Druhý den na služebně…….
ŠÉFKA: “ Od policejního prezidenta jsem dostala
zprávu, že si každá rodina může sebou vzít maximálně své 3 rodinné příslušníky.“
zprávu, že si každá rodina může sebou vzít maximálně své 3 rodinné příslušníky.“
SEMIR: “ K nám si můžete napsat Katrinu a Hartmuta.“
HOTE: “ Tak se dalo snad čekat.“
TINA: “ S námi pojedeme moje maminka, Elena s Janem.“
BONRÁT: “ A se mnou pojede můj syn Jochen.“ Šéfka si to všechno napsala na kousek papírku.
ŠÉFKA: “ Později po vás budu chtít další věci…….“
HOTE: “ Nám je to naprosto jasné, šéfová.“
ŠÉFKA: “ To jsem ráda.“ Odešla do své kanceláře.
TOM: “ Ještě řekni, že jsi Jochena přemlouval, aby jel s tebou.“
BONRÁT: “ Ale budete se divit. Když jsem to řekl Jochenovi, že jedu do Londýna tak si sám řekl, že chce jet se mnou.“
ANDREA: “ Ale zase na druhou stranu budete mít navzájem pěkný vzpomínky.“ V Tomově a Semirově kanceláři zvonil Tomův mobil. Tom ho šel zvednout.
TOM: “ Ahoj.“
BEN: “ Ahoj. To ti trvalo než jsi to vzal.“
TOM: “ Něco jsme řešili. A copak máš na srdci??“
BEN: “ Vzal jsem dovolenou a tak bych se chtěl za vámi zastavit. Na pár dní.“
TOM: “ Bene, ale my jedeme na pár dní do Londýna.“
BEN: “ Do Londýna?? A jak to??? S Tinou si děláte romantický výlet…….“
TOM: “ To taky, ale hlavně tam jedeme na udílení cen. No a naše služebna dostane cenu.“
BEN: “ Tak mě napadlo…….“
TOM: “ Leze to z tebe jako z chlupaté deky.“
BEN: “ Jestli bych jet s vámi. Přeci si nenechám ujít takovou slávu a když je tam můj dobrý kamarád.“
TOM: “ Tak dobře. My to nějak zařídíme.“
BEN: “ Díky a pak dej vědět.“
TOM: “ Bene, neboj se. Dozvíš se to brzy a další podrobnosti ti když řeknu později.“
BEN: “ Beru navědomí, šéfe. Zatím ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“ Skupinka u Andrejina stolu se rozešla a Tom zašel za Hotem, aby mu prokázal malou službu. “ Hote, něco od tebe potřebuji.“
HOTE: “ Jsem jedno velké ucho.“
TOM: “ Před chvilkou mi volal Ben, že by chtěl jet taky a…….“
HOTE: “ Tome, úplně rozumím. Řeknu to šéfové.“
TOM: “ Díky.“ Hote odešel za šéfkou s problémem, že mají ještě jednoho cestující do Londýna.
O pár dní později……. Dálniční policie měla všechno zařízené. Rodiny měli zařízené hlídání dětí – to bylo důležité nejvíce. Tina s Tomem to měli zařízené u tetičky z Milána Petry. Katrina se Semirem u Andreiny maminky. Ben přejel do Kolína, aby s nimi společně odletěl do Londýna. Tinina maminka se moc těšila, asi ze všech nejvíce. Tak všichni nasedli do letadla a za několik hodin byli v Londýně.
V Londýně……. Dálniční policie dorazila na londýnské letiště – London City Airport. Na letišti se přivítali s jejich policejním prezidentem a pak byl německý policejní prezident představil s hlavním organizátorem akce. Po přivítání se rozjeli do jejich připraveného a zamluveného hotelu.
Každý pokoj byl honosně zařízen a jejich pokoje byli docela velké, že se zde mohli konat bály. Všichni se zabydleli v hotelu a pak se šli podívat po městě. Viděli za památky: Tower Bridge, Big Ben, Trafalgarské náměstí, Tower, Buckinghamský palác, Picadilly Circus, národní muzeum, Greenwich a zde je také námořní muzeum.
Každý pokoj byl honosně zařízen a jejich pokoje byli docela velké, že se zde mohli konat bály. Všichni se zabydleli v hotelu a pak se šli podívat po městě. Viděli za památky: Tower Bridge, Big Ben, Trafalgarské náměstí, Tower, Buckinghamský palác, Picadilly Circus, národní muzeum, Greenwich a zde je také námořní muzeum.
Ve večerních hodinách byla dálniční policie na takovém malém seznamovacím sezení, jak bude probíhat zítřejší večer. Příbuzní dálniční policie měli větší slavnostní večeři v jejich hotelu. Po seznámení se zítřejším večer a povysvětlení různých věcí k zítřku, tak se vrátili ke svým příbuzným do hotelu.
Den „D“……. tato velká akce se konala v Buckinghamském paláci. Naši hlavní účastníci této akce – především naše celá dálniční policie si brala na sebe svoje uniformy, aby vypadali trochu k světu, ale také jejich příbuzní. Všichni vypadali tak moc hezky, že by je nikdo vůbec nepoznal. Před hotelem se společně vyfotili, aby měli důkaz toho, že tu byli a ještě se vyfotilo pár skupinek. A pak odjeli na hlavní program večera. Tato sláva se konala v tom největším sále Buckinghamského paláce. Uprostřed velkého sálu byli postavené vypolstrované židle, na kterých seděli všichni komisařové z různých zemí a okolo zdí byli také vypolstrované židle pro příbuzné komisařů. Příbuzní
byli tak trochu „uklizeni na stranu.“ Naproti účastníkům byla velká katedra jako u soudu, kde seděl policejní prezident Anglie na tom nejvyšším místě a okolo něho seděli policejní prezidenti Walsu, Severního Irska a Skotska. Policejní prezidenti se mezi sebou střídali, když něco povídali k jednotlivým případům kriminálek. Účastníci chodili pod tuto velkou katedru, kde stáli čelem ke svým kolegům, kde pak asistenti připívali malou medaili na jejich uniformy a ještě k tomu dostáli malé květiny, ale dámy dostávaly větší. Medaile byla malých rozměrů na rubu, kde byl znak města, odkud přijíždějí komisařové a na lícní straně byl znak Londýna a rok této akce, název jejich případu a rok. A pak se museli nechat vyfotit v takovém malém rohu, jak jsou pěkně oceněni. Na tuto akci byli pozváni i novináři ze zahraničí od velkých novin z dané země. Příbuzní se mezi sebou bavili tichými hlasy.
byli tak trochu „uklizeni na stranu.“ Naproti účastníkům byla velká katedra jako u soudu, kde seděl policejní prezident Anglie na tom nejvyšším místě a okolo něho seděli policejní prezidenti Walsu, Severního Irska a Skotska. Policejní prezidenti se mezi sebou střídali, když něco povídali k jednotlivým případům kriminálek. Účastníci chodili pod tuto velkou katedru, kde stáli čelem ke svým kolegům, kde pak asistenti připívali malou medaili na jejich uniformy a ještě k tomu dostáli malé květiny, ale dámy dostávaly větší. Medaile byla malých rozměrů na rubu, kde byl znak města, odkud přijíždějí komisařové a na lícní straně byl znak Londýna a rok této akce, název jejich případu a rok. A pak se museli nechat vyfotit v takovém malém rohu, jak jsou pěkně oceněni. Na tuto akci byli pozváni i novináři ze zahraničí od velkých novin z dané země. Příbuzní se mezi sebou bavili tichými hlasy.
MATKA: “ Tině to moc sluší.“
ELENA: “ I vašemu manželovi.“
MATKA: “ A to měl řeči, že se do té uniformy nevejde.“
JAN: “ Padne mu jako ulitá.“
MATKA: “ To samé jsem mu říkala taky.“
JAN: “ Ale musí se uznat, že to našim kolegům moc sluší.“
ELENA: “ A takhle je vidíme naposledy.“
MATKA: “ To máš svatou pravdu.“
Na konci ještě vyhlašovali nejlepší kapitánové a nebo šéfové skupin – jak se projevili v případu. Ocenění (medaili) dostali 3 nadřízení svých zaměstnanců – jeden kolega z Francie, Petr Berghammer a Anna Engelhardtová. Tina Kranichová dostala ocenění, jako mladá policistka pracovala na těžkém případu a to Tina byla v posledním ročníku policejní školy v Miláně. Rozdali se ještě další medaile. Když toto všechno skočilo tak se odešlo vedlejšího velkého sálu, kde bylo občerstvení, stoly pro hosty a kolegy, vymezený taneční parket a ze sálu se také mohli jít na 6 balkónků, kde na každé straně byli 3 balkónky. Z balkónků bylo vidět na Londýn, ale každý balkónek nabízel jiný výhled. Každá skupina kolegů a jejich příbuzných měli svůj stůl. Tinin otec se šel projít a usadil se na jednom balkónku, kde byl ten nejhezčí výhled na Londýn. Na každém balkónku byl stůl se 6 židlemi. Tinin otec se koukal z balkónku na Londýn, když po chvilce přišla Tina.
TINA: “ Tak sem ses nám ukryl.“
OTEC: “ Chtěl jsem trochu nadýchat čerstvého vzduchu a nám už utancovaný nohy.“
TINA: “ Tati, jsem ráda, že jsi sem s námi.“ Tatínek se posadil na jednu židli ke stolu.
OTEC: “ Taky jsem moc hrdý na svoji dceru, když dostala takové ocenění.“ Tina se posadila vedle otce po jeho pravé ruce. „Nikdy jsem nevěřil, že jeden z vás půjde k policii a že to budeš právě ty. Tino, jsem na tebe tak moc pyšný.“
TINA: “ Taky jsem měla dobrého učitele.“ Přišla k nim jejich maminka a posadila se na židli vedle Tiny. „Prostě mě zajímalo, co je v těch deskách, které jsi nosil domů a tak jsem je četla po nocích. Ale nejvíce si vážím toho, že jsem s tebou řešila nějaké případy v Miláně.“
MATKA: “ Musím se také připojit k tatínkovi, že jsi to dotáhla tak daleko. I když jsem byla ze začátku proti tomu, ale když jsem viděla na tobě, že tě to baví tak jsem byla moc ráda.“
OTEC: “ Na tetičku z Berlína se vyprdni z vysoka. Třeba to někdy dotáhneš na šéfovou.“
TINA: “ Tati, šéfování klidně nechám na jiných lidech. Radši zůstanu u své milované práce……. Takhle jsem střídavě v kanceláři, v terénu, na dálnici…….“
MATKA: “ Petře, tak Tinu do ničeho nenuť, když je tak spokojená.“
TINA: “ Ale ještě bych tu viděla jednoho člověka.“
OTEC: “ A koho, Tino??“
TINA: “ Moji nejmladší sestru Katrinu.“
MATKA: “ Taky mi tu moc chybí.“
OTEC: “ Ale její nehodu nevrátíme nazpátek. To moc dobře víš.“
TINA: “ Já vím , tati.“
Rodinka si povídala a u stolu dálniční policie byl trochu větší šrumec. Každý se
navzájem hledal. U stolu byl Tom a po chvilce přišli Andrea a Hartmut.
navzájem hledal. U stolu byl Tom a po chvilce přišli Andrea a Hartmut.
ANDREA: “ Neviděl si Semira??“
HARTMUT: “ A nebo Katrinu??“
TOM: “ A neviděl jste někdo z vás Tinu?? Tak vaše členy jsem neviděl.“
ANDREA: “ Tinu jsem neviděla.“
HARTMUT: “ Jestli Tina nebude se svými rodiči.“
TOM: “ Ty bych taky musel najít. Semir a Katrina budou určitě spolu. Třeba se ztratili v paláci a hledají cestu.“
ANDREA: “ Tak my jdeme hledat naše členy.“
TOM: “ Tak příjemný lov.“
HARTMUT: “ Tobě taky.“ Hartmut a Andrea odešli hledat Semira a Katrinu. Tom se napil čisté vody a vydal se hledat Tinu. Tom našel Tinu s jejími rodiči na jednom s balkónků.
TOM: “ Tak tady jsi.“
TINA: “ A ještě řekni, že jsem ti moc chyběla.“
OTEC: “ My vás necháme osamotě.“
TOM: “ To jsem vás nechtěl vyhnat.“
MATKA: “ To vůbec nevadí. My si půjdeme trochu protáhnout kosti na parket.“ Tinin otec a matka odešli si zatancovat. Tom si prohlížel nádherný výhled na Londýn.
TOM: “ A za pár hodin toto krásné skončí.“
TINA: “ Všechno musí skončit a někdy v tom nejlepším. Ale rádi na tento večer budeme vzpomínat.“
TOM: “ Proč ty vždy musíš mít pravdu.“ Tina vstala a šla za Tomem.
TINA: “ To by jsi rád chtěl vědět.“
TOM: “ No jistě.“
TINA: “ No……. Protože jsem moc moudrá, chytrá po svém otci a mamince…….“ Tina se začala podezřele usmívat.
TOM: “ A to ti mám věřit.“ Oba dva se na sebe hezky usmívali.
TINA: “ Ano.“ Dali si několik polibků.
TOM: “ Ale jsem rád, že tu můžu být s tebou.“
TINA: “ Tohle jsem už od někoho slyšela. Ale taky jsem ráda, že tu můžu být s tebou.“
TOM: “ Tak tatínek byl rychlejší.“
TINA: “ Bohužel.“ Dali si několik polibků. A viděli je při tancování Tininy rodiče.
MATKA: “ Podívej se jak jim to moc sluší.“
OTEC: “ Prostě si Tina umí vybrat muže svého srdce.“
MATKA: “ Ale to umíš ty taky. Po kom to asi Tina zdědila.“ Tak se usmála na svého manžela.
Tina a Tom seděli u stolu a popíjeli dobré červené víno. K nim přišla Andrea s Hartmutem.
HARTMUT: “ Tady někdo našel svůj poklad.“
ANDREA: “ Tino, nemáš ponětí, kde by mohli být Semir a Katrina??“
TOM: “ Semir a Katrina se pěkně schovali.“
TINA: “ Jeden tip bych asi měla. Jestli náhodou nebudou na prohlídkové trase po paláci, která je otevřená pro nás.“
HARTMUT: “ Víš, kde to je??“
TINA: “ Zavedu vás tam.“ Tina odvedla Andrea a Hartmuta ke vstupu prohlídkové trasy. „Tak dál s vámi chodit nemusím.“
ANDREA: “ Ale víc očí lépe.“
HARTMUT: “ To je fakt.“
TINA: “ Tak dobře.“
Všichni tři vešli na prohlídkovou trasu – procházely různými pokoji, které byli jeden pokoj za druhým – modrý, zelený, růžový, zlatý, žlutý, hudební salónek a další pokoje. V každém pokoji či salónku byl malý popisek dané místnosti, ale při vstupu na prohlídkovou trasu si návštěvníci brali průvodce prohlídkové trasy podle jejich rodného jazyka. Andrea a Hartmut byli v herním salónku, kde se tak trochu více zdrželi. Tina se zeptala jedné paní v uniformě, která hlídala návštěvníky, jestli neví, kde by mohli být Semir a Katrina. Tina šla za Andreou a Hartmutem.
TINA: “ Už vím, kde je najdeme.“
ANDREA: “ Tak kde??“
TINA: “ Semir a Katrina jsou v obřadní síni. Je to už malý kousek.“ Všichni se vydali směrem k obřadní síni. Semir a Katrina seděli
na židlích pro hosty a četli si informace o síni z průvodce.
na židlích pro hosty a četli si informace o síni z průvodce.
ANDREA: “ Tak jsme vás konečně našli.“
SEMIR: “ Ale vždyť jsme to říkali Hotemu a Bonrátovi, že budeme tady.“
HARTMUT: “ To je teď jedno hlaví, že jsme vás našli.“
TINA: “ Tak já opustím.“
SEMIR: “ Vždyť tu můžeš být s námi.“
TINA: “ Ráda bych zůstala……. Ale půjdu dělat společnost mým rodičům.“ Odešla ven z obřadní síně dále po prohlídkové trase.
KATRINA: “ Vždyť tu Tina mohla být.“
SEMIR: “ Kdybych tu měl maminku tak se jí budu taky věnovat.“
ANDREA: “ To já taky.“
Tina na konci prohlídkové trasy potkala Bena. Spolu šli pomalu směrem k sálu, kde byla oslava. Prošli dlouhou úzkou chodbou, která je zavedla až ke schodišti. Vyšli do druhého patra po schodech do jejich sálu.
BEN: “ Ahoj kolegyně.“
TINA: “ Ahoj.“
BEN: “ Tak se konečně potkali.“ Zakoukal se
na Tinino rameno, kde byla Tinina šarže – praporčice.
na Tinino rameno, kde byla Tinina šarže – praporčice.
TINA: “ Tobě se líbí moje rameno??“
BEN: “ Jen to proboha ne. Tak se mi zalíbila tvoje šarže.“
TINA: “ Na policejní škole jsem to vytáhla na praporčici, to se na této škole povede málo kdy.“
BEN: “ Tak tedy praporčice Tina Berghammerová. A jaký má pravomoce praporčice u vás v Itálii?“
TINA: “ Mohl ses stát komisařem v uniformě. Někdy jsi byl celý den v uniformě a nebo v civilu. A pak jsi dostal dvě uniformy – jedna byla svátečný a druhý byla, kterou jsi nosil na oddělení.“¨
BEN: “ Jestli můžu mít otázku. Jak to vlastně chodí u vás v Itálii s policejními školami??“
TINA: “ Tak každé město má jiné policejní školy, které jsou různě zaměřené. V Miláně jsem vystudovala ekonomickou školu a pak jsem šla na vysokou policejní školu, která byla spojena jako se střední školou. Čtyři roky studuješ obor, který sis vybral a za ty čtyři roky procházíš různými šaržemi jak si je zasloužíš. Na začátku je jedna šarže, kterou dostanou všichni a každý člověk na konci každého roku dostane jinou jak pracoval. A pak jsem šla na komisařku, která byla tři roky.“
BEN: “ To máte pěkně složité. A ty šarže se vyvíjeli od praxe na služebnách??“
TINA: “ Ano. A na konci roku se právě udělovali šarže. Trochu vypadalo jako u maturity na střední škole.“
BEN: “ Nevím jestli se ti Tom přiznal. My dva jsme se potkali na policejní akademii v Mnichově.“
TINA: “ Ale v Kolíně je taky policejní škola. Mě zase Tom říkal, že se znáte od základky.“
BEN: “ To asi ano, ale naše cesty po základce se rozešli a pak jsme se potkali v Mnichově. V Mnichově policejní škola skoro na stejném principu jako u vás v Miláně.“
TINA: “ Můj otec tě rád pozná.“
BEN: “ Ale……. Přece nebudu otravovat tvoje rodiče.“
TINA: “ Ale nebudeš. Můj otec rád vidí mladé lidi u policie. A změníš názor, když ti řeknu, že tam je i Tom??“
BEN: “ Tak pozvání rád přijímám.“ Tina a Ben došli za Tininou matkou, otcem a Tomem na balkón.
TOM: “ Další kolega se našel.“
TINA: “ Bene, chtěla bych ti představit mého otce a maminku.“
OTEC: “ Petr Berghammer, velice těší.“
BEN: “ Ben Jäger, také mě těší.“
MATKA: “ Rési Berghammerová, ráda vás poznávám.“
BEN: “ Také vás rád poznávám.“
TOM: “ Tak se u nás posaď. Místa je tu dost.“ Tina se posadila mezi rodiče a Ben se posadil vedle Toma.
Druhý den……. Všichni účastníci akce si balili věci na odlet domů, protože v odpoledních hodinách odlétali do svých rodných vlastí. Dopoledne měli ještě malou procházku po městě. Tento den byl už otištěn ve všech novinách s informacemi a fotkami. I televizní stanice měli plno informací a fotky z významného dne a už to vysílali jako hlavní zprávy. Když se dálniční policie vrátila z Londýna tak si na služebně vyhradili jedno místečko, kde si udělali malou vitrínku, kde dají vzpomínku na tuto akci – dali si tam akorát fotky a ještě si udělali velké fotoalbum, kde měli veškeré fotky a k tomu si dali ještě novinové články, které vyšli v Kolíně nad Rýnem. Toto fotoalbum so dali do vitríny.
Překlad:
TINA: „Ahoj můj milí otče a komisaři Berghammere.“
OTEC: „Ahoj a co pak mi přinesla moje milá dcera a komisařka Kranichová?“
TINA: “ Přinesla jsem ti jednu obálku.“
OTEC: “ A kam??“
TINA: “ Ahoj můj otče a komisaři.“
OTEC: „Zatím ahoj komisařko.“
Konec!!!
Autorka: Tina11