Kniha povídek 8. díl Archivy - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Alpský vzduch 4/4

16. 4. 2011 Tina11

0 komentářů

10 den……. Předposlední si každá rodina trávila po svém. Hartmut s Natálkou si odjeli na malý výlet spojený koupání v jednom aquaparku. Hote s Bonrátem odejeli do města Zell am See, kde si udělali malou pěší túru. Do Zell am See se také vydali Semir a Jan se svými rodinami. Jochen odjel na Kitzsteinhornu. Tina s Tomem a dětmi dojeli na sjezdovku u parkoviště. Péťa s Martinem si hrály ve sněhu a pak si postavili sněhuláky. Tina seděla na jedné lavičce, kde viděla na kluky a volala s Petrem, aby jí trochu informoval, jak se vyvíjí jejich případ. Po chvilce přišel Tom s hrníčky s dobrým svařáčkem a Tina se právě loučila s Petrem. Tom předal Tině jeden hrnek a posadil se vedle Tiny na lavičku.

TINA: “ Děkuji.“

TOM:

“ Jaký jsou zprávy z domova?“

TINA: “ Pořád při starém. Náš pisálek Müller nestáhnul žalobu a tetička z Berlína udělala přednášku.“

TOM: “ To si umím představit.“ Popíjeli svařák, když je navštívil Ben. „Co ty tady děláš?“

TINA: “ Neměl bys být s Jochnem?“

BEN: “ Nějak jsme se nedohodli na čas odjezdu. Než jsem se vzpamatoval tak Jochen byl pryč. Tak jsem jel sem. Ještě řeknete, že vám to vadí?“

TINA: “ Ale vůbec ne.“

BEN: “ Tak vám nebude vadit, když…….“

TOM: “ Vždy jsi, vítám.“ Ben si odešel pro svařák a pak se vrátil zpátky.

TINA: “ Jak to, že nejela i Daniela?“

BEN: “ Dostala zakázku, která se nedala odmítnout. Bylo jí to líto, že nejela.“

TOM: “ A jak to vlastně vypadá mezi vámi dvěma.“

BEN: “ Nechci to zakřiknout. Je to mezi námi dobré.“

Všichni se vrátili na večeři, kde se pomalu vystřídali a postupně potkávali. Venku před „hlavní budovou“ se potkali Tina, Tom, Hartmut a Hote. Péťa, Martin a Natálka se bavili v garáži hned vedle penzionu, kde seděli na lavičkách.

HOTE: “ Tino, měl bych jednu doplňující otázku.“

TINA: “ A jakou pak?“

HOTE: “ Jak to bude zítra? To pojedeme se všemi věcmi do Zell am See a odtud domů.“

HARTMUT: “ Vždyť nemůžeme jet domů špinavý.“

TINA: “ S majitelem jsme se dohodla, že zítra si věci můžeme nechat v lyžárně anebo v našem pokoji. Pokoje musíme vyklidit kvůli dalšímu turnusu, který přijede místo nás. Ve druhém patře je sprcha, kterou můžeme použít a náš pokoj se může použít jako skladiště.“

HARTMUT: “ Kde se můžeme postupně převléknout.“

HOTE: “ Tak se mi po snídani nastěhujeme k vám.“ Tento poslední večer si každá rodinka trávila po svém. Hartmut s Natálkou odešli do města, jako Hote s Bonrátem.

TOM: “ A co budeme dělat my?“ Vyrušili je Jan s Elenou. Holky šli za klukama do garáže.

ELENA: “ Taky jdete do města?“

TINA: “ Asi zůstaneme v penzionu. Tak se připravit na zítra.“

JAN: “ Tak bychom se mohli přidat k vám.“

TOM: “ Pokud se s vámi zahrajete pexeso a další hry.“

ELENA: “ Ale klidně.“ Tom s Elenou zavolali na své děti a společně odešli do penzionu.

11. den……. Nastal poslední den a nikomu se nechtělo zpátky do Kolína a to hlavně do práce a do školy. Děti se moc těšily na jejich závody. Po snídani se Tinin pokoj stal velkým skladištěm batohů a tašek.

V Zell am See se jedna sjezdovka proměnila v dětské závody – závody se konali na jedné louce, která byla dost široká a tak se tu v klidu mohli konat závody. Na všechny malé závodníky čekali ceny a žádná místa vůbec nebyla, protože jako všichni vyhráli první místo a šlo o to, aby každé dítě v pořádku dorazilo dolů a neshodilo žádnou branku. Děti dostali různé ceny a každá cena byla akorát jednou. Děti dálniční policie byla mezi ostatní děti rozmístěna. Ben, Hote, Bonrát a Jochen lyžovali na sjezdovce a rodiče drželi palečky svým dětem, aby dorazili do cíle a strašně moc jim fandili. Po závodech se všichni vrátili do penzionu, kde se vykoupali a převlékli do čistých šatů na cestu. Naskládali své věci do svých aut a ještě se kochali okolní krásou.

ANDREA: “ Mě se nikam nechce.“

SEMIR: “ Ale práce volá, miláčku.“

ANDREA: “ Já vím…….“ Celá rodina Gerkhanova byla na zastávce skibusu a ještě si užívala poslední chvilky své dovolené. Petr tak zběžně informoval Tinu o stavu jejich případu. Když s ním dotelefonovala, přišla Elena s Tomem.

ELENA: “ Jak se vyvíjí váš případ s mercedesem?“

TINA: “ Až se vrátíme tak se mám stavit u soudu.“

ELENA: “ Tak hlavně, aby to dopadlo dobře. Přece bratr nenechá svoji ségru ve štychu.“

TINA: “ Sourozenci si musí pomáhat.“

TOM: “ A kdo to celý udělal je náš známí novinář.“

ELENA: “ Není to ten Müller?“

TINA: “ To je on. Ty ho znáš?“

ELENA: “ Tak píše i o naší firmě, ale hlavně ho znám od Jana a co píše o vás.“ Ke skupince se přidal, Hote s Bonrátem.

HOTE: “ Tak bychom mohli jet?“

TOM: “ Jenom se čeká na jednu rodinku.“ Tady tedy nasedli do svých aut a rodinka, která stála na zastávce autobusu a ani nepostřehli, že ostatní pomalu jedou domů. Superb vyjel jako první a zastavil na při výjezdu z ulice. Tom stáhnul okýnko.

TOM: “ Vy tu chcete zůstat?“

SEMIR: “ A když nás tu chcete nechat.“

TOM: “ Kdy se taky dobře schováte.“

ANDREA: “ Tak my už jedeme taky.“ Superb vyjel směrem na Zell am See a za ním dvě Škody Octavie. Semir a spol. nasedli do svých aut a vyrazili za zbytkem. Do Kolína jeli to samou cestou, když jeli do Kaprunu. Hartmut odvezl Bena domů, jak se předem dohodli.

Kolín nad Rýnem……. Asi tak po dvouch dnech, kdy se parta vrátila z Kaprunu, šla Tina k soudu kvůli jejich sešrotovanému mercedesu. K soudu se dostavil Petr, Tina, Tinin otec, novinář Müller, bývalý majitel Superbu, znalci na nehody a řidič, který sešrotoval Tinin mercedes. Každý se slavnostně obléknul, aby vypadali k světu. Tina si po dlouhé době na sebe vzala černý kostýmek s bílou halenkou a boty na podpatku. Moc jí to slušelo. Z kraje tohoto soudního přelíčení, že novinář má pravdu, ale po malé přestávce, stání ukázalo jiné poznatky. Po skončení soudu Tina, Petr a otec stáli na chodbě s vítěznými úsměvy. Zastavil se u nich novinář Müller.

MÜLLER: “ Málem jsem to vyhrál.“

TINA: “ To jste se chtěl pomstít dálniční policii, že jsme na vás posílali stížnosti.“

MÜLLER: “ To si snad domyslíte sama, paní komisařko.“

PETR: “ Vaše vysvětlení už známe moc dobře.“

TINA: “ Ale verdikt soudu na vás padne jako vyšitý.“ Müller se nechtěl vyjadřovat a tak odešel.

OTEC: “ Vše je u konce a nechcete jít k nám na oběd?“

PETR: “ Tati, díky, ale už mám něco domluveného s Monikou.“

TINA: “ A já mám sraz s Tomem s ostatními. Chtějí vědět, jak to dopadlo.“

OTEC: “ Škoda. Ale musíme si udělat někdy společnou nedělní pohodu.“

Tina odjela za Tomem do motorestu, kde už na ni netrpělivě čekali. U stolu seděl akorát Tom. Semir, Andrea, Hote a Bonrát hráli šipky ve vedlejší místnosti. Když přišla Tina, Tom byl začtený do novin.

TINA: “ Je tu jedno volné místo?“ Tom odložil noviny.

TOM: “ Pro tebe vždycky.“ Tina se posadila vedle Toma za židli. „Miláčku, povídej, jak to dopadlo.“

TINA: “ Stačí to říct jedním slovem – vyhráli.“

TOM: “ Tak to je skvělí. A jaký je verdikt?“

TINA: “ Náš pisálek dostal zákaz psát do všech novin, takže mu sebrali právo psát do novin a časopisů. Otec úplně vyšachovali ze hry. A opilý řidič dostal několikaletý zákaz řídit motorová vozidla a o žádný pojišťovací podvod nešlo.“ Během tohoto povídání, přinesla Tině servírka Petra její objednaný těstovinový kuřecí salát. A pomalu se do něho pustila.

TOM: “ A co ty další věci okolo?“

TINA: “ Videa budou staženy z internetu a články v novinách budou napraveny na pravou míru.“

TOM: “ Tak trochu jsem to tušil.“

TINA: “ A na neděli jsme pozvaný k rodičům na nedělní oběd.“ Přišel k nim Semir.

SEMIR: “ A koho tu máme. Podle vašich úsměvů na tváři, jde vidět, že to dopadlo dobře.“

TINA: “ Až moc dobře.“

SEMIR: “ Tak to gratuluji. A čekáme na vás.“ Zpátky odešel za ostatními.

TINA: “ To se ani nemůžu v klidu naobědvat.“

TOM: “ Jako bys neznala Semira.“ Tom odešel za Semirem. Tina zůstala sama nad svým obědem. K Tině se po chvilce přišla Petra, se kterou si popovídala. Pak Tina odešla za ostatními.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Alpský vzduch 3/4

14. 4. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

7. den……. Další den si udělali tak trochu volnější. Všechny děti kromě Natálky, Tiny, tom, Hartmuta a Andrey zůstali v Kaprunu. Zbytek odjel do aquaparku do Bischofshofenu. Hote s Bonrátem se chvilku zdrželi v aquaparku, ale pak si zašli na malou procházku po městečku. Tina, Tom, Hartmut a Natálka se trochu dříve vrátili z lyžování a Andrea se vrátila asi tak o 2 hodinky později. Tom si četl noviny v pohodlném křesle, Tina si šla pro teplou vodu do kuchyňky, kterou mají o patro níže, protože v přízemí bydlel majitel penziónku. Tina se v kuchyňce potkala s Hartmutem a čekala, až se jí uvaří voda v rychlovarné konvici.

HARTMUT: “ Víš, že jste slavní.“

TINA: “ Jak to?“

HARTMUT:

“ V novinách je ta vaše nehoda mercedesu. Jak tak koukám na tebe, že o tom nic nevíš.“

TINA: “ Do novin jsem se ještě nekoukala. Ta nehoda se stala před několika dny.“

HARTMUT: “ Mají to z kolínského deníku.“

TINA: “ Ještě řekni, že na to budou dělat nějakou nehodu.“

HARTMUT: “ To je všechno napsané v novinách.“ Když cvakla voda, tak se u kuchyňky objevila Andrea.

ANDREA: “ Ahoj.“

TINA, HARTMUT: “ Ahoj.“

TINA: “ Mohli jsme tě vzít.“

HARTMUT: “ A volali jsme ti.“

ANDREA: “ Ani jste se mi nemohli dovolat, protože se mi úplně vybil. Tak jsem se jednou projela skibusem.“

TINA: “ Kdybys ses nám ztratila, bylo by to horší.“

ANDREA: “ Přesně.“ Tina si vzala uvařenou vodu. Pomalu odcházela.

HARTMUT: “ Počkej, kam jdeš s tou vodou?“

TINA: “ Zalít si naše hrníčky s kafem.“

ANDREA: “ A zbyde něco na mě?“

TINA: “ Určitě.“

HARTMUT: “ Tak počkej, my dva přijdeme za vámi.“

ANDREA: “ Dám ti hrneček po cestě.“ Tina s Andreou společně odešli. Hartmut odešel pro Natálku do jejich pokoje, Andrea předala Tině hrníček a pak je ve svém pokoji zalila.“

TOM: “ Není toho nějak moc?“

TINA: “ Jestli to nevadí, bude tu nás nějak moc.“ Do pokoje přišla Natálka. Voda vyšla akorát na tři hrníčky. „Odneseš to, kam to patří.“

NATÁLKA: “ Ano.“

TINA: “ Děkuji. Natálka odběhla dát konvici do kuchyňky.

TOM: “ O tohle tom víš?“ Ukázal Tině článek v novinách o jejich mercedesu.

TINA: “ Něco málo mi řekl Hartmut.“

TOM: “ Nějaký dobrák z toho udělal video, které obletělo celý svět. A ještě se z toho udělala reklama, abychom si dávali větší pozor na svoje auta.“

TINA: “ To je tedy super.“ Do pokoje přišel Hartmut s notebookem.

HARTMUT: “ Na internetu jsem našel to slavné video.“ Všichni tři se koukali na video, když do pokoje přišla Andrea.

ANDREA: “ Video vypadá jako z nějakého hororu.“

HARTMUT: “ Jde vidět, že to trochu upravili. A tak se vedou diskuze, že ten řidič to nemohl nikdy přežít a že ta nehoda byla naaranžovaná.“

TOM: “ To je ale pěkná blbina. Co bychom z toho měli, kdybychom to udělali, abychom se dostali do novin.“

TINA: “ Někdo z toho chce vytřískat prachy.“

HARTMUT: “ I odborníci si nad lámají hlavu jak to mohl přežít.“

ANDREA: “ Aby to nebrali jako pojišťovací podvod.“

TINA: “ Tak toho se tak obávám.“

TOM: “ Nesmíš to brát černě.“

ANDREA: “ A tak jim musí být podezřelé, kde jste tak brzy vzali na nové auto.“ Tina zazvonil mobil a tak ho zvednout.

TINA: “ Ahoj Petře……….“ Petr začal vyprávět, co se stalo. Tina si radši sedla na postel, všichni se na ni s podivem podívali. „Počká to, až se vrátíme……. Dobře……. Až zase něco budeš mít novinky, dej vědět………. Ahoj.“ Zavěsila. Položil mobil na noční stolek. Docela jí ta zpráva vyvodila z míry.

TOM: “ Co se stalo?“

TINA: “ Tak je to tady.“

TOM: “ A to je co?“

TINA: “ Prý jsme udělali pojišťovací podvod, abychom dostali pár tisíc euro na naše nové auto.“

HARTMUT: “ Andreo, nějak jsi to zakřikla.“

TOM: “ A kdo to zjistil?“

TINA: “ Nějaký šťoura. Zjistil si naši novou SPZ.“

HARTMUT: “ Tak toho je nějak moc.“

TINA: “ Asi má nějaké dobré kontakty všude. A taky už jak jsme se k němu dostali.“

TOM: “ To musí do toho zatahovat i tvého otce?“

TINA: “ Tak trochu. Petr už všechno obstarává.“

Naši plavci z Bischofshofenu se akorát vrátili akorát k večeři. Všechny děti ulehly do svých pelechů, jak byli utahaní. Dospělí si ještě chvilku povídali ve společenské místnosti. Hlavně se bavili, co se stalo Tomovi a Tině. Když bylo čas jít ba kutě, tak Tina pořád přemýšlela nad tím jejich problémem. Tina už byla v posteli a nějak se jí nechtělo usnout. Po pár minutách přišel Tom a přitulil se k Tině. Mezi sebou mluvili tichými hlasy, aby neprobudili Péťu a Martina.

TOM: “ Miláčku, nad čím pořád přemýšlíš?“

TINA: “ Nějak to pořád nemůžu vypustit z hlavy. A to s tím mým otcem…….“

TOM: “ Teď na to nemysli. Jsi na dovolené, až se vrátíme, tak nad tím přemýšlej.“

TINA: “ Tome, to se ti lehko řekne. A kde se to všechno dověděl.“

TOM: “ Tino, to je jako mluvení do větru. Nech to na Petrovi.“ Zhasnul lampičku na své nočním stolku a v celém pokoji byla tma. Akorát procházelo světlo přes záclonu a okno u ulice.

TINA: “ Ráda bych to…….“ Tom skočil Tině do řeči.

TOM: “ Už o tom nechci ani slyšet.“

TINA: “ Slibuji.“

TOM: “ To je lepší. Hezké sny a dobrou.“

TINA: “ Tobě taky. Dobrou.“ Dali si polibek na dobrou noc, zachumlali se do peřin, k sobě se přitulili a usnuli.

8. den……. Tento den dálniční policie jela do Zell am See. Celá parta už byla u nástupu na lanovku, kromě Tiny, která měla hovor s jejím bratrem Petrem.

TINA: “ Ahoj, Petře.“

PETR: “ Ahoj, ségra. Mám nějaké novinky.“

TINA: “ A jaký?“

PETR: “ Ten, kdo to nahlásil tu vaší kauzu, tak pracuje u novin a zároveň udělal to video, které vidělo přes dva miliony lidí.“

TINA: “ Tak tedy bulvár. Tak trochu jsem to tušila.“

PETR: “ Tenhle ten mladík všechno vytahal na povrch. Jméno ti budě něco říkat. Johan Müller.“

TINA: “ Takže tenhle ten pisálek. Docela bych to do něho řekla. Ten klidně udělal z komára velblouda.“

PETR: “ Ten Müller se pěkně vozí po dálniční policii.“

TINA: “ Naše služebna má sní problémy. Nejraději bychom ho mohli, roztrhali na milion kousků.“

PETR: “ Aby toho nebylo málo, tak vzal až k soudu. Až se vrátíš tak se sejdeme u soudu.“

TINA: “ Dobře. Já se pak u tebe zastavím.“

PETR: “ Už se moc těším, až tě uvidím, moje milá sestřičko.“

TINA: “ To já taky, můj milý bráško.“

PETR: “ Budu končit, za chvilku mám stání. Tak pozdravuj všechny. Ahoj.“

TINA: “ Vyřídím. A pozdravuj doma. Ahoj.“ Petr zavěsil. Tina si uklidila mobil a jela za ostatními, kde čekal akorát Tom.

TOM: “ Kde jsi?“

TINA: “ Volal mi Petr a mám novinky.“

TOM: “ Tak mi to řekneš po cestě.“

TINA: “ A kde jsou všichni.“

TOM: “ Už jsou dávno na hoře. Jenom ty to tady brzdíš.“ Oba dva se na sebe usmáli. Společně vyjeli lanovkou za ostatními, kde se zastavili v hospůdce u ledového království, kde se děti pěkně vyblbly. Tina pověděla novinky od Petra, když se najedli pomalu členové party, odpadali, kteří si hráli u iglú. U stolu ještě seděli – Jochen, Bonrát, Hote, Andrea a Jan. Ostatní si hráli na policii a četníky na způsob dálniční policie. Rodiče převzali role zločinců a děti převzali role svých rodičů – Michal se stal Semirem Gerkhanem, Adelina Andreou Schäferovou, Martin a Péťa zastupovali Tinu a Toma Kranichovi, Šarlota a Barbara si zahrály na Hota a Bonráta a malá Natálka se stala technikem z KTU – Hartmutem. Jenže jim ještě scházelo jedno dítě, tak Ben si zahrál Annu Engelhardtovou. Zloději – rodiče vyloupili banku a zajali jednu nevinnou rodinu. U stolu bylo ticho nad kávou a zákuskem.

JOCHEN: “ Tati, doufám, že jsi nezapomněl na zítra. Na ty moje závody.“

BONRÁT: “ Zapomněl jsem na to jako svou smrt.“

HOTE: “ Už taky nejsme nejmladší, abychom si všechno pamatovali.“

JOCHEN: “ Tak tedy příjdete?“

JAN: “ Tak bychom mohli jít všichni. Takový odpočinkový den.“

ANDREA: “ Jako nápad to není špatný.“

BONRÁT: “ Kdy a kde?“

JOCHEN: “ Začíná to v deset hodin a bude to tak do dvou či tří hodin. A bude to na Kitzsteinhornu.“

ANDREA: “ A to budeš jezdit sám?“

JOCHEN: “ Ne, s tím kamarádem ze Salzburgu.“

HOTE: “ Děti budou mít takový zážitek.“

ANDREA: “ Když jsme se tak hezky dohodli tak vás opustím.“ Odešla za dětmi a zloději.“

JAN: “ Potřebují malou pomoct.“ Jan a Jochen odešli za Andreou. Hote s Bonrátem dál seděli u stolu. Mladá krev dálniční policie byli v patách zlodějům a jako sebeobranu používali sněhové koule. Hote s Bonrátem se jenom usmívali a bavili se.

HOTE: “ S tím by mohli vystupovat všude.“

BONRÁT: “ To máš pravdu. Měli by úspěchy všude.“ Pár kolem jdoucích lidí se koukali, co dělají.

HOTE: “ Ben jako Engelhardtová. Docela mu to jde.“

BONRÁT: “ Hote, pojď jim napomoct.“

HOTE: “ Z hraní jsem vyrostl.“

BONRÁT: “ Pomůžeme kolegům,……. Těm velkým.“

HOTE: “ Mladým komisařům pomáhá Engelhardtová. Tak jdeme.“ Spolu odešli pomoci zlodějům. Jak jinak tento případ mohli skončit? Mladá generace dálniční policie vyhráli nad zloději, kteří byli všichni mrtví. Po této hře se pak děti zapsali kromě Natálky, do malých závodů ve slalomu. Tento závod se uskuteční v poslední den, kdy jedou zpátky do Kolína nad Rýnem.

9. den……. Jak dálniční policie slíbila, šla na závody Jochena, které se konali na Kitzsteinhornu. Závodili snowbordisté tak i lyžaři v místním SNOWPARKU na různých rampách a překážkách. Každý závodník či závodníci měli svoji natrénovanou sestavu, měli svá čísla, podle kterých jezdili. Počet závodníků byl kolem 20 závodníků, závodníci neodejdou s prázdnou. Dostanou 1 500€ pro nákup sportovního oblečení ve vybraných obchodech a státech a ještě j tomu drobné dárečky. Závody probíhali bez komplikací a dodržovala se pravidla. Když Jochen s kamarádem jeli svoji sestavu, dálniční policie zaujala místa a fandila jim, jak nejvíc mohli. Jochen s kamarádem dostali ty nejvyšší body od poroty a prozatím vedly. Zamíchat kartami ještě mohli tři závodníci, ale Jochen s kamarádem nasadili dosti vysokou laťku a také vyhráli na plné čáře. Po závodech se Jochen s kamarádem ještě drželi ve SNOWPARKU a dálniční policie vzala Jochenovi jeho výhru do penzionu. Když se naši dovolenkáři dojeli do penzionu, kde si chvíli odpočinuli, tak děti vytáhli své rodiče na něco sladkého do města.

…….pokráčko zas příště……..

Alpský vzduch 2/4

12. 4. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

2. den……. Po snídani dovolenkáři vyrazili směrem na Zell am See, kde středisko níže položené než Kitzsteinhorn. Počasí se dneska střídalo jako ponožky – svítilo slunce, mraky, mlha a padal sníh. I ve středisku Zell am See to také moc dobře nevypadalo – teplota pod bodem mrazu, padal sníh, mlha a foukal silný vítr. Lyžaři vyjeli třemi kabinkovými lanovkami na vrchol okolo 2 000m.n. m. Když dorazili na vrchol, moc se jim to tu nelíbilo.

ELENA: “ Na slunce to tu moc nevypadá.“

ANDREA: “ Tak to tu asi brzy zapíchneme.“

JOCHEN: “ A nebo si můžeme udělat volný den.“

SEMIR: “ Co to zkusit na té sedačce níž.“

HOTE:

“ Na tý louce by to šlo.“

BONRÁT: “ Možná, že jenom na chvilku.“

Když se dohodli, tak pomalu sjeli na velkou louku, kde jezdí sedačková lanovka. Zde také foukal vítr a padal sníh, ale na sedačkové lanovce po cestě mrzali, protože to byla otevřená sedačka. Zde to sjeli pár krát a k parkovišti to sjeli po lyžích. Dětem se hrozně moc líbili úzké cesty – skiweg, které byli rovné a různě kroucené a nemuseli dělat obloučky. Tyto cesty vedli mimo hlavní sjezdovku v nějakém lesíčku, cesty pak vyúsťovala na hlavní sjezdovku. S dětmi jezdil Ben s Tinou, aby se dětem nic nestalo. Z Zell am See odjeli do penzionu, kde si odpočinuli a pak odešli na procházku po městečku Kaprun. Došli až na místní hrad, který byl zamčený, po cestě obhlíželi vystavěné auta u hotelů a jednoho malého muzea, které se nachází přímo v hotelu. Do muzea nešli se podívat, protože se chtěli podívat na místní kostel s hřbitovem a mezi malými uličkami sešli zase do centra. Směrem do penzionu se zastavili v místním obchodním domě do potravin. Všichni chlapy šli obdivovat vláčky a zbytek šel do potravin. Martin a Péťa si museli koupit velký popcorn – sladký a slaný. I ostatní rošťáci si koupili něco sladkého na zub. Po cestě do penzionu si Péťa nesl hrdě svůj popcorn.

3. den……. Kaprunské údolí se probudilo do zasněženého dne, z mraků se celý den sypal sníh, jako kdyby se protrhala nějaká nekonečná sněhová peřina. Dálniční policie se rozhodovala, co budou dělat. Venku před penzionem se dohadovali, co budou podnikat.

BEN: “ Jak to dneska vidíte chlapci a děvčata.“

HOTE: “ Já to vidím, že každý si půjde po svých představách.“

BONRÁT: “ My jedeme se podívat do Salzburgu.“

ELENA: “ My to zase okoukneme na ledovci.“

TINA: “ Tam bude nejhnusněji, než tady u parkoviště či v Zell am See.“

JAN: “ Necháme se překvapit.“

SEMIR: “ No tak by vyrážíme do Zell am See.“

TOM: “ Náš cíl bude u parkoviště.“

HARTMUT: “ Já s Natálkou se k vám přidáme. Jestli vám to nevadí.“

TINA: “ Ale vůbec ne.“

HOTE: “ A co ty Bene?“

BEN: “ Jedu za jedním mým kamarádem. Dlouho jsme se neviděli.“

SEMIR: “ Čím tam chceš jet?“

BEN: “ Budeš divit. Půjčil jsem si auto. Tino, půjčíš mi mapu.“

TINA: “ Né aby z ní bylo salátové vydání.“

BEN: “ Budu se o ní starat, jako kdyby byla moje.“

BONRÁT: “ A co můj syn bude dělat?“

HOTE: “ Bude se námi otravovat v Salzburgu anebo budeš tady?“

JOCHEN: “ Ne, pojedu s vámi. Potřebuji něco v Salzburgu a navíc tam mám sraz.“

BONRÁT: “ Že by s nějakou slečnou?“

JOCHEN: “ To zrovna né, ale s kamarádem.“

Když se tak hezky rozhodli tak učinili. Ben si půjčil BMW z autosalonu, který je pár kroků od jejich penzionu a také tam je i benzínka. Po celý den hustě sněžilo, že napadalo několik centimetrů nového sněhu. Večer sněžení ustávalo a až nespadla ani vločka. Dovolenkáři si došli na večeři, kromě Bonráta, Hota a Jochena, kteří se trochu zdrželi. Hote volal Tině, aby je informoval, kde jsou, Tina odešla z jídelny, protože tam byl takový hluk.

TINA: “ Hote, co se děje?“

HOTE: “ Jak si trčíme v koleně na dálnici. U vás budeme tak až za 2-3 hodinky. A večeři nám schovávat nemusíte.“

TINA: “ To si necháte ujít grilovanou kýtu.“

HOTE: “ Málem jsem na to zapomněl jako smrt, to nám ji vemte.“

TINA: “ Dobře, já to tu nějak zařídím.“

HOTE: “ Díky, ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Oba dva součastně zavěsili. Tina jim zařídila úschovu večeře. A pak se vrátila zpátky do jídelny.

HARTMUIT: “ Copak se jim stalo?“

TINA: “ Nehoda na dálnici, mám je čekat za 2-3 hodiny.

ANDREA: “ Práci si musí brát i na dovolenou.“

Mezi osmou a devátou dorazili poslední členové party. Když si trochu tak si ohřáli v malé kuchyňce svou večeři v penzionu.

4. den……. Tento den se umoudřilo počasí, trochu padali vločky, ale mraky se trhali a sluníčko se snažilo vykouknout, až se mu to podařilo v dopoledních hodinách, ale mraky se pořád drželi nad údolím. V jídelně v „hlavním stanu“ běžela televize v LIVE přenosem, jako to vypadá na ledovci Kitzsteinhorn a v Zell am See. Právě běžel Kitzsteinhorn, která svítilo sluníčko a modré nebe. Dálniční policie byla jako poslední na snídani. Tina, Elena, Andrea a Jochen pomohli sklidit nádobí ze všech stolů v malé jídelně pro 45 lidí. Hote se Semirem se koukali na LIVE přenos, Tom, Jan, Ben a Hartmut odvedli děti do pokojů, aby se v klidu převlékli do lyžařského.

HOTE: “ Tak dnešní cíl bude jistý.“

SEMIR: “ Po několika dnech.“

Dnešní den konečně svítilo sluníčko a dálniční policie vyrazila na Kitzsteinhorn. Bylo tam nádherně, sníh se jenom třpytil pod slunečními paprsky, i když bylo tak nádherně, denní teplota se pohybovala kolem -14 °C. Když se pomalu blížil čas oběda, vyjeli lanovkami až ke stanovišti malého vláčku, který je vyvezl na vrchol Kitzsteinhorn. Než šli na ten oběd, ještě si udělali malou procházku tunelem ve skále (měří přes 300 metrů), který je zavedl na jednu vyhlídkovou plošinu, ze které je vidět lyžařské středisko a na ostatní vrcholky. Za tak krásného dne bylo vidět až na Zugspitze (nejvyšší hora Německa) a Grossglockner (nejvyšší hora Rakouska). Zde si udělali skupinovou fotku, pak se tímto tunelem vrátili zpátky a šli si sednout do restaurace. Po obědě Jochen vyzkoušel své nové lyže, které měli na obou dvouch stranách ohnuté špičky na horu. S těmi to lyžemi e dá krásně vyblbnout ve SNOWPARKU na různých aktících, který se nacházel poblíž ledového iglú, kde byli vystavěné auta švédské značky Volvo v prosklených boxech a pak jedno přímo v iglú. Ve SNOPARKU Jochen jezdil se svým kamarádem.

5. a 6. den……. Tyto pěkné sluneční dny jim vydrželi až konce jejich pobytu. V iglú se dlouho zdržovali – hlavně pro děti, zde byli udělané atrakce. V iglú bylo několik místností, ve kterých návštěvníci mohli, seděl v ledových křeslech či výklencích, které byli potaženy kožešinou. U ledového baru se mohli koupit studené tak i teplé nápoje. Venku stál malý stánek s občerstvením. Tak si aspoň dali teplý čas či svařák.

…..pkráčko zas příště…….

Povídka č.95: Alpský vzduch 1/4

10. 4. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Dálniční policie se dohodla na zimní zájezd do rakouských Alp do lyžařského střediska Kitzsteinhorn do městečka Kaprun a kousek od Kaprunu je další lyžařské středisko Zell am See, které je menší a má menší nad mořskou výšku než ledovec Kitzsteinhorn, ale je tam nádherně. Dálniční policie si tento zájezd udělala na 11 dní. K vrchním komisařům se přidali, Hote s Bonrátem, dále Elena s Janem + jejich děti, Hartmut s Natálkou, Tomův kamarád Ben a na poslední chvíli se přidal i Jochen.

Rodina Kranichova neměla čím jet na tento zájezd, který si zařídili přes jednu cestovní kancelář, kam pojedou svými vlastními auty. Tinin s Tomův mercedes byl úplně na odpis, protože do jejich mercedesu narazil opilý řidič, který si spletl svoji adresu, když se vracel z jedné oslavy. Černý mercedes si klidně stál před jejich domem a v ranních hodinách byl mercedes na šrot. Tině a Tomovi se nechtělo jet služebním autem a tak Tinin otec je pozval do svého autosalonu. Otec je už vyhlížel z okna ze své kanceláře. Šedostříbrný mercedes přijel na parkoviště před autosalon.

TOM: “ To ti tvůj otec pořádně nevysvětlil, co chce?“

TINA: “ Ne. Jenom řekl, že máme přijet.“ Oba dva vešli do autosalonu, kde se jich ujal Tinin otec. v autosalonu byla krásně nablízkaná auta značky Škoda.

OTEC: “ Ahoj.“

TINA, TOM: “ Ahoj.“

TINA: “ Tak co máš tak důležitého?“

OTEC: “ Takové malé překvápko.“

TOM: “ Tak sem s ním.“

Otec jim ukázal nový model rodinného vozu Škoda Superb Combi, který stál u hlavního vchodu do autosalonu. Otec jim řekl, jakou to má výbavu, funkce různých tlačítek, novinky ve voze, které nemají stará vozidla a další věci. Tina s Tomem jenom poslouchali a tajil se jim dech, protože to bylo krásné auto a bylo dosti luxusní, které stálo v autosalonu. Tina s Tomem si postupně sedli na místo řidiče, no okoukli ho ze všech stran.

TOM: “ Pěkný autíčko.“

OTEC: “ Myslím si, že to je pro rodinu jako stvořený.“

TOM: “ Tobě se nelíbí?“

TINA: “ Ale ano. Je to zase něco jiného.“

OTEC: “ Česká výroba je něco jiného než německá a další automobilky. A jak to dopadne z vaším mercedesem?“

TINA: “ Je úplně na odpis. Jeho automobilka zařídí jeho sešrotování.“

OTEC: “ A teď se dozvíte, proč jste přišli. Ale chtělo by klidnější místo.“

TOM: “ V tom něco bude.“ Všichni tři se odebrali ven před autosalon k šedostříbrnému mercedesu. Otec jim pověděl, co se stalo a proč je zavolal. Že by dostali to samý Superb, co stojí v autosalonu, který bývalý majitel nechce, protože mu nějak nevyšli peníze a i troch měl problém v rodině. Otci by bylo líto auto, aby několik týdnů či měsíců stálo u nich v garáži a tak to právě nabídl Tině a Tomovi, kteří jedou na dovolenou. Po pár minutách přijel na parkoviště kamion s novými vozy. Otec je šel převzít. Na kamionu stálo úplně stejné auto – Superb, které stálo v autosalonu.

TOM: “ Hned bych ho bral všemi deseti.“

TINA: “ Ty ses nějak do toho auta zamiloval.“

TOM: “ A ty snad né. Tino, vždyť to auto můžeme mít jako za hubičku. Pokud majitel nebude chtít plnou cenu, tak na tom vyděláme.“

TINA: “ Ty bys ho bral i za plnou cenu.“

TOM: “ Ano.“ Tina se začal usmívat. “ Co se tak usmíváš?“

TINA: “ Jenom jsem si představila, jak se budou tvářit, až pojedem do Rakouska.“ Oba dva se začali usmívat. Po pár minutách přišel otec.

OTEC: “ Jak jste se rozhodli?“

TINA: “ Tak dej vědět majiteli, že si to auto vezmeme.“ Tomovi spadl kámen ze srdce a radostí se mu rozzářily oči. Tom dal pusu Tině na tvář.

OTEC: “ Tak dobře. Myslím, že jste udělali dobře. Než odjedete na dovolenou tak ho budete mít doma.“

Den odjezdu………. Naši účastníci lyžování v rakouských Alpách se sešli kolem 23:00 na jedné benzínce na dálnici A6 ve směru na Norimberk. Byli zde všichni kromě Tiny s Tomem a Bena, který bude vyzvednut v Mnichově na domluveném místě.

SEMIR: “ Tak kde jsou?“

HOTE: “ Dávají si nějak na čas.“

ELENA: “ Tak třeba jeli už bez nás.“

ANDREA: “ To by nám neudělali.“ Na benzínovou pumpu se blížilo jedno záhadné auto – Škoda Superb Combi.

HARTMUT: “ Támhle něco jede.“

JAN: “ Že by to byli oni.“

BONRÁT: “ To auto je nějak moc velký.“

HOTE: “ To se mi nějak nezdá.“ Nový automobil přijel k velké skupince lidí. Tak všichni se zakoukali na nové vozidlo rodiny Kranichovi.

SEMIR: “ Já nemám slov.“

ELENA: “ To by chtělo vysvětlení.“ Tina s Tomem přišli ke skupince.

TINA, TOM: “ Ahoj.“

SKUPINKA: “ Ahoj.“

TINA: “ Co se tak díváte?“

HOTE: “ Tak nás zaujalo vaše auto.“

SEMIR: “ Nový?“

TOM: “ Semire, ano. Je úplně nové.“

JOCHEN: “ Musím říct, že je pěkný.“

HOTE: “ Za světla si ho musím prohlédnout.“

ELENA: “ Od kdy jste přesedlali z mercedesu ke Škodovce?“

TINA: “ Od té doby co nám jeden řidič zdemoloval mercedes před naším barákem, kterého jsme přivezli z technické prohlídky.“

SEMIR: “ Ten dotyčný byl mimo.“

TOM: “ Měl skoro 3 ‰ alkoholu v krvi. Tak trochu si spletl ulici.“

BONRÁT: “ Tak pojedeme na cestu.“

Nasedli do svých aut a vyrazili směrem na Norimberk po A61 a A6. Z A6 sjeli na A9, která mířila do Mnichova. A dálnici A8 se měli sejít s Benem, ale na určené místo přijela Tina s Tomem, ale Ben ještě nikde nebyl. Ostatní se zamotali na dálničních sjezdech a výjezdech – skupinka se rozdělila. Rodina Kranichova si mezitím zašla na kafe na benzínku, když se vraceli tak se tu objevil taxík, ze kterého vystoupil Ben s věcmi. Děti se rozeběhli za Benem se přivítat.

TINA, TOM: “ Ahoj.“

BEN: “ Ahoj. Kde jsou všichni?“

TOM: “ To opravdu netušíme. Jestli někde nezabloudili.“

BEN: “ Koukám, že jste vyměnili kočár. A co je s mercedesem?“

TINA: “ Ten je na odpis. Do mercedesu narazil jiný řidič, jak si spletl svoji adresu.“

BEN: “ Snad musel být na mol.“

TOM: “ V krvi mu našli kolem 3 ‰ alkoholu. Řidičák mu sebrali na místě a na dlouho.“ Během chvilky se na tomto parkovišti objevilo Hartmutovo auto.

HARTMUT: “ Ahoj.“

BEN: “ Ahoj.“

TINA: “ Kde je Semir a spol.“

HARTMUT: “ S nimi jsem mluvil, jak si zakufrovali. A Elena s Janem nevím, kde jsou. Semir a spol. vím, kde jsou.“

TOM: “ Hote a jeho mapy z roku raz dva.“ Tině zazvonil mobil, vzala ho, volala jí Elena. Tina si šla sednout do auta a řekla jí, jak se dostanou na danou benzínku.

BEN: “ A kam si zajeli?“

HARTMUT: “ Semir něco povídal o směru na Passau.“

BEN: “ Tak to jsou trochu více mimo.“

HARTMUT: “ Andrea to vzala do rukou a pomalu se vracejí zpět k Mnichovu.“

TINA: “ Elena s Janem tu jsou za chvilku. Trochu si spletli benzínky.“

BEN: “ Uděláme to následujícím způsobem. Tina s Elenou pojedou rovnou a my dva pojedeme pro Semira a Hota. Žádné námitky nejsou?“

TOM: “ Ne.“

HARTMUT: “ Ale já si udělám malo přestávku. A vezmeš to za mě.“

Během minutek přijela Elena a Jan. Udělali si malou přestávku a pak odjeli podle Benova plánu. Tina a spol. jeli dál po A8 na Salcburk. Hartmut a Ben vyrazili pro ostatní účastníky zájezdu. Všichni se společně setkali na dálnici.

1. den……. Kolem páté hodiny ranní nového dne, dálniční policie překročila německo-rakouské hranice a jejich cesta dále pokračoval po A10. Kolem 7 hodiny si udělali malo přestávku na místí benzínce. Po malé snídani si kolegové prohlédli Tinin a Tomův nový kočár. Barva byla béžová cappuccino metalíza.

I ostatní řidiče zaujalo toto nové auto, protože to je nový model, který se ještě neprodává v autosalonech a Tinin otec měl v autosalonu předváděcí vůz a taky mohl přednostně tento vůz prodávat, ale v malém množství, než se dostane do oběhu do všech autosalonů. Po snídani jejich cesta pokračovala dál směrem na Bischofshofen-Taxenbach-Zell am See-Kaprun. Když kolem 9 hodiny dorazili do Kaprunu tak se ubytovali v soukromém penzionu Steiner, který měli celý pro sebe, a toto ubytování jim zařídila cestovní kancelář, od které jeli na tuto dovolenou. Skipasy na vleky dostali od majitele cestovní kanceláře, který zde dělá delegáta a bude vždy jim nápomocen po celý zájezd. S nimi ještě byla jedna větší skupinka s Německa, která byla ubytována v tzv. „hlavním“ penzionu a přijeli autobusem. Když už měli v ruce skipasy tak se oblékli a vyrazili na svah. Tom šel vyndávat lyže z boxu, do kterého se vejde plno věcí. Přišla za ním Tina.

TINA: “ Tome, nech tu moje a Péťovi lyže.“

TOM: “ Péťovi něco je?“

TINA: Ne, není. Nějak ho zmohla ta cesta. A teď na hoře spí. Když s Martinem celou dobu blby.“

TOM: “ Dobře. A co budete dělat?“

TINA: “ Že bychom se jeli podívat na kaprunský ledovec.“ V údolí Kaprunu svítilo slunce a na ledovec Kitzsteinhorn se sbíhali mraky.

TOM: “ Po dlouhém rozhodování jsme se dohodli, že pojedeme sem.“ V údolí bylo ještě jedno malé středisko – Maiskogel o dvouch sedačkových lanovkách a sjezdovky byli dosti široké. Od jejich penzionu to bylo asi tak 10-15 min pěšky.

TINA: “ To tam můžete dojít pešky.“

TOM: “ To taky půjdeme…….“ Tom se nějak zamyslel.

TINA: “ Že v tom zase něco bude.“

TOM: “ Tak mě napadlo, že bys nám tam mohla odvést lyže a lyžáky. A my bychom tam pomalu došli pěšky.“

TINA: “ To my bylo hned jasný.“

TOM: “ Úplně to na tobě vidím, že to pro nás uděláš velmi ráda.“ Dal Tině pusu na rty. Tato skvělá zpráva se rozkřikla po celé partě. Tom naskládal všechny lyže do boxu na Superbu a lyžáky a přilby pro děti se sedali pěkně do kufru. Celá parta se vydala směrem k Maiskoglu. O pár minutách vyjel Superb na cestu a sešli na parkovišti. Tina s Péťou odjeli se podívat na Kitzsteinhorn, z parkoviště se vyvezli kabinkovými lanovkami až do Alpicentra, kde je takové výchozí místo, na všechny strany střediska. Tina s Péťou zde strávili hodně času, i když nebylo moc dobré počasí, foukal vítr a slunce bylo zalezlé. V Alpicentru si dali něco dobrého na zub a pak zase sjeli kabinkami na parkoviště. Odjeli do penzionu, kde se trochu prospali. Naše parta si užívala sluníčka v jedné malé hospůdce, kde byla na malém zakousnutí před večeří.

HARTMUT: “ S tím servisem jsi to vymyslel dobře.“

TOM: “ Ani nevím, jak mě to napadlo.“

ANDREA: “ I kopec je ideální pro první den.“

HOTE: “ Pro nás důchodce akorát.“

Ještě několik krát svah sjeli a kolem půl třetí Tom volal Tině. Tina s Péťou hrály pexeso na manželské posteli. Měli smíchaná asi tři pexesa dohromady a šlo jim moc dobře. Tina sáhla po zvonícím mobilu na očním stolku vedle postele.

TINA: “ Ahoj. Něco se děje?“

TOM: “ Mohla bys pro nás přijet tak na půl čtvrtou?“

TINA: “ Dobře. Doufám, že do té doby dohrajeme pexeso.“

TOM: “ A co Péťa?“

TINA: “ Už je mu líp.“

TOM: “ Tak to rád slyším. Zatím ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila. Domluvený čas Tina s Péťou přijela na parkoviště pro naše lyžaře. Naskládali všechny lyže do boxu na střeše, lyžáky do kufru a normální bohy na nohy, aby se jim lépe šlo do penzionu. Tina odvezla Hota a Bonráta do penzionu a ostatní šly pěkně po svých i malý Péťa. Když se blížil čas večeře tak se celá parta vydala na večeři do „hlavního stanu“ centrálního penzionu, kam chodili na večeře a snídaně. V penzionu ve sklepě se nacházel malý bar, kam se chodilo po večeři, ale také ještě před večeří na dobrý alkohol,……. V baru se moc dálniční policie neuchytila, protože místa byla nabrána velkou skupinou a tak se odebrali do svého penzionu, kde si chvíli sedli do společenské místnosti a pak ulehli do svých postelí.

…..pokráčko zase příště……

Vymahač dluhů 5/5

3. 4. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V úkrytu……. Heiko a Werner si dávali snídani, když Werner si všiml, že k jejich domku jedou dvě neznámá auta.

WERNER: “ Jedou sem nějaká dvě auta.“

HEIKO: “ Ale na Filipa a Marcela to nevypadá.“

WERNER: „Ale kdo?“

HEIKO: “ Necháme se překvapit.“ Octavie a BMW přijeli k domku. Všichni vystoupili z aut, Filip s Marcelem je zavedli za Heikem a Wernerem.

HEIKO: “ Koho jste to přivedli?“

FILIP: “ Jsou od dálniční policie, vyšetřují tu banku.“

SEMIR: “ Gerkhan a to je moje kolegyně Kranichová. Chceme vám pomoct.“

WERNER: “ My si poradíme sami.“

MARCEL: “ Já a Filip jsme jim všechno řekli. Když jim řekneme, co nejvíce, tak se nám postarají o menší tresty.“

FILIP: “ Mějte rozum.“

TINA: “ Vaši kamarádi mají pravdu. Ale pokud si chcete pomoct sami, vy zase můžeme jít.“

Semir s Tinou pomalu odcházeli z domku.

HEIKO: “ Jestli to tak je, tak se vám pokusíme všechno říct.“ Tina se Semirem se zastavili a vrátili se zpátky.

SEMIR: “ Tak povídejte.“

HEIKO: “ Patrik Arens chce po nás 10mil €, protože jsme mu jako malý kluci ukradli jeho peníze. Pak si nás jednou odchytil. A řekl, až budeme dospělí tak, že bude chtít zpátky ty prachy a že si nás sám najde. Arens se ozval asi tak před měsícem ať mu dáme jeho peníze.“

TINA: “ A odkud měl Arens ty peníze?“

WERNER: “ Arens velice rád hraje hazardní hry v kasinu. A ty peníze vyhrál v kasinu.“

SEMIR: “ To měl nějaké velké štěstí.“

HEIKO: “ Tyhle ty peníze pak půjčoval po lidech, když měli nějaké finanční problémy. Většinou to chtěl zpátky a ještě s většími úroky, a když mu to nedali, byl schopný ty lidi i zabít, že mu nechtěli dát peníze.“

FILIP: “ A co ten strážný a pokladní?“

TINA: “ Z nemocnice nám přišla zpráva, že oba dva budou v pořádku.“

SEMIR: “ To jste je museli postřelit.“

HEIKO: “ Chtěli jsme, aby to vypadlo věrohodně.“

TINA: “ Máte štěstí, že nejsou mrtvý. Kdyby se Arens ozval tak nám dejte vědět. Pak se dohodne, co budeme dělat dál.“ Dala na stůj svoji vizitku. Tina se Semirem odešli z baráku. Stáli u svých aut.

SEMIR: “ To mi je pěkná partička.“

TINA: “ Aspoň, že se přiznali.“

SEMIR: “ A co na to řekne Schrankmannová.“

TINA: “ Necháme se překvapit.“ Každý nasedl do svého auta, odjeli na služebnu, kde jim Andrea řekla novinky.

Na služebně……. Tina se Semirem se zastavili u Andrey.

ANDREA: “ Hledala jsem něco o tom Patrikovi Arensovi. Řídí jednu firmu v centru města, kde půjčuje lidem peníze, když jsou ve finančních problémech. Také si rád zahraje v kasinu, kde dost často vyhrává. Půjčené peníze pak vrátit ještě větším díškem, než si je půjčili.“

SEMIR: “ A Hartmut?“

ANDREA: “ Ještě se neozval. A co ta parta?“

TINA: “ Přiznala se, že vyloupila banku a že ty peníze dluží Arensovi.“ Zazvonila Andreina telefonní linka.

ANDREA: “ Schäferová, dálniční policie……. Je tu, předám.“ Andrea překryla rukou mluvítko od sluchátka. “ To je Schrankmannová.“

TINA: “ Ta mi ještě dneska chyběla.“ Andrea předala Tině sluchátko. „Kranichová,…….“ U Semira v kanceláři zvonil telefon a tak ho šel zvednout.

SEMIR: “ U telefonu Semir.“

HARTMUT: “ Tady je Hartmut.“

SEMIR: “ Ahoj, máš něco?“

HARTMUT: “ Ano, pro by, jsem asi nevolal. Začnu tím tranzitem, který je čistý jako sklo a je napsané na Heika Schumana. V tranzitu byli akorát otisky té bandy.“

SEMIR: “ A našel jsi něco pod jménem Heiko Schuman.“

HARTMUT: “ Nemá ani čárku v trestním rejstříku.“

SEMIR: “ A co ty ostatní auta z toho vrakoviště?“

HARTMUT: “ Co jsem zjišťoval podle čísla z motoru, tak polovina se zúčastnila pár nehod a byla rychle odstraněna ze světa. Jak vám to jde, bez Engelhardtové?“

SEMIR: “ Naprosto dobře. A Tina je stejná jako Engelhardtová.“

HARTMUT: “ To jsem si hned myslel.“

SEMIR: “ Ještě něco jsi našel?“

HARTMUT: “ Ne, to je všechno.“ Semir se loučil s Hartmutem, Semir šel za Tinou a Andreou, kde se Tina loučila s almarou.

SEMIR: “ Co chtěla?“

TINA: “ Chce být v obraze.“

ANDREA: “ A co říkala na tu partu?“

TINA: “ Nic. Ať jim pomůžeme. Vlastně z jejího rozhovoru vyznělo, že si máme dělat, co chceme.“

SEMIR: “ Ta je teda dobrá.“

ANDREA: “ Nepřipadá vám poslední dobou nějaká divná?“

TINA: “ Třeba si někoho našla.“

ANDREA: “ Ona a přítel? To mi nějak nesedí.“

SEMIR: “ Možné je všechno.“

Další den……. Patrik Arens přiletěl z Nizozemka do Kolína, kde si bude vyřizovat účty s malou partou, která vykradla banku. Arens se ozval Heikovi na jeho mobil. Heiko se ozval Tině na mobil. Tina byla ve své kanceláři, kde něco hledala v papírech.

TINA: “ Kranichová.“

HEIKO: “ Tady je Heiko. Měl jsem se ozvat, až se mi ozve Arens.“

TINA: “ A ozval?“

HEIKO: “ Před malou chvilkou jsem s ním skončil hovor.“

TINA: “ Řekl, kde se máte všichni setkat?“

HEIKO: “ Mluvil o nějaké staré příjezdové cestě u A44 na 123km.“

TINA: “ Vím, kde to je. Poblíž dálnice jsou bývalé kasárny německých vojáků. A v kolik?“

HEIKO: “ Přesně v poledne.“

TINA: „To je ani né za necelé 2 hodiny. Ještě se stavíme za vámi, abychom se dohodli na podobnostech.“

HEIKO: “ Dobře. Já je všechny zavolám.“

TINA: “ Díky. Zatím naschle.“ Zavěsila a do její kanceláře přišel Semir.

SEMIR: “ Něco se snad děje?“

TINA: “ Arens se ozval, dneska v poledne u bývalých vojenských kasáren.“

SEMIR: “ To je blízko dálnice A44.“

TINA: “ Přesně tak. Řekla jsem jim, že se u nich zastavíme.“

V úkrytu bandy……. Jak Tina slíbila, přijela se Semirem k bandě, jim vysvětlit co a jak bude. Když se blížil čas předání peněz tak se dálniční policie a banda přesunula k bývalým vojenským kasárnám. Arens už byl na místě a měl na mysli dvě věci – dostat své prachy a pak se jim zbavit a to na dobro. Semir s Tinou vešli do kasáren, kde si rozdělili cestu, Hote s Bonrátem obklíčili kasárny, spolu s dalšími kolegy. Werner, Heiko, Marcel a Filip vešli do karosáren, kde už byl Arens a čekal na své prachy.

ARENS: “ Slyšel jsem, co jste udělali, abyste mi vrátili moje peníze. To se vám fakt moc povedlo. Tak mi je konečně dejte.“

HEIKO: “ Tady jsou.“ Ukázal Arensovi tašku s penězi, kterou mu předal pěkně z ruky do ruky. Arens se do té tašky podíval, aby ho náhodou neoklamali. Vzal do ruky jeden svazek peněz a prolistoval si peníze, jako když počítačka peněz počítá kolik je v daném balíčku peněz.

HEIKO: “ Když už máte své peníze, tak bychom mohli jít.“

ARENS: “ Ale zajisté.“ Kluci pomalu odcházeli pryč, ale Arens zjistil, že ty peníze jsou falešné, jenom otištěné papírky, které byli nastříhané na velikosti euro bankovek. Arens šáhl po své zbrani a vystřelil po odcházejících chlapcích, Arens postřelil Filipa a Marcela do nohou. Werner a Heiko se hned o ně postarali, Tina se Semirem se tu objevili ve správný čas. Tina šla okouknout, co se klukům stalo a Semir si zatím podal Arense, který se bránil střelbou. Po okouknutí kluků šla Tina napomoct Semirovi, který se přemístil do další budovy. Před další budovou byli modré, železné sudy, které byli naplněné benzínem, které si nechávají vojáci, když tu mají nějaké cvičení.

TINA: “ Bacha na ty sudy.“ Jeden sud začal vytékat po jedné kulce od Semira. „Pokud nechceš skončit…….“

SEMIR: “ Tak odlákej jeho pozornost.“

TINA: “ Proč zrovna já?“ Semir na Tinu blbě podíval. “ Že jsem se vůbec ptala.“ Tina přeběhla za malý betonový sloupek a Semir jí chránil záda. Semir po pár minutách přiběhnul za Tinou., střelba mezi nimi zesílila, ještě jim pomáhali kolegové. Arens ustupoval ke svému autu, ale policie mu byla v patách. Arens nasedl do svého auta, ale pořád se bránil střelbou. Tina byla schovaná ze jedním betonovým sloupem, namířila na jeho pneumatiky pár kulek vystřelila a pár se zakousli do zadních pneumatik. Arens ztratil nad vozidlem kontrolu a narazil do velkého železného barelu na sběrnu dešťové vody. Železný barel se na Arensovo auto spadl, Arens při nárazu hlavou narazil na volat a z auta se ozýval klakson. Kolegové šli napomoct Arensovi, který žil, vytáhli ho z auta a lékaři si o Arense postarali, jako o Filipa a Marcela.

Následující den se Werner a Heiko stavili na služebně dálniční policie, aby jim poděkovali, že se jejich případ tak brzy vyšetřil a že budou mít jenom podmínku ve svých trestných rejstřících a Arens se ke všemu přiznal, co udělal. Všechny peníze se vrátili do rukou řediteli vykradené banky, strážný a pokladní se zotavili a zpět se vrátili do banky na svá pracovní místa.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Vymahač dluhů 4/5

1. 4. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V dílně……. Zde byl akorát jeden pracovník Joachim Schneider. Už měl pletky s policií a seděl za malou věc s auty, kterou jim přišila Tina s Martinem, když ještě dělali na kolínské kriminálce, která se zrušila a Tina přestoupila k dálniční policii a Martin šel na protidrogové.

Když Tina přišla do dílny, hrála dosti nahlas hudba z rádia a Joachim ležel pod autem. Tina ztišila rádio.

JOACHIM: “ Šéfe, tu káru budu mít do večera hotovou.“ Tina mlčela a Joachim vylezl z pod auta. “ A to je mi milé překvapení. Komisařka Tina Berghammerová. Jste nějak pěkně vyfiknutá, že by šéfka na kriminálce? Pořád u kriminálky? Co pak tu chcete?“

TINA: “ Pár otázek. U kriminálky nejsem, ale u dálniční policie. Šéfová nejsem, ale držím si místo vrchní komisařka Tina Kranichová.“

JOACHIM: “ Tak už vdaná. Tak přejdeme k věci. Jaké to jsou otázky?“

TINA: “ Znáš jistého Filipa Baumana?“

JOACHIM: “ Toho znám. Pracuje tady už několik let. Ale je to hodný klučina.“

TINA: “ A mluvil jsi s ním?“

JOACHIM: “ A co za to?“

TINA: “ Ještě tě nepřešla zlost? Byl na nás pěkně naštvaný.“

JOACHIM: “ Postupem času jsem na to zapomněl. Tak já to teda povím.“

TINA: “ Tak mluv.“

JOACHIM: “ Jak jsem říkal už je tu několik let. Bydlí u jedné přítelkyně. Občas ho tu tady vyzvedávala.“

TINA: “ A jméno?“

JOACHIM: “ Jestli jsem uslyšel dobře – Petra.“

TINA: “ Nechodil někdo za Filipem, sem do dílny, nebo jestli s někým netelefonoval. Potřebujeme jeho další komplice.“

JOACHIM: “ Komplice? Něco snad udělal?“

TINA: “ Ano, udělal. Ještě se třemi kamarády dneska vyloupil jednu banku v Kolíně-sever.“

JOACHIM: “ To je snad vtip? Jednou volal s jedním a oslovoval ho Heiko a taky tu jednou byl, ale spolu odjeli do nějakého domku.“

TINA: “ A kdy to taky bylo?“

JOACHIM: “ Už nevím. Několik měsíců to už bude.“

TINA: “ A dneska tu Filip byl?“

JOACHIM: “ Dneska mě volno a zítra tu měl být. Ještě něco?“

TINA: “ To je zatím všechno. Kdyby něco zase tu se objevím.“

JOACHIM: “ Rád vás tu zase uvidím. V tomto oblečku vypadáte k nakousnutí…….“

TINA: “ Díky za kompliment. Ale už jsem zadaná, máš už smůlu.“

JOACHIM: “ To je škoda.“

TINA: “ Ještě se vrátím k Filipovi. To je všechno, co o něm víš?“

JOACHIM: “ Ano, to je vše.“

TINA: “ Díky za informace.“ Už pomalu odcházela ke dveřím.

JOACHIM: “ Děkuji za milou společnost.“ Lehnul si pod auto a Tinu při odchodu zapla hudbu na plné pecky, když přišla do dílny. Nasedla do auta a odjela na služebnu.

Na služebně……. Semir se ve své kanceláři připravoval, jak to hezky všechno vychrlí na zastupující šéfovou Tinu Krachovou. Když Tina přišla na služebnu tak Hote s Bonrátem byli v terénu, Andrea byla už doma, kvůli dětem. Semir byl ve své kanceláři, kam mířila Tina

SEMIR: “ Jen se usaď.“ Semir Tinu nasměroval na jeho křeslo, kam si Tina bez keců sedla. “ Prověřil jsem tu SPZ, která patří jedné firmě, ale ta už dávno zkrachovala. Také se ozval Hartmut, který nám poslal otisky z toho tranzitu. Otisky patří jistému Marcelovi Oswaldovi a Wernerovi Schwabinskému. Marcel Oswald pracuje jako manažer v jedné cestovní kanceláři. Marcel, Werner a Filip se znají od mala, navedla nás jedna fotka, která jednu vypadla v tranzitu. Ale ještě nevíme, kdo je ten čtvrtý.“ Ukázal Tině danou fotku. “ Nikdo z nich nebyl ani jednou trestaný. To nevíme u toho čtvrtého. Filip a Marcel mají trvalé bydliště, ale u Wernera jsme řádnou adresu nenašli anebo je neznámá. Jsi spojená s mojí prací.“

TINA: “ Ale ano, nemá žádné výčitky. Ten čtvrtý se jmenuje Heiko. A Filip bydlí s přítelkyní Petrou a taky jednou s někým odjel do nějakého domku.“

SEMIR: “ Odkud to vše víš?“

TINA: “ Říkejme tomu tajný zdroj informací.“

SEMIR: “ A to ti řekli v té dílně?“

TINA: “ Ano.“

SEMIR: “ Neměli bychom si promluvit s Filipem anebo s Marcelem?“

TINA: “ Máme stejný nápad.“

SEMIR: “ Tak já zítra zajedu za tím Marcelem a naše šéfka zajede do té dílny, kde získala ty zajímavé informace.“

TINA: “ Když jsme se tak pěkně dohodli, tak já můžu jít domu.“

SEMIR: “ Teď v šest hodin?“

TINA: “ Ano, děti volají. Maminka s otcem jdou se kulturně vzdělávat.“

SEMIR: “ Tak to jo…….“ Tina vstala ze židle a zastavila se mezi dveřmi do kanceláře.

TINA: “ Jestli tě potěší slova šéfové, že můžete jít domů, protože dneska toho moc už neuděláme a dneska jsme toho udělali víc, co je potřeba pro případ.“

SEMIR: „Jestli to myslíš vážně, tak děkuji.“

TINA: “ Než si to rozmyslím.“

SEMIR: “ Jeden malý technický problém?“

TINA: “ Jakej?“

SEMIR: “ A čím se mám dopravit za Marcelem a domů?“ Tina zašla do kanceláře Engelhardtové, Semir pozoroval, co Tina dělá. Stál mezi dveřmi do kanceláře. Tina šáhla do jednoho ze šuplíků psacího stolu. Vytáhla jedny náhradní klíče od nového služebního vozu. Tina přišla k Semirovi a klíče držela mezi palcem a ukazováčkem za kroužek klíčků.

SEMIR: “ Engelhardtová nebudeme mít radost.“

TINA: “ Engelhardtová o to ví a tak se trochu pojistila.“ Semir chramstnul po klíčích a ani nepoděkoval Tině a rychle zmizel ze služebny. Tina nevěřila svým očím, zhasla u šéfky v kanceláři a také odjela domů za dětmi. Tina dělala úkoly s Puťou v jeho pokojíčku, když Tině zazvonil mobil v kuchyni na stole. Tina rychle podepsala Péťovi úkol a šla zvednout mobil.

TINA: “ Ahoj, miláčku.“

TOM: “ Ahoj, neruším.“

TINA: “ Ale vůbec ne. Snad se na školení nenudíš.“

TOM: “ Tak mám velmi dlouhou chvilku a nudím se.“

TINA: “ A chceš si tu chvilku zkrátit.“

TOM: “ Tak můžeš začít, jaký máte pěkný případ.“ Tina začala vyprávět Tomovi, jaký mají případ. Jejich rozhovor se protáhl na velmi dlouhý čas a Tom si aspoň zkrátil dlouhou chvíli ve svém hotelovém pokoji.

Druhý den………. Tina zajela do dílny za Filipem Baumanem. V dílně ji opět potkal Joachim Schneider.

JOACHIM: “ Jste tu nějak brzy.“

TINA: “ Přišla jsem za Filipem.“

JOACHIM: “ Je tady, zajdu vám pro něho.“

TINA: “ Díky.“ Tina počkala před dílnou, než Joachim přišel s Filipem. Když přišli Joachim s Filipem, Joachim ještě malou chvilku zůstal.

FILIP: “ Kdo jste a co chcete? Mám plno práce.“

TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie. Přišla jsem kvůli té včerejší akci v Kolíně-sever, kde byla vyloupena banka.“

FILIP: “ A co já s tím mám společného. Včera jsem byl tady.“

JOACHIM: “ Myslím, že bys měl říct pravdu. Včera jsi tu nebyl.“

FILIP: “ Nepleť se do toho.“

TINA: “ Prozradila vás nášivka střeleckého klubu Mayer a tetování štíra. A další dva kolegy jsme identifikovali pomocí portrétů, nám dal majitel vrakoviště – Storm, kde jste také pracoval. Werner Schwabinski a Marcel Oswald vám nic neříkají.“

FILIP: “ Ale já jsem žádnou banku nepřepadl. Ne.“

TINA: „Já si myslím něco jiného. Nevím, jestli tu banku udělali z vlastní vůle, ale když se na vás koukám, tak jste to pro někoho udělali, protože by vás to nenapadlo.“

JOACHIM: “ Já na tvém místě bych to vyklopil rovnou, protože by ti mohla komisařka Kranichová pomoct. Mně taky jednou pomohla a dostal jsem nízký trest za, co jsem udělal.“

TINA: “ S Joachimem musím jenom souhlasit. Mohli byste dostat nízký trest.“

FILIP: “ Jako puberťáci jsme ukradli jednu tašku, kde bylo asi 20mil tehdejších marek. Ty peníze jsme si ukryli na jedno místo a postupně jsme si je utratili. Majitel po nás šel, až si jednoho dne odchytl náš čtyři a řekl vám, že ty peníze musíme vrátit.“

TINA: “ A tak proto jste vyloupili tu banku?“

FILIP: “ Ano, ten dotyčný se ozval Heikovi. Pokud ty peníze mu nedáme tak nás…….“

TINA: “ Já vám plně rozumím, ale jestli vám mám s kolegou pomoct tak se musíte všichni čtyři přiznat. A znáte jeho jméno?“

FILIP: “ Já znám akorát příjmení Arens.“

JOACHIM: “ To jméno mi je nějaké povědomé. U policie se mu začalo říkat Vymahač dluhů.“

TINA: “ Takže si lidi u něho půjčili peníze a pak po nich vymáhal s většími úroky.“

JOACHIM: “ Tak to je. Myslím, že se jmenoval Patrik Arens.“

TINA: “ A kde jsou vaši kamarádi?“

FILIP: “ V jednom malém domku, kde jsou Werner a Heiko. A Marcel dělá manažera jedné cestovní kanceláře.“

TINA: “ Za Marcelem se rozjel můj kolega. „

FILIP: “ Nevím, jestli ostatní s vámi budou spolupracovat.“

TINA: “ Teď zajedeme do toho našeho úkrytu, kde se dohodneme, co dál.“

FILIP: “ Dojdu si pro bundu.“

TINA: “ Joachime, běž s ním a vrat s ním zpátky.“

FILIP: “ Vy si myslíte, že vám chci utéct.“

JOACHIM: “ Nenadávej pořád, paní komisařka s tebou to myslí dobře a ty bys ses mohl chovat slušně a pomoct ji.“ Joachim a Filip odešli do dílny. Tina mezitím zavolala Semirovi.

SEMIR: “ Ahoj Tino, jak jsi na tom?“

TINA: “ Ahoj šéfová, má Filipa Baumana zpracovaného a teď s ním jedu do jejich úkrytu.“

SEMIR: “ Dobře. Mě se mi taky na půl podařilo ho zpracovat, ale není to ještě to ono. A o co vlastně jde?“

TINA: “ Ukradli jednomu chlapovi prachy a teď je chce po nich vrátit. Tak proto vyloupili tu banku.“

SEMIR: “ Aby mu je mohli vrátit. Aby po nich nechtěl ještě větší úroky. Když se sejdeme v jejich úkrytu.“

TINA: “ Dobře.“ Oba dva společně zavěsili, přišel Filip s Joachimem, nasedli do Octavie, ale než odjeli tak Tina poděkovala Joachimovi za pomoc. Semir byl u Marcela doma.

MARCEL: “ O jakém úkrytu jste to mluvil?“

SEMIR: “ Kam teď moje kolegyně jede s Filipem Baumanem. Řekl jí to, co chtěla vědět k případu. Chceme vám pomoct.“

MARCEL: “ Tak já vás tam zavedu.“

SEMIR: “ Takhle se mi to líbí.“ Semir a Marcel odešli z bytu a odjeli do úkrytu v Kolíně-západ.

….pokráčko zas příště….

Vymahač dluhů 3/5

30. 3. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V klubu……. Tina se Semirem dorazili do klubu, kde se zeptali na informacích, kde najdou ředitele klubu nebo vedoucího. Recepční je odkázala do kanceláře samotného pana Mayera – ředitele klubu. Semir nesměle zaťukal na dveře. Ředitel odpověděl, ať vstoupí.

MAYER: “ S kým pak mám tu čest?“

SEMIR: “ Gerkhan a to je moje kolegyně Kranichová. Jsme od dálniční policie.“ Oba dva se legitimovali.

MAYER: “ To už u policie pracují tak krásné policistky. A co nás chce policie?“

TINA:

“ Přišli jsme se zeptat na jednoho vašeho člena.“

MAYER: “ A jakého máte zájem? V klubu je přes 200 členů.“

SEMIR: “ My hledáme jeho vaše člena podle tetování.“ Tina ukázala Mayerovi fotku s tetováním. Mayer chvilku přemýšlel.

MAYER: “ Možná, že vím, koho hledáte.“ Hledal v kartotéce v jedné skříňce. “ Filip Bauman. Členem byl asi 2-4 roky, pak sám podal výpověď z klubu. Na jedné ruce má vytetovaného štíra.“

TINA: “ Víte, proč?“

MAYER: “ Říkal, že se narodil ve znamení štíra a tak si nechal vytetovat někdy v pubertě.“

SEMIR: “ Měl tu Bauman nějaké kamarády?“

MAYER: “ Ano, měl. Ale asi s nimi teď netíká. A co vlastně provedl?“

TINA: “ Dneska ráno vyloupil banku a ještě s dalšími kamarády.“

MAYER: “ To bych do něho neřekl. Když jsme se spolu bavili tak mi připadal jako dobrý střelec a jeho výsledky moc dobré.“

SEMIR: “ A co třeba sourozenci, rodiče?“

MAYER: “ O nikom nemluvil.“

TINA: “ A co zaměstnání?“

MAYER: “ Pracoval u nějakého Storma. Je to firma okolo aut.“

TINA: “ Autosalon, vrakoviště, bazar, půjčovna…….“

MAYER: “ Ano, auto-vrakoviště Storm.“

SEMIR: “ A kde sídlí?“

MAYER: “ V Kolíně-Essen v ulici svatého Jana.“

TINA: “ Děkujeme za cenné informace.“ Dálniční policie se rozloučila s ředitelem Mayerem a odešla z klubu. Nasedli do Octavie a odjel směrem Kolín-Essen.

SEMIR: “ Šlápni na to. Tam se budou chtít zbavit toho tranzitu.“

TINA: “ Rozkaz.“ Sešlápla pedál od plynu a během pár minut byli na vrakovišti. Storm se podíval z okna budovy, kde to byla hlavní budova z červených cihel. Když Storm uviděl majáček Octavie, tak měl velký problém. Tina se Semirem vystoupili z auta a šli za Stormem, který stál před budovou.

SEMIR: “ Pan Storm?“

STORM: “ Ano, osobně.“

TINA: “ Kranichová a Gerkhan z dálniční policie.“ Ukázali své služební průkazy.

STORM: “ A co chce po mě dálniční policie?“

SEMIR: “ Nevadí, když se tu porozhlédneme?“

STORM: “ Žádné tajnosti nemám.“ Tina a Semir se procházeli po vrakovišti. Každý šel jinou cestou, museli najít list na auta. Tina se Semirem vylezli na sešrotovaná auta – na jejich střechy a rozhlíželi se.

TINA: “ Semire, mám to.“ Seskočila ze střechy dolů a Semir přeskákal nějaké střechy aut k Tině. List pomalu chtěl slisovat černý tranzit, ale Tina včas zmáčkla červené tlačítko a list se zastavil.

SEMIR: “ A máme ho.“

TINA: “ Hartmut bude mít práci.“

SEMIR: “ Moc potěšenej nebude.“ Tina se ozvala na služebnu, aby Andrea poslala Hota a Bonrát k nim na vrakoviště ještě s dalšími kolegy, aby se trochu více prohlédli vrakoviště. Lidi z technického si přijeli pro černý tranzit, který si odvezou na prohlídku.

SEMIR: “ Tak a teď nám řekněte, jak se sem dostal ten tranzit.“

STORM: “ Tenhle ten tranzit vidím poprvé.“

TINA: “ A já jsem snad čínskej bůh srandy. A jméno Filip Bauman vám taky nic neříká.“

STORM: “ Ten tu u mě pracoval asi tak tři roky. Pak dal výpověď.“

SEMIR: “ Teď vám paměť funguje, ale když jde o tranzit, jako kdyby bylo nějaké okno. Kdo ho sem přivezl.“

TINA: “ Nebo to tu necháme prohledat kolegy a nějaké nelegální sešrotování aut vám rádi přišijeme na triko.“

SEMIR: “ Černý tranzit…….“

STORM: “ Přivezli ho sem dva chlapíci. Ať se ho zbavím rychle.“

SEMIR: “ A to odjeli autem nebo šli pěšky.“

STORM: “ Dali mi peníze a vzali si jedno auto.“

TINA: “ Tak úplateček za rychlé zmizení auta, co? V čem odjeli?“

STORM: “ Vzali si jeden starej bavorák.“

TINA: „Barva a SPZ?“
STORM: “ Byl tmavozelené barvy a značka byla KX400.“

SEMIR: “ Tomu říkám spolupráce. Sigi, odvez našeho podnikavce k nám. A pak s ním udělej portréty, jak vypadali ty dva chlapíci.“ Sigi vzal Stroma a odvedl ho do auta, hned s ním odjeli na okrsek. K Tině a Semirovi přišel, Hote.

HOTE: “ Kluci tu našli plno aut, které se podílely, na nehodách a tady byli rychle sešrotováni.“

TINA: “ Podívejme se.“

HOTE: “ Také hledají v papírech, ale ti nám toho moc neřeknou, protože půlka není, vůbec nejsou k daným vozidlům papíry anebo jsou tam napsané takové bludy, které neodpovídají.“

SEMIR: “ Tak Storm se na svobodu dlouho nepodívá.“

TINA: “ A taky vyhlašte pátrání po tmavozeleném BMW ze značkou KX400.“

HOTE: “ Zajisté, šéfová.“ Šel splnit úkol.

SEMIR: “ Teď najít ten zbytek bandy a máme vyřešení případ.“

TINA: “ To se lehce řekne, ale kde začít a co mají vlastně zalubem. To je větší otázka.“

SEMIR: “ To je taky fakt.“ Tina nasedla do Octavie a Semir ji po pár vteřinách následoval Tinu, společně odjeli na služebnu, kde je čekala Schrankmannová.

Na služebně……. Schrankmannová čekala na Tinu a Semira v šéfčině kanceláři. Když Tina se Semirem přišli na služebnu, zastavili se u Andrey.

ANDREA: „Máte tu náštěvu.“

TINA: “ Ta mi tu dneska ještě chyběla.“

SEMIR: “ Zjisti něco o Filipu Baumanovi a ještě na jednu firmu Storm. Je to vrakoviště, ale něco nám na něm nesedí.“

ANDREA: “ Už se na tom pracuje.“ Semir a Tina odešli do kanceláře, kde čekala Schrankmannová, která si seděla v šéfčině křesle.

TINA: “ Jaká čest, že se zase vidíme.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Když jste mi dneska řekli, že tu máte malé případy a pak se dozví, že děláte na vyloupení banky, tak jsem radši mlčela, ale když jste dopadli toho násilníka. Jak jste daleko s případem?“

SEMIR: “ Už jsme identifikovali jednoho pachatele ze čtyř členné bandy. Je to jistý Filip Bauman, jeho jméno nám řekli ve střeleckém klubu.“

TINA: “ Majitel ho poznal podle tetování, které má na ruce.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ A co ten tranzit?“

TINA: “ Ten už máme na technickém a Hartmut na něm pracuje. Našli jsme ho na jednom vrakovišti, když se ho chtěl majitel Storm zbavit za malý úplatek.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Doufám, že jste ho sbalili.“

SEMIR: “ Ano, už je ve vyšetřovací vazbě. Ještě dělá dva portréty dvou mužů, kteří mu odvezli ten tranzit a odjeli v tmavozeleném BMW.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ A pátrání?“

TINA: “ Je vyhlášeno. Na vrakovišti se objevilo pár aut, které záhadně zmizelo po nějakých nehodách.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ No pěkně jste rozjeli případ. Ještě je najít a najít peníze, a je vyřešeno. Jen tak dál. Až budete mít něco nového, dejte vědět. I když vím, že máte dobrou zastupující šéfku.“ Rozloučila se a odešla z kanceláře.

TINA: “ Je to vůbec naše státní zástupkyně Schrankmannová?“

SEMIR: “ Třeba dostala přes noc rozum.“

TINA: “ To bych se divila.“ Oba dva se usmívali. Přišla k nim Andrea.

ANDREA: “ Co se tak tváříte.“

SEMIR: “ Ale nic. Něco máš?“

ANDREA: “ Ten váš Filip Bauman nebyl ani jednou trestaný. Pracuje jako automechanik. Nemá rodiče ani sourozence.“

TINA: “ A co ten Storm a jeho vrakoviště.“

ANDREA: “ Už měl pletky s policií, protože se zbavoval aut, která způsobila nějakou tu nehodu, a nechtěli být obviněni. Jinak už nic na něho nemáme. V papírech od Hota a Bonráta jsem našla, že u něho dělal Bauman, jako automechanik, ale pak sám dobrovolně odešel. Jako působící pracoviště uděl nějakou malou dílnu v Düsseldorfu v Berlínské ulici 57. A polovina papírů byla falešná a tak dále.“

SEMIR: “ Ještě najít ty tři.“ Přišel k nim Bonrát.

BONRÁT: “ Ten Storm před malou chvilkou dodělat ty portréty těch mužů. Dal jsem ti je na stůl.“

ANDREA: “ Díky. Projedu je počítačem.“

TINA: “ Já se pojedu podívat do Düsseldorfu.“

BONRÁT: “ Co tam?“

TINA: “ Zjišťovat informace.“ Pomalu odcházela z kanceláře i ze služebny. Semir vyšel z kanceláře tak, aby viděl na Tinu.

SEMIR: “ A co mám dělat já?“ Tina se zastavila u Bonrátova stolu.

TINA: “ Můžeš mezitím zjistit, na koho bylo přihlášené to BMW. Nebo můžeš pomoct Andreje.“ Odešla ze služebny.

HOTE: „Co s tou Tinou je?“

SEMIR: “ Tak to zjisti.“

ANDREA: “ Nestouplo jí to šéfování nějak do hlavy.“

BONRÁT: “ Třeba s tím má něco společného, když tu byla almara.“

SEMIR: “ Bonráte, teď si na to kápnul.“ Odešel z kanceláře společně s Andreou. Bonrát pořád nechápal a odešel za Hotem.

V úkrytu byl akorát Heiko a Werner. Hlídali tu svoje ukradené penízky. Filip a Marcel odjeli za svými přítelkyněmi a oba dva chodili do práce – Filip do dílny v Düsseldorfu a Marcel dělal manažera v jedné velké cestovní kanceláři v Kolíně-Essen.

…..pokráčko zas příště…..

Vymahač dluhů 2/4

28. 3. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

U soudu…….

Tina se Semirem řešili jeden případ, když Engelhardtová byla na své dovolené a Tom na školení v Innsbrucku – znásilnění mladistvé dívky, která po poradě se svoji maminkou, že podají trestní oznámení, kdo jí to způsobil. Vyšetřování přineslo, že násilník napadl další tři mladé dívky, které se báli všechno říct na policii. Tina se Semirem se do tohoto případu tak ponořili, že přemluvili ostatní tři dívky, aby se násilník dostal za mříže. Násilník si své dívky vybíral hlavně v noci, když se odněkud vraceli. Tato čtvrtá oběť byla nalezena u jednoho dálničního odpočívadla, kde ji násilník vyhlédl a znásilnil. Dálniční policie spolupracovala s jedním malým oddělením v centru Kolína. Po pár dnech byl násilník dopaden těsně, kdy dálniční policie dostala prodloužený víkend. Po soudním přelíčení si státní zástupkyně Schrankmannová zastavila Semira s Tinou, kteří byli slavnostněji oblečeni na dnešní den.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak vám gratuluji k úspěšnému vyřešení případu.“

SEMIR: “ Děkujeme.“

TINA: “ Na svobodu se dlouho nepodívá.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Rodiče obětí jsou vám zavázány. No už nebudu dál rušit určitě, máte plno jiné práce.“

SEMIR: “ Zatím děláme takové maličkosti.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ To ráda slyším. Zatím naschle.“

TINA, SEMIR: “ Naschle.“ Dálniční policie a Schrankmannová se rozešli podle svých směrů. Tina se Semirem scházeli po schodech.

SEMIR: “ Nezajedeme za Schröderem? Máme čas, než nás zase někam odvolají.“

TINA: “ Jsem pro.“ Nasedli do BMW a vyrazili směrem za Schröderem.

V Kolíně-sever se zatím děli věci. Jedna skupina, která byla složená ze čtyř mladých mužů, vyloupila jednu banku, kde byl postřelen jeden člen z ochranky a jedna pokladní. Vzali si kolem 10 mil €, ale nějak jim to bylo málo. Banda ujížděla v černém tranzitu značky Fiat, který si to frčel po dálnici 56. Měli namířeno do svého ukrytu v Kolíně-západ, ale v patách jim byli policejní vozy. Do stříbrného BMW se ozvala vysílačka.

SEMIR: “ Ale né.“

TINA: “ Máme svačině u Schrödera.“ Zvedla vysílačku. „Kobra11, slyší.“

CENTRÁLA: “ Na dálnici A56 se řítí černý tranzit značky Fiat. V Kolíně-sever byla přepadena jedna banka.“ Okolo BMW profrčel černý Fiat tranzit.

TINA: “ Právě okolo nás profrčel. Přebíráme to.“

CENTRÁLA: “ Rozumím, kolegové jsou na cestě.“ Tina zavěsila vysílačku a zapla modrý majáček za předním sklem. Řidič tranzitu si ve zpětném zrcátku všimnul modrého majáčku.

HEIKO: “ Máme společnost.“

MARCEL: “ A sakra. Co budeme dělat?“

HEIKO: “ Tak se jich nějak zbavte.“ Zbytek bandy – Filip a Werner si otevřeli posuvné dveře tranzitu a začali střílet po BMW, který se vyhýbal kulkám.

SEMIR: “ Nechceš jim vracet palbu?“

TINA: “ A můžeš mi říct čím? Když nemám u sebe zbraň.“

SEMIR: “ Stačí říct jenom, Sezname, palubní skříňko, otevři se.“ Tina otevřela palubní skříňku, kde ležela zbraň a náboje.

TINA: “ No tvoje říkanka funguje.“ Semir se hrdě usmíval. Tina nabila zbraň a začali bandě vracet palbu. Jeden z bandy strefil zrcátko u BMW.

SEMIR: “ Ustřelil mi zrcátko.“ Tininy kulky se zaryli do karosérie tranzitu. “ A kolegové jsou, kde?“

TINA: “ Ti přijedou, až bude po všem.“ Filip se strefil do chladiče BMW, ze kterého se objevil velký býlí dým, který zahalil celé BMW, Semir neviděl na cestu a tak udělal otočky o 360 stupňů, tranzit se jim ztratil, udělal myšku jedné cisterně s benzínem, která se převrátila na zem, a začal z ní vytékat benzín. Kde BMW udělalo své hodiny, protože bylo zahaleno dýmem z chladiče, se udělala řetězová reakce nehod. Když se dým z chladiče ustálila Tina se Semirem vystoupili z BMW a koukali se na zkázu. Tina se Semirem šli napomoct lidem. Porsche velkou rychlostí se řítilo na tu danou nehodu, ale jak si nebrzdilo, mladí kluci byli trochu při opití a dělali samé opičky. Plnou rychlostí Porsche najelo na nehodu, Porsche letělo vzduchem. Tina se Semirem se dívali na letící Porsche, řidič z cisterny se pomalu plazil ven z kabiny, Tina se Semirem mu šli napomoct řidiči, na poslední chvíli ho vytáhli a Porsche narazilo do cisterny a hned explodovalo. Oba dva kluci neměli šanci přežít. Tina zavolala na služebnu, že potřebují hasiče, sanitku a po chvilce přijeli i požádané policejní vozy.

Ve vyloupené bance už byla policie, která vyslýchala všechny osoby v bance, zraněného muže z ochranky a pokladní odvezli do nemocnice, ale moc dobře na tom nejsou. Na dálnici přijela pomoct, kteří se starali o zraněné a explozi cisterny. Tina se Semirem stáli u policejního Porsche a k nim přišli, Hote a Bonrát.

HOTE: “ Vy jste tomu tady dali.“

SEMIR: “ Hote, nechci ty tvoje poznámky.“

TINA: “ Už jste vyhlásili pátrání po černém tranzitu?“

BONRÁT: “ Ale, ano.“

TINA: “ A už máte nějaké informace o té vyloupené bance?“

HOTE: “ Podle ředitele banky si banda vzala okolo 10 mil €. Strážného a jednu pokladní odvezli do nemocnice, ale moc dobře na tom nejsou.“

SEMIR: “ Tak my se pojedeme podívat do té banky.“

BONRÁT: “ A čím tam chcete jet.“ Tina se Semirem se podívali na jejich služební vůz.

HOTE: “ To snad nemyslíte vážně.“

TINA: “ Přece nebudete odporovat své zastupující šéfové.“ Bonrát vyndal z kapsy klíčky od Porsche a klíčky držel mezi palcem a ukazováčkem. Tina po nich čapla a šla na místo řidiče. „Díky.“ Nasedla do Porsche a Semir následoval Tinu, odjeli do vyloupené banky.

HOTE: “ Jak se teď dostaneme na služebnu.“

BONRÁT: “ Tak poprosíme kolegy.“

V bance………. Policejní Porsche dorazilo k bance, kde ještě stále byli kolegové a sbírali stopy, aby se dostali na stopu bandě, která je vykradla. Tina se Semirem zašli rovnou za ředitelem banky.

ŘEDITEL: “ Víte, skoro všechno jsem řekl vašim kolegům.“

SEMIR: “ Ale třeba jste si na něco vzpomněl.“

TINA: “ Třeba nějaké maličkosti.“

ŘEDITEL: “ Jak jsem už řekl, dva byli tady a vybírali peníze z přepážek, tedy pokladní je dávali do takové sportovní tašky. A zbylí dva byli v trezoru.“

SEMIR: “ A kdo byl s nimi u toho trezoru?“¨

ŘEDITEL: “ Tam jsem byl já. Po celou dobu ani nepromluvili.“

TINA: “ V trezoru byli vaše veškeré peníze.“

ŘEDITEL: “ Ano, včera večer nám přinesli vetší částku peněz, ze které jsme chtěli zaplatit větší obnos, který jsme si udělali sami.“

SEMIR: “ Mohli bychom s někým mluvit, kdo byl na hoře.“

ŘEDITEL: “ Ale zajisté. Ptejte se po paní Moserové, která je blízkou přítelkyní paní Krausové.“

TINA: “ Paní Krausová je ta postřelená?“

ŘEDITEL: “ Ano. A jak jsou na tom?“

SEMIR: “ Z nemocnice se nám ještě neozvali, jak na tom jsou.“

TINA: “ Mohli bychom dostat záznamy z kamer u pokladen a u trezoru?“

ŘEDITEL: “ Ale zajisté. Přinesu vám je.“ Tina se Semirem zašli paní Moserovou, která byla v péči lékařů

SEMIR: “ Paní Moserová?“

MOSEROVÁ: “ Ano.“

TINA: “ Kranichová a to je můj kolega Gerkhan a jsem od dálniční policie. Máme ten případ na starost.“

SEMIR: “ Rádi bychom chtěli vědět, jak to tu přibližně vypadalo.“

MOSEROVÁ: “ Do banky vtrhli čtyři muži v kuklách a měli v ruce zbraně. Jeden se zeptal, kde tu je trezor a tak se dvěmi odešel ředitel. A ti dva zbývající zůstali tady.“

TINA: “ A jak došlo k těm přestřelkám na vaši kolegyni a strážného?“

MOSEROVÁ: “ Jeden si všiml, že Erika teda paní Krausová šáhla po alarmu a také ho stiskla a jeden ji postřelil. Strážný se po nich vrhnul a druhý ho postřelil.“

SEMIR: “ A kdo jim předal peníze z pokladen u přepážek?“

MOSEROVÁ: “ To jsem byla já, co jsem jim dala peníze do takové sportovní tašky.“

TINA: “ Kolik peněz jste jim vydala. Stačí jenom hrubý odhad.“

MOSEROVÁ: “ Dole v trezoru bylo okolo devíti mil €. A u pokladen bylo tak kolem 500 000 €.“

TINA: “ Díky. Už vás necháme, a kdyby něco tak se ozveme.“ Přišel k nim ředitel banky.

ŘEDITEL: “ Tady jsou ty kazety, jak jste chtěli.“ Předal kazety Semirovi do ruky.

SEMIR: “ Díky. Kdyby něco tak se ozveme se sami.“

TINA: “ Zatím naschle.“ Tina se Semirem odešli z banky. Nasedli do Porsche a odjeli na služebnu.

Banda se ukrývala ve svém úkrytu v Kolíně-západ, kde si našla malý opuštěný barák poblíž pískovny. Přepočítávali si svoji kořist.

FILIP: “ Co budeme dělat teď? Prachy máme.“

HEIKO: “ Musíme je dát našemu vymahateli, ty tupče.“

FILIP: “ Jenom jsem se zeptal.“

WERNER: “ Musíme si najít jiné auto.“

HEIKO: “ O to se postarej s Marcelem. Toho tranzitu se zbavte. Fízlové už vyhlásili pátrání a najděte nějaké jiné.“

MARCEL: “ Pozeptáme se někdy v nějakém malém vrakovišti.“

HEIKO: “ Dobře. Teď budeme čekat, až se ozve Arens.“

Na služebně……. Tina se Semirem se zastavili u Andrey.

SEMIR: “ Už se ozvali z nemocnice?“

ANDREA: “ Volali tak před deseti minutami. Strážný i pokladní stále bojují o život. Po tranzitu ani stopy. A co soud?“

TINA: “ Dostal ten nejvyšší trest a bude v péči lékařů. Pochybuji, že by ho předčasně propustili za dobré chování.“

SEMIR: “ A co tranzit?“

ANDREA: “ Jako kdyby se do země propadl.“

SEMIR: “ Tak se podíváme na ty kazety.“ Odešli do místnosti, kde v klidu prohlédli kazety. Na kazetách bylo to, co vypověděl ředitel a Moserová. Tina si všimla jednoho znaku na bundě a jednoho tetování na ruce, byl to kousek štíra.

TINA: „Vrať to kousek zpátky.“ Semir to kousek vrátil, jak byli trezoru.

SEMIR: „Co jsi viděla?“

TINA: “ Teď to zastav.“ Semir poslechl Tinu. „Jde vidět kousek tetování a nášivka.“ Ukazovala na obrazovce. Semir to přiblížil.

SEMIR: “ Jeden z nich seděl a je v nějakém klubu.“

TINA: “ Klub Mayer. Tak se jim podíváme na zoubek.“ Semir zašel za Andreou.

SEMIR: “ Miláčku, podívej se na klub Mayer.“ Andrea zadala jméno Mayer, a vyjelo jí, že jde o střelecký klub. „Střelecký klub.“

ANDREA: “ Sídlí v Dortmundu, Rýnská ulice 256. Má přes 200 členů. Jak ho tam chcete najít?“

SEMIR: “ Přes jedno malé tetování.“ Dali si malou pusu, když přišla Tina. „Tak šéfová, co teď.“

TINA: “ Snad se pojedeme podívat do toho klubu.“ Odešla ze služebny a v ruce měla fotku tetování z jednoho z bandy.

ANDREA: “ Tak běž, ať Tina nečeká.“ Dali si pusu a Semir odešel za Tinou, která už seděla ve svém služebním voze. Semir si nasednul do auta.

SEMIR: “ Tak vyrazíme na cestu, šéfová.“

TINA: “ Tak jedeme.“ Nastartovala a odjeli do Dortmundu.

……pokráčko zas příště….

Povídka č.94: Vymahač dluhů 1/4

26. 3. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Dálniční policie dostala po dlouhé době prodloužené volno a tak se rozhodli, že svůj prodloužené volno prožijí v Rakousku v městečku Ebensee kousek od Salzburgu a mají to kousek k rakousko-německým hranicím. Na společné volno se dohodli – Tina s Tomem, Semir s Andreou a Jan s Elenou + jejich děti. Tina byla na celou služebnu sama, protože jejich šéfka Anna Engelhardtová odjela na 4 týdny na dovolenou za teplem, protože na celé Německo přicházel podzim. Tom měl na několik dní služební cestu do Innsbrucku a hned z prodlouženého volna opět jel na další školení na několik dní. Semir se podřizoval Tininým rozkazům, ale také Hote s Bonrátem, kteří Tině více v tom pomáhali, aby ten měsíc, kdy tu šéfka není, měla Tina takový pohodový.

Tom už byl dávno v jejich domku o den dřív a nechtělo se jet domů a tak jel rovnou ve svém služebním voze do Ebensee a z Innsbrucku to je malý kousek. O den později dorazila Škoda Superb jako první do Ebensee. Tina zastavila na silnici, protože si musela otevřít bránu do jejich zahrady, Péťa a Martin šli s Tinou, že půjdou odemknout domů, ale když zahlédli Tomův služební vůz tak jim to bylo divné a děti rychle letěli se přivítat s tatínkem. Škodu Superb objížděla ostatní auta, která tímto místem projížděla, jejich domek stál skoro na konci této malebné vesničky. Tina zajela do zahrady a zaparkovala vedle mercedesu a šla se přivítat s Tomem do domku, ale z kufru vzala nějaké věci, aby nešla tak lehko. Bránu nechala otevřenou pro Semir a Jana až přijedou. Děti po přivítání s tatínkem šli si pro svoje věci – plyšáky. Tina se mezitím přivítala s Tomem jedním velkým polibkem.

TINA: “ Od kdy jsi tady?“

TOM: “ Už od včerejška.“

TINA: “ Jak to?“

TOM: “ Školení nám skončilo o jeden dřív a nechtělo se mi jet zpátky do Kolína a tak jsem rovnou jel sem.“

TINA: “ Aspoň tu je pěkný teploučko.“

TOM: “ Nejraději bych je s vámi domů.“

TINA: “ Ale na to druhý školení musíš. Já jsem to takhle blbě nevymyslela.“

TOM: “ Já vím, ale nic se s tím neudělá. Už jsem se s tím smířil.“ Kluci začali vyndávat z kufru auta nějaké lehké věci. „Tak pomůžeme klukům s věcmi.“ Odešli napomoct Péťovi a Martinovi s věcmi z kufru.

O pár hodin později přijel Semir s rodinou a Jan s rodinou. Všichni děti si hráli celý večer, museli si říct samé novinky, co se jim staly. Rodiče si povídali nad lahví vína v obýváku. A vymýšleli něco pro děti, protože na místním hradě byli slavnosti. Jejich povídání skončilo kolem půlnoci a šli spát kromě Tiny a Eleny, které si ještě sedli nad jeden projekt, který dělala Elena a tak se chtěla pochlubit Tině, co vymyslela a co by se dalo ještě předělat. Seděli nad tím asi tak do tří rána, a aby neseděli na suchu tak si otevřeli dobrou pálenku z Itálie od Petry. Obě dvě usnuli v obýváku, a když Jan se probudil a potřeboval na WC, tak si všimnul, že v posteli není Elena. Tak jí našel v obýváku a pak šel vzbudit Toma, aby si odvedl Tinu do postele.

Ráno už byli všichni na nohou kromě Tiny a Eleny, kteří ještě vyspávali. Elena vstala dříve než Tina. Eleně bolela hlava jako po nějakém flámu s partou.

JAN: “ Prospáno?“

ELENA: “ Ani moc né.“

ANDREA: “ To jste si to pěkně protáhli.“

ELENA: “ Jsme se dlouho neviděli.“

SEMIR: “ A taky jste si dopřávali.“ Narážel na vypitou láhev u koše.

JAN: “ A čerstvý vzduch ti udělá dobře na tu tvoji hlavu.“

ELENA: “ Má tu někdo něco na hlavu.“

Ráno……. Tento den krásné svítilo sluníčko od ranních hodin. Barevné listy se krásně vyjímaly ve slunečních paprscích a foukal něžný studený vítr. Teplota byla tak akorát určená pro podzim v tomto čase.

Když se všichni dostatečně nasnídali a tak mohli vyrazit na cestu na hrad, kde jejich výlet končil. Děti po cestě sbírali různé věci či odpovídali na různé otázky, které vymysleli rodiče ve večerních hodinách. Odpovědi hledali na informačních tabulích po naučné stezce, která vede na místní hrad. Tom zůstal doma kvůli Tině, aby si nemyslela, že jí tu nechali z nenávisti.

Tina vstala kolem poledního a hlavu měla jako střep. Tom seděl v altánku, který si četla noviny, a zachytával dnešní slunečný paprsky. Tina si dělala kafe na svoji bolavou hlavu, na stolku ležely prášky na bolení hlavy. Tina zapila prášek vodou a Tom přišel do kuchyně jako myška, Tom Tinu objal rukama kolem pasu a Tina se lekla.

TOM: “ Co se lekáš?“ Otočila se k Tomovi čelem.

TINA: “ No protože jsem netušila, že sem přijdeš jako duch.“

TOM: “ Promiň.“ Dal Tině pusu na rty. “ Příště si dám pozor.“

TINA: “ Čestný skautský?“

TOM: “ Přísahám. Tak se můžeme jít projít. Na tu tvoji hlavu ti to udělá dobře.“

Když se Tina s Tomem najedli tak si vyrazili na malý výlet do místních lesů na houby. Vzali si ten největší koš, který našli v domě a vzali si příhodné oblečení do lesa. Děti s rodiči se procházeli po naučné stezce a děti plnily své úkoly. Ale především si většinou hrály, skákaly do listí a další věci.

SEMIR: “ O čem jste tak mohli debatovat do tří?“¨

ELENA: „O mém novém projektu, co jsem sestavila. A s Tinou jsme ještě vychytali nějaké mouchy.“

ANDREA: “ A o co se jedná?“

ELENA: “ O nový školní komplex v Africe. Zatím se neví, kde bude stát. To musí projednat ti nejvyšší.“

SEMIR: “ A už se vím předběžně, jestli to bude realizované?“

ELENA: “ Už to mám na půl schválené.“

JAN: “ To je moje šikulka.“ Dal Eleně pusu na tvář.

Tina s Tomem si užívali svůj volný den bez ostatních a bez svých dětí po těch několika dnech, co se neviděli. Tina čistila nasbírané houby a Tom Tině stále nosil a nosil další kousky pěkných hub. Když už měla Tina vše očištěné, když si Tom všiml jednoho krásného jelena, který se na ně koukal z 800 metrů. Najednou se jelen rozběhl a běžel na ně, poblíž byl posed, kde byl myslivec a který na Tinu a Toma zavolal, ať se jdou rychle schovat do posedu. Myslivec velkého jelena – šenasterák zastřelil, protože byl nemocný a dosti nebezpečný.

MYSLIVEC: “ To bylo teda o vlásek.“

TOM: “ Díky za úkryt.“

TINA: “ Je to krásný kus.“

MYSLIVEC: “ Šenasterák. Už byl nemocný a už jsme ho dlouho chtěli zastřelit.“

TOM: “ Tak jsme vám trochu pomohli.“

MYSLIVEC: “ Koukám, že jste toho plno našli.“

TINA: “ Nějaké dobré počasí na houby.“ Tom se zakoukal do jedné oblasti lesa, kde se ozýval hluk.

TOM: “ Co je to támhle to za hluk.“ Nasměroval myslivce na hluk.

MYSLIVEC: “ To vypadá na divoká prasata a na celou tlupu.“ Objevili se dva muži – Mark a Heinz (bratři a synové myslivce na posedu), kteří běželi k posedu. Jeden bratr byl zraněný a těsně před posedem upadl na zem z velké ztráty krve. Bratry honilo divoké prase – samec, který ucítil jejich pach. Bratr Mark pomohl svému zraněnému bráchovi Heinzovi, ale ještě jim šel napomoct Tom, a Heinz ležel na zemi před posedem, kde se mu snažili zastavit krvácení, který šel z tepny na stehně. Tina s Tomem se snažili zastavit krvácení, ale krve teklo čím dál víc a byli věci, měli od krve.

TINA: “ Neměl, by, upadnout do bezvědomí.“

TOM: “ Měl by se odsud, co nejdříve dostat.“

MARK: “ Ten samec se blíží k nám.“

MYSLIVEC: “ Rychle na posed. Umíte střílet?“

TINA: “ Ano.“

MARK: “ Musí se zastřelit nebo mlže být po nás.“ Tina vyšla dřevěný žebřík jako první, a pak ostatní vynesli zraněného Heinze na posed. Tina si vzala do ruky pušku, nabila a namířila na běžící divoké prase a jedna rána ho skolila na zem.

MYSLIVEC: “ Úplná trefa na poprvé. Gratuluji.“

TINA: “ Díky.“

MYSLIVEC: “ Jde vidět, že zbraň nedržíte poprvé.“

TINA: “ Můj otec mě naučil kladný vztah ke zbraním.“

TOM: “ A teď honem do nemocnice.“ Mark předal Tině jeho pušku, aby mu nepřekážela, až půjdou s Heinzem. Tina zavolala sanitku pro Heinze. Než přijela sanitka tak si tak ještě popovídali a Mark a Heinz s jejich otcem se dozvěděli, že v jejich městečku bydlí policie. K tomuto incidentu přijela i místní policie, ta sepsala, co se stalo, a zajistila zbraně, dělala svoji rutinní práci. Sanitka vyrazila na cestu do nemocnice a ještě jedna věc se stala, když byl Heinz zraněn, jeho manželka byla odvezena do porodnice. Tina s Tomem byli od krve a tak je policisté odvezli k nim domů, kde si opsali jejich jména z občanských průkazů a Tině vzali otisků prstů, kvůli papírování a jestli jde o nešťastnou náhodu anebo o trestný čin. Obyvatelé domů se blížili k domovu, když zahlédli policejní vůz před jejich domem.

JAN: “ Že by nás vykradli?“

SEMIR: “ Tak to půjdeme zjistit.“ Přišli blíže a přes okno z ulice viděli, jak Tině berou otisky a podávají informace kolegům. Vešli do domu, když oba dva policisté odcházeli a odjížděli na služebnu. Tina si čistila prsty od barvy a Tom seděl u stolu v kuchyni.

ELENA: “ Ty jsi něco provedla?“

TINA: “ Ne, jenom jsem zabila jedno divoké prase.“

JAN: “ A co s tím společného divoké prase a policisté v uniformě?“

TOM: “ Zachránili jsme jeden život a utekli jsme jednomu jelenovi z jeho rány.“

SEMIR: “ A to chtěli tvoje otisky?“

TINA: “ Je to rutinní věc a musí vyloučit, jestli nejde o trestní čin či nehodu.“

TOM: “ Děláš v oboru a ještě blbě ptá.“

SEMIR: “ Tak mě to zajímá.“

ANDREA: “ A my jsme si mysleli, že to bude něco horšího.“

TINA: “ A ještě jsme stačili najít košík hub.“

ELENA: “ Tak si uděláme smaženici.“

Večer vyhodnotili takovou malou soutěž, kterou dělali, když šli na hradní slavnost. Děti po udělení šli spát, jak byli utahaní.

ELENA: “ Škoda, že jste nebyli s námi.“

TOM: “ Jak to?“

SEMIR: “ Jsme si s Janem zkusili šermovat.“

ANDREA: “ Ale náhodou se vám to šlo.“

JAN: “ A než si to taky zkusit.“

TOM: “ Ne, to je dobrý.“

SEMIR: “ Bude sranda.“

JAN: “ Dostaneš malý školení.“

TOM: “ Já těch školení mám už po krk.“

SEMIR: “ No jo, ty zase jedeš na školení.“

ELENA: “ Ze školení na školení. To ti vymyslela šéfová?“

TINA: “ Bohužel ano.“

Druhý den……. Semir a Jan přemluvili Toma, aby šel s nimi šermovat na hrad. Andrea, Elena a Tina se věnovali něčemu jinému – především pěkným oblečením. Děti ti hrály podle svého gusta, ale s přiměřenou mírou a pod dozorem maminek. Když Tina si procházela tak se potkala s Markem – bratr zraněného Heinze, kterého napadl samec divokého prasete. Ještě s Markem byl jeho otec.

MARK: “ Dobrý den.“

TINA: “ Dobrý. Jak se daří vašemu bratrovi?“

MYSLIVEC: “ Je mu fajn. Rád bych vám poděkoval osobně, ale teď se věnuje své rodině.“

TINA: “ Tak to mu gratuluji. A co jim narodilo, jestli můžu být tak zvědavá?“

MARK: “ Mají dvojčata – dcerku a syna.“

MYSLIVEC: “ Ale ještě se hádají, jaká jim dají jména.“

MARK: “ A tak nás napadlo, že bychom je mohli pojmenovat podle zachránců.“

MYSLIVEC: “ Jestli vám to nevadí.“

TINA: “ Ale vůbec ne. Naše jména jsou Tom a Tina.“

MARK: “ Krásná jména. Doufám, že se jim budou líbit náš návrh.“

TINA: “ To určitě.“

MYSLIVEC: “ My vás dlouho nebudeme rušit. Jste tu s manželem a určitě vás hledá.“

MARK, MYSLIVEC: “ Naschle.“

TINA: “ Naschle.“ Otec s Markem odešli pryč. K Tině přišla Elena s Tomem.

ELENA: “ Kdo pak to byl?“

TINA: “ To byl jeden z bratrů a jejich otec, co jsme ho zachránili od smrti.“

TOM: “ A jak mu je?“

TINA: “ Už je mu lépe. Chtěl nám ještě jednou poděkovat, ale má jiné starosti.“

ELENA: “ A prosím tě jaký?“

TINA: “ Je hrdým otcem dcerky a syna. A asi je pojmenují po nás.“

TOM: “ Aha.“

Den odjezdu bylo nádherné počasí – krásné svítilo sluníčko, na nebi bylo skoro bez mráčků, pofukoval něžný vítr a teploty bylo příjemně teplé. Tina s Tomem se rozloučili, protože se několik dní zase neuvidí a Tinu čeká jedno velké jednání u soudu ještě se Semirem. Všichni se rozloučili a odjeli svými směry domů.

……pokráčko zas příště…..

Tunel smrti 3/3

10. 3. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Tom se Semirem si četli spis od soudce.

SEMIR: “ Víš, že to byl pěkný kvítko ten Marcello.“

TOM: “ Kradl už dětství.“ Pořád myslel na Tinu.

SEMIR: “ Myslíš na Tinu?“

TOM: “ Co řekl Calvino o Macerllovi tak čím víc myslím na Tinu.“

SEMIR: “ Ale kde by mohl držet?“

TOM: “ To tu nikdo netuší. Jedině jestli se Marcello neozve sám.“

SEMIR: “ To si nemyslím. Budeme muset Tinu najít sami.“

TOM:

“ Takže si to projedeme ještě jednou. Marcello Croce se chce pomstít Tině za to, co udělala jeho bratrovi. A taky už několik hodin nebere mobil.“

SEMIR: „Croce se nám zatím neozval, jaký chce požadavky. Tinu někde musí ukrývat.“

TOM: “ Ale Calvino volal i Petrovi.“

SEMIR: “ Takže jsou někde spolu.“

TOM: “ Nic jiného nám nezbývá než, že je musíme najít sami.“

O tunelu zatím nikdo nevěděl a příbuzní či známí zatím také nic nenahlásili, že jejich kamarádi či rodina se nedostavila domů. Atmosféra v tunelu trochu houstla. Jeden takový namyšlený chlap v tmavém obleku celou dobu prací seděl ve svém drahém černém mercedesu. Paní Gerda se na to nemohla koukat a tak šla za ním.

GERDA: “ Nechtěl byste nám trochu pomoci?“

ROBERT: “ A proč? Vždyť se okolo toho motá plno lidí.“

GERDA: “ Každá ruka dobrá.“

ROBERT: “ Ne.“ Přišla k nim Tina. „I vy jste mi přišla přikazovat, co mám dělat.“

TINA: “ Ano i ne. Jestli si myslíte, že tu jako jediný bude stát s rukama v kapse, tak jste na velkém omylu. A kdybyste zvedl ten váš zadek a umazal vaše, čisťounký ručičky. I kdyby premiér tady skončil, tak si myslí, že by pomohl. Nikdo z nás tu nechce trčet.“ Odešla k Petrovi. Gerda odešla za svým manželem.

PETR: “ Takovou tě neznám.“

TINA: “ Ale potřebovala jsem se vymluvit.“

PETR: “ Třeba jsi vynadala premiérovi.“

TINA: “ To si nemyslím. Podívej se na něho. Je to silný a těžký podnikatelský frajer. Aby to každej udělal za něho.“

PETR: “ Krásně jsi to řekla. Tobě se snad nelíbí?“

TINA: “ Každá druhá ženská se s ním musí rozejít. Takový chlapa bych chtěla mít doma.“

PETR: “ No jako jeho manželka bys mu dala rychle košem. Anebo srovnala do latě.“

TINA: “ To bych ses s ním radši rozvedla.“

PETR: “ Máš svého Toma a tak si važ.“

TINA: “ Taky že ano.“ Přišel k nim pyrotechnik.

PYROTECHNIK: “ Ještě malou chvilku a pak bychom mohli použít výbušninu pro odchod z tunelu.“

TINA: “ Tak se do naší bomby můžeme pustit.“

PYROTECHNIK: “ Ale budu potřebovat vaše všechny náboje kvůli střelnému prachu.“

TINA: “ Dobře. Ještě mám nějaké v autě.“

PETR: “ A my půjdeme ještě kopat beton.“ Petr a pyrotechnik odešli kopat beton. Tina odešla pro náboje do svého auta. K Tině přišel Gerald.

GERALD: “ Co máte za plán?“

TINA: “ To se brzy dozvíte.“ Odešla za pyrotechnikem k jeho autu. Po Tinině přednášce Robert vstal a šel přiložit ruku k dílu.

Uplynulo plno hodin a o Tině a Petrovi nebylo ani vidu ani slechu. Tom se Semirem na tom pilně pokračovali. Po několika hodinách hlídání milánského soudce Calvina se ozval, Hote. V Tomově a Semirově kanceláři zazvonil telefon. Ale Semir byl někde v tahu a Tom zvednul telefon.

TOM: “ Kranich……. Cože se stalo?……. Dobře. Za chvilku jsme tam.“ Zavěsil. Vzal Semirovi bundu a Semira našel u šéfky v kanceláři. „Semire, máme práci.“

SEMIR: “ Co se děje?“

TOM: “ Soudce někdo unesl, ale Hote a Bonrát slyšeli, kam ho vezou.“

ŠÉFKA: “ Běžte se tam podívat.“ Semir a Tom opustili kanceláře.

V domku……. Ve starém domku poblíž Kolín-Bonn se ukrýval Marcello a soudce Calvino. Soudce Calvino seděl na židli k ní připoutaný.

MARCELLO: “ Když jste mi unikl z nehody, tak vás musím oddělat takhle.“

CALVINO: “ Bůh chce, abych ještě žil.“

MARCELLO: “ Ale já ne. Vy a komisařka Berghammerová jste mě dostali do basy a zavinila smrt mého bratra.“

CALVINO: “ Ale podle zpráv vašeho bratra upozorňovali, aby zastavil, ale on jel dál.“

MARCELLO: “ To jsou samý keci. Berghammerová to udělala schválně.“

CALVINO: “ Neudělala. Je to moc hodná holka.“

MARCELLO: “ Ale rád bych se zasmál. Berghammerová a hodná holka. To je snad vtip.“

Semir a Tom dorazili do bytu, kde byl hlídán soudce Calvino.

SEMIR: “ Tak co se tu stalo?“

BONRÁT: “ Všichni tři jsme si bavili v obýváku a pak se v místnosti objevili dýmovnice.“

HOTE: “ Když tu byl silný kouř, tak jeden chlap vzal soudce a spolu odešli.“

TOM: “ Do telefonu jsi mi říkal, že jste něco slyšeli.“

BONRÁT: “ Mluvil něco o domku v Bonnu a něco o Tině, že je mrtvá. Nějak to řekl.“

SEMIR: “ A o Petrovi něco neříkali?“

HOTE: “ Tininu bratru se taky něco stalo?“

TOM: “ Zřejmě ho chtějí taky zabít jako Tinu.“

SEMIR: “ V tom případě musel blafovat, že Tina je mrtvá. Třeba je někde držej pod zámkem.“

TOM: “ Ale kde?“

SEMIR: “ Tak se zajedeme podívat do toho domku v Bonnu.“

HOTE: “ My odjedeme na služebnu a dáme vědět šéfce.“

V tunelu panoval divný vzduch. Tina s pyrotechnikem chystali něco velkého a lidé byli zvědavi, co to je.

HEINZ: “ To nás chcete vyhodit po povětří.“

TINA: “ Ne, nechceme, ale musíme se nějak odsud dostat.“

HEINZ: “ A tohle to bude jako fungovat.“

PYROTECHNIK: “ A když vám řeknu, že ano.“

MONIKA: “ Prosím tě, nech je dělat svoji práci. Chtějí nám pomoct, abychom se dostali odsud pryč.“

TINA: “ Myslím, že byste měl dost často poslouchat svoji manželku. Už brzy se dozvíte, co máme za plán.“

Tom se Semirem přijeli k jednomu starému domku, kde bylo vidět stát auto s italskou SPZ.

TOM: “ Jsme tu dobře.“

SEMIR: “ Tak se půjdeme podívat dovnitř.“

TOM: “ Zajisté.“ Vystoupili v BMW, ozbrojili se a vešli do domku, kde si rozdělili cestu. Marcello hlídal soudce se zbraní v ruce.

V tunelu se konala velká porada všech zúčastněných. Slovo si vzala Tina a pyrotechnik.

HEINZ: “ Tak co nám chcete?“

TINA: “ Vysvětlit jeden náš plán, abychom jsme se odsud dostali rychleji ven z tunelu.“

GERDA: “ Tak sem s ním.“

PYROTECHNIK: “ Už je takový čas, že bychom mohli zbytek betonu odpálit pomocí našeho malého experimentu.“

ROBERT: “ A bude to vůbec fungovat?“

PYROTECHNIK: “ Když už děláte pyrotechnika několik let tak už ví, co má na co použít anebo sestavit.“

GERALD: “ A my mám s tím pomoct?“

TINA: “ Ne nemusíte, akorát se stáhněte víc do tunelu a my budeme pracovat na betonu. Tady Petr vám řekne kam se schovat a další věci.“

Calvino se bál o svůj život a myslel na Tinu, jestli je vůbec živá, když mu Marcello řekl, že Tina je mrtvá se svým bratrem v tunelu. Marcello uviděl stíny na zemi v otevřených dveřích. Marcello odešel od soudce a šel za stíny. Marcello ze zadu napadl Semira, se kterým se začal prát. Když se mezi sebou dostatečně poprali a tak mezi nimi vznikla přestřelka, kterou uslyšel Tom v horním patře a rychle běžel napomoct Semirovi, který byl na pokraji svých sil. Tom přišel v pravou chvíli a pomoct Semirovi ve střelbě proti Marcellovi. Jejich mohutná přestřelka se vyhrotila až do té situace až byl zabit Marcello přímo do srdce. Vrchní komisaři šli vysvobodit soudce.

SEMIR: “ Jste v pořádku?“

CALVINO: “ Ano, nic mi neudělal.“

TOM: “ Nemluvil o Tině a Petrovi?“

CALVINO: “ Říkal, že jsou někdy zasypaný.“

SEMIR: “ Zasypaný?“

CALVINO: “ Ano, ale víc toho neřekl.“

TOM: “ Marcello je mrtvý, takže se už nemusíte bát.“

SEMIR: “ Můžou být v nějakém lomu.“

Pyrotechnik nainstaloval svůj experiment, Tina měla tři pokusy, aby se trefila do zápalnice, která zpustí celou akci. Tina namířila svoji zbraň na kovovou plechovku. Petr uklidňoval ostatní lidi v tunelu. Když Tina si byla jistá, tak vypálila tři rány za sebou, které vedly přímo do plechovky, odtud po zápalných šňůrách plamínek jel k rozbuškám. Tina se šla rychle schovat. Experiment vyšel na jedničku, beton s kusy železy se rozletěli po tunelu a měli volnou cestu, ale ještě pár kusů betonu museli dát ručně pryč. Pak vyšel Petr ven z tunelu, kde pomáhal lidem vycházejícím z tunelu. Opatrně vynesli zraněného muže, kterého zachránila Tina před udušením. Když byli všichni venku, poděkovali Tině a Petrovi za záchranu z tunelu, kde byla děsná atmosféra. Pak Tina zavolala šéfové.

ŠÉFKA: “ Engelhardtová,…….“

TINA: “ Tady je Tina.“

ŠÉFKA: “ Tino, kde jste?“

TINA: “ U tunelu v centru města a je úplně srovnaný se zemí. Potřebujeme vrtulník a záchranku.“

ŠÉFKA: “ Dobře. Za chvilku jsou u vás kolegové a Tom se Semirem.“

TINA: “ Soudce Calvino je pořádku?“

ŠÉFKA: “ Podle zpráv od Semira a Toma, tak ano.“

TINA: “ Tak to mi spadl kámen ze srdce.“

ŠÉFKA: “ Už posílám posily.“

TINA: Díky.“ Šéfová zavěsila. „Za chvilku je tu pomoct.“ Jak Tina s pyrotechnikem odpálili bombu, aby se dostali ven, tak se zbytek tunelu zřítil jako domeček z karet. Jeho část byla narušena tím výbuchem a zřítila se. Šéfová se ozvala vysílačkou do BMW.

ŠÉFKA: “ Tome, Semire, nám pro vás dobré zprávy.“

TOM: “ A jaké to jsou?“

ŠÉFKA: “ Jedná se o Tinu a Petra. Jsou na živu.“

TOM: “ A kde jsou?“

ŠÉFKA: “ Jsou u tunelu v centru.“

TOM: “ Během chvilky jsme tam.“

U tunelu byl vrtulník, který nakládal velmi těžce zraněného muže. Také zde byli na místě sanitky, které ošetřovali zraněné. Heinz se byl omluvit Tině a Petrovi, co udělal za první scénu v tunelu. I ostatní poděkovali Tině a Petrovi za jejich záchranu. Když přijelo BMW, Tina s Petrem ho vůbec nevnímali. Tom běžel za Tinou, která si ho všimla po pár vteřinách, když se otočila. Byli v sobě jako dva milenci. Semir se koukal z vpovzdálí, ale pak se šel objat s Tinou, že je na živu. I soudce Calvino se musel přijít ukázat a objat Tinu s Petrem, že přežili útok od Marcella. Hasiči odklízeli zřícený tunel, ale bude na tom plno práce postavit opět nový tunel. V tunelu pod troskami skončilo kolem 20 lidí, kteří už neměli šanci přežít, jako skupina pod vedením Tiny a Petra. Už se rozšířila zpráva, že Tina vynadala jednomu chlapovi. Tina, Petr a soudce Calvino se bavili u policejního Porsche. Od Calvina se Tina a Petr dozvěděli, že je chtěl varovat před Marcellem. Tom se Semirem si okukovali, jak spadl tunel. K Petrovi, Tině a soudci přišli, Hote s Bonrátem.

HOTE: “ Proslýchá se jedna věc.“

TINA: “ A jaká?“

BONRÁT: “ Od jedné starší dámy jsme se dozvěděli, že jsi vynadala jednomu chlapovi, že nechtěl přiložit ruku k dílu.“

PETR: “ To je fakt. A jak krásně jí to šlo.“

TINA: “ A tak jsem si ulevila.“

CALVINO: “ Tina byla vždy rázná, když jsme spolu dělali na případech.“

TINA: “ To už je takových let.“

BONRÁT: “ Škoda, že jsme tam nebyli.“

HOTE: „Tak třeba to někdy zažijeme.“ Přišli k nim Tom se Semirem. Tak se dohodli na tom, že odjedou na služebnu na dobré kafe.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Předchozí příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 8. díl

Alpský vzduch 4/4

Alpský vzduch 3/4

Alpský vzduch 2/4

Povídka č.95: Alpský vzduch 1/4

Vymahač dluhů 5/5

Vymahač dluhů 4/5

Vymahač dluhů 3/5

Vymahač dluhů 2/4

Povídka č.94: Vymahač dluhů 1/4

Tunel smrti 3/3

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace