Rubrika: Kniha povídek 7. díl

Mrtvá u dálnice 2/3

4. 8. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na večeři……. Ben Jäger byl na večeři s jednou půvabnou slečnou Danielou Bauerovou na večeři v jedno řecké restauraci. Ben a Daniela se poznali na jedné výstavě fotek v kolínské katedrále. Daniela Bauerová je mladá pěkná a pohledná dávka, která žila v Mnichově, kde si hledá svůj byt, ale zatím ještě žila se svými rodiči v jednom bytě. Daniela se vrátila z velkého fotografování z jižní a severní Ameriky, kde fotila jeden kalendář pro dvě firmy, dělala nejrůznější fotografie přírody pro jejich nástěnný kalendář pro zaměstnance. Daniela pracuje jako fotografka v jedné reklamní formě v Mnichově. Daniela Bauerová nemá žádné sourozence. Daniela je velmi moc milá osoba, ale její zápornou povahou je, že je dost žárlivá a vytočí je každá maličkost. Tento večer si Ben a Daniela osobně hodně řekli, ale Ben neřekl, že pracuje u policie, protože hned od něho holky dávají ruce pryč. Ben doprovodil Danielu před hotel.
DANIELA: “ Byl to krásný večer. Děkuji za pěknou prohlídku po městě.“
BEN: “ Ale vůbec nemáš zač. Jsem rozený průvodce.“
DANIELA: “ Ještě jsem od tebe neslyšela, co děláš za práci?“
BEN: “ Já jsem ti to neřekl?? Nevím jestli ti nezkazím dobrou náladu. Já pracuji jako komisař u mnichovské kriminálky.“
DANIELA: “ Ani bych to do tebe neřekla.“
BEN: “ Když se to dozví nějaká žena tak dá ode mě ruce pryč.“
DANIELA: “ Takový pohledný pěkný muž a nemá přítelkyni.“
BEN: “ No prostě mě nikdo nechce. Vůbec ti to nevadí.“
DANIELA: “ Ale vůbec ne. Dlouhé pracovní vysedávání v kanceláři, být v terénu, honit zločince…….byl to můj dětský sen, ale pak jsem se rozhodla, že budu fotografka.“
BEN: “ Takže to brát jako, že to se mnou zkusíš??“
DANIELA: “ Takových to pěkných mužů a s bojácným srdcem se najde málo. Už je moc pozdě.“
BEN: “ Děkuji za lichotku. A než mi odejdeš. Nechceš něco podniknout zítra??“
DANIELA: “ Slyšela jsem, že tu mají pěknou ZOO, pane komisaři.“
BEN: “ Tak dobře. Zítra tě vyzvednu.“
DANIELA: “ Souhlasím. Tak pěknou dobrou noc.“
BEN: “ Dobrou noc.“ Daniela odešla ke dveřím hotelu, kde se na pár vteřin zastavila a otočila se k Benovi, šla k němu. Daniela dala Benovi pusu na tvář.
DANIELA: “ Ahoj zítra.“
BEN: “ Ahoj.“ Daniela odešla do hotelu. Ben odjel do svého hotelu – do Tinina a Tomova domku na kutě.
            Druhý den……. Tina, Tom a Semir odejeli ze služebny za Hartmutem na KTU. Na KTU byla i Katrina.
TINA, TOM, SEMIR: “ Ahoj.“
KATRINA, HARTMUT: “ Ahoj.“
KATRINA: “ Slyšela jsem o vašem případu a docela vám to nezávidím.“
TOM: “ Schválně jsme si ho nevybrali.“
SEMIR: “ Dostal se k nám náhodou.“
KATRINA: “ Tak já popádím do práce. Tak vám přeji hodně štěstí při řešení případu.“ Katrina a Hartmut si dali polibek na rozloučenou. Tina, Tom a Semir dělali, že nic nevidí. „Ahoj.“
HARTMUT, TINA, TOM, SEMIR: “ Ahoj.“ Katrina odešla z KTU a vyrazila do práce.
TINA: “ Tak co máš??“
HARTMUT: “ Udělal jsem rozbor látky od vašeho patologa.“ Společně odešli do takové laboratoře, kde byl počítač, u kterého se zastavili. Hartmut jim zde ukázal na počítači chemickou molekulu v 3D zobrazení.
SEMIR: “ Dáš nám nápovědy na vyřešení tohoto obrázku.“
HARTMUT: “ Můžete to znát pod názvem H2SO4.“
TINA: “ To je vzorec pro kyselinu sírovou neboli vitriol.“
HARTMUT: “ Přesně tak.“
SEMIR: “ Neříkej mi, že jsi dávala pozor na chemii. Vždyť tady je od toho Hartmut.“
TINA: “ Tak mě to zajímalo.“
TOM: “ A ještě něco. H2SO4 máš v baterii v autě.“
SEMIR: “ Nechcete si tři podat ruce.“
HARTMUT: “ Museli mít toho na sobě pěknou vrstvu, aby je to takhle rozežralo. Ještě jim k tomu napomohli dobré podmínky v pytli, kde se utvořilo vlhké klima a kyselina udělala, co jste viděli. Kyselina sírová způsobila dehydrataci a zuhelnatění organických látek. Dost dobře reaguje s neušlechtilými kovy.“
SEMIR: “ A co ten zlatý svatební prstýnek.“
TINA: “ Tu kyselina neumí rozložit.“
HARTMUT: “ Kyselina sírová pohlcuje vlhkost a tak zlato vydrželo.“
SEMIR: “ Nechcete vy dva pomáhat Hartmutovi.“
TOM: “ Když ty sis rád nedával pozor a myslel na holky.“
HARTMUT: “ Když taky na to měl lidi, aby mu dělali úkoly z chemie.“
SEMIR: “ Radši budu dělat, že vás neznám.“
            Na služebně…… Komisařové dálniční policie se zastavily u Andrey, kde byla šéfka Anna Engelhardtová.
SEMIR: “ Našla jsi něco??“
ANDREA: “ Něco málo ano. Katja Mattnerová se narodila v Hamburku, kde vystudovala lékařskou střední školu, ale také i univerzitu. Do Kolína přišla v roce 2000 a nastoupila do nemocnice sv. Barbory jako sestra na chirurgickém oddělení. Postupem času se stala vrchní sestrou oddělení.“
TOM: “ Co její manžel??“
ANDREA: “ Alex Mattner pracuje ve firmě na výrobu dřevěných hraček jako manažer. Do Kolína přišel z Berlína, kde se narodil a vystudoval ekonomickou školu. Oba dva nemají žádný záznam a ani sourozence.“
ŠÉFKA: “ Také přišla i zpráva z patologie. Paní Mattnerová a její dítě leželi u dálnice 3 dny. Paní Mattnerová byla omámena chloroformem než byla podříznuta pod krkem. Na vykrvácení zemřela a dítě bylo udušeno. Ta kyselina úplně dehydrovala těla.“
ANDREA: “ Jaká je to kyselina??“
TINA: “ Kyselina sírová.“
ANDREA: „H2SO4.
 Podívám se, kde se to dalo sehnat v Kolíně.“
ŠÉFKA: “ Bude lepší když Tina zajede za manželem paní Mattnerové.“
TOM: “ My se pojedeme podívat do nemocnice.“ Šéfka odešla do své kanceláře. Andrea předala každé skupince správnou adresu nemocnice a rodinného domku manželů Mattnerových. Semir pomalu odcházel a Tina si zašla pro svatební prstýnek.
ANDREA: “ Tome, co je to se Semirem?? Když jsem věděla o co jde tak se blbě podíval.“
TOM: “ Protože znáš věci z chemie přes které tu je Hartmut.“ Přišla Tina.
TINA: “ Tak prý můžeme pomáhat Hartmutovi na KTU.“
ANDREA: “ Už chápu.“
SEMIR: “ Tome, jdeme?? Nebo chceš zapustit kořeny.“ Stál mezi dveřmi při vstupu na služebnu.
TOM: “ Už jdu.“ Tina s Tomem šli společně za Semirem, odkud šli společně před služebnu. Každý nasedl do svého auta a odjel svým směrem.
            Před domem manžela…….Manžel Alex Mattner se byl u svého vozu a vykládal své věci, protože se právě vrátil ze služební cesty. Přijela vínová Octavia a zastavila za Mattnerovým vozem. Tina vystoupila a šla za Mattnerem.
ALEX: “ Někoho hledáte?“
TINA: “ Ano, Alexe Mattnera.“
ALEX: “ To jsem já. A co potřebujete??“
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie.“ Ukázala svůj služební průkaz. “ Jsem kvůli vaší manželce.“
ALEX: “ Tak pojďte dovnitř.“ Tina a Alex šli do rodinného domku s velkou zahradou. Alex se posadil na židli v kuchyni ke stolu. “ Tak co se stalo Katje??“
TINA: “ Přišla jsem vám oznámit, že vaše manželka je mrtvá. Její tělo jsme našli dneska ráno u dálnice.“
ALEX: “ Panebože.“ Byl z toho úplně zoufalí. Trochu se zalili oči slzami a by z toho špatný. „Moje manželka byla těhotná a čekali jsme naše první dítě.“
TINA: “ Vaší manželku jsme museli identifikovali podle chrupu a podle svatebního prstýnku.“
ALEX: „
Tak jsem se těšil na to malé.“
TINA: “ Je mi to moc líto.“
ALEX: “ Ani nevíte jak je přijít o manželku, ale to třeba ztráta sestry a nebo nejlepšího kamaráda.“
TINA: “ Vím jaké to přijít o někoho ztratit. Přišla jsem o sestru i o kamarády.“
ALEX: “ Koukám, že jste také vdaná a už musíte mít děti. Z tohohle se nikdy nevzpamatuji.“ Tina nevěděla, co má na to říci. Tak mezi nimi vládlo hrobové ticho. Před dům přijelo bílí Volkswagen Passat. Z něho vystoupila mladá žena – Anna Funková, která byla kamarádkou Katji. Anna si všimla modrého majáčku za předním sklem vínové Octavie. Přišla do domu a šla do kuchyně.
ANNA: “ Co se tu stalo??!! A vy tady děláte??!!“
ALEX: “ Katja je po smrti.“ Anně se vhrkli slzy do očí, když to uslyšela.
ANNA: “ Panebože. A by jste od policie?“
TINA: “ Ano, Tina Kranichová, dálniční policie.“ Alex se zhroutil a Anna se o něho postarala. „Potřebovala bych něco vědět o Katje.“
ANNA: “ Hned se vám budu věnovat. Odvedu Alexe do postele. Počkejte na mě v obýváku.“
Anna odvedla Alexe do postele. Tina zatím čekala v obýváku, kde si prohlížela fotky na nábytku kolem zdi. Přišla Anna. “ Promiňte jak jsem zachovala.“
TINA: “ To je dobrý. Tak trochu jsem si na to zvykla.“
ANNA: “ Zapomněla jsem se představit. Anna Funková. Jsem teda byla kamarádka Katji. Spolu jsme vyrůstali od mala. Kde jste našli Katju?“
TINA: “ V pytli u dálnice i s malou. Jejich těla jsou velice znehodnocena.“
ANNA: “ Katja byla hodná a milá holka. Ani by mouše neublížila. Katja byla v 9. měsíci a já jsem se o Katju starala, protože Alex byl na služební cestě – celých 14 dní.“
TINA: “ Nevíte, kam by mohla jít Katja před 3 dny??“
ANNA: “ To netuším, protože jsem byla na služební cestě a dozvěděla jsem se to neposlední chvíli. A tak tu byla Katja sama.“
TINA: “ Nemáte tušení, kdo by mohl Katju zabít??“
ANNA: “ V tuto chvíli mě nikdo nenapadá. Obě dvě pracujeme v nemocnici sv. Barbary. Já tam pracuji jako sálová sestra.“
TINA: “ Nemůže být v tom třeba místo vrchní sestry??“
ANNA: “ Tak její pracovní kolektiv tak podrobna neznám. Opravdu netuším.“
TINA: “ Vy jste se také narodila v Hamburku?“
ANNA: “ Ano, má to s ní něco společného??“
TINA: “ To nevím. Jenom jsem si chtěla urovnat informace.“
ANNA: “ Já a Katja jsme přišli do Kolína před pár lety.“
TINA: “ Už vás nechám na pokoji. Kdyby vás a nebo manžela něco napadlo tak mi dejte vědět.“ Předala Anně svoji vizitku.
ANNA: “ Dobře.“
TINA: “ Málem bych zapomněla.“ Vyndala z pytlíku svatební prstýnek a předala ho Anně.“ Naschle.“
ANNA: “ Naschle.“ Tina odešla ven z baráku. Tina se na chvilku zastavila před svým autem a hlavou se jí honila vražda její kamarádky v Miláně, ale nejraději by si dala něco ostřejšího.
            V nemocnici……. Stříbrné BMW přijelo na parkoviště před nemocnici sv. Barbary.
TOM: “ Kam zajdeme jako první??“
SEMIR: “ Za ředitelem a pak na pracoviště té mrtvé. Nechtěl bych být v Tinině kůži.“
TOM: “ To já taky ne, ale má způsob pro cit. Buď rád, že ji máme, jinak by jsme tam museli oba dva a nebo jeden z nás.“
SEMIR: “ Taky si tvé manželky velice vážím.“
TOM: “ Až se to Tina doví, co jsi teď řek tak snad mi tomu neuvěří a že jsem spadl z višně.“
SEMIR: “ Tak to Tině radši neříkej. Bude to naše tajemství.“
TOM: “ Semire, Tina se jednou doví. Na to dám krk.“ Vešli do nemocnice a přímo zamířili za ředitelem nemocnice. Sekretářka je zavedla do ředitelovi kanceláře a pak hned zase odešla dělat svoji práci.
ŘEDITEL: “ Co od nás potřebuje dálniční policie?“
SEMIR: “ Přišli jsme kvůli vaší zaměstnankyni.“
ŘEDITEL: “ A kdo to má být??“
TOM: “ Vrchní sestra Katja Mattnerová.“
ŘEDITEL: “ Něco vážného se jí stalo??“
SEMIR: “ Je nám to moc líto, ale Katja Mattnerová je mrtvá.“
ŘEDITEL: “ Můj ty bože. To je hrozné. A jak se to stalo??“
TOM: “ Našli jsme ji v pytli ve křoví poblíž dálnice.“
ŘEDITEL: “ Ani nevím jak se k tomu mám vyjádřit jak je to strašná zpráva..“
SEMIR: “ Chtěli by jsme něco vědět o paní Mattnerové.“
ŘEDITEL: “ Před 9 lety jsme ji přijali jako sestru a asi tak za 3 roky se dopracovala na vrchní sestru. Pracovní vztahy na chirurgickém oddělení byli dobré. Nikdo si na paní Mattnerovou nestěžoval.“
TOM: “ Takže to všichni dobře přijali, kdy se stala vrchní sestrou??“
ŘEDITEL: “ Ano, nastupovala na místo naší sestry, která odcházela do důchodu.“
SEMIR: “ A kdy paní Mattnerová nastoupila na mateřskou dovolenou.“
ŘEDITEL: “ Novinu, že paní Mattnerová čeká miminko tak to bylo koncem září. Na mateřskou odcházela v lednu. Celý prosinec tu ještě byla.“
TOM: “ A nějakou kamarádku neměla na oddělení?“
ŘEDITEL: “ To opravdu netuším, ale na oddělení vám řeknou víc. Nejsem přes ty holčičí věci.“
SEMIR: “ Myslím, že by nám to mohlo stačit, kdyby vás něco napadlo tak dejte vědět.“ Předal řediteli svoji vizitku.
ŘEDITEL: “ Dobře. Kdyby se něco dělo zavolám.“
TOM: “ Zatím děkujeme.“
SEMIR, TOM: “ Naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“ Semir s Tomem odešli na chirurgické oddělení, kde vyhledali sesternu a nynější vrchní sestru. Hana Khunová pracovala na sesterně a dělala rozpis služeb na další měsíc. Tom zaťukal na skleněné dveře. Khnunová zvedla hlavu.
HANA: “ Co si přejete?? Hledáte svého příbuzného?“
SEMIR: “ Za příbuznými nejdeme, ale hledáme vrchní sestru tohoto oddělení.“
HANA: “ Tak tu jste našli. Hana Khunová. “ Tom se Semirem vešli do sesterny za Khnunovou. „Co potřebujte??“
TOM: “ Kranich, dálniční policie, a tohle to je můj kolega Gerkhan.“ Oba dva ukázali své služební průkazy.
HANA: “ A s čím vám můžu pomoci??“
SEMIR: “ Přišli jsme hlavně kvůli paní Katje Mattnerové.“
HANA: “ Něco se jí stalo??“
TOM: “ Dneska ráno jsme ji našli mrtvou.“ Haně se udělali skleněné oči.
HANA: “ Nějak tomu nemůžu uvěřit, že Katja je……“
SEMIR: “ Chtěli by jsme mluvit s Katjinou kamarádkou.“
HANA: “ Katja si nejvíce rozuměla se Sylvií Lambertovou, ale ta je na dovolené. Bude ještě chybět tak 5-7 dní. Taky tu má kamarádku z dětství – Annu Funkovou, ale ta dělá sestru na sále. Ale nevím jestli jí tam zastihnete.“
SEMIR: “ Mimo Sylvie nikoho nemá?“
HANA: “ Ne.“
TOM: “ Kdyby jste si na něco vzpomněla tak mi dejte vědět.“ Předal Haně svoji vizitku.
TOM, SEMIR: “ Naschle.“
HANA: “ Naschle.“ Tom se Semirem odešli ze sesterny. Odebrali se k BMW, nasedli do BMW a odjeli na služebnu.
            V Kolínské ZOO……. Ben a Daniela si procházeli po ZOO, zastavili se u akvária s lachtany. Právě zde probíhali cvičení lachtanů jako každý den. lachtani vyváděli pěkné kousky a občas postříkali návštěvníky vodou z akvária.
DANIELA: “ Opravdu pěkná ZOO.“
BEN: “ Skoro pěkná jako u nás v Mnichově.“
DANIELA: “ To máš pravdu. Jak dlouho tu budeš v Kolíně?“
BEN: “ Jsem tu do konce týdne. A pak jdu do Mnichova řešit případy.“
DANIELA: “ Ptala jsem se, protože já už jedu v pátek. Už to mám domluvené se šéfem.“
BEN: “ Co se dá dělat. A v neděli tě můžu pozvat na večeři??“
DANIELA: “ Tak dobře, ale restauraci vyberu já.“
BEN: “ Rozkaz kapitáne.“ Daniela dala Benovi pusu na tvář a odešla k dalšímu výběhu s bílými tygry. Ben šel za Danielou, objal ji kolem pasu a dali svůj první polibek.
……Pokráčko příště….

Povídka č. 82: Mrtvá u dálnice 1/3

1. 8. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
V celém Kolíně nad Rýnem panovala taková jarní, ale více už letní. Právě byl přelom konec jara a pomaloučku přicházelo léto, ale to už dávalo o sobě znát vysokými teplotami.
            U Tom a Tiny doma byl jeden člověk navíc – komisař Ben Jäger. Ben zde byl na týdenní dovolené a tak si řekl, že svoji dovolenou stráví u svého kamaráda Toma Kranicha, které ho málo kdy vidí. Dálniční policie měla tento týden volný víkend a Péťa s Martinem byli s babičkou a dědou mimo Kolín.
            Obyvatelé domu byli po večeři. Tina uklízela do špajzky věci z dvouch krabic od Petry samých dobrých specialit s Itálie.
TOM: “ Petra opět poslala zásoby na několik let??“
TINA: “ To, abychom prý nezahládli.“
BEN: “ Samé dobroty. Nemohla by…….“
TOM: “ To by asi Petra už nepřežila. Bude lepší když se tu stavíš.“
BEN: “ To už lépe.“
TOMA: “ Proč si vlastně nenajdeš nějaký hotel??“
TINA: “ Na to je jednoduchá odpověď. Na co by si Ben zamlouval hotel, protože by si musel zaplatit ubytování a stravování. Takhle to má bez problémů a ušetří několik euro.“
BEN: “ Tino, vystihla jsi to úplně přesně. Líp bych to ani neřekl.“
TOM: “ Ale zase na druhou stranu je to výhoda“
BEN: “ Jaká??“
TOM: “ Že jsi tu jako……. Taková…….“
BEN: “ Už chápu. Jako hlídač dětí. Ale mě to vůbec nevadí. Aspoň si zkouším své otcovské zkušenosti.“
            Po víkendu……. Dálniční policie pomáhala Hotemu a Bonrátovi na jednom zúžení dálnice A39. Tato dálnice vede okolo samých polích s obilím, kukuřicí,……. Mezi poli vedou cesty pro farmáře, aby se dostali ke svému poli. Na polích jsou už zasazené určité obiloviny,……. Vedle dálnice vedla cesta, na které jsou samé výmoly, louže. O pár metrů bylo velké křoví, ve kterém byl velký igelitový pytel s mrtvolou ženy a dítěte. Semir si dělal malou přestávku a tak se rozhlížel po okolí a uviděl kousek toto igelitového pytle. Semir sešel na cestu.
SEMIR: “ Tino, Tome,…….“
TOM: “ Co je??“
SEMIR: “ Něco záhadného ve křoví.“
TINA: “ Už jdeme.“ Semir šel dál ke křoví, Tina s Tomem následovali Semira. Hote následoval Tinu s Tomem, Hote byl zvědaví, co Semir našel. Semir odkryl kousek igelitu, pod kterým leželo tělo ženy, které bylo dost zničené jako z nějakého krvelačného hororu. Když to Tina uviděla tak ji dost po zádech dost silný mráz a trochu se jí udělalo blbě, ale nechtělo se jí zvracet. A také si tuto chvíli vzpomněla na jeden případ z Milána, který měl stejný scénář jako tato vražda. Tom se Semirem úplně ztuhli a také jim projel mráz po zádech. Hote ani nedutal.
TINA: “ Že vydržím hodně, ale todle je na mě moc silný kafe.“ Odešla pryč a zastavila se u policejního Porsche, kde se opřela o kapotu Porsche. Tom šel hned za Tinou. Bonrát se tak trochu postaral o Tinu
TOM: “ Tino, dobrý??“ Utěšoval Tinu.
TINA: “ Už je mi líp.“ Hote po cestě na dálnici volal na centrálu, že se našla mrtvola ženy. Semir a Hote přišli k hloučku u Porsche.
SEMIR: “ Nekoukáš se tak náhodou na horory??“
TINA: “ Ty jsem zavrhla už od mala.“
TOM: “ To bude dobrý.“
SEMIR: “ Na něco sis vzpomněla??“
TINA: “ Na jeden případ, kdy moje kamarádka ze školy a pak pracovala u nás na oddělení v Miláně……. Byla úplně zřízená…….“
HOTE: “ Je dobře, že sis se o tom zmínila.“
BONRÁT: “ Aspoň se ti bude dobře spát.“ Tina se tak trochu pousmála, ale všichni ostatní.
HOTE: “ A ulevila sis svému svědomí.“
            Během 10-15 min byli na místě nehody kolegové, technici a patolog, který ohledával těla ve křoví. Tina pomáhala Bonrátovi a Hotemu s dopravou. Patolog popsal takový malý popis ženy jak by měla vypadat – vysoká 150-160 cm drobné postavy, blondýnka, netrpěla žádnou závažnou chorobou. Tento popis dal komisařům a Semir to nahlásil Andree, aby se podívala jestli není pohřešovaná.
Když byl patolog hotov se svým ohledáním tak se zastavil u Toma, Semira a Tiny, kteří byli stáli u krajních svodidel.
PATOLOG: “ Dozvěděl jsem, co se vám stalo.“
TINA: “ Zprávy se šíří rychlostí světla.“
PATOLOG: “ Úplně by jste se hodila na tuto práci. Takových lidí je málo.“
TINA: “ Děkuji za nabídku, ale raději zůstanu u rychlých kol, šrotování plechů na dálnici ve vysoké rychlosti.“
PATOLOG: “ To byl jenom takový návrh.“
TOM: “ Tak co jste zjistil??“
PATOLOG: “ V tom pytli jsou dvě těla – mladé ženy a její dítě. Abych byl přesnější ta té ženě – mamince vyřízli její malou dcerku a to velice odborně.“
SEMIR: “ To chcete říct, že někdo zabil těhotnou matku??“
PATOLOG: “ Ano a byla v 9. měsíci.“
TOM: “ Máte přibližné
tušení jak se to stalo??“
PATOLOG: “ V tom pytli byli dobré 2-3 dny. Podle prvního ohledání matka byla nejprve omámena, pak jí bylo vyříznuto její dítě a pak zabita. Někdo ji podřízl hrdlo. Dítě bylo udušeno.“
TINA: “ Ještě něco našel??“
PATOLOG: “ Obě dvě těla mají na sobě hustou olejovou kapalinu bez zápachu, která napomohla zhanobení těl. Takže úplně zničila otisky prstů a ani jsem nenašel její doklady. K její identifikaci pomůže její chrup.“
TINA: “ Takže by to mohla být nějaká kyselina??“
PATOLOG: “ Ano, vzorek jsem poslal Hartmutovi. Další informace budou ve zprávě. Přeji vám hodně štěstí při řešení případu.“
SEMIR: “ Díky. To budeme potřebovat.“
PATLOG: “ Tak zlomte vaz. Naschle.“
TINA, TOM, SEMIR: “ Naschle.“ Patolog odešel a odjel ve svém autě na patologii. Všichni tři komisařové z toho byli úplně vedle, přišli k nim Hote s Bonrátem.
HOTE: “ Co se vám stalo??“
BONRÁT: “ Tváří te se jako, kdyby vám uletěli včely.“ Tině zazvonil mobil a byla to šéfová. Tina to ve zkratce řekla šéfové, Tom se Semirem to vysvětlili Hotemu s Bonrátovi.
            Na služebně……. Komisařové byli v kanceláři Anny Engelhartdové.
ŠÉFKA: “ Volal mi policejní prezident, že si přeje, aby se tento otřesný případ vyřešil, co nejdříve.“
SEMIR: “ To by jsme museli věděli jméno té mrtvé ženy.“
TOM: “ Andrea prohledává seznam pohřešovaných v celém Kolíně. Pak to rozšíříme po celém Německu. Máme takový mizivý popis té ženy.“ Andrea přišla do kanceláře. V ruce držela spis o chrupu mrtvé ženy a její zlatý svatební prstýnek v igelitovém pytlíku na důkazy.
ANDREA: “ Patolog už poslal něco k tomu chrupu mrtvé ženy. A tento svatební prstýnek našel na její ruce.“ To všechno předala Semirovi do ruky.
ŠÉFKA: “ Tome, Semire, vemte si nastarosti ty zubaře.“
ANDREA: “ Už se mi tisknou všechny stomatologové jak soukromí a v nemocnicích v celém Kolíně. Jejich trochu více tak vám s tím pomůžu.“
TINA: “ Já se podívám na matriky.“
ŠÉFKA: “ když nebude žádný spis v našich matrikách tak zabruste do hranice – Rakousko, Švýcarsko, Polsko, Francie, země BENELUXu, Česká republika a popřípadě i dále.“ Semir předal Tině svatební prstýnek. Tina si ho prohlížela.
TINA: “ Na to prstýnku je vyryto – K.M. a A. M. 23.7.2003.“
ŠÉFKA: “ Aspoň tu máte nějaký základ.“ všichni odešli z kanceláře. Semir, Tom a Andrea si rozdělili zubaře v Kolíně. Tina se pustila do hledání matrik v Německu. Komisařové byli usazeni u svých telefonů do večerních hodin, vypily několik litrů kávy. Tom měl hotovo a tak se šel podívat za Tinou do její kanceláře. Tina volala se švýcarskou matrikou v Curychu, když za ní přišel Tom. Tina si zapisovala jména na malý kousek lístku, že se jedná o jisté manželi Mattnerovi. A zavěsila.
TOM: “ Že by jsi měla stopu.“
TINA: “ Asi ano. ale nechci to vysvětlovat dvakrát.“ Společně odešli za Semirem do kanceláře, který právě končil rozhovor s jedním zubařem v Kolíně-Hürthu.
SEMIR: “ Asi jsem ji našel.“
TINA: “ Já asi taky.“ Přišla Andrea a šéfová.
ANDREA: “ U mě samá voda.“
SEMIR: “ Tak povídej první.“
TINA: “ V Curychu se na radnici brali 23.7.2003 manželé Katja a Alex Mattnerovi. Popis se hodí na naši mrtvou.“
SEMIR: “ U jednoho zubaře v Hürthu jsem také našel jistou Katju Mattnerovou. I popis se na ní hodí. Také mluvila o svatbě v 2003 a pamatoval si, že to je někdy v červenci.“
ŠÉFKA: “ No udělali jste velký pokrok v případu. Takže už víme jméno oběti. Zbytek nechcete na zítra.
            Když Tina a Tom přišli domů, kde nikdo nebyl kromě Péti a Martina, kteří spali ve svých postelích. Na stole v kuchyni ležel papírek se vzkazem: „Dneska večer se zdržím. Ben.“
TINA: “ Aspoň jeden člověk má hezkej den než my dva.“ Četla si vzkaz od Bena. Přišel k ní Tom.
TOM: “ A že se Ben vůbec nezmínil, že má přítelkyni.“
TINA: “ To musíme zjistit.“
TOM: “ Necháme na jindy. Dneska to byl těžký den……. Hlavně pro tebe.“ Objal Tinu kolem pasu a Tina také.
TINA: “ Trochu se mi vrátili vzpomínky, které nejdou vymazat a nebo zapomenout. Už se tak těším do postele.“
TOM: “ Už je to pryč. Až tento případ uzavře tak pojedeme někam spolu sami.“
TINA: “ Úplně jsi mi to vzal z úst.“ Dali si velký polibek. A pak šli spát.
…….pokráčko zase příště…..

Výlet do Londýna 2/2

28. 7. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Druhý den na služebně…….
ŠÉFKA: “ Od policejního prezidenta jsem dostala
zprávu, že si každá rodina může sebou vzít maximálně své 3 rodinné příslušníky.“
SEMIR: “ K nám si můžete napsat Katrinu a Hartmuta.“
HOTE: “ Tak se dalo snad čekat.“
TINA: “ S námi pojedeme moje maminka, Elena s Janem.“
BONRÁT: “ A se mnou pojede můj syn Jochen.“ Šéfka si to všechno napsala na kousek papírku.
ŠÉFKA: “ Později po vás budu chtít další věci…….“
HOTE: “ Nám je to naprosto jasné, šéfová.“
ŠÉFKA: “ To jsem ráda.“ Odešla do své kanceláře.
TOM: “ Ještě řekni, že jsi Jochena přemlouval, aby jel s tebou.“
BONRÁT: “ Ale budete se divit. Když jsem to řekl Jochenovi, že jedu do Londýna tak si sám řekl, že chce jet se mnou.“
ANDREA: “ Ale zase na druhou stranu budete mít navzájem pěkný vzpomínky.“ V Tomově a Semirově kanceláři zvonil Tomův mobil. Tom ho šel zvednout.
TOM: “ Ahoj.“
BEN: “ Ahoj. To ti trvalo než jsi to vzal.“
TOM: “ Něco jsme řešili. A copak máš na srdci??“
BEN: “ Vzal jsem dovolenou a tak bych se chtěl za vámi zastavit. Na pár dní.“
TOM: “ Bene, ale my jedeme na pár dní do Londýna.“
BEN: “ Do Londýna?? A jak to??? S Tinou si děláte romantický výlet…….“
TOM: “ To taky, ale hlavně tam jedeme na udílení cen. No a naše služebna dostane cenu.“
BEN: “ Tak mě napadlo…….“
TOM: “ Leze to z tebe jako z chlupaté deky.“
BEN: “ Jestli bych jet s vámi. Přeci si nenechám ujít takovou slávu a když je tam můj dobrý kamarád.“
TOM: “ Tak dobře. My to nějak zařídíme.“
BEN: “ Díky a pak dej vědět.“
TOM: “ Bene, neboj se. Dozvíš se to brzy a další podrobnosti ti když řeknu později.“
BEN: “ Beru navědomí, šéfe. Zatím ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Skupinka u Andrejina stolu se rozešla a Tom zašel za Hotem, aby mu prokázal malou službu. “ Hote, něco od tebe potřebuji.“
HOTE: “ Jsem jedno velké ucho.“
TOM: “ Před chvilkou mi volal Ben, že by chtěl jet taky a…….“
HOTE: “ Tome, úplně rozumím. Řeknu to šéfové.“
TOM: “ Díky.“ Hote odešel za šéfkou s problémem, že mají ještě jednoho cestující do Londýna.
            O pár dní později……. Dálniční policie měla všechno zařízené. Rodiny měli zařízené hlídání dětí – to bylo důležité nejvíce. Tina s Tomem to měli zařízené u tetičky z Milána Petry. Katrina se Semirem u Andreiny maminky. Ben přejel do Kolína, aby s nimi společně odletěl do Londýna. Tinina maminka se moc těšila, asi ze všech nejvíce. Tak všichni nasedli do letadla a za několik hodin byli v Londýně.
            V Londýně……. Dálniční policie dorazila na londýnské letiště – London City Airport. Na letišti se přivítali s jejich policejním prezidentem a pak byl německý policejní prezident představil s hlavním organizátorem akce. Po přivítání se rozjeli do jejich připraveného a zamluveného hotelu.
Každý pokoj byl honosně zařízen a jejich pokoje byli docela velké, že se zde mohli konat bály. Všichni se zabydleli v hotelu a pak se šli podívat po městě. Viděli za památky: Tower Bridge, Big Ben, Trafalgarské náměstí, Tower, Buckinghamský palác, Picadilly Circus, národní muzeum, Greenwich a zde je také námořní muzeum.
            Ve večerních hodinách byla dálniční policie na takovém malém seznamovacím sezení, jak bude probíhat zítřejší večer. Příbuzní dálniční policie měli větší slavnostní večeři v jejich hotelu. Po seznámení se zítřejším večer a povysvětlení různých věcí k zítřku, tak se vrátili ke svým příbuzným do hotelu.
            Den „D“……. tato velká akce se konala v Buckinghamském paláci. Naši hlavní účastníci této akce – především naše celá dálniční policie si brala na sebe svoje uniformy, aby vypadali trochu k světu, ale také jejich příbuzní. Všichni vypadali tak moc hezky, že by je nikdo vůbec nepoznal. Před hotelem se společně vyfotili, aby měli důkaz toho, že tu byli a ještě se vyfotilo pár skupinek. A pak odjeli na hlavní program večera. Tato sláva se konala v tom největším sále Buckinghamského paláce. Uprostřed velkého sálu byli postavené vypolstrované židle, na kterých seděli všichni komisařové z různých zemí a okolo zdí byli také vypolstrované židle pro příbuzné komisařů. Příbuzní
byli tak trochu „uklizeni na stranu.“ Naproti účastníkům byla velká katedra jako u soudu, kde seděl policejní prezident Anglie na tom nejvyšším místě a okolo něho seděli policejní prezidenti Walsu, Severního Irska a Skotska. Policejní prezidenti se mezi sebou střídali, když něco povídali k jednotlivým případům kriminálek. Účastníci chodili pod tuto velkou katedru, kde stáli čelem ke svým kolegům, kde pak asistenti připívali malou medaili na jejich uniformy a ještě k tomu dostáli malé květiny, ale dámy dostávaly větší. Medaile byla malých rozměrů na rubu, kde byl znak města, odkud přijíždějí komisařové a na lícní straně byl znak Londýna a rok této akce, název jejich případu a rok. A pak se museli nechat vyfotit v takovém malém rohu, jak jsou pěkně oceněni. Na tuto akci byli pozváni i novináři ze zahraničí od velkých novin z dané země. Příbuzní se mezi sebou bavili tichými hlasy.
MATKA: “ Tině to moc sluší.“
ELENA: “ I vašemu manželovi.“
MATKA: “ A to měl řeči, že se do té uniformy nevejde.“
JAN: “ Padne mu jako ulitá.“
MATKA: “ To samé jsem mu říkala taky.“
JAN: “ Ale musí se uznat, že to našim kolegům moc sluší.“
ELENA: “ A takhle je vidíme naposledy.“
MATKA: “ To máš svatou pravdu.“
            Na konci ještě vyhlašovali nejlepší kapitánové a nebo šéfové skupin – jak se projevili v případu. Ocenění (medaili) dostali 3 nadřízení svých zaměstnanců – jeden kolega z Francie, Petr Berghammer a Anna Engelhardtová. Tina Kranichová dostala ocenění, jako mladá policistka pracovala na těžkém případu a to Tina byla v posledním ročníku policejní školy v Miláně. Rozdali se ještě další medaile. Když toto všechno skočilo tak se odešlo vedlejšího velkého sálu, kde bylo občerstvení, stoly pro hosty a kolegy, vymezený taneční parket a ze sálu se také mohli jít na 6 balkónků, kde na každé straně byli 3 balkónky. Z balkónků bylo vidět na Londýn, ale každý balkónek nabízel jiný výhled. Každá skupina kolegů a jejich příbuzných měli svůj stůl. Tinin otec se šel projít a usadil se na jednom balkónku, kde byl ten nejhezčí výhled na Londýn. Na každém balkónku byl stůl se 6 židlemi. Tinin otec se koukal z balkónku na Londýn, když po chvilce přišla Tina.
TINA: “ Tak sem ses nám ukryl.“
OTEC: “ Chtěl jsem trochu nadýchat čerstvého vzduchu a nám už utancovaný nohy.“
TINA: “ Tati, jsem ráda, že jsi sem s námi.“ Tatínek se posadil na jednu židli ke stolu.
OTEC: “ Taky jsem moc hrdý na svoji dceru, když dostala takové ocenění.“ Tina se posadila vedle otce po jeho pravé ruce. „Nikdy jsem nevěřil, že jeden z vás půjde k policii a že to budeš právě ty. Tino, jsem na tebe tak moc pyšný.“
TINA: “ Taky jsem měla dobrého učitele.“ Přišla k nim jejich maminka a posadila se na židli vedle Tiny. „Prostě mě zajímalo, co je v těch deskách, které jsi nosil domů a tak jsem je četla po nocích. Ale nejvíce si vážím toho, že jsem s tebou řešila nějaké případy v Miláně.“
MATKA: “ Musím se také připojit k tatínkovi, že jsi to dotáhla tak daleko. I když jsem byla ze začátku proti tomu, ale když jsem viděla na tobě, že tě to baví tak jsem byla moc ráda.“
OTEC: “ Na tetičku z Berlína se vyprdni z vysoka. Třeba to někdy dotáhneš na šéfovou.“
TINA: “ Tati, šéfování klidně nechám na jiných lidech. Radši zůstanu u své milované práce……. Takhle jsem střídavě v kanceláři, v terénu, na dálnici…….“
MATKA: “ Petře, tak Tinu do ničeho nenuť, když je tak spokojená.“
TINA: “ Ale ještě bych tu viděla jednoho člověka.“
OTEC: “ A koho, Tino??“
TINA: “ Moji nejmladší sestru Katrinu.“
MATKA: “ Taky mi tu moc chybí.“
OTEC: “ Ale její nehodu nevrátíme nazpátek. To moc dobře víš.“
TINA: “ Já vím , tati.“
            Rodinka si povídala a u stolu dálniční policie byl trochu větší šrumec. Každý se
navzájem hledal. U stolu byl Tom a po chvilce přišli Andrea a Hartmut.
ANDREA: “ Neviděl si Semira??“
HARTMUT: “ A nebo Katrinu??“
TOM: “ A neviděl jste někdo z vás Tinu?? Tak vaše členy jsem neviděl.“
ANDREA: “ Tinu jsem neviděla.“
HARTMUT: “ Jestli Tina nebude se svými rodiči.“
TOM: “ Ty bych taky musel najít. Semir a Katrina budou určitě spolu. Třeba se ztratili v paláci a hledají cestu.“
ANDREA: “ Tak my jdeme hledat naše členy.“
TOM: “ Tak příjemný lov.“
HARTMUT: “ Tobě taky.“ Hartmut a Andrea odešli hledat Semira a Katrinu. Tom se napil čisté vody a vydal se hledat Tinu. Tom našel Tinu s jejími rodiči na jednom s balkónků.
TOM: “ Tak tady jsi.“
TINA: “ A ještě řekni, že jsem ti moc chyběla.“
OTEC: “ My vás necháme osamotě.“
TOM: “ To jsem vás nechtěl vyhnat.“
MATKA: “ To vůbec nevadí. My si půjdeme trochu protáhnout kosti na parket.“ Tinin otec a matka odešli si zatancovat. Tom si prohlížel nádherný výhled na Londýn.
TOM: “ A za pár hodin toto krásné skončí.“
TINA: “ Všechno musí skončit a někdy v tom nejlepším. Ale rádi na tento večer budeme vzpomínat.“
TOM: “ Proč ty vždy musíš mít pravdu.“ Tina vstala a šla za Tomem.
TINA: “ To by jsi rád chtěl vědět.“
TOM: “ No jistě.“
TINA: “ No……. Protože jsem moc moudrá, chytrá po svém otci a mamince…….“ Tina se začala podezřele usmívat.
TOM: “ A to ti mám věřit.“ Oba dva se na sebe hezky usmívali.
TINA: “ Ano.“ Dali si několik polibků.
TOM: “ Ale jsem rád, že tu můžu být s tebou.“
TINA: “ Tohle jsem už od někoho slyšela. Ale taky jsem ráda, že tu můžu být s tebou.“
TOM: “ Tak tatínek byl rychlejší.“
TINA: “ Bohužel.“ Dali si několik polibků. A viděli je při tancování Tininy rodiče.
MATKA: “ Podívej se jak jim to moc sluší.“
OTEC: “ Prostě si Tina umí vybrat muže svého srdce.“
MATKA: “ Ale to umíš ty taky. Po kom to asi Tina zdědila.“ Tak se usmála na svého manžela.
            Tina a Tom seděli u stolu a popíjeli dobré červené víno. K nim přišla Andrea s Hartmutem.
HARTMUT: “ Tady někdo našel svůj poklad.“
ANDREA: “ Tino, nemáš ponětí, kde by mohli být Semir a Katrina??“
TOM: “ Semir a Katrina se pěkně schovali.“
TINA: “ Jeden tip bych asi měla. Jestli náhodou nebudou na prohlídkové trase po paláci, která je otevřená pro nás.“
HARTMUT: “ Víš, kde to je??“
TINA: “ Zavedu vás tam.“ Tina odvedla Andrea a Hartmuta ke vstupu prohlídkové trasy. „Tak dál s vámi chodit nemusím.“
ANDREA: “ Ale víc očí lépe.“
HARTMUT: “ To je fakt.“
TINA: “ Tak dobře.“
            Všichni tři vešli na prohlídkovou trasu – procházely různými pokoji, které byli jeden pokoj za druhým – modrý, zelený, růžový, zlatý, žlutý, hudební salónek a další pokoje. V každém pokoji či salónku byl malý popisek dané místnosti, ale při vstupu na prohlídkovou trasu si návštěvníci brali průvodce prohlídkové trasy podle jejich rodného jazyka. Andrea a Hartmut byli v herním salónku, kde se tak trochu více zdrželi. Tina se zeptala jedné paní v uniformě, která hlídala návštěvníky, jestli neví, kde by mohli být Semir a Katrina. Tina šla za Andreou a Hartmutem.
TINA: “ Už vím, kde je najdeme.“
ANDREA: “ Tak kde??“
TINA: “ Semir a Katrina jsou v obřadní síni. Je to už malý kousek.“ Všichni se vydali směrem k obřadní síni. Semir a Katrina seděli
na židlích pro hosty a četli si informace o síni z průvodce.
ANDREA: “ Tak jsme vás konečně našli.“
SEMIR: “ Ale vždyť jsme to říkali Hotemu a Bonrátovi, že budeme tady.“
HARTMUT: “ To je teď jedno hlaví, že jsme vás našli.“
TINA: “ Tak já opustím.“
SEMIR: “ Vždyť tu můžeš být s námi.“
TINA: “ Ráda bych zůstala……. Ale půjdu dělat společnost mým rodičům.“ Odešla ven z obřadní síně dále po prohlídkové trase.
KATRINA: “ Vždyť tu Tina mohla být.“
SEMIR: “ Kdybych tu měl maminku tak se jí budu taky věnovat.“
ANDREA: “ To já taky.“
            Tina na konci prohlídkové trasy potkala Bena. Spolu šli pomalu směrem k sálu, kde byla oslava. Prošli dlouhou úzkou chodbou, která je zavedla až ke schodišti. Vyšli do druhého patra po schodech do jejich sálu.
BEN: “ Ahoj kolegyně.“
TINA: “ Ahoj.“
BEN: “ Tak se konečně potkali.“ Zakoukal se
na Tinino rameno, kde byla Tinina šarže – praporčice.
TINA: “ Tobě se líbí moje rameno??“
BEN: “ Jen to proboha ne. Tak se mi zalíbila tvoje šarže.“
TINA: “ Na policejní škole jsem to vytáhla na praporčici, to se na této škole povede málo kdy.“
BEN: “ Tak tedy praporčice Tina Berghammerová. A jaký má pravomoce praporčice u vás v Itálii?“
TINA: “ Mohl ses stát komisařem v uniformě. Někdy jsi byl celý den v uniformě a nebo v civilu. A pak jsi dostal dvě uniformy – jedna byla svátečný a druhý byla, kterou jsi nosil na oddělení.“¨
BEN: “ Jestli můžu mít otázku. Jak to vlastně chodí u vás v Itálii s policejními školami??“
TINA: “ Tak každé město má jiné policejní školy, které jsou různě zaměřené. V Miláně jsem vystudovala ekonomickou školu a pak jsem šla na vysokou policejní školu, která byla spojena jako se střední školou. Čtyři roky studuješ obor, který sis vybral a za ty čtyři roky procházíš různými šaržemi jak si je zasloužíš. Na začátku je jedna šarže, kterou dostanou všichni a každý člověk na konci každého roku dostane jinou jak pracoval. A pak jsem šla na komisařku, která byla tři roky.“
BEN: “ To máte pěkně složité. A ty šarže se vyvíjeli od praxe na služebnách??“
TINA: “ Ano. A na konci roku se právě udělovali šarže. Trochu vypadalo jako u maturity na střední škole.“
BEN: “ Nevím jestli se ti Tom přiznal. My dva jsme se potkali na policejní akademii v Mnichově.“
TINA: “ Ale v Kolíně je taky policejní škola. Mě zase Tom říkal, že se znáte od základky.“
BEN: “ To asi ano, ale naše cesty po základce se rozešli a pak jsme se potkali v Mnichově. V Mnichově policejní škola skoro na stejném principu jako u vás v Miláně.“
TINA: “ Můj otec tě rád pozná.“
BEN: “ Ale……. Přece nebudu otravovat tvoje rodiče.“
TINA: “ Ale nebudeš. Můj otec rád vidí mladé lidi u policie. A změníš názor, když ti řeknu, že tam je i Tom??“
BEN: “ Tak pozvání rád přijímám.“ Tina a Ben došli za Tininou matkou, otcem a Tomem na balkón.
TOM: “ Další kolega se našel.“
TINA: “ Bene, chtěla bych ti představit mého otce a maminku.“
OTEC: “ Petr Berghammer, velice těší.“
BEN: “ Ben Jäger, také mě těší.“
MATKA: “ Rési Berghammerová, ráda vás poznávám.“
BEN: “ Také vás rád poznávám.“
TOM: “ Tak se u nás posaď. Místa je tu dost.“ Tina se posadila mezi rodiče a Ben se posadil vedle Toma.
            Druhý den……. Všichni účastníci akce si balili věci na odlet domů, protože v odpoledních hodinách odlétali do svých rodných vlastí. Dopoledne měli ještě malou procházku po městě. Tento den byl už otištěn ve všech novinách s informacemi a fotkami. I televizní stanice měli plno informací a fotky z významného dne a už to vysílali jako hlavní zprávy. Když se dálniční policie vrátila z Londýna tak si na služebně vyhradili jedno místečko, kde si udělali malou vitrínku, kde dají vzpomínku na tuto akci – dali si tam akorát fotky a ještě si udělali velké fotoalbum, kde měli veškeré fotky a k tomu si dali ještě novinové články, které vyšli v Kolíně nad Rýnem. Toto fotoalbum so dali do vitríny.
Překlad:
TINA: „Ahoj můj milí otče a komisaři Berghammere.“
OTEC: „Ahoj a co pak mi přinesla moje milá dcera a komisařka Kranichová?“
TINA: “ Přinesla jsem ti jednu obálku.“
OTEC: “ A kam??“
TINA: “ Ahoj můj otče a komisaři.“
OTEC: „Zatím ahoj komisařko.“
Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 81: Výlet do Londýna 1/2

25. 7. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Dneska ráno udělala šéfová velkou poradu v její kanceláři. Nikdo z komisařů nevěděl o co šlo. Když se všichni sešli v šéfčině kanceláři tak šéfová nevěděla jak má začít.
SEMIR: “ Co je tak moc důležitého??“
ŠÉFKA: “ Včera večer mi volal policejní prezident, že se máme zúčastnit jedné akce v Londýně.“
HOTE: “ A o co se jedná??“
ŠÉFKA: “ Ta akce je mezinárodní, kde se sejde mnoho policejních kriminálek, kteří v minulosti vyšetřovali zajímavé případy a teď budou odměňovány medailí.“
ANDREA: “ A o jaké případy se jedná??“
ŠÉFKA: “ Jedná se o vysoce postavené osoby, kteří strávili pár dní v dané zemi, cennosti daného státu,…….“
SEMIR: “ A naše služebna měla nějakou počest, že jsme někoho hlídali??“
ŠÉFKA: “ Ano a dokonce dva případy. A ještě jedno výslovné přání policejního prezidenta.“
BONRÁT: “ A to je jaké??“
ŠÉFKA: “ Musíte mít na sobě uniformu.“
SEMIR: “ To nemyslí vážně. Vždyť se ani do ní ani nevejdu a vůbec nemám tušení, kde je.“
TOM: “ Semire, když si to přeje policejní prezident tak mu udělej tu radost.“
ŠÉFKA: “ Hlavně se jedná o to, aby se rozeznalo o jakou policie jde.“
TINA: “ A na jak dlouho??“
ŠĚFKA: “ Bude to asi tak na 3 až 4 dni. Dneska mi policejní prezident pošle další informace k akci. To je všechno, co jsem vám chtěla.“ Všichni odcházeli z kanceláře a Tina už byla na odchodu. „Tino, počkejte ještě chviličku.“ Tina zavřela za sebou dveře do kanceláře a šla blíže k šéfce. „Policejní prezident by byl moc rád kdyby jel s námi v i váš otec.“
TINA: “ Můj otec už několik let není u policie. A ani si nevzpomínám, že by někoho na kriminálce hlídali…….“
ŠÉFKA: “ Vy a váš otec jste před několika lety hlídali francouzského a švýcarského prezidenta.“
TINA: “ Už si vzpomínám. To bylo když jsem byla na škole myslím v posledním ročníku.“
ŠÉFKA: “ Policejní prezident by ho rád viděl a ještě by dostal cenu za dobrého šéfa oddělení.“
TINA: “ Dobře já mu to vyřídím. Jsem zvědava jestli se vejde do slavnostní uniformy.“ Šéfka předal a Tině malou obálku, kde byla pozvánka pro Tinina otce. Tina a šéfka se ještě chvilku povídali a u Andrejina stolu byla skupinka, která čekala až příjde Tina a řekne jim, co jí chtěla šéfka. Když Tina po chvilce vyšla z kanceláře tak se zastavila ve své kanceláři pro bundu a pak se zastavila u skupinky.
SEMIR: “ Co ti chtěla šéfka.“
TINA: “ Že s námi do Londýna pojede i můj otec.“
TOM: “ Ale tvůj otec nepracuje u policie několik let.“
TINA: “ To ano, ale měli jsme takový jeden případ.“
BONRÁT: “ O jaký dva případech mluvila šéfka.“
TINA: “ Já o nich vím.“
SEMIR, TOM: “ Řekni je.“
TINA: “ Jeden je spojen s Anglií a ten druhý je o švédské koruně, kterou jsme zachránili.“
ANDREA: “ A nebude to spojený s návštěvnou Lady Diany myslím, že to bylo v roce 1996.“
HOTE: “ A v roce 1997 měla tu osudnou nehodu ve Francii.“
SEMIR: “ Takže tu byla ještě než přišla Tina k nám.“
TOM: “ To bylo někdy ze začátku když jsem nastoupil.“
TINA: “ No já půjdu za otce a vy si tady můžete vzpomínat na staré časy.“ Odešla ze služebny, nasedla do svého služebního auta a odjela za otcem do autosalonu.
            V autosalonu……. Petr Berghammer (Tinin otec)
seděl ve své kanceláři a vyplňoval papíry. Tina zaklepala na dveře a vešla do kanceláře.
TINA: “ Ciao il mio caro padre, e il Commissario Berghammer.
OTEC: „Ciao e quindi ho portato bella figlia mila e il Commissario Kranichová???“
TINA: „Ti ho portato un invito. „Položila na stůl obálku s pozvánkou.
OTEC: „E dove?“
TINA: “ Do Londýna na jednu akci, která pořádá anglická policie. Půjde o jeden případ – návštěva francouzského a švýcarské prezidenta v Miláně.“
OTEC: “ Na tenhle případ na nikdy nezapomenu. Byla jsi moc dobrá. No a tam budu dělat, co??? Když několik let nejsem u policie.“
TINA: “ Mě to nevysvětluj. Ale náš policejní prezident si to moc přeje. A ještě jedna podmínka.“
OTEC: “ A jaká??“
TINA: “ Musíš mít na sobě uniformu.“
OTEC: “ Vždyť já se do mí už nevejdu.“
TINA: “ Já asi taky ne, ale musím si pro něho k vám domů.“
OTEC: “ Nechal jsem si na památku. Tak můžete přijít na večeři.“
TINA: “ Já ti pak dám vědět, kdy přijdeme.“
OTEC: “ No výborně. Rodinka zase jednou po hromadě. A vaší šéfce vyřiď, že pojedu.“
TINA: “ Vyřídím. Pomalu půjdu, musíme se překoukat nějakým papíry……“
OTEC: “ To já taky musím.“
TINA: “ Koukám, že ti to opravdu jde.“
OTEC: “ Jako šnekovi.“
TINA: “ Mamča by ti mohla pomoct.“
OTEC: “ To je nápad.“ Tina odešla je dveřím.
TINA: „Ciao, mio padre e il Commissario.“
OTEC: “ Bye adesso, Commissario.“ Tina odešla z kanceláře a z autosalonu. Nasedla do auta a odjela na služebnu.
            U Tinina otce a matky……. V jejich domku bylo trochu živěji než vždycky. Tina a Tom vzali sebou i Martin a Péťu. Tom a Tinina maminka seděli u stolu v kuchyni a Tina s otcem šli
na půdu pro svoje italské slavností uniformy. Martin a Péťa si hráli v obýváku.
MATKA: “ Asi budu mít blbou otázku.“
TOM: “ A jakou???“
MATKA: “ Jestli bych mohla jet s vámi do toho Londýna. Taková sláva se uvidí jednou za život.“
TOM: “ Uvidíme, co se s dá udělat.“
MATKA: “ Ale kdo pak vám pak pohlídá Martina a Péťu.“
TOM: “ Ještě tu máme Elenu.“ Přišel otec s Tinou. A nesli svoje slavnostní uniformy. Byli tmavomodré barvy – vrchní sako, kalhoty měli takovou šedivou barvu a vnějších stranách měli červený pruh po obouch stranách nohavic. Košile měla světle modrou barvu a tmavomodrou kravatu. Vrchní sako mělo na ramenech šarži policisty, bílí tzv. provaz, který je zachycený pod šarží policisty a vede na jedné půlce saka, kde je přišit k saku. Sako bylo vyzdobeno dalšími malými medailemi. A policistky k tomuto saku měli sukni ve stejné barvě jakou byli kalhoty policisty a ještě boty na podpatku v barvě saka. A ještě nesmějí chybět bílé rukavičky a čepice. Na čepici byla ve vpředu malý znak italské policie.
OTEC: “ Tak jsem zvědav jestli se do toho vejdu.“
MATKA: “ Ty vždycky z toho děláš takovou paniku. Vždyť se do toho vejdeš.“ Tina si sedla vedle Toma na židli. A do kuchyně přišel Péťa.
PÉŤA: “ Mami, já chci jet s vámi.“
TINA: “ To ti věřím, ale musíte tu zůstat.“ Otec přišel k Péťovi.
OTEC: “ Třeba se podíváte do Londýna i s rodiči.“ Péťovi se rozzářili oči. Tina se raději nevyjadřovala.
            Tina a Tom s dětmi šli domů pěšky od Tininých rodičů. Mají to od sebe malý kousek. Martin a Péťa šli na před, Tina s Tomem se courali za nimi. Tom měl na hlavě Tininu čepici. Tina měla v ruce svůj slavnostní uniformu.
TINA: “ Tome, dej mi tu čepici. Roztáhneš mi ji a pak mi bude velká.“
TOM: “ Ale něco za něco.“ Se zastavili a dali si malý polibek. A pak Tom Tině nasadil čepici na její hlavu.
TINA: “ Maminka nám pěkně zamíchala kartami, když chce jet s námi do Londýna.“
TOM: “ No maminka si nemůže ujít předávání cen pro v Londýně, když tam figuruje její milá dcera s manželem a její manžel. A od čeho máme Elenu a Jana. A jak to myslel tvůj otec, že se podíváme do Londýna???“
TINA: “ Taťka myslí na své vnoučata a tak jim slíbil, že se tam společně podíváme, když teď Martin a Péťa nejedou s námi.“
TOM: “ Tak aspoň to teď sami prozkoumáme a klukům to pak všechno ukážeme.“ Dali si několik pěkný a sladkých polibků, že se mají opravdu moc rádi. Martin a Péťa seděli na lavičce pod lípou a čekali na svoje rodiče.
PÉŤA: “ Maminka a tatínek se pěkně courají. Podívej se…….“ Oba dva kluci se podívali na svoje rodiče, kde jsou. Ale místo toho, aby šli tak stáli na místě a dávali si jeden polibek za druhým.
MARTIN: “ Vidíš jak se mají naše rodiče moc rádi.“
PÉŤA: “ A co je to láska??“
MARTIN: “ To je když se mají dva lidi moc rádi, jako naše rodiče.“
PÉŤA: “ A já tě mám taky moc rád.“ Dal Martinovi pusu na tvář.
MARTIN: “ To já taky.“ Po chvilce k nim přišla Tina s Tomem. Společně odešli domů.
            U Semira a Andrey doma……. Děti už spinkali. Semir našel svoji policejní uniformu zelené barvy na půdě svého domu. Tak si oblékl na sebe kalhoty, že se do nich málem nevešel a košili v ložnici. A pak zašel za Andreou do obýváku.
SEMIR: “ Tak co??“
ANDREA: “ Moc ti to sluší.“
SEMIR: “ Vždyť se do toho ani nevejdu.“
ANDREA: “ Vždyť ti to padne jako ulitý jako policejní škole. A navíc tě vidím poprvé v uniformě.“
SEMIR: “ Takže říkáš, že tam nebudu za blbce. A kam vlastně dáme Adelinu a Michala“
ANDREA: “ Co tě to napadá…….
No od čeho máme tvoji milou sestru Katrinu a Hartmuta……. A vypadáš v tom…….“
SEMIR: “ No……. Čekám na dokončení věty.“
ANDREA: “ No že v tom vypadáš moc sexy.“
SEMIR: “ Když to říkáš.“ Andrea přišla za Semirem. A pak si dali několik polibků za sebou a udělali si moc pěkný večer.
Na obědě……. Tina s Tomem se sešli s Elenou a Janem v jejich oblíbené restauraci na obědě.
ELENA: “ Tak co máte důležitého na srdci??“
TINA: “ Potřebujeme pohlídat naše kluky na pár dní.“
JAN: “ Přece vám je může pohlídat tvoje maminka.“
ELENA: “ A vy někam jedete??“
TOM: “ Jedeme na pár dní do Londýna. Jedeme si tam pro ceny za minulé případy.“
JAN: “ A tom tam jedete celá služebna.“
TOM: “ Ano. A jedna podmínka.“
ELENA: “ A jaká??“
TINA: “ Musíme si vzít sebou uniformy.“
ELENA: “ No tak to chci jet taky. Ještě jsem tě v uniformě neviděla.“
JAN: “ Jsem hrozně moc zvědav na Semira……. No tak to bych chtěl vidět taky.“
TOM: “ Tak to jste další, co chtějí jet s námi.“
ELENA: “ A kdo je ten další??“
TINA: “ Moje maminka.“
ELENA: “ Tak to hlídání dětí padá.“
TOM: “ Měla by jsi poprosit někoho jinýho…….“ Myslel na Petru z Milána.
JAN: “ Katrina bude moc ráda.“
TINA: “ Katrina bude chtít jet taky do Londýna.“
            U Katriny a Hartmuta doma……. Andrea a Semir zašli ráno za Katrinou a Hartmutem k nim domu.
KATRINA: “ Co máte na srdci.“
ANDREA: “ Já a Semir pojedeme do Londýna na jednu akci, kde se budou předávat ceny. A tak by jsme vás poprosit o hlídání našich ratolestí.“
KATRINA: “ A mohla bych jet s vámi??“
HARTMUT: “ A to mě tu necháš samotnýho doma??“
SEMIR: “ Ale nevím jestli s námi mohou jet příbuzný.“
KATRINA: “ A kdyby ano, tak si to nenechám ujít.“
HARTMUT: “ Já taky ne.“
ANDREA: “ Tak já se zeptám moji maminky jestli by nepohlídala děti.“
KATRINA: “ A na jak dlouho to je??“
SEMIR: “ Na 3 až 4 dny.“
…..pokračování příště….

Autosalon Berghammer 4/4

18. 7. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
V pátek byla celá dálniční policie na nohou. Od Tinina otce dostala dálniční policie celou cestu kamionu s novými vozy z Mladé Boleslavy. Tina jela dělat pilotní zkoušku z létaní a písemný test. Také byli v pozoru i Bachman a Hofmann u dálnice a čekali na kamion s auty. Také tu byl Richard Winkler, aby zruinoval Tinina otce, aby auta opět skončila v plamenech. Dálniční policie se přepravovala na akci, když do toho zazvonil telefon na Andreině stole. Volal Hartmut kvůli tomu, že z KTU zmizel kokain. A Andrea dostala ještě typ od českých kolegů, že Bachman čeká na svého odběratele ze Španělska. Hote a Bonrát si vzali nastarost španělského odběratele a jeli na kolínské letiště. Tom, Semir se zásahovkou byli rozeseti po celé dálnici A36.
            Bratři Krausové čekali na španělského odběratele na kolínském letišti. Pak spolu odjeli do úkrytu a na záda jim dýchali Hote s Bonrátem. Bratři Krausovi a španělský odběratel se ani nestačili rozkoukat a zásahová jednotka vtrhla do baráku a pozatíkala všechny přítomný, zabavila kokain a rozebrané auta. Hote a Bonrát odejeli na dálnici A36 pomoct Semirovi a Tomovi. Asi tak 5-7 km za kamionem křižovalo černé Porsche s SPZ HPSE159. Tom se koukal dalekohledem jestli někde nevidí Richarda Winklera a zbystřil na SPZ…….
TOM: “ Semire, co ti říká SPZ HPSE159.“
SEMIR: “ Je mi to povědomé. Ono se objevilo to černé Porsche z první nehody.“
TOM: “ Přesně tak. Winklera se nějak musíme zbavit. Ještě by nenapáchal další škody.“
SEMIR: “ Už jsi někde zaregistroval Bachmana a Hofmanna??“
TOM: “ Ještě ne.“
SEMIR: “ Zásahovka by se mohla postarat o Winklera.“ Se spojil přes vysílačku s velitelem zásahovky, aby zadrželi Richarda Winklera v černém Porsche. “ A kde je vlastně Tina??“
TOM: “ Semire, to se brzy dozvíš.“
SEMIR: “ Co zase kujete za pikle s Tinou.“
TOM: “ Nech se překvapit.“ Zásahovka zajistila dané vozidlo – černé Porsche. U zásahovky se objevili Hote s Bonrátem, kde se pokoušeli dostat adresu, kde jsou ukrytá ukradená vozidla. Bachman a Hofmann vyhlíželi kamion na 158 km dálnici A36. Hofmann se koukal dalekohledem, kde je kamion.
MANFRÉD: “ Mám dobrou zprávu. Dálniční fízlové odstranili toho chlapa z tý japonský firmy.“
ALEXANDER: “ Tak to je moc dobře. A ta blbá zpráva je, že tu všude samí fízlové.“
MANFRÉD: “ Jak to teď uděláme.“
ALEXANDER: “ Jak vždycky.“
MANFRÉD: “ Dobře. Ty jsi tu teď šéf.“
            Kamion s novými vozy projel kolem dálniční policie a směřoval k Bachmanovi a Hoffmannovi.
MANFRÉD: “ Náš kamionek se blíží k nám.“
ALEXANDER: “ No sláva. Tak jdeme na to.“ Oba dva nasedli do auta a vjeli na dálnici. Tom a Semir nasedli do BMW a jeli za kamionem. Pár aut od zásahovky jelo za BMW.
SEMIR: “ Máš nějaký nápad jak je dostat a nezničit auta.“
TOM: “ To se ti lehko řekne. Nebude to lepší nechat na zásahovce.“
SEMIR: “ Když si to vezme na starost zásahovka tak se zase…….“
TOM: “ Náš velký vrchní komisař si musí sešrotovat služební vůz, aby dostal od šéfky sprda.“
SEMIR: “ Ano.“
MANFRÉD: “ Máme za zadkem dálniční fízli.“
ALEXANDER: “ Tak se jich zkus zbavit.“
MANFRÉD: “ Tak dobře.“ Vzal do ruky zbraň, vyklonil se z okýnka a začal střílet po BMW.
TOM: “ Tak Semire, tady máš to tvoje vzrůšo.“
SEMIR: “ No konečně.“ Oba dva se na sebe blbě podívali a Tom střílel po Manfrédovi. BMW se vyhýbalo kulkám, ale nějakou tu kulku schytalo. „Tak mu střílej na pneumatiky.“
TOM: “ Tobě se ti to lehce řekne, když přejíždíš z pruhu do pruhu.“
            Na 168 km se stala nehoda a kolegové ji vyšetřovali a už se pomaloučku rozjížděla kolona aut.
MANFRÉD: “ Co teď budeme dělat??“
ALEXANDER: “ Musíme se zbavit fízlů za zadkem a ten kamion musíme mít taky.“ Manfréd začal střílet po BMW a zásahové jednotce, ale hlavně se zaměřil na zásahovou jednotku. Pár kulek se zakously do pneumatik zásahové jednotky a měli, co dělat, aby řidiči udrželi vozidla na dálnici a tak se začali dělat další nehoda. Tom to hned ohlásil na služebnu přes vysílačku. Manfréd ještě vyřadil ze hry další auta, která jela kolem a dělali se další nehody. Kamion a Bachmanovo auto se protlačilo do jedoucí kolony a další auta do sebe narážela do staré nehody, BMW uvízlo mezi auty.
SEMIR: “ Co teď??“
TOM: “ Teď si dáme deli.“
SEMIR: “ Tome, vážně.“
TOM: “ Mám jeden nápad.“ Tom volal Tině na mobil, která dělala letecké zkoušky.
TINA: “ Ahoj……. Jsem ještě na letišti. Proč?……. Dobře……. Za chvilku jsem tam……. Ahoj.“ Zavěsila a běžela se dohodnout s vedoucím, jestli si může vypůjčit vrtulník. Během chvilky Tina seděla ve vrtulníku a už se vznášela do nebe a směrem na dálnici A36 na 168 km. Kamion a Bachmanovo auto jelo dál po dálnici bez přítomnosti policie.
MANFRÉD: “ Má to ještě cenu?“
ALEXANDER: “ Prostě potřebujeme ten koks, takže ho uděláme.“
MANFRÉD: “ A jaký je to auto??“
ALEXANDER: “ Nemám vůbec páru.“
            Během pár
minut byl poblíž dálnice modrý vrtulník, který přistál na dálnici za nehodami.
SEMIR: “ Tak to je tvoje překvapení??“
TOM: “ Dá se to tak říct. Co by jsme si bez Tiny počali.“ Počali k vrtulníku, Tom a Semir nasedli do vrtulníku, který vzlétl do nebe a letěl
za kamionem a Bachmanem.
SEMIR: “ Kde si vzala ten vrtulník??“
TINA: “ Semire, že jsi na něco zapomněl.“
TOM: “ Semirovi to dojde až bude po všem.“ Bachman a Hofmann uslyšeli letící vrtulník, který se k nim blížil.
ALEXANDER: “ Kde se tu vzal ten vrtulník??“
MANFRÉD: “ Mě se ptej.“ Vystřelil párkrát po vrtulníku, Tina více zvedla vrtulník do vzduchu, aby neschytali kulky.
SEMIR: “ Jak je zastavíme.“
TOM: “ Počkáme chvilku, co mají v plánu.“ Hofmann vylezl na střechu auta a skočil na kamion s auty, kde hledal to pravé auto s kokainem.
SEMIR: “ Pokusím se zneškodnit toho chlapa.“ Tina přiletěla kousek blíže ke kamionu a Semir seskočil na kamion.
TOM: “ Pokusím se zastavit auto.“
TINA: “ Aby z nových aut nebyla velká hromada šrotu. To by můj otec už nepřežil.“
TOM: “ Nebo se.“ Semir se popral s Hofmannem. Tom střílel do pneumatik Bachmanova auta.
Poslední kulky se zakously do zadních pneumatik a Bachman měl problémy udržet vozidlo na asfaltu. Semir dal trochu větší ránu Hoffmannovi, který ležel na železných prazích a Semir mu dal želízka k tyči, aby neutekl, pak šel za řidičem, aby zastavil při kraji. Bachmanovo auto narazilo do středových svodidel, kde se převrátilo na střechu, chvilku jelo auto po střeše, ze kterého se objevovali jiskry až se po 200 metrech zastavilo. Kamion zastavil o kousek dál v odstavném pruhu, Semir šel hned za Bachmanem. Vrtulník přistál pře kamionem, Tom vystoupil z vrtulníku a šel napomoct Semirovi. Spolu vytáhli Bachmana z auta, Tina vstoupila z vrtulníku a trochu se postarala o Hofmanna než si převzal Semir. Řidič a spolujezdec vystoupili z kamionu a bavili se s Tinou. Tomovi volal Hote, že Winkler řekli, kde se jsou ukradená auta a že jsou na cestě do úkrytu. Tině volal otec.
TINA: „……. Kamion je
pořádku a auta taky……. Kamion budeš mít brzy před autosalonem na parkovišti……. Ahoj.“ Zavěsila, přišli Tom se Semirem a měli na očích Bachmana a Hofmanna u středových svodidel.
SEMIR: “ Šéfka to povolila.“
TINA: “ Takže můžete jet do autosalonu.“ Dálniční policie se rozloučila s řidičem a spolujezdcem kamionu, nasedli a odjeli do autosalonu Berghammer.
TOM: “ Winkler mluvil. Ty ukradená auta jsou v Dortmundu v opuštěných hangárech.“
SEMIR: “ My tu počkáme na kolegy a Hote je na cestě do hangárů.“
TINA: “ Tak se sejdeme v hangárech.“
TOM: “ Dobře.“ Tina odešla k vrtulníku a odletěla na letiště, kde dělala pilotní zkoušky a úspěšně. “ Ještě mi Tina neřekla, jak dopadla.“
SEMIR: “ Už mi to došlo. Tina si vlastně dělala pilotní zkoušky.“
TOM: “ Ani se nepochlubila.“
SEMIR: “ Podle jejího úsměvu na rtech, že asi dobře.“
            V hangárech……. Na místě už byli kolegové, Hote, Bonrát, Tom a Semir, kteří se procházeli po prvním hangáru. Zde ještě bylo dalších 5 hangárů. Po chvilce přijela vínová Octavia. Tina vystoupila z auta, vzala si papíry ze zkoušek a šla do prvního hangáru, kde byl jenom Tom. Tina předala Tomovi papíry ze zkoušek a důkladně si je pročítal.
TOM: “ Tak to ti moc gratuluji.“
TINA: “ Díky.“ Tom dal Tině velký polibek, když přicházeli Semir, Hote a Bonrát.
SEMIR: “ Tady se něco slaví.“
HOTE: “ Můžeme vědět, co??“ Tom předal Semirovi papíry, Hote a Bonrát se koukali přes Semirovo rameno.
SEMIR: “ Tak to ti moc gratuluji.“
BONRÁT: “ My se také přidáváme.“
TINA: “ Díky.“
SEMIR: “ Myslím, že tady jenom potřesení rukou nestačí.“
HOTE: “ Jsem stejného názoru.“
TOM: “ Pro dnešek uděláme výjimku.“ Semir, Hote a Bonrát dali Tině pusu na obě dvě tváře za úspěšné složení zkoušek.
BONRÁT: “ To by se mělo pořádně oslavit.“
HOTE: “ V Düsseldorfu……. Bude zase turnaj…….“
TINA: “ Právě jste si odpověděli na otázku. Hodina jako vždy.“
TOM: “ Jsou zde všechny auta??“
BONRÁT: “ Podle prvního okouknutí vypadá to, že tu jsou všechny, ale je tu dalších 5 hangárů.“
HOTE: “ Odvezeme je k nám a pak budeme obvolávat majitel ať si pro ně přijedou.“
TINA: “ Kromě jednoho auta.“ Odešla k švestkově modré Fabii, která patří její mamince. „Semire…….“ Hodila Semirovi svoje klíče od Octavie, které chytil a nasedla do Fabie za volant. Tom si vzal od Semira papíry.
TOM: “ Nerozbít.“ Odešel za Tinou do Fabie. Tina nastartovala
a odjeli domů za otcem a maminkou domů. Fabia přijela před rodinný dům Tininých rodičů. Tina a Tom vystoupili z auta.
TOM: “ Jak se teď dostaneme domů??“ Tina už stála u dveří.
TINA: “ Tak se projdeme pěšky a aspoň protáhneme kostry a navíc to máme kousek domů.“ Tina vešla do domku, Tom se pousmál a šel domu.
            Večer v Düsseldorfu se oslavovala Tinina úspěšnost z zkoušek na bowlingové dráze. Také zde si zatrénovali na turnaj, který je pouze pro policejní oddělení v Kolíně. Všechna ukradená auta se dostala do rukou svých majitelů.
Konec!!!

Autorka: Tina11

Autosalon Berghammer 3/4

14. 7. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Ráno na služebně……. Tina byla v kuchyňce už byla více probuzená. Nalila si poslední kafe do hrnku, seděla si na židli ke stolu v kuchyňce. Po chvilce přišel Tom a chtěl si nalít ranní kafe.
TINA: “ Jestli si chceš dát kafe tak poslední kafe je u mě v hrnku.“
TOM:
A necháš mi jednu slzu.“
TINA: “ Tady je jich několik.“ Tom se posadil na židli vedle Tiny. Tina předala hrnek s kafem, ze kterého se Tom napil. Tom položil hrnek na stůl a Tina si položila svoji hlavu na Tomovo rameno.
TOM: “ Málo jsi spala?? Spánek na tvrdém podkladu je zdravé.“
TINA: “ Ale měkký podklad je lepší.“
TOM: “ To jsou ty tvoje přesčasy.“
TINA: “ Čas od času…….“ Tímto polibkem chtěl Tom říct, že si dělá srandu a že to Tině nevyčítá, přišel Semir.
TOM: “ Semire, kafe už došlo.“
TINA: “ Ale je ti poslední.“
SEMIR: “ Jestli tam zbyde slza.“ Tina podala Semirovi hrnek s kafem, Semir si ho vzal
a napil se. “ Teď jste zachránili můj život.“
TOM: “ To jsme rádi.“ Položil hrnek na stůl a posadil na židli se naproti Tině.
SEMIR: “ Jak jste daleko s těmi krádežemi??“
TINA: “ Krádeže začali asi tak před 3 týdny v Kolíně a pár případů přibylo i v Hannoveru.“
TOM: “ Už se něco ví o tom tajném chlapovi??“
TINA: “ Už mám jeho jméno a firmu pro kterou dělá. Také ho půjdu navštívit.“
SEMIR: “ Už máte motiv??“
TINA: “ Těch je plno – náhradní díly, prodávají je dál, můžou v nich dál pašovat,…….“
TOM: “ Ale v autosalonu tvého otce se prodávají od dvouch automobilek.“
TINA: “ Škoda a Seat. Naše parta si vybrala Octavie, Fabie. Seaty nechávají na pokoji. Asi za ně nedostanou velkou částku.“
SEMIR: “ Takže si vybírají ty, který se jim hodí do krámu.“
TINA: “ Hlavně si vybírají auta, které má datum výroby 2000 až do toho to roku. A jak jste na tom vy??“
TOM:
Čekáme, co nám pošle Interpool a čeští kolegové.“
SEMIR: “ a Hartmut má u sebe na KTU dost kvalitní kokain na několik mil euro.“
TINA: “ Teď napadlo něco.“
SEMIR: “ Jen mluv.“
TINA: “ Mému otci vezli auta za skoro 5 mil € a ten kokain může mít tu samou částku a kdyby chtěl někdo zdvojnásobit cenu kokainu tak by musel ukrást i auta, které se vezli z Mladé Boleslavy.“
TOM: “ V tom případě bylo kolem 10-15 mil €.“
TINA: “ To je jako převážení zlata a nebo diamantů. Čím toho je víc tím je víc peněz. Každá věc má svoji hodnotu za kterou se dostanou peníze a někdy je lepší mít toho mít více a třeba jenom za několik tisíc……. „
SEMIR: “ Takže ty krádeže aut mají na to, aby do něho dali kokain a předali ho dál a budou mít víc peněz…….“
TOM: “ A některý auta rozeberou na náhradní díly.“
TINA: “ Třeba staršího data výroby. Dejme tomu od roku 2000 do 2007/8. A nebo hledají další kokain, který se pořád vozí v nových autech, tím pádem by vzrostla i cena všeho.“
SEMIR: “ Ale to není vůbec špatnej nápad. A ten tajemnej chlap je úplně bez významný.“
TOM: “ No myslím, že jsi nám trochu pomohla.“
SEMIR: “ A to až moc.“ Tom a Semir vstali ze židle a Semir stál mezi dveřmi. Tom dal Tině pusu na tvář.
TOM: “ To máš za ten geniální nápad.“ Oba dva odešli za šéfkou říci Tinin nápad.
TINA: “ Vůbec není za co.“ Tina se vypila poslední kafe ze svého hrnku a odešla do své kanceláře pro věci, aby mohla vyrazit do firmy. Ve své kanceláři hledala malý papírek s adresou firmy DAIHATSU. Tina odešla za Andreou.
TINA: “ Andreo, nenašla jsi takový malý papírek s adresou té firmy.“
ANDREA: “ Jistě. Tady je.“ Předala Tině papírek s adresou firmy DAIHATSU.
TINA: “ Díky.“ Tina už chtěla odejít, ale přišla šéfka s Tomem a Semirem.
ŠÉFKA: “ Dobrá práce.“
TINA: “ Děkuji.“
SEMIR: “ Zaměř se i na lidi, který prodávají kokain i auta.“
ANDREA: “ Dobře.“
ŠÉFKA: “ A kam máte namířeno??“
TINA: “ Jdu se podívat na tu firmu, ale myslím si, že to bude samotná kapitola.“
ŠÉFKA: “ Pak mi dejte vědět, co má v plánu.“
TINA: “ Zajisté.“ Odešla ze služebny, kde se setkala s Hotem a Bonrátem. Tina jim řekla ať se podívají na pašování aut a náhradních dílů.
ŠÉFKA: “ Už ozval Interpool a nebo čeští kolegové??“
ANDREA: “ Kolegové v Mladé Boleslavi něco mají a do večera nám to pošlou. A Interpool potvrdil, že Martin Weinek a Heinz Winter chvilku pracovali na české drogové scéně, ale ty dva jsou mrtvý. Přišli o život při jednom malém atentátu, když jeli společně na menší společnou dovolenou.“
TOM: “ A jsme tam, kde jsme zase byli.“
SEMIR: “ Tome, vzpomeň si na to Tina řikala, že je lepší obchodovat se zbožím i za pár tisíci euro…….“
TOM: “ Každá věc má svoji hodnotu a je třeba mít více těchto věcí.“
ŠÉFKA: “ Kam zase tím míříte??“
SEMIR: “ Šéfová, tady nejde jenom o ten kokain, ale třeba i o krádeže aut.“
TOM: “ Ten kokain měli ukradnout i s auty a jestli bylo v sedmi autech kokain, tak chtěli dostat obojí – kokain i ty auta, která prodají ještě o něco dráž než v autosalonu.“
SEMIR: “ Některé auta pořád jezdí s kokainem a tak ho chtějí dostat zpátky.“
            Ve firmě……. Tina zašla za Richardem Winklerem. Sekretářka ohlásila Richardovi Tinu, sekretářka pak zavedla za Richardem do jeho kanceláře.
WINKLER: “ Richard Winkler. S čím vám můžu pomoct??“
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie. Přišla jsem se zeptat na jednu věc.“
WINKLER: “ A na jakou??“
TINA: “ Od jednoho ředitele autosalonu jsem se dozvěděla, že chcete, aby se a vzdal se svého autosalonu. Tak by jsem chtěla vědět, co tam vaše nabídka přesně znamená.“
WINKLER: “ A o tom musí vědět dálniční policie??“
TINA: “ Třeba ano, jestli v tom nejsou náhodou zapleteny krádeže aut, aby se tak trochu tomu pomohlo.“
WINKLER: “ Co vás to napadlo. Jak asi víte jsem velká japonská firma, která pomoct těmto malým autosalonům. Chceme je spojit všechny dohromady a ještě by prodávali naše japonské automobily, které by se dováželi z Tokia do celého Německa. A v každém větším městě bude takový hlavní stan a tyto malé autosalonu budou zbourané se zemí.“
TINA: “ To není moc dobrý nápad. Tisíce lidí příjde o práci a to je všechny určitě nezaměstnáte ve své nové budově, která bude stát několik mil €. A peníze se vám vrátí až za pár let.“
WINKLER: “ S tím úplně počítáme, ale musíme nějak zrušit malé autosalony, které moc nevynášejí.“ Se šel podívat z okna. Tina uviděla na stole Winklera desky, ze který čouhaly fotky. Tina tak nenápadně do desek podívala a uviděla auto své matky a další ukradená auta. „Úplně bez problémů to takhle funguje v Japonsku.“
TINA: “ A kolik autosalonů vám přikývlo na vaše plány?? Jestli to tak můžu říct.“
WINKLER: “ V Kolíně nám řekli ano skoro všechny kromě jednoho autosalonu v Essenu.“
TINA: “ Tak tento autosalon moc dobře znám. A tento autosalon vydělává dost peněz na přežití a jeho ředitel je přímo báječný.“ Winkler se podíval na Tinu.
WINKLER: “ Vy znáte ředitele Petra Berghammera??“
TINA: “ Ano, dalo by říci, že to je můj nejbližší příbuzný.“
WINKLER: “ To je váš otec.“
TINA: “ Ano, a nikdy se nevzdá svého milovaného autosalonu, které opět postavil na nohy před několika lety.“
WINKLER: “ Hold ho bude muset……. Nám prodat.“
            Před firmou……. Tina volala Hotemu na služebnu a stála u svého auta.
TINA: “ ……. Hote, zjistili něco o jistém Manfrédu Hoffmannovi……. Něco mi tu nehraje a ještě něco o Richardovi Winklerovi. Jestli nemají něco společného……. Ahoj.“ Zavěsila, nasedla do auta a odjela na služebnu.
            Na služebně……. Tina přišla na služebnu. U Andrey byla šéfka, Semir s Tomem. Tina k nim přišla.
SEMIR: “ Jak dopadla návštěva??“
TINA: “ Samé zajímavosti.“
ŠÉFKA: “ Tak co jste zajímavého zjistila??“
TINA: “ Firma DAIHATSU usiluje o tom, aby zruinovala autosalon mého otce a to tím, že s tím souvisejí krádeže aut a ta nehoda kamionu s novými vozy.“
TOM: “ To víš na 100%??“
TINA: “ Ano, protože na stole Winklera leželi desky s fotkami ukradených aut a navrchu ležela fotka auta mé matky.“
SEMIR: “ Proč se zavírají malé autosalony??“
TINA: “ Firma DAIHATSU si udělala podmínky, že se ředitel autosalonu prodá autosalon firmě DAITHASU. Firma DAIHATSU tento malý autosalon srovná se zemí a postaví jednu velkou budou pro větší město. V tom autosalonu budou prodávat všechny známé značky automobilů a ještě japonské automobily DAIHATSU. A otcův autosalon je jediný, který nepřistoupil na jejich podmínky.“
ŠÉFKA: “ Ale na to budou potřebovat několik miliónů euro.“
TINA: “ A ještě něco. V deskách mezi fotkami ukradených aut bylo jméno Manfréd Hofmann.“ Přišel k nim Hote.
HOTE: “ Manfréd Hofmann je krále na německé drogové scéně posledních pár měsíců, v rozbírání aut a pašování aut do celého světa. V poslední době se soustřeďoval na kokain s auty dohromady. O Richardovi Winklerovi jsem zatím nic nenašel a ani nějaké společné vazby.“
ANDREA: “ Když se mluví o Hoffmannovi. Čeští kolegové z Mladé Boleslavy mi poslali, že Hofmann spolupracuje s Alexandrem Bachmanem a s bratry Michalem a Janem Krausovými. Ty obchodují hlavně s kokainem v České republice i do zahraničí. S Hoffmannem se spojili nedávno a spolu jsou jako nerozbitná pevnost. Bachman a bratři Krausovi by měli přijet do Kolína za Hofmannem.“
ŠÉFKA: “ Takže víme, že Winkler způsobil nehodu kamionu nových vozů, které jeli do autosalonu Berghammer a Winkler to chce hodit na naši bandu, která chce celá auta s kokainem. A pak jim chce ještě přišít krádeže aut. Tino, pokuste se od vašeho otce zjistit, kdy pojede další transport s auty z Mladé Boleslavy.“
TINA: “ Dobře. A podívám se na toho Winklera.“
ŠÉFKA: “ Všechny musíme zadržet při činu.“
SEMIR: “ Šéfová, myslíte, že to výjde??“
ŠÉFKA: “ Semire, musíme to zkusit a jeto naše šance.“
            Alexander Bachman a Manfréd Hofmann spolu telefonovali.
ALEXANDER: “ Co jste to zase vyvedli.“
MANFRÉD: “ No mi nic. My jsme to chtěli udělat podle plánu, ale…….“
ALEXANDER: “ Jaký ale??“
MANFRÉD: “ Trochu se nám do toho připletl jeden chlap a tak jsme to odpískali. Koks má dálniční policie.“
ALEXANDER: “ Panebože. Tak se nějak toho chlapa zbavte.“
MANFRÉD: “ On chce nám přišít ty krádeže aut.“
ALEXANDER: “ O všem už vím z televize. Koks musíme získat zpět.“
MANFRÉD: “ Tak mě napadlo, že by jsme toho chlapa zničili při činu. A kdy jede další transport??“
ALEXANDER: “ Do Kolína by měl přijet v pátek dopoledne. A my přiletíme ve čtvrtek a taky si půjdeme pro ten koks.“
MANFRÉD: “ Dobře. Podle tvého plánu jsme rozebrali pár aut, jak jsi to chtěl..“
ALEXANDER: “ Výborně. Aspoň jedna dobrá zpráva. Uvidíme se brzy na letišti. Ještě dám vědět.“
MANFRÉD: “ OK.“ Oba dva součastně zavěsili. Tina vyřídila šéfové zprávu, že další transport nových aut z Mladé Boleslavy přijede ve čtvrtek a nebo v pátek, ale že dá otec ještě vědět, který den. čeští kolegové dali vědět dálniční policii, že Alexander Bachman a bratři Krausovi dorazí do Kolína ve čtvrtek dopoledne. Tina hledala nějaké informace o Richardovi Winklerovi a našla něco zajímavého. Hned s tím šla za šéfkou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Něco s nad máte??“
TINA: “ Našla jsem něco o tom Richardovi Winklerovi a má záznam u BKA.“
ŠÉFKA: “ U BKA??“
TINA: “ Ano, za vytunelování jedné banky před deseti lety, svůj trest si odseděl. Tak, aby si trochu přivydělal tak má nastarost ničení malých autosalonů po celém Německu. S touto akcí začal tady v Kolíně.“
ŠÉFKA: “ Winkler si to moc dobře spočítal kolik za to všechno dostane.“
TINA: “ Ale do konečného součtu mu ještě zbývá autosalon mého otce.“
            Čtvrtek přišel jako voda. Na kolínském letišti přistálo letadlo s Alexandrem Bachmanem a bratry Krausovými, kde se přivítali s Hofmannem a spolu odjeli do jejich úkrytu. Také na letiště přijela i dálniční policie a sledovala kroky těchto drogových dealerů.
            Banda dealerů se připravovala na noční návštěvu na technické oddělení dálniční policie, šli si svůj kokain, který nutně potřebují k obchodu s jedním španělským odběratelem, který se objeví v pátek. Hofmann, Bachman a bratři Krausovi čekali v autě před KTU až odejde poslední zaměstnanec. Když poslední technik z KTU zamknul celé KTU a nasedl do auta, odjel domů. Hofmann a Bachman šli na technické oddělení a bratři Krausovi hlídali venku v autě. Všechny vchody na KTU jsou pod kódy a tak Hofmann vždy rozkódoval pomocí počítače jeden kód za druhým. Až se prokousali ke svému kokainu, který byl v sejfu.
MANFRÉD: “ Tak tu je náš koks.“
ALEXANDER: “ Ještě nám pár kilo zbývá, ale to budeme mít zítra.“
MANFRÉD: “ Ještě se musíme nějak zbavit toho chlapa.“
ALEXANDER: “ To budeme řešit na základně.“
MANFRÉD: “ Dobře.“ Zavřel sejf. A z KTU odešli jako myšky. Nasedli do auta a rychle ujížděli do úkrytu – Kolín-západ v jenom malém opuštěném domku.
……zase příště…… 

Autosalon Berghammer 2/4

11. 7. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na KTU…….
TINA, TOM, SEMIR: “ Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
TOM: “ Co jsi objevil??“
HARTMUT: “ Kamion má prostřelenou zadní pneumatiku. A taky jsem v kabině řidiče našel kousky ohořelé faktury z výrobny z Mladé Boleslavy.“
SEMIR: “ Ještě něco??“
HARTMUT: “ A ještě to nejlepší na konec. Prohledal jsem 2 vraky aut, kde jsem našel stopy po kokainu. A v jednom z vraků jsem našel v kovové krabičce několik pytlíčků kokainu. Bylo to schované v kufru, kam se ukládá rezerva. Udělal jsem rozbor kokainu. Kokain je vysoce kvalitní.“
TINA: “ Teď akorát najít spojitost mezi kokainem, ukradenými auty…….“
SEMIR: “ A autosalonem tvého otce.“
HARTMUT: “ Na to už musíte najít sami. V tom praxi nemám.“ Tině zazvonil mobil.
TINA: “ Ahoj tati,……. Dobře já se u tebe zastavím……. Ahoj.“ Zavěsila.
TOM: “ Co ti chtěl otec??“
TINA: “ Ozval se ten chlap, který otci nabízel, že odkoupí jeho autosalon.“
SEMIR: “ Hartmute, ten kokain dobře schovej, třeba se bude ještě hodit. A my se potkáme na služebně.“
HARTMUT: “ Kokain je moc dobře schován.“ Rozloučili se, rozjeli se podle plánu.
            Před autosalonem……. Tina zaparkovala na parkovišti před autosalonem. Na parkovišti stál kamion s novými vozy Seat. Tinin otec prodávám nové vozy Škoda a Seat, to všechno je pod jednou velkou střechou autosalonu. Tinin otec přebíral nové vozy Seat, poblíž byli Michal a Erik, šli hned za Tinou.
ERIK: “ Jak jste daleko??“
TINA: “ Moc daleko ne. Ale náš technik našel ve dvouch autech kokain.“
MICHAL: “ A to říkáš, že jste se moc daleko nedostali.“ Přišel k nim Tinin otec.
OTEC: “ Hoši, máte tu práci. Odvezte ty auta, kam patří.“
ERIK: “ Jistě, šéfe.“
OTEC: “ A my půjdeme ke mně do kanceláře.“ Tina a otec odešli do kanceláře, Erik s Michalem se vrhli na nová auta a odvezli je do autosalonu.
OTEC: “ Tady máš to číslo, které mi dneska volalo.“ Předal Tině malý lístek s číslem.
TINA: “ Takže to byl ten samej chlap jako minule.“
OTEC: “ Ano, podle hlasu jsem ho poznal.“
TINA: “ A když tu byl naposledy, řekl jaká firma chce ti vzít autosalon.“
OTEC: “ Podle mého názoru to bude nějaká japonská firma, ale na název si nevzpomenu. Japonský firmy to svinstvo ty se rozrůstají jako houby po dešti. A technici něco našli???“
TINA: “ Hartmut našel ve dvouch autech vysoce kvalitní kokain.“
OTEC: “ Dobrá úschovna na pašování drog. Když teď se na hranicích nekontrolují kamiony.“
TINA: “ Jenom některé zboží se kontroluje na hranicích a nejvíce nová auta.“
            Na služebně……. Tom se Semirem byli u šéfky v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Máte se čeho chytit??“
TOM: “ Naší hlavní stopou je asi vysoce kvalitní kokain.“
SEMIR: “ Andrea už projíždí počítač ty nejznámější firmy, které mají zájem o vysoce kvalitní kokain.“
ŠÉFKA: “ A kde jste nechali svoji kolegyni??“
TOM: “ Odjela za svým otcem, že se ozval ten chlap od firmy.“ Jen co Tom dořekl tak Tina vešla do kanceláře.
SEMIR: “ My se tu teď o tobě právě bavíme a přijdeš přímo na zavolanou.“
TINA: “ To jsem měla v úmyslu.“
ŠÉFKA: “ Tak jak jste pochodila u svého otce??“
TINA: “ Od otce jsem dostala telefonní číslo na toho chlapa, co mu zase volal.“
ŠÉFKA: “ Uděláme to následujícím krokem. Tome, Semire, vy si vemte na starost kokain a Tina se postará o svého otce a jeho firmu.“
SEMIR: “ Nemohla jste to vymyslet lépe.“
TOM: “ Aby sis nešplhnul.“ Tina pomaloučku odcházela z kanceláře. A pak postupně odcházeli do své kanceláře Tom se Semirem. Tina zašla za Hotem a Bonrátem k jejich stolu.
HOTE: “ Copak pro tebe můžeme udělat??“
TINA: “ Pomoct mi s mým případem.“
BONRÁT: “ Ty ukradené auta??“
TINA: “ Ano. Projděte všechny záznamy o ukradení aut z autosalonu mého otce. Potřebuji vědět, kdy se stalo a přibližnou hodinu a popřípadě kam ti majitelé jeli.“
HOTE: “ Dobře. Pokusíme se ty krádeže nějak seřadit podle data.“
TINA: “ Až něco zjistím tak vám s tím pomůžu.“
BONRÁT: “ To bude na dlouho. A ještě nám sem nějaké krádeže chodí od ostatních služeben.“ Tina, Hote a Bonrát se ještě domlouvali
na dalších maličkostech. Semir se zastavil u Andrey.
SEMIR: “ Máš u něco??“
ANDREA: “ Bude to mravenčí práce. Zatím jsem nic nenašla nějakého vhodného dealera i Interpool hledá velké dealery.“ Přišel Tom.
TOM: “ Nesu novinky od Hartmuta. Udělal další rozbor toho kokain a abychom se zaměřili na českou drogovou scénu. A v dalších 5 autech našel další kokain.“
SEMIR: “ Aspoň něco.“ Hote a Bonrát dělali na krádežích aut, Tina šla si ověřit číslo od jejího otce, které ji předal, aby zjistila něco o tom chlapovi z nějaké firmy. Telefonní číslo jistému Richardu Winklerovi. Richard Winkler spadá pod jistou japonskou firmu – DAIHATSU, tato firma se zajímá o výrobu aut této značky. Značku DAIHATSU chce generální ředitel proslavit i v celém Německu, protože to mělo velký úspěch v Japonsku.
Hodiny utíkali a utíkali až hodiny ukazovali patnáct minut do devatenácté hodiny. Semir a Tom se už nudili ve své kanceláři
SEMIR: “ Pro dnešek toho mám nad hlavu.“
TOM: “ Já taky.“ Přišla k nim šéfka.
ŠÉFKA: “ Objevili jste něco??“
SEMIR: “ Moc toho nemáme.“ Přišla k nim Andrea.
ANDREA: “ Interpool mi potvrdil, že Mark Meibach, Karl Wolf a Denis Kraus jsou po smrti.“
TOM: “ A co ty dva – Martin Weinek a Heinz Winter??“
ANDREA: “ Interpool stále hledá.“
ŠÉFKA: “ Co ti všichni mají společného??“
SEMIR: “ Hartmut nám dal typ, abych jsme hledali na české drogové scéně. Odtud právě pochází kokain ze zničených aut.“
TOM: “ Tyhle ti všichni jsou známí na české drogové scéně.“
ŠÉFKA: “ Andreo, zítra se spojte s českými kolegy, jestli by neposlali nějaké typy.“
ANDREA: “ Dobře.“
            Tina šla kolem když zazvonil telefon na Andreině stole. Tina ho vzala.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie……. Ano.“ Tina se posadila na Andreinu židli.
„……. Tak to pošlete faxem……. Díky. Naschle.“ Zavěsila. Na Tinou se přišla podívat šéfka s Andreou.
ŠÉFKA: “ Tak jak jste daleko??“
TINA: “ S Hotem a Bonrátem dáváme dohromady, kdy přibližně začali ty krádeže. A od kolegů z Hannoveru tu máme dalších 20 případů.“
ANDREA: “ Už máš majitele toho čísla??“
TINA: “ Číslo patří Richardu Winklerovi z firmy HAIHAITSU.“
ANDREA: “ To zní jako japonsky.“
TINA: “ Japonská firma se tu bude chtít usadit.“
ŠÉFKA: “ A nějaký motiv, proč by kradli auta z autosalonu vašeho otce??“
TINA: “ Nic mě zatím nenapadá jaký motiv. Jedině na náhradní díly a nebo si z toho dělají nějaká vytuněná auta. Opravdu netuším.“
ANDREA: “ A nebo třeba vytipují nějaká auta, za které dostanou plno peněz.“
TINA: “ Všechno je možné.“ Šéfka zjistila od každé skupinky potřebné informace o jejich případu, pak Anna Engelhardtová odjela domů i Semir s Andreou, na služebně akorát zůstala Tina s Tomem, Hotem a Bonrátem. Tom pozhasínal světla v jejich kanceláři a zastavil se u Tiny, která si pročítala případy krádeží od kolegů z Hannoveru.
TOM: “ Miláčku, můžeme jet domů.“
TINA: “ Ještě potřebuji něco dodělat s Hotem a Bonrátem.“
TOM: “ Takže mi dáváš košem.“
TINA: “ Promiň miláčku, dávám ti košem……. Pro dnešek.“
TOM: “ Dneska to ještě přežiji, ale zítra už ne.“
TINA: “ Beru to na vědomí.“
TOM: “ Budeme mi doma smutno.“
TINA: “ To mě taky.“ Tom dal Tině velký polibek.
TOM: “ Příjemnou službu.“ Dal Tině ještě jeden malý polibek.
TINA: “ Díky.“
TOM: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Dali ještě jeden poslední polibek na rozloučenou.
TOM: “ To aby se lépe spalo. Ahoj.“ Dal
už poslední polibek Tině a odešel z kanceláře, odjel domů. Tina šla za Hotem a Bonrátem k jejich stolu.
TINA: “ Ještě k tomu přidejte dalších 20 případů od kolegů z Hannoveru.“
BONRÁT: “ To snad né.“
HOTE: “ To si obyvatelé z Hannoveru si jeli koupit auto do autosalonu k tvému otci??“
TINA: “ Třeba můj otec levný auta v inkriminované době.“ Tak se pustili do práce.
           Ráno na služebně……. Tina ležela na stole u Andreina počítače, Hote a Bonrát spali na svém společném stole. Na služebnu přišli Semir, Andrea a Tom.
ANDREA: “ Půjdu udělat kafe.“
SEMIR: “ To se bude hodit.“ Andrea odešla udělat kafe, Semir se postarala o Hota a Bonráta a Tom šel probudit Tinu. Tom dal Tině pusu na tvář. Tina se tak napůl probouzela.
TOM: “ Miláčku,……. Je čas vstávat.“
TINA: “ Moje mysl říká, že mám ještě půlnoc.“
TOM: “ Práce volá a šlechtí.“ Tina se povídala na Toma.
TINA: “ Tuhle větu jsem nedávno slyšela od Hota.“
TOM: “ Tak ti přeji dobré ráno.“
TINA: “ Tobě taky.“ Dali si polibek na lepší probouzení. Přišla Andrea s kafem.
ANDREA: “ Dobré ráno.“ Položila kafe na stůl.
TINA: “ Dobré ráno, díky.“
ANDREA: “ Ještě abys nadávala.“
            V úkrytu……. Tento drogový úkryt se nacházel v České republice u města Mladá Boleslav, kde je stará tovární hala na výrobu barviv. Hlavou drogové party byl Alexander
Bachman. Jeho pobočníci byli bratři Michal a Jan Krausovi.
ALEXANDER: “ Už se ozvala naše spojka v Kolíně??“
MICHAL: “ Už ano, asi tak před půl hodinkou.“
ALEXANDER: “ A co nám vzkazuje Petr Hofmann??“
MICHAL: “ Špatnou zprávu.“
ALEXANDER: “ A to je jaká??“
JAN: “ Náš kokain má dálniční policie.“
ALEXANDER: “ Sakra!! A jak se k němu dostala??“
JAN: “ Při jedné nehodě s kamionem……“
ALEXANDER: “ Panebože, to jsou ale paka od Hofmanna.“ 
…………pokráčko zase příště………

Povídka č. 80: Autosalon Berghammer 1/4

8. 7. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Po celém Německu bylo sychravé počasí. Padalo na zem pěkně zbarvené listí a byl prostředek podzimu.
            Rési Berghammerová (Tinina maminka) byla na nákupu pro čerstvou zeleninu a ovoce ve středu města na náměstí Bethlehem-Platz nebo-li také pod názvem Zelný trh. Zde se už od středověku prodávávala zelenina, ovoce, maso a plno dalších věcí. Toto malé náměstíčko je obehnáno středověkými domky.
            Na služebně panuje klid a pohoda. Tina šla do své kanceláře s hrkem kafem z kuňky. Položila hrnek na stůl a zazvonil telefon. Tina ho zvedla.
TINA: “ Dálniční policie, Kranichová……. A kde přesně jsi???……. Dobře. Za chvilku jsem u tebe……. Tu kavárnu znám a vím, kde je……. Zatím ahoj.“ Tina si brala na sebe bundu a do její kanceláře přišel Tom.
TOM: “ Kam pak jdeš?“
TINA: “ Jdu zachránit svoji matku.“
TOM: “ Jak to??“
TINA: “ Bylo jí ukradeno její auto na parkovišti u Bethlehem-Platz. A teď
nemá jak se dostat domů.“ Podívala z okna na parkoviště. Před Tininým autem stálo odtahové auto. “ Ale né.“ Tom přišel k Tině. A před Tininými oči se objevili klíče od Tomova mercedesu. Tina chramstla po klíčích.
TOM: “ Manželé si mají pomáhat.“
TINA: “ Díky. A kdyby se ptala šéfka, kde jsem tak jí to řekneš.“
TOM: “ Jistě.“ Tina odešla z kanceláře. Do její kanceláře přišel Semir.
SEMIR: “ Kam šla Tina??“
TOM: “ Jede za svoji matkou. Mamince bylo ukradeno auto.“
SEMIR: “ A proto si bere i tvoje auto??“
TOM: “ Jako milující manžel musí pomáhat své manželce.“
SEMIR: “ To je fakt.“
            V centru Kolína……. Tinina maminka seděla v dané kavárně a vyhlížela až přijede Tina. Najedou uviděla, že přijel šedo-stříbrný mercedes, ale z něho vystoupila Tina. Tina šla za maminkou do kavárny.
TINA: “ Ahoj.“ Posadila se na židli naproti mamince.
MATKA: “ Ahoj. Ještě řekni, že ti ukradli tvoje služní auto.“
TINA:
„To né, ale jak jsi mi jedna odtahovka u nás parkovišti zatarasila výjezd…….“
MATKA: “ Aspoň, že máte víc pojízdných aut.“ Ještě chvilku se zdrželi v kavárničce a pak šli se podívat na parkoviště vedle Bethlehem-Platz odkud bylo odcizeno maminčino auto – švestkově modrá Škoda Fabia. Maminka si položila svůj středně velký košík na zem se zeleninou a ovocem.
TINA: “ Tak jak se to stalo??“
MATKA: “ Když jsem přišla z trhu tak už tu auto nebylo. Nikoho jsem neviděla.“
TINA: “ A jak jsi byla dlouho na tom trhu?“
MATKA: “ Vždycky si tak těch 15 až půlhodinky prohlížím, co tu mají pak jdu na koupit. Parkovací lístek mám na hodinku a půl.“
TINA: “ A kdy jsi sem přijela??“
MATKA: “ Jako vždycky. Na půl desátou.“
TINA: “ Takže do 11:00 jsi musela být pryč.“ Tina se rozhlížela po okolí a našla, co potřebovala. „To nám pomůže.“ Maminka a Tina se podívali na kamery, které byli na parkovišti.
            Tina zašla na místní policejní stanici pro video záznamy. Pak Tina odvezla maminku domů. Doma byl Tinin otec Petr.
OTEC: “ Tino, co ty tady??“
TINA: “ Odvezla jsem maminku z města.“
OTEC: “ Rési, kde máš svoje auto??“
MATKA: “ No víš…….“
TINA: “ Mamince někdo ukradl auto ve městě.“
OTEC: “ Tak doufám, že se brzy najde.“
TINA: “ Tati, neboj se.“
            Hote a Bonrát řešili jeden problém na jedno parkovišti u dálnice A58. Jednému postaršímu páru ukradli auto značky Škoda Octavia černé barvy. Parkoviště není hlídané kamerovým systémem.
            Po dálnici A36 si to frčel kamion s novými vozy Škoda Octavia a Fabia do autosalonu Petra Berghammera (Tinina otce). Řidič kamionu Erik se podíval do zpětného zrcátka, že se mu za zadkem míhá ze strany na stranu černé Porsche. Erik jel poklidně dál a po chvilce se ho také všimnul jeho spolujezdec Michal.
MICHAL: “ Co blbne!!“
ERIK: “ Chce se předvádět, že má lepší auto…….“
MICHAL: “ Proč nás ten kretén nepředejede. Před náma má plno místa před sebou na předvádění.“
ERIK: “ Kdyby se tak chtěl namlátit držku.“ Spolujezdec z černého Porsche se vyklonil a vystřelil na popruhy, které drželi první auto. Popruhy se uvolnili a první auto sjelo na dálnici. „Vyděsl toho kreténa, co udělal.“
MICHAL: “ To šéf nebude mít radost.“ A na dálnici spadlo další auta. A za kamionem se dělala nehoda. Porsche přijelo k zadním pneumatikám, spolujezdec vystřelil do pneumatiky. Řidič šlápl na plyn a během pár minut byl před kamionem. Erik se pokoušel udržet kamion, ale nějak se mu to nedařilo a na dálnici se vysypalo další auta. Erik narazil do středových svodidel a celý kamion se převrátil na dálnici. Kamion se po dálnici jel asi tak 2 metry, až se zarazil do stojící cisterny s benzínem. Řidič cisterny uskočil na stranu do koryta u dálnice. Erik a Michal byli v bezvědomí a nevnímali, co se stalo. Po této dálnici jel i mercedes, hned se této nehody ujala Tina. Zastavila v odstavném pruhu za převráceným kamionem, Tina rychle vyběhla na pomoct řidiči kamionu. Tina vlezla do kabiny, vytáhla Erika ven z kabiny, Erik se pomaloučku probíral, Tina vytáhla Michala ven z kabiny a pomaloučku se probíral. Tina ucítila kouř, jak se kamion a auta drhly o dálnici tak vznikali malé jiskřičky, které zapálili vytékající benzín na dálnici.
TINA: “ Musíme rychle pryč.“ Erik a Michal se zvedli a všichni tři utíkali směrem k mercedesu. Oba dva kamiony explodovali. Tina, Erik a Michal leželi
na dálnici a chránili se proti požáru. Když požár jeho hořel, tak se všichni zvedli ze země.
ERIK: “ Díky za záchranu.“
TINA: “ Nemáte zač. Škoda těch pěkných aut.“
MICHAL: “ Tvůj otec nebudeme mít radost.“
ERIK: “ Skoro 5 mil € v čudu.“
TINA: “ Já mu to když tak řeknu sama osobně.“
ERIK: “ Od tebe to lépe pochopí.“ Tina odešla k mercedesu a vzala si do ruky vysílačku.
TINA: “ Kobra11, centrále.“
ANDREA: “ Centrála slyší.“
TINA: “ Velká nehoda mezi 126 až 130 km na dálnici A36.“ Kolem šel Tom a uslyšel Tinino hlášení. A šel to říct Semirovi, co se stalo. „Potřebuji tu hlavně hasiče a záchranku pro zraněné účastníky.“
ANDREA: “ Dobře.“ Okolo Andrey se mihly Tom a Semir. „Semir s Tomem jsou na cestě k tobě.“
TINA: “ Díky.“ Dala vysílačku zpátky. Šla se podívat po velké rozlehlé nehodě jak jsou na tom účastníci nehody. Andrea tuto nehodu poslala všem vozům, co byli v terénu. Na místo na nehody přijeli hasiči a hned se pustili do hašení kamionů a ještě uklízeli benzínové stopy. Tina se bavila s Erikem a Michalem u mercedesu. Kolegové pomaloučku se sjížděli k místu nehody a uzavírali nájezdy na dálnici. Erik a Michal viděli jak jeřáby zvedali zničená nová auta a nejraději by se neviděli.
ERIK: “ To by bylo penízků v našem autosalonu.“
TINA: “ Teď nebudou. Otec bude muset zaplatit škody.“
MICHAL: “ V kamionu shořely všechny faktury…….“
TINA: “ Vy jste jeli z Mladý Boleslavy??“
ERIK: “ Ano, jeli jsme s prázdným kamionem do Mladý Boleslavy a zpátky se stane tohle to.“
MICHAL: “ Řikali jsme ti o černém Porsche.“
TINA: “ Až teď mi to říkáš.“
ERIK: “ Za kamionem se ochomýtalo černé Porsche, které jezdilo ze strany na stranu. A předváděl se.“
TINA: “ A co SPZ??“
MICHAL: “ SPZ je HPSE159.“
TINA: “ To je lepší.“ Tina šáhla po vysílačce s spojila se s centrálou. „Kobra11, centrále.“
ANDREA: “ Tady centrála.“
TINA: “ Andreo, podívej se na jednu SPZ – HPSE159.“
ANDREA: “ Už na tom pracuji.“ Zadala SPZ do PC a vylezla ji zpráva, že……. „Asi tě moc nepotěším. Ta SZP je falešná.“
TINA: “ Díky, Andreo.“ Zavěsila vysílačku. Na místo nehody přijelo stříbrné BMW a policejné Porsche. Erika a Michal počkali u mercedesu a Tina šla naproti Semirovi a Tomovi. Hote a Bonrát se šli informovat ke kolegům.
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
TINA: “ Černé Porsche se postaralo o tuto zkázu. Škoda okolo 5 mil €.“
TOM: „A všimli si SPZ??“
TINA: “ Andrea ji už prověřila a je falešná.“
SEMIR: “ To nám ještě chybělo.“
TOM: „
A kam vlastně jeli??“
TINA: „Jeli přímo z výrobny z Mladé Boleslavy do autosalonu mého otce.“
SEMIR: “ To tvůj otec nebude moc nadšen.“
TOM: “ Někdo chce, aby autosalon zkrachoval.“
SEMIR: “ To musíme zjistit.“ Přišel k nim Hote.
HOTE: “ Nevím jestli to je důležité, ale na jednom dálničním odpočívadle bylo ukradeno auto. A je z autosalonu Berghammer.“
TINA: “ Já půjdu vyspovídat mého otce.“
TOM: „A co ty dva??“
TINA: “ Odvezu je do autosalonu.“
SEMIR: “ Dobře. Sejdeme se na služebně. Andrea se může podívat na další ukradená auta z autosalonu Berghammer.“ Tina odešla k mercedesu. Všichni tři nasedli do auta a odejeli do autosalonu. Tom a Semir se porozhlídli po místě nehody.
V autosalonu……. Petr Berghammer (Tinin otec) vyhlížel až přijede kamion s novými auty. Ale místo toho přijelo na parkoviště šedostříbrný mercedes. Otec přišel k mercedesu a všichni vystoupili z auta. Otec měl naštvanou náladu.
OTEC: “ Kde jste takovou dobu??? Několikrát jsem vám volal, ale jako kdyby to nikdo nebral!!!!
ERIK: “ No…….“
MICHAL: “ My jsme měli…….“
OTEC: “ Dozvím se konečně, co se stalo?!“
TINA: “ Tati, uklidni se. Já ti to za ně vysvětlím. Na dálnici měli nehodu…….“Tatínek skočil Tině do řeči.
OTEC: “ Slyšel jsem dobře??? A kde jsou úplně fungl nová auta??“
TINA: “ Tati, když nebudeš skákat do řeči tak ti nedořeknu a nebo taky ne.“
OTEC: “ Tak mluv, co se tedy stalo.“
TINA: “ Erik a Michal měli na dálnici nehodu. Všechny nový auta jsou na odpis. Skončili v plamenech kamionu.“
OTEC: “ Náklad skoro za 5 mil € je…….“ Otec byl z toho úplně zoufalí.
TINA: “ Tati, tak se na ně nezlob. Tu nehodu neudělali schválně. A tak si myslím, že tě chce někdo zrujnovat.“
OTEC: “ Tino, to je absolutní blbost!!“
TINA: “ Tati, tomu říkáš blbost, když ti zničili všechny auta přímo z továrny a když se kradou auta z tvého autosalonu!!“
OTEC: “ No dobře beru to zpět. Byl za mnou jeden chlap z jedné firmy a nabídl, že odkoupí tento autosalon, protože příjde nějaká konkurence ze zahraničí a že budu mít velký problém když svůj autosalon neprodám jemu.“
ERIK:
“ Už vás vidím jak vy se vzdáváte svého velkého vybudovaného autosalonu.“
TINA: “ A kdy tady byl ten chlap??“
OTEC: “ Bude to tak asi 1 týden zpět. A už se vůbec neukázal a ani nezavolal.“
TINA: “ Taky to může být past třeba od nějakého bývalého zaměstnance od bývalého ředitele.“
OTEC: “ A nebo někdo, koho pustili z vězení a chce, abychom zkrachoval.“
TINA: “ Tati, my na to přijdeme.“
MICHAL: “ Napadla mě taková věc. Třeba něco v těch autech mohli pašovat.“
TINA: “ Na to by mohli přijít technici.“
            Na služebně……. Všichni se sešli u šéfky v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Jak probíhá vyšetřování??“
SEMIR: “ Hote a Bonrát hledají další ukradená auta z autosalonu Berghammer.“
TOM: “ Kamion jsme nechali odvést k Hartmutovi na KTU i s auty.“
ŠÉFKA: “ A co váš otec??“
TINA: “ Nebyl moc nadšen, že mu skoro 5 mil euro skončilo v plamenech. Asi tak před týdne byla u něho jeden muž, že mu odkoupí jeho autosalon, protože příjde nějaká velká firma a prý budeme velké problémy.“
SEMIR: “ A jméno toho chlapa nebo firmy??“
TINA: “ Ani vizitku mu nenechal. A od té doby se neozval.
TOM: “ Už chci vidět tvého otce jak se zdá svého autosalonu.“
TINA: “ Řidiči toho shořelého kamionu si myslí, že by něco mohli převážet v autech.“
ŠÉFKA: “ Aspoň máme pár motivů…….“ Do kanceláře přišel Hote.
HOTE: “ Asi tak od dalších 10 služeben v Kolíně jsme dostali další hlášení o odcizení aut z autosalonu Berghammer.“
SEMIR: “ Přibližné číslo těch ukradených aut.“
HOTE: “ Jedná se tak o 30 případů i s našimi případy.“
TOM: “ A co vlastně chtějí dělat s těmi ukradenými auty.“
SEMIR: “ Vždyť jsou jim k ničemu.“
TINA: “ Mohou je rozebírat na součástky a někam je posílat.“
ŠÉFKA: “ Pokuste se najít to černé Porsche. Třeba bylo být ukradeno.“
HOTE: “ Hned se na to podívám.“ Všichni odešli z kanceláře a zastavili se o Andrey.
SEMIR: “ Na co máme zaměřit??“
ANDREA: “ Třeba můžete zavítat na KTU.“
TOM: “ Hartmut je nějak moc rychlej.“
…..pokráčínko zase příště…..

Miliónové podvody 2/2

7. 6. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Druhý den……. Elena pracovala v Danielině pracovně, kde přepočítávala finance po Daniele a které ji dal ředitel firmy. Opět přišla na vedlejší částky, které tam vůbec nepatřili. Přišel k ní Andreas Neumann, aby mu podepsala další projekt a částka šla opět na švýcarské konto – 3,5 mil €.
ANDREAS: “ Potřebuji váš podpis na jeden projekt.“
ELENA: “ Už zase další?? Už se mi tu nějak hromadí. Nemáte nějaké dobré zakázky??“
ANDREAS: “ To bude asi ono. Potřebuji to hned podepsat.“
ELENA: “ Tak mi to dejte.“ Andreas předal Eleně projekt, Elena si tak zběžně pročetla.
ANDREAS: “ Tento projekt jsme nedávno udělali a chtěli jsme to nechat podepsat u Danieli, ale když je teď…….“
ELENA: “ Teď jsem tu jako záskok za ní. Ta částka je moc vysoká, snad nechcete zruinovat firmu.“ Andreas se tak pousmál.
ANDREAS: “ Ani jsme si toho nevšiml, to dělal kolega Prochaska.“
ELENA: “ To jde vidět. Pro příště menší výdaje, bylo by dobré, kdyby firma ještě pár let vydržela.“
ANDREAS: “ To je taky fakt. Já mu to vyřídím.“ Elena podepsala projekt a předala ho Andreasovi nazpět. Andreas odešel zpět za Erikem.
ERIK: “ Tak jak to dopadlo?“
ANDREAS: “ Podpis dala, ale měla u toho keců.“
ERIK: “ To mi bylo hned jasný, ale hlavní je, že to podepsala a teď to bude tak trochu na ní.“
ANDREAS: “ A tak mě napadlo, co budeme dělat s tolika peněz???“
ERIK: “ Na kontě je pěkně tučná částka a tak by jsme se mohli projet po Evropě, Americe, Austrálii, Africe, Asii, kde se nám bude líbit tak tam zůstaneme.“
ANDREAS: “ To nezní špatně.“
            Před firemní parkoviště přijel mercedes, ze kterého vystoupil Jan. Jan zašel za rovnou za ředitelem a za Elenou se staví později. Sekretářka zavedla Jana k ředitelovi.
SEKRETÁŘKA: “ Pane řediteli, máte tu návštěvu.“
ŘEDITEL: „Děkuji.“ Sekretářka odešla z kanceláře a zavřela za sebou dveře. “ Tak vám zase rád vidím. Hnuli jste se trochu s případem??“
JAN: “ Ano, docela dobře.“
ŘEDITEL: “ Tak to rád slyším. A co máte?? Jestli to není tajné.“
JAN: “ Vaší firmu chce někdy zruinovat až do základů a dělají to vaši dva zaměstnanci.“
ŘEDITEL: “ A jste si tím úplně jistý, že to je od nás??“
JAN: “ Ano, moje manželka mi poslala seznam vašich zaměstnanců. Všechny jsme je prošli databází a dva obchodní zástupci mají z minulosti škraloup.“
ŘEDITEL: “ To myslíte Prochasku a Neumanna??
JAN: “ Ano, před několika lety takhle vytunelovali banku v Mnichově. A pak peníze si nechají posílat na švýcarské konto.“
ŘEDITEL: “ Panebože. To jsou mi věci. Daniela jim to podepisovala a kdyby se na to přišlo musela by to zaplatit ze své kapsy.“
JAN: “ A tak pro musela zemřít spolu s mojí manželkou.“
ŘEDITEL: „Nerad bych přišel o tuto firmu, dlouho mi trvalo než jsem ji zase postavil na nohy……. Zakázky v zahraničí,…….“
JAN: “ S kolegy se to pokusíme, co nejdříve zastavit a peníze se pokusíme vrátit zpět, kam patří. Ještě se vrátím k Daniele. Nevíte jestli uvedla do svého životopisu svoje rodiče a nebo nějaké příbuzné??“
ŘEDITEL: “ To opravdu netuším.“ Vzal do ruky telefon a zavolal své sekretářce. “ Paní Klainová, přineste mi životopis Daniely Königové.“ Zavěsil. „Ani ty příbuzný mě nenapadají. U nás pracovala několik let.“ Během chvilky přišla sekretářka s desky Daniely Königové a předala je řediteli. “ Díky.“ Sekretářka odešla k kanceláře. Ředitel předal Janovi desky, ve kterých si pročítal.
JAN: “ Ani zmínka o příbuzných. A neznal ji tu někdo blíže??“
ŘEDITEL: “ Vím akorát, že jsem ji dost často vídával s vaší paní manželkou a to je všechno.“
JAN: “ No myslím, že mi to bude zatím stačit, kdyby něco zase přijdu. A prosím nikde neříkejte, o čem jsme si povídali.“
ŘEDITEL: “ Jsem vázán mlčením.“
JAN: “ Díky a naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“ Jan odešel z kanceláře. Šel za Elenou do Danielini kanceláře.
JAN: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj, co ty tady??“ Dali si pusu.
JAN: “ Byl jsem za ředitelem. Potřebuji s tebou o něčem mluvit.“
ELENA: “ Tady né i zdi mají uši. A navíc je čas na oběd.“
JAN: “ To máš pravdu. Tak tě zvu na oběd.“
ELENA: “ Mám hlad jako vlk.“ Vypla počítač, zavřela okno, vzala si kabelku, zamkla kancelář a s Janem odjeli na oběd. “ Tak o čem chceš se mnou mluvit.“
JAN: “ Tak za prvé. Ředitel ví o minulosti Prochasky a Neumanna. Před několika lety vytunelovali banku a pěkně si to odseděli. A za druhé potřebujeme vědět nějaké příbuzné Daniely.“
ELENA: “ Ty příbuzný bude trochu problém. Daniela moc osobě nemluvila a když takové střípky, aby sis si je dal sám dohromady. A od čeho je životopis.“
JAN: “ Tam není ani čárka.“
ELENA: “ Ale jednou mi vyprávěla o jedné tetě, která žije v Americe a nebo v Austrálii.“
JAN: “ A jméno víš?? Moc by nám to pomohlo.“
ELENA: “ Křestní bylo Erika. Živí se jako hotelová manažerka v jednom hotelu myslím, že v Las Vegas. Ten hotel má pod patronací jedno kasino.“
JAN: “ Název toho hotelu??“
ELENA: “ To jsou otázky.“
JAN: “ Ale je to moje práce.“
ELENA: “ Promiň. Myslím, že to je hotel RIVIERA, kde je i kasino. Daniela chtěla jet za ní, ale to asi tak 3 týdny zpátky.“
JAN: “ Tak její tetička neprovdala se tam??“
ELENA: “ To netuším……. Myslím na její příjmení……. Erika Mayerová. Ale nevím jestli tam ještě dělá a nebo se třeba někam přestěhovala.“
JAN: “ To nevadí. Andrea to ráda zjistí.“
           
Na služebně……. Jan přišel na služebnu a zastavil u Andrey, kde byla šéfka a Semir.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
JAN: “ Ano, Elena mi řekla jméno jedné příbuzné – tetičce.“
SEMIR: “ Nenapínej.“
JAN: “ Jmenuje se Erika Mayerová a žije v Las Vegas, kde pracuje v jednom hotelu jako manažerka. Hotel se jmenuje RIVIERA. A Daniela mluvila o tom, že by se chtěla jet podívat za svou tetičkou do Las Vegas.“
SEMIR: “ Třeba si její tetička mohla změnit jméno.“
JAN: “ To Daniela Eleně neřekla. Moc o svém soukromém životě nemluvila. Ani do životopisu neuvedla žádné rodiče, příbuzné.“
            Andrea hledala Eriku Mayerovou, ala šlo to velice pomalu. Dva dny utekly jako voda a Tina s Tomem měli po všech seminářích, které měli splnit svoji účastí. A tak Tom slíbil Tině vyhraný oběd a večeři. Tom Tinu pozval do jednoho jezdecké klubu, kde dělají projížďky na koni po okolí Schönbrunnu a po městě Vídeň v koňském spřežení a kočár je z doby za vlády císařovny Sissi. Nejdříve se Tina projela na koni po Schönbrunnu, Tom se mezitím kochal okolím jezdeckého klubu, kde byla výstava starých aut – jak na silnici a nebo na sportovní dráhu. Asi tak po hodince se Tina vrátila z procházky s hřebcem Astorem a s instruktorkou Annou. Tina měla na sobě žokejský obleček – vysoké boty, černou přilbu,……. Vypadala jako opravdový žokej na Velkou Pardubickou. Tina sešla převléknout a pak šla za Tomem, který si ještě prohlížel auta.
TINA: “ Tak jsem se ti vrátila.“
TOM: “ Jsem si to pěkně prošel. Tak půjdeme na ten oběd??“
TINA: “ Už se na něho třesu.“
            Zatím ve firmě bylo klid. Erik a Andreas už měli plno milionů na švýcarském kontě. Erik a Andreas už byl se chtěli vypařit, ale mají tu ještě jeden problém…….
            Den utekl jako voda Tina s Tomem byli na večeři v centru Vídně. A celou noc prožili v hotelu v centru Vídně. Než by dorazili do Hartbergu tak bylo velmi pozdě. Tom seděl na posteli a Tina k němu přišla, posadila se mu do klína a objala ho kolem krku. Tom objal Tinu kolem pasu, aby mu Tina nikam neutekla.
TOM: “ Tak doufám, že nám nikdo nezkazí tak pěkný večer.“
TINA: “ Tak to by jsme měli začít, abychom neztratili ani minutku.“ Vůbec neztráceli čas a dávali si jeden polibek za druhým. Po chvilce je vyrušil zvonící Tinin mobil.
TOM: “ Ale né.“
TINA: “ To mi přišla jenom SMSka.“ Pokračovali v předešlé činnosti – v líbání. Po pár chvilkách je zase vyrušil mobil, ale Tomův.
TOM: “ To nám nikdo nedopřeje chvilku klidu.“
TINA: “ Už jsem si na tohle to zvykla.“ Myslela to ironicky. Tom šel zvednout mobil a volal Semir, než Tom zvednul mobil tak šel zpátky za Tinou do ložnice, kde se vedle ní posadil na postel.
TOM: “ Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj Tome, to dost, že to vezmeš. Neruším??“
TOM: “ Ano i ne. Jak se to teď vezme.“
SEMIR: “ To jsem vás nechtěl vyrušit od vaší činnosti……….“
TOM: “ Semire, nech si ty poznámky. Něco snad potřebuješ??“
SEMIR: “ Ano, jenom jsem se chtěl zeptat, kdy se vrátíte.“
TOM: “ Ještě řekni, že ti je po nás smutno.“
SEMIR: “ Tak trochu…….“
TOM: “ Vždyť tam máš Jana, šéfku, Andreu a Bonráta s Hotem. A vrátíme jak jsem se dohodli se šéfkou.“
SEMIR: “ Ale ještě jsi mi neřekl, kdy přesně.“
TOM: “ Začátkem příštího týdne. Stačí na vysvětlenou.“
SEMIR: “ Ale ano.“
TOM: “ To jsem rád.“
SEMIR: “ Ta já vás nebudu rušit. Takže se uvidíme v pondělí.“
TOM: “ Tak aspoň od nás pozdravuj všechny na služebně a šéfce vyřiď, že nás případ měl velký úspěch.“
SEMIR: “ Jistě, bude mít velkou radost. A pozdravuj ode mě Tinu. Budu je od vás pozdravovat. Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Zavěsil.
TINA: “ Co měl Semir na srdci tak důležitého??“
TOM: “ Chtěl vědět, kdy se vrátíme.“
TINA: “ To nemohlo počkat do zítra.“
TOM: “ Nemohlo, protože toto umí náš milí kolega Semir Gerkhan.“
TINA: “ A nebo do budoucna neznát kolegu se jménem Semir Gerkhan.“
TOM: “ Abych nezapomněl mám tě pozdravovat od Semira a…….“
TINA: “ A???“
TOM: “ Nic.“ Naklonil se nad Tinu a dal ji polibek. „Jenom jsem chtěl říct, že si necháme zkazit tak pěkný večer.“ Pokračovali v předešlé činnosti – v líbání, než je vyrušil Tomův mobil.
            V Kolíně……. Ve firmě Žlutá stužka panoval klid jako každý jiný den. jejich kolegyně Daniela Königová měla malou vzpomínku na hlavní nástěnce při vchodu do firmy a venku na železné tyči vlála černá vlajka.
            Elena dělala svoji práci v Danielině kanceláři. Do kanceláře vtrhli dva makovaní muži jako policejní zásahovka. Elena ani nestačila nic říct a už byla omámena chloroformem, dostala na ruce a nohy provazy, na pusu dostala lepící pásku. Dva muži vyvedli Elenu tajným zadním vchodem. Elena byla odvezena do tajného úkrytu.
            Kolem poledního přišel do firmy Jan a šel rovnou za Elenou do Danieliny kanceláře. Ale v kanceláři nebyla a tak zašel do její Eleniny kanceláře, kde byla její kolegyně.
JAN: “ Ahoj Moniko, nevíš kde najdu Elenu??“
MONIKA: “ Ahoj Jane, to opravdu nevím, kde máš Elenu. A v její přechodné kanceláři jsi nenašel??“
JAN: “ Tam není. A co Prochaska a Neuman?“
MONIKA: “ Ty jsem dneska neviděla, ale zeptej se na vrátnici. Tam by měli mít čas příchodu, jako každý zaměstnanec této firmy.“
JAN: “ Díky za informace. A kdyby se Elena objevila tak jí zdrž.“
MONIKA: “ Dobře.“ Jan odešel na vrátnici zjistit něco o Prochaskovi a Neumanovi. Zde mu
řekli, že přišli jako každý den, ale poslední hodiny je nikdo neviděl. A tak Jan zašel za ředitelem. Ředitel mu pověděl, že viděl Prochasku a Neumana, ale jenom velice krátce a pak viděl jako odjížděli v tmavomodrém Volkswagen Passat s SPZ WOBT 3986.
Ale Janovi pořád vrtalo hlavou, kde by mohla být Elena. Tak se šel zaskočit do přechodné kanceláře. Vešel do kanceláře, kde na zemi kapesník, Jan ho zvedl a čichl si j němu.
JAN: “ To je chloroform a mají Elenu.“ Zašel ještě jednou za ředitelem.
ŘEDITEL: “ Co vy tady??“
JAN: “ Máme problém.“
ŘEDITEL: “ A jakej?“
JAN: “ Moji ženu unesli. Byli to Prochaska a Neuman. V kanceláři jsem našel kapesník s chloroformem.“
ŘEDITEL: “ Panebože. To je děsné…….“
JAN: “ Nevíte, kam by ji mohli odvést??“
ŘEDITEL: “ Počkejte. Asi do rozestavěného baráku v Kolíně-Hürth. Kde naše firma bude mít svoji takovou informační kancelář o našich projektech,……. Máme velký úspěch a tak se chceme trochu prezentovat a podívat informace.“
JAN: “ A adresa je jaká??“
ŘEDITEL: „Straustrase 156. Je to barák na konci ulice.“
JAN: “ Děkuji za pomoct.“ Ředitel nestačil říct prosim a Jan odešel z kanceláře. Po cestě do Kolína-Hürth volal Semirovi, co se děje.
SEMIR: “ Ahoj Jane.“
JAN: “ Semire, máme problém. Elena zmizela, unesli jí Prochaska a Neuman.“
SEMIR: “ A kam ji odvezli??“
JAN: “ Je v rozestavěném baráku v Straustrase 156 v Kolíně-Hürth.“
SEMIR: “ Dobře, hned jsem na cestě. Andrea našla tu Eriku Mayerovou. Pořád je v Las Vegas.“
JAN: “ A přijede do Kolína si vyzvednout tělo??“
SEMIR: “ Ano, začátkem příští ho týdne přiletí a vezme si nějaké věci v Danielině bytě a zase odletí zpátky. Sejdeme se tam.“
JAN: “ Dobře.“ Zavěsil.
            V úkrytu……. Prochaska a Neuman ukryli Elenu do jednoho pokoje, kde ji položili na matraci. Pak Prochaska a Neuman seděli u notebooku v jejich pokoji, kde byli připojeni na internet a sledovali svoje konto ve Švýcarsku.
ERIK: “ Tak a teď můžeme vyrazit na dlouhou cestou.“
ANDREAS: “ Ale ještě se musíme zbavit toho nákladu, co tu je.“
ERIK: “ Já vím.“
ANDREAS: “ Zamluv letenky do Argentiny. Tam se začne naše cesta kolem světa.“ Andreas se procházel po pokoji když k baráku přijela dálniční policie. „A máme po našem výletě. Honem to sbal a vypadneme od suď.“
ERIK: “ Ani jsem to nestačil zamluvit.“
ANDREAS: “ Udělej, co jsem ti řekl.“ Erik sbalil počítač. Andreas a Erik rychle vyběhli z babráku a stříleli po dálniční policii. Semir a Jan se kryli střelbou, Erik a Andreas nasedli do auta a rychle ujížděli.
JAN: “ Semire, postarej se o ty dva.“
SEMIR: “ Dobře.“ Nasedl do BMW a jel za Erikem a Andreasem. Jan vešel do baráku a hledal Elenu, procházel jednotlivé místnosti. Erik s Andreasem najeli na dálnici A58.
ERIK: “ Máme za zadky fízli.“
ANDREAS: “ Tak se jich zbav.“ Erik se vyklonil z okýnka a střílel po BMW. BMW se vyhýbalo kulkám, ale marně – pár kulek BMW dostalo do karosérie. Semir se začal také bránit střelbou. Semir poprosil centrálu o další posily přes vysílačku. Jan pořád hledal Elenu po celém baráku, Elena ležela na matraci ani se nehýbala, protože ještě účinkoval chloroform a tak spala jako miminko. Před Erikem a Andreasem se tvořila kolona aut. Na 189 km se zde upravovala dálnice a vozidla se srovnávala do protějšího pruhu. Jako poslední auto této kolony bylo odtahové vozidlo s rampou na nakládání aut, které stojí např. v zákazu vjezdu a tak podobně. Andreas jel jako šílený a rychle se blížili ke koloně, ale Andreas vůbec nezpomaloval.
ERIK: “ Ty nás chceš zabít. Co teď máš v plánu?“
ANDREAS: “ Jen se hezky koukej.“ Ještě víc šlápl na plynový pedál a na tachometru se mu ručička blížila ke 200km/h.
SEMIR: “ Co chce ten blázen dělat.“ Andreas rychle najet na plošinu odtahového vozidla a auto letělo ve vzduchu a ještě se mu otáčeli všechny kola na vozidle. Auto přeletělo kolonu a čumákem skončili na staveništi rozestavěné dálnici A58, pak se vozidlo převrátilo na střechu. Semir zastavil v odstavném pruhu a rychle běžel za Erikem a Andreasem, ale už bylo pozdě, oba dva byli na místě mrtvý. Během chvilku zde byli kolegové a Semir odjel za Janem a Elenou do rozestavěného baráku.
            Jan a Elena už stáli u mercedesu a povídali si. Semir přišel k nim.
SEMIR: “ Tak vás rád vidím po hromadě.“
ELENA: “ Co se s nimi stalo??“
SEMIR: “ Vyhnuli se vězení.“ Janovi a Eleně došlo, že zemřeli.
JAN: “ Tak by jsme se mohli konečně vydat na tu naši malou dovolenou.“
ELENA: “ Už to potřebuji jako sůl.“ Nasedli do mercedesu a odjeli domů. Peníze na švýcarském kontě se vrátilo na konto firmy Žlutá stužka a všechny miliony € byli pěkně pohromadě. Jan a Elena odjeli na malou dovolenou bez dětí, o které se postarali Tina s Tomem, kteří se vrátili z Rakouska.
Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 79: Miliónové podvody 1/2

28. 5. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Byl konec prázdnin a začínal nový školní rok. Děti by nejraději měli prázdniny pořád, ale školní docházka je povinná. Po celém Německu nastupoval podzim, občas vykouklo sluníčko, dost pršelo a foukal menší vítr.
            Tina a Tom jeli do Rakouska a jeli přímo do hlavního města – Vídně. Ve Vídni je seminář, který je zaměřen na kriminálky, které v poslední době rozprášili velké gangy – s drogami, auty, zbraněmi a nebo bílím masem…….
Dálniční policie rozprášila gang, který kšeftoval se zbraněmi, auty a drogami. A ještě k tomu zadrželi pěknou tučnou částku – kolem 100 mil euro. Tina a Tom po celou dobu semináře bydleli v jejich domku v Hartbergu.
            Druhý den byl seminář zahájen seznamovacím večírkem na který se Tina a Tom hrozně moc těší – nejraději by zůstali doma a udělali by si svůj program. Ale, aby se Tina a Tom zabavili tak si zajeli do Vídně a navštívili komisaře Chrise Rittera a jeho kolegy.
            V restauraci……. Chris a jeho kolegové seděli u stolu a čekali na dálniční policii. Po chvilce přišla dálniční policie k jejich stolu.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
CHRIS, KRISTIAN: “ Ahoj.“
CHRIS: “ Chci vám představit nového kolegu – Fritz Kunc. Fritzi, chtěl bych ti představit kolegy z dálniční policie – Tina a Tom Kranichovi.
FRITZ: “ Velice mě těší.“
TOM: “ Nás taky.“
FRITZ: “ Dálniční policie je široký pojem……. Německo, Rakousko…….“
TINA: “ Našim lovištěm jsou dálnice okolo Kolína nad Rýnem. A kde je Petr??“
KRISTIAN: “ Odešel od policie. Teď pomáhá své
mamince s hostincem.“
            Po chvilce se objevil Rex. Tina a Tom se přivítali s Rexem a pak se pustili na oběd. K obědu si dali řízek s bramborem. Když jim přinesli oběd, Rex se tak blbě podíval na Kristiána, který si ukrojil kus řízku a zůstal mu na vidličce.
FRITZ: “ Rex si nedá kousek řízku.“
KRISTIAN: “ Rex je na housky se salámem. Chce ještě někdo kousek citrónu??“
CHRIS: “ Ne, díky.“
TOM: “ Ne.“ Kristián odešel pro další kousky citronu. Rex se zvedl a zamířil si to ke stolu, podíval se na Kristiánův talíř. Vzal si Kristiánův řízek a zalezl pod stůl. Všichni u stolu se nenápadně smáli. Po chvilce přišel Kristián ke stolu, na stůl si položil malý talířek s citróny a pak si všiml, že na jeho talíři chybí velký kus řízku. Kristián se sehnul pod stůl a podíval se na Rexe.
KRISTIAN: “ To si ještě spolu vyřídíme.“
FRITZ: “ Jsi si opravdu jistý, že Rex nemá rád řízky.“ Kristián neměl slov a raději mlčel.
            Po obědě si dali zákusek – Sachrův dort a vídeňskou kávu.
CHRIS: “ A co vy tady ve Vídni?“
TOM: “ Přijeli jsme na ten seminář.“
KRISTIAN: “ Rozprášili jste velký gang.“
TINA: “ Ano……A naše šéfová nás pověřila.“
CHRIS: “ A kde pak jste nechali Semira?? Semir musí být všude.“
TOM: “ Semir hlídá služebnu.“
FRITZ: “ A co je ještě vaší náplní u dálniční policie??“
CHRIS: “ Vybírají pokuty za vysokou rychlost.“
TINA: “ To taky, ale fungujeme jako jiná kriminálka.“
TOM: “ Staráme se o nehody na dálničních, řídíme uzavírky a kolony a nádenících a tak.“
FRITZ: “ To zní zajímavé.“
KRISTIAN: “ Ještě řekni, že by ses chtěl projíždět ve 200 km/h po dálnici za zločincem při hustém provozu, střílení řidičů,……. To by asi pro tebe nebylo. To je spíš pro ty mladý jako je Chris a nebo pro ty, kteří chtějí zažít dobrodružství.“
FRITZ: “ To radši zůstanu ve Vídni na klidné kriminálce a budu se cpát s houskami se salámem.“ Rex radostně zaštěkal, když uslyšel slovo housky se salámem.
TINA: “ A kde je Teresa???“
CHRIS: “ Odjela za Janem do Kolína.“
TINA: “ Chtěli jsme s ní popovídat……..“
CHRIS: “ Tak zase někdy jindy.“
            Když dojedli zákusek a pak zaplatili. Všichni společně vyšli z restaurace a zastavili se u šedo-stříbrného mercedesu.
FRITZ: “ To je služební vůz a ne jako my…….“
KRISTIAN: „
Buď rád, že nám ty naše auta jezdí.“
CHRIS: “ A nebo můžeš jít k dálniční policii.“
FRITZ: “ Zůstanu tady v Rakousku.“
KRISTIAN: “ A co máte v plánu??“
TOM: “ Půjdeme se projít do centra a večer máme zahajovací večírek.“
CHRIS: “ Na vás jde vidět, že se tam opravdu těšíte.“
TINA: “ Přímo skáčeme radostí.“ Všichni se rozloučili, Tina a Tom se také rozloučili s Rexe. Tina a Tom nasedli do mercedesu a odjeli směrem na centrum.
FRITZ: “ Jsou milí kolegové z dálniční policie.“
KRISTIAN: “ A my půjdeme do kanceláře pracovat.“
            V centru Vídně……. Tina a Tom si prošly celý centrum Vídně. Procházeli po rušné pěší zóně, kde se koukali do krámků po jejich levé ruce. Tina šla o trochu napřed a Tom se zastavil u krámku s hračkami. Zakoukal se na 2 středně velké lední medvědy. Byl to jejich lední medvěd – Knut z Berlínské ZOO.
TOM: “ Tino,…….“ Tina se zastavila a otočila na Toma.
TINA: “ Copak je??“ Tina šla k Tomovi.
TOM: “ Něco jsem našel pro kluky. Když jsme jim slíbili, že Petrovi a Martinovi něco přivezeme.“
TINA: “ Nemají těch plyšáků nějak moc.“
TOM: “ Miláčku, to máš sice pravdu a sliby se mají dodržovat. A jestli si nevzpomínáš na našeho Knuta z berlínské ZOO. A uznej, že jsou moc roztomilí, jako…….“
TINA: “ No dokonči tu větu.“
TOM: “ Jako ty.“ Dal Tině pusu na tvář a zašel do hračkářství. Po chvilce vešla do hračkářství i Tina. Prodavačka vzala poslední dva lední medvědy z výlohy a dala je tašky.
            V domku – Hartberg……. Tina a Tom měli skoro 3 hodinky čas než odjedou na zahajovací večírek. Tom se natáhl a usnul v houpací síti na terase, kde bylo posezení pod střechou. Na verandě byl železný zahradní nábytek a terasa byla ohraničena dřevěným zábradlím, na kterém byli truhlíky s petúniemi. Z terasy vedli 3 schody na zahradu. Tina stříhala uzrálé hroznové víno, které rostlo na altánku, který stál uprostřed zahrady. Tina z vína dělá domácí víno, které můžou pít i Péťa s Martinem. Pak si Tina sedla do křesla a začala si číst knížku o létání – učebnici do kurzu létání. Tinu za krátký čas čekají zkoušky, aby získala pilotní licenci. Tom se asi tak po dvouch hodinách probudil, protože se ochladilo a pomaloučku se blížil večer. Tom vešel do baráku, kde Tina sladce spala v křesle a kniha pomaloučku padala na zem. Tom Tině vzal knihu a Tina se probudila.
TOM: “ Nechtěl jsem tě probudit.“
TINA: “ To nevadí.“ Tom dal Tině pusu na lepší probuzení.
TOM: “ Dáš si kafe??“
TINA: “ Moc ráda.“ Tom odešel do kuchyně kafe pro sebe a Tinu.
TOM: “ Koukám, že ses činila.“ Tina přišla za Tomem do kuchyně.
TINA: “ Radši bych dělala to víno než nějakej večírek.“
TOM: “ Miláčku, to ti úplně věřím.“ Dali si malý polibek. Po kafi se pomaloučku připravovali na večírek. Trochu lépe se oblékli na společenskou akci. Na večírku se hlavně představovali odkud přijeli a trochu naznačili, co řešili za případ. Tina s Tomem se moc dlouho na večírku nedrželi, protože to měli velký kus cesty do Hartbergu.
            Ráno v Kolíně nad Rýnem……. Elena se chytala na oběd a čekala na svoji kolegyni a až se vrátí z oběda. Mají to dané od svého ředitele, že jedna půjde na oběd a ta druhá musí
na ní počkat. Během 5 minut přišla Elenina kolegyně.
MONIKA: “ Elen, tak můžeš jít na oběd.“
ELENA: “ Už úplně umírám hlady.“
MONIKA: “ Ani se ti nedivím.“
ELENA: “ Zatím ahoj.“ Elena si vzala svoje věci a odešla
z kanceláře. Ještě se na chvilku zakecala na chodbě s kolegyní. Elena vůbec tušující, po chodbě šel Jan. Elena byla k Janovi zády a tak na poslední chvíli do sebe na razili, když se Elena otáčela, že půjde pryč z firmy.
ELENA: “ Co ty tady??“
JAN: “ Chtěl jsem tě pozvat na oběd, pokud mi nedáš košem.“
ELENA: “ Ale ne, a měl jsi mi zavolat, že přijdeš.“
JAN: “
Chtěl jsem tě překvapit.“
ELENA: “ Tak to jo. Tak jdeme. Umírám hladem.“
JAN: “ Rozkaz, šéfe.“ Společně odejeli na oběd do jejich oblíbené restaurace.
        Na obědě…….
JAN: “ Mám pro tebe překvápko.“
ELENA: “ A jaký??“
JAN: “ Tento víkend máme prodloužený víkend. A tak bych ho chtěl prožít jenom s tebou.“
ELENA: “ Tak to je skvělí. Potřebuji si vyčistit hlavu od toho blázince v práci. A kam by to bylo.“
JAN: “ To je takové moje malé překvápko.“
ELENA: “ Tak se moc těším. A kam chceš dát Šarlotu a Barbaru??“
JAN: “ No přeci k tvé milé kamarádce vrchní komisařce Tině Kranichové.“
ELENA: “ Miláčku, na jedno jsi zapomněl.“
JAN: “ NA co pak??“
ELENA: “ Naše vrchní komisařka Tina Kranichová je mimo Kolín nad Rýnem. Na semináři ve Vídni. A nebo…….“
JAN: “ No…….“
ELENA: “ Tvoje sestra.“
JAN: “ Ta určitě bude chtít jet na víkend domů.“
ELENA: “ A nebo by jsme mohli poprosit Tininu matku.“
JAN: “ Přece ji nebudeme otravovat.“
ELENA: “ To nech na mě.“
JAN: “ No dobře.“
            Ve Vídni……. Tina a Tom pravidelně jezdili na seminář do Vídně a někdy s takovou nechutí, že by nejraději zůstali v Hartbergu a nebo odjeli do Kolína. Občas se Tina s Tomem setkali s Chrisem a jeho kolegy. Občas šli spolu na malý oběd a odtud se Tina s Tomem odešli na seminář poslouchat ostatní kolegy.
            V Kolíně……. Na dálnici A47 se stala nehoda, při které byla usmrcena jedna žena z humanitární firmy Žlutá stužka a dalším účastníkem byla Elena Richterová, ale té se nic nestalo. Byla akorát lehce zraněná. Po této dálnici jel Semir a když přijelo BMW na místo nehody hned si všiml Elenina vozu a běžel k ní rychle.
SEMIR: “ Eleno, je ti něco??“
ELENA: “ Zdá se, že ne, ale strašně mě bolí hlava.“
SEMIR: “ Pomůžu ti vem.“ Semir pomohl Eleně ven z auta. Semir Elenu odvedl k jeho autu, kde ji posadila na místo řidiče. Semir se natáhl pro vysílačku. „Kobra11, centrále.“
CENTRÁLA: “ Centrála slyší.“
SEMIR: “ Jsem na dálnici A47 u nehody na 145 km, potřebuji tu sanitku a kolegy.“
CENTRÁLA: “ Posily jsou na cestě.“
SEMIR: “ Díky, konec.“ Zavěsil vysílačku.
ELENA: “ Semire, dáš to vědět Janovi…….“
SEMIR: “ Přímo jsi mi to vzala z úst.“ Vzal svůj mobil a volala Janovi.
JAN: “ Ahoj Semire, něco se děje.“
SEMIR: “ Jane, můžeš přijet na A47, ale naléhavě??“
JAN: “ Elena měla nehodu??“
SEMIR: “ Ano, ale nic se jí nestalo. Je jenom trochu vyděšená z nehody.“
JAN: “ Hned jsem tam.“ Zavěsil. Sebral klíče od auta a vyrazil na dálnici A47.
            Na dálnici……. Kolem nehody se už ochomítali kolegové, technici, záchranáři a hasiči. Během půlhodiny byl na místě nehody Jan. Jan šel hned za Elenou, která byla u sanitky.
JAN: “ Elen, jsi v pořádku??“
ELENA: “ Jenom samé modřiny a trochu mě bolí hlava, ale jsem živá a zdráva.“ Jan objal Elenu. Přišli k nim Semir a Hote.
SEMIR: “ Eleno, říká ti něco jméno Daniela Königová??“
ELENA: “ Ano, pracuje u nás ve firmě.“
HOTE: “ Daniela Königová zemřela při nehodě.“ Eleně proběhl po zádech malý mráz.
ELENA: “ Byla to velice příjemná holka. Ve firmě byla oblíbená.“ Trochu se jí oči zahltily slzami.
JAN: “ A znala jsi moc dobře??“
ELENA: “ Ano, když jsme spolu dělali na projektech tak jsme se ve většině shodli.“
SEMIR: “ A co dělala ve firmě??“
ELENA: “ Schvalovala všechny částky na projekty, která dělala firmy do Afriky, pak jsme spolu občas schvalovali projekty, ale hlavně se starala o finance firmy.“
JAN: “ I mzdu zaměstnancům??“
ELENA: “ Ano, všechny finanční transakce.“
SEMIR: “ Určitě budeš chtít dělat na tomto případu. Já se dohodnu se šéfkou, ale myslím si, že to nebude žádná problém.“
JAN: “ Elenu odvezu do firmy a zastavím se ředitelem. Pak přijedu na služebnu.“
SEMIR: “ Dobře.“
……Pokráčko zase příště…..