Dneska ráno udělala šéfová velkou poradu v její kanceláři. Nikdo z komisařů nevěděl o co šlo. Když se všichni sešli v šéfčině kanceláři tak šéfová nevěděla jak má začít.
SEMIR: “ Co je tak moc důležitého??“
ŠÉFKA: “ Včera večer mi volal policejní prezident, že se máme zúčastnit jedné akce v Londýně.“
HOTE: “ A o co se jedná??“
ŠÉFKA: “ Ta akce je mezinárodní, kde se sejde mnoho policejních kriminálek, kteří v minulosti vyšetřovali zajímavé případy a teď budou odměňovány medailí.“
ANDREA: “ A o jaké případy se jedná??“
ŠÉFKA: “ Jedná se o vysoce postavené osoby, kteří strávili pár dní v dané zemi, cennosti daného státu,…….“
SEMIR: “ A naše služebna měla nějakou počest, že jsme někoho hlídali??“
ŠÉFKA: “ Ano a dokonce dva případy. A ještě jedno výslovné přání policejního prezidenta.“
BONRÁT: “ A to je jaké??“
ŠÉFKA: “ Musíte mít na sobě uniformu.“
SEMIR: “ To nemyslí vážně. Vždyť se ani do ní ani nevejdu a vůbec nemám tušení, kde je.“
TOM: “ Semire, když si to přeje policejní prezident tak mu udělej tu radost.“
ŠÉFKA: “ Hlavně se jedná o to, aby se rozeznalo o jakou policie jde.“
TINA: “ A na jak dlouho??“
ŠĚFKA: “ Bude to asi tak na 3 až 4 dni. Dneska mi policejní prezident pošle další informace k akci. To je všechno, co jsem vám chtěla.“ Všichni odcházeli z kanceláře a Tina už byla na odchodu. „Tino, počkejte ještě chviličku.“ Tina zavřela za sebou dveře do kanceláře a šla blíže k šéfce. „Policejní prezident by byl moc rád kdyby jel s námi v i váš otec.“
TINA: “ Můj otec už několik let není u policie. A ani si nevzpomínám, že by někoho na kriminálce hlídali…….“
ŠÉFKA: “ Vy a váš otec jste před několika lety hlídali francouzského a švýcarského prezidenta.“
TINA: “ Už si vzpomínám. To bylo když jsem byla na škole myslím v posledním ročníku.“
ŠÉFKA: “ Policejní prezident by ho rád viděl a ještě by dostal cenu za dobrého šéfa oddělení.“
TINA: “ Dobře já mu to vyřídím. Jsem zvědava jestli se vejde do slavnostní uniformy.“ Šéfka předal a Tině malou obálku, kde byla pozvánka pro Tinina otce. Tina a šéfka se ještě chvilku povídali a u Andrejina stolu byla skupinka, která čekala až příjde Tina a řekne jim, co jí chtěla šéfka. Když Tina po chvilce vyšla z kanceláře tak se zastavila ve své kanceláři pro bundu a pak se zastavila u skupinky.
SEMIR: “ Co ti chtěla šéfka.“
TINA: “ Že s námi do Londýna pojede i můj otec.“
TOM: “ Ale tvůj otec nepracuje u policie několik let.“
TINA: “ To ano, ale měli jsme takový jeden případ.“
BONRÁT: “ O jaký dva případech mluvila šéfka.“
TINA: “ Já o nich vím.“
SEMIR, TOM: “ Řekni je.“
TINA: “ Jeden je spojen s Anglií a ten druhý je o švédské koruně, kterou jsme zachránili.“
ANDREA: “ A nebude to spojený s návštěvnou Lady Diany myslím, že to bylo v roce 1996.“
HOTE: “ A v roce 1997 měla tu osudnou nehodu ve Francii.“
SEMIR: “ Takže tu byla ještě než přišla Tina k nám.“
TOM: “ To bylo někdy ze začátku když jsem nastoupil.“
TINA: “ No já půjdu za otce a vy si tady můžete vzpomínat na staré časy.“ Odešla ze služebny, nasedla do svého služebního auta a odjela za otcem do autosalonu.
V autosalonu……. Petr Berghammer (Tinin otec)
seděl ve své kanceláři a vyplňoval papíry. Tina zaklepala na dveře a vešla do kanceláře.
seděl ve své kanceláři a vyplňoval papíry. Tina zaklepala na dveře a vešla do kanceláře.
TINA: “ Ciao il mio caro padre, e il Commissario Berghammer.
OTEC: „Ciao e quindi ho portato bella figlia mila e il Commissario Kranichová???“
TINA: „Ti ho portato un invito. „Položila na stůl obálku s pozvánkou.
OTEC: „E dove?“
TINA: “ Do Londýna na jednu akci, která pořádá anglická policie. Půjde o jeden případ – návštěva francouzského a švýcarské prezidenta v Miláně.“
OTEC: “ Na tenhle případ na nikdy nezapomenu. Byla jsi moc dobrá. No a tam budu dělat, co??? Když několik let nejsem u policie.“
TINA: “ Mě to nevysvětluj. Ale náš policejní prezident si to moc přeje. A ještě jedna podmínka.“
OTEC: “ A jaká??“
TINA: “ Musíš mít na sobě uniformu.“
OTEC: “ Vždyť já se do mí už nevejdu.“
TINA: “ Já asi taky ne, ale musím si pro něho k vám domů.“
OTEC: “ Nechal jsem si na památku. Tak můžete přijít na večeři.“
TINA: “ Já ti pak dám vědět, kdy přijdeme.“
OTEC: “ No výborně. Rodinka zase jednou po hromadě. A vaší šéfce vyřiď, že pojedu.“
TINA: “ Vyřídím. Pomalu půjdu, musíme se překoukat nějakým papíry……“
OTEC: “ To já taky musím.“
TINA: “ Koukám, že ti to opravdu jde.“
OTEC: “ Jako šnekovi.“
TINA: “ Mamča by ti mohla pomoct.“
OTEC: “ To je nápad.“ Tina odešla je dveřím.
TINA: „Ciao, mio padre e il Commissario.“
OTEC: “ Bye adesso, Commissario.“ Tina odešla z kanceláře a z autosalonu. Nasedla do auta a odjela na služebnu.
OTEC: “ Bye adesso, Commissario.“ Tina odešla z kanceláře a z autosalonu. Nasedla do auta a odjela na služebnu.
U Tinina otce a matky……. V jejich domku bylo trochu živěji než vždycky. Tina a Tom vzali sebou i Martin a Péťu. Tom a Tinina maminka seděli u stolu v kuchyni a Tina s otcem šli
na půdu pro svoje italské slavností uniformy. Martin a Péťa si hráli v obýváku.
na půdu pro svoje italské slavností uniformy. Martin a Péťa si hráli v obýváku.
MATKA: “ Asi budu mít blbou otázku.“
TOM: “ A jakou???“
MATKA: “ Jestli bych mohla jet s vámi do toho Londýna. Taková sláva se uvidí jednou za život.“
TOM: “ Uvidíme, co se s dá udělat.“
MATKA: “ Ale kdo pak vám pak pohlídá Martina a Péťu.“
TOM: “ Ještě tu máme Elenu.“ Přišel otec s Tinou. A nesli svoje slavnostní uniformy. Byli tmavomodré barvy – vrchní sako, kalhoty měli takovou šedivou barvu a vnějších stranách měli červený pruh po obouch stranách nohavic. Košile měla světle modrou barvu a tmavomodrou kravatu. Vrchní sako mělo na ramenech šarži policisty, bílí tzv. provaz, který je zachycený pod šarží policisty a vede na jedné půlce saka, kde je přišit k saku. Sako bylo vyzdobeno dalšími malými medailemi. A policistky k tomuto saku měli sukni ve stejné barvě jakou byli kalhoty policisty a ještě boty na podpatku v barvě saka. A ještě nesmějí chybět bílé rukavičky a čepice. Na čepici byla ve vpředu malý znak italské policie.
OTEC: “ Tak jsem zvědav jestli se do toho vejdu.“
MATKA: “ Ty vždycky z toho děláš takovou paniku. Vždyť se do toho vejdeš.“ Tina si sedla vedle Toma na židli. A do kuchyně přišel Péťa.
PÉŤA: “ Mami, já chci jet s vámi.“
TINA: “ To ti věřím, ale musíte tu zůstat.“ Otec přišel k Péťovi.
OTEC: “ Třeba se podíváte do Londýna i s rodiči.“ Péťovi se rozzářili oči. Tina se raději nevyjadřovala.
Tina a Tom s dětmi šli domů pěšky od Tininých rodičů. Mají to od sebe malý kousek. Martin a Péťa šli na před, Tina s Tomem se courali za nimi. Tom měl na hlavě Tininu čepici. Tina měla v ruce svůj slavnostní uniformu.
TINA: “ Tome, dej mi tu čepici. Roztáhneš mi ji a pak mi bude velká.“
TOM: “ Ale něco za něco.“ Se zastavili a dali si malý polibek. A pak Tom Tině nasadil čepici na její hlavu.
TINA: “ Maminka nám pěkně zamíchala kartami, když chce jet s námi do Londýna.“
TOM: “ No maminka si nemůže ujít předávání cen pro v Londýně, když tam figuruje její milá dcera s manželem a její manžel. A od čeho máme Elenu a Jana. A jak to myslel tvůj otec, že se podíváme do Londýna???“
TINA: “ Taťka myslí na své vnoučata a tak jim slíbil, že se tam společně podíváme, když teď Martin a Péťa nejedou s námi.“
TOM: “ Tak aspoň to teď sami prozkoumáme a klukům to pak všechno ukážeme.“ Dali si několik pěkný a sladkých polibků, že se mají opravdu moc rádi. Martin a Péťa seděli na lavičce pod lípou a čekali na svoje rodiče.
PÉŤA: “ Maminka a tatínek se pěkně courají. Podívej se…….“ Oba dva kluci se podívali na svoje rodiče, kde jsou. Ale místo toho, aby šli tak stáli na místě a dávali si jeden polibek za druhým.
MARTIN: “ Vidíš jak se mají naše rodiče moc rádi.“
PÉŤA: “ A co je to láska??“
MARTIN: “ To je když se mají dva lidi moc rádi, jako naše rodiče.“
PÉŤA: “ A já tě mám taky moc rád.“ Dal Martinovi pusu na tvář.
MARTIN: “ To já taky.“ Po chvilce k nim přišla Tina s Tomem. Společně odešli domů.
U Semira a Andrey doma……. Děti už spinkali. Semir našel svoji policejní uniformu zelené barvy na půdě svého domu. Tak si oblékl na sebe kalhoty, že se do nich málem nevešel a košili v ložnici. A pak zašel za Andreou do obýváku.
SEMIR: “ Tak co??“
ANDREA: “ Moc ti to sluší.“
SEMIR: “ Vždyť se do toho ani nevejdu.“
ANDREA: “ Vždyť ti to padne jako ulitý jako policejní škole. A navíc tě vidím poprvé v uniformě.“
SEMIR: “ Takže říkáš, že tam nebudu za blbce. A kam vlastně dáme Adelinu a Michala“
ANDREA: “ Co tě to napadá…….
No od čeho máme tvoji milou sestru Katrinu a Hartmuta……. A vypadáš v tom…….“
No od čeho máme tvoji milou sestru Katrinu a Hartmuta……. A vypadáš v tom…….“
SEMIR: “ No……. Čekám na dokončení věty.“
ANDREA: “ No že v tom vypadáš moc sexy.“
SEMIR: “ Když to říkáš.“ Andrea přišla za Semirem. A pak si dali několik polibků za sebou a udělali si moc pěkný večer.
Na obědě……. Tina s Tomem se sešli s Elenou a Janem v jejich oblíbené restauraci na obědě.
ELENA: “ Tak co máte důležitého na srdci??“
TINA: “ Potřebujeme pohlídat naše kluky na pár dní.“
JAN: “ Přece vám je může pohlídat tvoje maminka.“
ELENA: “ A vy někam jedete??“
TOM: “ Jedeme na pár dní do Londýna. Jedeme si tam pro ceny za minulé případy.“
JAN: “ A tom tam jedete celá služebna.“
TOM: “ Ano. A jedna podmínka.“
ELENA: “ A jaká??“
TINA: “ Musíme si vzít sebou uniformy.“
ELENA: “ No tak to chci jet taky. Ještě jsem tě v uniformě neviděla.“
JAN: “ Jsem hrozně moc zvědav na Semira……. No tak to bych chtěl vidět taky.“
TOM: “ Tak to jste další, co chtějí jet s námi.“
ELENA: “ A kdo je ten další??“
TINA: “ Moje maminka.“
ELENA: “ Tak to hlídání dětí padá.“
TOM: “ Měla by jsi poprosit někoho jinýho…….“ Myslel na Petru z Milána.
JAN: “ Katrina bude moc ráda.“
TINA: “ Katrina bude chtít jet taky do Londýna.“
U Katriny a Hartmuta doma……. Andrea a Semir zašli ráno za Katrinou a Hartmutem k nim domu.
KATRINA: “ Co máte na srdci.“
ANDREA: “ Já a Semir pojedeme do Londýna na jednu akci, kde se budou předávat ceny. A tak by jsme vás poprosit o hlídání našich ratolestí.“
KATRINA: “ A mohla bych jet s vámi??“
HARTMUT: “ A to mě tu necháš samotnýho doma??“
SEMIR: “ Ale nevím jestli s námi mohou jet příbuzný.“
KATRINA: “ A kdyby ano, tak si to nenechám ujít.“
HARTMUT: “ Já taky ne.“
ANDREA: “ Tak já se zeptám moji maminky jestli by nepohlídala děti.“
KATRINA: “ A na jak dlouho to je??“
SEMIR: “ Na 3 až 4 dny.“
…..pokračování příště….