7. den……. Další den si udělali tak trochu volnější. Všechny děti kromě Natálky, Tiny, tom, Hartmuta a Andrey zůstali v Kaprunu. Zbytek odjel do aquaparku do Bischofshofenu. Hote s Bonrátem se chvilku zdrželi v aquaparku, ale pak si zašli na malou procházku po městečku. Tina, Tom, Hartmut a Natálka se trochu dříve vrátili z lyžování a Andrea se vrátila asi tak o 2 hodinky později. Tom si četl noviny v pohodlném křesle, Tina si šla pro teplou vodu do kuchyňky, kterou mají o patro níže, protože v přízemí bydlel majitel penziónku. Tina se v kuchyňce potkala s Hartmutem a čekala, až se jí uvaří voda v rychlovarné konvici.
HARTMUT: “ Víš, že jste slavní.“
TINA: “ Jak to?“
HARTMUT:
“ V novinách je ta vaše nehoda mercedesu. Jak tak koukám na tebe, že o tom nic nevíš.“
TINA: “ Do novin jsem se ještě nekoukala. Ta nehoda se stala před několika dny.“
HARTMUT: “ Mají to z kolínského deníku.“
TINA: “ Ještě řekni, že na to budou dělat nějakou nehodu.“
HARTMUT: “ To je všechno napsané v novinách.“ Když cvakla voda, tak se u kuchyňky objevila Andrea.
ANDREA: “ Ahoj.“
TINA, HARTMUT: “ Ahoj.“
TINA: “ Mohli jsme tě vzít.“
HARTMUT: “ A volali jsme ti.“
ANDREA: “ Ani jste se mi nemohli dovolat, protože se mi úplně vybil. Tak jsem se jednou projela skibusem.“
TINA: “ Kdybys ses nám ztratila, bylo by to horší.“
ANDREA: “ Přesně.“ Tina si vzala uvařenou vodu. Pomalu odcházela.
HARTMUT: “ Počkej, kam jdeš s tou vodou?“
TINA: “ Zalít si naše hrníčky s kafem.“
ANDREA: “ A zbyde něco na mě?“
TINA: “ Určitě.“
HARTMUT: “ Tak počkej, my dva přijdeme za vámi.“
ANDREA: “ Dám ti hrneček po cestě.“ Tina s Andreou společně odešli. Hartmut odešel pro Natálku do jejich pokoje, Andrea předala Tině hrníček a pak je ve svém pokoji zalila.“
TOM: “ Není toho nějak moc?“
TINA: “ Jestli to nevadí, bude tu nás nějak moc.“ Do pokoje přišla Natálka. Voda vyšla akorát na tři hrníčky. „Odneseš to, kam to patří.“
NATÁLKA: “ Ano.“
TINA: “ Děkuji. Natálka odběhla dát konvici do kuchyňky.
TOM: “ O tohle tom víš?“ Ukázal Tině článek v novinách o jejich mercedesu.
TINA: “ Něco málo mi řekl Hartmut.“
TOM: “ Nějaký dobrák z toho udělal video, které obletělo celý svět. A ještě se z toho udělala reklama, abychom si dávali větší pozor na svoje auta.“
TINA: “ To je tedy super.“ Do pokoje přišel Hartmut s notebookem.
HARTMUT: “ Na internetu jsem našel to slavné video.“ Všichni tři se koukali na video, když do pokoje přišla Andrea.
ANDREA: “ Video vypadá jako z nějakého hororu.“
HARTMUT: “ Jde vidět, že to trochu upravili. A tak se vedou diskuze, že ten řidič to nemohl nikdy přežít a že ta nehoda byla naaranžovaná.“
TOM: “ To je ale pěkná blbina. Co bychom z toho měli, kdybychom to udělali, abychom se dostali do novin.“
TINA: “ Někdo z toho chce vytřískat prachy.“
HARTMUT: “ I odborníci si nad lámají hlavu jak to mohl přežít.“
ANDREA: “ Aby to nebrali jako pojišťovací podvod.“
TINA: “ Tak toho se tak obávám.“
TOM: “ Nesmíš to brát černě.“
ANDREA: “ A tak jim musí být podezřelé, kde jste tak brzy vzali na nové auto.“ Tina zazvonil mobil a tak ho zvednout.
TINA: “ Ahoj Petře……….“ Petr začal vyprávět, co se stalo. Tina si radši sedla na postel, všichni se na ni s podivem podívali. „Počká to, až se vrátíme……. Dobře……. Až zase něco budeš mít novinky, dej vědět………. Ahoj.“ Zavěsila. Položil mobil na noční stolek. Docela jí ta zpráva vyvodila z míry.
TOM: “ Co se stalo?“
TINA: “ Tak je to tady.“
TOM: “ A to je co?“
TINA: “ Prý jsme udělali pojišťovací podvod, abychom dostali pár tisíc euro na naše nové auto.“
HARTMUT: “ Andreo, nějak jsi to zakřikla.“
TOM: “ A kdo to zjistil?“
TINA: “ Nějaký šťoura. Zjistil si naši novou SPZ.“
HARTMUT: “ Tak toho je nějak moc.“
TINA: “ Asi má nějaké dobré kontakty všude. A taky už jak jsme se k němu dostali.“
TOM: “ To musí do toho zatahovat i tvého otce?“
TINA: “ Tak trochu. Petr už všechno obstarává.“
Naši plavci z Bischofshofenu se akorát vrátili akorát k večeři. Všechny děti ulehly do svých pelechů, jak byli utahaní. Dospělí si ještě chvilku povídali ve společenské místnosti. Hlavně se bavili, co se stalo Tomovi a Tině. Když bylo čas jít ba kutě, tak Tina pořád přemýšlela nad tím jejich problémem. Tina už byla v posteli a nějak se jí nechtělo usnout. Po pár minutách přišel Tom a přitulil se k Tině. Mezi sebou mluvili tichými hlasy, aby neprobudili Péťu a Martina.
TOM: “ Miláčku, nad čím pořád přemýšlíš?“
TINA: “ Nějak to pořád nemůžu vypustit z hlavy. A to s tím mým otcem…….“
TOM: “ Teď na to nemysli. Jsi na dovolené, až se vrátíme, tak nad tím přemýšlej.“
TINA: “ Tome, to se ti lehko řekne. A kde se to všechno dověděl.“
TOM: “ Tino, to je jako mluvení do větru. Nech to na Petrovi.“ Zhasnul lampičku na své nočním stolku a v celém pokoji byla tma. Akorát procházelo světlo přes záclonu a okno u ulice.
TINA: “ Ráda bych to…….“ Tom skočil Tině do řeči.
TOM: “ Už o tom nechci ani slyšet.“
TINA: “ Slibuji.“
TOM: “ To je lepší. Hezké sny a dobrou.“
TINA: “ Tobě taky. Dobrou.“ Dali si polibek na dobrou noc, zachumlali se do peřin, k sobě se přitulili a usnuli.
8. den……. Tento den dálniční policie jela do Zell am See. Celá parta už byla u nástupu na lanovku, kromě Tiny, která měla hovor s jejím bratrem Petrem.
TINA: “ Ahoj, Petře.“
PETR: “ Ahoj, ségra. Mám nějaké novinky.“
TINA: “ A jaký?“
PETR: “ Ten, kdo to nahlásil tu vaší kauzu, tak pracuje u novin a zároveň udělal to video, které vidělo přes dva miliony lidí.“
TINA: “ Tak tedy bulvár. Tak trochu jsem to tušila.“
PETR: “ Tenhle ten mladík všechno vytahal na povrch. Jméno ti budě něco říkat. Johan Müller.“
TINA: “ Takže tenhle ten pisálek. Docela bych to do něho řekla. Ten klidně udělal z komára velblouda.“
PETR: “ Ten Müller se pěkně vozí po dálniční policii.“
TINA: “ Naše služebna má sní problémy. Nejraději bychom ho mohli, roztrhali na milion kousků.“
PETR: “ Aby toho nebylo málo, tak vzal až k soudu. Až se vrátíš tak se sejdeme u soudu.“
TINA: “ Dobře. Já se pak u tebe zastavím.“
PETR: “ Už se moc těším, až tě uvidím, moje milá sestřičko.“
TINA: “ To já taky, můj milý bráško.“
PETR: “ Budu končit, za chvilku mám stání. Tak pozdravuj všechny. Ahoj.“
TINA: “ Vyřídím. A pozdravuj doma. Ahoj.“ Petr zavěsil. Tina si uklidila mobil a jela za ostatními, kde čekal akorát Tom.
TOM: “ Kde jsi?“
TINA: “ Volal mi Petr a mám novinky.“
TOM: “ Tak mi to řekneš po cestě.“
TINA: “ A kde jsou všichni.“
TOM: “ Už jsou dávno na hoře. Jenom ty to tady brzdíš.“ Oba dva se na sebe usmáli. Společně vyjeli lanovkou za ostatními, kde se zastavili v hospůdce u ledového království, kde se děti pěkně vyblbly. Tina pověděla novinky od Petra, když se najedli pomalu členové party, odpadali, kteří si hráli u iglú. U stolu ještě seděli – Jochen, Bonrát, Hote, Andrea a Jan. Ostatní si hráli na policii a četníky na způsob dálniční policie. Rodiče převzali role zločinců a děti převzali role svých rodičů – Michal se stal Semirem Gerkhanem, Adelina Andreou Schäferovou, Martin a Péťa zastupovali Tinu a Toma Kranichovi, Šarlota a Barbara si zahrály na Hota a Bonráta a malá Natálka se stala technikem z KTU – Hartmutem. Jenže jim ještě scházelo jedno dítě, tak Ben si zahrál Annu Engelhardtovou. Zloději – rodiče vyloupili banku a zajali jednu nevinnou rodinu. U stolu bylo ticho nad kávou a zákuskem.
JOCHEN: “ Tati, doufám, že jsi nezapomněl na zítra. Na ty moje závody.“
BONRÁT: “ Zapomněl jsem na to jako svou smrt.“
HOTE: “ Už taky nejsme nejmladší, abychom si všechno pamatovali.“
JOCHEN: “ Tak tedy příjdete?“
JAN: “ Tak bychom mohli jít všichni. Takový odpočinkový den.“
ANDREA: “ Jako nápad to není špatný.“
BONRÁT: “ Kdy a kde?“
JOCHEN: “ Začíná to v deset hodin a bude to tak do dvou či tří hodin. A bude to na Kitzsteinhornu.“
ANDREA: “ A to budeš jezdit sám?“
JOCHEN: “ Ne, s tím kamarádem ze Salzburgu.“
HOTE: “ Děti budou mít takový zážitek.“
ANDREA: “ Když jsme se tak hezky dohodli tak vás opustím.“ Odešla za dětmi a zloději.“
JAN: “ Potřebují malou pomoct.“ Jan a Jochen odešli za Andreou. Hote s Bonrátem dál seděli u stolu. Mladá krev dálniční policie byli v patách zlodějům a jako sebeobranu používali sněhové koule. Hote s Bonrátem se jenom usmívali a bavili se.
HOTE: “ S tím by mohli vystupovat všude.“
BONRÁT: “ To máš pravdu. Měli by úspěchy všude.“ Pár kolem jdoucích lidí se koukali, co dělají.
HOTE: “ Ben jako Engelhardtová. Docela mu to jde.“
BONRÁT: “ Hote, pojď jim napomoct.“
HOTE: “ Z hraní jsem vyrostl.“
BONRÁT: “ Pomůžeme kolegům,……. Těm velkým.“
HOTE: “ Mladým komisařům pomáhá Engelhardtová. Tak jdeme.“ Spolu odešli pomoci zlodějům. Jak jinak tento případ mohli skončit? Mladá generace dálniční policie vyhráli nad zloději, kteří byli všichni mrtví. Po této hře se pak děti zapsali kromě Natálky, do malých závodů ve slalomu. Tento závod se uskuteční v poslední den, kdy jedou zpátky do Kolína nad Rýnem.
9. den……. Jak dálniční policie slíbila, šla na závody Jochena, které se konali na Kitzsteinhornu. Závodili snowbordisté tak i lyžaři v místním SNOWPARKU na různých rampách a překážkách. Každý závodník či závodníci měli svoji natrénovanou sestavu, měli svá čísla, podle kterých jezdili. Počet závodníků byl kolem 20 závodníků, závodníci neodejdou s prázdnou. Dostanou 1 500€ pro nákup sportovního oblečení ve vybraných obchodech a státech a ještě j tomu drobné dárečky. Závody probíhali bez komplikací a dodržovala se pravidla. Když Jochen s kamarádem jeli svoji sestavu, dálniční policie zaujala místa a fandila jim, jak nejvíc mohli. Jochen s kamarádem dostali ty nejvyšší body od poroty a prozatím vedly. Zamíchat kartami ještě mohli tři závodníci, ale Jochen s kamarádem nasadili dosti vysokou laťku a také vyhráli na plné čáře. Po závodech se Jochen s kamarádem ještě drželi ve SNOWPARKU a dálniční policie vzala Jochenovi jeho výhru do penzionu. Když se naši dovolenkáři dojeli do penzionu, kde si chvíli odpočinuli, tak děti vytáhli své rodiče na něco sladkého do města.
…….pokráčko zas příště……..