V úkrytu……. Heiko a Werner si dávali snídani, když Werner si všiml, že k jejich domku jedou dvě neznámá auta.
WERNER: “ Jedou sem nějaká dvě auta.“
HEIKO: “ Ale na Filipa a Marcela to nevypadá.“
WERNER: „Ale kdo?“

HEIKO: “ Necháme se překvapit.“ Octavie a BMW přijeli k domku. Všichni vystoupili z aut, Filip s Marcelem je zavedli za Heikem a Wernerem.
HEIKO: “ Koho jste to přivedli?“
FILIP: “ Jsou od dálniční policie, vyšetřují tu banku.“
SEMIR: “ Gerkhan a to je moje kolegyně Kranichová. Chceme vám pomoct.“
WERNER: “ My si poradíme sami.“
MARCEL: “ Já a Filip jsme jim všechno řekli. Když jim řekneme, co nejvíce, tak se nám postarají o menší tresty.“
FILIP: “ Mějte rozum.“
TINA: “ Vaši kamarádi mají pravdu. Ale pokud si chcete pomoct sami, vy zase můžeme jít.“
Semir s Tinou pomalu odcházeli z domku.
HEIKO: “ Jestli to tak je, tak se vám pokusíme všechno říct.“ Tina se Semirem se zastavili a vrátili se zpátky.
SEMIR: “ Tak povídejte.“
HEIKO: “ Patrik Arens chce po nás 10mil €, protože jsme mu jako malý kluci ukradli jeho peníze. Pak si nás jednou odchytil. A řekl, až budeme dospělí tak, že bude chtít zpátky ty prachy a že si nás sám najde. Arens se ozval asi tak před měsícem ať mu dáme jeho peníze.“
TINA: “ A odkud měl Arens ty peníze?“
WERNER: “ Arens velice rád hraje hazardní hry v kasinu. A ty peníze vyhrál v kasinu.“
SEMIR: “ To měl nějaké velké štěstí.“
HEIKO: “ Tyhle ty peníze pak půjčoval po lidech, když měli nějaké finanční problémy. Většinou to chtěl zpátky a ještě s většími úroky, a když mu to nedali, byl schopný ty lidi i zabít, že mu nechtěli dát peníze.“
FILIP: “ A co ten strážný a pokladní?“
TINA: “ Z nemocnice nám přišla zpráva, že oba dva budou v pořádku.“
SEMIR: “ To jste je museli postřelit.“
HEIKO: “ Chtěli jsme, aby to vypadlo věrohodně.“
TINA: “ Máte štěstí, že nejsou mrtvý. Kdyby se Arens ozval tak nám dejte vědět. Pak se dohodne, co budeme dělat dál.“ Dala na stůj svoji vizitku. Tina se Semirem odešli z baráku. Stáli u svých aut.
SEMIR: “ To mi je pěkná partička.“
TINA: “ Aspoň, že se přiznali.“
SEMIR: “ A co na to řekne Schrankmannová.“
TINA: “ Necháme se překvapit.“ Každý nasedl do svého auta, odjeli na služebnu, kde jim Andrea řekla novinky.
Na služebně……. Tina se Semirem se zastavili u Andrey.
ANDREA: “ Hledala jsem něco o tom Patrikovi Arensovi. Řídí jednu firmu v centru města, kde půjčuje lidem peníze, když jsou ve finančních problémech. Také si rád zahraje v kasinu, kde dost často vyhrává. Půjčené peníze pak vrátit ještě větším díškem, než si je půjčili.“
SEMIR: “ A Hartmut?“
ANDREA: “ Ještě se neozval. A co ta parta?“
TINA: “ Přiznala se, že vyloupila banku a že ty peníze dluží Arensovi.“ Zazvonila Andreina telefonní linka.
ANDREA: “ Schäferová, dálniční policie……. Je tu, předám.“ Andrea překryla rukou mluvítko od sluchátka. “ To je Schrankmannová.“
TINA: “ Ta mi ještě dneska chyběla.“ Andrea předala Tině sluchátko. „Kranichová,…….“ U Semira v kanceláři zvonil telefon a tak ho šel zvednout.
SEMIR: “ U telefonu Semir.“
HARTMUT: “ Tady je Hartmut.“
SEMIR: “ Ahoj, máš něco?“
HARTMUT: “ Ano, pro by, jsem asi nevolal. Začnu tím tranzitem, který je čistý jako sklo a je napsané na Heika Schumana. V tranzitu byli akorát otisky té bandy.“
SEMIR: “ A našel jsi něco pod jménem Heiko Schuman.“
HARTMUT: “ Nemá ani čárku v trestním rejstříku.“
SEMIR: “ A co ty ostatní auta z toho vrakoviště?“
HARTMUT: “ Co jsem zjišťoval podle čísla z motoru, tak polovina se zúčastnila pár nehod a byla rychle odstraněna ze světa. Jak vám to jde, bez Engelhardtové?“
SEMIR: “ Naprosto dobře. A Tina je stejná jako Engelhardtová.“
HARTMUT: “ To jsem si hned myslel.“
SEMIR: “ Ještě něco jsi našel?“
HARTMUT: “ Ne, to je všechno.“ Semir se loučil s Hartmutem, Semir šel za Tinou a Andreou, kde se Tina loučila s almarou.
SEMIR: “ Co chtěla?“
TINA: “ Chce být v obraze.“
ANDREA: “ A co říkala na tu partu?“
TINA: “ Nic. Ať jim pomůžeme. Vlastně z jejího rozhovoru vyznělo, že si máme dělat, co chceme.“
SEMIR: “ Ta je teda dobrá.“
ANDREA: “ Nepřipadá vám poslední dobou nějaká divná?“
TINA: “ Třeba si někoho našla.“
ANDREA: “ Ona a přítel? To mi nějak nesedí.“
SEMIR: “ Možné je všechno.“
Další den……. Patrik Arens přiletěl z Nizozemka do Kolína, kde si bude vyřizovat účty s malou partou, která vykradla banku. Arens se ozval Heikovi na jeho mobil. Heiko se ozval Tině na mobil. Tina byla ve své kanceláři, kde něco hledala v papírech.
TINA: “ Kranichová.“
HEIKO: “ Tady je Heiko. Měl jsem se ozvat, až se mi ozve Arens.“
TINA: “ A ozval?“
HEIKO: “ Před malou chvilkou jsem s ním skončil hovor.“
TINA: “ Řekl, kde se máte všichni setkat?“
HEIKO: “ Mluvil o nějaké staré příjezdové cestě u A44 na 123km.“
TINA: “ Vím, kde to je. Poblíž dálnice jsou bývalé kasárny německých vojáků. A v kolik?“
HEIKO: “ Přesně v poledne.“
TINA: „To je ani né za necelé 2 hodiny. Ještě se stavíme za vámi, abychom se dohodli na podobnostech.“
HEIKO: “ Dobře. Já je všechny zavolám.“
TINA: “ Díky. Zatím naschle.“ Zavěsila a do její kanceláře přišel Semir.
SEMIR: “ Něco se snad děje?“
TINA: “ Arens se ozval, dneska v poledne u bývalých vojenských kasáren.“
SEMIR: “ To je blízko dálnice A44.“
TINA: “ Přesně tak. Řekla jsem jim, že se u nich zastavíme.“
V úkrytu bandy……. Jak Tina slíbila, přijela se Semirem k bandě, jim vysvětlit co a jak bude. Když se blížil čas předání peněz tak se dálniční policie a banda přesunula k bývalým vojenským kasárnám. Arens už byl na místě a měl na mysli dvě věci – dostat své prachy a pak se jim zbavit a to na dobro. Semir s Tinou vešli do kasáren, kde si rozdělili cestu, Hote s Bonrátem obklíčili kasárny, spolu s dalšími kolegy. Werner, Heiko, Marcel a Filip vešli do karosáren, kde už byl Arens a čekal na své prachy.
ARENS: “ Slyšel jsem, co jste udělali, abyste mi vrátili moje peníze. To se vám fakt moc povedlo. Tak mi je konečně dejte.“
HEIKO: “ Tady jsou.“ Ukázal Arensovi tašku s penězi, kterou mu předal pěkně z ruky do ruky. Arens se do té tašky podíval, aby ho náhodou neoklamali. Vzal do ruky jeden svazek peněz a prolistoval si peníze, jako když počítačka peněz počítá kolik je v daném balíčku peněz.
HEIKO: “ Když už máte své peníze, tak bychom mohli jít.“
ARENS: “ Ale zajisté.“ Kluci pomalu odcházeli pryč, ale Arens zjistil, že ty peníze jsou falešné, jenom otištěné papírky, které byli nastříhané na velikosti euro bankovek. Arens šáhl po své zbrani a vystřelil po odcházejících chlapcích, Arens postřelil Filipa a Marcela do nohou. Werner a Heiko se hned o ně postarali, Tina se Semirem se tu objevili ve správný čas. Tina šla okouknout, co se klukům stalo a Semir si zatím podal Arense, který se bránil střelbou. Po okouknutí kluků šla Tina napomoct Semirovi, který se přemístil do další budovy. Před další budovou byli modré, železné sudy, které byli naplněné benzínem, které si nechávají vojáci, když tu mají nějaké cvičení.
TINA: “ Bacha na ty sudy.“ Jeden sud začal vytékat po jedné kulce od Semira. „Pokud nechceš skončit…….“
SEMIR: “ Tak odlákej jeho pozornost.“
TINA: “ Proč zrovna já?“ Semir na Tinu blbě podíval. “ Že jsem se vůbec ptala.“ Tina přeběhla za malý betonový sloupek a Semir jí chránil záda. Semir po pár minutách přiběhnul za Tinou., střelba mezi nimi zesílila, ještě jim pomáhali kolegové. Arens ustupoval ke svému autu, ale policie mu byla v patách. Arens nasedl do svého auta, ale pořád se bránil střelbou. Tina byla schovaná ze jedním betonovým sloupem, namířila na jeho pneumatiky pár kulek vystřelila a pár se zakousli do zadních pneumatik. Arens ztratil nad vozidlem kontrolu a narazil do velkého železného barelu na sběrnu dešťové vody. Železný barel se na Arensovo auto spadl, Arens při nárazu hlavou narazil na volat a z auta se ozýval klakson. Kolegové šli napomoct Arensovi, který žil, vytáhli ho z auta a lékaři si o Arense postarali, jako o Filipa a Marcela.
Následující den se Werner a Heiko stavili na služebně dálniční policie, aby jim poděkovali, že se jejich případ tak brzy vyšetřil a že budou mít jenom podmínku ve svých trestných rejstřících a Arens se ke všemu přiznal, co udělal. Všechny peníze se vrátili do rukou řediteli vykradené banky, strážný a pokladní se zotavili a zpět se vrátili do banky na svá pracovní místa.
Konec!!!
Autorka: Tina11