U kolínského soudu se sešli svědkové a Markus Grüner, čekali, až dorazí Mark Schwarz a Joachim Präger, kde by se dozvěděli, že jsou volní. Michael Grüner byl u dálniční policie, kde s Engelhardtovou sledovali cestu transportu a čekali, jak to všechno dopadne.
Černý Pikap předjel celý konvoj. Další auta brázdila u policejních vozů – před komisaři dálniční policie a před Porschem. Schwarz dal pokyn svým lidem, že zahajují akci, kteří hodili do policejních vozů granáty. Vozy ihned explodovali a nezmožnily cestu týmu dálniční policie k vězňům. Schwarz hodil pár granátů před první dvě auta, která explodovala, transportér přejel přes vozidla a skončil na pravé straně. Mercedes a Porsche byli uvězněni za hořícími policejními vozidly, kde je postihla větší sprška kulek, než se Mark s Joachimem dostaly ven z autobusu. Další nehoda se tvořila za konvojem, kde byli uvězněni Tom, tina, Hote a Bonrát, takže se museli bránit nehodě a kulkám. Když bylo po všem, černý Pikap s Markem a Joachimem ujížděl s dalšími auty pryč a dálniční policie se koukala na velkou zkázu.
BONRÁT: “ Tady to vypadá.“
HOTE: “ Jak po teroristickém útoku.“
TOM: “ Naši vězni nám upláchli.“
TINA: “ Engelhardtová nebude mít radost.“ Tom, Bonrát a Hote se sebrali a šli napomoct zraněným lidem z nehody. Tina se ozvala na centrálu. „Kobra11 centrále. Těžká nehoda na A20 55km. Potřebujeme tu sanitky, hasiče a posily.“
ŠÉFKA: “ A co Schwarz a Präger?“
TINA: “ Oba dva nám upláchli společně s Gustavem a dalšími lidmi.“
ŠÉFKA: “ Moc potěšující zpráva to není, ale posily jsou na cestě.“ Tina zavěsila a šla napomoct zraněným kolegům z autobusu.
GRÜNER: “ To je teda velice dobrá práce.“
ŠÉFKA: “ Moji lidé dělali, co bylo v jejich silách, pokud neměli šanci zastavit bandu tak měli proto nějaký důvod. A teď musíme doufat, že manželku vašeho syna propustí.“
GRÜNER: “ Promiňte,………. Nějak moc jsem nechal unést myšlenkou, že je vaši lidé zastaví.“
ŠÉFKA: “ To je dobré. Tak trochu jsme s tím počítali, že to tak dopadne.“
GRÜNER: “ Dám to vědět synovi.“
Dálniční policie a dobrovolníci pomáhali zraněným lidem, než přijela veškerá pomoc, kterou žádala Tina. Komisařové lítali celé nehodě, když se v mercedesu ozvala vysílačka. Okolo se ochomýtal Bonrát a tak se pro natáhl.
ŠÉFKA: “ Centrála, Kobře11.“
BONRÁT: “ Kobra11, slyší,“
ŠÉFKA: “ Vyřiďte Tině a Tomovi ať se nejrychleji zastaví na služebně.“
BONRÁT: “ Spolehněte se šéfová.“ Zavěsil. Když atmosféra na dálnici byla klidnější tak Bonrát vyřídil Tině a Tomovi zprávu od šéfky, komisařové hned vyrazili na cestu.
Na služebně……….
ŠÉFKA: “ Tak povídejte, co máte.“
ANDREA: “ Argentický Interpol objevil další informace o bratrech Schwarzových, kteří několik let pobývali v Argentině, kde se schovávali.“
TINA: “ Co provedli?“
ANDREA: “ Tak zaprvé – když jim skončilo vízum a pak udělali jednu velkou botu.“
ŠÉFKA: “ Jakou botu?“
ANDREA: “ Ukradli peníze jednomu podnikateli. Pak musel Gustav dát malou zálohu podnikateli, aby mu jeho dluh splatil a taky Gustav musel něco odpracovat.“
TINA: “ A tak sehráli to přepadení zlatnictví a zabili prodavačku.“
TOM: “ Gustav odjíždí do Argentiny, kde byl 3 roky, a Mark s Joachimem jdou vazby. A teď všichni tři chtějí do Argentiny, kde začnou nový život.“
TINA: “ Aby se vrátili zpátky do Argentiny – buď přepadnou další zlatnictví anebo budou chtít peníze za unesenou manželku.“
TOM: “ Anebo budou chtít udělat obojí.“
ŠÉFKA: “ Musíme tu manželku urychleně najít.“
Na hradě………. Skupinka s velkým úsměvem na rtech dojela do svého úkrytu na hrad Landstein.
GUSTAV: „Šlo to jako po másle.“
MARK: “ To máš pravdu. A co Argentina?“
GUSTAV: “ Už na nás čeká.“
JOACHIM: “ Budou nám všechny prachy stačit?“
GUSTAV: “ Neboj se. Těch budeme mít plno.“
MARK: “ Kdy uděláme další zlatnictví?“
GUSTAV: “ Žádné zlatnictví nebude, místo toho dostaneme prachy za tu manželku a šperky prodáme.“
MARK: “ To je super.“
GUSTAV: “ To si taky myslím. Ještě dneska dostaneme prachy a směr Argentina.“
Touto dobou se dostala ven ze svého pokoje manželka Lena právníka Markuse Grünera. Protáhla se kolem skupinky jako myška a brala nohy na ramena a utíkala lesem.
Tina s Tomem měli namířeno k Markusovi Grünerovi do jeho kanceláře, protože Markus dostal email od Gustava, kde chce 5mil € za manželku.
Na silnici B40 se objevila mladá žena a úplně byla zmatená, auta se jí vyhýbala, aby ji nesrazili. Jeden řidič zastavil své vozidlo u krajnice a pomohl mladé ženě, když do jeho vozidla narazilo další vozidlo. Řidič se ženou utíkali do bezpečí. A dalších pět si dalo krásné plechové pusinky.
V mercedesu se ozval Hotův hlas, který se ozýval přes vysílačku.
HOTE: “ Centrála, kobře11.“
TINA: Kobra11, slyší.“
HOTE: “ Nehoda na B40, 15km, směr Kolín-západ. Nehodu způsobila, jedna mladá žena.“
TINA: “ Už jsme na cestě.“ Zavěsila. „Tak mě napadá jedna žena – manželka Markuse Grünera.“
TOM: “ Pokud by to byla ona, tak aspoň je bezpečí.“ Tina zapla modrý majáček za předním sklem a vyrazili směrem B40.
Na silnici B40……. Zde už byli kolegové a vyšetřovali nehodu. Nikomu z účastníků se nic vážného nestalo. K nehodě přijel mercedes – Tom šel za Hotem a Bonrátem, tina za mladou ženou, která seděla v sanitce.
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Prokázala se svým služebným průkazem.
LENA: “ Lena Grünerová.“
TINA: “ Hlavní je, že se vám nic nestalo. Můžeme si paní Grünerovou odvést?“
LÉKAŘ: “ Paní Grünerovou jsem prohlédl a je v naprostém pořádku. Bude pro ni lepší, když bude u svého manžela.“
TINA: “ Díky. Paní Grünerová, ted vás odvezu na služebnu.“
LENA: “ A co Markus?“
TINA: “ Nebojte se, bude na vás čekat.“ Volala svému bratrovi do Aachenu. „……. Ahoj. Je u vás ještě Markus Grüner?……. Tak ho pošli k nám služebnu………. Přesně tak………. Díky. Ahoj.“ Zavěsila a přišel Tom. Ustoupili kousek dál.
TOM: “ Měla velké štěstí. Jestli chceš tak jí odvez na služebnu. S kolegy se podívám po okolí, odkud by mohla vyjít.“
TINA: “ To samé jsem ti chtěla nabídnout.“ Přišel k nim lékař ze sanitky.
LÉKAŘ: “ Nechci vás honit, ale máme další výjezd.“
TINA: “ Hned si jí vezmu.“ Tom Tině předal klíče od mercedesu a odešel za Hotem a Bonrátem. Lékař si vzal svou deku, kterou pořád vozí v sanitce, Tina Leně přehodila přes její ramena svou džínovou bundu. Společně nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu. Kolegové vyrazili směrem do lesa, odkud vyběhla Lena.
Na služebně………. Engelhardtová byla u Andrey, když přišla Tina s Lenou.
ŠÉFKA: “ Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Andreo, postarejte se o paní Grünerovou.“
ANDREA: “ Tak pojďte se mnou. Vybereme spolu nějaké lepší oblečení.“ Odešli společně do zákulisí služebny. Než odešli, Lena vrátila Tině její džínovou bundu.
ŠÉFKA: “ A kde jste nechala Toma?“
TINA: “ Tom s kolegy pročesávají okolní les, odkud paní Grünerová vyběhla na B40.“
ŠÉFKA: “ A manžel?“
TINA: “ Už by měl být na cestě. Vzkázala jsem to po Petrovi.“ Když se Lena Grünerová převlékla do lepších šatů a trochu se opláchla, Lena, Tina se společně zastavili u Engelhardtové v její kanceláři.
ŠÉFKA: “ Teď nám řekněte, kde jste byla uvězněná?“
LENA: “ Bylo to uprostřed lesů na hradě, když jsem tam objevila, byla jsem omámena.“
TINA: “ A to vás unesli z vašeho domu?“
LENA: “ Ano, když jsem se chystala do práce. Markus byl už dávno na cestě do práce.“
TINA: “ A slyšela jsem, o čem se mohli bavit?“
LENA: “ Jednou se bavili o nějaké zlatnictví, ale dneska mluvili, když jsem utíkala pryč, že se dneska chystají do Argentiny a peníze chtějí z únosu.“
ŠÉFKA: “ A když jsem utíkala, všimla jste si něčeho?“
LENA: „Moc jsem se nerozhlížela, ale běžela jsem kolem krmelce a pak jsem šla velký kus po červené turistické značce.“
ŠÉFKA: “ To chápu.“ Do kanceláře vešel Markus Grüner.
MARKUS: “ Leno,………. Jsem rád, že se ti nic nestalo.“ S velkou radostí se objali. „Kde jste Lenu našli?“
TINA: “ Potácela se po B40.“
LENA: “ Konečně je po všem.“
MARKUS: “ A co Gustav a Mark?“
TINA: “ Po nich naši kolegové intenzivně pátrají.“
ŠÉFKA: “ Pane Grünere, musíme počítat s tím, že ještě dneska budou chtít peníze za únos vaší manželky.“
MARKUS: “ Ale vždyť jim utekla…….“
TINA: “ To ano, ale Gustav se svými společníky můžou svou sumu navýšit, že vaše manželka utekla.“
MARKUS: “ A kde bych vzal tolik peněz?“
ŠÉFKA: “ Už jsem mluvila se státní zástupkyní, všechno je dohodnuté.“
MARKUS: “ Nevadí, když tady zůstaneme?“
ŠÉFKA: “ Vůbec ne. Andrea se o vás ráda postará.“ Tina zavolala na Andreu, ať příjde do kanceláře, kde se ujala Markuse a Leny. Andrea je zavedla do kuchyňky na kávu.
TINA: “ Hrad? U B40. Tak dobrá místní zas nejsem.“
ŠÉFKA: “ A to tu žijete několik let. Dej te to vědět Tomovi.“ Tina odešla do své kanceláře. Odtud zavolala Tomovi na mobil.
TOM: “ Kranich………….“ U Toma stál, Hote s Bonrátem.
TINA: “ Tome, přibližně víme kudy paní Grünerová utíkala.“
TOM: “ Tak povídej.“
TINA: “ Paní Grünerová si po cestě všimla, že šla kolem krmelce a šla velký kus cesty po červené turistické značce. A měli byste dojít k hradu.“
TOM: “ Okolo krmelce jsme procházeli a na turistickou značku jsme narazili.“ V dáli kolegové křičeli, že objevili hrad. „Už jsme ho našli. Ještě ti zavolám.“ Zavěsil. Všichni vyrazili za ostatními kolegy. Dálniční policie došla ke zřícenině hradu Landstein. Na hradě nikdo nebyl. Tina mezitím hledala na mapě ve své kanceláři, o jaký se jedná v blízkosti silnice B40. Když ho našla, ozval se Tinin telefon.
TINA: “ Kranichová……“
TOM: “ Jedná se o hrad Landstein…….“
TINA: “ Na Suchém kopci.“
TOM: “ Jak to víš?“
TINA: “ Před malou chvilkou jsem to našla na mapě.“
TOM: “ Potřebujeme tu kolegy a techniky.“
TINA: “ Už jsme na cestě.“
TOM: “ Díky. Ahoj.“ Zavěsil. Tina zavěsila taky. Vzala si svou bundu, mapu a mobil odešla z kanceláře, ale před tím než odešla ze služebny spolu s kolegy, zastavila se u Andrey.
ANDREA: “ Máš nějaké přání?“
TINA: “ Mám, pošli techniky na hrad Landstein a Engelhardtové řekni, kam jsem jela.“
ANDREA: “ Zajisté.“ Odešla s několika kolegy ze služebny a vyrazili směrem hrad Landstein.
Pokráčko zas příště…