš pravdu. A co Argentina?“
GUSTAV: “ Už na nás čeká.“
JOACHIM: “ Budou nám všechny prachy stačit?“
GUSTAV: “ Neboj se. Těch budeme mít plno.“
MARK: “ Kdy uděláme další zlatnictví?“
GUSTAV: “ Žádné zlatnictví nebude, místo toho dostaneme prachy za tu manželku a šperky prodáme.“
MARK: “ To je super.“
GUSTAV: “ To si taky myslím. Ještě dneska dostaneme prachy a směr Argentina.“
Touto dobou se dostala ven ze svého pokoje manželka Lena právníka Markuse Grünera. Protáhla se kolem skupinky jako myška a brala nohy na ramena a utíkala lesem.
Tina s Tomem měli namířeno k Markusovi Grünerovi do jeho kanceláře, protože Markus dostal email od Gustava, kde chce 5mil € za manželku.
Na silnici B40 se objevila mladá žena a úplně byla zmatená, auta se jí vyhýbala, aby ji nesrazili. Jeden řidič zastavil své vozidlo u krajnice a pomohl mladé ženě, když do jeho vozidla narazilo další vozidlo. Řidič se ženou utíkali do bezpečí. A dalších pět si dalo krásné plechové pusinky.
V mercedesu se ozval Hotův hlas, který se ozýval přes vysílačku.
HOTE: “ Centrála, kobře11.“
TINA: Kobra11, slyší.“
HOTE: “ Nehoda na B40, 15km, směr Kolín-západ. Nehodu způsobila, jedna mladá žena.“
TINA: “ Už jsme na cestě.“ Zavěsila. „Tak mě napadá jedna žena – manželka Markuse Grünera.“
TOM: “ Pokud by to byla ona, tak aspoň je bezpečí.“ Tina zapla modrý majáček za předním sklem a vyrazili směrem B40.
Na silnici B40……. Zde už byli kolegové a vyšetřovali nehodu. Nikomu z účastníků se nic vážného nestalo. K nehodě přijel mercedes – Tom šel za Hotem a Bonrátem, tina za mladou ženou, která seděla v sanitce.
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým služebným průkazem.
LENA: “ Lena Grünerová.“
TINA: “ Hlavní je, že se vám nic nestalo. Můžeme si paní Grünerovou odvést?“
LÉKAŘ: “ Paní Grünerovou jsem prohlédl a je v naprostém pořádku. Bude pro ni lepší, když bude u svého manžela.“
TINA: “ Díky. Paní Grünerová, ted vás odvezu na služebnu.“
LENA: “ A co Markus?“
TINA: “ Nebojte se, bude na vás čekat.“ Volala svému bratrovi do Aachenu. „……. Ahoj. Je u vás ještě Markus Grüner?……. Tak ho pošli k nám služebnu………. Přesně tak………. Díky. Ahoj.“ Zavěsila a přišel Tom. Ustoupili kousek dál.
TOM: “ Měla velké štěstí. Jestli chceš tak jí odvez na služebnu. S kolegy se podívám po okolí, odkud by mohla vyjít.“
TINA: “ To samé jsem ti chtěla nabídnout.“ Přišel k nim lékař ze sanitky.
LÉKAŘ: “ Nechci vás honit, ale máme další výjezd.“
TINA: “ Hned si jí vezmu.“ Tom Tině předal klíče od mercedesu a odešel za Hotem a Bonrátem. Lékař si vzal svou deku, kterou pořád vozí v sanitce, Tina Leně přehodila přes její ramena svou džínovou bundu. Společně nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu. Kolegové vyrazili směrem do lesa, odkud vyběhla Lena.
Na služebně………. Engelhardtová byla u Andrey, když přišla Tina s Lenou.
ŠÉFKA: “ Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Andreo, postarejte se o paní Grünerovou.“
ANDREA: “ Tak pojďte se mnou. Vybereme spolu nějaké lepší oblečení.“ Odešli společně do zákulisí služebny. Než odešli, Lena vrátila Tině její džínovou bundu.
ŠÉFKA: “ A kde jste nechala Toma?“
TINA: “ Tom s kolegy pročesávají okolní les, odkud paní Grünerová vyběhla na B40.“
ŠÉFKA: “ A manžel?“
TINA: “ Už by měl být na cestě. Vzkázala jsem to po Petrovi.“ Když se Lena Grünerová převlékla do lepších šatů a trochu se opláchla, Lena, Tina se společně zastavili u Engelhardtové v její kanceláři.
ŠÉFKA: “ Teď nám řekněte, kde jste byla uvězněná?“
LENA: “ Bylo to uprostřed lesů na hradě, když jsem tam objevila, byla jsem omámena.“
TINA: “ A to vás unesli z vašeho domu?“
LENA: “ Ano, když jsem se chystala do práce. Markus byl už dávno na cestě do práce.“
TINA: “ A slyšela jsem, o čem se mohli bavit?“
LENA: “ Jednou se bavili o nějaké zlatnictví, ale dneska mluvili, když jsem utíkala pryč, že se dneska chystají do Argentiny a peníze chtějí z únosu.“
ŠÉFKA: “ A když jsem utíkala, všimla jste si něčeho?“
LENA: „Moc jsem se nerozhlížela, ale běžela jsem kolem krmelce a pak jsem šla velký kus po červené turistické značce.“
ŠÉFKA: “ To chápu.“ Do kanceláře vešel Markus Grüner.
MARKUS: “ Leno,………. Jsem rád, že se ti nic nestalo.“ S velkou radostí se objali. „Kde jste Lenu našli?“
TINA: “ Potácela se po B40.“
LENA: “ Konečně je po všem.“
MARKUS: “ A co Gustav a Mark?“
TINA: “ Po nich naši kolegové intenzivně pátrají.“
ŠÉFKA: “ Pane Grünere, musíme počítat s tím, že ještě dneska budou chtít peníze za únos vaší manželky.“
MARKUS: “ Ale vždyť jim utekla…….“
TINA: “ To ano, ale Gustav se svými společníky můžou svou sumu navýšit, že vaše manželka utekla.“
MARKUS: “ A kde bych vzal tolik peněz?“
ŠÉFKA: “ Už jsem mluvila se státní zástupkyní, všechno je dohodnuté.“
MARKUS: “ Nevadí, když tady zůstaneme?“
ŠÉFKA: “ Vůbec ne. Andrea se o vás ráda postará.“ Tina zavolala na Andreu, ať příjde do kanceláře, kde se ujala Markuse a Leny. Andrea je zavedla do kuchyňky na kávu.
TINA: “ Hrad? U B40. Tak dobrá místní zas nejsem.“
ŠÉFKA: “ A to tu žijete několik let. Dej te to vědět Tomovi.“ Tina odešla do své kanceláře. Odtud zavolala Tomovi na mobil.
TOM: “ Kranich………….“ U Toma stál, Hote s Bonrátem.
TINA: “ Tome, přibližně víme kudy paní Grünerová utíkala.“
TOM: “ Tak povídej.“
TINA: “ Paní Grünerová si po cestě všimla, že šla kolem krmelce a šla velký kus cesty po červené turistické značce. A měli byste dojít k hradu.“
TOM: “ Okolo krmelce jsme procházeli a na turistickou značku jsme narazili.“ V dáli kolegové křičeli, že objevili hrad. „Už jsme ho našli. Ještě ti zavolám.“ Zavěsil. Všichni vyrazili za ostatními kolegy. Dálniční policie došla ke zřícenině hradu Landstein. Na hradě nikdo nebyl. Tina mezitím hledala na mapě ve své kanceláři, o jaký se jedná v blízkosti silnice B40. Když ho našla, ozval se Tinin telefon.
TINA: “ Kranichová……“
TOM: “ Jedná se o hrad Landstein…….“
TINA: “ Na Suchém kopci.“
TOM: “ Jak to víš?“
TINA: “ Před malou chvilkou jsem to našla na mapě.“
TOM: “ Potřebujeme tu kolegy a techniky.“
TINA: “ Už jsme na cestě.“
TOM: “ Díky. Ahoj.“ Zavěsil. Tina zavěsila taky. Vzala si svou bundu, mapu a mobil odešla z kanceláře, ale před tím než odešla ze služebny spolu s kolegy, zastavila se u Andrey.
ANDREA: “ Máš nějaké přání?“
TINA: “ Mám, pošli techniky na hrad Landstein a Engelhardtové řekni, kam jsem jela.“
ANDREA: “ Zajisté.“ Odešla s několika kolegy ze služebny a vyrazili směrem hrad Landstein.
Pokráčko zas příště…

Bratři jak se patří 3/5

14. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
U Markuse doma……. Za Markusem přišel jeho otec Michael Grüner, mu tak trochu vysvětlit, co se dneska dělo.
MARKUS: “ Ahoj tati.“
GRÜNER: “ Ahoj. Můžu jít dál?“
MARKUS: “ Ale ano.“ Otec odešel rovnou do obýváku. Markus zavřel za otcem dveře a pak za ním zašel. „Tati, co se to dneska děje? Za mnou v práci byla komisařka od dálniční policie.“
GRÜNER: “ Už jsem to nemohl vydržet………. Když jsem se dozvěděl, že pojede transport z Dürenu k soudu. Zašel jsem za dálniční policií.“
MARKUS: “ To je teda dobrý. A kdybys mi to aspoň řekl. A co se tím vlastně vyřeší?! A navíc do toho nemám plést policii.“
GRÜNER: “ Nevím, co se ti tím vylepší, ale určitě to, že najdou Lenu na živu, to je snad lepší než kdyby byla mrtvá. Taky se trochu vciť do ostatních lidí, co chodí za tebou a chtějí tvou pomoct.“
MARKUS: “ Já vím, každej tak myslí, že když je napsáno žádnou policii, tak žádnou policii.“
GRÜNER: “ Ano, ale jak pak to dopadá – každej druhej člověk je nalezenej mrtvej. Ty by sis měl uvědomit, co to tvoje povolání nese, každý se ti chce pomstít, zničit………. To samé je u policistů.“
MARKUS: “ Já vím, co moje povolání obnáší, tati. Jsem tvrdohlavý po matce a máš naprostou pravdu.“
GRÜNER: “ Lena se najde živá a šéfka dálniční policie mi zaručila, že to dopadne dobře.“
Na služebně……. Tina seděla v kuchyňce a luštila křížovku v dnešních ranních novinách. Přišel Tom.
TOM: “ Co ty tady, jako myška.“
TINA: “ Aspoň tu mám klid.“ Tom se posadil vedle Tiny.
TOM: “ Něco nového u Petra a celé rodiny?“
TINA: “ Nějaký víkend se v Kolíně ukáže Čarodějnice ze země Oz.“ Do kuchyňky přišel Bonrát.
TOM: “ A kdo to má být Čarodějnice ze země Oz?“
BONRÁT: “ To by mě taky zajímalo.“ Posadil se naproti Tomovi. Tina seděla uprostřed Bonráta a Toma – Toma měla po své levé ruce a Bonráta po své pravé ruce.
TINA: “ Tak Čarodějnice ze země Oz je naše tetička z Berlína.“
TOM: “ Tak to se vážně hodí. A kdo to má nasvědomí tuto krásnou přezdívku?“
TINA: “ Budeš se divit.“
BONRÁT: “ Tak kdo je to?“
TOM: “ Tak už nenapínej.“
TINA: “ Náš syn – Péťa.“
TOM: “ Co? Péťa?“
BONRÁT: “ Musím uznat, že má smysl pro humor.“
TOM: “ A jak ho to napadlo?“
TINA: “ V družině se koukali na pohádku, kde vystupovala čarodějnice ze země Oz v nějakém komiksu. Péťa to pronesl v takovou chvíli, že se celá rodina válela smíchy.“
TOM: “ To byli Martin a Péťa u rodičů a pak byli na tom výletě?“
TINA: “ Ano. A navečer přijel Petr s Monikou.“
BONRÁT: “ Děti mají dar, kdy umí danou chvilku či situaci, že jí krásně rozčísnou. Tak ta přezdívka se ujme 100%.“ Přišla Andrea. Šla si mýt hrníček.
ANDREA: “ Co se 100% ujme?“
TINA: “ Jedna přezdívka pro naši tetičku z Berlína.“
ANDREA: “ A pak mi to řekneš, aby byla v obraze. Ale nejdřív bychom se měli domluvit, jak to uděláme s Hotem?“ Posadila se vedle Bonráta po jeho pravé ruce.
BONRÁT: “ Hlavně ve slušné formě.“
TOM: “ To už se na Hota tajně nadávali, když dával ty voňavé stromečky do aut.“
ANDREA: “ To jsem mu říkala taky, ale nějak to nepomohlo.“
TINA: “ Jak nekrásně vyjímá v koši.“
BONRÁT: “ Proč si Hote neudělal nějaký průzkum – kdo to chce a kdo zase ne.“
TINA: “ To musím s tebou souhlasit.“
ANDREA: “ Tak se teda hodněme kdo…….“
TOM: “ Postupný názor nás čtyřech.“
BONRÁT: “ Anebo jak to ukáže daná situace. Nepůjdeme si dneska někam sednout?“
ANDREA: “ Bonráte, to nemyslíš vážně. Musíme se nějak……….“
BONRÁT: “ Tak to třeba můžeme dohodnout, kde budeme.“
TOM: “ Zítra kolem sedmí máme být u šéfové.“
BONRÁT: “ To se všechno stihne.“
TINA: “ Nějak se musíme odreagovat.“
BONRÁT: “ To jsou ty správná slova.“
TOM: “ Tak to jsou dva proti dvoum. A teď to bude tři proti jednomu.“
ANDREA: “ Tak dobře. Půjdu s vámi, ve čtyřech se líp táhne.“ Celý tento rozhovor Tiny, Toma, Bonráta a Andrey slyšel, Hote, který šel v danou chvíli kolem kuchyňky, že ho vůbec neviděli. Hotemu to bylo velmi líto, že mu to kolegové neřekli.
Druhý den……. Tina, Tom a Hote byli u šéfky a procházeli si trasu, kudy pojede dnešní transport s vězni. Když bylo po radě, Tina seděla v kuchyňce a ležela na stole a bolela ji hlava. Tom přišel za Tinou.
TOM: “ Vypadáš jako po flámu ze školního srazu.“
TINA: “ ZA to můžeš náš kolega Dieter Bonrát.“
TOM: “ Tohle to ti pomůže.“ Dal do Tininy dlaně prášek proti bolení hlavy sklenici vody. Tina zapíjela prášek, když přišel Bonrát.
TINA: “ Další tělo bez duše.“
BONRÁT: “ Včera jsme to……….“
TOM: “ To jde vidět. Pak šéfové vysvětli, proč jsi tu nebyl. Řeklis jsme jí, že máš problémy s vodou ve vaší ulici.“
BONRÁT: “ Díky.“ Lehnul si jako Tina na stůl, ještě mají chvilku času, než vyrazí do Dürenu. Do kuchyňky přišla Andrea.
ANDREA: “ Co to je za mrtvoly?“
TOM: „To jsou naši dva kolegové – policista Dieter Bonrát a vrchní komisařka Tina Kranichová.“
ANDREA: “ Nějak to přepískly.“
V Dürenu………. Komisařové z dálniční policie si převzali Marka Schwarze a Joachima Prägera, ti nastoupili do policejního autobusu. Když bylo všechno připraveno na cestu, vyrazil celý policejní konvoj k soudu do Kolína nad Rýnem.
V policejním Porsche vládlo hrobové ticho – Hote, sledoval cestu a Bonrát si četl noviny.
HOTE: “ Včera večer jsem zaslechl váš rozhovor o těch voňavých svíčkách. Taky jste to mohli říct…….“ Bonrát odložil noviny.
BONRÁT: “ Hote, chtěli jsme ti to nějak říct, ale v nějaké slušné formě, aby ses neurazil.“
HOTE: “ Byla to moje chyba, měl jsem se zeptat.“
BONRÁT: “ Je mi za všechny tak trapně, co se stalo včera.“
HOTE: “ Já vím a ty smrady se už neukážou na služebně, protože sousedka stěhuje ke své dceři do Berlína.“
BONRÁT: “ To bude pěknej čistej vzdoušek.“ Jenom se usmíval.
HOTE: “ Včera jste se pěkně nalili…….“
BONRÁT: “ S Tinou……….“
HOTE: “ A hezky jste to přepískly.“
BONRÁT: “ Jednou do roka.“
HOTE: “ Tak všechno dobrý?“
BONRÁT: “ Jistě.“
Tina si prohlížela časopis.
TOM: “ Už je ti líp?“
TINA: “ Už je to lepší.“
TOM: “ Vy dva jste vážně dvojka.“ Tina odložila časopis.
TINA: “ To jako s Bonrátem?“
TOM: “ Ano,……….“
TINA: “ Nemohla jsem nechat našeho kolegu samotného u baru.“
TOM: “ Sám u baru……….“ Usmíval se.
TINA: “ Ty žárlíš?“
TOM: “ Já a žárlit?!“
TINA: “ No jistě……….“ Ještě malou chvilku se takhle hádali a škádlili ve srandě.
Celá kolona se pohybovala okolo 46km dálnice A20. Hote si všiml černého Pikapu ve zpětném zrcátku.
HOTE: “ Dietře, podívej.“ Bonrát se podíval do zpětného zrcátka na své straně.
BONRÁT: “ Asi máme návštěvu.“ Zašmátral po vysílačce. „Kobra19, kobře11.“
TINA: “ Kobra11 slyší. Něco se děje?“
BONRÁT: “ Máme návštěvu – černý Pikap.“ Tom ho uviděl ve středovém zrcátku a pak si ho všimla i Tina ve zpětném zrcátku po její straně.
TINA: “ Už ho máme v hledáčku. Uvidíme, co mají v plánu.“ Bonrát zavěsil vysílačku a Tina také.
Pokráčko zas příště….

Bratři jak se patří 2/5

12. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na hradě……. Gustav Schwarz se svými lidmi si procházeli zítřejší akci – přepadení transportu s Markem a Joachimem. Šperky z přepadení před 3 lety tu mají sebou a pak chtějí utéci do jižní Ameriky, kde chtějí začít úplně od začátku.
U svědkyně……. Tom s Bonrátem se zastavili u Moniky Schindlerové – kamarádka zavražděné prodavačky ze zlatnictví. Monika se ochomýtala na zahrádce, přesazovala květiny.
TOM: “ Paní Monika Schindlerová.“
MONIKA: “ Ano, kdo se ptá?“
TOM: “ Tom Kranich a to je můj kolega Dieter Bonrát, jsme od dálniční policie.“
MONIKA: “ A co ode mě chcete?“
BONRÁT: “ Jsme tady kvůli vaší stažené výpovědi Marka Schwarze a Joachima Prägera.“
MONIKA: “ Aha. Tak pojďte dovnitř.“ Otevřela jim branku a pak je zavedla do zahradního altánku.
TOM: “ Můžeme vědět proč.“
MONIKA: “ Kdybych tu svou výpověď nestáhla tak by mě zabili jako psa.“
BONRÁT: “ A kdo za vámi byl?“
MONIKA: “ Jeden z bratrů…….“
TOM: “ Gustav Schwaz byl i Heinzem Aichmayerem.“
MONIKA: “ Schwarz se mnou zkontaktoval. Chtěl mi říct, že co udělali tak budou propuštěny, když stáhnu svou výpověď. Tohle to se Erika vůbec nezasloužila.“
TOM: “ My vás naprosto chápeme, ale chceme tuto hru dotáhnout až dokonce, aby šli všichni sedět.“
MONIKA: “ To jako budou běhat na svobodě?!“
BONRÁT: “ Ono to má ještě jeden háček.“
V Aachenu………. Petr Berghammer zdržoval ve své kanceláři Markuse Grünera.
MARKUS: “ Proč tu mám čekat?“
PETR: “ Hned se to dozvíš. Já plním jenom příkazy. Jen co příjde sestra.“ Stál u okna a zrovna viděl, že přijela vínová Octavia.
MARKUS: “ A co mi vlastně chce?“
PETR: “ To se hned dozvíš, protože to ani já nevím.“ Během chvilky se v kanceláři objevila Tina.
TINA: “ Ahoj.“
PETR: “ Ahoj. Rád bych ti představil Markuse Grünera.“
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým průkazem.
MARKUS: “ Velice mě těší. A co po mě chcete, paní komisařko.“
TINA: “ Dneska ráno u nás na oddělení byl váš otec, který nám povídal o případu, který se stal před 3 lety, kdy byla zabita prodavačka zlatnictví.“
MARKUS: “ Ale proč vám to vykládal?“
TINA: “ Kvůli včerejšímu transportu Schwarze a Prägera. A váš hlavní problém.“
PETR: “ No kamaráde, to sis to pěkně zavařil.“
MARKUS: “ Drží moji manželku asi tak 5 dní, aby svědkové stáhli své výpovědi, aby mohli přepadnout transport…….“
PETR: “ Proč si mi o tom dřív neřekl. Mohlo se už řešit.“
MARKUS: “ Ten dotyčný chtěl, abych do toho nezatahoval policii.“
TINA: “ Někdy to je lepší, takhle když nezavoláte policii tak svou oběť zabijou. A kdo s vámi mluvil.“
MARKUS: “ Byl to Gustav Schwarz. Přinesl mi fotku mojí manželky, jak je uvězněná. Gustav před těmi 3 lety odjeli za hranice Německa, když se stalo.“
TINA: “ A co mají v plánu?“
MARKUS: “ Chtějí zdrhnout do jižní Ameriky. Jestli to je všechno, tak já bych šel.“
TINA: “ Dobře, můžu vidět tu fotku, že to není opravdu falešný poplach.“
MARKUS: “ Ale zajisté. Přinesu vám ji.“ Odešel do své kanceláře, pro danou fotku. Tina s Petrem se bavili o tomto případu. Během chvilku byl Markus zpátky. „Tak tady je.“ Předal ji Tině. Přišla ke světlu.
TINA: “ Ta fotka vypadá jako pravá.“ Petr nahlížel přes Tinino rameno.
PETR: “ Máte před sebou únos Markusovi manželky. A do toho transport…….“
TINA: “ Tu fotku si vezmu sebou.“
MARKUS: “ Aspoň se jí zbavím.“ Tina předala Markusovi svou vizitku.
TINA: “ Kdykoliv zavolejte.“
MARKUS: “ A děkuji. Už půjdu. Nashle.“
TINA: “ Nashle.“ Markus odešel z kanceláře.
PETR: “ Je mi ho líto. Jak ho znám pokud se jeho manželka nenajde, tak…….“
TINA: “ Uděláme, co bude v našich silách. Ale vždy jsme našli všechny unesený.“
PETR: “ Tak obraťme list. Nechceš tu se mnou počkat, za několik málo minut mi končí má povinnost zde na tomto úřadu.“
TINA: “ A ještě se tak blbě ptá.“
Na služebně……. Tom s Bonrátem seděli v Tomově a Semirově kanceláři, kde byla zapálená vonná tyčinka, která byla zapíchnutá do dřevěného stojánku. Na služebnu přišla Tina a zastavila se u Toma a Bonráta.
TINA: “ To už hote došel až sem.“
BONRÁT: “ Musíš uznat, že to hezky voní.“
TINA: “ Bonráte, ještě se přidávej k Hotemu.“ Zlomila tyčinku a dala ji zapáleným koncem do Bonrátovi skleničky s vodou.
BONRÁT: “ Tino, to nemyslíš vážně.“
TINA: “ Bonráte, všechno má své hranice.“ Odešla z kanceláře.
BONRÁT: “ Tome, ty k tomu nic neřekneš.“
TOM: “ To by byla škoda slov.“ Raději se sklidil z pole. Do kanceláře přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Kde je Tina s Tomem?“ Do rozhovoru se zamíchala i Andrea.
BONRÁT: “ Nemám tušení.“
ANDREA: “ Určitě tu někde budou.“
ŠÉFKA: “ Ať se u mě zastaví v mé kanceláři. A už jste něco vypátrala o té skupince?“
ANDREA: “ Něco málo ano.“
ŠÉFKA: “ Výborně, tak se v mé kanceláři zastavte společně s Tinou a Tomem.“ Odešla do své kanceláře.
ANDREA: “ Bonráte, Bonráte,…….“
BONRÁT: “ Co je?“
ANDREA: “ Takhle dráždit Tinu, když jí ten smrad tady leze nejvíc na nervy.“
BONRÁT: “ A mě snad né.“ Odešel z kanceláře, dělat svou práci. Andrea zašla za Tinou a Tomem, kteří se schovávali v kuchyňce.
ANDREA: “ Máme jít urgentně za Engelhardtovou.“
TOM: “ Tak jdeme.“ Všichni tři odešli za Engelhardtovou. Po celé služebně vádla taková napjatá atmosféra od těch vonných svíček, tyčinek do Hota.
ŠÉFKA: “ Takže ten zítřejší transport Schwarze a Prägera. Transport bude projíždět po A20 do soudní kolínské budovy. Transport odjíždí z Dürenu v 9:00, kde celou akci převezme naše oddělení.“
TOM: “ A co zásahovka?“
ŠÉFKA: “ Zásahovka včera odjela na cvičení, takže si budete muset poradit sami.“
TOM: “ Aspoň to nedopadne jako minule.“
ŠÉFKA: “ Minulost nechme stranou. Andreo, co máte vy?“
ANDREA: “ Gustav Schwarz krátce po přepadení zlatnictví odjel do jižní Ameriky, kde byl ty 3 roky i se šperky a penězi.“
TOM: “ A kam odjel?“
ANDREA: “ Odjel do Argentiny.“
TINA: “ Co dělal v Argentině?“
ANDREA: “ Na tuto otázku mi ještě argentický Interpol neodpověděl.“
ŠÉFKA: “ A Joachim Präger?“
ANDREA: “ Präger je kamarád Marka Schwarze a společně i s Gustavem.“
ŠÉFKA: “ A co Markus Grüner?“
TINA: “ Podle mého názoru vůbec netušil, že jeho otec byl u nás. Jeho manželku Gustav Schwarz drží už pět dní. Za Markusem byl sám Gustav, aby Marka a Joachima pustil ven z basy.“ Položila na stůl fotografii od Markuse, kde je jeho manželka uvězněná.
TOM: “ U obouch svědků byl Gustav Schwarz a to osobně. A požádal je, aby stáhli své výpovědi proti Markovi a Joachimovi.
ŠÉFKA: “ Případ se krásně rozjíždí, projděte si Grünerův spis.“ Všichni tři odcházeli z kanceláře. Andrea už byla pryč a Tom s Tinou se zastavili mezi dveřmi, když si šéfová na něco vzpomněla. „Zítra na služebně budete v 7:00 a na 9:00 v Dürenu. Ještě během dneška nám věznice v Dürenu pošle jejich trasu. Tak to vyřiďte Dieterovi a Herzbergerovi.“
TOM: “ Zajisté.“ Odešli z kanceláře.
Pokráčko zas příště…