Rubrika: Kniha povídek 7. díl

Nehoda na dálnici A4 3/3

30. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na služebně……. Šéfka už byla na služebně a právě si brala fax od kolegů z Turecka, když na služebnu přišla Tina s Tomem.
ŠÉFKA: “ Dobré ráno.“
TINA, TOM: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: “ Mám pro vás 2 zprávy.“
TOM: “ Jaký to jsou?? Jedna horší než ta druhá.“
ŠÉFKA: “ Naopak. Od kolegů z Turecka právě přišel fax o Ahmedovi Hedarovi. A pak ještě zpráva z nemocnice.“
TINA: “ A co zjistili o Ahmedovi??“
ŠÉFKA: “ Ahmed Hedar propustili z vězení asi tak před 3 týdny a je už týden v Kolíně nad Rýnem. V Kolíně je, protože tu má důležitý obchod se zbraněmi.“
TOM: “ Teď akorát Ahmeda najít, dostat ho za mříže a zabavit zbraně. A jaká je ta zpráva z nemocnice??“
ŠÉFKA: “ Týká se Semira. Dělá velké pokroky. Lékaři počítají, že by Semira dneska a odpojili z dýchacích přístrojů a převezli na normální pokoj.“
TINA: “ Aspoň, že ten den začíná tak dobře.“ Přišel Hote.
HOTE: “ A kdy se Semir dozví, co udělala Katrina.“
TINA: “ Hote, nebude lepší, kdyby si to dva vyřídili sami mezi sebou.“
TOM: “ Až na to bude ten správný čas.“
ŠÉFKA: “ Ale je fakt, že by si tom Semir a Katrina měli vyřídit sami. Tak se pustíme do práce.“
TOM: “ A kdy přijet ten odběratel pro ty zbraně.“
ŠÉFKA: “ Měl by přiletět koncem tohoto týdne. Ještě nám pošlou další informace a jeho fotku.“
            V nemocnici……. Katrina se pomaloučku probouzela ze spánku. Po pár minutách přišel Hartmut před její pokoj a v ruce držel kytici květin – červené růže, zaťukal a z pokoje se ozvalo: “ Dále.“ Hartmut vešel do pokoje.
KATRINA: “ Hartmute.“
HARTMUT: “ Ahoj Katrino. Něco jsem ti přinesl na zub a taky nějaké oblečení. A malou květinu.“ Květinu dal do vázy na noční stolek vedle Katrininy postele.
KATRINA: “ Děkuji a moje oblíbené květiny. Prostě červené růže jsou moje. Může se zeptat, co tady dělám?? Ještě mi to nikdo neřekl.“
HARTMUT: “ Ale jistě. Jsi tady, protože jsi včera odpoledne spolykala hodně prášků na spaní a zapíjela jsi to alkoholem.“
KATRINA: “ Proč bych to dělala??“
HARTMUT: “ To opravdu netuším, ale nechala jsi u toho dopis. Ještě jsi trochu omámená po těch sedativech a za pár dní to bude dobrý.“
KATRINA: “ Ale ráda tě zase vidím.“
HARTMUT: “ To já taky.“ Pěkně si spolu povídali a hodiny ubíhali jako voda. Katrina si pomaloučku rozpomínala na včerejšek a přečetla si dopis, který napsala.
            V úkrytu……. Ahmed Hedar se ukrýval v jednom starém skladišti poblíž přístavu v Kolín-Düsseldorf. Ahmed si přibližně přepočítával peníze za zbraně, které dostane od ruského odběratele. Ahmed neměl žádného poskoka po svém boku, protože rád pracuje sám a také vzpomínal na svoji přítelkyni, kterou mu vyfoukl Semir.
            Na služebně……. Tina s Tomem si pročítali informace o Ahmedovi od tureckých kolegů.
TOM: “ Něco mi nedává smysl.“
TINA: “ A copak??“
TOM: “ Je mi divný, jestli Ahmed má nějaké poskoka.“
TINA: “ Třeba rád dělá sám.“ Do kanceláře přišel Hote.
HOTE: “ Přišel vám další fax od kolegů. Máte tu i toho odběratele zbraní a je z Ruska. Ruský odběratel přiletí zítra z Moskvy kolem poledního.“
TOM: “ Díky.“ Hote odešel z kanceláře. Přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Ozvali se kolegové z Turecka??“
TINA: “ Ano, náš odběratel zbraní přiletí zítra z Moskvy.“
            V nemocnici…….. Hartmut si byl pro kávu do automatu a Katrině se paloučku vracela paměť na včerejší den. Po pár minutách přišel Hartmut s kafem v papírovém kelímku.
KATRINA: “ Hartmute, chtěla bych se omluvit za to, co jsem udělala.“
HARTMUT: “ A proč jsi to udělala??“
KATRINA: “ Nějak to na mě dolehlo, když u mě byli Tina s Tomem. A ještě ty ostatní věci…….“
HARTMUT: “ Já myslel, že jsi to překousla na dovolený, kde jsme si to vysvětlili.“
KATRINA: “ Já vím, ale už jsem dál nemohla.“
HARTMUT: “ Je opravdu lepší si vzít život. Víš jakou bolest by jsi udělala všem.“
KATRINA: “ Tohle to vím. Dalo by se říct, že mi přeskočilo.“
HARTMUT: “ Vzala jsi mi to z úst.“
KATRINA: “ Vím, že by jsem způsobila velkou bolest tobě a Semirovi.“
HARTMUT: “ Hodně by jsi mi chyběla i Semirovi. Jsi ta nejlepší žena na světě, kterou jsem potkal.“
KATRINA: “ To myslíš vážně??“
HARTMUT: “ Smrtelně vážně.“ Dali si pěkných polibků, když do pokoje vstoupil ošetřující lékař Semira.
LÉKAŘ: “ Nerad vás ruším, ale mám pro vás důležitou zprávu.“
HARTMUT: “ Jakou??“
KATRINA: “ Týká se mého bráchy Semira??
LÉKAŘ: “ Ano, váš kolega se probral.“
KATRINA: “ Kdy se to stalo??“
LÉKAŘ: “ Před několika minutami.“
HARTMUT: “ Můžu ho vidět??“
LÉKAŘ: “ Ale zajisté. Myslím si, že vás rád uvidí.“
KATRINA: “ Půjdu s tebou??“
HARTMUT: “ Bude lepší když tě uvidí později. Nějak tě omluvím.“
KATRINA: “ Tak dobře.“ Hartmut a lékař odešli za Semirem do pokoje.
            Na služebně……. Tina byla u počítače a trochu si proklepávala ruského odběratele – Vladimir Medveděv. Přišel k ní Tom.
TOM: “ Tak co?“
TINA: “ Náš ruský odběratel Vladimir Medveděv má kořeny až u Interpoolu. Už ho přes 2 roky hledají. Vždy jim unikl.“
TOM: “ Tak se pokusíme Interpoolu pomoct.“
TINA: “ Náš Medveděv rád spolupracuje s Ahmedem. Je to jeho dlouholetý společník.“ Zazvonil telefon na Andreině stole. Tina ho zvedla. “ Dálniční policie, Kranichová……. Hartmute, mluv prosím tě pomaleji, nejde ti rozumět………. Co se stalo Semirovi?“ Tom zpozorněl a přišli Hote s Bonrátem, který šli okolo Tiny a Toma, když uslyšeli slovo Semirovi. „……. Dobře. Já jim vyřídím………. Ahoj.“ Zavěsila.
HOTE: “ Co je se Semirem??“
TOM: “ Tak nás nenapínej.“
TINA: “ Semir se probral. Hartmut mu dělá společnost.“
TOM: “ Měli by jsme se na něho podívat.“
BONRÁT: “ My máme práci.“
TOM: “ Takže to zbyde na mě.“
            V nemocnici……. Mercedes přijel k nemocnici, Tom vystoupil z auta a vešel do nemocnice, mířil rovnou za Semirem. Po cestě se potkal s Hartmutem.
HARTMUT: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj. Viděl Semir Katrinu??“
HARTMUT: “ Ne, ale chtěla jít se mnou, ale hned jsem to zakázal.“
TOM: “ Uvidí se později.“ Tom a Hartmut vešli do pokoje Semira.
SEMIR: “ Ahoj Tome.“
TOM: “ Ahoj. Jsem tu takový velvyslanec za služebnu a má tě ode všech pozdravovat.“
SEMIR: “ Tak jim vyřiď, že je taky pozdravuji.“
TOM: “ Rád jim to vyřídím. Jak se vůbec máš??“
SEMIR: “ Dobře. Ale za pár dní budu na nohou.“ Do pokoje vešla Andrea a hned visela Semirovi na krku.
HARTMUT: “ My vás tu necháme osamotě.“
TOM: “ Jsme tu nějak do počtu.“
ANDREA: “ My vás nevyháníme.“
HARTMUT: “ Určitě si máte, co říct.“
TOM: “ Tak my půjdeme.“ Tom s Hartmutem se rozloučili se Semirem a Andreou. Tom a Hartmut odešli z pokoje a o kousek dál si povídali.
TOM: “ Už se Katrina přiznala?“
HARTMUT: “ Svedla to na staré věci, které se stali a ještě na vás dva, kdy jste byli u ní.“
TOM: “ Katrina se snad zbláznila.“
HARTMUT: “ V takovém smyslu to řekla sama.“
TOM: “ Já myslel, že jste si to na dovolený vysvětlili.“
HARTMUT: “ To ano, ale jak jde vidět, že se s tím nikdy nesmíří.“
TOM: “ S Katrinou bude velká práce, aby se trochu změnila.“
HARTMUT: “ To ano,……….“
TOM: “ Bude lepší když Katrina necháš, aby se si to uvědomila sama a první krůčky udělala sama.“
HARTMUT: “ Ale někdy jí musí kontrolovat, aby to dělala správně. No nic půjdu za Katrinou.“
TOM: “ Tak ji od nás pozdravuj. Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
Každý se rozešel na svoji stranu tom odjel na služebnu.
            Na služebně…….
Když Tom přišel na služebnu, kde nikdo nebyl kromě kolegů v uniformě a Tiny, která byla v kuchyňce. Tom si všiml telegramu na Andreině stole, telegram vzal do ruky. Tom šel za Tinou do kuchyňky. Tina seděla u stolu s kafem a luštila křížovku.
TINA: “ Nejsi tu nějak brzy??“ Tom se posadil na židli naproti Tině.
TOM: “ Jak se tam objevila Andrea.“
TINA: “ Aha. Jak se má Semir??“
TOM: “ Má se dobře a mám tě od něho pozdravovat.“
TINA: “ Koukám, že jsi objevil telegram z Argentiny.“ Tom rozbalil telegram a četl ho nahlas.
TOM: “ Dovolujeme si Vám oznámit, že Vás strýček Hubert Kranich zemřel a odkázal Vám svoji námořní flotilu.“
TINA: “ Doufám, že ti nevadí když jsem za tebe vyřídila dědictví. Trochu v tom měl prsty tvůj otec.“
TOM: “ Vždyť na to mám právo já. Jak to??“
TINA: “ To ano, volali z Argentiny, abych odsouhlasila dědictví za tebe. Strýček a tvůj otec si spolu dopisovali a dohodli se, že buď já nebo ty převezmeme strýčkovo dědictví.“
TOM: “ Že se mi o tom vůbec otec nezmínil. Řekli ti něco, co jsme zdědil.“
TINA: “ Jestli jsem dobře vyrozuměla tak nějaké lodě.“
TOM: “ Lodě??“
TINA: “ Ano. Nikdy ses nezmínil, že máš strýčka.“
TOM: “ Neviděla jsem ho 20 let a ještě jsem ti neřekl všechna moje tajenství.“
TINA: “ A Katrina?“
TOM: “ Ani se neptej. Prostě se zbláznila.“
TINA: “ Jsem si to myslela.“
            Katrina to nevydržela s nervy a šla ze svého pokoje navštívit svého bratra Semira, který ležel na jiném oddělení. Proplížila se mezi sesternami, aby ji neviděli. Pak zaťukala na dveře a z pokoje se ozvalo slovo: „Dále.“ Katrina vešla do pokoje a Semir odložil časopis s auty.
SEMIR: “ Katrino, co ty tady děláš?? A co to máš na sobě?“
KATRINA: “ Ahoj. Víš Semire, trochu jsem pokusila…….“
SEMIR: “ Katrino, to snad nemyslíš vážně, že vezmeš život.“
KATRINA: “ Uznávám, že mi trochu přeskočilo.“
SEMIR: “ Podle mě trochu více. A proč??“
KATRINA: “ Asi bych nepřežila kdybys…….“
SEMIR: “ A myslela jsi na naši milovanou matku. Víš jak by jí to vzalo, kdyby jeden z nás byl mrtvý.“
KATRINA: “ Na to jsem nepomyslela.“
SEMIR: “ To jsi celá ty. Když si vezmeš něco do hlavy tak musíš zaručeně udělat. Tohle to by mě nikdy nenapadlo.“ Katrina neměla slov a tak mezi nimi vládlo dvou minutové ticho. Katrině docházelo, co udělala. „Nemám pravdu.“
KATRINA: “ Semire, ty máš vždycky pravdu. Vždycky jsem tě měla jako vzor, ale toho já jsem nikdy nedocílila. Když jsem se chtěla chovat mile tak se mi to vždycky zvrtlo a začala jsem se hádat. Já nevím proč jsme měli takový dětství.“
SEMIR: “ To já taky ne. Tak si to vynahradíme teď v dospělosti. A slib mi, že to nikdy neuděláš.“
KATRINA: “ Slibuji ti můj bráško nejmilejší.“ Semir a Katrina se objali na usmířenou. Když se usmířili tak si pěkně spolu popovídali.
            Druhý den……. Tina s Tomem jeli
na kolínské letiště, kde vyhlíželi ruského odběratele Vladimir Medveděv a Ahmeda. Medveděv měl v ruce stříbrný kufřík s několika miliony.
TOM: “ Ptáček je tady.“
TINA: “ I s pěkným milionem.“ Ahmed a Medveděv se přivítali a spolu odcházeli k autu před letištěm. Tina s Tomem je následovali, nasedli do mercedesu a tajně jeli za černým jaguárem. Také už byla připravená zásahová jednotka. Ahmed zavedl ruského odběratele a dálniční policii do jeho úkrytu v Kolín-Düsseldorf v přístavu. Dálniční policie byla rozseta po celém přístavu a dalekohled se koukali na obchod. Tina, Tom a velitel zásahové jednotky stáli u šedostříbrného mercedesu. Tina s Tomem měli na sobě neprůstřelnou vestu s nápisem: „Policie.“ I velitel zásahové jednotky měl neprůstřelnou vestu.
Veliteli zásahové jednotky se postupně ohlašovali pod svými krycími jmény jeho lidi, že jsou na svých místech. Tina byla v kontaktu se šéfkou, která to řídila, rozhodovala a poslouchala všechny kroky svých lidí a zásahové jednotky ze své kanceláře na služebně.
VELITEL: “ Jak to vypadá??“ Tom se koukal dalekohledem na místo obchodu.
TOM: “ Stále nic. Zatím si mezi sebou povídají.“ Tina mluvila se šéfkou přes vysílačku.
ŠÉFKA: “ Už došlo na obchod??“
TINA: “ Šéfka, zatím nic.“
ŠÉFKA: “ Pokuste se k nim dostat blíže a dostaňte je všechny živý.“
TINA: “ Dobře.“ Šéfka odložila vysílačku.
TOM: “ Nevím jestli šéfové splníme to druhé přání. Tak jdeme na to.“
VELITEL: “ Dobře. Všechny moji lidé jsou na místech a čekají na rozkaz.“ Všichni tři se proplížili blíže k našim obchodníkům. Když se dostali, co nejblíže tak si rozdělili cestu. Tina a Tom si každý z nich si vzal ještě dva kolegy a jednoho člověka od zásahovky. Ahmed a Vladimir si prohlíželi objednané zbraně, o které by měl zájem Vladimir. Vladimir byl se vším souhlasil a tak došel na samotný obchod. Dálniční policie akorát obešla jeden takový menší hangárek, aby jim nikdo nepronikl ven. Když už docházelo na výměnu zbraní za peníze, Tina s Tomem měli spolu nacvičené jedno gesto, které znamenalo, že akce byla spuštěna. Tom dal znamení veliteli zásahové jednotky, aby spustili akci. Tři členové zásahové jednotky vhodili do hangáru slzný plyn. Po nárazu se bombičky slzného plynu začali kouřit a v hangáru byl hustý kouř. Po pár vteřinách do hangáru vstoupila zásahová jednotka a pak dálniční policie. Tina si všimla, že chce Vladimir Medveděv odejít i s penězi. Tina mířila zbraň ze zadu na Vladimira.
TINA: „Где же тогда? Довольно медленно Взлетел коробку на землю.“ Vladimir Medveděv položil poslechl a hned se ho ujala zásahová jednotka. Ahmed využil nepozornosti a utekl.
TOM: “ Kde je Ahmed??“
TINA: “ Chce zdrhnout.“ Ahmed nasedal do jaguáru.
TOM: “ Postarej se o tady. Kdyby něco…….“
TINA: “ Jistě.“ Tom nasedl do jednoho policejního vozu a rozjel se za Ahmedem. Jaguár jezdil po přístavu a v patách mu bylo policejní vozidlo. Tina se postarala o zbraně a peníze. Pak se Tina sebrala, nasedla do šedostříbrného mercedesu a jela pomoct Tomovi. Jaguár a policejní vozidlo se honili po celém přístavu a mezi kontejnery. Občas se mezi nimi objevila přestřelka. Jaguár dojel na konce rampy, kde by spadl do Rýna a tak rychle zabrzdil. Přední kapota byla nad vodou a kola byli na suchu. Jaguárovi nezbývalo než vycouvat a jet dál. Ahmed vycouval a chtěl rychle odjet, ale před jeho kapotou se objevil policejní vozidlo. Ahmed nechtěl být chycen a tak začal couvat, ale zde mu cestu přetrhl šedostříbrný mercedes. Tom s Tinou vystoupili se zbraní v ruce a šli k Ahmedovi. Tom se staral o Ahmeda a Tina pořád mířila na Ahmeda zbraň. Po pár minutách zde byli kolegové a přebrali si ho. Tina s Tomem odložili zbraně.
TOM: “ Kde ses naučila rusky?“
TINA: “ Od jedné kamarádky na střední škole. Rozuměli jsme si dobře.“
TOM: “ Když jsme splnili šéfčino přání a tak to tu můžeme zabalit.“ Tina s Tomem odložili neprůstřelné vesty na policejní vůz, nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu.
            Druhý den……. U Semira v pokoji byli Tina s Tomem, povídali si o případu.
SEMIR: “ Jak dopadl Ahmed.“
TINA: “ Pár let si posedí za mřížemi.“
TOM: “ Ještě jsme trochu vypomohli Interpoolu. Vypadá to tak, že se z toho vězení nedostane.“
SEMIR: “ Ahmed byl dobrej kluk, ale když stala ta věc tak se úplně změnil……. Katrina se mi přiznala, co se jí stalo.“
TOM: “ Každého se to dotklo.“
TINA: “ Nejvíc to odnesl Hartmut.“
SEMIR: “ Trochu se mi Katrina přiznala, proč to udělala. Ale nikdy se Katrina nezmění…….“
TOM: “ Ale bude to trvat.“
TINA: “ Třeba tě Katrina překvapí…….“
Do pokoje vešla Andrea, Katrina, šéfka, Hartmut, Hote a Bonrát. Přinesli mu malé dárečky.
            Na služebně…… Tina s Tomem přijeli na služebnu v podvečerních hodinách. Zastavili se před velkou dřevěnou bednou, kde byli samé razítka od celních úřadů.
TINA: “ Tvoje zásilka.“
TOM: “ Tak se do ní podíváme.“ Společně otevřeli víko bedny. V bedně byli papírové piliny proti rozbití námořní flotily – lodě v lahvích. Tina vyndala jednu loď v láhvi.
TOM: “ Tak to je ta moje flotila.“
TINA: “ Jsou moc roztomilí. Jednou bych někam vyplula…….“
TOM: “ Tak někdy může někam vyplout.“ Dal si polibek a to moc velký.
            O pár dní propustili Semira domů z nemocnice. Pár týdnů bude mimo službu než se objeví na služebně.
Překlad:
TINA: “ Kam pak? Pěkně pomalu odložte ten kufřík na zem.“
Konec!!!

Autorka: Tina11

Nehoda na dálnici A4 2/3

26. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
U jezera Wupper-Stausee……. Na místo činu přijel šedostříbrný mercedes a červený mercedes už byl vytažen z jezera. Tina a Tom vystoupili z auta a šli k vyzvednutému mercedesu, kde na ně čekal Hartmut.
HARTMUT: “ Jak to vypadáte??? Jste snad flámovali do rána??“
TINA: “ Pracovali jsme přes čas.“
TOM: “ Už něco máte??“
HARTMUT: “ Je 100% jasné, že se jedná o náš vůz, který narazil do BMW. Našel jsem stopy po stříbrném laku.“
TOM: “ A našel jsi něco na Semirově BMW??“
HARTMUT: “ Ne. BMW bylo úplně bez zásahu jiného člověka. Žádný zásah do brzd,…….“
TINA: “ A jsme tam, kde jsme byli.“
TOM: “ Na úplném začátku. Kdyby byla jedna jediná stopa, abychom se mohli chytit.“
HARTMUT: “ Málem bych zapomněl. V Semirově BMW jsem našel účtenky z jedné benzínky na dálnici A33 a ještě z benzínky v Belgii.“
TINA: “ Ale co by dělal Semir v Belgii??“
HARTMUT: “ Tak si jel pro pravé belgické pralinky.“
TINA: “ Už chci vidět Semira jak se bude trmácet do Belgie pro nějaké pralinky, když si je může koupit v Kolíně.“
TOM: “ Tak zajdeme za Andreou. Ta nám řekne víc. Třeba tam byli když bylo to prodloužené volno, co jsme měli.“ Tina a Tom šli pomaloučku k autu a Hartmut ještě na zavolal.
HARTMUT: “ A kdybych něco našel tak dám vědět.“
TOM: “ Díky.“ Tina a Tom nasedli do mercedesu a odjeli za Andreou domů.
           U Andrey doma…….
TINA: “ Už ti líp??“
ANDREA: “ Už ano. Dneska jsem se za ním byla podívat……. Je pořád na tom stejně. Včera jsem ještě utěšovala Katrinu.“
TOM: “ Přišli jsme se tě na něco zeptat.“
ANDREA: “ A na co??“
TINA: “ Hartmut našel v Semirově BMW lístek z benzínky z Belgie.“
ANDREA: “ Já se Semirem jsme byli o volnu v Bruselu se podívat i s dětmi.“
TOM: “ Nenapadá tě, kdo by se mohl zbavit Semira??“
ANDREA: “ To opravdu netuším. Nemáte se za co chytit.“
TINA: “ Už jsme prošli všechno a nic.“
ANDREA: “ Ráda bych vám pomohla, ale opravdu mě nic nenapadá.“
TOM: “ Nedělej si hlavu my si nějak poradíme sami.“
            Semirův stav byl pořád stejný, Andrea a Katrina se chodili za Semirem do nemocnice. Také se za Semirem šli podívat kolegové ze služebny. Tina s Tomem se lámali hlavu, kdy by mohl stát za Semirovou nehodou.
ŠÉFKA: “ Už jste se někam hnuli??“
TOM: “ Zatím nic.“
TINA: “ Prošli jsme všechno, hlavně jsme kladli na důraz jestli nepropustili a chtěl se pomstít Semirovi.“
ŠÉFKA: “ Přece někdo musí stát za tou nehodou.“
TOM: “ Uvažovali jsme nad nějakým kamarádem z dětství a nebo bývalou přítelkyni.“
ŠÉFKA: “ Andrea by v tom mohla trochu pomoct, ale nejvíce asi Katrina. Máte to před nosem a vy si nevíte rady.“
TINA: “ To se někdy stane.“
TOM: “ Taky někdy potřebuje poradit od druhých.“
            U Katriny doma……. Tina s Tomem seděli na velkém gauči v obýváku a Katrina seděla v křesle.
KATRINA:“ Co potřebujete??“
TINA: “ Potřebujeme Semirovi kamarády, kteří Semira nenávidí od školních let.“
KATRINA: “ Měl plno kamarádů, ale konkrétního člověka v tuto chvíli nevím.“
TOM: “ Nebo třeba bývalou přítelkyni, kterou nechal Semir plavat.“
KATRINA: “ Tuto chvíli opravdu nevím. Nikdo mě nenapadá.“
TINA: “ Zapřemýšlej. Prošli jsme všechny lidi v base, kteří by viděli Semira mrtvého. Jsi naše poslední šance.“
KATRINA: “ Ráda bych vám pomohla, ale nevím. Já jsem se o Semirovi kamarády nezajímala.“
TINA: “ Jako sourozenci by jste neměli mít tajemství.“
KATRINA: “ Asi takhle to fungovalo ve vaší rodině.. ale já a Semir jsme byli rozdílní. Buď jsme se pořád hádali, nemluvili jsme spolu a chvilkami jsme byli na sebe milí.“
TOM: “ Katrino, chceme dostat za mříže toho, kdo zavinil Semirovu nehodu. Nemyslím, že by Semir chtěl ukončit svůj život, když tu má rodinu, kolegy, sestru,…….“
TINA: “ Pak se nediv, že jsme na tebe naštvaní.“ Bez rozloučení odešli z baráku.
            Před Karininým domem……. Tina s Tomem stáli u šedostříbrného mercedesu.
TOM: “ Myslel jsem, že Katrina bude více milejší a ochotna nám pomoct.“
TINA: “ Asi tu ochotu u Katriny nikdy neuvidíš. Jedinou věc umí moc dobře.“
TOM: “ Jakou??“
TINA: “ Umí si dobře proti sobě poštvat lidi.“
TOM: “ Tak asi zajedeme za příjemnější osobou.“
TINA: “ Andrea je oproti Katrině milionová.“
        V mercedesu…….
TOM: “ Myslíš, že si to Katrina zasloužila??“
TINA: “ Když se tak Katrina takhle chová, tak se k ní budou chovat stejně ostatní lidé.“
TOM: “ Nejde ještě, co se stalo před několika měsíci. Jak jsi na Katrinu vyjela s Benem.“
TINA: “ O tom se zmiňovala Andrea, že se kvůli tomu pohádali na letošní letní dovolený. Katrina to ještě nepřekousla.“
TOM: “ Ale pak se udobřili, to mi zase řikal Semir.“
TINA: “ To vymysleli na příští rok dovolenou v Turecku pro celé oddělení. A jestli to nabídnou i Janovi s Elenou, tak se Elena zblázní.“
TOM: “ Aby nakonec neřekla, že zůstane doma……. Tyhle ty vztahy budou trvat dlouho.“
TINA: “ Všichni budou rádi až se Katrině pořádně rozsvítí.“
TOM: “ Ty jsi tak zlá na tu Katrinu.“.Myslel to ironicky. “ Ale na druhou stranu máš pravdu.“
TINA: “ Nechceš naladit jiný téma??“
TOM: “ Tak třeba, co budeme dělat dneska večer?“
TINA: “ To už je lepší.“
        Před Andreiným domem……. Andrea byla na zahrádce a upravovala záhon s květinami, všimla si, že přijíždí šedostříbrný mercedes. Andrea šla k brance než Tina a Tom vystoupili z auta. Tina s Tomem přišli za Andreou k brance.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
ANDREA: “ Ahoj. Něco pak potřebujete??“
TOM: “ Ano, přijeli jsme od Katriny.“
ANDREA: “ Na vás jde vidět že Katrina velice pomohla.“
TINA: “ Jak se říká do hrobu.“
ANDREA: “ Tak doufám, že vám zlepším náladu u kafe.“
TOM: “ Tomu můžeš věřit 100%.“ Andrea pozvala Tinu s Tomem dál, zavedla je na terasu s dřevěným zahradím nábytkem. Tina s Tomem si sedli na velkou lavičku. Andrea šla udělat kafe. Po pár minutách přišla Andrea s proutěným tácem, kde byli hrnky s kávou, cukřenka a konvička s mlékem.
ANDREA: “ S čím vám můžu pomoct??“ Z táce pomaloučku vyndávala hrnky s kafem.
TINA: “ Prošli jsme všechny, kdo by chtěl vidět Semira mrtvého a nic.“
TOM: “ A tak nás pak napadly kamarádi ze Semirova dětství.“ Vyndala cukřenku a konvičku s mlékem. Odložila tác na vedlejší židli a posadila se na židli.
ANDREA: “ Katrina vám moc nepomohla.“
TINA: “ Nebo třeba nějaká bývalá přítelkyně.“
ANDREA: “ Počkat. Semirovi přišel před několika dny dopis z Turecka a posílala ho jeho matka. Dojdu pro něho.“ Odešla pro dopis z Turecka do obýváku. Tina s Tomem si udělali kafe podle sebe. Po chvilce přišla Andrea s dopisem, sedla si na svoji židli, vyndala dopis z obálky a četla si ho pro sebe. „Řeknu to ve zkratce. Ten dopis psala matka Ahmeda Hedara. Ahmedova matka pak byla u Semirovi matky, aby ho poslala a napsala k tomu malé povídání, ale to teď není podstatné. Ahmed Hedar je Semirův kamarád z dětství. Hodně si rozuměli jako bráchové.“
TOM: “ Co se mezi nimi stalo??“
ANDREA: “ Když pak Ahmedovi se zalíbilo v dospělosti kradení aut, ale ještě se k tomu přidali drogy a tak. A to si odseděl v Turecku. Nebudu to rozebírat do detailů, Semir přebral Ahmedovi jeho holku. A zbytek si můžete domyslet sami.“
TINA: “ A náš milí Ahmed běhá po svobodě.“
TOM: “ Ahmedova matka dala vědět Semirovi, že je venku.“
            V podvečerních hodinách se Hartmut vrátil domů. Když Hartmut byl v předsíni a přezouval se do domácí obuvi a tak mu se nelíbilo ticho.
HARTMUT: “ Tak jsem doma…….. Miláčku…….“
Vešel dál do domu a šel rovnou do obýváku, kde ležela Katrina na gauči na stole byli prázdné platíčka od prášků na spaní, půl vypité dobré skotské Whisky a dopis. Hartmut úplně ztuhl a chvilku (pár vteřin) mu trvalo než se vzpamatoval.
            Na služebně……. Tina hledala bližší informace o Ahmedovi Hedarovi. Také byla ve spojení s tureckými kolegy. Tom se šéfkou probírali, co jim řekla Andrea a Katrina v Tomově kanceláři. Ozval se telefon na Andreině stole, Tina ho zvala.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“
HARTMUT: “ Ahoj Tino, mám jeden problém.“
TINA: “ Ahoj. A jaký?“
HARTMUT: “ Jde o Katrinu. Vzala si prášky na spaní s alkoholem.“ Tině proběhl mráz po zádech.
TINA: “ Panebože.“
HARTMUT: “ Už je tady sanitka, pojedu s ní do nemocnice, kde leží Semir.“
TINA: “ Dobře. Sejdeme se tam.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila a hned šla do kanceláře, zastavila se mezi dveřmi.
ŠÉFKA: “ Stalo se něco??“
TOM: “ Něco se Semirem??“
TINA: “ Právě volal Hartmut. Katrina si chtěla vzít život.“ Tomovi a šéfce proběhl mráz po zádech.
TOM: “ A co si vzala??“
TINA: “ Prášky na spaní s alkoholem.“
ŠÉFKA: “ To je úplně vražedná kombinace.“
TOM: “ Kde je??“
TINA: “ V nemocnice, kde leží Semir.“
ŠÉFKA: “ Zajeďte se tam podívat. Andrea by to měla taky vědět.“
TINA: “ Já se o to postarám.“ Tina s Tomem si vzala věci a odjeli za Hartmutem do nemocnice.
            V nemocnici……. Hartmut čekal na příjmu, aby mu ošetřující lékař řekl více o stavu Katriny. Seděl zoufale na židli před příjmem. Během chvilky přišla Andrea, Tina s Tomem.
ANDREA: “ Jak je na tom Katrina??“
HARTMUT: “ Ještě Katrinu vyšetřují. Ještě napsala toto.“ Ukázal obálku, ve kterém byl dopis od Katriny.
ANDREA: “ Ty jsi ho četl.“
HARTMUT: “ Na to jsem neměl odvahu.“ Předal obálku Andree.
ANDREA: “ Já taky ne……“ Předala obálku Tině.
TOM: “ Jen do toho.“ Tina se nadechla a otevřela obálku, vyndala dopis a četla si to pro sebe. Tom koukal přes Tinino rameno.
HARTMUT: “ Jen čti nahlas.“ V dopise stálo: “ Milí Hartmute, asi bych nepřežila, kdyby Semir odešel na věčný konec světa. Dalo by se říct, že bych tu byla sama a tak bych byla raději po boku Semirovi. Klidně bych nasedla do auta a narazila bych do prvního stromu nebo sloupu, který viděla jako první, abych byla se Semirem. Taky dvoum lidem překážím až moc a ty to moc dobře vím. Jsou vědomi, co mi udělali a do teď jsem to nepřekousla. Pořád to budu nosit do konce mého života. Budou moc rádi až tady nebudu a nebudu jim chodit na oči. Kdyby se Natálka ptala, kde její maminka tak si něco vymysli a až bude starší tak ji řekni pravdu, co se stalo její mamince. Tento dopis ukončím krátkým a výstižnými slovy. Sbohem Hartmute tvá milující Katrina.“ Tina četla pomalejším hlasem. Hartmut ze začátku dopisu se objal s Andreou. Když Tina dočetla dopis tak přišel ošetřující lékař Katriny.
HARTMUT: “ Jak je na tom moje manželka??“
LÉKAŘ: “ Její stav je stabilizován. Po té hromadě prášků na spaní zapité alkoholem by zabila i 2 tunového slona. Vypumpovali jsme ji žaludek, dostala něco na uklidnění a teď spí.“ Tina uklidila dopis do obálky.
HARTMUT: “ Můžeme jí vidět.“
LÉKAŘ: “ Ale na malou chvilku.“
TOM: “ A víte, kdy se to přibližně stalo??“
LÉKAŘ: “ Někdy v dopoledních hodinách. Za těch pár hodin je pomaloučku rozpouštěl prášek a pronikal do krevního oběhu. Nakažená krev se naštěstí nedostala do srdce. Zítra ji můžete navštívit. Jestli jí chce vidět tak pojďte za mnou.“ Tina předala Andree obálku, Andrea, Hartmut s lékařem odešli se podívat za Katrinou.
TINA: “ To stalo když jsme byli u Andrey a na služebně.“
TOM: “ To tak odpovídá. Proč se ptáš??“
TINA: “ Jen tak.“
TOM: “ Stalo se něco??“
TINA: “ Nic se nestalo.“ Odešla ven z nemocnice a zastavila se u auta.
TOM: “ To je dneska den.“ Odešel za Tinou. „Tino, co se stalo?? Snad tě nežere, že ty za to můžeš.“
TINA: “ Někdo přece na tom musí mít vinnu.“
TOM: “ Tino, přece si to nebudeš brát na svoje bedra.“ Objal Tinu kolem pasu. “ Ty za nic nemůžeš. Třeba se Katrina rozhodla sama. Proč by to Katrina házela na tebe a Elenu. Tak se tím netrap. Tak už na to nemysli, večer na to zapomeneš, když tě pozvu na večeři.“ Tině se trochu rozzářili oči.
TINA: “ Promiň, nějak jsem do toho…….“
TOM: “ To nevadí. Doufám, že mi nedáš košem na tu dnešní večeři.“
TINA: “ Už aby to bylo u konce. A košem ti nedám. Trochu přijdu na jiné myšlenky.“
TOM: “ To chce každý. Pojedeme na služebnu, najdeme toho Ahmeda a všechno to skončí.“ Dali si Velký polibek, nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu. Když Tina s Tomem byli na cestě na služebnu tak se ozvala vysílačka.
ŠĚFKA: “ Kobro11, ohlaste se.“ Tina vzala vysílačku.
TINA: “ Tady Kobra11, šéfová stalo se něco??“
ŠÉFKA: “ Dostala jsem zprávu od tureckých kolegů, že spis Ahmeda Hedara dostaneme až zítra. A jak je na tom Katrina??“
TINA: “ Už je líp, ale měla na mále. Od zítřka má povolené návštěvy.“
ŠÉFKA: “ A taky volala nemocnice, že našemu kolegovi Semirovi Gerkhanovi je už lépe.“
TINA: “ Tak to je snad nejlepší zpráva tohoto dne.“
ŠÉFKA: “ Pro dnešek to zabalte. Zítra se podíváme na toho Ahmeda. Tak vám přeji pěkný večer.“
TINA: “ Takže zítra na služebně. Vám taky pěkný večer.“ Zavěsila vysílačku.
TOM: “ Domů a na večeři.“
TINA: “ Už se těším.“
…..Pokráčko zase příště…..

Povídka č. 86: Nehoda na dálnice A4 1/3

22. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Semir jel do práce po dálnici A24. Když se Semirovi najednou z protisměru objevil červený mercedes. Semir dupl na brzdu, ale nestihnul zabrzdit a narazil do dalších aut a pak do svodidel. K nehodě už přijela záchranka a hasiči. Semir ležel v autě s těžkými zraněními.
U benzínky……. Tom a Tina jsou u benzínky, kde si dávali kafe a malou sladkou svačinku, když se ozvala vysílačka v šedo-stříbrném mercedesu. Vysílačku vzala Tina.
ANDREA: ,,Kobro11, hlaste se.“
TINA: ,, Andreo, co se děje??“
ANDREA: ,, Těžká nehoda na dálnici A24.“
TOM: ,, To je od nás malý kousek.“
TINA: “ Andreo, postaráme se o to.“
ANDREA: ,, Dobře, Kobro11.“ Andrea přerušila spojení. Tom a Tina nasedli do mercedesu, Tina zapla modrý majáček za předním sklem a vyrazili na místo nehody.
Na místě nehody……. Tina a Tom přijeli na místo nehody. Hote s Bonrátem už byli na místě. Tina s Tomem zašli za Hotem a Bonrátem se zeptat, co se tu stalo.
TINA: “ Co se tu stalo??“
HOTE: “ V proti směru tu jel červený mercedes a schytalo to stříbrné BMW…….“ Hote se nějak zarazil.
TOM: “ Hote, co se děje??“
BONRÁT: “ Červený mercedes narazil do BMW, které řídil Semir.“ Oba dva komisařové úplně ztuhli a na chvilku neměli řeč.
TOM: “ Den začíná moc dobře.“
TINA: “ A jak je na tom??“
BONRÁT: “ Před malou chvilkou byl Semir odvezen vrtulníkem s těžkými zraněnými.“
HOTE: “ Lékaři mu moc naděje nedávají.“
TOM: “ Šéfová už to ví?“
BONRÁT: “ Zatím ne.“
TOM: “ My se o to postaráme…….“
HOTE: “ Dobře.“ Tina a Tom odejeli na služebnu. Tina po cestě zavolala šéfový a řekla, co se stalo. Tom vysadil Tinu na služebně a hned odjel za Karinou.
U Katriny……. Před Katriným domem přijel šedo-stříbrný mercedes. Katrina se podívala z okna, když přišel mercedes před dům. Katrina šla hned otevřít Tomovi.
TOM: ,, Ahoj Katrino, můžu dál???“
KATRINA: ,, Ahoj Tome, co tě k nám přivedlo jasně, že můžeš“ Tom a Katrina vešli do domu.
KATRINA: ,, Dáš si kafe??“
TOM: ,, Jo dám a rád.“ Katrina postavila na kafe.
KATRINA: ,, Co se stalo??“ Před Toma postavila hrníček s kafem.
TOM: ,, Víš Katrino, Semir měl dnes ráno těžkou dopravní nehodu. Doktoři mu moc šanci na přežití nedávají.“ Katrina se musela posadit na židli a udělali se jí skleněné oči.
KATRINA: “ Asi bych nepřežila, kdyby Semir…….“ A po tváři ji tekli slzy proudem. Tom ji nabídl kapesník na utření slziček.
            Na služebně……. Tina s šéfkou pověděli Andree, co se stalo Semirovi. Andrea byla z toho úplně hotová a už měla červený oči od slz. Šéfka dala Andree pár dní volna a že na služebně bez ní poradí. Tina odvezla Andreu domů a pak se vrátila zpátky na služebnu.
ŠÉFKA: “ Už se přibližně ví, proč jelo to auto v proti směru?“
TOM: “ Zatím ne, Hote a Bonrát shánějí video záznamy z kamer u dálnice A24.“
ŠÉFKA: “ Někdo se musí postarat o Andreu. Na tom nevypadala moc dobře.“
TINA: “ My se o ní postaráme.“
TOM: “ Půjdeme se podívat do nemocnice a zjistit jak na tom Semir je.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
            V nemocnici……. Tina s Tomem se šli podívat za Semirem do nemocnice. Stáli u jeho pokoje, kde bylo vidět na Semira přes okno jak leží na dýchacích přístrojích. Po chvilce k nim přišel Semirův ošetřující lékař.
TINA: “ Můžeme něco vědět o stavu našeho kolegy??“
LÉKAŘ: “ Prodělal těžkou operaci. Pár dní váš kolega bude v ohrožení života. Bude zázrak když se z toho probere.“
TOM: “ Náš kolega má tuhý kořínek. Klidně by přežil i kdyby ho přejel parní válec.“
LÉKAŘ: “ Dáváte mu velkou šanci, kterou váš kolega opravdu potřebuje povzbuzení do života a brzké uzdravení. Omluvíte mě,ale práce volá. Budu vás průběžně informovat.“
TINA: “ Ale jistě.“
LÉKAŘ: “ Naschle.“
TINA: “ Děkujeme a naschle.“ Lékař odešel. Tina a Tom se na sebe podívali a věděli jaký to je, protože oba dva se tím prošli. Tina uviděla přicházet Katrinu. Když Katrina uviděla Semira na přístrojích, hned se jí vhrkli slzy do očí, které padaly na zem a na oblečení. Po krátké době se Katrině podlomili kolena a skončila na zemi. Tina se hned ujala a utěšovala Katrinu. Katrina se v klidu vybrečela na Tinino rameno. Hartmut nejel rovnou domů, ale zajel do nemocnice, kde leží Semir. Do nemocnice ho odvezl jeho kolega z KTU, protože Lucy je porouchaná z jednoho případu, když se v ní projížděl Semir. Hartmut vyběhl do patra, kde ležel Semir. Hartmut uviděla na chodbě, co se děje a hned zašel za Katrinou.
HARTMUT: “ Katrino, všechno bude v pořádku.“
KATRINA: “ Já nechci, nechci, aby Semir umřel.“ Katrina objal Hartmuta.
TOM: “ Nikdo nechce, aby Semir zemřel.“
TINA: “ Musíš si pořád řikat, že to Semir přežije.“
TOM: “ A nebo pořád na něho mysli jenom v dobrém.“
KATRINA: “ A myslíte to opravdu vážně???“
TINA: “ Věř tomu na 100%.“
HARTMUT: “ Těm dvoum můžeš 100% věřit.“ Katrině přestávaly téct slzy.
KATRINA: “ Tak dobře. Budu na mého brášku moc a moc myslet.“ A trochu se usmála. Hartmut se podíval na Katrinu.
HARTMUT: “ Takhle se mi líbíš víc.“
TOM: “ Bude lepší když pojedete domů.“
HARTMUT: “ Moje řeč.“
TINA: “ A my půjdeme najít toho, kdo to celé způsobil.“
TOM: “ Hote a Bonrát určitě na nás čekají.“
HARTMUT: “ Jen běžte ať Hote a Bonrát nemají řeči, kde jste.“
TINA: “ Určitě se brzy uvidíme.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
KATRINA, HARTMUT: “ Ahoj.“ Tina a Tom odešli z nemocnice a odjeli n a služebnu.
            Na služebně……. Tina a Tom přišli na služebnu, kde na ně čekali jejich milí kolegové Horst Herzberger a Dieter Bonrát.
HOTE: “ Kde jste byli tak dlouho??“
BONRÁT: “ Čekáme tu na vás dobrou půl hodinu.“
TINA: “ Trochu jsme se zdrželi v nemocnici…….“
TOM: “ A je hustý provoz na dálnicích…….“
HOTE: “ Tak lehce se z toho nevyklouznete.“
TINA: “ Jaký trest nás čeká.“
BONRÁT: “ Příště přijít včas.“
TOM: “ Tím nás tak vytrestáte.“
HOTE: “ Kazety si musíte prohlédnout sami. My máme jinou důležitou práci.“
BONRÁT: “ Přejeme příjemnou zábavu.“
HOTE: “ Zatím ahoj.“
BONRÁT: “ Ahoj.“ Tina a Tom nestačili něco říct, Hote a Bonrát byli pryč. Když uviděli takovou hromadu kazet na Andreině stole.
TINA: “ Co jsme jim udělali??“
TOM: “ To nevím. Hota a Bonráta něco popadlo. Tak jaký film si dneska pustíme???“
TINA: “ To je úplně jedno. Všechny filmy budou stejný. Dojdu pro kafe.“
TOM: “ Úplně mi čteš myšlenky.“ Tina odešla do kuchyňky pro dva hrnky s kafem. K Tomovi přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ To budete mít s Tinou na dlouho. A kde jsou Herzberger a Dieter??“
TOM: “ Mají nějakou moc důležitou práci. Tak trochu se z toho vykroutili.“
ŠÉFKA: “ Je to vůči jim nefér, ale určitě to zvládnete levou zadní.“ Odešla do své kanceláře. Tom vzal kazety a odešel do místnosti, kde bylo plno obrazovek. Po chvilce přišla Tina. Tomovi předala jeden hrnek s kafem.
TOM: “ Díky. A náš dlouhý večer začíná. Jakou chceš začít??? Kamera číslo 1,2,3…….“
TINA: “ To je jedno na všech kazetách bude ten samej nudnej film. Jenom stačí si k tomu vzít pytlík s popcornem.“
            Hote a Bonrát byli na své prohlídce dálnice A57, kde projížděli svým Porsche.
BONRÁT: “ Neměli jsme je v tom nechat.“
HOTE: “ Musejí se taky starat sami. Co všechno budeme dělat my starý kolegové.“
BONRÁT: “ To je sice pravda, ale bylo toho dost. A neměli jsme jim to tak vyklopit.“
HOTE: “ A kdybychom jim to tak neřekli ještě by jsme tam stáli teď.“
BONRÁT: “ Proč vždycky musíš mít pravdu.“
HOTE: “ Protože jsem delší dobu u policie a mladý komisaře prokouknu rychle.“
BONRÁT: “ Ale fakt je, že na kolegy se musí někdy tvrdě.“
HOTE: “ Moje řeč. A ani nestačili smlouvat.“
BONRÁT: “ Kdyby tam byl Semir tak by smlouval ať jim s tím pomůžeme.“
            Tina s Tomem stále prohlíželi tolik kazet z dálnice A24, že jim to začalo po několika hodinách splývat do jednoho kolotoče. Teď na Toma vyšla řada jít pro kafe. Tina už znuděně koukala na záznam z kamery. Po chvilce přišel Tom se dvěmi hrnky s kafem. Jeden hrnek položil na stůl před Tinu.
TINA: “ Díky.“
TOM: “ Ještě to nepřestalo bavit.“
TINA: “ Chci tento záznam jenom dokoukat.“ Po chvilce Tina s Tomem zpozorněli, protože se objevil červený mercedes jak narazil do Semirova BMW. BMW narazilo velkou silou do krajových svodidel. Červený mercedes měl tak rozbitou kapotu, že by nikam neodjelo a tak se za mercedesem objevilo velké auto – černý hummer, který na laně od táhl mercedes z dálnice pryč.
TOM: “ Zmiňovali se Hote a Bonrát o černém hummeru??“
TINA: “ Myslím, že ne. Ale svědkové viděli pouze červený mercedes, ale hummeru ne. Hummer je k nepřehlédnutí.“
TOM: “ A mercedes podezřele rychle po nehodě.“
TINA: “ Měli to pěkně naplánované.“
TOM: “ Zjisti majitele.“
TINA: “ Dobře.“ Opsala si SPZ z mercedesu a hummeru. Tina odešla k počítači zjistit majitele vozu. Tina dala postupně obě dvě SPZ.
TOM: “ Zkusím hádat. SPZky jsou falešné.“
TINA: “ Zásah do černého.“
TOM: “ Teď se nemáme čeho chytit.“
TINA: “ Ani řidičům nejde vidět do obličeje.“
TOM: “ Akorát nám zbývá projít Semirovi nepřátelé za mřížemi.“
TINA: “ To budou další nudné hodiny.“ Se podívala do Semirovi a Tomovi kanceláře, kde na zdi visely hodiny a ukazovaly hodinu a půl po půlnoci.
TOM: “ Ty a věštírna to spolu hravě zvládnete na jedničku.“ Dal Tině malou pusu na tvář a odešel do své kanceláře. Tina se tedy pustila do práce. Tom se překousával spisy, co byli na služebně, které dálniční policie poslední půl roku řešili.
            Ráno na služebně……. Tina a Tom přečkali noc na služebně. Oba dva krásně spali na stolech – Tina na spala u Andrey na stole a Tom ve své kanceláři. Na služebnu přišli Hote a Bonrát.
BONRÁT: “ To jsme to pěkně dopracovali.“
HOTE: “ Taky si musejí pomoct sami.“
BONRÁT: “ Hote, od čeho jsme kolegové.“
HOTE: “ Tak je aspoň půjdeme vzbudit. Ty si vem Toma a já Tinu.“ Oba dva došli pro čerstvou ranní kávu a šli vzbudit podle dohody své milé kolegy. Hote postavil kafe na stůl a probouzel Tinu.
TINA: “ Hote,……. Kolik je hodin.“ Řekla ještě pořádně neprobuzeným hlasem.
HOTE: “ Je osum ráno. Kafe tě postaví na nohy.“
TINA: “ Díky. Ještě mám půlnoc.“
HOTE: “ Práce volá a šlechtí.“ Bonrátovi se podařilo probrat Toma. Ale na Tině a Tomovi bylo vidět, že by dneska raději viděli pěkně měkkou postel.
            Tina a Tom byli v Tomově a Semirově kanceláři. Tina seděla na Semirově židli a Tom seděl na svoji židli. Oba dva si dělali ze židle postel a vypadali jako kdyby flámovali na večírku. Po chvilce přišla na služebnu šéfová a zastavila u Andreina stolu a divila se, co se tu stalo. Po stole byli samé desky s papíry a bordel, a vešla do Semirovi a Tomovi kanceláře, kde Tina s Tomem relaxovali. Než šéfka promluvila tak se hrozila nad bordelem v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Proboha, co se tu stalo??“ Tina a Tom se normálně posadili na židli.
TOM: “ Jak jsi jsme pracovali přes čas.“
ŠÉFKA: “ A našli jste něco??“
TINA: “ Vůbec nic.“
ŠÉFKA: “ To mi chcete říct, že jste nic nenašli……. Že jste tu byli zbytečně.“
TOM: “ Ano, nenašli. Trochu jsme pátrali, kdo by mohl mít nasvědomí Semira.“
TINA: “ Všichni sedí a ani Interpool nic nemá.“
ŠÉFKA: “ A co ty videozáznamy??“
TOM: “ Nehledáme nejenom červený mercedes, ale i černý hummer. Obě dvě SPZky jsou falešné.“
ŠÉFKA: “ Černý hummer??“
TINA: “ Ano, černý hummer, který svědkové přehlédli.“
ŠÉFKA: “ Trochu divné. Hummer je obrovitý auto a že by si ho nevšimli.“
TOM: “ Už je to tak…….“
ŠÉFKA: “ A vědí něco o tom hummeru Herzberger a Bonrát??“
TINA: “ Vůbec nic. Svědkové jim neřekli.“
ŠÉFKA: „Takže jsme na úplném začátku. A čeho se tedy chytíte??“
TOM: “ Hote a Bonrát vyhlásili pátrání po červeném mercedesu a hummeru.“
ŠÉFKA: “ Aspoň jeden dobrá zpráva.“ Odešla do své kanceláře.
TINA: “ Šéfka nebyla moc nadšena.“ Do kanceláře přišel Hote.
HOTE: “ Kolegové našli ten červenej mercedes v Wupper-Stausee u silnice číslo 229 směrem na Solingen.“
TOM: “ Tak se tam pojedeme podívat.“
……pokráčko bude příště….

Věc cti 2/2

19. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
V Hamburku………. Tina zastavila v jedné uličce, kde byla pouze jednosměrka. Octavii zaparkovala tak, aby protijedoucí auta mohla plynule projíždět bez starostí. Na Octavii blikaly výstražné světla, aby věděli ostatní řidiči provozu, že se něco stalo. Tina si vyměňovala zadní levé kolo, protože píchla. Pneumatiku si vyměňovala sama a na Octavii právě dávala rezervu tak ji uviděli dva uniformovaní policisté z kriminálky, kam má Tina namířeno.
PAUL: “ Stojí na blbém místě.“
HEINZ: “ Aspoň je to slušný řidič, že dal výstražná světla.“
PAUL: “ Tak nepůjdeme pomoct?“
HEINZ: “ Když na tom trváš.“ Policejní vůz zastavil za vínovou Octavii. Paul a Heinz vystoupili z auta a šli za Tinou. Tina se nemohla strefit první šroub, když ještě manipulovala s pneumatikou.
PAUL: “ Bude lepší když to necháte na nás.“
TINA: “ Začátek je vždy nejhorší.“
HEINZ: “ My to budeme mít rychleji.“
TINA: “ Tak děkuji za pomoct.“ Tina přenechala výměnu kola na Paulovi a Heinzovi. Tina byla více zašpiněná na rukou a kalhotách od výměny pneumatiky.
PAUL: “ Málo, kdy se vidí, že si žena vyměňuje kolo sama.“
HEINZ: “ Jiný to nechávají na odtahovce.“
TINA: “ Jsem jak si z jiného těsta. Žena si musí poradit sama, když nemá po boku chlapa.“
HEINZ: “ To je moje řeč.“
TINA: “ Tak trochu jsem to okoukala od svého otce. Když to řeknu blbě, tak mě nevadí, když si zamažu ruce. Nejsem taková barbie…….“
PAUL: “ Takových žen si vážím víc, když si umí poradit sami.“
HEINZ: “ A jejich tak málo.“
TINA: “ Tak já mezi ně patřím.“
PAUL: “ Tak hotovo.“
TINA: “ Díky.“ Paul a Heinz uklidili vercajk na místo rezervy. Píchlou pneumatiku dali na deku do kufru.
HEINZ: “ No jde na vás, že jste opravdu…….“
TINA: “ To vůbec nevadí. Ty kalhoty už byli stejnak špinavý.“
PAUL: “ Ještě s něčím potřebujete pomoct??“
TINA: “ No ano. Hledám jednu adresu a úplně jsem se ztratila.“ Došla pro papír do přístrojové desky a pak se k nim zase vrátila. “ Hledám Silvrettastrasse 36. Měla by tam být kriminálka.“
PAUL: “ No to máte štěstí. My dva jsme z té kriminálky.“
HEINZ: “ Víme, že má někdo přijet z Kolín nad Rýnem, ale neřekli, že to bude tam pěkná žena…….“
PAUL: “ Tak trochu jste na opačném konci Hamburku.“
TINA: “ Tak mi zase nemusíte lichotit. Tina Kranichová, dálniční policie.“
PAUL: “ Paul a Heinz z hamburské kriminálky. Tak vás vítáme v Hamburku.“
HEINZ: “ Naši technici se vám postarají o tu pneumatiku.
            Společně odjeli na kriminálku. Tina se zde přivítala s kapitánem a s ostatními kolegy. Tina předala kapitánovi všechny papíry od šéfky. Pak kapitán odvezl Tinu do jejího hotelu, kde se vykoupala od špíny a také zavolala Tomovi.
            Večer v kasárnách……. Simon jako každý večer cvičil v tělocvičně v kasárnách. Přišel k němu jeho velitel Ric.
RIC: “ Co si všechno vykecal tomu policajtovi??
SIMON: „ 5ekl jsem, co chtěl vědět. A na zítra potřebuji volno.“
RIC: “ Zamítnuto.“
SIMON: “ Jsou to rodinné problémy.“
RIC: “ Tak náhle??? Zítra přijdete na cvičení.“
SIMON: “ Ale já tu propustku opravdu potřebuji.“
RIC: “ Když jsem řekl, že ne tak ne.“
SIMON: “ Tak vy se bojíte o tom vašem tajemství z Holandska. A Claus musel zemřít, protože to věděl.“
RIC: “ To byla nehoda jak všichni víme. A ten kokain z Holandska…….“
SIMON: “ Mě to jako nehoda vůbec nepřipadala…….“
RIC: “ A jestli s tím chceš seknout tak na to zapomeň a zítra se hlaste cvičení desátníku Simone.“
SIMON: “ Rozkaz veliteli.“
           
Ráno v Mnichově……. Semir byl kanceláři ředitelky školy.
ŘEDITELKA: “

Myslela jsem, že příjde žena.“
SEMIR: “ Slyšel jsem dobře??“
ŘEDITELKA: „

Ano, já myslela, že Semir je ženské jméno.“
SEMIR: “ Tak se zase můžu vrátit na svoje pracoviště.“
ŘEDITELKA: „

Pěkně tento kurz dovedete až do konce.“
SEMIR: “ Ale já nevím nic na téma policie a ženy.“
ŘEDITELKA: „

Vy si nějak poradíte. Ale jistě máte ve svém sboru ženu. Tak vám jistě poradí. A vy musíte vědět jak se jí vede u policie pokud s ní pracujete velmi dlouho.“
SEMIR: “ Tak dobře. Děkuji za radu a dokončím ten kurz.“
ŘEDITELKA: „

Tak to ráda slyším a nemáte zač.“
            Ráno v kasárnách……. Simon byl na cvičení, kde velitelem byl Ric. Ric vystopoval Simona a přiložil mu k hlavě zbraň.
SIMON: “ Vy jste se zbláznil.“
RIC: “ Jenom plním rozkazy.“ Simon srazil velitele Rice na zem. Simon utekl. Ric se probral a rychle utíkal za Simonem. Oba dva doběhl k velké jámě, kde se trochu poprali, kde chtěl Ric shodit Simona do jámy, ale nepovedlo se mu to, protože Simon zranil Rice – postřelil ho do nohy. Simon doběhl k vozovému parku, kde nasedl do armádního automobilu a ujížděl pryč. Ric běžel za Simonem, kde si vypůjčil další armádní automobil a rozjel se za Simonem. Ricovi kapala krev na podlážku u řidiče.
Armádní vozidla jela po B12. Ric vytlačoval Simonovo auto ven ze silnice. Ric do Simona lehce strčil a Simonovo auto dostalo smyk, udělalo pár otoček kolem své osy, Simonovo auto narazilo do krajních svodidel, kde ho ještě do kufru narazil kamion. Simonovo auto explodovalo. Ric rychle odjel pryč.
            Na služebně……. Tom byl nervózní a měl zlé tušení, kde je Simon, který měl přijít na 9:00 na služebnu. Tom přišel k Andree.
ANDREA: “ Něco se děje?“
TOM: “ Měl se tu objevit Simon, ale kde je.“ Přišel Hote.
HOTE: “ nehoda na B12. při nehodě zemřel jeden člověk.“
            Na místě nehody……. Dojeli na místo nehody. Zde už byli kolegové, hasiči hasili pěnou Simonovo auto a kamion, sanitky a lékaři ošetřovali zraněný účastníky nehody. Hote se šel zeptat, co se tu stalo. Tom stál nad mrtvolou desátníka Simona, přišli k němu Hote a Bonrát, když se Tom skláněl nad Simona. Tom si všiml, že Simon má na uniformě stejný znak jako Claus Ekers.
HOTE: “ Podle svědků zde se honili dvě auta. Byli to vojenská auta. Auto mrtvého narazilo do kamionu.“
TOM: “ Dva lidi už zemřeli a my nevíme, proč.“
BONRÁT: “ Také se ozvaly naši technici, že něco našli a posílají to faxem.“
TOM: “ Ať se na to podívají naši technici.“
            Tom zajel do kasáren za plukovníkem, mu oznámit zprávu, že desátník Simon je mrtvý. Všichni vojáci se seřadili do dvouch řad jako ve škole při tělocviku podle velikosti. Hlavně k nim hovořil plukovník, aby pomohli Tomovi s případem. Tom se pak zastavil na technickém v kasárnách, kde ještě byli technici od dálniční policie.
TOM: “ Našli jste něco??“
ADAM: “ Ano, na kamionu jsme našli stopy po heroinu. Vypadá to na Holandský heroin.“
            Tom se šel podívat na pohřeb Clause Ekerse a Simona, kde hlavní řeč vedl sám plukovník. V malé kapičce poblíž kasáren byli příbuzní mrtvých a další jejich kamarádi z kasáren. Tom stál v povzdálí.
            V Hamburku……. Tina pomáhala s případem na hamburské kriminálce, který se týkal krádeží drahých aut. Ale také tu byla, aby trochu urovnala jejich vztahy na oddělení. Jak se mají se mají mezi chovat, spolupráce a tak dále. Hamburští technici spravili letní píchlou pneumatiku a na Octavii ji zase dali zpátky a zimní uklidili na její místo do kufru jako rezervní. Tina stála před kriminálkou a měla pauzu na oběd. Přišli k ní Paul a Heinz.
HEINZ: “ Máš někam namířeno??“
TINA: “ Zatím ne. Ale nějak mám už hlad a tak se půjdu někam najíst.“
PAUL: “ Tak mi tě dovedeme do jedné pěkné restaurace, kde dobře vaří a trochu nás tam znají.“
TINA: “ Ještě jsem vám nepoděkovala za tu zpravenou pneumatiku a za pomoct.“
HEINZ: “ To byla maličkost.“
PAUL: “ Tak jdeme??“
TINA: “ Tak jdeme.“
            Na služebně……. Tom byl u šéfky v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Jak jste daleko??“
TOM: “ Na mrtvém bodě. Dva mrtvý a žádný motiv, proč by mohli zemřít. Technickém v kasárnách jsem se dozvěděl, že našli na kamionu stopy heroinu.“
ŠÉFKA: “ Ten museli převážet z Holandska. Už ho takhle dováželi dlouho. A co kamarádi Ekerse a Simona??“
TOM: “ Všichni mlčí. Je jim úplně jedno, že jejich kamarádi jsou mrtvý a oni noc neřeknou.“
ŠÉFKA: “ A co Copia Honoris??“
TOM: “ Je to sjednocení, které uctívá pouze rozkazy v kasárnách a to co je za branami kasáren je pro špatné.“
ŠÉFKA: “ Tak se mi zdá, že plukovník v tom určitě taky lítá. A jestli jde o pašování heroinu z Holandska do Německa tak Ekers a Simon měli toho dost a chtěli odejít ze spolku.“
TOM: “ Nad tím jsem taky uvažoval. Byl jsem a pohřbu Ekerse a Simona, kde řeč měl plukovník. Trochu mluvil jako kdyby něco podobného zažil na vlastní kůži. A Andrea hledá jeho spis.“
ŠÉFKA: “ Ještě najít toho pravého, kde odstranil Ekerse a Simona.“ Tom vyšel z kanceláře, kde ho potkal Hote.
HOTE: “ Mám něco pro tebe?“
TOM: “ A to je co??“
HOTE: „Technici našli stopy heroinu v tom kamionu.“
TOM: “ Hote, tohle to není pro žádná novinka.“
HOTE: “ Aha…….“
TOM: “ Hote, promiň, ale byl jsem zeptat na technické, kde mi to řekli. A jinak děkuji.“ Odešel do své kanceláře celý zoufalý.
HOTE: “ Co je to s Tomem??“
ANDREA: “ Tomovi hrozně moc chybí Semir s Tinou.“
HOTE: “ Ale i my mu rádi pomůžeme.“
ANDREA: “ Tak mu dej čas.“
            Plukovník a Ric se vraceli autem z pohřbu do kasáren. Ric dělal řidiče.
KLAIN: “ To si nemusel…….“
RIC: “ Co??“
KLAIN: “ Ještě se tam blbě ptej……. Že jsi…….“
RIC: “ Ekers a Simon chtěli odejít ze spolku.“
KLAIN: “ Ale před tím ses měl poradit se mnou.“
RIC: “ Simon by vykecal o heroinu tomu poldovi.“
KLAIN: “ Ten policajt na to příjde.
            V Mnichově……. Semir přednášel před třídou plnou žen. Co měl přichystané tak to jim pověděl a řekl jim také jeho slogan: „Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.“ Studentky také chtěli vědět, jaký je Semirův velký nebezpečný kousek na dálnici. Semir se nadechl a začal vyprávět, co zažil s Tomem a Tinou. Semir při vyprávění vyskočil na stůl a studentky jenom žasly.
            Ráno na služebně……. Tom seděl u šéfky v její kanceláři. Tom měl v ruce informace o plukovníkovi.
ŠÉFKA: “ Tak co máte o plukovníkovi??“
TOM: “ Plukovník Klain měl ženu a dceru. Žena mu zemřela na rakovinu po dvouch letech, když věděla, že její dcera bere heroin. Jeho dcera ve svých 16-ti letech propadla heroinu.“
ŠÉFKA: “ Panebože.“
TOM: “ Plukovník se do sebe uzavřel a měl další problémy s dcerou, která stála pouze o heroin a její otec jí vůbec nezajímal.“
ŠÉFKA: “ Dost smutný příběh.“
TOM: “ To ještě není všechno. Se svoji dcerou ztratil kontakt a uzavíral se ještě více do sebe. Práce u armády mu moc nepomáhala a pořád myslel na ženu a dceru.“
ŠÉFKA: “ Jak to dopadlo s dcerou??“
TOM: “ Dcera ve svých 20-ti letech zemřela na předávkování heroinem na toaletě jednoho baru. Plukovník se zhroutil a chtěl odejít z armády. Ale pár lidí ho přemluvilo, aby zůstal.“
ŠÉFKA: “ Co jenom na to říct.“
TOM: „ Ještě k té organizaci Copia Honoris. Tak tu založil sám plukovník Klain a velitel Ric. Ric pomohl Klainovi se vrátit.“
ŠÉFKA: “ Tak to vypadá, že za tím vším je Ric.“
TOM: “ K tomuto výsledku jsem došel i já.“
ŠÉFKA: “ Objevili něco technici.“
TOM: “ Technici našli stopy na brzdném systému kamionu, který vlastně ještě přidal na nehodě. Ty stopy jsou po malé krabičce, která se záhadně ztratila i záznam o tom, že to udělal Ric.“
ŠÉFKA: “ A kde je ten záznam??“
TOM: “ Od tajemníka Vischolka jsem se dozvěděl, že se kazety na technické oddělení jsou 72 hodin a pak se po těch 72 hodinách přehrávají znova. A 72 hodin ještě neuběhlo.“
ŠÉFKA: “ Nějak moc náhod najednou. Tak to musel být Ric, aby ze sebe svalil podezření.“
           
V kasárnách…… Tom zajel do kasáren, kde se u něho zastavil tajemník Vischolek.
VISCHOLEK: “ Už víte, kdo to udělal??“
TOM: “ Ano, kde najdu velitele Rica.“
VISCHOLEK: “ Najdete ho poblíž technického. Myslím, že tam je i plukovník.“
TOM: “ Díky.“ Odešel na technické, kde se Ric a plukovník povídali.
RIC: “ Musím vám říct, že to byla pěkná řeč.“
KLAIN: “ Děkuji. Těch vijáků je škoda…….“
RIC: “ Já vím…….“
KLAIN: “ Ale jeden blbec je musel odstranit.“
RIC: “ Chtěli…….“
KLAIN: “ A taky věděli o tom heroinu, který si pašoval ty. Chtěl jsem je jenom postrašit a ty…….“
TOM: “ Jako vaše dcera. Proto jste chtěl zabránit těm…….“
KLAIN: “ Proč to sem zatahujete??“
TOM: “ Taky v tom hrál roli heroin.“
RIC: “ Heroin z Holandska.“
KLAIN: “ To byl…….“
RIC: “ Ano.“
KLAIN: “ A co vy vlastně chcete?“
TOM: “ Zatknout vaše pobočníka.“ Ric vzal jeho pravou rukou plukovníka ze zadu kolem jeho krku. Tom vytáhl svoji zbraň a namířil ji na velitele a plukovníka.
RIC: “ Jenom přes moji mrtvolu.“ Odhodil plukovníka na zem. Ric rychle utekl před kasárny, kde nasedl do terénního vozu a ujížděl pryč. Tom pomohl plukovníkovi vstát na nohy a rychle vyběhl za Ricem. Tom nasedl do armádního vozu, když k němu přišel plukovník.
KLAIN: “ Jedu s vámi.“
TOM: “ Ale……. Radši zůstaňte tady.“
KLAIN: “ Když plukovník něco řekne tak to platí.“
TOM: “ Rozkaz plukovníku, nasedat.“ Plukovník nasedl do auta a Tom jel za Ricem. Ric jel po území kasáren. Terén není rovný jako dálnice tak občas auta skákaly na nerovném terénu. Ric začal střílet po plukovníkovi a Tomovi, ty se také bránili střelbou. Jedna kulka zasáhla plukovníka do břicha. Až dojeli k velké propasti, kde Ric najel kládu a jeho terénní vůz se převrátil na bok, během pár vteřin přijel Tom s plukovníkem, který pomohl Ricovi z jeho vozidla. Mezitím plukovním vystoupil z auta a dopotácel se k okraji propasti. Tom Rica připoutal želízky, aby mu nikam neutekl. Plukovník v Tomově nepřítomnosti spadl přes okraj propasti, ale Tom ho zachytil za ruku.
KLAIN: “ Puste mě. Nemá to cenu.“
TOM: “ To chcete zahodit život, že vám zemřel manželka a dcera.“
KLAIN: “ Bude lepší když poslechnete plukovníka.“
TOM: “ Tak neblázněte.“ Plukovník druhou rukou šáhl pro nůž a přeřezal rukáv na své uniformě. Plukovník padal volným pádem do propasti. Tom nemohl uvěřit, co plukovník udělal.      
           
V kasárnách kolegové z dálniční policie si přebrali Rica. Tom stál u Vischolka.
TOM: “ Teď je to ve vašich rukou.“
VISCHOLEK: “ Čekal jsem na to 25 let, ale takhle jsem si to vůbec nepředstavoval. Takhle ne.“ Tom nasedl do svého mercedesu a odjel na služebnu.
            Ve večerních hodinách přijeli součastně komisařové dálniční policie. Každý vystoupil ze svého auta.
SEMIR: “ Jaký to bylo v armádě??“
TOM: “ Velice poučný.“ Přivítal se s Tinou jedním velkým polibkem. Tina držela v ruce pouze jedny desky.
SEMIR: “ Nemáš toho nějak málo?“
TINA: “ Taky jsem se divila. Všechny papíry zůstali v Hamburku.“
TOM: “ Ale můžu vám říct, že jste mi chyběli…….“ Tina se Semirem se zastavili a podívali se na Toma takový divným pohledem.
TINA: “ Až tak??“
TOM: “ No ano. A ještě něco…….“
TOM, TINA, SEMIR: “ Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.“ Společně se tak zasmáli a odešli na služebnu.
Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 85: Věc cti 1/2

14. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Semir se připravoval ve své kanceláři na jednu přednášku na policejní škole v Mnichově. Nahlas si říkal, co bude přednášet. Měl na klid, protože Tom nebyl v kanceláři a pobíhal okolo. Tina se zase připravovala na jednu kriminálku do Hamburku, kde se pokusí Tina vyřešit jeden případ a trochu srovnat kolegy, aby lépe mezi sebou spolupracovali. Tina byla u šéfky, kde dostala plno papírů a dostala nějaké instrukce. Vrchní komisař Tom Kranich zůstal sám na služebně.
Na dálnici A33, kterou projížděli Hote s Bonrátem ve svém Porsche. Dálnice byla velice klidná. Naopak B14 se děli věci. Zde byl hustý, ale plynulí provoz. Po této silnici jel armádní německý konvoj, který se vracel ze cvičení z Holandska. Konvoj složený z malých vojenských aut a jednoho velkého kamionu, který převážel dělo, výbušniny. Tento kamion řídil desátník Claus Ekers. To dělo bylo přivázané na lanech, aby po celé korbě kamionu necestovalo, ale lana byla naříznutá a stačil jeden prudký pohyb a dělo by skončilo v kabině řidiče. Jeden řidič osobního vozidla (Golfu) to nevydržel s nervy a tak začal předjíždět vysokou rychlostí tuto velkou armádní konvoj. Kdyby ještě malou chvilku počkal a tato silnice vede na nájezd dálnice A33. V proti směru zatím nic nejelo.
Semir se intenzivně připravoval na přednášku. Vymyslel si jedno slovní spojení
– Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.
Nervózní řidič stále předjížděl a až se dostal objevil horizont, na který nešlo vidět a za pár vteřin by se mohlo objevit auto. Najednou se objevilo v proti směru vozidlo, nervózní řidič zajel před kamion Clause a prudce zabrzdil. Naříznutá lana se povolila a narazila do kabiny řidiče a celý kamion explodoval. Nervózní řidič to trochu šrejchnul o první vodící vůz, dostal smyk a narazil do krajných svodidel.
Semir si pořád něco broukal k přednášce, když v tom přišel
Tom do kanceláře.
TOM: “ Semire, máme práci.“ Vzal Semira za rukáv a vyvedl ho z kanceláře, společně odjeli na místo nehody.
            Na místě nehody……. Nehoda už byla zajištěna kolegy, sanitkami, hasiči. Všichni tři komisaři, Hote a Bonrát stáli nad mrtvolou desátníka Ekerse.
SEMIR: “ Tak co se tu stalo??“
BONRÁT: “ Jeden z netrpělivých řidičů nevydržel s nervy a začal předjíždět celou kolonu. Řidič Golfu nestačil předjet všechny a z horizontu se objevilo druhé auto, řidič kamionu prudce zabrzdil a explodoval. Řidič Golfu to narazil do krajních svodidel..“
HOTE: “ Tohle potvrzují další členové tohoto konvoje.“
TINA: “ Kam jeli??“
HOTE: “ Jeli ze cvičení z Holandska.“
TOM: “ Jeden se ze cvičení nevrátil.“ Sednul si k tělu, odkryl plachu na těle a na uniformě byl napíchnutý znak jedné skupiny – Copia Honoris.
SEMIR: “ Bude lepší když se naši technici spojí techniky z jejich kasáren. Mají o tom větší páru.
TINA: “ Jak je na tom ten řidič z toho Golfu??“
BONRÁT: “ Podle lékařů na tom nevypadá moc dobře.“
TINA: “ To nemohl počkat ještě pár kilometrů, kde napojuje na dálnici.“
TOM: “ Z B14 si udělal svoji vlastní dálnici.“
           
Na služebně……. Semirova kancelář byla zatemněná zataženými žaluziemi, že nebylo vůbec vidět do kanceláře. Tina si balila papíry do malých přepravních bedýnek do Hamburku. Tom Tině pomáhal s balením. Tina vynesla ze své kanceláře 2 malé přepravní bedýnky.
ANDREA: “ Nemáš toho nějak moc??“
TINA: “ Podle mě až moc. Abych se nevrátila ještě s dvakrát více papíry než teď.“
TOM: “ Ani bych se tomu nedivil.“
ANDREA: “ Co má Semir zalubem.“
TINA: “ To se brzy dozvíš.“ Semir vyšel z kanceláře po několika minutách. Měl na sobě šedý oblek a v ruce měl kufřík. Všichni přítomní vyvalili oči.
SEMIR: “ Co je?? Se vám snad nelíbím??“
ANDREA: “ Moc ti to sekne.“
SEMIR: “ Díky.“
TOM: “ Fešák.“
TINA: “ Budou z tebe úplně paf.“ Tina vzala jednu bednu s papíry.
SEMIR: „Stěhuješ se nové do kanceláře v Hamburku??“
TINA: “ To ne, ale šéfka mi nabalila plno papírů.“ Odešla s bednou ke svému autu. Tom vzal druhou bednu a šel za Tinou. Semir se rozloučil s Andreou a pak odešel za Tinou a Tomem, kteří jsou před služebnou. Tina si uložila bedny do kufru svého auta.
SEMIR: “ Bude se jim můj slogan líbit.“
TOM: “ Tak se pochlub.“
SEMIR: “ Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.“
TINA: “ Krátké a výstižné.“
TOM: “ To je tam vezme u srdce.“
SEMIR: “ Ale nekřikej, že to není pravda. A v tomto případu se vůbec neztratíš.“
TOM: “ O čem to zase mluvíš.“
SEMIR: “ No protože lidi u armády nemají žádný smysl pro humor. To musíš vědět, když jsi byl na vojně.“
TOM: “ Tak trochu se vrátím do mladých let. A my dva odjedete…….“
TINA: “ To chceš říct, že ti bude smutno.“
TOM: “ Ano,…….“
SEMIR: “ Ten týden uteče jako voda.“
TOM: “ Až přijedeš tak mi dej vědět.“
TINA: “ Neboj.“
SEMIR: “ Já ti mám taky dát vědět, jak jsem dojel.“ Tom jenom otočil oči sloup a Semir se smál pod fousy. Semir odložil kufřík na sedadlo spolujezdce v BMW. Tina s Tomem se rozloučili polibkem, pak Tina nasedla do Octavie. BMW odjelo jako první a pak Octavia. Tom zůstal stát sám na parkovišti před služebnou.
            V kasárnách……. Tom zajel do kasáren za plukovníkem Herbertem Klainem. Když Tom přijel na bránu kasáren, kde ho zastavil jeden vojín v uniformě.
TOM: “ Kranich, dálniční policie.“ Ukázal svůj služební průkaz. „Jedu za plukovníkem.“
VOJÍN: “ Ano, vím o vás.“ Začal Tomovi vysvětlovat cestu, jak se dostane za plukovníkem. Vojín to vysvětloval v armádních výrazech, že Tom vůbec nevěděl o, co jde.
TOM: “ Kudy, že mám jet??“
VOJÍN: “ Pojedu s vámi.“
TOM: “ To bude lepší.“ Vojín nasedl do Tomova mercedesu a odjeli pryč. Další vojín pohlídal bránu. Vojín zavezl Toma, kde sídlí tajemník Vischolek, který je tajemník plukovníka Klaina.
Všude vládla armádní disciplína a tak představování bylo salutování a jméno vojáka a vojín představil Toma tajemníkovi. Pak vojín odešel z kanceláře.
VISCHOLEK: “ Plukovník vás očekává.“ Toma zavedl za plukovníkem do jeho kanceláře a pak zase odešel.
KLAIN: “ Tak vás tu pěkně vítám. Je hrozná, co se stalo desátníkovi Clausovi Ekersovi. Byl to dobrý voják.“
TOM: “ Chtěl bych vědět, co je toto.“ Ukázal plukovníkovi znak spolku Copia Honoris.
KLAIN: “ Myslíte toto??“ To samé ukázal Tomovi na své uniformě. „Claus Ekers byl také členem. Budu vám vyprávět jeden příběh.“ Plukovník začal vyprávět příběh, který byl o jednom statečném vojákovi, který chtěl zachránit ze spádu lana, které se mu zařezávalo do jeho dlaně na pravé ruce. Tom poslouchal a ani nedutal. „A to je Copia Honoris.“
TOM: “ O Ekersovi bych se chtěl dozvědět víc.“
KLAIN: “ V tom vám pomůže můj tajemník Vischolek. Ten ví, co kde se šustne.“
TOM: “ To znám. Já se tady obrátím na vašeho tajemníka.“ Tom a plukovník si podali ruce na rozloučenou. „To lano muselo bolet.“ Na plukovníkově pravé ruce měl zahojené staré šrámy.
            Tom a Vischolek odjeli armádním terénním vozem do vojenského prostoru, kde cvičili vojáci.
VISCHOLEK: “ Claus Ekers byl dobrý voják. Byl pro armádu jako stvořený.“
TOM: “ A co kamarádi??“
VISCHOLEK: “ Pár se jich najde. Měl tu pár kamarádů.“
            Když dojeli na místo určení, kde Vischolek vysadil Toma. Tom vešel za železnou bránu, která se skládala z jedné pruhované tyče – červená a bílá barva. Tom šel do hlouby lesa, kde se na jednom místě zastavil, kde bylo plno listí. Tom promluvil silným hlasem, že hledá Ekersovu skupinu.
RIC: “ Tak jste nás našel.“ Všichni vojáci se vynořili ze svých úkrytů. „Někoho snad hledáte??“
TOM: „Ano, někoho, kdo se nejvíc bavil s Ekersem.“ Vojáci si nastoupili do jedné řady jako ve škole při tělocviku na základní škole. Tom si je tak všechny prohlédl a až se zastavil u desátníka Simona. „Že by desátník Simon. Rád bych si s vámi promluvil.“
RIC: “ Dobře. Až skončí cvičení.“
TOM: “ Tak dobře.“ Tom se na chvilku otočil a celá skupina zmizela v lese.
            V pokoji Ekerse a Simona……. Tom zde čekal na desátníka Simona. A tak se Tom vrátil do svých mladých let – našel plynovou masku, kterou si nasadil na obličej a do ruky si vzal kus tyče, hrál si hvězdné války. Do pokoje přišel Simon. Tom ze sebe odložil plynovou masku a tyč.
TOM: “ Promiňte, trochu jsem se nechal unést armádou. Taky jsem u ní dlouho byl.“
SIMON: „A co vy vlastně chcete??“
TOM: “ Musíme si ověřit tu dnešní nehodu.“
SIMON: “ Jak jsem řekl vašim kolegům, že Claus zabrzdil v tu chvíli jak před něj zajelo to auto a pak přišla ta exploze.“
TOM: “ Vycházeli jste spolu dobře??“
SIMON: “ Ano, vycházeli jsme spolu moc dobře. Byli jsme trochu jako bráchové.“
TOM: “ A neměl váš kamarád nějaké nepřátelé.“
SIMON: “ Každej mám někoho za nepřátele, ale neřeknu vám, kdo přesně to byl.“
TOM: “ Taky jste členem spolku Copia Honoris??“
SIMON: “ Ano, zatáhl mě do ní Claus. Ale teď mě omluvte, mám další cvičení.“
TOM: “ Ale zajisté. Zítra ráno v 9:00 se zastavte na okresku. Mám na vás ještě otázky.“
SIMON: “ Tak dobře.“
            Na policejní škole……. Semir hledal svoji učebnu, kde měl přednášet. Tak se zeptal kolemjdoucího.
SEMIR: “ Kde najdu učebnu B86??“
MUŽ: “ Na konci této chodby, dveře vpravo.“
SEMIR: “ Díky.“ Každej šel svoji cestou. Semir vstoupil do učebny. „Promiňte, že jdu pozdě…….“ Pak se Semir podíval na tabuli, kde bylo napsáno téma: „Policie a ženy.“ A podíval se do učebny, kde seděli samé mladé policistky. Semir by se nejraději neviděl.
            Na služebně……. Tom se vrátil z kasáren. Zastavil se u Andrey.
TOM: “ Je něco nového??“
ANDREA: “ Zatím ne. Naši technici pracují s armádními techniky na tom kamionu.“
TOM: “ A máš něco o tom Ekersovi?“
ANDREA: “ Má čistý trestný rejstřík. Vždy chtěl být u armády. Jinak nic zajímavého.“
TOM: “ Zjisti něco o spolku Copia Honoris.“
ANDREA: “ Dobře.“
…..pokráčko bude příště…..

Únos Natálky 2/2

10. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na KTU……. Zde se sešli Tina, Semir a Tom.
HARTMUT: “ Ahoj. Hoří snad, že jste tu všichni jako koni.“
SEMIR: “ Dalo by se to tak říct. Jde o Katrinu.“
HARTMUT: “ Co se stalo??“
TINA: “ Katrina zmizela, jako kdyby se do země propadla.“
HARTMUT: “ Ani bych se nedivil, když dneska ráno měli menší výměnu názoru.“
TOM: “ To si umím představit.“
HARTMUT: “ A kam mohla Katrina jít??“
TINA: “ Myslíme si, že by mohla jet za Markem a Thomasem.“
TOM: “ Markovým snem je, aby se Katrina zase k němu vrátil a aby bylo jako dříve.“
HARTMUT: “ To ať ani nezkouší…….“
Když Katrina dojela do Kolínské staré továrny, kde se ukrývali Thomas s Markem. Katrina seděla v autě a přemýšlela o tom, jestli nedělá nějakou velkou chybu. Po chvilce se Katrině ozval mobil. Na displeji se ukázalo jméno: “ Mark.“
KATRINA: ,,
Ano, Gerkhanová.“
MARK: ,, Lásko, vyjdi do patra.“Katrina vyběhla do patra, kde na ní čekal Mark s vyzdobeným pokojem jako pro nevěstu.
MARK: ,, Tak tě tu vítám.“
KATRINA:,, Kde je moje dcera!!“
MARK: ,, Jen klid. Má se jako v bavlnce je o ní dobře postaráno.“
KATRINA: “ Co tohle to má vůbec znamenat?“
MARK: “ Když mě pustili z vězení tak jsem tě chtěl zase vidět a navíc jsem na tebe pořád myslel.“
KATRINA: “ Ale já ne!!! Já jsem na tebe už dávno zapomněla. A byla velká chyba, že jsem se tě s tebou vůbec seznámila.“
MARK: “ Koukám, že ses nám provdala za nějakého technika od dálniční policie.“
KATRINA: “ Hartmuta do toho vůbec netahej. Je to pouze mezi námi dvěma.“
MARK: “ Ale no tak. Rád bych se seznámil s tvým manželem. Když mám v moci tvoji Natálku…….“
KATRINA: “ To snad neuděláš??“
MARK: “ Vždyť mě znáš. Co si vezmu do hlavy tak to udělám.“
KATRINA: ,,Jestli mu něco uděláš tak si mě nepřej.“
MARK: ,, Ale no tak jenom bych si se sním moc rád poznal.“
KATRINA:,, Hm ukaž mi mojí dceru.“
MARK: ,, Thomasi, pojďˇsem.“ Thomas přišel k nim.
THOMAS: ,,
Co se děje???“
MARK: ,, Tady naše Katrina chce vidět svojí dceru přiveď jí vedu.“
THOMAS: ,, Už pro ni jdu.“ Mark odešel pro Natálku a po chvilce Thomas se vrátil i s malou Natálkou.
THOMAS: ,, Tak tady je.“
KATRINA: ,, Marku, ty jsi řikal, že jí nic není a přitom je zraněná.“
MARK: ,, Pořád tak naivní jako dřív.“
KATRINA:,, Jsi pěkně ubohej.“
MARK: ,, Thomasi, odveď je obě dvě.“
THOMAS: ,, Dobře.“ Thomas tedy odvedl násilím Natálku a Katrinu. Poté se vrátil zpět k Markovi.
MARK: ,,
Postarej se o toho jejího může rád bych se sním setkal.“
THOMAS: ,, No dobře.“
MARK: ,, Její manžel pracuje na technickém oddělení dálniční policie.“
THOMAS: ,, No dobře. U jsem na cestě.“ Thomas tedy nasedl do auta a odjel na technické oddělení.
Na KTU……. Hartmut seděl na židli a myslel na Katrinu a Natálku. Když najednou někdo začal lomcovat s dveřmi.
HARTMUT:
,, Katrino, to jsi ty??“
THOMAS: ,, Ne bohužel.“
HARTMUT: ,,
Kdo jste a co chcete??“
THOMAS: ,, Přišel jsem si pro tebe.“ Hartmut začal šahat po mobilu.
THOMAS: ,, Polož ten mobil dělej a lehněte si na zem dělej.“ Hartmut lehl na zem.
Thomas ho svázal a lehce ho přiotrávil chlorofylem. Poté ho naložil do auta a odjel na tajné místo.
            V úkrytu……. Katrina si hrála s Natálku v jednom pokojíku. Thomas Hartmuta položil do Katrinina pokoje, kde se Hartmut pomaloučku nabíral vědomí. Do pokoje přišel Mark.
MARK: “ Tak vás rád poznávám.“
HARTMUT: “ A můžu vědět s kým mám tu čest??“
MARK: “ Ale ano. Jsem Katrinin bývalí přítel.“
HARTMUT: “ Jo tak to jste vy. Už jsem i vás slyšel.“
MARK: “ To jsem rád.“
HARTMUT: “ A co budete dělat se mnou??“
MARK: “ To se brzy dozvíte.“
HARTMUT: “ Ale chci vidět svoji manželku a dceru.“
MARK: “ Jen se nebojte. Už brzy se s nimi přivítáte.“ Mark a Thomas odešli z pokoje.
        Na služebně…….
ŠÉFKA: “ No a už jste postoupili dále s hledáním Katriny??“
SEMIR: “ Dalo by se říct, že jsme na tom docela bídně.“
TINA: “ Nemáme ani tušení, kde by se mohli ukrývat.“
ŠÉFKA: “ Tak si to shrneme. Mark a Thomas mají vaší sestru Katrinu. Drží proto, že aby se Katrina vrátila zpátky k Markovi.“
TOM: “ Myslíme si, že se Mark bude chtít seznámit s Hartmutem. Mark se bude chtít zbavit Hartmuta, aby si Mark mohl vzít Katrinu za ženu a Natálka půjde s nimi.“
SEMIR: “ Mohli by jsme si vyžádat výpis telefonátů z Katrinina mobilu a nebo kde se Katrina momentálně nachází.“
ŠÉFKA: “ Takže máte další stopy a tak je ověřte.“ Tina, Tom a Semir odešli z šéfčiny kanceláře. Tina zasedla k Anrejinýmu počítači, do počítače zadala Katrinino číslo.
TOM: “ Je nějaký signál??“ Tom šel se podívat přes Tinino rameno.
TINA: “ Samá voda.
Musíme si zažádat o výpis telefonátů.“
SEMIR: “ Doufám, že se někam pak dostaneme.“
TOM: “ Tak mě napadlo. Zkus zadat do počítače Hartmutovo číslo mobilu.“
SEMIR: “ Kam tím míříš??“
TOM: “ Třeba Mark už má Hartmuta v hrsti.“ Tina zadala do počítače Hartmutovo číslo. Přišel se na to podívat i Semir. Na monitoru se objevil signál Hartmutova mobilu, ale…….
TINA: “ Ale ten signál jde z technického.“ Zvětšila místo signálu.
SEMIR: “ Tak máme dvě možnosti.“
TOM: “ Jedna, že Hartmut je na KTU.“
TINA: “ Druhá je, že Hartmuta má Mark s Thomasem. To mi připadá jako rozumnější vysvětlení.“
SEMIR: “ Postaráš se o ten výpis hovorů??“
TINA: “ Jistě.“
            Na KTU……. Tom a Semir dorazili na technické oddělení, ale tam bylo po vymření. Semir a Tom prohlíželi KTU jestli tu někdo není a chtěli vědět, co se tu stalo. Semir a Tom sešli u Hartmutova stolu. Na stole ležel mobil Hartmuta a mobil byl pořád na přímu.
SEMIR: “ Hartmut nikde není.“
TOM: “ Musíme počkat na Tinu, co zjistila. Jestli mají Mark a Thomas Hartmuta…abychom nepřišli pozdě.“
Semir zavolal Tině přes pevnou linku. Vypůjčil jsi Hartmutův telefon. Než se Tina stačila představit jako u každého telefonu Semir jí skočil do řeči.
SEMIR: “ Tak už máš něco??“
TINA: “ Před chvilkou mi přišel výpis hovorů z Katrinina mobilu……. Katrina volala s jedním číslem asi tak 5x za dnešek.“
SEMIR: “ A komu patří??“
TINA: “ Hned ti to řeknu.“ Tina zadala číslo do počítače a vyšlo jí jméno. „To číslo patří jistému Marku Beckerovi a je jeho telefon je pořád přímu.“
SEMIR: “ A kde je teď??“
TINA: “ Vydrž malou chvilku.“ Tina naťukala Markovo číslo na jednu mapu a hned se jí ukázalo místo, kde Markův mobil nachází. „Signál vychází z jedné staré tovární hale v Kolín-Essen.“
SEMIR: “ S Tomem vyrážíme na cestu a…….“ Tina mu skočila do řeči.
TINA: “ Semire, jako vždycky.“ Semir zavěsil telefon a Tina taky.
TOM: “ A kde jsou??“
SEMIR: “ Ve staré tovární hale v Kolín-Essen.“ Komisařové nasedli do BMW a vyrazili na cestu do staré tovární haly.
            Tina se vrátila ze šéfčiny kanceláře, kdy Tina řekla šéfce o stavu vyšetřování. Šla k Andreinýmu stolu a Tina si brala nutné věci sebou, aby mohla vyrazit na cestu za Semirem a Tomem. Tina si všimla, že na monitoru se objevil další mobilní signál. Tina zjistila, že se jedná o Katrinin mobil.
TINA: “ Centrála, Kobře11.“ Ozvala se vysílačka v BMW.
TOM: “ Tino, máš něco
nového??“
TINA: “ Na přímu je Katrinin mobil. A vychází z Kolína-Essen.“
TOM: “ Z tý tovární haly??“
TINA: “ Ano.“
TOM: “ Díky, konec.“ Zavěsil vysílačku. Tina nasedla do auta a rozjela se do tovární haly. Tina si sebou ještě vzala pár kolegů. Katrina měla zapnutý mobil, aby mohla zkontaktovat Semira, ale Semir je už dávno na cestě a o všem ví. Tovární hala v Kolíně-Essen je moc rozlehlá a tak Katrina poslala MMSku Semirovi na jeho mobil, aby ji lépe našel. Semir byl za volantem BMW a tak mobil předal Tomovi, aby vybral MMSku od Katriny. Tom otevřel zprávu přesněji fotku, kde bylo plno budov a pod tím byl text: „Západní sektor továrny.“
TOM: “ Tak Katrinu najdeme v západním sektoru továrny.“
SEMIR: “ Tak to pošli dál.“ Tom vyřídil své manželce, kde Katrinu najdou.
Hartmut měl u sebe malou Natálku a Natálka se moc bála a tak ji Hartmut utěšoval. Tom se Semirem byli na místě a ani nečekali ani nečekali na Tinu, Tom s Semirem vešli do továrny a chovali se jako dvě myšky, rozdělili si cestu.
            Mark a Thomas byli ve svém hlavním stanu, kde měli svůj klid. Semir a Tom tak trochu dělali větší hluk, aby se Mark a Thomas rozdělili.
THOMAS: “ Slyšel jsi to??“
MARK: “ A co???“
THOMAS: “ No ten hluk.“
MARK: “ Tobě snad v tvý makovici straší. Tam jsou jedině myši.“
THOMAS: “ Pro svůj klid se tam půjdu podívat.“
MARK: “ Tak tam ode mě pozdravuj nějakou tu myš.“
THOMAS: “ To bylo velice vtipné.“ Odešel za hlukem. Thomas šel směrem na Semira. Katrina přemýšlela jak se dostane ven z místnosti a vysvobodí Hartmuta a Natálku, ale Hartmut a Natálka byli úplně na opačném konci budov. Mezitím přijela Tina s posilami, pár policistů zůstalo venku. Tina a dva policisté vešli do budovy. Tina šla po schodech do patra okouknout, co tam je. Markovi za chvilku bylo podezřelé, kde je Thomas. Tak se vydal se ho vydal hledat a ozbrojil se. Katrina se dostala ze svého pokoje pomocí malého železného kousku, který strčila do zámku. Katrina byla úplně zmatená, kde Hartmut a Natálka jsou, tak šla podle svého instinktu. Katrina se objevila v hlavním stanu Marka a Thomase. Mark stál za zády Katriny.
MARK: “ Tak sis to rozmyslela??“ Katrina se lekla a otočila se k Markovi.
KATRINA: “ A jakou s čím???“
MARK: “ Že se ke mně vrátíš??“
KATRINA: “ Nikdy!!“ Mark nevydržel se svými nervy a vystřelil po Katrině. Než se Katrina vzpamatovala už
ležela na zemi a na ní Semir. Mark utekl pryč. Tina našla Hartmuta s Natálkou a pomohla jim ven. Semir pomohl Katrině vstát a rychle běžel na pomoct Tomovi. O Katrinu se postaral jeden policista, který šel dovnitř s Tinou do továrny.
Tom už byla zaměstnán přestřelkou s Markem. Semir pomohl s přestřelkou po Markovi. Semir postřelil Marka do ramene a spadl na zem, Tom vykoukl ze svého úkrytu a Tom si myslel, že Semir zabil Marka a byl terčem na Markovu střelbu, Semir běžel za šramotem, který se ozýval, kde omámil Thomase, ale Semir byl rychlejší a vrazil mu ještě jednu, ale ta byla tvrdší a větší, Mark sáhl po zbrani a Tom byl otočený k Markovi zády, protože Tom slyšel Semirův hluk, jak se vracel zpátky. Semir se vracel klidným krokem zpátky za Tomem a Mark ani nestačil vystřelit po Tomovi, protože ho zabila jedna tajemná kulka od jednoho anděla strážného. Strážný anděl – Tina se objevila u mrtvého těla. Semir přiběhl k Tomovi. Tom si uvědomil, jakou udělala velkou chybu. Kolegové odvezli Thomase do vazby a tělo mrtvého Marka odváželi lidi z patologie. Semir se věnoval své sestře, Hartmutovi a Natálce. Tina a Tom stáli u vínové Octavie.
TOM: “ Miláčku, měl bych ti poděkovat za tvoji záchranu……. Jinak by asi bylo po mě…….“
TINA: “ Ještě abys také nadával svému strážnému anděli a poděkování tvůj anděl strážný přijímá.“ Dali si polibek.
TOM: “ Kdybych tě neměli…….“
TINA: “ Tuhle tu větu jsem slyšela tak mockrát……..“ Semir přišel k nim.
SEMIR: “ Co ty náš zachráněnče,……“
TOM: “ Co by mělo být.“
SEMIR: “ Ten tvůj strážný anděl…….“
TOM: “ Co s ním je??“
SEMIR: “ Jenom, že by jsi ho měl opatrovat jako oko v hlavě.“
TOM: “ Semire, tohle to dělám už několik let.“
TINA: “ Případ je uzavřen. Tak to tady můžeme zabalit.“
SEMIR: “ Všichni jsou hotovi. Tak sejdeme na služebně.“
            Technici zajistili poslední stopy a tak všichni už odjížděli na služebnu. Katrina, Hartmut a Natálka odjeli rovnou domů.
Konec!!!

Autorka: Tina11 a Katrina

Povídka č. 84: Únos Natálky 1/2

6. 10. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Jako každé ráno Katrina odvezla svoji dcerku Natálku do školky, která je při cestě do Katrininy práce. Školka byla ve čtvrti Kolín-Koblenz, která je pro tuto rodinu nejblíže.
V úkrytu bandy……. V kolínské staré továrně se ukrývá
banda dealerů.   Jeden muž se kdysi dávno zamlouval do Katriny.
THOMAS: „Tak si představ, že naše milá Katrina Gerkhanová už má manžela a dceru.“
MARK: ,,Fakt?“
THOMAS:,,Jo ty její dceři jsou 3 roky a jmenuje se Natálie.“
MARK:,,Příšerné jméno pro holku.“
THOMAS:,, Jinak už jim chodí do školky a také vím adresu Kranichstrasse 23.“
MARK:,, Mám nápad. Tu jejich holku uneseme.“
THOMAS:,, A jak to chceš udělat?“
MARK:,, Vydám se za rodinného přítele. Když se vydám za jejího otce bude jasný, že Natálka s námi nepůjde.“
THOMAS:,, To je fakt dost praštěný.“
MARK:,, To vyjde jsme tým my to zvládneme.“
THOMAS:,, No dobře.“
MARK:,, A uděláme to rovnou dneska.“ Thomas s Markem se rozjeli do jeslí.
Ve školce……. Malá Natálka si hrála v koutečku když někdo zabouchal na dveře.
Za dveřmi stáli Mark a Thomas. Přišla jim otevřít učitelka školky, která měla nastarost hlídání dětí.
UČITELKA: “ Dobrý den. Co si přejete??“
MARK: “ Já jsem přišel pro Natálku Gerkhanovou.“
UČITELKA: “ A je její maminka o to ví, že jste jsi přišel pro Natálku??“
THOMAS: “ Ano. Chceme trochu pomoct její mamince s hlídáním Natálky.“
UČITELKA: “ Dobře. Dojdu pro Natálku.“ Odešla Natálku obléknout.
THOMAS: “ Nevěřil jsem, že to půjde tak hladce.“
MARK: “ NO vidíš.“ Učitelka přišla s Natálkou k Thomasovi a Markovi.
MARK: “ Natálko, nemusíš se nás bát. My jsme moc dobří kamarádi tvé maminky.“
THOMAS: “ Dneska se budeme o tebe starat a večer uvidíš tvoji maminku.“ Mark vzal Natálku na ruku. Mark a Thomas se rozloučili s učitelkou, odjeli do jejich úkrytu.
Den utekl jako voda. Katrina odjela z práce do školky a že vyzvedne Natálku. Katrina zaparkovala svoje auta na parkoviště před školku. Vystoupila z auta a šla do školky. O Katrinu se postarala ta samá učitelka, která dala malou Natálku Markovi a Thomasovi.
KATRINA: “ Dobrý den. jdu jsi pro Natálku.“
UČITELKA: “ Dobrý den. Ale Natálka už tu není.“
KATRINA: “ Jak to?? A nebyl ji tady vyzvednout můj manžel??“
UČITELKA: “ Právě, že ne. Byli to dva pánové a řikala, že to jsou vaši příbuzný a že se o Natálku postarají.“
KATRINA: “ A jak vypadali??“
UČITELKA: “ Jeden byl moc pohledný, měl hnědé vlasy nakrátko ostříhané, na sobě měl černou koženou bundu a džíny. Ten druhý byl trochu při těle, měl černé vlasy a skoro stejné oblečení jako ten druhý.“
KATRINA: “ Nikdy mě nenapadá, kdo by to mohl být. A Natálka šla s nimi bez keců????“
UČITELKA: “ Ano. Nějak mi připadalo, že Natálka je vůbec neviděla a ani je neznala, ale šla s nimi. I ty chlapy mi připadali moc divní, no prostě se do vaší rodiny nehodili.“
KATRINA: “ No tak to vypadá moc zle!“
UČITELKA: “ Jak to??“
KATRINA: “ Moc vám děkuji za cenné informace. Naschle.“
UČITELKA: “ Naschle.“
            Katrina odešla do svého auta. Cestou ji vrtalo hlavou, kdo by to mohl být. Pak si v autě vzpomněla na popis od učitelky, jak vypadali a napadli ji jedno jména – Mark Becker a Thomas Fischer.
            Na KTU……. Katrina přilítla na KTU. Hartmut opravoval svoji Lucy, hlavu mě v motoru a kapotu měl otevřenou.
KATRINA: “ Miláčku, stala se strašná věc!!“ Jak tohle to Katrina řekla na hlas a takovým více hlasitým tónem, Hartmut zvedl hlavu a bouchnul se do hlavy.
HARTMUT: “ Co se stalo??“
KATRINA: “ Natálku někdo unesl z jeslí.“
HARTMUT: “ Znám jednoho, který by to mohl udělat.“ Řekl to klidným hlasem.
KATRINA: “ Jestli myslíš mého bratra Semira Gerkhana – tak ten to nebyl!!“
HARTMUT: “ A nebo máš snad někoho jiného podezřelého??“ Trochu zahrál na Semira při vyslýchání podezřelých.
KATRINA: “ Učitelka v jeslích mi řekla, že to byli dva chlapy. Jeden byl hezoun a druhý byl při těle. To si hraješ na křížový výslech…….“
HARTMUT: “ No musím to nějak z tebe dostat, když mi to neřekneš hned. Ještě by to mohli být Hote a Bonrát.“ Se trochu pousmál, aby Katrinu trochu uklidnil, že v pořádku. „Nebo to byl ještě někdo jiný – tvůj bývalí,…….“
KATRINA: “ Ano, můj bejvalej!!“
HARTMUT: “ Tak jsme se dostali, kam jsme chtěli. Katrino, Natálka se najde živá, když to povíš Semirovi.“
KATRINA: “ Já mám o strach. A je divný, že šla Natálka s nimi a bez připomínek.“ Se jí udělali skleněný oči. Hartmut Katrinu objal, že bude všechno v pořádku. „Já se o Natálku moc bojím!!“
HARTMUT: “ Neboj se.“ Podal Katrině papíroví kapesník, který ležel u něho na stole, aby si Katrina utřela slzičky. „Semir s Tomem a Tinou ji najdou živou a zdravou. A Natálka si to bude příště pamatovat. Věř svému bratrovi.“
KATRINA: “ Ale půjdeš se mnou.“
HARTMUT: “ Půjdu.“
Na služebně………. Dálniční služebna byla poloprázdná. Tina s Tomem byli na obědě, už pěkně dlouho. Na služebně byl akorát Semir s Andreou. Do Semirovi kanceláře vtrhli Katrina a Hartmut.
SEMIR: “ Ahoj. Něco se snad stalo??“
KATRINA, HARTMUT: “ Ahoj.“
KATRINA: “ Právě, že stalo.“
SEMIR:,, A co se stalo??“ Katrina se rozbrečela. Semir kouknul na Hartmuta.
HARTMUT: ,,Unesli nám Natálku.“
SEMIR: ,,A to mi říkáš jenom tak?? A to Natálka neví , že nemá chodit s cizími lidmi???“
KATRINA: ,, Semire, nerozčiluj se prosím.“
SEMIR: ,, Jak nerozčiluj se?? Co jste to za rodinu, když Natálka může chodit s cizími lidmi, které ani neznala.“
HARTMUT: ,, Semire, to už by stačilo. Udělali jsme chybu.“
KATRINA: ,,
Nech toho, Semire. Každý rodič nemusí být dokonalý…….“ Na služebnu se vrátili Tina s Tomem
TOM, TINA: ,, Ahoj.“
KATRINA: ,,Ahoj.“
TOM: ,, Co vy dva tady??“
KATRINA:,, To by jsi chtěl vědět, co??“
HARTMUT: ,, Někdo nám unesl Natálku.“
TINA:,, Co??“
TOM : ,,Neboj mi Natálku najdeme živou.“ Semir se naštval a k nim otočil zády, opřel se o parapet u okna.
TINA: ,,A víš, kdo by Natálku mohl unést??“
KATRINA: ,, Když jsem se učitelky ptala, kdo pro Natálku byl, tak mi učitelka říkala, že to byli dva chlapy – jeden byl 176 vysoký černý vlasy na krátko ostříhaný a měl na sobě černou budu a ten druhý byl 185 vysoký a byl při těle.“
TOM: “ A nechce se vám někdo pomstít???“
HARTMUT: “ Já o ničem takovém nevím. Nikdo mě nenapadá. Katrino, ty jsi mluvila o nějakém tvém bývalém příteli.“
KATRINA: “ Dalo by se říct, že by jsem mohla mít typ.“
TINA: “ A jméno?“
KATRINA: “ Mark Becker a Thomas Fischer. Mark a Thomas jsou nejlepší přáteli už dětství. Všechno museli dělat společně – byli jako dva bráchové.“ Tina si sedla ze Semirův počítač a do počítala napsala jméno „Mark Becker“ a vylezlo ji zajímavosti. Toma nakukoval přes Tinino rameno.
HARTMUT: “ A jak ses s nima seznámila??“
KATRINA: “ Mark a Thomas byli na delší dovolené v Turecku. Přesněji byli zde na školení, který asi trvalo kolem 5 měsíců…….“
HARTMUT: “ Zbytek si můžeš nechat pro sebe.“
KATRINA: “ Jednoho se vypařili jako pár nad hrncem. A už jsem o nich neslyšela.“
TINA: “ Becker s Fischerem
spolu seděli za mřížemi za vytunelování banky a krádeže aut.“
TOM: “ Katrino, to jsi věděla, že se Fischer měl sestru Heike.“
KATRINA: “ Ano.“
TOM: “ Fischerovu sestru Heike zastřelili, protože Heike dlužila peníze za 3 zničená auta, která patřila odběratelské bandě, se kterou obchodovali Becker a Fischer.“
HARTMUT: “ Pro dnešek to stačilo.“
TINA: “ Natálka se najde…….“
KATRINA: “ Já vím…….“ A odešla z kanceláře jako tělo bez duše. Hartmut řekl tichým hlasem.
HARTMUT: “ Promluvte Semirovi do duše, aby se trochu vzpamatoval.“
TOM: “ Pokusíme se.“ Hartmut odešel za Katrinou, která už čekala před služebnou.
SEMIR: “ Na něco jsem vzpomněl. Dávný případ se stal před několika lety jedné…….“ Otočil se k nim.
TOM: “ Tak to snad nemusíš vytahovat na povrch…….“ A zavřel dveře do kanceláře.
TINA: “ Takhle by se zachoval asi každá matka…….“
SEMIR: “ Ale dítěti se vysvětluje, že nemá chodit s cizím!!“
TINA: “ To je sice pravda. Dospělí dítě to pochopí, ale malému dítěti to pořádně nevysvětlíš!!! Malý dítě se rychleji zvyklá než staří, protože malý dítě má málo rozumu. A myslím si, kdyby se něco podobného stalo Adelině a nebo Michalovi choval by ses úplně jako Katrina…….“ Odešla z kanceláře.
TOM: “ Tady to bude ještě zajímavý.“
SEMIR: “ No koukám, že jsem si to pěkně zavařil??“
TOM: “ No to jo. Máš co napravovat – Katrinu s Tinou…….“
SEMIR: “ Na ten případ se podíváme, ale nejdřív si jdu smazat černý puntík.“ Tom a Semir se na sebe pousmáli. Semir odešel za Tinou se omluvit.
V úkrytu bandy……. Mark s Thomasem věznili Natálku v malé místnosti, která se podobala malé komůrce. Mark s Thomasem seděli vedle v obývacím pokoji.
MARK: ,, Tak co máš dál v plánu??“
THOMAS: ,, Já nevím, ale už mě ten pláč štve.“
MARK : ,, Plán je asi takový. Musíme Katrinu vlákat do našeho úkrytu, protože tu držíme jejich Natálii. Opravdu hrozný jméno.“
THOMAS: ,,To není špatný nápad.“
Ráno u Katriny a Hartmuta……. Katrina pořád – od rána do večera. Když na chvilčinku usnula, tak jí Hartmut probudil malým polibkem.
HARTMUT : ,, Miláčku, musíme vstávat.“                                              
KATRINA: „Já dneska zůstanu doma, kdybych byla doma pořád, tak by se to nemuselo stát!!“
HARTMUT: „Sakra přestaň!! Kdo to má pořád tady poslouchat!! Není to tvojí vinou nebo se chceš pořád užírat??“
KATRINA: “ Ale takhle by hysterčila každá matka, kdyby jí unesli dítě. A je to prostě moje vina.“
HARTMUT: “ No to je nejlepší. Katrino, tak už konečně pochop, že za nic nemůžeš. I takhle moc
nehysterčila ani Tina.“
KATRINA: “ To se divím.“
HARTMUT: “ Dalo by se říct, že Tina mám více rozumu než ty. Je fakt, že taky byla z toho celá špatná, ale Martin se našel v pořádku.“
KATRINA: “ Ty si snad myslíš, že nejsem v pořádku?? Že snad potřebuji papíry na hlavu??“
HARTMUT: “ Tahle jsem to zase nemyslel, ale chtěla jsem tím říct, že Tina věřila to, že Martin se najde živí a zdraví. A Katrina tady musí probrečet celý večer.“
KATRINA: “ Ale Mark je všeho schopný…….“
HARTMUT: “ To Tomova bejvalka taky.“
KATRINA: “ Já už chci mít Natálku u sebe.“
            Hartmut se zvedl z postele, odešel do kuchyně, aby nemusel poslouchat ty Katriny řeči kolem Natálky. Hartmut se s Katrinou ani nerozloučil a odjel do práce. Katrina pak vstala a šla si udělat snídani. U snídaně držela Natálčiny oblečení, který jí připomínali Natálku. Najednou se Katrině ozval mobil
a na displeji se jí objevilo neznámé číslo.
KATRINA:,, Prosím?“
MARK: ,, Ahoj moje milá.“
Katrina chvilku přemýšlela, kdo to je, ale pak jí to došlo.
KATRINA: ,, Co chceš, co po mě pořád chceš??“
MARK:,, Abys si přijela pro tu tvojí dceru víme. Jestli ji chceš ještě vidět živou a zdravou.“
KATRINA: ,, Co no dobře hned tam přijedu.“
MARK: „Budu tě čekat v našem úkrytu ve staré továrně v Kolíně-Koblenz.“ Katrina na nic nečekala a okamžitě odjela za Natálkou.
            Na služebně……. Už se pomaloučku blížila polední pauza. K Semirovi do kanceláře přišel Tom.
TOM: “ Už jsi byl konečně u Katriny?“
SEMIR: “ Jsem tam na cestě. Myslel jsem si, že tam zajdu až bude polední přestávka.“
TOM: “ Už je docela nejvyšší čas.“ Mezi dveřmi do Semirovi a Tomovi kanceláře se zastavila Tina.
SEMIR: “ To je nápad.“
TINA: “ Jakej??“
SEMIR: “ Nechceš jít se mnou za Katrinou?? Že by jsi mohla tak trochu…….“
TINA: “ No to bych mohla, ale snad jedeš za Katrinou kvůli jiné věci.“
SEMIR: “ Katrině se omluvím, ale chci…….“
TOM: “ Nějak vysvětli, že se nemusí bát o Natálku.“ Šel k Tině. „Ty jsi na to úplný expert.“
SEMIR: “ Tom má naprostou pravdu. Tak tu pěkně pohlídej služebnu…….“
TOM: “ Aby ji neodnesli mafiáni nebo marťani?“ Tina se usmála a pomaloučku šla před služebnu.
V BMW…….
SEMIR: “ Docela mě ještě mrzí ten včerejšek, jak jsem…….“
TINA: “ To je dobrý. Včera mě ještě naštvala naše tetička z Berlína.“
SEMIR: “ Už zase.“
TINA: “ Ten celý měsíc bylo úplně normální, ale když rodiči vrátili tak…….“
SEMIR: “ Tak radši zapomeneme na včerejšek.“
TINA: “ Dobrej nápad.“
        Před domkem Katriny a Hartmuta……. Semir vytáhl z kapsy klíče od bytu. Tina se podívala na Semira takovým blbým pohledem.
SEMIR: “ Co se tak divíš. Katrina mi dala klíče od jejich domu.“
TINA: “ Ještě, že nemáš klíče od našeho baráku. To by jsi byl u nás pečenej vařenej.“
SEMIR: “ Hlavně na tvém dobrém kafi.“
TINA: “ Tak tudy vítr vane…….“
            Semir odemkl hlavní domovní dveře a vešli do baráčku. Tina se Semirem prošli celý baráček a hledali Katrinu, ale Katrina nikde není.
Tina a Semir se sešli v kuchyni. A na stole v kuchyni leželi Natálčiny věci.
SEMIR: “ Tady mi něco nehraje, ale to až moc.“
TINA: “ Auto Katriny je pryč, takže s ním někam jela.“
SEMIR: “ Domovní dveře byli zamčené, jako kdyby odcházela do práce.“
TINA: “ Vypadá to jako, kdyby se Katrině ozval Mark s Thomasem. Katrina jela za nimi.“
SEMIR: “ A nebo Katrina odejela za kamarádkou, protože Katrina s Hartmutem se mohli pohádat.“
TINA: “ Taky vysvětlení, ale proč by zase leželi na stole Natálčiny věci??“ Semir se podíval na stůl.
SEMIR: “ Tak tu je jediná varianta. Má jí Mark s Thomasem.“
TINA: “ Hartmut by měl něco vědět.“
SEMIR: “ Tak ať za námi přijede i Tom.“ Tina mezitím zavolala Tomovi. Tina s Semirem nasedli do BMW odejeli na KTU.
…..Pokráčko bude příště……

Vysoké napětí 2/2

12. 9. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na energetických závodech……. Tiny a Semire se ujal ředitel energetiky Patrik Solms.
SOLMS: “ A proč jste vlastně přišli???“
SEMIR: “ Pustili jsme se do smrti vašeho zaměstnance Stratmanna.“
SOLMS: “ Už chápu. Vy si myslíte, že ta jeho nehoda na dálnici byla vražda??“
TINA: “ Ano. A potřebujeme rozluštit jednu zkratku.“
SOLMS: “ A jakou??“
SEMIR: “ VW24.“
SOLMS: “ Ale to je část v Düsseldorfu. Ukážu vám to na mapě, jak vypadá VW24.“
            Zavedl je nástěnné mapě celého Kolína. Byla to energetická síť celého Kolína nad Rýnem. Ukázal jim malý čtvereček VW24 a označil ji červenou fixou.
TINA: “ A co se stane, když se v tom to prostoru vypadne elektrika??“
SOLMS: “ Nemusí zrovna vypadnout, zde…….“
SEMIR: “ Ale třeba na jiném konci Kolína??“
SOLMS: “ Ano.“
            Tina se Semirem šli k BMW z energetických závodů.
TINA: “ Teď akorát zjistit, co nebo kdo je Marek.“
SEMIR: “ To dáme za úkol Andree.“
TINA: “ A ještě jejich důvod, proč Stratmann zemřel.“
SEMIR: “ A co mají za lubem.“ Nasedli do BMW a odejeli na služebnu.
Mezi tím……. Bachman se vrátil za Tomem do sklepa.
BACHMAN: ,, Už vám to došlo, pane Kranichu???“
TOM: ,, A co by mi mělo dojít?“
BACHMAN: ,, No jestli nechcete, aby vaše kamarádka byla mrtvá tak mi řekněte, co vám řekl Stratmann na té dálnici.“
TOM: ,, Kdo by mi měl co říkat??“
BACHMAN: ,,Ale tak dost řekni mi, co ti řekl nebo. Markusi, přiveď našeho dalšího obyvatele vili.“
MARKUS: “ Jistě.“ Během pěti minut přišel Markus s Katrinou do sklepa. Markus na Katrinu namířil zbraň.
BACHMAN: “ Stratmann ti řekl jednu zkratku, kterou bych chtěl vědět, když mi to neřekneš tak tvoje kámoška bude mrtvá.“ Markus pomaloučku mačkal kohoutek u zbraně a Katrina raději zavřela oči. Tom jenom sledoval Markuse a jeho prst.
TOM: “ Tak dobře řeknu vám to.“ Jak Tom vyslovil tuto větu, Katrina si napůl odechla.
BACHMAN: “ A to je co.“
TOM: “ VW24 Marek.“ Markus sundal prst z kohoutku zbraně a odložil.
BACHMAN: “ Děkuji za odpověď. To jsem chtěl slyšet.“ Bachman odešel s Markusem pryč ze sklepa.
KATRINA: “ Máš nápad, jak se odtud dostaneme a ještě, co s tím já společného.“
TOM: “ Mě se neptej, proč tě vzali sebou. Ale jde tu o něco moc velkého.“
KATRINA: “ Doufám, že není Semir s Tinou…….“ Tom raději na tuto větu neodpovídal. A v kapse své vesty našel sirky. Postupně zapaloval jednu sirku za druhou a tím přepaloval lana na svých rukách. Když si přepálil lana na rukách, pomohl Katrině z lan.
KATRINA: “ A co teď??“
TOM: “ Dobrá otázka.“ Uviděl u zdi autogen. Do ruky si vzal hadici odkud půjde plamen, se kterým přepálil železné tyče na okně. Katrina škrtla poslední sirku a zapálila hadici, odkud vyšel plamen a Tom se pustil do díla. Katrina ustoupila dále.
            Na služebně……. Tina, Semir, Andrea a šéfka si pořád lámali hlavu, co nebo kdo by mohl být Marek.
ANDREA: “ Se jménem Marek žije v Düssledorfu kolem 20 000 lidí.“
SEMIR: “ Tak to musíme to zkoušet dál.“
ŠÉFKA: “ Ale už jsme všechno zkusili.“
TINA: “ Ten Stratmann měl v autě bibli.“
SEMIR: “ A co s tím má společného bible.“
TINA: “ Andreo, najdi všechny kostely v Düsseldorfu. A jedem se bude jmenovat Marek.“
SEMIR: “ A my se tam pojedeme podívat. A ovšem nás informujte.“
ANDREA: “ Jistě.“
            Tina a Semir odešli ze služebny a rozjeli se do Düsseldorfu. Tom s Katrinou prolezli malým oknem ve sklepě. Nejdříve Tom okoukl jak to vypadá na „svobodě“, tak pomohl Katrině ven ze sklepa. Ale blízko vili se pohybovala osoba, a tak se Tom s Katrinou rychle schovali do auta a v autě se schovávali, aby je nenašla osoba na dvorku před vilou. Tom si sedl na místo řidiče. Nastartoval a rychle odjel pryč od vili, ale za nimi už byli členové bandy. Členové bandy začali střílet po Katrině a Tomovi, ale oni se nemají čím se bránit. Spolujezdec z auta prostřelil pneumatiky Tomovi, ale už nezvládl řízení a vůz s Tomem a Katrinou se převrátilo a střechu je ještě malou chvilku jeli po střeše po trávníku až se zastavili o strom. Členové bandy sebrali Katrinu s Tomem a odvezli do vili do sklepa.
            U transformátoru byl Bachman a další jeho členové bandy. Transformátor ležel blízko kostela sv. Marka. Jeden bandy vzal motorovou pilu a přeřízl elektrické vedení v transformátoru a půlka Kolína se objevila potmě. Tina a Semir jeli v BMW a Andrea se jim ozvala přes vysílačku.
TINA: “ Tak co máš??“
ANDREA: “ Měli jste pravdu. V Düsseldorfu se nacházejí 4 kostely a jeden se jmenuje sv. Marka. A najdete ho na Meibachstrasse.“
TINA: “ Díky.“   Zavěsila vysílačku.
SEMIR: “ Tak je skoro máme.“
            BMW s modrým majáčkem dorazilo k transformátoru. Ale Bachman a Markus byli dávno pryč v bance pro peníze, do banky pod kostelem vedla tajná chodba. A druhým koncem vyšli Bachman a Markus. Tina se Semirem se postarali o hlídacího člena Bachmana a Markuse. Semir si ho vzal do parády. Tina se šla podívat za Markusem a Bachmanem.
SEMIR: “ Kde schováváte naše přátelé.“
GANGSTER: “ Já nevim, o co vám jde.“
SEMIR: Jednu vlepil gangsterovi. „Tak řekneš, kde jsou??“
GANGSTER: “ Jsou v jedné vile.“
SEMIR: “ A ta vila je kde??“
GANGSTER: “ V Düsseldorfu.“
SEMIR: “ Díky za spolupráci.“ A ještě jednu mu vlepil až gangster z toho omdlel. Mezitím se vrátila Tina.
TINA: “ Jejich zkratka vede do banky, kde si určitě vzali pěknou tučnou částku.“
SEMIR: “ A my se pojedem podíval do vili.“
            Tina se Semirem se rozjeli do vili, kde ukrývají Katrinu a Toma. Katrina s Tomem jsou každý zvlášť spoután pouty.
KATRINA: “ Co vymyslíš něco jiného pro příště??“
TOM: “ Všechny nápady se mi vykouřili z hlavy.“
Než do vili přijeli Tina se Semirem tak do sklepa za Katrinou a Tomem se vrátili Bachman a Markus.
BACHMAN: ,,Jdeme!!“
KATRINA: ,, To bylo jako na mě??“
BACHMAN: ,, Správně si to pochopila. Holčička pochopila.“
TOM: ,, Nechte mi jí tady.“
BACHMAN: ,, Ale kdopak se nám to tu ozývá, pane vrchní komisaři Kranichu. Ještě řekněte, že to je vaše manželka.“
KATRINA: ,, Nechte mě. Já chci být tady. Prosím!!!“
Katrina měla ruce svázaný s lany a Bachman s lanem cuknul a Katrina spadla na zem
KATRINA: ,, AU.“
BACHMAN:,, To bylo napomenutí jdeme Markusi odved
Katrinu do jiného pokoje.“
Markus tedy odvedl Katrinu do jiného pokoje .
TOM: ,, Kam jste odvedli Katrinu??“
BACHMAN: ,,Tady se někdo moc vyptává, pane Kranichu.“
TOM: ,, Ne jenom chci vědět, co jste udělali s mojí kamarádkou.“
BACHMAN: ,, O pár minut může být mrtvá.“
TOM: ,, Bachmane, tohle vám neprojde!!!“
BACHMAN: „Hmmmmmmmmmmmm.“ Odešel za Markusem a Katrinou do pokoje.
           
Mezitím přijelo stříbrné BMW. Tina se Semirem uslyšeli hlasy, které vedly ze sklepa. Markus a Tom se spolu bavili, co se stalo Katrině. Tina a Semir jenom viděli ve sklepním okně, jak
Markus střílí na Toma, který padá k zemi. Obou dvoum se v hlavě honili ty nejhezčí vzpomínky na Toma a Semirovi se ještě do toho zapletli vzpomínky na Katrinu.
SEMIR: “ Postarej se o svého milovaného manžela a já se postarám o svoji milovanou sestru.“
TINA: “ To mi bylo hned jasný.“
            Tina se Semirem ozbrojeně vešli do vili. Semir vyběhl až do prvního patra a prohledával pokoje. Tina se šla podívat do sklepa. Tina vešla do otevřených dveří, kde až v zadní části sklepní místnosti ležel Tom. Tina k němu přiběhla. A klekla si na kolena k Tomovi.
TINA: “ Tome,…….“ Tom si spokojeně ležel na zemi. Tině se udělali skleněné oči a dala malý polibek Tomovi. Semir mezitím hledal Katrinu po pokojích, ale marně. Semir pomaloučku prošel všechny pokoje a jednotlivé patra, ale Katrina nebyla vůbec k nalezení. Semir došel až na půdu vili, kterou pomaloučku prochází. Když dala Tina Tomovi polibek se vzpamatoval a začali si dávat jeden polibek za druhý až přešlo k velkému milování, Tom se pomaloučku zvedal ze země při tom velkém milování. Tina objala Toma kolem krku. Semir se ještě trochu popral s Markusem, až Markus omdlený spadnul na zem. Katrina byla přivázána lanem ke sloupu. Katrina měla u sebe malou bombu, která potichu tikala a už jenom zbývalo něco málo přes jednu minutu.
SEMIR: “ Katrino,…….“
KATRINA: “ Semire, tady jsem.“
Semir našel Katrinu.
SEMIR: “ Jsi v pořádku???“
KATRINA: “ Jo, ale nejdřív mě zbav téhle malé bomby.“
SEMIR: “ A můžu se zeptat, jak ji zneškodním??“
KATRINA: “ Stačí když zmáčkneš ten červený čudlík.“ Semir poslech Katrinu, zmáčkl červený čudlík a čísla na bombě se zastavila. Pak Semir Katrinu vysvobodil z lan. “ Ale jsem moc ráda, že tě vidím.“
SEMIR: “ To já taky.“ A Katrina odešli do přízemí. Tina s Tomem byli pořád ve sklepě.
TOM: “ Já jsem myslel, že ty a Semir jste……..“
TINA: “ Já zase myslela, že ty…….“
TOM: “ Pomůžeš mi??“ Ukázal Tině ruce se železnými pouty.
TINA: “ Moc ráda.“ Tina vzala klíče od pout a vysvobodila Toma. Tom si rozepnul vestu, vyndal železnou destičku, kde byla kulka, která měla patřit Tomovi.
TOM: “ Tak tohle mělo patřit mě.“ Tina vstala ze země a pomohla Tomovi vstát ze země. Oba se objali kvůli velkému setkání a dali si ještě jeden velikánský polibek.
TOM: “ Ty jsi můj anděl strážný, ale to myslím opravdu upřímně.“
TINA: “ To vím, ale ty jsi taky můj anděl strážný.“
TOM: “ My se navzájem hlídáme. Nechtěl bych tě nikdy ztratit a moc, moc tě miluji.“
TINA: “ Taky tě nechci ztratit. Miluji tě strašně moc.“Dali si ještě jeden velký polibek a pak spolu odešli do obýváku za Katrinou a Semirem.
KATRINA: “ Tak jsme se tu šťastně sešli.“
TINA: “ Teď akorát najít Bachmana a jeho peníze.“
SEMIR: “ Markus je tady…….“
TOM: “ Aspoň by mohl říct, kde je.“ Ukázal jim jednu součástku z malého motorového letadla.
SEMIR: “ Tak já pro něho dojdu.“ Semir s Tomem zašli pro Markuse na půdu. Pomalu ho snesli do obýváku, posadilo ho na židli a připoutali ho ke židli želízky. Tina přinesla kýbl studené vody. Tina předala kýbl Semirovi, Semir vylil celý kýbl na Markuse, Markus se hned probral. Markus uviděl všechny 4 lidi na živu.
MARKUS: “ To je snad sen!!“
SEMIR: “ Bohužel není.“
TOM: “ Chtěli by jsme slyšet jednu věc.“
MARKUS: “ A jakou??“
TINA: “ Chtěli by jsme vědět na jakém letišti je váš velký šéf.“
MARKUS: “ Stejnak už bude dávno pryč i s penězi. A jak víte, že…….“
SEMIR: “ Jak to víte???“ Ukázal mu součástku z letadla.
MARKUS: “ Tak dobře. Bachman je na malém sportovním letišti v Dortmundu.“
TOM: “ Děkujeme za informaci.“ Komisaři byli u BMW a dohnala je Katrina.
KATRINA: “ A co mám dělat já??“
SEMIR: “ Můžeš tu počkat na kolegy.“
KATRINA: “ Dobře.“ BMW vyrazilo
na sportovní letiště do Dortmundu. Na letišti v Dortmundu Bachman a jeho banda si dávali peníze do vrtulníku, když v tom přijela dálniční policie. Bachman a jeho kumpáni začali hned střílet. Dálniční policie se začala bránil střelbou a schovávala se za jedním žlutým s černými pruhy letištním autem. Bachman a s jeho kumpány stáli u modrých železných sudů s explodující látkou. Dálniční policie se zaměřila na sudy, aby explodovali a měli menší práci. Sudy explodovali a pár kumpánů skončilo v plamenech, ale Bachman utekl pryč i s pěněny, nasedl do vrtulníku, ale moc daleko odletěl, protože do jeho vrtulníku vletěl explodující sud, který přeletěl střechu nízkého baráku a přistál na vrtulníku, který explodoval. Dálniční policie měla o práci méně. Po chvilce přijeli kolegové a hasiči. Hasiči se postarali do velký oheň. Katrina objala svého milovaného brášku.
KATRINA: “ Tak pojedeme na naši společnou rozdělanou dovolenou?“
SEMIR: “ To co nejrychleji.“
            U jezera……. Rekreanti dorazilo na svoje místečko, kde načali svoji dovelenou a kde to také pěkně ukončí. Na jejich dovolenou se vybralo pěkné počasí – pořád se jim svítilo sluníčko a dovolenou si pořádně užili jak nejvíc mohli.
Konec.

Autorky: Tina11 a Katrina

Povídka č. 83: Vysoké napětí 1/2

7. 9. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tom, Tina, Katrina se Semirem se připravovali na dovolenou.
TOM: ,, Myslím, že neumím chytat ryby??“
Vyndal prut z kýble na vodu. A jak se rozmávl praštil okno se žaluziemi. Zatím Katrina s Tinou chystají věci do karavanu. Poté se šli rozloučit s kolegy a odjeli všichni 4 k jezeru na víkend .
U jezera……. Tina, Tom, Katrina se Semirem přijeli k jezeru, kde si vybalili věci z karavanu. Semir zatím postavil skládací stoleček a židličky.
TOM: Máš tu chladící tašku??“
KATRINA: ,, Já jsem na ní zapomněla.“
TINA: “ Ještě, že tu máte mě.“
SEMIR: ,, Ty jsi chtěla nechat doma dobrý bramborový salát od moji manželky.“
Mezitím na služebně…… Andrea, šéfka, Hote a Bonrát se sešli u Andrey, když v tom zazvonil na stole pevný telefon.
ANDREA: ,, Schäferová, prosím.“
BAUER: ,, Je tam pan kolega Kranich??“
ANDREA:,, Ne, bohužel. Pan Kranich odjel na dovolenou.“ A Andrea mu řekla, kde jsou naši čtyři dovolenkáři.
V ukrytu bandy…….
TOBIAS: ,, Tak co ?
BAUER: ,,Náš milí kolega Kranich si odjel na dovolenou se svými kolegy a vím kde.“
TOBIAS: ,, Jedem tam.“
U jezera…….
SEMIR:,, My s Tinou skočíme pro to dříví…….“
TOM:,, Ne, ne budem losovat.“ Tom vytáhl sirky a zlomil je tak, aby jedna byla delší a druhá menší.
Semir si vybral tu nejkratší sirku. Tina se Semirem odešli do lesa pro dříví. Tom s Katrinou zůstali u jezera.
KATRINA:,, Myslíš, že něco chytneš??“
TOM: ,, Musím jinak nebudeme mít večeři k tomu bramborovému salátu.“
Najednou Tomovi začne brát.
TOM: ,, Už mi bere, Katrino. Vezmi kameru ať mi Hote věří.“
KATRINA: „Jasně.“
Katrina vzala kameru a natočila pěkně rybičku a udělala k tomu ještě menší kecy.
TOM: ,, To je pěkně dlouhá.“
            Tina stála na lesní cestě a udělala hromádku dříví nad dnešní večer na ohýnek. Přišel Semir s dalšími kusy dříví.
TINA: “ To by mohlo už stačit.“
SEMIR: “ Jsem stejného názoru.“
            Tina a Semir si rozdělili ležící dříví na lesní cestě a pomaloučku šli po cestičce, která vedla k jejich karavanu. Najednou se ozval rachot brzd.
KATRINA:,, My někoho čekáme??“
TOM:,,Jedině by mohla přijet Andrea.“
TOBIAS: ,, Hezký odpoledne, pane Kranichu.“ A vystřelil. A tuto ránu uslyšeli i Tina se Semirem.
SEMIR:,,Tom si snad musel vzít dynamit na ty ryby.“
TINA:,, Asi jo.“ Semir s Tinou zahodili dříví, který nesli v ruce a rychle běželi za ke karavanu.
Bauer je viděl a hned po nich začal střílet.
BAUER: ,,Ještě jsou tady dva.“ Bauer utíkal za Tinou a Semirem a Tobias se postaral o Katrinu a Toma. Semir s Tinou doběhli ke skále kde jim nezbývalo než jenom skočit.
SEMIR: „Tino, musíme skočit nic. Jiného nám nezbývá.“ Tina se tak podívala domů ze skály.
TINA: „Je to teda sešup dolů.“
SEMIR: “ Ale nic jiného nám nezbývá a nebo chceš, aby…….“
TINA: “ Tak se jdeme smočit.“
SEMIR: “ To je rozumnej nápad.“ Oba společně skočili ze skály do vody. Tobias přiběhl na jejich místo a párkrát vystřelil do vody, aby se jich zbavil. Tyto rány slyšeli i Tom s Katrinou, kteří už byli v autě svázaní lany a přes hlavu měli černé látkové pytle a byli otevřené dveře od auta. Tobias se podíval do vody, když nikoho neviděl tak odešel za Bauerem a odejeli do úkrytu. Jako první se vynořil Semir.
SEMIR: “ Tino,……. Tino,…….“ Tina se vynořila z vody o kousek dál od Semira.
TINA: “ Tady jsem.“
SEMIR: “ Jsi v pořádku??“
TINA: “ Semire, úplně naprostém.“ Doplavali na písečný břeh, kde si na chvilku sedli a odpočinuli si.
SEMIR: “ Tino, klobouk dolů.“
TINA: “ Semire, co zase máš.“
SEMIR: “ Na to, že jsi měla na hoře poznámky tak jsi to zvládla dobře.“
TINA: “ Dalo by se říct, že mě nic nejiného nezbývalo a uznej po dlouhé dovolené to šlo.“ Zvedla se z písku.
SEMIR: “ Já už raději mlčím.“
            Tina se Semirem odešli ke karavanu. Tina se Semirem si prohlíželi místo.
SEMIR: “ No z pečené rybičky s bramborovým salátkem nic nebude…….“
TINA: “ Jen si nech zajít chuť. Teď tu máme jiný problém – najít Toma s Karinou.“
SEMIR: “ Nějak se musíme dostat na služebnu.“
TINA: Vytáhla svůj mobil z kapsy své bundy. Mobil byl úplně zničený a tekla z něho voda. “ Ale můj mobil je mimo provoz. Budeme se muset projít.“
SEMIR: “ I můj mobil je mimo.“ Vytáhl svůj mobil z kapsy. Byl úplně stejně jako Tinin mobil. Tina šla do karavanu. “ Chceš tam snad najít odpověď.“
TINA: “ Ale mám něco lepšího.“ Zastavila se uprostřed dveří a Semirovi ukázala Katrin mobil, který byl na nabíječce. „Můžeš poděkovat Katrině.“ Zavolala na služebnu a řekla, co se vlastně stalo. Během hodiny přijeli kolegové i s věcmi pro Tinu a Semira.
Kolegové odvezli Tinu se Semirem na služebnu.

Na služebně……. Semir Tina jsou zpátky na služebně. Andrea sedí za psací stolem když za ní přijde Semir.
SEMIR:,, Andreo, ty jsi se úplně zbláznila.“
ANDREA: ,, A proč jako??“
SEMIR: ,,Ještě se tak blbě ptej!!“
ANDREA: „Ale já opravdu nevím o čem mluvíš??„
SEMIR: ,, Né!! Katrina s Tomem jsou ve velikým nebezpečím.“
ANDREA: ,,Asi tuším kam tím míříš.“
SMIR: ,,Jak tě to mohlo napadnout. Říct úplně cizímu chlapovi říct, že tom je na dovolený.“
ANDREA: ,, On byl tak milej, že by mě to ve snu ani nenapadalo, že má něco za lubem.“
SEMIR: ,,Tobě se zdá každý milí ale to, že moje sestra je nebezpečí to ti nevadí.“
TINA: “ Semire, to se může stát každému i třeba nebo Hotemu s Bonrátem.“
Do rozhovoru se vložila šéfka.
ŠÉFKA:,,Semire, klid.“
SEMIR: ,, Ono se vám řekne klid!!“
ŠÉFKA: ,,A máme nějakou stopu??“
SEMIR: “ Právě, že ne.“
TINA:,, Ale možná, že ano.“
SEMIR: “ A jakou??“
TINA: “ Pamatuješ si na tu nehodu před týdnem??“
ANDREA: “ Najdu o tom spis.“ Hledala spis o nehodě.
ŠÉFKA: “ To byla ta nehoda toho energetika??“
TINA: “ Ano.“
ANDREA: “ Tady je ten spis.“ Předala ho Tině.
SEMIR: “ Zemřel v nemocnici po několika dnech. A Tom byl při té nehodě.“
TINA: “ Ten mrtvý řekl Tomovi VW24 Marek.“
ŠÉFKA: “ Ano. Na to si vzpomínám.“
SEMIR: “ Šéfová, máme se pustit do případu???“
ŠÉFKA: “ Ano. Oba dva najdete v pořádku. A běžte se podívat, kde pracoval ten Stratmann.“
TINA: “ Semire, tak se pustíme do případu.“
SEMIR: “ Čekal jsem, kdy to jenom řekneš.“
            Semir a Tina odešli z kanceláře a vydali na pracoviště zemřelého Stratnanna.
            V úkrytu……. Toma s Katrinou drží v jedné vile v Kolíně-Düsseldorf. Vila je rozlehlá a najde se zde plno pokojů.
Katrina má svůj pokoj ve vile, za to Toma drželi ve sklepně vili. Tom byl přivázaný lany k židli a vzpomínal na ty nejhezčí chvilky s Tinou……. Za Tomem přišel jeden člen z bandy.
BACHMAN: “ Tak vás rád poznávám, komisaři Kranichu.“
TOM: “ My jsme měli tu čest, že jsme se mohli setkat??“
BACHMAN: “ My dva ne, ale vzpomeňte si na jednu nehodu asi tak před týdnem.“
TOM: “ A jakou nehodu myslíte??? Každý den máme plno nehod na dálnici.“
BACHMAN: “ Nehoda na dálnici A45. Pomohl jste jednomu člověku jménem Stratmann.“
TOM: “ Teď si vybavuji.“
BACHMAN: “ To je moc dobře. A Stratmann vám něco řekl.“
TOM: “ Na nic takového si nevzpomínám.“
BACHMAN: “ Ale vy si na to vzpomenete a nebo kvůli tomu má zemřít…….“ Odešel ze sklepa. 
pokračování zase později……

Mrtvá u dálnice 3/3

8. 8. 2010
Kniha povídek 7. díl
0 komentářů
Na služebně……. Anna Engelhartdová měla dlouhý rozhovor s policejním prezidentem. Tina musela chvilku počkat až šéfová dotelefonuje. Tina právě odcházela z kuchyně a popíjela kafe, když přicházeli Tom se Semirem na služebnu.
TOM: “ Už jsi byla u šéfky??“
TINA: “ Ještě ne. Telefonuje s policejním prezidentem.“
SEMIR: “ To bude ještě chvilku trvat.“
ANDREA: “ S Hartmutem pořád hledáme ty fabriky, kde se by se mohla vzít tam kyselina sírová, ale zatím nic nemáme.“
TOM: “ Vy ji určitě najdete.“
ANDREA: “ To jsme si vědomi.“ Anna Engelhardtová dotelefonovala, když Semir zaklepal na dveře. Společně vešli do kanceláře. Tina se posadila na židli naproti šéfce, kde popíjela svoje kafe. Tom se Semirem stály za Tinou.
ŠÉFKA: “ Policejní prezident z tohoto případu jako koni. Vysvětluje všem novinářům jak se stalo a proč se stalo. Bude rád až se tento případ uzavře. Jak jste dopadli??“
TOM: “ Máš přednost.“
TINA: “ Díky. Manžel Katji Mattnerové se úplně zhroutil a o něho se stará Katjina kamarádka –
Anna Funková.“
SEMIR: “ Ty jsi mluvila s Funkovou??“
TINA: “ Ano, Anna přijela do domu Mattnerových. Manžel byl 14 dní na služební cestě. Už jsem mluvila i s ředitelem Alexe Mattnera. Potvrdil jeho účast na služební cestě v Bruselu. Anna Funková se vrátila ze služební cesty až dneska ráno do Kolína.“
TOM: “ Ani nemají představu, kdo by mohl zabít Katju Mattnerovou?“
TINA: “ Nikdo nic neví a ani netuší.“
SEMIR: “ To samé i v nemocnici. Ale nikdo si na Mattnerovou nestěžoval.“
TOM: “ Mohla by nám něco k tomu říct Sylvie Lambertová, ale ta je ještě na dovolené.“
ŠÉFKA: “ Akorát najít motiv, proč byla zabita.“
TINA: “ Jedině projít minulost Mattnerové v nemocnici v Hamburku. Přeci by Mattnerová sama od sebe nepřešla z Hamburku do Kolína. A to ještě s kamarádkou.“
TOM: “ V tom by mohl hrát jedině nějaký veliký skandál. Něco ještě ze školních let na praxi, kam chodili a pomalu to vyplavalo na povrch.“
ŠÉFKA: “ Tak dobře. Podívejte se na to.“ Komisařové odešli z kanceláře, Tom za sebou zavřel dveře do kanceláře. A pustili se do práce hledáním informací o přechodu Mattnerové a Funkové z Hamburku do Kolína. Proseděli u počítače tolik hodin a vypili tolik kávy. Semir a Tom seděli v kuchyňce.
TOM: “ Jak dlouho se tento případ bude táhnout.“
SEMIR: “ Dokud ho nevyřešíme.“
TOM: “ Dokonce se mi o tom u zdá.“ Tina přišla k nim
SEMIR: “ Našla jdi něco??“
TINA: “ Ano. Radši se dopředu zeptám. Najde se tu kapka Černé tekutiny.“
TOM: “ Poslední kapky černé tekutiny jsou v mém hrnku.“ Tina si sedla na židli naproti Tomovi. Tom nabídnul Tině ať se napije. Tina se napila kafe a hrnek předla zase Tomovi.
SEMIR: “ Tak co jsi zjistila?“
TINA: “ Jde o poprask, který se stal na škole a ještě se ukázal v nemocnici v Hamburku.“
TOM: “ O co šlo?“
TINA: “ Jedná se o záhadná úmrtí v nemocnicích. Místní kriminálka vždy obvinila Katju a Annu, že to udělali oni.“
SEMIR: “ Na co umírali?“
TINA: “ Na lék pod názvem heparin. Hlavně se jednalo o pacienti, kteří byli o operacích a leželi na intenzivní péči.“
TOM: “ Jaký má účinky?“
TINA: “ Heparin se používá v nemocnicích na rozředění krvi. Stačila malá kapka léku a pacient zemřel na zástavu srdce.“
SEMIR: “ Na urychlení smrti je morfium.“
TINA: “ To ano, ale morfium zabírá velmi rychle. Heparin se déle rozkládá do krve než pacient je mrtvý.“
SEMIR: “ Viník se nenašel.“
TINA: “ Niky ho nenašli. Vždy záhadně zmizel z povrchu zemského.“
TOM: “ Funková by o tom mohla vědět víc.“
TINA: “ Zítra se za ní pojedu podívat.“
SEMIR: “ To neměli žádné tušení, kdo by to mohl být.“
TINA: “ Ne. Ve všech článcích, které jsem pročetla tak nikde nebylo uvedené jméno vraha. Všechno to házeli na Katju a Annu.“
TOM: “ A vyjádření nemocnice??“
TINA: “ Katja a Anna byli propuštěni, ale pod svoje křídla si je vzala nemocnice sv. Barbary v Kolíně nad Rýnem. Kolínský ředitel nevěřil, že by to mohli udělat. A na dobu smrti měli alibi.“
SEMIR: “ Měli štěstí, že jim někdo uvěřil a že se o postarali.“ Přišla Andrea.
ANDREA: “ Asi máme naši fabriku s kyselinou sírovou. Podle Hartmuta by mělo jít jedinou fabriku, která vyráběla barviva v Kolíně-Dortmund.“
TINA: “ Vždyť tu fabriku měli zbourat.“
ANDREA: “ Ale ještě stojí. O fabriku jsou spory, kdo ji nechá zmizet z povrchu zemského. Místo ní má stát nové obchodní centrum. Brzké době by se měla bourat.“ Přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Jak tam koukám, že jste se někam pohnuli.“
SEMIR: “ To ano. Policejní prezident bude mít určitě radost.“
ŠÉFKA: “ Zítra mu to vyřídím. Tak vám přeji pěkný zbytek večera.“
ANDREA: “ Vám taky.“
TINA: “ Naschle zítra.“ Šéfka odešla z kuchyňky a odjela domů.
TOM: “ Tak to taky zabalíme.“
SEMIR: “ Dobrej nápad.“ Semir s Andreou odešli z kuchyňky.
TINA: “ Tak zvedáme kotvy.“
TOM: “ Rozkaz kapitáne.“ Oba dva také odešli z kuchyňky. Všichni společně odešli ze služebny, ale před tím povypínali počítače a pozhasínali v kancelářích. Před služebnou se potkali s Hotem a Bonrátem.
HOTE: “ Máte po službě?“
SEMIR: “ Těšíme se do měkkého.“
BONRÁT: “ Mám právě začíná.“
TINA: “ Tak poklidnou noc.“
HOTE: “ Díky. Uvidíme se zítra.“
SEMIR, ANDREA, TINA, TOM: “ Ahoj.“
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“ Skupinka se rozešla svými směry, kam měli právě namířeno.
U Toma a Tiny……. Ben seděl v křesle a četl si noviny. Po chvilce přišla Tina s Tomem.
BEN: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
BEN: “ Docela vám ten případ nezávidím.“
TOM: “ Ty by jsi chtěl takovýhle vzrůšo jako máme my.“
BEN: “ To radši ne, ale ono to asi dojde i k nám.“
TINA: “ A kdepak jsi byl včera??“
TOM: “ Když se ani nepochlubíš.“
BEN: “ Našel jsem známost……. Tady v Kolíně.“
TINA: “ Tak povídej. Jaká je? Co dělá?…….“
TOM: “ Neříkala jsi, že půjdeš rovnou spát.“
TINA: “ To ano, ale po tomhle
se mi bude líp spát.“
BEN: “ Je to fotografka, pracuje v jedné reklamní firmě v Mnichově a je z Mnichova.“
TOM: “ To zní zajímavě. Tak, že nám ji někdy přijdeš ukázat.“
BEN: “ Ale ovšem. Určitě se vám bude líbit.
           
Druhý den…… Tina zajela za kamarádkou Katji Annou Funkovou. Tom se Semirem zajeli do místní fabriky na výrobu barviv, která se má bourat. Také s nimi zde byl Hartmut a jeden chlap přes životní prostředí. Hartmut si prošel všechny kyseliny a škodliviny ve fabrice, měl na sobě protichemický oblek.
MUŽ: “ Pokusíme se tuto továrnu brzy odstranit. Kvůli těm chemikáliím.“
TOM: “ Vždyť se tato továrna měla bourat před několika lety, přesněji před 2 lety.“
MUŽ: “ Neměli jsme,
firmu, která by se postarala o likvidaci chemických prostředků a to šetrně k přírodě.“
SEMIR: “ A teď najednou existuje.“ Přišel k nim Hartmut.
HARTMUT: “ Ve fabrice je spousta kyselin, které jsou nebezpečné pro život okolo nich, ale ještě by se dali využít podle svých potřeb. Už nebudou
mít takové vlastnosti jako před tím.“
MUŽ: “ Jestli tu je taková možnost, tak by bylo výborné.“
HARMUT: “ Museli by se najít takové továrny v Německu a nebo v zahraničí, kde by se dali prodat na jejich využití. Je to tu jako jedna jaderná bomba.“
MUŽ: “ Jestli to tak půjde tak by jsme se pak nějak mohli domluvit. Myslím, že náš šéf s tím bude také souhlasit.“
TOM: “ A co ta kyselin sírová?? Byla odsud??“
HARTMUT: “ Ta kyselina je odtud. Dobře.“
SEMIR: “ Zaslechli jsme, že tu má stát obchodní středisko.“
MUŽ: “ To jste zaslechli dobře.“
            Na služebně……. Tina byla u šéfky v její kanceláři. Tina seděla na židli naproti šéfce.
ŠÉFKA: “ Volala jsem s nemocnicí v Hamburku, kde mi řekli, že Katja a Anna byli podezřívány z těch záhadných úmrtí haparinem. Annu a Katju propustili a o ně postarala Kolínská nemocnice.“
TINA: “ Anna mi řekla, že se o těch to úmrtích věděla. Tyto záhadné úmrtí se stali, když byla Anna s Katjou na praxi ze střední školy a když chodili na fakultu v Hamburku. Katja se nějak dozvěděla jméno sestry, která to dělala.“
ŠÉFKA: “ Anna vám řekla to jméno.“
TINA: “ Adéla Schneiderová. Katja a Anna ji trochu znali, protože s nimi chodila na fakultu do posledního ročníku.“
ŠÉFKA: “ Měla Katja informace důvod proč to dělala??“
TINA: “ Katja se dostala k informaci, že to Adéla dělala kvůli tomu, protože jí nebavilo se starat o pacienty po těžkých operacích. Podle ní už neměli další šanci na uzdravení.“
ŠÉFKA: “ Tak teda nechápu proč studovala lékařskou fakultu.“
TINA: “ Tomu nikdo taky nerozumí vysvětlit. Okolo těch úmrtí je tolik věcí, že si je nikdo neumí pořádně vysvětlit a přesný důvod.“
ŠÉFKA: “ Adéla Schneiderová pracovala ve stejné nemocnici jako Katja a Anna??“
TINA: “ Ano, Adéla zde pracovala hned po škole a zde také dělala praxi.“
ŠÉFKA: “ Katja a Anna s ní sloužili?“
TINA: “ Ano, ale jenom malou chvilku. Katja a Anna znali Adélu z praxe. A pak se Adéla nenápadně zmizela z povrchu zemského.“ Do kanceláře přišli Semir s Tomem.
ŠÉFKA: “ Tak co máte??“
TOM: “ Ta fabrika se konečně bude bourat a místo ní se bude stavět nové obchodní centrum.“
SEMIR: “ Hartmut prohledal všechny chemikálie ve fabrice. Jsou všechny dost škodlivé, ale jsou bezpečně uzavřený.“
TOM: “ Bude to všechno likvidovat jedna firma ze Švýcarska, ale podle Hartmuta by se nějaké kyseliny mohli využít pro jejich potřebu.“
ŠÉFKA: “ Tak se podívejte na Adélu Schneiderovou.“
TINA: “ Dobře.“
TOM: “ Kdo je ta Adéla Schneiderová??“
TINA: “ Já vám to vysvětlím.“
SEMIR: “ To budeme moc rádi.“
            Adéla Schneiderová přijela do Kolína udělat svoji pomstu – Katja Mattnerová a Anna Funková. Adéla se usadila v jednom malém tovární domečku, kde okolo domu je samé tovární haly, komíny. Schneiderová doposud žila na řeckém ostrově – Rhodos, kde svoji pomstu plánovala. Také se informovala o Katje a Anně – co dělají, kde pracují, jestli mají přítele atd. Adéla přiletěla do Kolína asi tak před 20 dni, kde sledovala kroky Anny a Katji.
        Na služebně…….
TINA: “ Máš něco o Adéle Schneiderové??“
ANDREA: “ Adéla Schneiderová se narodila v Hamburku. Vystudovala lékařskou střední školu i fakultu. Rodiče jí zemřeli když byla malá a o Adélu se starala babička a teta.“
SEMIR: “ Jak zemřeli její rodiče?“
ANDREA: “ Měli autonehodu, ale lékaři jim dávali velkou šanci na přežití. Jeden zaměstnanec hamburské nemocnice dal morfium, místo správného léku.“
TOM: “ A Adéla měla důvod jak se mstít za své rodiče.“
ANDREA: “ V jejím trestním rejstříku nemá ani čárku o těch případech v hamburské nemocnici. Schneiderová dlouho žila v zahraničí.“ V Tinině kanceláři zvonil Tinin mobil. Tina ho šla zvednout. Tině volala Anna Funková.
TINA: “ Kranichová……. Dobrý den……. Cože máte??……. Tak mi ho nadiktujte.“ Tina si zapisovala telefonní číslo Adély. Tom se Semirem se zastavili uprostřed dveří Tininy kanceláře. “ Moc jste nám pomohla……. Naschle.“ Tina zavěsila.
SEMIR: “ Tak co se děje??“
TINA: “ Máme telefonní číslo Adély Schneiderové.“
TOM: “ Aby bylo ještě planý pokud ho má v mobilu několik let.“
TINA: “ Mě to spíš připadá jako, kdyby se Adéla přihlásila sama.“
SEMIR: “ Ale v tom případě Funková je v nebezpečí.“ Sebral z Tininých rukou lísteček s číslem a předal ho Andree. Andrea ho zadala do počítače a ukázal se jí odkud vychází signál. Tina s Tomem stáli uprostřed dveří v Tinině kanceláři.
ANDREA: “ Ten mobil je na přímu a signál vychází z jedné staré fabriky na výrobu papíru.“
TOM: “ To je ta v Kolíně-Essen.“
ANDREA: “ To je přesně ona.“
SEMIR: “ My dva pojedeme do tý fabriky.“
TINA: “ Pojedu se podívat za Funkovou.“
TOM: “ Průběžně nám dávej…….“
ANDREA: “ Samozřejmě.“ Tina si vzala svoje věci a společně vyrazili ze služebny. Tina zajela k domu Katji Mattnerové. Tina vešla do rodinného domku, Mattnera seděl v obýváku.
ALEX: “ Jak jste sem dostala??“
TINA: “ Bylo jak si otevřeno. Potřebovala bych něco od vás vědět.“
ALEX: “ A to je co??“
TINA: “ Kde je vaše kamarádka Anna?“
ALEX: “ Ta asi tak před 10 minutami odjela pryč.“
TINA: “ Nevíte kam??“
ALEX: “ S někým volala a mluvila něco o nějaké továrně v Essenu.“
TINA: “ Díky za pomoct.“
ALEX: “ Něco se snad děje??“
TINA: “ Něco velkého.“ Tom se ozval vysílačkou do vínové Octavie.
TOM: “ Tino, máš něco??“ Tina akorát přiběhla k autu když se ozýval Tomův hlas vysílačkou. Tina vzala vysílačku.
TINA: “ Funková odjela do té fabriky v Essenu. Adéla volala Funkové na mobil.“
TOM: “ Sejdeme se u fabriky.“
TINA: “ Už jsem na cestě.“ Nasedla do auta a odjela směrem továrna v Essenu.
Funková byla už dávno ve fabrice, seděla na dřevěné poličce, která byla zavěšená na posuvných ocelových lanech nad velkou vanou, ve které byla kyselina dusičná, ze které stoupaly výpary, které jsou velmi nebezpečné. Anna byla svázaná lany na rukou a nohou. A byla omámena chloroformem. Adéla čekala až se Anna probere. Stříbrné BMW, vínová Octavia a policejní Porsche dorazili k továrně. Všichni vystoupili z aut a schovali se za velkým křovím. Semir s Bonrátem se koukali dalekohledem jestli někoho nevidí v továrně.
TOM: “ Vidíš něco??“
SEMIR: “ Annu nikdy nevidím, ale její auto ano.“
BONRÁT: “ I auto Schneiderové je zde.“
SEMIR: “ Kde jsou ty posily. Anna může být už mrtvá a Adéla může vzít kramle.“
TOM: “ Hote, Bonráte, vy půjdete s Tinou.“
HOTE: “ Jak rádi ti budeme dělat společnost.“
TINA: “ To já taky.“
            Všichni šli blíž ke fabrice, kde si rozdělili na 2 skupinky – Tom se Semirem a Tina, Hote a Bonrát. Potichu jako myšky vešli do fabriky. Adéla Schneiderová se potloukala kolem Anny, ale ta se ne a ne probrat. Annu ještě více omámili výpary z kyseliny dusičné. Adéla odešla do svého úkrytu, kde si byla pro svoji zbraň. Když se Adéla vracela zpět za Annou, tak Tom se Semirem zahlédli Adélin stín. Tom se Semirem dělali trochu větší hluk, aby Adélu odstranili a v klidu by Annu osvobodili. Adéla šla za šramotem. Adéla se rozhlížela po místnosti, kde nikdo nebyl a zde zadu se objevil Semir a mířil na ni zbraň. Tom zůstal svého úkrytu – za jedním rohem místnosti.
SEMIR: “ Tak paní Schneiderová, váš výlet skončil.“
ADÉLA: “ A kdo to tvrdí??“
SEMIR: “ Sněhurka a 7 trpaslíků.“ Adéla se prudce otočila a při tom bouchla Semira do čelisti. Semir spadnul na zem jako hnilá švestka, Adéla rychle utekla. Tom šel rychle na pomoct Semirovi.

TOM: “ Dobrý Šmudlo.“
SEMIR: “ Ano, lotosový kvete.“ Oba dva šli hned za Adélou. Adéla utíkala za Annou, že jí spustí do kyseliny, která pěkně je žíravá. Tom se Semirem měli dost práce, aby našli Adélu, protože se tak zamotali v místnostech. Tina našla Annu nad kyselinou, ale Anna pořád spala. A všude to tak páchlo po kyselině. Adéla uviděla Tinu a tak začal hned střílet. Tina se hned schovala za dřevěné bedny a bránila se střelbou. Hote s Bonrátem slyšeli hluk tak se
za ním vydali. tom se Semirem stále našli východ z místností a tak Tina zůstala sama na střelbu s Adélou. Jedna z Tininých kulek zasáhla Adélu do ramene, které si chtěla vyměnit zásobník starý za nový, ale už neměla a při tom se nekryla a Tinina kulka ji zasáhla. Adéla zahodila zbraň na zem a utíkala ven z fabriky. Tina běžela za Adélou ještě pár krát vystřelila po Adéle, ale bylo to vedle.
Adéla nasedla do Annina modrého Volkswagenu Passat. Tina zůstala stát před fabrikou, kde se objevili Tom se Semirem.
SEMIR: “ To jsi nemohla zastavit.“
TINA: “ Semire, dělala jsem, co jsem mohla.“
TOM: “ Tak si ji podáme teď.“ Tom se Semirem nasedli do BMW a rozjeli se za Volkswagenem. Passat a BMW jezdili po celé fabrice. K Tině přišli Hote a Bonrát.
TINA: “ Postarejte se o Annu. Myslím, že mě tu někdo bude potřebovat.“
BONRÁT: “ To je samozřejmé.“ Tina nasedla do své vínové Octavie a vyrazila za BMW a Passatem. Passat a BMW se pořád honí po celé fabrice.
TOM: “ Máš nějaký nápad na zastavení Adély?“
SEMIR: “ Ty jsi tady přes nápady.“ Tina jela druhou stranou. Jak Adéla byla postřelená do ramene tak pomalu ztrácela vědomí. A jezdila po fabrice jako, kdyby měla 3 ‰ alkoholu v krvi.
SEMIR: “ Jak to jezdí??“
TOM: “ Jestli ji Tina postřelila tak máme větší šanci jí chytit a asi už ztrácí vědomí.“ BMW, Passat a Octavia se ocitly na jedné cestě. BMW s Passatem a Octavia jeli naproti sobě.
TOM: “ To je přeci Tina.“ Po Tinině levé ruce asi tak za 200 metrů byla velká vysoká železná nádoba na vysokých železných nohách. Železná nádoba byla shromaždištěm vody. Tina přidala plyn.
TOM: “ Tino, brzdi!!“ Pak Tina prudce zabrzdila a prudce ztrhla volant do prava. Zadek Octavie mířil za železnou konstrukci, která spadla pod kola Passat. Octavia udělala hodiny a couvla kousek do zadu. Passat narazil do železné nádoby, ze které se rozlila všechny voda. BMW prudce zabrzdilo za Passatem. Adéla ležela na volantu a její hlava ležela na volantu a ozýval se klakson po celé továrně.
Všichni vystoupili z aut a zašli za Adélou. Tom se Semirem se postarali o Adélu. Semir odvedl Adélu do BMW.
TOM: “ To se ti náramně povedlo.“
TINA: “ Díky.“
SEMIR: “ Co by jsme bez tebe dělali.“ Tina radši mlčela. Tom se Semirem nasedli do BMW a odjeli. Tina nasedla do Octavie a odjela také.
Před fabrikou……. Zde už byla sanitka, ve které byla Anna a starali se ní lékaři. Během pár minut se zde objevilo BMW a Octavie. O Adélu se postarali kolegové. Tina zašla za Annou.
TINA: “ Tak už je ovšem.“
ANNA: “ Ale Katja se už nikdy nevrátí. Ale aspoň, že jste vyjasnili případy v hamburské nemocnice.“
TINA: “ Katja vám vždy zůstane ve vašem srdci.“
ANNA: “ Alex mi řekl, že jste přišla o sestru a kamarádku. Je mi to líto.“
TINA: “ To už let zpět. je mi po nich smutno.“
ANNA: “ Taková ztráta blízkých příbuzných je velká bolest, ale vždy si na ně vzpomene.“
TINA: “ Chybí mi několik let. Brzy se uzdravte.“
ANNA: “ Díky.“ Semir, Tom, Hote a Bonrát stáli u Porsche na koukali se na zničenou vínovou Octavii. Tina přišla ke skupince.
SEMIR: “ To se mi náramně moc povedlo.“
TOM: “ To by se ani Semirovi nepovedlo.“
BONRÁT: “ Ale ještě zůstalo pojízdné.“
            Pak odjeli na služebnu, kde jim šéfová Anna Engelhardtová řekla, že policejní prezident jim dávám volný víkend. Ben s Danielou se rozloučili před Danieliným hotelem. Pak Daniela nasedla do svého auta a odjela do Mnichova. Ben odjel až v neděli a celý víkend strávil s Tinou a Tomem.
Konec!!!

Autorka: Tina11