Rubrika: Kniha povídek 9. díl

Povídka č.103: Bratři jak se patří 1/5

10. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na hradě……. Jedna mladá žena byla uvězněna v jednom malém hradě Landstein, který se nacházel uprostřed lesů poblíž silnice B40 ve směru na Kolín-západ. Mladá žena se chtěla dostat ven, ale jak to byl těžký úkol utéci z hradní věže.
Na A1……. Po dálnici si to svištěl šedostříbrný mercedes. Provoz zde byl velice poklidný. Byla celá skleslá – měla opřenou hlavu o roku na malém rantlíku na dveřích. Tině bolela hlava jako střep z voňavého stromečku, který byl přidělaný ke klimatizaci, a jeho vůně byla velice silná.
TOM: “ Copak je?“
TINA: “ Nějak mě rozbolela hlava.“
TOM: “ A z čeho?“
TINA: “ Něco tady hrozně moc voní.“ Tom si všimnul voňavého stromečku na klimatizaci.
TOM: “ Hotův stromeček.“ Držel v ruce vonící stromeček.
TINA: “ To je ale smrad.“
TOM: “ Já jsem říkal Hotemu, že budeš určitě nadávat.“ Tina se podívala do přístrojové desky, kde vyndala pytlíček od stromečku. Stromeček dala do pytlíčku.
TINA: “ Jahoda s vanilkou. Jak se krásně bude vyjímat v koši. Smrdí to, jak spí kšíry.“
Na hradě………. Mladá žena hledala cestu ven, ale marně. Kdyby chtěla utéct tak by jedna možnost byla – skočit z hradní věže na zem, ale na místě by byla mrtvá a žádná lana či prostěradla neměla. Takže musela čekat, co s ní provede Gustav Schwarz.
Na služebně………. Kdo přišel na služebnu tak si myslel, že je v nějaké parfumerii. Tyto vonící prostředky – svíčky, stromečky,……. Nosí, Hote od své sousedky a trochu jí pomáhá s těmito smrady, že je prodává kolegům. Tina s Tomem šli rovnou za Andreou a Bonrátem.
TINA: “ Andreo, nemáš něco na bolení hlavy.“
ANDREA: “ Něco ti dám.“ Předala Tině platíčko s prášky.
TINA: “ Díky.“ Vzala si jeden prášek.
ANDREA: “ Podle návodu píšou, že by měli působit do 15 minut.“
TINA: “ Tak uvidíme.“ Andrea podala Tině sklenici s vodou, který Tina zapila.
ANDREA: “ Od čeho to máš?“
TOM: “ Od Hotova vonícího stromečku, který byl v autě.“
TINA: “ Jak se teď krásně vyjímá v odpadkovém koši.“
ANDREA: “ Odkud to Hote bere?“
BONRÁT: “ Od jedné své sousedky. Ta tyto výrobky prodává a Hote se jí nabídli, že jí s tím pomůže. Prý se u toho dobře relaxuje.“
TINA: “ To jo, akorát se pěkně u toho zadusíš.“
BONRÁT: “ Asi ta sousedka musí používat plynovou masku.“
ANDREA: “ Měli bychom říct, Hotemu, že…….“
TOM: “ Ale nějakou slušnou formou nebo se naštve. A kde je vlastně Semir?“
ANDREA: “ Semir odjel na školení do Hamburku. Šéfová mu včera večer volala.“
O dvě hodinky později……. Tom šel za Tinou do její kanceláře s papíry, ale Tina v kanceláři nebyla. Ale v kanceláři byli její věci – mobil a bunda. Tom zašel za Andreou, kde byl i Bonrát, společně dělali jednu zprávu.
TOM: “ Neviděli jste Tinu?“
ANDREA: “ Já ne.“
BONRÁT: “ Když jsem viděl odcházet, šla ze služebny pryč.“
TOM: “ Protože bundu a mobil má tady.“
ANDREA: “ Daleko nebude.“ Tom odložil papíry do své kanceláře a zašel za Tinou, která seděla ve svém služebním voze, poslouchala rádio a měla zavřené oči.
TOM: “ Miláčku, co ty tady?“
TINA: “ Už mi chyběl čerstvý vzduch.“
TOM: “ Myslel jsem, že se stalo něco hroznýho. Hota musíme nějak zpacifikovat.“
TINA: “ Co nejdřív.“ Náhle se tu objevila šéfová.
ŠÉFKA: “ Na služebně se vám nelíbí?“
TINA: “ Líbilo, kdy tam nebyl takový pušinec.“
ŠÉFKA: “ Já vás chápu, ale Herzberger si vzal do hlavy, že to musí vonět.“
TOM: “ Něco se stalo? Jinak byste nepřišla.“
ŠÉFKA: “ Svou návštěvou nás poctí Michael Grüner z ministerstva vnitra.“
TINA: “ A co jde?“
ŠÉFKA: “ Po telefonu mi toho moc neřekl, ale asi o něco velmi důležitého. Objeví se tu tak za půlhodinky.“
V šéfčině kanceláři……. Tina, Tom a Bonrát byli u šéfové a čekali až příjde Michaela Grüner. Tina s Tomem seděli na židlích naproti šéfce – Tina polevé straně a Tom po pravé straně z šéfčina pohledu. Bonrát zaujmul místo u okna. Do kanceláře vešel Michael Grüner v kvádru a s kufříkem společně s Andreou, která ho jenom doprovodila a zase hned šla.
GRÜNER: “ Tak jsem tady. Michael Grüner.“
ŠÉFKA: “ Anna Engelhardtová. Velice mě těší.“ Podali si ruku na přivítanou. Tina s Tomem vstali. „To jsou mí lidé vrchní komisařka Tina Kranichová, vrchní komisař Tom Kranich a Dieter Bonrát.“ S každým si podal ruku na přivítanou. Tina se posadila na své místo, Grüner se posadil vedle Tiny, Tom se postavil za Tinu a Bonrát šel zase k oknu. „Tak o co jde?“
GRÜNER: “ Před 3 lety v centru města 2 mladíci přepadli zlatnictví a zabili prodavačku zlatnictví.“
TINA: „Kolik si toho odnesli?“
GRÜNER: “ Odnesli si šperky za půl mil € a 300 000 €.“
TOM: “ Kdo to udělal?“
GRÜNER: “ Na tomto přepadení se podíleli Mark Schwarz a Joachim Präger. A ten co to všechno vymyslel je Gustav Schwarz, který hned odcestoval za hranice Německa. Mladší bratr Mark a Joachim přepadli a zabili prodavačku.“
ŠÉFKA: “ A nějací svědkové?“
GRÜNER: “ Ano, byli dva kamarádka zavražděné prodavačky a jeden kolemjdoucí. Oba dva si zapamatovali obličeje těch pachatelů a na základě portrétů je místní kriminálka zatkla. A svědkové samozřejmě proti nim vypovídali.“
BONRÁT: “ Schwarzovi mají nějaký trestní záznam?“
GRÜNER: “ Schwarzovi a Präger byli už trestáni za malé delikty.“
TINA: “ A co s tím má společného dálniční policie?“
GRÜNER: “ Zítra se budou převážet Mark a Joachim do cely předběžného zadržení ke kolínskému soudu. Věznice v Dürenu chce a nás požádala, a bychom se obrátili na vás, abyste zítra byli transportu.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Já se s věznicí v Dürenu spojím.“
TOM: “ A soudu se bude řešit co?“
GRÜNER: “ Svědkové pozměnili své výpovědi.“
TINA: “ Jestli to dobře chápu, tak soud má na základně nových výpovědí propustit Joachim a Marka.“
GRÜNER: “ Ano, Gustav Schwarz drží v zajetí manželku mého syna, který obhajuje naše svědky.“
BONRÁT: “ A konce jsou vždy moc známé.“
ŠÉFKA: “ Na ministerstvu o tomto vašem problému vědí?“
GRÜNER: “ Ne, nebo mě…….“
TOM: “ Zítra se pravděpodobně pokusí zdrhnout a vymámit nějaké to € navíc.“ Grüner nechal dálniční policii spis o tomto případu a pak Grüner odjel na ministerstvo vnitra.
ŠÉFKA: “ A co si o tom myslíte?“
TINA: “ Jen tak sem přijít a vykládat co se stalo před 3 lety, tak to chce velkou odvahu.“
TOM: “ A nebo byl donucen.“
ŠÉFKA: “ Aby mu to někdo nakázal……. To se mi nějak nezdá.“
BOBRÁT: “ Třeba ho sem vyslali z jeho rodiny.“
TINA: “ Že by jeho syn.“
TOM: “ Ještě nám zbývají ty dva svědkové. S těmi bychom si měli promluvit. A proč by vlastně stahovali své výpovědi.“
TINA: “ Ale hlavně s jeho synem, jestli vůbec o této akci jeho otce.“
ŠÉFKA: “ Dobře, tak se pusťte do práce. Já se postarám o ten transport.“ Všichni tři odešli z kanceláře. Tom si vzal spis kvůli adresám svědků, ve své kanceláři si opsala na kus papírku jejich adresy.
BONRÁT: “ Budete chtít moji pomoc?“
TOM: “ Jistě, my dva zajedeme za svědky a Tina…….“
TINA: “ Na mě zbyl syn.“ Odešel z Tomovy kanceláře. “ Andreo, najdeš mi, kde bydlí Markus Grüner.“
ANDREA: “ Hned to bude.“ Tina si odešla pro bundu, mobil do své kanceláře než to Andrea najde. Pak Tina přišla za Andreou a koukala se jí přes rameno. „Tak ti ten tvůj Markus Grüner sídli v Aachenu v soudní budově na Landstrasse 37.“
TINA: “ Tak tu budovu důvěrně znám.“
ANDREA: “ Jak to?“
TINA: “ Protože tam dělá Petr.“ Volala Petrovi.
PETR: “ Ahoj ségra.“
TINA: “ Ahoj. Potřebuji od tebe jednu službičku.“
PETR: “ A to je jaká?“
TINA: “ Potřebovala bych zdržet Markuse Grünera.“
PETR: “ Ještě tu je, za půlhodinky mu končí stání. Já ti ho přivedu ke mně.“
TINA: “ Díky.“
PETR: “ Aby vůbec nadávala. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila. K Andree přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Tino, co tu ještě děláte? Dieter a Tom jsou dávno pryč.“
TINA: “ Už tu nejsem.“ Odešla z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Andreo, najděte mi informace o Markusovi a Gustavovi Schwarzových a Joachimovi Prägeroi. A ještě telefonní číslo do věznice v Dürenu.“ Andrea se pustila do svých úkolů.
Pokráčko zas příště…

Diamantový král 4/4

3. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
3. den…………. Tina s Andreou se domluvili na menší plán, jak se zbavit Kraftových goril. Achim Jonas přiletěl na kolínské letiště, kde ho vyzvedl Kraftův pomocník. Dálniční policie dorazila na místo určení od Krafta. Kraft poslal dvě gorily za Tinou a Andreou a řekl, aby je zabil, aby udělal nějakou škodu Tomovi a Semirovi. Semir s Tomem vešli do tovární haly, kde už byla také Jonas.
KRAFT: “ Po dlouhé době vás rád vidím.“
SEMIR: “ To mi taky.“
KARFT: “ Tak ty diamanty.“
TOM: “ My bychom rádi viděli Tinu a Andreu.“
KARFT: “ Na ty taky dojde.“
Tina s Andreou jenom čekali na tu pravou chvíli, aby zbavilo goril. Tina s Andreou si dali tajné znamení a pustili se do goril. Andrea chytla pěknou ránu pod oko, utíkala pryč z místnosti na ochoz se zábradlím. Tina jednoho dorovnala a šla za Andreou, ale druhý muž mířil zbraní na Andreu.
TINA: “ Andreo, pozor.“
Jak muž vystřelil, Tina skočila po Andree a shodila na zem. Tina schytala kulku do její pravé ruky. Tina stačila uchránit Andreu, tak i postřelila gorilu na ochoze a bez dovolení si zvala jeho zbraň. Tina a Andrea rychle brali nohy na ramena. Když dole v hale slyšeli Tinin hlas, tak všechny oči mířili na ochoz, když zásahovka slyšela výstřely, tak vtrhla do haly, kde zadržela Kraftovi lidi a Jonase. Tom se Semirem běželi na ochoz spolu se dvěma lidmi od zásahovky. Tom se Semirem uviděli krev na zemi, uvědomili si, že Tina anebo Andrea je zraněná. Zásahovka se postarala o obě dvě gorily. Tina s Andreou se dostali do další části továrny, kde se střetli s Kraftem a se sprškou kulek. Pak Kraft každou zvlášť omámil chloroformem a odvedl je do černého JEEPu. Semir s Tomem zahlédli, že od továrny odjíždí černý JEEP, rychle nasedli do BMW a vyrazili za ní ma A59. Andrea se dřív vzpamatovala, přesedla na místo spolujezdce, kde se Kraft a Andrea přetahovali o řízení a zbraň, která postřelila brzy JEEPu. Tina pomohla zpacifikovat Krafta, kterého pak hodili na zadní sedačky. Tina se ujmula řízení. Ve 150-170km/h se řítil černý JEEP, který řídila Tina a vedle ní seděla Andrea. Za JEEPem se řítila celá kavalerie policejních aut v čele se Semirem a Tomem. Několik metrů před JEEPem byla nehoda, která se pomaloučku odklízela – napříč přes dálnici stál kamion s cisternou, která převážela benzin, z obouch kamionů vytékala nafta, kterou odklízeli hasiči. Nehoda byla u výjezdu na Kolín-jih, kde se sjíždí z dálnice a dalším nájezdem vjíždí na dálnici. JEEP se řítil na tuto skupinku kamionů ve 170km/h.
ANDREA: “ Tino, brzdi! Vždyť nás zabiješ!“
TINA: “ To je náš problém. Máme prostřelené brzy.“ Co to Tina dořekla, JEEP najel na kus bedny z jednoho náklaďáku. JEEP letěl přímo do cisterny. Když přijíždělo BMW, Semir s Tomem viděli akorát plameny, které pohltily JEEP. Semir s Tomem volali jména svých manželek a běželi k plamenům……….
Tinu a Andreu přepadl Kraft, který se postupně popral s Tinou a Andrea. Když Tom a Semir byli plamenů zaslechli dva výstřely a začali se bát o své drahé polovičky. Tina s Andreou stáli nad mrtvým Kraftem, když přišel Semir s Tomem.
Během pár minut zde byli další sanitky, hasiči a kolegové. Andree pěkně naběhla modřina pod jejím okem. Tinu ošetřovali lékaři – postřelená a pořezaná na dlani, kde už byla postřelena. Všichni čtyři se šli u BMW.
TINA: “ Pěkně se ti to vybarvilo. Vypadáš jako pro domácím násilí.“
ANDREA: “ S tím přišel i Semir.“
SEMIR: “ Ale já za nic nemůžu. Ty taky nevydáš moc dobře.“
ANDREA: “ Můžeš říct, že ses poranila při domácích pracích.“
TOM: “ A při čištění služební zbraně.“ Všichni se jenom usmívali. “ Ten náš pokažený víkend bychom měli vynahradit.“
TINA: “ To šéfová nebude moc nadšená.“
ANDREA: “ Musíme ji nějak zpacifikovat.“
Hote a Bonrát pobíhali po nehodě. Pak se otočili a zahlédli, jak si každý manželský pár dává pořádnou dávku polibků.
HOTE: “ Jak jim to sluší.“
Konec!!!
Autorka: Tina11

Diamantová král 3/4

1. 12. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na služebně si prohlíželi své diamanty, které se před několika lety nenašly.
SEMIR: “ Takový malý kriplíci a tak velkou cenu.“
CLAIR: “ A tihle tím se v lidé v Jižní Africe živí.“
TOM: “ A co ten Jonas?“
CLAIR: “ Achim Jonas přiletí z Nizozemska pozítří svým soukromým letadlem v dopoledních hodinách na nějaké malé letiště.“
SEMIR: “ Tak to by mohlo být v Kolíně-Duisburgu.“
CLAIR: “ Dříve se Jonas a Kraft měli jako dva bratři, ale teď jsou každý na jiné straně.“
TOM: “ Tak mě napadá, že za Kraftem v base byl Jonas.“
SEMIR: “ Nahnal mu strach a že chce své diamanty.“
ŠÉFKA: “ Uvědomil si, že jich má málo a tak si vzpomněl, na své známe, kteří ho dostali do basy.“
TOM: “ Jak Kraft a Jonas mohli být přátelé.“
CLAIR: “ Dokud si nevyměnili obchodní partnery.“ Zde je přerušil zvonící telefon na Andreině stole, který vzal Semir.
SEMIR: “ Ano, Semir…“
KARFT: “ Tak co moje diamanty?“
SEMIR: “ Máme je.“
KARFT: “ No výborně. Ale k této hromádce musíte ještě přidat pár diamantíků.“
SEMIR: “ A kde je tak máme vzít?“
KRAFT: “ Přepadnete jeden zítřejší transport.“
SEMIR: “ Cože?“
KARFT: “ Co byste neudělali pro své manželky.“
SEMIR: “ Tak dobře.“
KARFT: “ zítra na düsseldorfské letiště přiletí letadlo z Belgie s diamanty. Diamanty bude převážet zásilková služba Gruber, která pojede do zlatnictví Schwarz.“ Zavěsil bez jakých dalších pokynů.
TOM: “ Co se děje?“ Semir zavěsil.
SEMIR: “ Máme přepadnout transportér s diamanty.“
TOM: “ To je snad špatnej vtip.“
SEMIR: “ Bohužel není.“
ŠÉFKA: “ A kdo ty diamanty bude převážet?“
SEMIR: “ Diamanty přiletí na Düsseldorfské letiště z Belgie, kde si je převezme zásilková služba Gruber, a pojedou do zlatnictví Schwarz.“
ŠÉFKA: “ Až tohle to řeknu svým nadřízeným, nebudou moc nadšeni, že moji lidé mají přepadnout transport s diamanty.“ Odešla volat svým nadřízeným.
SEMIR: “ A teď jenom čekat.“
Tina s Andreou se jenom hrozili zítřka, aby jim to vyšlo.
KRAFT: “ Co by pro vás vaši manžílci neudělali.“ Odešel z místnosti.
TINA: “ Zítra si oddechnu, až to dobře dopadne.“
ANDREA: “ Taky se přidávám.“
Tom se Semirem seděli v kuchyňce a popíjeli kávu.
SEMIR: “ Jak to dopadlo?“
ŠÉFKA: “ Státní návladní to povolila. Akorát jsem musela slíbit, že budeme používat falešné diamanty.“
TOM: “ Tak to je dobrá zpráva.“
SEMIR: “ Státní návladní mě mile překvapila.“
ŠÉFKA: “ Tak si objeďte ty dvě firmy a letiště. A pak projedeme to ostatní.“ Tom se Semirem si došli pro bundy, Hote mezitím našel adresy zásilkové služby a zlatnictví Schwarz, kde si vzali potřebné informace na zítřek. Na služebně společně se šéfkou si prošli detailně zítřejší akci.
2. den………. Tom se Semirem si pro jistotu prošli ještě jednou celý plán. Tina s Andreou se nudili a jenom čekali až příjde Kraft, že to Semir s Tomem zvládli. Tina si najednou vzpomněla, že má v kapse kapesní nožík. Když si Tina vyndala nožík ze zadní kapsy u kalhot, začala řezat plastové pásky.
Na düsseldorfském letišti přistálo letadlo z Belgie s diamanty, kde se diamanty přendali do zásilkové služby. Zásilková služba vyrazila na svou cestu do zlatnictví Schwarz. Dálniční policie vyrazila udělat svůj přepad transportu. Hote s Bonrátem předjeli transportér a tím ho zastavili a Semir s Tomem zastavili ze zadu, aby transportér nemohl nikam ujet. Hote s Bonrátem donutili vystoupit posádku, kterou Semir s Tomem omámili chloroformem, posádka spadla na zem jako shnilé švestky a Hote s Bonrátem je hlídali. Tom se Semirem si otevřeli zadní dveře od transportéru pomocí malé nálože, Semir pak vlezl do transportéru pro diamanty a rychle dálniční policie zdrhla pryč.
Když Tina měla u sebe přeřezané pásky, taky se pustila do Andrey.
TINA: “ Teď se nelekni.“
ANDREA: “ A proč?“
TINA: “ Budeš volná.“ Tina Andree přeřezala pásky na rukách.
ANDREA: “ A teď se nějak dostat ven.“
TINA: “ To bude trochu větší oříšek.“
Dálniční policie a přepadení muži z transportu se sešli v jenom starém areálu poblíž akce. Semir, Tom, Borát a Hote se mezitím převlékli do civilu, než přijeli muži ze zásilkové služby. Zde pak Anna Engelhardtová dala do transportéru zpátky pravé diamanty, aby Kraft měl důkaz, že Tom se Semirem přepadli transportér s diamanty. Zásilková služba jela do svého cíle.
Tina s Andreou prozkoumávali jejich místnost. Jediná taková tichá varianta byla jít přes okno, ale to je vysoko, a kdyby vyskočili tak by se zabili a provazy na slanění neměli a ani jiné věci okolo nebyli.
ANDREA: “ Tady je to jako v Alcatrazu. Odsud se nedostaneme.“
TINA: “ Oknem to taky nejde, to bychom byli dole rozpláclí jako placky.“
ANDREA: “ Musíme čekat.“
Na služebně………. Celá služebna čekala na telefonát od Krafta.
SEMIR: “ Tohle to dlouhé čekání mě……….“
TOM: “ Semire,…“
ŠÉFKA: “ Něco z Belgie?“
CLAIR: “ Tak trochu ano. Dostala se ke mně taková zpráva, že Jonas přiletí na kolínské letiště kolem poledního.“
SEMIR: “ Vždyť měl přiletět se svým soukromým letadlem do Duisburgu.“
CLAIR: “ To ano, ale jeho vrtulník mají v zástavě, protože další obchodníci chtějí své peníze.“
Tina s Andreou slyšeli hlasy od Krafta a jeho poskoků. Tak rychle šli na svá místa.
KRAFT: “ Tak krasotinky, zítra to všechno skončí. Určitě máte radost.“
ANDREA: “ Ohromnou.“
KRAFT: “ To si taky myslím.“
Semir chodil netrpělivě okolo Andrejina stolu a hypnotizoval telefon, aby zazvonil a druhém drátě byl Kraft. Do ticha se ozval telefon.
SEMIR: “ U telefonu Semir.“
KARFT: “ Máte diamantíčky?“
SEMIR: “ Ano.“
KRAFT: “ No výborně.“
SEMIR: “ Chci mluvit s Andreou a Tinou.“
KARFT: “ Ale zajisté.“
ANDREA: “ Nic nám není. Chceme odtud pryč.“
SEMIR: “ My vás vysvobodíme.“
ANDREA: “ Už aby to bylo za námi.“
KARFT: “ Takže ty diamanty zítra oba dva přinesete sami do staré továrny v Langenfeldu přesně v poledne.“
SEMIR: “ Budeme tam.“
KRAFT: “ Tak výborně.“ Zavěsil. Mezitím se u Semira objevil Tom, Clair, Hote, Bonrát a šéfová. „Tak………. Zítra to všechno skončí.“
TINA: “ Co si můžeme přát.“
KRAFT: “ Komisařka je optimistka.“
TINA: “ To mám všechno vidět černě.“
TOM: “ A co Kraft?“
SEMIR: “ zítra v poledne v Langenfeldu, sami.“
ŠÉFKA: “ To je průmyslová zóna.“
Pokráčko zas příště…..

Diamantová král 2/4

29. 11. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
1. den………. U Engelhardtové v kanceláři byl ředitel belgické věznice, kde Štefan Kraft seděl. Tom se Semirem přišli na služebnu a rovnou zavítali za Engelhardtovou.
ŠÉFKA: “ Chtěla bych vám představit ředitele belgické věznice – René Clair. A to jsou moji lidé Semir Gerkhan a Tom Kranich.“
CLAIR: “ Velice mě těší.“ Podali si ruce na přivítanou.
SEMIR: “ I nás.“
ŠÉFKA: “ Tak přejděte k věci.“
CLAIR: “ Jak jsem se od vaší nadřízené dozvěděl, že jsou v tom zapletené i vaše drahé polovičky. Štefan Kraft z našeho vězení utekl před 2 lety.“
TOM: “ Cože?“
SEMIR: “ To je snad vtip………. Kraft si běhá na svobodě.“
CLAIR: “ Víc jak půl roku jsme po něm pátrali a vydali jsme i mezinárodní zatykač. Kraftovi se dařilo ukrývat se před policií a pak jsme ho přestali hledat, protože jsme se dozvěděli, že zahynul při autonehodě.“
TOM: “ Kterou pěkně zamaskoval.“
ŠÉFKA: „A Interpol?“
CLAIR: “ Ten také nic nezjistil, kde by se mohl ukrývat. O tom, že Kraft zemřel jsme, dozvěděli od Interpolu.“
SEMIR: “ A teď máte nějaké informace o Kraftovi?“
CLAIR: “ Naši informátoři narazili, že Kraft nějakou dobu není v Belgii a užívá si svobody v cizině.“
TOM: “ A ví se, proč utekl?“
CLAIR: “ Podle spoluvězně Kraft utekl z vězení po dvouch, co měl návštěvu.“
ŠÉFKA: “ Že by chtěl někdo po Kraftovi zbývající diamanty.“
CLAIR: “ Ještě máme další verzi, že Kraft dlužil zbývající peníze jistému Achimovi Jonasovi, který také obchoduje s diamanty a s dalšími věcmi. Kraft také dlužil v peníze ve vězení. A co ty ukryté diamanty?“
TOM: “ Ty se nikdy nenašli.“
SEMIR: “ A kdo to byl za Kraftem ve vězení.“
CLAIR: “ Ptali jsme se na něho, ale samá voda.“
TOM: “ Musíme čekat, až se Kraft ozve sám.“ Do kanceláře vstoupil, Hote.
HOTE: “ Promiňte, že ruším, ale Semir s Tomem mají telefon.“ Tom se Semirem vyrazili z kanceláře jako první. Semir se ujal rozhovoru.
SEMIR: “ Gerkhan.“ Přišli k nim šéfka, Hote, Bonrát a Clair.
KRAFT: “ Tak vás po dlouhé době rád slyším, komisaři Gerkhane.“
SEMIR: “ Nejdřív chci mluvit s Andreou a Tinou.“
KRAFT: “ Mají se dobře.“
SEMIR: “ Chci s nimi mluvit.“ Kraft dal k Andreinýmu uchu mobil.
ANDREA: “ Semire, obě dvě jsme v pořádku.“
SEMIR: “ My vás brzy dostaneme pryč.“ To si zase Kraft vzal mobil.
KRAFT: „Takže mi prokážete malou službičku.“
SEMIR: „A to je co?“
KRAFT: “ Přinesete mi moje schované diamanty.“
SEMIR: “ A ty jsou kde?“
KRAFT: “ Jsou schované v obchodním domě na Kartenstrasse.“
SEMIR: “ Ale tam je policejné oddělení.“
KRAFT: “ Ty diamanty jsou uschované ve větrací šachtě v malém černém pytlíčku. Asi je vám jasné, co stane, když je nepřinesete…….“ Zavěsil. Semir po chvilce také
TOM: “ Co chce dělat policejním oddělení?“
SEMIR: “ Tam jsou právě ukryté ty diamanty.“
CLAIR: “ A kde přesně?“
SEMIR: “ Ve větracích šachtách.“
TOM: “ To máme jako prolézt celou větrací šachtou policejního oddělení.“
SEMIR: “ Ano, protože bližší místo mi neřekl.“
V úkrytu………. Štefan Kraft se procházel po místnosti sem a tam. Tina s Andreou to lezlo na nervy.
ANDREA: “ Nechcete stát na jednom místě anebo se jděte procházet někam jinam.“
KRAFT: “ Jste nějak nervózní. Pokud vaši milí manžílci splní dva úkoly, budete volní.“
TINA: „ To bych chtěla vidět.“
KRAFT: “ Vidíte to nějak moc černě. Pokud se vám tu nelíbí, tak s vámi můžeme udělat krátký proces, ale to asi nechcete……….“ Odešel pryč.
Na služebně………. Tom se Semirem si prohlíželi plány policejního oddělení, které přinesl Hartmut. Plány měli rozložené na stole a hledali cestu, kudy to bude nejlepší. Do kanceláře přišel René Clair s novinkami a se šéfkou.
ŠÉFKA: „Máme tu pár novinek.“
CLAIR: “ Dostal jsem zprávu od svých úřadů, že zachytili pohyb Achima Jonase, o kterém jsme už mluvili. Jonas si přijede pro své diamanty.“
TOM: “ A za kolik €?“
CLAIR: “ Je tu pěkná tučná částka. Okolo 25mil €. Ale Kraft má pouze diamanty za
15mil €.“
SEMIR: “ To mu říkám slušný výdělek.“
ŠÉFKA: „Vemte si sebou Dietera a Herzbergera, aby vás mohli, když informovat.“
TOM: “ Tak půjdeme?“
SEMIR: “ Ať to máme brzy za sebou.“
HARTMUT: “ Hodně štěstí.“
TOM: “ Díky.“ Semir s Tomem odešli s kanceláře spolu s Hotem a Bonrátem.
CLAIR: “ Doufám, že se jim to podaří.“
ŠÉFKA: „Určitě, znám svoje lidi. Ti se budou rvát až do poslední kapky krve.“
Na policejním oddělení………. Mercedes a Porsche před oddělení. Semir s Tomem se hluboce nadechli, vystoupili z auta a společně vystoupili a zamířili směr větrací šachty. Hote s Bonrátem se tak vmísili do davu. Tom se Semirem stáli před větrací šachtou.
TOM: “ Tak jdeme na to, parťáku?“
SEMIR: “ Samozřejmě.“ Vzal si do ruky šroubovák a začal vyšroubovávat šroubky od krytu větrací šachty. Hote s Bonrátem kontrolovali venku. Semir s Tomem kontrolovali všechny větráky, protože Kraft jim neřekl, jaký větrá to je. Semir s Tomem se zastavili u posledního větráku.
SEMIR: “ Jako vždy to je ten poslední.“
TOM: “ Tak to zkusíme.“ Strčil železnou tyč do točícího větráku.
SEMIR: “ Tady jsou.“ Sáhli do černého sametového pytlíku. Otevřel ho.
TOM: “ A teď odsud rychle pryč.“ Semir se spojil s Hotem.
SEMIR: “ Hote, jak to vypadá?“
HOTE: “ Čistej vzduch.“
SEMIR: “ Hote, jdeme ven.“
HOTE: “ A diamanty?“
SEMIR: “ Máme je.“ Semir a Tom vylezli ven z větrací šachty. Nasedli do mercedesu a pomalu odjížděli pryč, i Hote s Bonrátem jeli na služebnu.
Na služebně čekali na jenom na odpověď, jak to dopadlo. Centrálou se ozvala vysílačka.
SEMIR: “ Kobra11, centrále.“
ŠÉFKA: „Semirem, jak jste dopadli?“
SEMIR: “ Máme je.“
ŠÉFKA: “ Výborně. Volal Kraft, chtěl vědět, jak jste na tom, ale ještě se ozve.“
SEMIR: “ Na ty jeho diamanty se moc třese.“
Tina s Andreou se ve své malé místnůstce nudili a nějak se jim nedařilo ven z plastových pásků, kterými byli přivázané ke sloupu.
ANDREA: “ To bych chtěla vidět ty dva úkoly.“
TINA: “ Určitě v tom bude, aby se zmocnili nějakých diamantů, aby náš hostitel radost.“
ANDREA: “ Semir s Tome pro nás udělají cokoliv.“
TINA: “ Máš pravdu.“
Kraft si vyjednával svůj obchod s Achimem Jonasem, který byl za Kraftem do basy v Belgii. Jonas mu lehce naznačil, že potřebuje své diamanty, které mu Kraft ukradl. Štefan Kraft splácí své dlouho o sto šest, když seděl v base, ale ze svých dluhů se rychle vyhrabal.
Pokráčko zas příště….

Povídka č.102: Diamantový král 1/4

27. 11. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Dálnice A59……. Ve 150-170km/h se řítil černý JEEP, který řídila Tina a vedle ní seděla Andrea. Za JEEPem se řítila celá kavalerie policejních aut v čele se Semirem a Tomem. Několik metrů před JEEPem byla nehoda, která se pomaloučku odklízela – napříč přes dálnici stál kamion s cisternou, která převážela benzin, z obouch kamionů vytékala nafta, kterou odklízeli hasiči. Nehoda byla u výjezdu na Kolín-jih, kde se sjíždí z dálnice a dalším nájezdem vjíždí na dálnici. JEEP se řítil na tuto skupinku kamionů ve 170km/h.
ANDREA:“ Tino, brzdi! Vždyť nás zabiješ!“
TINA:“ To je náš problém. Máme prostřelené brzy.“ Co to Tina dořekla, JEEP najel na kus bedny z jednoho náklaďáku. JEEP letěl přímo do cisterny. Když přijíždělo BMW, Semir s Tomem viděli akorát plameny, které pohltily JEEP. Semir s Tomem volali jména svých manželek a běželi k plamenům…….
O 72 hodin dříve………. Andrea, Tina, Semir a Tom trávili volný víkend u jezera Wehelbach-Stausee, kam vyjeli pod stany. Tina s Tomem byli na menší procházce v místním lese a okolí. Semir s Andreou trávili volnou chvilku u stanů. Andrea ležela na ručníku na okraji jezera, kde byl mírný svah do vody. Semir dělal menší pořádek v jejich stanu.
ANDREA: “ Co tam pořád děláš?“
SEMIR: “ Takový menší pořádek.“ Přišel za Andreou.
ANDREA: “ Vždyť to bylo uklizený.“
SEMIR: “ To bylo, ale naši sousedi tam mají pěkný pořádek.“
ANDREA: “ A ty ses chtěl opičit po Tině a Tomovi.“ Semir neodpovídal a jenom se usmíval. Semir se posadil vedle Andrey na ručník a vášnivě se políbil. Jak byli ve vášnivém líbání – se skutáleli z mírného svahu přímo do vody.
Tina s Tomem si udělali malou procházku po lese. Po cestě ke svému stanu, sbírali do bandasek borůvky – už byl pravý čas na sbírání borůvek. Na půl cestě ke stenům byl dřevěný přístřešek s posezením, kde se Tina natáhla na lavičku a zachytávala poslední slunečný paprsky dnešního dne. Tinina bandaska stála na stole, protože si našla dobré místečko a tak bandasku měla brzy naplněnou. Když měl Tom plnou bandasku, šel za Tinou. Svou bandasku položil na stůl vedle Tininy bandasky. Tom se postavil před Tinu, aby na ni nesahali paprsky, aby Tina byla ve stínu.
TINA: “ Kdo zhasnul to sluníčko?!“
TOM: “ Hádej třikrát. Máš trhat borůvky a né si tady slunit.“
TINA: “ Já už tu bandasku mám dávno plnou.“ Posadila se na lavičku. „Musíš si vybírat místa.“ Tom se posadil vedle Tiny. Bylo minutové ticho, Tina s Tomem se na sebe zadívali. “ A co bude teď?“
TOM: “ Nechej se překvapit.“
TINA: “ Jsem napnutá jako struna.“ Jak jinak to mohlo dopadnout – jedním velkým polibkem.
Když se blížil čas večeře Tom se Semirem šli do lesa na dříví na ohníček, kde si budou opékat buřty. Tina s Andreou se starali o večeři, krájeli buřty na ohníček. Když Semir s Tomem přišli ke stanům, ale nikdo tu nebyl. Odložili dříví k ohništi, a hledali Tinu s Andreou, ale nikde je nenašli. Tom se zastavil u ohniště, kde našel malý lísteček na stromě.
TOM: “ Semire,…….“ Semir přišel za Tomem. Na lístku stálo: “ Najdou se moje diamanty? Diamantový král.“
SEMIR: “ Je to blbej fór anebo skutečnost.“
TOM: “ Podle mě to je skutečnost. Ten podpis mi je známí.“
SEMIR: “ Diamantový král.“
TOM: “ Naše dovolená skončila.“
V tajném úkrytu………. Tina s Andreou byli v moci Štefana Krafta neboli „diamantový král“. Tina s Andreou byli ve společném pokoji, každá měla svázané ruce za zády platovými pásky a ještě byli společně svázané lanem ke sloupu.
Štefan Kraft dlouhodobě pašoval diamanty z jižní Afriky do celého světa a tímto získal přezdívku – diamantový král. Asi tak před 10-15 lety Tom se Semirem řešili případ krádež diamantů v hodnotě 15 mil €. Aby se Kraft dostal ke svým diamantům, zastřelil jednoho tajného agenta od Interpolu, který šel několik měsíců po Kraftovi. Do případu se zapletla i dálniční policie, která usilovně pátrala po Kraftovi a diamantech, které se nikdy nenašli. O několik dní později byl Štefan Kraft dopaden dálniční policií. Kraft po soudním řízení byl odsouzen na 30 let, svůj trest si odpykával v belgické věznici. Kraft utekl z belgického vězení, belgické úřady na Krafta, vydali mezinárodní zatykač, ale Krafta nikdy nenašli. Štefan Kraft byl druhým rokem venku z basy. Jednoho dne sledoval televizi ve svém švýcarském bytě. Kde zrovna dávali strašnou nehodu, kterou vyšetřovala dálniční policie – Semir Gerkhan, Tom a Tina Kranichovi. Na dálnici A3 se srazili dva autobusy, při nehodě zemřelo 12 lidí. Tato nehoda se stala, zapsala do černé kroniky s tak tragickým koncem. Kraft povolal svého přítele Daniela Taubeho, který zjišťoval informace o komisařích.
Na služebně………. Tom se Semirem přerušili svou dovolenou, aby si našli své manželky.
BONRÁT: “ Ahoj kluci.“
HOTE: “ Jste se nějak brzy vrátili z dovolené.“
TOM: “ Je to Engelhardtová?“
BONRÁT: “ Je ve své kanceláři.“ Tom se Semirem odešli za šéfkou. Vešli do kanceláře, když Engelhardtová rychle končila svůj rozhovor s předsedou vlády severního Porýní-Vestfálsko.
ŠÉFKA: “ Co vy tady? Špatné počasí na dovolené?“
SEMIR: “ O počasí vůbec nejde.“ Položil před Engelhardtovou lísteček se vzkazem od diamantového krále.
ŠÉFKA: “ Diamantový král…. Někdo z vaší minulosti.“
TOM: “ Napadá nás jeden člověk.“
ŠÉFKA: “ A to je kdo?“
SEMIR: “ Štefan Kraft.“
ŠÉFKA: “ Že by ho brzy propustili. Dostal 30 let.“
TOM: “ Přišel si pro své diamanty….“
SEMIR: “ Které jsme nikdy nenašli.“
ŠÉFKA: “ A vy si myslíte, že je bude chtít vyměnit za Tinu a Andreu.“
TOM: “ Je to jediné východisko.“
SEMIR: “ Diamanty musíme najít, předat je Kraftovi, za které pak dostaneme Tinu a Andreu.“
ŠÉFKA: “ A už se vám Kraft ozval?“
TOM: “ Ještě ne.“
ŠÉFKA: “ Vyžádám si jeho spis.“
V úkrytu……. Tina s Andreou se pomaloučku probouzeli po uspávacím omámidlu – chloroformu.
ANDREA: “ Kde to jsme?“
TINA: “ V nějaké hrozné díře.“ Andrea se chtěla dostat z plastových pásků, ale………. Nešlo to, pásky se zařezávali do zápěstí. Do místnosti přišel Štefan Kraft.
KRAFT: “ Jak pak jste se vyspinkali?“
ANDREA: “ Co po nás chcete?“
KRAFT: “ To se brzy dovíte, krasotinky. Musí se uznat, že si vrchní komisař Kranich umí vybrat tak pěknou manželku.“
TINA: “ Tak konečně vyklopte, co nás chcete.“
KRAFT: “ Ono se nám to vzteká.“
TINA: “ Když po nás nic nechcete, tak nás pusťte.“
KRAFT: “ Ono by to chtělo pryč. To se ještě uvidí.“ Odešel z místnosti.
TINA: “ Co to je za hajzla?“
ANDREA: “ Znám ho až moc dobře. Štefan Kraft.“
TINA: „A co je zač?“
ANDREA: “ Hrozně moc se mu líbí kousky diamantů z Afriky.“
TINA: “ To se musí mít jako prase v žitě, když je může prodávat na černém trhu.“
ANDREA: “ To máš pravdu.“
Pokráčko zas příště…..

Mramor 4/4

12. 10. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na vrakovišti v Kasselu………. Vínová Octavia a nákladní auto z KTU dorazilo na vrakoviště v Kasselu, kde už čekal jeden policista. Tina s technikem procházeli celé vrakoviště, aby si mohli odvést černé Volvo Marcela Foscola. Když po dlouhé době objevili auto Marcela, tak v klidu odjeli do Kolína.
U Tiny a Toma……. Tom se Semirem si četli zprávu o záhadném Švýcarovi a jeho drogovým machinacím. Když se Semir protahoval, zahlédli přes kuchyňské okno světla od Octavie.
SEMIR: “ Někdo přijel domů.“ Tina vešla do baráku.
TOM: “ Jaký byl výlet?“
TINA: “ Bylo to zpestření dne.“
SEMIR: “ A máte to auto?“
TINA: “ Máme, mohla jsem tu být dřív, ale to auto jsme si museli hledat sami.“
TOM: “ Tak se projevuje slušnost kolegů.“
TINA: “ A jak jste dopadli vy?“
SEMIR: “ Našli jsme toho našeho záhadného Švýcara. Jmenuje se Markus Stein, narodil se v Německu, ale před několika lety se přestěhoval do Švýcarska.“
TINA: “ Kde je krále drogové scény.“
TOM: “ Tasso a Stein obchodují spolu už několik let. Protidrogové jim je v patách několik měsíců a někdy je nezatkli. Další obchod bude ještě tento týden.“
SEMIR: “ Další podrobnosti nám poví jejich dobrý informátor.“
TINA: “ Tak se tedy necháme překvapit.“
Ráno na služebně……. V kanceláři Anny Engelhardtové byl Tom, Tina, Semir a kapitán protidrogového Schulz. Domlouvali se, co bude dál. Po chvilce přišla Andrea.
ANDREA: “ Mám tu fax z technického.“ Fax si sama přebrala šéfová. Andrea zase odešla z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Auto Marcela Foscola bylo úmyslně poškozeno. Hartmut našel, že Marcelo, měl poškozené řízení.“
SEMIR: “ Dalo by se říct, že měl malou šanci na přežití.“
SCHULTZ: “ Jednoduše se zbavili svědka.“
TOM: “ A co váš informátor?“
SCHULTZ: “ Dneska by se měl ozvat, v nejhorším případě až zítra.“
Švýcar Markus Stein s rozčilením volal Tasso do Milána, kde vyřizoval zásilku kokainu pro Švýcara.
ŠVÝCAR: “ Víte, co se děje v Kolíně? Dálniční poldové otevřeli případ Foscolová a má se kupodivu moc k světu.“
TASSO: “ Ano, vím, co se děje. Já jsem právě v Miláně pro zboží. Také si prokleply tu nehodu jejího syna.“
ŠVÝCAR: „Já myslel, že je všechno v pořádku. Je zbytečné se rozčilovat, bude lepší když se postaráte o Foscolovou a komisařku Tinu Berghammerovou.“
TASSO: “ Cože? Co ta dělá v Kolíně?“
ŠVÝCAR: “ Budete se divit, žije v Kolíně se svou rodinou…….“
TASSO: “ Ještě řekněte, že pracuje u dálniční policie?“
ŠVÝCAR: “ Správně. Mé tajné informační zdroje mi to řekli. To abyste byl trochu v obraze.“
TASSO: “ Děkuji za zprávy. O Foscolovou se ještě postarám.“
ŠVÝCAR: “ To bych byl rád. Jinak se uvidíme podle plánu.“
TASSO: “ To je samozřejmé.“ Stein zavěsil.
Dálniční policie se Schulzem se sešli s informátorem v jejich úkrytu, kde se pravidelně se Schulzem scházejí.
SCHULTZ: “ Ahoj.“
INFOMÁTOR: “ Ahoj. Koho si to přivedl?“
SCHULTZ: “ To jsou kolegové od dálniční policie, společně pracujeme na případu Švýcar.“
INFOMÁTOR: “ Velice mě těší.“
SEMIR: “ Nás taky.“
INFOMÁTOR: “ Rovnou přejdu k věci. Koncem tohoto týdne přiletí náš Švýcar a jeden odběratel z Francie. Také se ke mně dostali informace až z milánské kriminálky.“
TINA: “ To chcete říct, že se někdo naboural do jejich systému?“
INFORMÁTOR: “ Ano, hledali jistou komisařku Tinu Berghammerovou a jejího otce. Vy se nějak vyznáte?“
TINA: “ Když se Miláno stane vaším rodným městem a několik let pracujete na místní kriminálce….“
TOM: “ A komisařka Tina Berghammerová stojí přímo před vámi.“
TINA: “ A můj otec už několik let nepracuje u policie.“
Tato schůzka byla trochu na delší povídání. Po cestě na služebnu jim docházelo, že Tasso se bude chtít zbavit paní Foscolové, která tento kolotoč začala. A tak zajeli do nemocnice za paní Foscolovou, aby jí odvedli pryč. Dálniční policie odvedla paní Foscolovou do jejich bezpečného bytu, kde byl, Hote s Bonrátem. V nemocnici nastavili takovou malou past na popelku – když Tasso přišel do nemocnice navštívit paní Focscolovou, zastavil ho jeden lékař a pověděl mu, že paní Foscolová dostala náhlé komplikace a zemřela. Když Tasso odcházel z nemocnice, jenom se mu rozzářily oči, že je všechno v pořádku. V krátké rychlosti dal vědět Steinovi, že je Foscolová je pod drnem. A pak si přečetl email od Steina, kde bylo takové malé povídání o komisařce Tině Berghammerové.
Den obchodu……. Tasso si připravoval jednotlivé zakázky pro své odběratele – Steina a Francouze. Jejich obchod proběhne v jednom starém objektu z 2. sv. války v části Kolín-Merl, kde se nachází malé letiště, které je uzavřené a používá se jenom výjimečně. Na toto letiště přiletí Stein se svým soukromým vrtulníkem a Francouz přijede se svým čtyřkolovým vozidlem.
Na místě už byla i dálniční policie se Schulzem a zásahovou jednotkou. Tasso postupně vyplácel Steina a Francouze. Policie čekala jenom na tu pravou chvíli, když se pomaloučku blížila, dálniční policie, Schulte a zásahovka se připravovali na svá místa. Velitel od zásahovky řekl „Zásah.“ Všichni vtrhli do baráku, Tasso a Stein utíkali pryč, nasedli do auta, se kterým přijel Francouz a ujížděli směrem po A43. Semir s Tomem nasedli do BMW a jeli za nimi. Tina pomáhala Schulzovi, posbírali zadržený kokain a peníze. Tasso a Stein rychle ujížděli k hranicím s Holandskem.
TOM: “ Kde jdou? Přece se nepropadli do země.“
SEMIR: “ Musíme je najít, než ujedou za hranice.“
TOM: “ Tak trochu šlápni na plyn.“
SEMIR: “ Rozkaz.“ Probudil další koně pod kapotou svého BMW. Náhle Semir s Tomem uslyšeli zvuk motoru, který vydává vrtulník.
TOM: “ Já mám snad slyšinu…….“
SEMIR: “ To nemáš….“ Přes přední sklo BMW uviděli Steinův vrtulník, kde seděla Tina.
TINA: “ Naši obchodníčkové jsou na 260km.“ Ozvala se před vysílačku.
TOM: “ Než je dohoníme, tak budou za hranicemi.“
SEMIR: “ Nechtělo by to nápad?“
TINA: “ O něco se pokusím.“ Přeletěla nad auto Steina a Tassa.
STEIN: “ To je můj vrtulník. Já ho chci zpátky.“
TASSO: “ Mám jet za ním.“
STEIN: “ Jo. Vrtulníkem budeme dřív za hranicemi.“ Stein se vyklonil z okénka a lehce střílel po svém vrtulníku, ale Tina se s vrtulníkem vyhýbala kulkám. Tina je naváděla, k místnímu jezeru v městečku Haltern am See.
SEMIR: “ Kam je zavádí?“
TOM: “ Někam, kde nezdrhnou.“
SEMIR: “ A co je tu nejblíž?“
TOM: “ Počkat, tady je kousek jezero.“ Koukal se do mapy.
SEMIR: “ V tom….“
TOM: “ Haltern am See.“
SEMIR: “ To je ono.“ Tom se ozval přes vysílačku na služebnu, že potřebují posily do městečka Haltern am See k místnímu jezeru.
TASSO: “ Tohle je past.“
STEIN: “ Houby past!“
TASSO: “ Mě se mi to nějak nezdá.“
STEIN: “ Jen hezky jeď za ním.“
TASSO: “ Teď jsem ho ztratil.“
STEIN: “ Támhle je nad tím lesíkem.“ Za lesíkem právě bylo jezero, kde byla připravená taková menší past. Tina pořád stála nad lesíkem, když se Stein a Tasso přiblížili, vrtulník, přeletěl nad jezero. Jak byl Tasso rozjetý, ani si nevšimli, že za chvilku je konec cesty, která je zavede do jezera. Auto s Tassem a Steinem skončilo ve vodě, vrtulník stál nad nimi, aby je lépe našli kolegové. Když přijeli kolegové, Tina přistála na místní louce. Tom se Semir se jenom ladně usmívali na okraji jezera. Kolegové vytáhli Steina a Tassa z vody, technici vytáhli auto.
SEMIR: “ Případ uzavřen.“
TINA: “ Další archivní případ dotáhnut do konce“
TOM: “ Ono těch archivních je víc?“
TINA: “ Ještě se pár najde.“
SEMIR: “ Kolik kokainu se našlo?“
TINA: “ Okolo 20kg s hodnotou okolo 15mil €. A další kokain se určitě najde i ve firmě.“
TOM: “ A co bude vlastně s tou firmou?“
TINA: “ To bude na paní Foscolové, jak se rozhodne, jestli si ji nechá anebo prodá.“
SEMIR: “ Tak pojedeme na služebnu to oznámit paní Foscolové.“ Tina s Tomem pomalu odcházeli k vrtulníku. „Ty nejdeš se mnou?“
TOM: “ Zatoužil jsem po nebi.“ Semir se jenom usmíval. Nasedl do BMW, odjel na služebnu.
Druhý den……. Tina se loučila s paní Foscolovou před služebnou.
ISABELA: “ Ještě jednou děkuji za pomoc. Konečně je rodinná tragédie vyřešena a vyjasněna do detailů.“
TINA: “ Milánští kolegové zatkli další lidi, co pracovali pro Tassa. Ty se jen tak z vězení nedostanou. A co firma?“
ISABELA: “ Rozhodla jsem se, že jí prodám. Nemám sílu ji vést. Budu se plně věnovat svým koníčkům a vnoučatům.“
TINA: “ Tady jsou věci Marcela.“ Předala ji krabici s věcmi.
ISABELA: “ Díky.“ Přišel Semir s Tomem.
TOM: “ Přejeme vám hodně štěstí.“
ISABELA: “ I vám. Snad se někdy uvidíme.“
TINA: “ Uvidíme, jestli nám to čas dovolí.“
ISABELA: “ Nebudu vás dlouho zdržovat. Mějte se hezky.“
SEMIR: “ Vy také.“
ISABELA: “ Nashle.“
TINA, TOM, SEMIR: “ Nashle.“ Isabela nasedla do svého auta a odjela do Milána.
SEMIR: “ Tak si spravíme chuť u Schrödera.“
TOM: “ To nezní špatně.“ Neváhali, nasedli do BMW a vyrazili za Schröderem.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Mramor 3/4

10. 10. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Autosalon Berghammer……. Šedostříbrný mercedes zaparkoval na parkovišti před autosalonem. Komisařové vešli do autosalonu, Tina odchytla automechanika Erika, Tom se Semirem si obhlíželi škodu Yeti.
ERIK: “ Copak potřebuješ?
TINA: “ Sháním mého otce. Je tady?“
ERIK: “ Ano, je.“ Místní linkou zavolal řediteli. „Je tu Tina s kolegy……. Ano, vyřídím.“ Zavěsil.
TINA: “ A?“
ERIK: “ Běžte za otcem. Měl toho dneska plno. Samí návštěvy a telefonáty.“
TINA: “ Díky.“ Erik odešel do dílny dodělat rozdělanou práci. Mezitím přišel Tom se Semirem, všichni odešli a ředitelem autosalonu.
SEMIR: “ No dostat se do zákulisí autosalonu se málo kdo dostane.“
OTEC: “ Ahoj. Co vás ke mně přivádí tak v hojném počtu.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Dobrý den.“
TINA: “ Tak trochu zapomínat na jeden případ.“
OTEC: “ A o jaký se jedná?“ Všichni odcházeli do kanceláře. Semir šel jako poslední a tak zavíral dveře.
TINA: „Dneska na služebně byla za mnou Isabela foscolovi a chce, abych otevřela vraždu jejího manžela a ještě k tomu smrt jeho syna.“
OTEC: “ To je ten případ s kokainem a mramorem.“
TINA: “ Ano.“
OTEC: “ A proč za tebou jezdila, abys případ otevírala, to mi připadá trochu divný.“
TINA: “ Chce zjistit pravdu, proč manžel a syn zemřeli. A navíc v Miláně ji odkázali do Kolína na nás dva.“
OTEC: “ Policista v Miláně je trochu mimo…….“
SEMIR: “ Potřebujeme pár dalších informací k případu.“
OTEC: “ Pokud mě paměť neklame, když jsme dělali domovní prohlídku v kamenictví tak jsme žádný kokain nenašli, ale jenom slabé částečky.“
TOM: “ Ale jako důkaz to nemohlo projít. A při té prohlídce byla manželka a syn?“
OTEC: “ Nebyli. Ta domovní prohlídka byla na mé triko a pak byl případ odročen.“
SEMIR: “ A co Interpool?“
OTEC: “ S Interpolem jsme spolupracovali. Šlo o jednoho Švýcara, který byl hlavním odběratelem kokainu od…….“
TINA: “ Lucia Tassa.“
OTEC: “ Tasso měl v rejstříku, že v mládí vykrádal auta s jednou partou, ale nikdy jim to nedokázali.“
SEMIR: “ A ten Švýcar?“
OTEC: “ Byl jedničkou na drogové scéně v italské části Švýcarska.“
SEMIR: “ Ale hranice s Francií jsou kousek.“
OTEC: “ To ano, ale Interpol nikoho takového ve Francii nezaregistroval.“
TOM: “ A jak vlastně pašovali ten kokain?“
OTEC: “ Zprvu strkali kokain mezi desku mramoru, ale pak z Ameriky okoukali jednu fintu. Kokain se chemickými přísadami upravoval na kaši, aby se z něho mohl udělat jednolitá placka o stejné výšce jako mramor. A pak se z té placky udělal sypký kokain.“
SEMIR: “ Měli to dobře vymyšlené.“
OTEC: “ A nebyl tam i spor o firmu mezi bratry?“
TINA: “ To ano, ale Alberto Foscolo věčně tahal svého bratra z dluhů.“
OTEC: “ Ale byl na listě podezřelých.“
TINA: “ Byl, ale on to neudělal.“
SEMIR: “ A kde byl?“
TINA: “ Bratr byl na školení, které mu potvrdili.“
TOM: “ Takže se dá říct, že měl zálusk na firmu.“
OTEC: “ Zprvu jsme si to mysleli, protože se bratři dost kvůli tomu hádali. Prodáním firmy by zaplácnul veškeré jeho dluhy, ale byla to slepá ulička.“
SEMIR: “ A pak se objevili stopy kokainu.“ Jejich rozhovor přerušil telefonát, že tu je další návštěva.
OTEC: “ Dneska toho mám opravdu plno. Čeká mě další zákazník. Doufám, že jsem vám trochu pomohl.“
TINA: “ Ale ano.“ Semir pomalu odcházel z kanceláře.
OTEC: “ Aspoň vás vyprovodím.“ Všichni odešli z kanceláře. V hale se rozloučili, každý si šel svými kroky. Mercedesem se ozval šéfčin hlas.
ŠÉFKA: “ Kobro11, slyšíte mě.“ Tina vzala vysílačku
TINA: “ Čistě a zřetelně.“
ŠÉFKA: “ Mám pro vás dvě zprávy. Tak za prvé – případ Foscolo můžete otevřít do plných obrátek.“
TINA: “ Tak to někdo bude mít radost.“
ŠÉFKA: “ A za druhé zítra k nám příjde návštěva.“
TINA: “ A to bude kdo?“
ŠÉFKA: “ Protidrogové oddělení, tuhle tu mramorovou bandu hodně dlouho sleduje.“
Tina v podvečerních hodinách zajela za paní Foscolovou do hotelu U Zlaté koruny. Tina se nejdříve optala na recepci, jestli tu je. Tina zašla k jejímu pokoji, když Tina zaklepala na dveře od pokoje, ale nikdo se neozýval. Tina po chvilce vykopla dveře, kde našla paní Foscolovou na zemi a v bezvědomí a špatně se jí dýchalo. Tina zavolala sanitku, kde byla během pár minut i s kolegy. Tina zajela do nemocnice, kam dorazil i Tom se Semirem. Tina právě dohovořila s lékařem, když přišel Tom se Semirem.
TOM: “ Jak je na tom?“
TINA: “ Přežije to. Někdo chtěl paní Foscolovou otrávit, ale podle lékařů nestačila vypít celý jed.“
SEMIR: “ A o jaký jed jde?“
TINA: “ Ještě ne. Stále čekají na rozbory krve. Volal mi Hote, že pokoj paní Foscolové obracejí na ruby.“
TOM: “ Měli by dva kolegové hlídat před jejím pokojem.“
TINA: „Už se stalo.“
SEMIR: “ Někdo tu chce, aby se případ zase uložil do archivu. A vyvraždit celou rodinu.“
TOM: “ To necháme na zítra. V hotelu museli vidět, kdo šel před tebou za paní Foscolovou.“
TINA: “ Recepční si pamatuje, že se jí ptal muž italského původu. A budeme mít jeho podobiznu.“
SEMIR: “ To všechno ukazuje na Tassa, ale že by došel tak daleko.“
TOM: “ Semire, nech to na zítra.“ Tina, Tom a Semir se rozloučili před nemocnicí a každá rodinka se rozjela do svých domovů.
Tasso volal se Švýcarem, který se dozvěděl věci, které se dějí v Kolíně nad Rýnem.
ŠVÝCAR: “ Co se to vás děje? Dozvěděl jsem se z mých zdrojů, že Foscolová jela jednou komisařskou do Kolína.“
TASSO: “ Trochu menší problémy, ale obchod proběhne, jak jsme se hodili. Foscolová je mimo hru.“
ŠVÝCAR: “ A jak to že ten případ zase otevřeli?“
TASSO: “ Takové zprávy se ke mně nedorazili – bližší informace o otevření případu.“
ŠVÝCAR: “ A co moje zboží?“
TASSO: “ Zboží je pomalu na cestě.“
Druhý den……. Tina zajela do nemocnice za paní Foscolovou. Tom se Semirem jsou u šéfové v kanceláři, kde byl kapitán Schulz z protidrogového.
SCHULZ: “ Už několik měsíců jde naše oddělení po Luciu Tassovi a jednom švýcarském odběrateli.“
SEMIR: “ A dozvíme se konečně, jak se ten švýcarský odběratel jmenuje?“
SCHULZ: “ Za těch třech měsíců to neví me ani, a také jsme uvědomili i Interpol.“
ŠÉFKA: “ Tento muž včera večer otrávil paní Foscolovou, která nás poprosila otevřít tento případ.“ Podala kresbu Schulzovi.
SCHULZ: “ Je hrozně moc podobný Tassovi. A proč tento případ nevyšetřují v Itálii?“
TOM: “ Jeden policista v Miláně vyslal paní Foscolovou, aby jela do Kolína a našla vyšetřující komisaře případu, aby ho otevřeli.“
SEMIR: “ Paní Foscolová chce vědět, kdo zabil jejího otce a syna.“
SCHULZ: “ Tak matně si vzpomínám, museli jsme si ten případ prostudovat. A případ vedl Petr Berghammer a jeho dcera Tina Berghammerová.“ Je co to Schulz dořekl, do kanceláře vstoupila Tina s Andreou.
ŠÉFKA: “ Chci vám představit komisařku Tinu Berghammerovou…….“
SCHULZ: “ Velice mě těší.“ Padali si ruce na přivítanou.
TINA: “ Mě také, teď jsem Kranichová.“ Schulzovi to chvilku nedávalo smysl Berghammerová, Kranichová……. A tak to nechal plavat.
TOM: “ Co paní Foscolová?“
TINA: “ Už se jí daří lépe. V nemocniční laboratoři zjistili, že paní Foscolová měla v krvi jed muskarin.“
ANDREA: “ Podle našich techniků si paní Foscolová nevzala celý jed, ale jenom část. Stopy muskarinu se našel ve skleničce.“
SEMIR: “ A co je zač ten muskarin?“
TINA: “ Muskarin se objevuje v muchomůrce červené. Jed působí po 15-30 minutách po požití. Smrt na tento jed je vzácný.“
ŠÉFKA: “ A bude nějaké následky?“
TINA: “ Ne.“
TOM: “ Ptala ses na jeho bratra?“
TINA: “ Bratr Alberta Foscola je mrtvý, spáchal sebevraždu. Paní Foscolová neví přesnou příčinu, ale domnívá se, že měl tak velké dluhy.“
ANDREA: “ Když jsem procházela jeho životopis, tak párkrát prodával kokain, aby mohl zaplatit nějaké dluhy.“
ŠÉFKA: “ A nehoda Marcela?“
ANDREA: “ Spis byl, měl přijít ještě dneska. Marcelovo auto stojí na vrakovišti v Kasselu, kam ho dala místní kriminálka a to auto v brzké době dají do šrotu.“
SCHULZ: “ Takže se ta nehoda stala poblíž Kasselu?“
ANDREA: “ Ano.“
SCHULZ: “ To je trochu z ruky.“
ŠÉFKA: “ Andreo, dejte vědět Hartmutovi, aby vypravil jedno na převezení Marcelova auto na KTU. A Tina to velice ráda vyřídí s kolegy v Kasselu.“
TINA: “ Na to se nedá říct ne.“ Tina s Andreou odešli z kanceláře. Andrea dala Tině veškeré podklady pro převzetí auta v Kasselu z vrakoviště.
SEMIR: “ A co máme dělat my?“
ŠÉFKA: “ A vy se zkuste podívat na toho švýcarského odběratele.“
….pokráčko zase příště…

Mramor 2/4

8. 10. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
U Toma a Tiny……. Andrea odjela na víkend ke kamarádce a Semirovi zůstali děti na hlídání. Tak aby se Semir doma nenudil, tak ten celý víkend byli u Toma, kde ještě museli třídit papíry. Tina se měla vrátit až v pondělí, ale dopadlo tak, že se vrátila už v neděli, všechny děti byli s Tininým otcem na výletě. Tom se Semirem seděli na podlaze v kuchyni a všude byli samé papíry.
TINA: “ Ahoj.“
TOM, SEMIR: “ Ahoj.“
TOM: “ Jak to, že jsi přijela už dneska“
TINA: “ Všechno se brzy vyřešilo. Ale když mě tu nechcete, tak já zase pojedu zpátky. Zbytek víkendu jsem chtěla strávit doma.“
TOM: “ Hote s Bonrátem nás zaúkolovali.“
TINA: To jde vidět. A že tu je takový klid.“
SEMIR: “ Odjeli s tvými rodiči na výlet. A tak tu budou až za dvě hodiny, patnáct minut a třicet sekund.“
TOM: “ Pomůžeš nám?“ Tom se Semirem udělali na Tinu smutné oči.
TINA: “ Když jinak nedáte.“
Na služebně……. Dneska měli službu, Hote s Bonrátem. Na služebnu přišla Isabela Foscolová. Hledala příslušného policistu, aby se mohla pozeptat. Okolo šli Hote a Bonrát.
HOTE: “ Někoho pak hledáte?“
ISABELA: “ Dobrý večer, chtěla bych se zeptat, jestli tu pracuje Tina Berghammerová a její otec Petr Berghammer?“
BONRÁT: “ Vrchní komisařka Tina Kranichová Berghammerová tu pracuje, ale její otec už několik let nepracuje u policie.“
ISABELA: “ Komisařka je vdaná. A mohla bych s ní mluvit?“
HOTE: “ Komisařka Kranichová je mimo Kolín, ale zítra tu bude. Ale jestli to je něco důležitého můžete jí zavolat na mobil anebo zajít za jejím manželem.“
ISABELA: “ Ne, to počká do zítra. A mohu vědět, proč její otec není u policie?“
BONRÁT: “ Na přesný důvod se musíte zeptat přímo jeho anebo komisařky Kranichové. V Německu nikdy nepracoval jako komisař. Teď je ředitelem jednoho autosalonu.“
HOTE: “ To vám neřekli na kriminálce v Miláně?“
ISABELA: “ O rodině Berghammerové toho moc nevěděli. Věděli, že se odstěhovali do Kolína, ale na jakou kriminálku odešli, to mi nikde neřekli.“
BONRÁT: “ Pokud to bude v silách komisařky Kranichové tak vám určitě ráda pomůže.“
ISABELA: “ Už na škole, když studovala……. Byla to příjemná budoucí komisařka. A také se na ní s radostí obracím. A kdy tu zítra bude?“
HOTE: “ Když se tu zastavíte v dopoledních tak tu určitě bude.“
BONRÁT: “ A nemáme zanechat vzkaz pro komisařku?“
ISABELA: “ Já se tu zastavím. A děkuji za vaše cenné informace.“
HOTE: “ Nemáte za co. Rádi jsme vám pomohli.“
ISABELA: “ Nashle.“
HOTE, BONRÁT: “ Nashle.“ Isabela odešla ze služebny a odjela do svého hotelu.
BONRÁT: “ Zajímalo by mě, co má s tou paní Tina společného?“
HOTE: “ Určitě půjde o nějaký případ z Milána.“
Druhý den……. Právník vraha mladých žen a pěstitele marihuany seděl ve vyšetřovací vazbě, kde Tom se Semirem vyslýchali obžalovaného, Tina byla u Engelhardtové, aby schválila nové důkazy, aby je mohli použít proti vrahovi. Tina předložila nové důkazy právníkovy tak i vrahovy a pěstiteli marihuany.
Na služebnu přišla Isabela Foscolová. Šla rovnou za Andreou.
ANDREA: “ Mohu vám nějak pomoct?“
ISABRLA: “ Ano, já jsem tu byla včera večer a mluvila jsem se dvěma policisty, že tu bude komisařka Tina Berghammerová.“
ANDREA: “ Jistě, že tu je. Chvilku vydržte, dojdu pro Tinu.“
ISABELA: “ Děkuji.“
ANDREA: “ A mám někoho ohlásit?“
ISABELA: “ Ne.“
ANDREA: “ Tak počkejte na Tinu v její kanceláři.“ Zavedla paní Foscolovou do Tininy kanceláře. Andrea zašli za komisaři s dalšími důkazy k případu, které nechali promluvit vraha. Andrea řekla Tině, že má návštěvu, společně odešli z vyšetřovačky.
TINA: “ A kdo je to?“
ANDREA: “ Ta osoba mi neřekla jméno. Jenom chce mluvit s tebou.“
TINA: “ V tom něco bude.“
ANDREA: “ Čeká na tebe ve tvé kanceláři.“ Tina zašla do své kanceláře a za sebou zavřela dveře.
TINA: “ Tak jsem tady. Vrchní komisařka Tina Kranichová. Copak máte na srdci?“
ISABELA: “ Mé jméno je Isabela Foscolová. Asi mě po tolika letech budete pamatovat.“
TINA: “ Řekněte mi něco bližšího. Už jsem vás někde viděla, ale už nevím kde.“
ISABELA: “ Jedná se o vraždu mého muže Alberta Foscola před 20 lety a nedávno zemřel můj syn Marcello při autonehodě.“ Pro lepší připomenutí položila na stůl starý novinový článek s názvem: „Ohrožená kariéra budoucí komisařky Berghammerové a jejího otce.“ Pod tímto nadpisem byla fotka Tiny ve slavnostní uniformě. Když si to Tina letmo přečetla.
TINA: “ Vašeho syna mi je líto. Na ten případ si vzpomínám, důkazů moc nebylo a případ nám byl odebrán a já jsem byla málem vyhozena ze školy.“
ISABELA: “ Já vím, ale můj syn zemřel……. Už to budou dva týdny……. Chci se dozvědět pravdu, proč.“
TINA: “ Já vás naprosto chápu, ale nemůže jen tak otevřít případ, který se stal před 20 lety…….“
ISABELA: “ V Miláně mi řekli, že případ může otevřít ten, kdo ho vyšetřoval.“
TINA: “ I kdyby ho chtěli otevřít v Miláně, tak musí mít nějaké důkazy a přesvědčit návladního, že dostanou hlavní aktéry. Já nemůžu jen tak otevřít případ a navíc ten případ může otevřít kdokoliv, ale musejí mít další usvědčující důkazy. Asi ten komisař v Miláně je trochu…….“
ISABELA: “ Tahle mi to bylo vysvětleno. Ta nehoda syna se stala na území Německa, policisté to rovnou poslali do Milána. Chci vědět podrobnosti…….“
TINA: “ Od těch na hoře jsme dostali příkaz, abyste se to nedozvěděla a hlavně noviny,……. Ráda bych vám pomohla, ale o tomto já tu nerozhoduji a rozhodující slovo musí říct moje šéfová. A také tu jde o moje místo.“
ISABELA: “ Škoda, že vás otec není u policie, ten by do toho šel rovnou.“
TINA: “ I kdyby to otec vzal, tak by mohl mít problémy. Ale můj otec není u policie. A já se musím řídit pravidly, a kdyby byl můj otec byl u policie určitě by vám řekl to, co já vám teď říkám.“
ISABELA: “ Tak jsem do Kolína jela zbytečně. Chtěla jsem se dozvědět pravdu. Ale když máte takový přístup. Když jsem vám poprvé potkala tak jsem řekla, že budete dobrá policistka, chtěla jste vraha dostat, ale pak ten převrat…….. „
TINA: “ Jak vám to mám jinak vysvětlit, že bych do toho šla, ale musím se držet pravidel, které jsou dané. A když je obejdu, bude mě čekat tvrdý trest.“
ISABELA: “ Promiňte, asi jsem to teď nějak přepískla, ale tohle to mě nějak ničí. Až budete mít odpověď tak dejte vědět. Bydlím v hotelu Zlatá koruna.“
TINA: “ To je v pohodě. Nikdo nepochopí, že se musíme držet nějakých pravidel, který daný člověk nechce obejít. Také mi dost záleží, aby se vrah dostal za mříže.“
ISABELA: “ I můj syn by si to přál. Děkuji za pomoc, i kdyby to nevyšlo.“
TINA: “ Uvidíme, co se z toho vyklube.“
ISABELA: “ Už vás dál nebudu rušit. Určitě máte plno práce. Zatím nashle.“
TINA: “ Nashle.“ Isabela Foscolová odešla z kanceláře a odjela do svého hotelu. Tina si sedla do svého křesla, do její kanceláře přišla Andrea s Tomem.
ANDREA: “ Jsi v pořádku?“
TINA: “ Jsem.“
TOM: “ Něco se stalo?“
TINA: “ Mám otevřít případ, který se stal před 20 lety v Miláně.“ O pár minut později, byla konference u Engelhardtové v její kanceláři, kde Tina rozebírala svůj dávný případ se svými kolegy.
SEMIR: “ O co šlo?“
TINA: “ Mrtvý majitel firmy s kamenictvím. Majitel Albert Foscolo vlastnil malé kamenictví, kde hlavně zpracovávali mramor na všelijaké využití. Foscolo zemřel ve své firmě, s otcem jsme se pustili do případu……. Až moc. Ukázalo se, že se v mramoru pašuje kokain – hlavně do Švýcarska, Rakouska a Francie.“
TOM: “ A co důkazy?“
TINA: “ Byli, ale málo, které vedli jiným směrem. Když jsme byli kousek u konce, případ nám byl odebrán bez jakých šancí na vrácení.“
ŠÉFKA: “ A proč vám ho sebrali?“
TINA: “ S otcem jsme na tom případu dělali i ve svém volnu. A z toho se také vyvodili důsledky, víc jsem se věnovala případu než škole. A tak návladní nabídl podmínky, pokud budeme dál dělat na případu, půjdu ze školy anebo pustíme případ, dál zůstanu ve škole.“
SEMIR: “ Dost drsný podmínky vám dali. A ještě do toho smrt syna. Musel se dozvědět to samé, co jeho otec.“
TINA: “ Manželka se nikdy nedozvěděla, kvůli čemu zemřel. Také se o tom nepsalo v novinách ani v televizi.“
TOM: “ Mramor a drogy. Tak to museli dělat ve firmě.“
TINA: “ Dostali jsme se k jádru, jak přesně to dělají, ale nesměli jsme nikoho ve firmě vyšetřovat. Měli na pár lidí spadeno…….“
ŠÉFKA: “ Zase ty důkazy. A koho jste podezřívali?“
TINA: “ Lucio Tasso. Už měl na kontě malé škraloupy.“
TOM: “ Vidina peněz. A důvod, že se to neměli dávat do médií, novin,…….“
TINA: “ Aby mohli dál probíhat obchody, protidrogové je chtělo zatknout přímo při činu, ale nikdy se jim to nepovedlo. Televize a bulvár si to určitě domysleli, že v tom budou drogy.“
ŠÉFKA: “ A váš otec by si mohl na něco vzpomenout?“
TINA: “ to určitě.“
ŠÉFKA: “ No uvidíme, jak se k tomu vyjádří státní návladní.“ Komisaři se odebrali z kanceláře.
TOM: “ Nechceš se ozvat otci, že se u něho zastavíme.“
TINA: “ Úplně mi čteš myšlenky.“ Odešla do své kanceláře zavolat svému otci. Ale otec to vůbec nebral, protože otec měl plno návštěv a telefonátů.
TOM: “ Tak co?“
TINA: “ Nebere mi to na pevný a ani na mobilu.“
SEMIR: “ Tak jedeme?“
TOM: “ Už jdeme.“ Společně odešli ze služebny a odjeli za Tininým otcem.
…..pokráčko zas příště….

Povídka č. 101: Mramor 1/4

6. 10. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Miláno před 20lety……. Mladá budoucí komisařka Tina Berghammerová chodila do 3. ročníku policejní akademie v Miláně. Během praxe Tina chodila na tamní kriminálku, kde pracoval Tinin otec – Petr Berghammer už měl několik let odsloužíno u policie. Otec byla takovým malým šéfem Tiny, přes kterého šli hlavní věci okolo Tininy školy a její praxe u kriminálky. Tina se svým otcem vyšetřovali jednu vraždu majitele firmy Alberta Foscola. Jeho firma pracovala v oboru kamenictví, přesněji těžba mramoru, který se v blízkosti Milána těží. Z mramoru dělali nejrůznější produkty – na hroby, sloupy, dlaždičky, ale i také na přání zákazníka. Tině a otci chyběl motiv vraždy, až jim došlo, že se v mramoru pašuje kokain do sousedních států Itálie – Francie, Švýcarska a Rakouska.
Současnost………. Před několika dny byl zabit syn Marcello Foscolo při autonehodě, když se vracel pracovně z Kolína nad Rýnem do Milána, před tím ještě byl v Hamburku, kde sjednával další smlouvy pro svoji firmu. Hlavně se jednalo o sochy a hřbitovní kameny. Němečtí kolegové nehodu odložili a hned to přeposlali do Milána. Manželka Isabela Foscolová se byla zeptat na tamní policii, aby zase otevřeli případ jejího manžela Alberta. Na kriminálce seděl nový komisař Francesco Alvaro, který to měl na starosti.
ALVARO: “ Já vás úplně chápu, paní Foscolová, ale tento případ není můj a rád bych ho otevřel a zadržel vraha, ale máme tu moc práce.“
ISABELA: “ Tak aspoň řekněte, kdo to vyšetřoval? Chci se dozvědět pravdu, proč můj syn a manžel jsou po smrti. Teď tu firmu můžu zavřít.“
ALVARO: “ Tak můžete udělat konkurs na nového ředitele. Byla by to škoda zavřít. To mi musíte více přiblížit, kdo to řešil.“
ISABELA: “ Ta vražda se stala před 20 lety. Řešili to dva komisaři – myslím, že to byla dcera s otcem. A holčina byla na škole…….“
ALVARO: “ Aha. To budou Berghammerovi. Petr Berghammer a jeho dcera Tina Berghammerová. Ale nevím, jestli budou mít chuť otevřít případ.“
ISABELA: „A kde bych je našla?“
ALVARO: “ Podle záznamů se celá rodina odstěhovala do Kolína nad Rýnem.“
ISABELA: “ A na jaké kriminálce sídlí?“
ALVARO: “ To nikdo neví. Na jejich kriminálce vědí, že jsou v Kolíně, ale na jaké kriminálce nevědí.“
ISABELA: “ Nic jiného mi nezbývá než to risknout, odjet do Kolína a hledat je tam.“
ALVARO: “ Tak vám přeji šťastný lov. Je mi líto, že jsem vám moc nepomohl.“
ISABELA: “ Ale to vůbec nevadí, ale děkuji za informace. Tak mě napadlo, jestli by v tom mramoru nemohli pašovat něco………. Třeba drogy…….“
ALVARO: “ Tohle to vůbec nevím, to vám řeknou jenom Berghammerovi. A z protidrogového by měli problémy, proč a na co to potřebuji.“
ISABELA: “ Pravidla jsou pravidla. Jinak děkuji a nashle.“
ALVARO: “ Nemáte za co. Nashle.“ Isabela Foscolová odešla a druhý den se vypravila směr Kolín nad Rýnem, kde bude hledat komisaře Petra Berghammera a komisařku Tinu Berghammerou.
V tajném objektu……. Zde se sešel drogový bos ze Švýcarska (Markus Stein), kde si kupoval kokain od Lucia Tassa. Lucio Tasso kokain pašuje z Milána v mramorových deskách.
ŠVÝCAR: “ Dobrá kvalita.“
TASSO: “ Děkuji.“
ŠVÝCAR: “ Rád s vámi obchoduji.“
TASSO: “ I já. Další dodávku necháme, jak jsme se dohodli.“
ŠVÝCAR: “ Ano, to mi naprosto vyhovuje. Takže se můžete těšit na dalších 6mil €.“
TASSO: “ Výborně.“
ŠVÝCAR: “ Jak je s tou vraždou Marcella Foscola?“
TASSO: “ To se rychle rozneslo. Od mého zdroje jsem se dozvěděl, že to všechno chce někdo ohlásit fízlům.“
ŠVÝCAR: “ Jenom se bojím, aby zase neotevřeli ten starý případ, co se stalo jeho otci. A kdo by to tak chtěl nahlásit?“
TASSO: “ Napadá mě manželka. Ale ta má plno práce s firmou. A policajti ten případ neotevřou, na to nemají dostatečné důkazy.“
ŠVÝCAR: “ Necháme to na čase. Jinak se uvidíme příští týden.“
TASSO: “ Budu vás očekávat.“ Rozloučili se, Švýcar nasedl do svého vrtulníku a odletěl do švýcarského města Bern. Tasso odjel do svého příbytku na okraji Kolína.
Isabela Foscolová jezdí od jedné kriminálky ke druhé a ptá se na komisaře z Milána. Ale moc jí vždy nepomohli, protože neznali Petra Berghammera či Tinu Berghammerovou.
Dálniční policie pracovala na případu sériových vražd mladých žen a pěstování marihuany. Za mřížemi měli hlavního aktéra, ale s výslechem museli počkat až na pondělí, kdy u toho bude právník. Ale veškeré důkazy byli proti aktérovi. Andrea intenzivně zapátrala po dalších důkazech, kde něco malého našla v jiných městech, a tak Tina jela pro další spisy.
…..pokráčko zas příště….

Hluboký pád 4/4

14. 9. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Pomalu Schneider se svým synem Alexem vyšli ven z domu, kde se odebrali k policejnímu autu. Ostatní kolegové odcházeli pryč. Schneider Alexe nasoukal do auta a sám si sedl na místo řidiče a rychle odjeli, až se jim kouřilo pneumatik. Semir s Tomem nasedli do auta a jeli Schneiderem, aby něco zase nevyvedl. Vyjeli na B33, kde se před nimi tvořila kolona aut, kde stala menší dopravní nehoda.
SEMIR: “ Co chce dělat?“
TOM: “ On snad zešílel.“ Schneider vjel do odstavného pruhu, který smějí používat jenom sanitky a policejní vozy. Schneider se v odstavném pruhu řítil více než 100km/h. Semir to bral z leva a postupně se dostal před Schneidera, až mu odřízl cestu. Tom jenom zavřel oči, nechtěl nic vidět. Schneider šlápl na plyn, Alex ztrhnul volant doprava a vjel do travnatého svahu, které přeletělo svah, očesalo pár stromů a keřů. Až policejní auto skončilo na velké louce, kde se převrátilo a zastavilo se. Semir s Tomem vyběhli do svahu a říkali si, že něco takového Schneider se synem nemohli přežít. Ale oba dva vylezli potlučení a živí. Alex si vzal do ruky zbraň a namířil ji na otce.
RENÉ: “ Co to mělo znamenat? Strhnout mi volant. Nejdřív svého otce podrazíš a teď mě chceš zastřelit.“ Alex jenom stál a mlčel. Přemýšlel, jestli mám vystřelit a nebo ne. “ No tak do toho, vystřel.“
TOM: “ Nedělej to.“ Vykřikl. Ale Alex pořád váhal. Semir s Tomem k němu pomalu šli.
RENÉ: “ Přeci nejsi srab.“
SEMIR: “ Až tohle to skončí, tvá matka tě bude potřebovat.“ Alexovi pomalu klesala ruka zbraní směrem dolů. Když mu klesla úplně, Semir vzal Alexovi zbraň z ruky a Tom dal pokyn kolegům, ať Schneidera zatknout a odvedou.
O pár dní později, co Hota propustili z nemocnice. Bonrát za vydělané peníze za květiny, které všechny prodali, tak si udělali malou slavnost před služebnou na parkovišti. Hote, byl už v plné síle a užíval si mexickou slávu. Všichni byli venku kromě Semira a Toma, který se koukal na fotky s Tinou v jejich a v její kanceláři. Semir přišel k němu.
SEMIR: “ Podívej se, kdo přijel.“ Na parkoviště na služebnu přijela vínová Octavia. Ostatní ví kromě Toma, že Tina neodchází od dálniční policie, ale……. Společně odešli ze služebny, Semir zůstal své manželky Andrey a Tom zašel za Tinou, která vystupovala z auta.
TOM: “ Teď doufám, že máš čas na malý rozhovor.“
TINA: “ Teď už ano.“
TOM: “ Tak, co se s tebou dělo?“
TINA: “ Trápila jsem se ohledně toho projektu. Na úplném začátku to vypadalo, že to půjde hladce, ale před týdny moje práce se hroutila jako domeček z karet. Nejdřív jsem myslela, že to je krátkodobé, ale když to trvalo dlouho…….“
TOM: “ Nevěděla jsi, co máš dělat. Mohla ses kdykoliv svěřit.“
TINA: “ Já vím, ale…….“
TOM: “ Jestli si myslíš, že jsi stejná jako já tak to se šeredně mýlíš. Pravý tvrdohlavci jsem já a Semir.“
TINA: “ Abychom vám to mohli vymluvit.“
TOM: “ Přesně. A jak jeto s tím odchodem?“
TINA: “ Řekla jsem to šéfové, ale než jsem ji to stačila vysvětlit, tak nás vyrušil důležitý telefonát. Ten odchod je projektu, už mě to pendlování z Kolína do Turína a pak zpátky, mě přestávalo bavit. A taky mi bylo smutno po Péťovi, Martinovi a hlavně po tobě……. A pak se objevily ty problémy……….“
TOM: “ Kdybys měla více času tak ses mohla svěřit.“
TINA: “ Tlačil mě čas. Musela jsem jezdit podle nějakého rozvrhu. A netušila jsem, že ty problémy budou tak veliký a že mi přerostou až hlavu.“
TOM: “ Do budoucna bychom měli více věřit.“
TINA: “ Člověk se chybami učí.“ Tom objal Tinu na usmířenou. Ostatní se na ně koukali jako na zamilovaný obrázek.
ANDREA: “ Bylo bych jich škoda, kdyby se rozpadli.“
HOTE: “ To máš naprostou pravdu.“ Tina s Tomem přišli k ostatním, kde se náramně bavili. Asi tak za půlhodinu přijelo další auto s italskou SPZ na parkoviště před služebnou.
BONRÁT: “ Kdo pak to je?“
SEMIR: “ To se doufám brzy dozvíme.“ Přišel k nim muž – Alberto Monti.
HOTE: “ Koho pak hledáte?“
MONTI: “ Vaši komisařku Tinu Kranichovou.“ Tina právě vycházela ze služebny, kde si byla opláchnout ruce a napít se čisté vody na žízeň.
TINA: “ Copak vás k nám přivádí.“
MONTI: “ Přišel jsem vám něco nabídnout…….“ Monti začal vyprávět, že je škoda, že Tina odstoupila od projektu. Monti ji nabízel, že by se mohla se svou rodinou přestěhovat do Itálie anebo by se ji mohli upravit podmínky projektu podle jejího přání. A že by postupem času, by se mohla dostat až na velitelské křeslo. Monti předal Tině papír, na kterém to bylo všechno napsáno a stačilo to jenom podepsat Tininou rukou. Tina si to tak napůl přečetla “ Co tomu říkáte? My už takového člověka nenajdeme…….“
TINA: “ Ale moje odpověď je ne. Určitě se někdo takový najde.“ Tina se rozhlížela po okolí. Hote, si hrál se zapalovačem. „Hote, půjčíš mi ten zapalovač.“
HOTE: “ Ale jistě.“ Předal Tině zapalovač. Monti pořád nechápal, co chce Tina dělat, ale ostatní už tišili a nenápadně se usmívali. Tina nad asfaltem zapálila papír od Montiho, aby žhavé kousky nepadly na dřevěný stůl a neměli po oslavě. Plameny krásně prokousávali papírem, když se plameny blížili k Tininým prstům, zbytek upustila na zem, kde to krásně dohořelo.
MONTI: “ To snad nemyslíte vážně.“
TINA: “ Snad vám to je teď jasnější.“
MONTI: “ Ale já to tak nenechám.“ Nasednul do svého auta a odjel ze služebny.
ŠÉFKA: “ Tino, je vám jasné, že budu mít problém.“
TINA: “ Já vím, za to se omlouvám, ale tohle to byla jediná cesta, jak se zbavit.“
ŠÉFKA: “ Já vám úplně rozumím.“
SEMIR: “ Nebylo by jednodušší to roztrhat.“
TINA: “ Bylo, ale měla jsem chuť to pěkně zapálit.“ Tina se Semirem se tak v dobrém vyměňovali názory, že by bylo lepší toto anebo toto. Ostatní se jenom koukali a seděli u stolu znudění. Tom vstal a šel za Tinou, a aby ji umlčel, tak si dali několik polibků a Andrea s velkou láskou udělala to samé Semirovi. Zbytek si užíval chvilku klidu od Tiny a Semira. Pak si jenom užívali mexickou slávu.
Konec!!!
Autorka: Tina11