Dálniční policie dostala po dlouhé době prodloužené volno a tak se rozhodli, že svůj prodloužené volno prožijí v Rakousku v městečku Ebensee kousek od Salzburgu a mají to kousek k rakousko-německým hranicím. Na společné volno se dohodli – Tina s Tomem, Semir s Andreou a Jan s Elenou + jejich děti. Tina byla na celou služebnu sama, protože jejich šéfka Anna Engelhardtová odjela na 4 týdny na dovolenou za teplem, protože na celé Německo přicházel podzim. Tom měl na několik dní služební cestu do Innsbrucku a hned z prodlouženého volna opět jel na další školení na několik dní. Semir se podřizoval Tininým rozkazům, ale také Hote s Bonrátem, kteří Tině více v tom pomáhali, aby ten měsíc, kdy tu šéfka není, měla Tina takový pohodový.
Tom už byl dávno v jejich domku o den dřív a nechtělo se jet domů a tak jel rovnou ve svém služebním voze do Ebensee a z Innsbrucku to je malý kousek. O den později dorazila Škoda Superb jako první do Ebensee. Tina zastavila na silnici, protože si musela otevřít bránu do jejich zahrady, Péťa a Martin šli s Tinou, že půjdou odemknout domů, ale když zahlédli Tomův služební vůz tak jim to bylo divné a děti rychle letěli se přivítat s tatínkem. Škodu Superb objížděla ostatní auta, která tímto místem projížděla, jejich domek stál skoro na konci této malebné vesničky. Tina zajela do zahrady a zaparkovala vedle mercedesu a šla se přivítat s Tomem do domku, ale z kufru vzala nějaké věci, aby nešla tak lehko. Bránu nechala otevřenou pro Semir a Jana až přijedou. Děti po přivítání s tatínkem šli si pro svoje věci – plyšáky. Tina se mezitím přivítala s Tomem jedním velkým polibkem.
TINA: “ Od kdy jsi tady?“
TOM: “ Už od včerejška.“
TINA: “ Jak to?“
TOM: “ Školení nám skončilo o jeden dřív a nechtělo se mi jet zpátky do Kolína a tak jsem rovnou jel sem.“
TINA: “ Aspoň tu je pěkný teploučko.“
TOM: “ Nejraději bych je s vámi domů.“
TINA: “ Ale na to druhý školení musíš. Já jsem to takhle blbě nevymyslela.“
TOM: “ Já vím, ale nic se s tím neudělá. Už jsem se s tím smířil.“ Kluci začali vyndávat z kufru auta nějaké lehké věci. „Tak pomůžeme klukům s věcmi.“ Odešli napomoct Péťovi a Martinovi s věcmi z kufru.
O pár hodin později přijel Semir s rodinou a Jan s rodinou. Všichni děti si hráli celý večer, museli si říct samé novinky, co se jim staly. Rodiče si povídali nad lahví vína v obýváku. A vymýšleli něco pro děti, protože na místním hradě byli slavnosti. Jejich povídání skončilo kolem půlnoci a šli spát kromě Tiny a Eleny, které si ještě sedli nad jeden projekt, který dělala Elena a tak se chtěla pochlubit Tině, co vymyslela a co by se dalo ještě předělat. Seděli nad tím asi tak do tří rána, a aby neseděli na suchu tak si otevřeli dobrou pálenku z Itálie od Petry. Obě dvě usnuli v obýváku, a když Jan se probudil a potřeboval na WC, tak si všimnul, že v posteli není Elena. Tak jí našel v obýváku a pak šel vzbudit Toma, aby si odvedl Tinu do postele.
Ráno už byli všichni na nohou kromě Tiny a Eleny, kteří ještě vyspávali. Elena vstala dříve než Tina. Eleně bolela hlava jako po nějakém flámu s partou.
JAN: “ Prospáno?“
ELENA: “ Ani moc né.“
ANDREA: “ To jste si to pěkně protáhli.“
ELENA: “ Jsme se dlouho neviděli.“
SEMIR: “ A taky jste si dopřávali.“ Narážel na vypitou láhev u koše.
JAN: “ A čerstvý vzduch ti udělá dobře na tu tvoji hlavu.“
ELENA: “ Má tu někdo něco na hlavu.“
Ráno……. Tento den krásné svítilo sluníčko od ranních hodin. Barevné listy se krásně vyjímaly ve slunečních paprscích a foukal něžný studený vítr. Teplota byla tak akorát určená pro podzim v tomto čase.
Když se všichni dostatečně nasnídali a tak mohli vyrazit na cestu na hrad, kde jejich výlet končil. Děti po cestě sbírali různé věci či odpovídali na různé otázky, které vymysleli rodiče ve večerních hodinách. Odpovědi hledali na informačních tabulích po naučné stezce, která vede na místní hrad. Tom zůstal doma kvůli Tině, aby si nemyslela, že jí tu nechali z nenávisti.
Tina vstala kolem poledního a hlavu měla jako střep. Tom seděl v altánku, který si četla noviny, a zachytával dnešní slunečný paprsky. Tina si dělala kafe na svoji bolavou hlavu, na stolku ležely prášky na bolení hlavy. Tina zapila prášek vodou a Tom přišel do kuchyně jako myška, Tom Tinu objal rukama kolem pasu a Tina se lekla.
TOM: “ Co se lekáš?“ Otočila se k Tomovi čelem.
TINA: “ No protože jsem netušila, že sem přijdeš jako duch.“
TOM: “ Promiň.“ Dal Tině pusu na rty. “ Příště si dám pozor.“
TINA: “ Čestný skautský?“
TOM: “ Přísahám. Tak se můžeme jít projít. Na tu tvoji hlavu ti to udělá dobře.“
Když se Tina s Tomem najedli tak si vyrazili na malý výlet do místních lesů na houby. Vzali si ten největší koš, který našli v domě a vzali si příhodné oblečení do lesa. Děti s rodiči se procházeli po naučné stezce a děti plnily své úkoly. Ale především si většinou hrály, skákaly do listí a další věci.
SEMIR: “ O čem jste tak mohli debatovat do tří?“¨
ELENA: „O mém novém projektu, co jsem sestavila. A s Tinou jsme ještě vychytali nějaké mouchy.“
ANDREA: “ A o co se jedná?“
ELENA: “ O nový školní komplex v Africe. Zatím se neví, kde bude stát. To musí projednat ti nejvyšší.“
SEMIR: “ A už se vím předběžně, jestli to bude realizované?“
ELENA: “ Už to mám na půl schválené.“
JAN: “ To je moje šikulka.“ Dal Eleně pusu na tvář.
Tina s Tomem si užívali svůj volný den bez ostatních a bez svých dětí po těch několika dnech, co se neviděli. Tina čistila nasbírané houby a Tom Tině stále nosil a nosil další kousky pěkných hub. Když už měla Tina vše očištěné, když si Tom všiml jednoho krásného jelena, který se na ně koukal z 800 metrů. Najednou se jelen rozběhl a běžel na ně, poblíž byl posed, kde byl myslivec a který na Tinu a Toma zavolal, ať se jdou rychle schovat do posedu. Myslivec velkého jelena – šenasterák zastřelil, protože byl nemocný a dosti nebezpečný.
MYSLIVEC: “ To bylo teda o vlásek.“
TOM: “ Díky za úkryt.“
TINA: “ Je to krásný kus.“
MYSLIVEC: “ Šenasterák. Už byl nemocný a už jsme ho dlouho chtěli zastřelit.“
TOM: “ Tak jsme vám trochu pomohli.“
MYSLIVEC: “ Koukám, že jste toho plno našli.“
TINA: “ Nějaké dobré počasí na houby.“ Tom se zakoukal do jedné oblasti lesa, kde se ozýval hluk.
TOM: “ Co je to támhle to za hluk.“ Nasměroval myslivce na hluk.
MYSLIVEC: “ To vypadá na divoká prasata a na celou tlupu.“ Objevili se dva muži – Mark a Heinz (bratři a synové myslivce na posedu), kteří běželi k posedu. Jeden bratr byl zraněný a těsně před posedem upadl na zem z velké ztráty krve. Bratry honilo divoké prase – samec, který ucítil jejich pach. Bratr Mark pomohl svému zraněnému bráchovi Heinzovi, ale ještě jim šel napomoct Tom, a Heinz ležel na zemi před posedem, kde se mu snažili zastavit krvácení, který šel z tepny na stehně. Tina s Tomem se snažili zastavit krvácení, ale krve teklo čím dál víc a byli věci, měli od krve.
TINA: “ Neměl, by, upadnout do bezvědomí.“
TOM: “ Měl by se odsud, co nejdříve dostat.“
MARK: “ Ten samec se blíží k nám.“
MYSLIVEC: “ Rychle na posed. Umíte střílet?“
TINA: “ Ano.“
MARK: “ Musí se zastřelit nebo mlže být po nás.“ Tina vyšla dřevěný žebřík jako první, a pak ostatní vynesli zraněného Heinze na posed. Tina si vzala do ruky pušku, nabila a namířila na běžící divoké prase a jedna rána ho skolila na zem.
MYSLIVEC: “ Úplná trefa na poprvé. Gratuluji.“
TINA: “ Díky.“
MYSLIVEC: “ Jde vidět, že zbraň nedržíte poprvé.“
TINA: “ Můj otec mě naučil kladný vztah ke zbraním.“
TOM: “ A teď honem do nemocnice.“ Mark předal Tině jeho pušku, aby mu nepřekážela, až půjdou s Heinzem. Tina zavolala sanitku pro Heinze. Než přijela sanitka tak si tak ještě popovídali a Mark a Heinz s jejich otcem se dozvěděli, že v jejich městečku bydlí policie. K tomuto incidentu přijela i místní policie, ta sepsala, co se stalo, a zajistila zbraně, dělala svoji rutinní práci. Sanitka vyrazila na cestu do nemocnice a ještě jedna věc se stala, když byl Heinz zraněn, jeho manželka byla odvezena do porodnice. Tina s Tomem byli od krve a tak je policisté odvezli k nim domů, kde si opsali jejich jména z občanských průkazů a Tině vzali otisků prstů, kvůli papírování a jestli jde o nešťastnou náhodu anebo o trestný čin. Obyvatelé domů se blížili k domovu, když zahlédli policejní vůz před jejich domem.
JAN: “ Že by nás vykradli?“
SEMIR: “ Tak to půjdeme zjistit.“ Přišli blíže a přes okno z ulice viděli, jak Tině berou otisky a podávají informace kolegům. Vešli do domu, když oba dva policisté odcházeli a odjížděli na služebnu. Tina si čistila prsty od barvy a Tom seděl u stolu v kuchyni.
ELENA: “ Ty jsi něco provedla?“
TINA: “ Ne, jenom jsem zabila jedno divoké prase.“
JAN: “ A co s tím společného divoké prase a policisté v uniformě?“
TOM: “ Zachránili jsme jeden život a utekli jsme jednomu jelenovi z jeho rány.“
SEMIR: “ A to chtěli tvoje otisky?“
TINA: “ Je to rutinní věc a musí vyloučit, jestli nejde o trestní čin či nehodu.“
TOM: “ Děláš v oboru a ještě blbě ptá.“
SEMIR: “ Tak mě to zajímá.“
ANDREA: “ A my jsme si mysleli, že to bude něco horšího.“
TINA: “ A ještě jsme stačili najít košík hub.“
ELENA: “ Tak si uděláme smaženici.“
Večer vyhodnotili takovou malou soutěž, kterou dělali, když šli na hradní slavnost. Děti po udělení šli spát, jak byli utahaní.
ELENA: “ Škoda, že jste nebyli s námi.“
TOM: “ Jak to?“
SEMIR: “ Jsme si s Janem zkusili šermovat.“
ANDREA: “ Ale náhodou se vám to šlo.“
JAN: “ A než si to taky zkusit.“
TOM: “ Ne, to je dobrý.“
SEMIR: “ Bude sranda.“
JAN: “ Dostaneš malý školení.“
TOM: “ Já těch školení mám už po krk.“
SEMIR: “ No jo, ty zase jedeš na školení.“
ELENA: “ Ze školení na školení. To ti vymyslela šéfová?“
TINA: “ Bohužel ano.“
Druhý den……. Semir a Jan přemluvili Toma, aby šel s nimi šermovat na hrad. Andrea, Elena a Tina se věnovali něčemu jinému – především pěkným oblečením. Děti ti hrály podle svého gusta, ale s přiměřenou mírou a pod dozorem maminek. Když Tina si procházela tak se potkala s Markem – bratr zraněného Heinze, kterého napadl samec divokého prasete. Ještě s Markem byl jeho otec.
MARK: “ Dobrý den.“
TINA: “ Dobrý. Jak se daří vašemu bratrovi?“
MYSLIVEC: “ Je mu fajn. Rád bych vám poděkoval osobně, ale teď se věnuje své rodině.“
TINA: “ Tak to mu gratuluji. A co jim narodilo, jestli můžu být tak zvědavá?“
MARK: “ Mají dvojčata – dcerku a syna.“
MYSLIVEC: “ Ale ještě se hádají, jaká jim dají jména.“
MARK: “ A tak nás napadlo, že bychom je mohli pojmenovat podle zachránců.“
MYSLIVEC: “ Jestli vám to nevadí.“
TINA: “ Ale vůbec ne. Naše jména jsou Tom a Tina.“
MARK: “ Krásná jména. Doufám, že se jim budou líbit náš návrh.“
TINA: “ To určitě.“
MYSLIVEC: “ My vás dlouho nebudeme rušit. Jste tu s manželem a určitě vás hledá.“
MARK, MYSLIVEC: “ Naschle.“
TINA: “ Naschle.“ Otec s Markem odešli pryč. K Tině přišla Elena s Tomem.
ELENA: “ Kdo pak to byl?“
TINA: “ To byl jeden z bratrů a jejich otec, co jsme ho zachránili od smrti.“
TOM: “ A jak mu je?“
TINA: “ Už je mu lépe. Chtěl nám ještě jednou poděkovat, ale má jiné starosti.“
ELENA: “ A prosím tě jaký?“
TINA: “ Je hrdým otcem dcerky a syna. A asi je pojmenují po nás.“
TOM: “ Aha.“
Den odjezdu bylo nádherné počasí – krásné svítilo sluníčko, na nebi bylo skoro bez mráčků, pofukoval něžný vítr a teploty bylo příjemně teplé. Tina s Tomem se rozloučili, protože se několik dní zase neuvidí a Tinu čeká jedno velké jednání u soudu ještě se Semirem. Všichni se rozloučili a odjeli svými směry domů.
……pokráčko zas příště…..