Rubrika: Kniha povídek 4. díl

Pomsta rodině Berghammerové 2/2

9. 2. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Druhý den na tajném místě……. Bylo brzo ráno mohlo být okolo 8 hodiny ranní. Petr Berghammer ještě spal ve své místnosti na staré posteli. Giacomo Ungaretti šel za svým kamarádem Pietrem Bianchim do jeho pracovny. Giacomo zaklepal na dveře a z pracovny se ozvalo „dále“. Giacomo vešel mezi dveře pracovny.
GIACOMO: “ Můžu dál???“
PIETRO: “ Jestli se chceš zase mluvit o Luciovi tak rovnou můžeš odejít, už o tom nechci bavit.“
GIACOMO: “ Mám informace o těch dvou.“
PIETRO: “ Tak mluv.“
Giacomo vešel do pracovny a zavřel za sebou dveře. Přistoupil k Pietrovi.
GIACOMO: “ Tina Berghammerová v Kolíně nad Rýnem tu žije pěkných pár let i její brat + jejich rodiny.“
PIETRO: “ Rodiny???“
GIACOMO: “ Tina Berghammerová je provdaná za dálničního poldu, společně pracují na stejné dálniční služebně. Mají spolu dvě děti její bratr žije s nějakou slečnou, která pracuje ve firmě. Bratr se pořád věnuje trestnímu právu jako právník.“
PIETRO: “ Dobrá práce. Nejdřív se postaráme o jejího bratra a pak si podáme o samotnou Tinu Berghammerovou.“
GIACOMO: “ Jak chceš dostat Petra Berghammera???“
PIETRO: “ Už mám plán, který spolu splníme.“
V Aachenu……. Petra Berghammera navštívili Pietro a Giacomo v jeho kanceláři. Vešli velice potichu, Pietro a Giacomo se schovávali do kanceláři a Petr chodil po své kanceláři sem a tam. Pietro omámil Petra, Petr se položil na zem jako domeček z karet. Pietro a Giacomo odnesli Petra zadním vchodem a odvezli ho k jeho otci na tajné místo uprostřed lesů.
Petr ležel vedl svého otce, který se po chvilce probudil. Otec se klek Petra, který ležel vedla něho. Petr se probudil.
PETR: “ Co tu dělám a kde to jsem???“
OTEC: “ Oba dva jsme v zajetí Pietra Biachina a Giacoma Ungerettiho.“
PETR: “ Teď už my to dává smysl….“
OTEC: “ Jaký smysl??“
PETR: “ Tina byla za mnou brala si spis….“
OTEC: “ Teď ma nás oba dva a Tině se bude nejvíc pomstít.“
PETR: “ Škoda, že Tinu nemůžeme nějak informovat, kde jsme.“
OTEC: “ Musíme jen čekat.“
Na služebně……. Tina přetlumočila celý případ šéfce. Z Milána přišel celý případ, který se šéfka, Semir a Tom přečetli. Všichni už jenom čekali až se ozve Pietro a Giacomo.
V Aachenu………. Do Petrovi kanceláře přišla Petrova manželka Monika Baumanová Berghammerová. Monika a Petr spolu chodili na obědy. Když Monika přišla do jeho kanceláře, Petr nikde a tak chvilku čekala jestli příde, ale Petrovo auto – černé BMW stálo na parkovišti před budovou soudu.
Pak si Monika všimla, že na jeho psacím stole leží policejní vizitka – Tinina služební vizitka a lísteček s datem „23.6.1982.“
Monika nevěděla, co se děje a o, co jde a tak volala Tině Kranichové. Tina ji to hned zvedla, protože byla u sebe v kanceláři.
TINA: “ Ahoj Moniko.“
MONIKA: “ Ahoj. Mám jeden problém!!!“
TINA: “ Proboha jakej??“
MONIKA: “ Jde o Petra. V jeho kanceláři sem našla tvoji vizitku a lísteček s datem 23.6.1982.“
TINA: “ Už vím o, co jde.“
MONIKA: “ O, co??“
TINA: “ To je na delší povídání, ale……“
MONIKA: “ Ale, co???“
TINA: “ 2 lumpové mají Petra i s našim otcem.“
MONIKA: “ Panebože. Doufám, že ho najdeš….. Co mám teď dělat???“
TINA: “ Právě, že nic. Petra najdeme a pak ti to všechno vysvětlí.“
MONIKA: “ kdyby něco nového dej mi prosím vědět.“
TINA: “ Neboj dám.“
MONIKA: “ Díky a ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila. Monika odešla z kanceláře a odjela domů, kde se bála o svého manžela a celou cestu domů na něho myslela.
Během toho hovoru přišli do Tininy kanceláře Bonrát a Tom. Tina by ráda chtěla vědět, co chtějí Pietro a Giacomo po jejím bratrovi Petrovi.
BONRÁT: “ Přišel ti dopis.“
Bonrát předal Tině dopis. Tina se zarazila nad adresou, který byla napsána otcovým písmem. Otec píše moc hezky až krasopisně. Tina a Petr toto písmo po otci zdědili.
TINA: “ To je otcovo písmo.“
Tina otevřela obálku a četla si dopis, který psal její otec a taky neměla strach o otce a že je v pořádku. V dopise stálo: “ O svého otce a bratra Petra se nemusíte starost, je o nás dobře postaráno dobře. Chtěli by jsme tě vidět 23.6. ve 13:00 ve starém baráku v Kolíně-Essenu. Stojí mezi lesy v poli za Essenem směr na Hannover po B20. Přejeď hlavně sama!!!!! Tvůj otec a bratr.“ Na konci dopisu byli podpisy otce a Petra.
TINA: “ Zítra uvidím Petra a otce.“
TOM: “ A kde??“
TINA: “ V jenom starém baráku. Je někde za Essenem.“
Tina dala dopis Tomovi, aby si ho přečetl a Bonrát si četl také přes Tomovo rameno.
Do kanceláře vešel Semir.
SEMIR: “ Volal Hartmut, že se máme za ním zastavit.“
TINA: “ Už jdeme.“
TOM: “ Cestou si můžeš něco přečíst.“
SEMIR: “ Už se těším.“
U Hartmuta…….
HARTMUT: “ Chtěl se vám ozvat dříve, ale nešlo to. Mám tu plno jiné práce po jednom kolegovi…..“
TOM: “ Tak, co máš???“
HARTMUT: “ Na podvozku černého Golfa jsem našel černou krabičku, která byla odpálena na dálkové ovládání.“
SEMIR: “ Co způsobila ta černá krabička???“
HARTMUT: “ Zablokovala celý řídící systém Golfa. Řidič měl problém ovládat svůj vůz. Řidič by měl být na místě mrtvý.“
TOM: “ ten řidič není mrtvý….“
HARTMUT: “ Co????“
SEMIR: “ Navíc tím……“
TINA: “ Řidičem byl můj otec.“
HARTMUT: “ Co se mu stalo???“
TINA: “ Je v pořádku a zmizel beze stopy.“
Druhý den………. Pietro a Giacomo se těšili až se uvidí s Tinou Kranichovou. Tak si zkoušeli jak se budou chtít pomstít celé rodině Berghammerové.
Otec a Petrem seděli spolu na posteli a šíleně se nudili. Otec vstal a díval se na dveře jestli se nedají nějak otevřít, ale nešli. Byli záhadně zamčeny. Po chvilce k nim vešel Pietro.
PIETRO: “ Pojďte se mnou.“
OTEC: “ Proč??“
PIETRO: “ Ani se neptejte.“
Otec a Petr šli s Pietrem. Šli do velké místnosti, kde všude byli samé dlaždice a jednoduché hranaté sloupy. Ta místnost vypadala jako v italském baráku za Milánem před 25 lety. Otci a Petrovi to hned došlo, co mají Pietro s Giacomo zalubem………
Nastala hodina „H“ a Tina jela na místo určení. Vínová Octavia zastavila před mohutným barákem. Vypadal jako zpustlí zámek. Do budovy vedli tak hrozně zničené dveře. Tina vystoupila z Octavie a vůbec tam nechtěla vstoupit, protože zámek Tině nadhazoval strach. Tina tedy vstoupila do zámku a ozbrojila se. Vešla do kachličkované místnosti, kde byli na svých místech Pietro, Giacomo, otec a Petr.
PIETRO: “ Stát!!!!“
Tina se zastavila.
PIETRO: “ Běžte na ten křížek, co je před vámi.“
Tina šla křížek, kde se zastavila. Tině to hned došlo, že se chtějí pomstít jako před 25 lety v Miláně. Tina vymýšlela jak by odsud dostala otce a Petra, ale oba dva seděli před velkou zděnou přepážkou s kachličkami, která byla uprostřed místnosti. Stěna byla uprostřed rozpůlená na dvě části. Ta díra měla rozměr jako klasické dveře. U Petra stál Giacomo a u otce stál Pietro. Tina čekala jenom na chybu od Pietra.
PIETRO: “ Není vám to nějak povědomé???“
TINA: “ Mělo by.“
PIETRO: “ To by mělo.“
Pietro a Giacomo se na se tebe podívali a pak společně vystřelili do dlaždic, od neci se kulky odrazili a rozbili jedno velké zrcadlo, které stálo za Tinou na konci místnosti.
PIETRO: “ Tak, co??“
Pietro a Giacomo chtěli ještě jednou vystřelit……
TINA: “ To už stačí!!!!!……. Už si vzpomínám.“
PIETRO: “ No sláva!!!!“
Tom, Semir, Bonrát a Hote slyšeli ty výstřely a byli schováni za auty.
BONRÁT: “ Co teď??“
SEMIR: “ Musíme se nějak dostat dovnitř.“
TOM: “ Nejlépe zadním vchodem…… já se postarám o Tinu a vy o ty dva …..“
SEMIR: “ A, co otec a Petr??“
TOM: “ O se pak postarám s Tinou.“
Všichni vyrazili na cestu do zámku. Rozdělili si cestu až v zámku.
Zatím v kachličkové místnosti na sebe se dívali a každý čekal, co se stane. Najednou Pietro dal nenápadný pokyn Giacomovi , aby udělal to, co si spolu předtím domluvili. Giacomo vystřelil, kulka se odrazila o jednu stěnu a pak o druhou a pak mířila přímo na Tinu ze zadu. Petr tušil, že……
PETR: “ Tino, schovej se!!!!“
Tina poslechla Petra, rychle se schovala za jeden sloup, který měla poblíž sebe. Kulka skončila ve zdi nad Petrem.
Semir a Bonrát byli na druhé straně zdi, kde nebyli žádné dlaždičky. Semir omámil Giacoma, který stál v díře mezi stěnami, kdy střílel na Tinu, Giacomo spadl na zem, Bonrát hned Giacoma připoutal pouty, aby neutekl.
Tom mezitím se pokoušel zbavit Pietra, aby Tina mohla odvázat svého otce ze židle a pak i Petra. Pietro si všimnul Tom a tak po něm začal střílet a Tom musel střílet opatrně, aby nezranil otce.
Tina mezitím odvázala Petra a ten šel za Semirem, Bonrátem a Hotem za zeď, kde nejsou žádné dlaždice. Tina šla k nim a šla odvázat otce, Semir, Tom, Borát a Hote jí kryli záda. Tina šla byla v díře mezi stěnami a Tom a všichni ostatní se pokoušeli dostat Pietra na druhou stranu místnosti na zeď.
Pietro neměl jinou volbu tak se pomalu šel za stěnu. Semir, Bonrát a Hote šel každý za sloup. Petr šel na druhou stranu stěny, když byl Pietro na druhé straně tak Tina rozvázala otce a spolu se schovali za zeď.
Pietro se ztrácel mezi sloupy a až se úplně ztratil. Hote, Bonrát otec, Petr a Borát odváděl Giacoma v poutech ze zámku. Tři kriminalisté zůstali v zámku a hledali Pietra, který se schovával v severním křídle zámku. Pietro pořád chtěl dostat Tinu.
Dálniční policie se rozdělila. Tina se velmi pomalu procházela jednotlivé místnosti v severním křídle. Zastavila se v poslední místnosti a za zády ji stál Pietro se zbraní v ruce a mířil na Tinu.
PIETRO: “ Tak vás zase vidím.“
Tina se otočila k Pietrovi a mířila na něj zbraň.
PIETRO: “ Když váš otec a bratr jsou na živu a tak to teď odneste i za ně.“
TINA: “ K čemu vám to bude. Stejnak……“
PIETRO: “ Vím asi, co jste chtěla říct.“
Tom uslyšel hlasy tak u nich byl rychleji než Semir, který byl v jižním křídle zámku. Prošel mostek, který spojoval severní a jižní křídlo..
PIETRO: “ Dejte mi tu vaší zbraň.“
Tina mu tedy poslala svoji zbraň k Pietrovi. Pietro Tininu zbraň odkopl dál a za Petrovými zády se objevil Semir, z druhé místnosti zase Tom, ale vykukoval z uličky a Tina ho vůbec neviděla akorát Semir. Tina se najednou ocitla v ohrožení života. Pietro už to chtěl mít za sebou tak vystřelil po Tině, Tom hned zareagoval a shodil Tinu na zem a Semir lehce postřelil Pietra a ležel na zemi. Semir běžel za Pietrem a odkopl mu zbraň na stranu.
Tina byla postřelena, odneslo to její levé rameno. Semir mezitím odvedl Pietra v poutech ze zámku.
TOM: “ Není ti něco???“
TINA: “ Odneslo to moje levý rameno.“
TOM: “ To bude dobrý.“
Tom vstal jako první a pomohl Tině vstát. Pak spolu odešli k autům a venku už všichni stáli a čekali a až vyjdou hrdinové. Pietra a Giacoma odváželi policejní auta na služebnu a z vězení se jen tak brzy nedostanou. Mezitím Tom ošetřil Tinino zraněné rameno.

Konec!!!
Autorka: Tina11

Povídka: č. 53: Pomsta rodině Berghammerové 1/2

5. 2. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Večer doma u Toma a Tiny………. Tom měl doma známou návštěvu – Semira Gerkhana. Oni spolu vyplňovali hlášení za celý týden, nechtěli sedět v kanceláři na služebně a tak zajeli k Tomovi domů.
Bylo kolem půl osmé a domů se vrátila Tina po týdnu od Petry z Caorle. Tina si všimla stříbrného BMW před domem a hned jí napadl jenom jeden člověk – Semir Gerkhan. Vzala se tašku z kufru ze svého auta.
Tom byl v kuchyni opřený o kuchyňskou linku, když Tina vešla do domu. Semir mezitím volal se svou ženou Andreou Schäferovou. Tina položila tašku za dveře.
TINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“
Tina šla za Tomem.
TOM: “ Jak to, že si tu tak brzy???“
TINA: “ Vyjela jsem o trochu o dřív a po cestě se nic nestalo.“
Tina si odložila klíče od auta, od domu svůj mobil na kuchyňskou linku, pak si dala s Tomem velký polibek.
TINA: “ Kde je Semir???“
TOM: “ Volá si s Andreou.“
Tom objal Tinu rukou okolo pasu.
TOM: “ Přivezla si mi něco z Itálie???“
TINA: “ Něco malého.“
TOM: “ A, co???“
TINA: “ Nech se překvapit.“
TOM: “ Úplně si mi přetrhla můj plán, když přijela dřív.“
TINA: “ Jakej plán????“
TOM: „Že by jsme si udělali pěkný večer, že ses vrátila domů….. zašli by jsme si na večeři.“
TINA: “ Ale do naší v centru.“
TOM: “ Ať je po tvém.“
Tina s Tomem si dávali velký polibek, když přišel Semir. Nenápadně na sebe upozornil.
SEMIR: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
TOM: „Co ti chtěla Andrea???“
SEMIR: “ Jenom chtěla vědět, kdy přijdu domů.“
TOM: “ Když o tom tak mluvíš tak to můžeš dopsat.“
Na dálnici A2………. Po A2 jel černý Volkswagen Golf s německou SPZ. Golfa řídil Petr Berghammer – Tinin otec. Otec pracuje jako ředitel v autosalonu v Kolíně-Essenu. Ve firmě si na Petra Berghammera nikdo nestěžuje a všichni ho mají rádi a váží si ho. Samozřejmě i ředitel Petr Berghammer má v autosalonu oblíbené lidi, obzvlášť své kamarády a kamarády od své dcery Tiny ještě z italských škol.
Za černým Golfem jel černý tranzit. Spolujezdec z tranzitu vzal do ruky černou krabičku, kde byli 2 světýlka – červené, zelené a malá páčka, která aktivuje malou krabičku pod černým Golfem a zablokuje celé řízení Golfa. Řidič tranzitu dal znamení svému spolujezdci, spolujezdec dal malou páčku ke světýlkům, a objevilo se zelené světýlko.
Černý Golf se stal neovladatelným, narazilo do svoditel, udělalo pár hodin, pak najelo na auto s plošinou, kde nebylo žádné auto, černý Golf vyletěl do vzduchu a na dálnici dopadlo čumákem.
Za Golfem se stala velká kolna aut také hromada šrotu aut, všude bylo rozbité sklo.
Na A2 jela také vínová Octavia. Zastavila u havarovaných aut, jen co Tina vystoupila z auta tak se zarazila, protože viděla černého Golfa, který patří jejímu otci. Tina hned běžela za otcem, ale v autě dávno nebyl.
Tina hned běžela do auta a přes vysílačku se ozvala na centrálu, že na A2 na 17,5 km je nehoda, nikdo není mrtvý, ale je tu plno zraněných.
A2 na 19 km byla velká kolona aut, protože se tu stala kopala dálnice a tak tu vypomáhali Bonrát, Hote, Semir a Tom. Pomáhali ostatním policistům v klidném průjezdu staveništěm.
Hote s Bonrátem se starali o francouzskou rodinu, která se ztratila při hledání jezera Laacher See u Andernachu, kde se dá strávit pěkná dovolená u jezera. Hlavně Bonrát se pokoušel francouzsky vysvětloval cestu k jezeru, že odbočili na špatnou silnici. Hote občas přihodil slovíčka, která Bonrát nevěděl.
BONRÁT: “ Kde je vlastně Tina???“
TOM: “ Určitě brzy dorazí.“
BONRÁT: “ Aspoň by mi…..“
TOM: “ Pomohla.“
SEMIR: “ Vždyť ti pomáhá Hote. Aspoň si oprášíš svoji francouzštinu.“
BONRÁT: “ Tina umí líp francouzsky než já.“
SEMIR: “ Jen se snaž.“
Semir a Tom se na sebe podívali a pak se …………Ve stříbrném BMW se ozvala vysílačka. Tom šel do BMW vzít vysílačku.
TOM: “ Tady Kobra11.“
TINA: “ Máme práci.“
TOM: “ Kde???“
TINA: “ A2 na 17,5 km je nehoda….“
TOM: “ To je kousek od nás. Je někdo mrtvý????“
TINA: “ Ne, nikdo. Jenom pár zraněných, ale je tu jeden problém.“
TOM: “ Jakej???“
TINA: “ Do tý nehody bylo zapleteno auto mého otce….“
TOM: “ Stalo se mu něco????“
TINA: “ Právě nevim, kde je. Jako kdyby se propadl do země.“
TOM: “ Za chvilku jsme tam.“
Tom odložil vysílačku.
SEMIR: “ Napadlo to, co mě??“
TOM: “ Ano.“
HOTE: “ A, co???“
SEMIR: “ Jde tu o pomstu.“
TOM: “ Tak už jedem.“
Černý tranzit, který způsobil nehodu na dálnici A2, otce krátce po nehodě odvezl černý tranzit na tejné místo. Petr Berghammer byl svázaný provazy a hlavně měl na hlavě černý pytel. Seděl na židli ve tmavé místnosti někde za Kolínem. Petr Berghammer si sundal z hlavy pytel a vůbec nevědě, co se děje.
Na místě nehody………. Tina našla v otcově autě malý lísteček s datem: “ 23.6.1982″, který tam dali osoby z černého tranzitu. K Tině přišel Tom.
TOM: “ 23.6.1982. Co je to za datum???“
TINA: “ Vůbec netuším.“
TOM: “ Nechce se někdo…..“
TINA: “ To už mě taky napadlo.“
TOM: “ Jak dlouho byl tvůj otec u policie???“
TINA: “ Krátký čas. Asi tak 35 let a pak odešel. Pár let….“
TOM: “ Co bylo potom???“
TINA: “ Pár let jsem pracovala s otcem na služebně v Miláně.“
TOM: “ O tom si mi nikdy neřekla.“
TINA: “ Já vim. Taťka nechtěl, abych si to nechala pro sebe. Kvůli jednému problému, spíš šlo o jeden…….“
TOM: “ Budeš muset porušit otcův slib.“
Přišel k nim Semir.
SEMIR: “ O čem si tu špitáte???“
TOM: “ Neboj brzy se to dozvíš.“
TINA: “ Ať auto odvezou k Hartmutovi. Nemyslím si, že otec způsobil tuhle nehodu.“
Tina odešla ke svému autu, nasedla do auta a odjela za svým bratrem Petrem do Aachenu.
TOM: “ Tino,…“
HOTE: “ Vy dva jste si něco udělali???“
TOM: “ Právě, že nic.“
SEMIR: “ Myslím si, že ti něco důležitého zatajila….“
TOM: “ Možná to patří k tomuhle datu.“
Semirovi ukázal lísteček s datem 23.6.1982.
BONRÁT: „O čem se Tina zmínila???“
TOM: “ o nějakém problému.“
SEMIR: “ Jakej problém???“
TOM: “ Pracovala se svým otcem v Miláně.“
SEMIR: “ Tina toho ví víc než mi.“
Semirovi volala šéfka a chtěla vědět, co se děje na místě nehody. Semir řekl šéfce, že do nehody byl zapleten Tinin otec a že zmizel a nikdo neví kam. Zmínil se o datu, který držel v ruce na lístečku.
Na služebně………. Semir a Tom byli u šéfky v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Už se ví, co je s Tininým otcem????
TOM: “ Nikde jsme ho nenašli. Někdo ho musel unést.“
ŠÉFKA: “ Řekla vám Tina, co je to za datum???“
SEMIR: „Ne. Jenom se zmínila o nějakém problému.“
ŠÉFKA: “ A, kde je teď Tina??“
TOM: “ Někam odjela pryč??“
ŠÉFKA: “ A, kam??“
SEMIR: “ Nevíme. Nic neřekla, když odjela.“
ŠÉFKA: “ Tome, promluvte si s Tinou někde v klidu.“
TOM: “ Dobře.“
ŠÉFKA: “ To datum dejte Andree, ať se na něj podívá.“
SEMIR: “ Dobře.“
Semir a Tom odešli z kanceláře a zastavili se u Andrey.
SEMIR: “ Podívej se na tohle datum.“
ANDREA: “ Dobře.“
Semir předal Andree lísteček s datem.
V Aachenu……. Tina zajela za svým bratem Petrem. Petr se díval z okna na město Aachen, když se ozvalo ťukání na dveře.
PETR: “ Dále.“
Tina vešla do kanceláře.
TINA: “ Ahoj Petře.“
PETR: “ Ahoj Tino.“
TINA: “ Mám na tebe 2 věci.“
PETR: “ Jaký???“
Tina přišla ke spacímu stolu. Petr si už sedl do svého křesla a čekal, co mu Tina chce. Tina si také sedla do křesla naproti Petrovi.
TINA: “ První věc je, otec měl dopravní nehodu.“
PETR: “ Stalo se mu něco????“
TINA: “ Ne, akorát, že se otec ztratil.“
PETR: “ Jak se mohl otec ztratit???“
TINA: “ Někdo ho unesl.“
PETR: “ A ta druhá věc???“
TINA: “ Říká ti něco 23.6.1982???“
PETR: “ Ano. Ty budeš chtít ten spis??“
TINA: “ Ano.“
Na služebně………. Semir a Tom byli u Andrey.
SEMIR: “ Našla si něco??“
ANDREA: “ to datum je z jednoho případu na kterém dělala Tina se svým otcem před 25 lety v Miláně. To datum znamená nástup dvou mužů do vězení.“
K nim přišla šéfka.
TOM: “ Za, co seděli???“
ANDREA: “ Pietro Bianchi a Giacomo Ungaretti přepadli banku a přitom zabili 4 lidi.“
SEMIR: “ Co se stalo s penězi??“
ANDREA: “ Byli vráceny bance.“
TOM: “ Ještě tam máš něco??ů
ANDREA: “ to je všechno.“
ŠÉFKA: “ Andreo, vyžádejte si celý spis od italských kolegů.“
ANDREA: “ Dobře, ale jak se mám s nimi domluvit??“
ŠÉFKA: “ Vy už nějak poradíte.“
Šéfka a Semir odešli každý zvlášť do svých kanceláří.
ANDREA: “ To se jí to řekne. Vždyť neumím ani kváknout italsky.“
TOM: “ já taky ne. Z toho si nic nedělej. Nech to na Tině.“
ANDREA: “ Aspoň nejsem sama. Tina přes toho kamaráda shání případy z Itálie???“
TOM: “ Oni dva jsou spolu moc dobří kamarádi.“
Na tajném místě……. Do místnosti vešli dva chlapi – Pietro Bianchi a Giacomo Ungaretti. Petr Berghammer je hned poznal, ale nevěděl, co jemu chtějí.
PIETRO: “ Tak vás rád zase vidím po 25 letech, commissario Berghammere.“
OTEC: “ Já taky, ale radši bych si přál…..“
PIETRO: “ Co si chcete přát???“
OTEC: “ Moji dceru vůbec do toho netahejte…..“
GIACOMO: “ Otec se bojí o svojí milovanou dcerušku.“
PIETRO: “ Vždyť ta vaše dceruška dostala do basy!!!“
GIACOMO: “ A, co váš syn???“
PIETRO: “ taky by měl dostat…“
OTEC: „Toho taky nechte být. Vyřídíme si to mezi sebou.“
PIETRO: “ Otec chrání své dvě milované děti.“
GIACOMO: “ Jak dojemné!!!“
PIETRO: “ my si vás tu ještě necháme a rozhodnete, co s vámi udělám.“
Než Giacomo a Pietro odešli z místnosti, tak Giacomo dal na stůl láhev vody a nějaké jídlo, Pietro rozvázal Petra Berghammera. Pak Giacomo a Pietro odešli pryč a šli do malé místnosti staré budovy.
GIACOMO: “ Jak dlouho tu chceš mít??“
PIETRO: „To ještě nevím.“
GIACOMO: “ A, co ty 2 jeho děti??“
PIETRO: “ Zjisti mi o nich, co nejvíce. Tak se rozhodnu, co dál.“
GIACOMO: “ Hned se do toho pustím. Jak si v tom autě nechal to datum, hned jim bude jasný o, co jde.“
PIETRO: “ Pár dní jim to bude trvat než na to příjdou.
GIACOMO: “ Jestli nemá ten její brácha schovanej případ u sebe.“
PIETRO: “ Ale získat celej případ bude jim déle trvat než ho seženou.“
GIACOMO: “ Oni si určitě dají záležet, aby ho dostali, co nejdřív. Budou se zajímat o tvého bráchu.“
PIETRO: “ Lucio za nic nemohl, že ho ten Berghammer zabil a kdy ta jeho dceruška Berghammerová neřekla před soudem pravdu, tak mohl její otec sedět.“
GIACOMO: “ Ty si Lucia zabil ty……. Taky jsem mohl říct pravdu.“
PIETRO: “ Už se o tom nechci bavit a běž zjistit ty informace.“
Večer na služebně……. Na služebně už dávno nikdo nebyl kromě Tiny, Toma, Semira a pár policistů, co měli noční službu.
Tina seděla v kuchyňce u kafe a přišel Tom pro další hrnek kafe. Tina ani Toma si nevšimla a si četla papíry od svého bratra Petra. Tom si nalil kafe a posadil se naproti Tině.
TOM: “ Nechceš mi dopovědět, co jsme načali dneska ráno na dálnici??“
TINA: “ Ten problém stejnak výjde na povrch jako první.“
TOM: “ Co se tedy stalo???“
Tina odložila desky na stůl a přišel k nim Semir si pro další hrnek kafe.
TINA: “ 23.6.1982 nástup dvou mužů do vězení za přepad banky a zabití 4 lidí v Miláně. Původně měl jít můj otec do vězení místo nich….“
SEMIR: “ Jak to???“
Semir se posadil vedle Toma.
TINA: “ Chtěli na mého otce hodit vraždu a s penězi utéct pryč. Otec byl suspendován. Hodili na otce vraždu bratra jednoho 2 mužů.“
TOM: “ Proč nešel ……“
TINA: “ Jenom jedna osoba řekla před soudem celou pravdu a 2 lidé sehnali, co nejvíce důkazů a přesvědčila soudce o nevině obžalovaného.“
SEMIR: “ Rodina musí držet po hromadě.“
TOM: “ Udělal si správnou věc.“
SEMIR: “ Jak dlouho si pracovala s otcem???“
TINA: “ Pěkných pár let. Co jsem dostudovala školu tak jsem nastoupila u nich na služebně. Otec byl můj šéf.“
TOM: “ Kdo všechno byli ti lidi???“
TINA: “ Mladší brácha jednoho z mužů, jeden zaměstnanec banky a dva policisté z naší služebny.“
SEMIR: “ kdo teda zabil toho mladšího bratra??“
TINA: “ Taťkova odražená kulka od dlaždiček v jedné staré továrně za Milánem. Starší bratr dostal taťkovu zbraň do ruky a tak se stalo.“
SEMIR: “ Jak jsi s Petrem stáhli obvinění ???“
TINA: “ Já a Petr jsme udělali rekonstrukci vraždy přímo v místnosti, kde se stalo. Otec o tomhle vůbec nevěděl. Soudce ještě ten den propustili mého otce z vazby a zatkli viníky.“
TOM: “ peníze se vrátili bance???“
TINA: “ Ano. Bylo to kolem 3 mil italských liber.“
SEMIR: “ Zbytek necháme na zítra.“
TOM: “ Ať si šéfka taky užije.“
Semir vstal a šel si umýt svůj hrneček, pak odešel do kanceláře. Tina pořád myslela na svého otce, protože ví, co jsou ti dva zač a……….
TOM: “ Pořád myslíš na otce???“
TINA: “ Hrozně se o něho bojím. Za chvilku se budu určitě bát i o Petra….“
TOM: “ Neboj otce najdeme a víš to moc dobře.“
Tom šel umýt hrnečky.
TINA: “ To já dobře vím. Akorát jak to mám říct mamce až se zítra vrátí.“
TOM: “ ty ji to nějak šetrně řekneš, aby se nebála o svého manžela.“
TINA: “ To se ti to lehce řekne.“
TOM: “ Ty to nějak zvládneš.“
Dal Tině pusu a odešel za Semirem do kanceláře. Tina k nim po chvilce přišla a pak společně odešli domů.
Ve Vídni………. Tina, Chris a Rex vstupovali do kanceláře, kde seděl Kristián – Chrisův kolega. Kristián se přivítal s Rexem.
CHRIS: “ Ahoj.“
KRISTIAN: “ Ahoj…….Ahoj Tino, co tu děláš???“
TINA: “ Ahoj. Jsem tu na výpomoc přes papíry.“
KRISTIAN: “ Aha…..pořád si mi neřekla, co tu děláš???“
TINA: “ Musel jsem tu být kvůli jednomu případu, který se stal v Kolíně.“
CHRIS: “ Tak se do toho postíme, né.“
Na služebně………. Semir s Tomem vyslýchali Ludwiga Bergera. Hote s Bonrátem hledali informace o Ludwigovi Bergerovi.
Semir a Tom chtěli vědět, co dělal Ludwig v pískovně, a co dělal u nich na KTU a proč si vzal barvy na euro bankovky. Ludwig jim pověděl, že v pískovně předal barvy jednomu člověku. Ludwig se omlouval Semirovi, že ho přepadl na KTU a že znal pilota z letadla a že pátrá na vlastní pěst, ale Semir a Tom mu moc nevěřili.
Hote s Bonrátem měli horké novinky o Ludwigovi a hned šli za Tomem a Semirem. Hote otevřel dveře do vyšetřovací místnosti.
HOTE: “ Máme vzácné informace.“
Semir a Tom šli za Hotem a Bonrátem ven.
SEMIR: “ Tak, co máte???“
HOTE: “ Ludwig Berger je komisař, který hned po škole nastoupil ke kriminálce v Kolíně. Vyšetřuje vraždu svého kolegy.“
TOM: “ Jeho průkaz je pravý????“
HOTE: “ Ano.“
SEMIR: “ Jestli mluví pravdu tak to ho musíme pustit.“
BONRÁT: “ V pískovně našel jeden kolega čipovou kartu.“
TOM: “ Kam se s tou kartou dostaneš??“
BONRÁT: “ Do jednoho skladiště v přístavu v Düsseldorfu.“
SEMIR: “ Ještě se musíme domluvit se šéfkou.“
Jako kdyby šéfka věděla, že zrovna mají horké novinky k případu a že její lidi jsou u vyšetřovací místnosti, kam také šla.
ŠÉFKA: “ Tak, co jste dostali z Ludwiga Bergera???“
SEMIR: “ Znal se s mrtvým pilotem, zná padělatele, kterému dal barvy na bankovky a byl včera na KTU.“
ŠÉFKA: “ Mluvila jsem s jeho nadřízeným a chce, abychom ho propustili, aby dál pracoval na vraždě kolegy a pilota.“
TOM: “ Mě se mi to moc nelíbí.“
ŠÉFKA: “ Mě taky ne, ale už jsem to slíbila jeho šéfovy.“
Semir vešel do místnosti za Ludwigem.
SEMIR: “ Můžete jít.“
ŠÉFKA: “ Váš šéf o tom všem ví.“
LUDWIG: “ Naschle.“
Ludwig odešel ze služebny.
TOM: “ Máme zajet do toho skladiště??“
ŠÉFKA: “ Jistě.“
Semir a Tom odešli ze služebny na nasedli do stříbrného BMW a odjeli. Za nima jel Ludwig, který seděl ve svém autě a čekal na Semira a Toma.

……………Pokračování příště……………….

Auto vydražené za diamanty 3/3

2. 2. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
V nemocnici………. Tina šla po nemocniční chodbě a došla k pokoji a najednou se otevřeli dveře a z pokoje vyšel spolubydlící Toma. Tina a spolubydlící se pozdravili a Tina vešla do pokoje. Tom šel za Tinou.
TOM: “ Tvůj hlas poznám na míle daleko.“
Dali si pusu na přivítanou.
TINA: “ kdo to byl???“
TOM: “ To je můj nový spolubydlící. Je moc zvídavý.“
TINA: “ Takový lidi mám ráda.“
TOM: “ mám pro tebe jedno překvapení.“
TINA: “ Jaký???“
Šli ven na balkon si sednout na lavičku.
TOM: “ Všechny vyšetření dopadly dobře a tak mě zítra pustí domů.“
TINA: “ To je snad nejlepší zpráva z celého dne.“
TOM: “ Ještě budu pár dní doma…. Jak bylo v práci??“
TINA: “ Docela dobrý. Už víme, co mají zalubem.“
TOM: “ A, co??“
TINA: “ Chtějí ukrást auto za 4 mil eur a místo auta chtějí zaplatit diamanty ve stejné hodnotě.“
TOM: “ Rád bych chtěl vidět to auto……Přejdeme na jiný téma.“
TINA: “ Jaký??“
TOM: “ To hned uvidíš.“
Tina s Tomem si dali polibek až to došlo k líbání.
TINA: “ Todle téma se mi líbí.“
TOM: “ Hned jsem si to myslel.“
Pokračovali v líbání……..
Den „D“……….. Alex Werner a Robert Weber. Byli v tajném úkrytu blízko u dálnic, kde je připravený kontejner pro nejdražší auto – SALEEN S7, aby ho pak převezli na letiště a odletěli do Švýcarska, kde všichni 4 usadí natrvalo. Alex a Robert navigovali Markuse a Michala do haly k autu. Alex přes počítač odstraňoval bezpečnostní systém muzea.
Mezitím na služebně hledali Semir, Tina, Hote, Bonrát, šéfka místa, kde by se mohli ukrývat po blíž dálnice
Naši 4 místa, které by mohli přijít v úvahu je ještě skontrovala Andrea v počítači, jestli vůbec existují. Z těch 4 budov existují akorát dvě – stará továrna a dálnice A1 a druhá budova je dálnice A2. Bonrát a Hote jeli továrnu a Semir s Tinou odjeli ke staré budově.
Mezitím Michal a Markus už se dostali k autu a Robert už na ně čekal s nákladním autem blízko muzea. SALEEN S7 naložili na nákladní vůz a odjeli do továrny.
Semir a Tina dorazili ke staré budově u A2. Budova byla v hrozně rozlehlá a měla ještě další menší budovy okolo. Semir a Tina vešli do budovy se zbraní v ruce, budova byla naprosto prázdná.
TINA: “ Tak jsem na špatné adrese.“
SEMIR: “ Bonrát s Hotem mají větší štěstí.“
TINA: “ Zajedeme k nim.“
SEMIR: “ Jsem stejného názoru.“
Tina dala vědět na centrálu přes vysílačku. Řekla jim, že jednou za Hotem a Bonrátem a že pošlou posily k továrně u A1.
Nákladní vůz mezitím dorazil do továrny, kde SALEEN S7 stál přes kontejnerem a všichni čtyři mladí kriminálníci a odběratel diamantů. Alex předal malý pytlíček s diamanty odběrateli a ten jim nechal nejdražší auto. K továrně dorazilo policejní Porsche a rovnou vjelo do továrny, rozrazilo velké železné dveře, které byli akorát z tenkého plechu, BMW už bylo na místě.
Kriminálníci a odběratel začali střílet po dálniční policii. Markus a Robert zničili policejní Porsche kulkami – odneslo to celé auto, zničená celá karosérie, prostřílené pneumatiky,…… Bratři Wernerové byli zadrženi policisti, Markus a Robert nasedli do černého Porsche a ujížděli pryč, přímo na dálnici. Hote se Semirem nasedli do BMW a jeli za nimi. Bonrát a Tina se postarali o odběratele a diamanty. Chtěl jim zdrhnout, ale Tina s Bonrátem mu překazili útěk. Dva policisté ho naložili do auta a jeli na služebnu i s diamanty. Tina s Bonrátem chtěli nasednout do auta, ale Porsche byli úplně sešrotované. Tina se dívala na sporťáka – SALEEN S7.
BONRÁT: „Co uděláme teď??“
TINA: “ Musíme jim pomoct.“
BONRÁT: “ A jak, když nemáme auto.“
TINA: “ Máme.“
BONRÁT: “ Prosím tě jaký???“
TINA: “ Je ukradený z muzea, pod kapotou má pár koní…..“
BONRÁT: “ Už vím kam míříš.“
Přišli k SALEENU S7.
TINA: “ Kdo pojede??“
BONRÁT: “ Máš přednost. Vždy´t to na tobě vidím, že chceš…..“
TINA: “ Tak jedem.“
Tina a Bonrát nasedli do auta, Tina na místo řidiče a jeli na dálnici A1, kde Porsche a BMW se pronásledovali na 120 km.
SALEEN S7 byl zatím na 100 km a pomalu se blížili k BMW. Hote volal Bonrátovi.
HOTE: “ Kde jste??“
BONRÁT: “ Jsme na 100 km.“
HOTE: “ Kde jste vzali auto. Vždyť…….“
BONRÁT: “ Nech se překvapit.“
Bonrát zavěsil.
BONRÁT: “ Probuď další koně pod kapotou.“
TINA: “ Jsem stejného názoru.“
Tina šlápla na plyn, aby probudila spící koně pod kapotou SALLENU S7. Ručička na tachometru se přiblížila ke 200. Bonrát s Tinou si jízdu užívali. Kličkovali na dálnici mezi auty a pomalu se blížili k BMW.
Když modrý SALEEN S7 dorazil k BMW a jel pár metrů za BMW. SALEEN S7 blikal, aby ho BMW pustil před sebe. Semir se podíval do zpětného a hned uvolnil cestu pro SALEEN S7.
Porsche s sjel z dálnice a SALEEN S7 ho následoval. Řidič Porsche – Markus si nevšiml, že na silnici leží dřevěná bedna, Porsche letěl ve vzduchu, SALEEN se vyhýbal letícímu autu, aby jim neskončil na střeše. SALEEN rychle jel do před a za nima Porsche narazilo čumákem na silnici. Když SALEEN S7 prudce zabrzdil tak se z pneumatik pěkně kouřili. Tina s Bonrátem vystoupili z auta se zbraní v ruce a šli na pomoct Markusovi a Robertovi. Mezitím dorazilo stříbrné BMW, Semir měl v ruce připravená puta a Hote zase svoji služební zbraň. Markusovi a Robertovi se nic nestalo a byli lehce zranění.
Když na místo nehody přijeli další policejní vozy ze služebny, hned všechny stopy zajistili. Tina se rozplývala na SMS od Toma. Semir k ní přišel.
SEMIR: “ Někdo ti něco hezkého napsal???“
TINA: “ Můžeš hádat 3x.“
SEMIR: “ Tak to mi je jasný. Kdy Toma pustí???“
TINA: “ Dneska. Mám se pro ně ho stavit.“
SEMIR: “ Nechceš………..“
Semir se podíval na SALEEN S7. Tině to hned nedošlo, co Semir myslí, když tak chvilku přemýšlela tak jí to došlo. Podívala se také na SALEEN S7.
TINA: “ Špatnej nápad to není.“
SEMIR: “ Tom bude mít radost jak go znám.“
Před nemocnicí………. Tom právě vycházel z nemocnice a vyhlížel auto – vínovou Octavii. Najednou přijel modrý sportovní vůz – SALEEN S7. Z auta vystoupila Tina a šla za Tomem. Tom nevěřil svým očím a položil tašku na zem.
TINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“
Přivítali se polibkem.
TOM: “ Kde si vzala to auto???“
TINA: “ Našla jsem ho na okraji dálnice.“
TOM: “ Takovýhle pěkný??“
Tom věděl, že je to blbost.
TINA: “ Půjčila jsem si ho.“
TOM: “ To je to drahý auto???
TINA: “ Ano. Nechceš se………“
Tom neváhal a vzal klíče a šel k autu. Tom se těšil jako malý kluk. Nasedl do auta. Tina šla také k autu a odjeli.
Konec!!!
Autorka: Tina11
Tak o toto autíčko šlo v povídce. Tak jak se vám líbí???

Auto vydražené za diamanty 2/3

31. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Na služebně………. Tina, Semir a šéfka se sešli v její kanceláři.
ŠÉFKA: “ Co jste se dozvěděla od svého otce??“
TINA: “ Honz König byl přátelský a s každým si trochu povídal. Otec ho měl hrozně moc rád. S novými vozy jezdil včas.“
ŠÉFKA: “ Co ten druhý řidič??“
TINA: “ Karl Meibach jezdil občas. Hlavně když König byl na cestách nebo měl dovolenou. Je úplně stejný jako König.“
SEMIR: “ A teď to nejlepší.“
TINA: “ U otce na dvoře autosalonu byl plný kontejner skla, ve kterém bylo…..“
SEMIR: “ Malé lesklé broušené průhledné….“
Tina položila na stůl pytlík s diamanty.
ŠÉFKA: “ Diamanty.“
SEMIR: “ Trefa.“
ŠÉFKA: “ Jak se tam dostali??“
TINA: “ Myslím si, že museli být dány už ve výrobně v Mladé Boleslavy. Před několika dny byli k otci přivezeny 4 auta z posledních dovozů z Mladé Boleslavy. Ty auta měla úplně rozbitá všechna okna. Kdo je tam přivezl jim neřekl pravý důvod, proč. Sklo a diamanty leželo pěkných pár dní na dvoře.“
ŠÉFKA: “ Že si to nevzali překupníci. Kolik přibližně mil eur??“
TINA: “ Počítám 2-4 mil eur.“
ŠÉFKA: “ Hartmut našel něco na kamionu??“
SEMIR: “ Klasika – přeříznuté brzdy. Ty rozbité auta má také Hartmut na technickém a teď bude přebírat sklo. Jestli v tom nejsou taky diamanty.“
ŠÉFKA: “ Odkud mohou být??“
SEMIR: “ To právě zjišťuje.“
Tina a Semir vyšli z kanceláře a šli na kafe do kuchyňky, kam přišli Hote, Bonrát a Andrea. Chvilku se povídali a pak Tina odjela za Tomem.
V nemocnici………. Tina seděla na Tomově posteli.
TINA: “ Mám na tebe jednu moc záludnou otázku.“
TOM: “ Jsem zvědav jako moc bude záludná.“
Tom se posadil vedle Tiny na postel a objal ji kolem ramen.
TINA: “ Víš….. já nevim jak to mám říct…..“
TOM: “ Tak to nějak řekni.“
TINA: “ Já už na to myslím několik dní…. Jestli zůstaneš u dálniční policie??“
TOM: „…….. Na to je docela těžká odpověď. Ale nechci trhat tak dobrou partu ve které jsi i ty.“
TINA: “ Jenom by mě zajímalo, kdyby ses rozhodl, že už v té…..“
TOM: “ Když to chceš opravdu vědět tak buď zůstat u policie a by bych policajt v uniformě.“
TINA: “ Ty a uniforma??“
TOM: “ a, proč ne. Je na tom něco špatného??“
TINA: “ Ne, ale nemůžu si tě představit v uniformě.“
TOM: “ Já tebe docela ano. Pak ti ukážu moji fotku v uniformě.“
Dali si polibek až od toho polibku to přešlo k líbání.
U Hartmuta………. Semir byl na místě jako první a po chvilce přijela vínová Octavia.
Semir už seděl na dvoře KTU. Přišla k němu Tina. Semir dal Tině rukavice, než se Tina posadí na hranu kontejneru, Semir začal vyzvídat.
SEMIR: “ Jak to dopadlo?“
TINA: “ Docela celkově dobře.“
SEMIR: “ Ano nebo ne.“
TINA: “ Zůstává u dálniční policie.“
SEMIR: “ Tak to je ta nejlepší zpráva z celého dne.“
Přišel k nim Hartmut.
HARTMUT: “ Tak se dáme do toho???“
SEMIR: “ Ať to máme brzy za sebou.“
Hartmut vešel do kontejneru a Tina šla kousek dál a pustili se do práce. Přebírali sklo do půlnoci, ale to nebralo konce a tak se ve skle přehrabovali až do 7 hodiny ranní. Všichni tři byli pěkně unavení a měli v sobě několik hrnků kafe. Nejraději by šli do postele, ale nemohli kvůli nějaké akci, kdyby je potřebovala šéfka.
Na velké dece byla střední hromádka diamantů ze 2 kontejnerů.
HARTMUT: “ Kolik ta hromádka může stát??“
SEMIR: “ Pěkných pár milionů.“
TINA: “ do těch 4 mil eur určitě.“
HARTMUT: “ Víš, že bych nebyl proti a kdyby se prodali nějakému odborníkovi tak by mohli být ještě dražší.“
SEMIR: “ Proč si ty diamanty někdo dávno nevzal.“
TINA: “ Dlouho ležely u otce na dovře a ten dvůr by se dostali hravě.“
HARTMUT: “ Stejnak by mě zajímalo, co chtějí dělat s těmi diamanty.“
TINA: “ Variant je plno.“
Na služebně……. Semir s Tinou byli v kanceláři a odpočívali o těžkém večeru. Tina by mohla jít domů se vyspat, ale radši zůstala kdyby šéfka něco po ní chtěla.
Na služebně se objevila paní Laura Königová – manželka mrtvého řidiče. Hote se u ní zastavil, když jí zahlídl.
HOTE: “ Dobrý den.“
LAURA: “ Dobrý den. mám něco důležitého.“
HOTE: “ A, co to je??“
LAURA: “ Týká se to okolo smrti mého manžela.“
HOTE: “ Než mi, aby jste mi to řikala tak to hned půjdeme říct 2 komisařům.“
Hote a Laura přišli ke kanceláři, Semir a Tina je vůbec nevnímali jejich příchod. Hote vešel dovnitř kanceláře.
HOTE: “ Něco se vám stalo??“
SEMIR: “ Měli jsme tak trochu pracovní noc.“
HOTE: “ Aha. Přišla paní Königová, že něco má.“
SEMIR: “ Ať vstoupí.“
Hote došel pro paní Königovou. Semir a Tina se navzájem pozdravili s paní Königovou. Laura se posadila na židli a Hote přinesl paní Königové kafe.
SEMIR: “ Tak, co máte??“
LAURA: “ Při vyklízení manželčina stolu, abych si udělala malou památku na manžela tak jsem tuhle hnědou obálku.“
Položila na stůl obálku. Semir ji vzal otevřel ji. V obálce byli 2 fotky a letáček s pěkným tmavomodrým autem. Semirovi, Tině a Hotovi se auto moc líbilo. Na konci byla letáčku byla internetová stránka: “ www.technickemuzeumkolinn/r.de„. Více informací na letáčku nebylo.
SEMIR: “ To je všechno??“
LAURA: “ An. To je opravdu a ještě jsem se podívala víckrát ……“
TINA: “ Podívám se na tu internetovou stránku.“
Tina si vzala leták a šla k počítači, kde obvykle sedává Andrea, ale dneska nebude v práci. Hote šel za Tinou.
SEMIR: “ A váš manžel o tom s vámi nemluvil??“
LAURA: “ Ne….tohle to vidím poprvé…..Teď jsem si vzpomněla, že jednou byl u nás jeden muž.“
SEMIR: “ Kdo to byl??“
LAURA: “ byl to jeho kolega z práce, ale už nevím o čem se bavili.“
SEMIR: “ A, co jméno??“
LAURA: “ Myslím, že se jmenoval ……. Karl.“
SEMIR: “ Už asi vím o koho jde. Paní Königová hodně jste nám pomohla a děkujeme za ty důkazy.“
LAURA: “ Aspoň jste se pohnuli o kousek dál a jsem ráda, že jsem vám pomohla.“
SEMIR: “ Ještě jednou děkuji a nashledanou.“
LAURA: “ Nashledanou.“
Laura Königová vyšla z kanceláře.
TINA, HOTE: „Nashledanou.“
LAURA: „Nashledanou.“
Laura odešla ze služebny a k Tině a Hotovi přišel Semir.
SEMIR: “ Co jsi našla??“
TINA: “ To auto SALLEN S7 mají v muzeu a chtějí ho vydražit. Zítra je poslední den, kdy si ho můžeš prohlídnout.“
SEMIR: “ Za kolik je dražba??“
TINA: “ Okolo 4 mil eur.“
HOTE: “ Hartmut má něco za 4 mil…….“
TINA: “ Diamanty.“
SEMIR: “ Budou chtít vyměnit auto za diamanty.“
Semir odešel do kanceláře a vzal si bundu a 2 fotky, které předal Tině.
SEMIR: “ Ale vždyť nemají diamanty…… Radši jedu za Hartmutem.“
TINA: “ Dobře..“
Semir odešel. Tina otočila obě 2 fotky a na každé fotce byli jména lidí z fotek. Tina se pustila do práce.
U Hartmuta………. Semir dorazil do KTU, vešel dovnitř a uviděl ležet na zemi Hartmuta. Hned k němu šel a probíral Hartmuta, po chvilce se probral a bolela ho hlava.
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
HARTMUT: “ Byli tu 2 muži a vzali si ty…..diamanty a taky navigaci….“
SEMIR: “ Jakou navigaci??“
HARTMUT: “ GPS. Mám to zkopírované….
SEMIR: “ Tak mi to ukážeš na služebně.“
HARTMUT: “ Dobře.“
Semir pomohl vstát Hartmutovi, Hartmut si vzal flasch disk a odejeli na služebnu.
Stříbrné BMW jelo po dálnici A1 směr služebna. Semir volal Tině, jestli něco nezjistila o těch 2 mužích.
TINA: “ Dál……“
SEMIR: “ Zjistila jsi něco??“
TINA: “ Ano. Robert Weber a Markus Berger. Oba dva už seděli za mřížemi za krádeže aut asi tak před 5-6 lety. K nim se přidali 2 bráchové – Alex a Michal Wernerovi. Bráchové ještě neseděli. Pocházejí z Mladé Boleslavy a pracují u automobilky Škoda pěkných pár let.“
SEMIR: „Jestli Weber a Berger nabídly Wernerům, že se budou projíždět novým a drahým autem……..“
TINA: “ Nenechali si ji to ujít a zařizovali pašování diamantů ve sklech aut. Ty diamanty pocházejí z jižní Afriky.“
SEMIR: “ Bratři Wernerové jsou v Kolíně???“
TINA: “ Ano. Alex je vystudovaný v oboru kolem počítačů, takže jim pomůže při….“
SEMIR: “ Myslíš, že jim pomůže zdolat bezpečnostní systém???“
TINA: “ Ano. A někde musejí mít schovaný plán budovy, aby se vůbec dostali do muzea.“
SEMIR: “ Právě jedu s Hartmutem na služebnu a řekni šéfce, že si vzali ty diamanty z KTU.“
TINA: “ Dobře vyřídím.“
SEMIR: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Čtyři mladíci Robert Weber, Markus Berger a bratři Wernerové se chystali na zítřejší akci do technického muzea. Procházeli si plán, jak se dostanou do muzea a pak dál budou postupovat. Alex Werner bude jim navigovat a odstraňovat alarm přes počítač.
Mezitím na služebně si prohlíželi v počítači plánek, který zkopíroval Hartmut něž prošli do KTU 2 muži. Všichni byli u Andreinýho počítače.
ŠÉFKA: “ Teď víme, co mají v plánu.“
SEMIR: “ Na nás nechali až jim přebereme sklo a diamanty si vzali na KTU.“
TINA: “ Museli si koupit ty čtyři auta, aby dostali část svých diamantů…“
ŠÉFKA: “ A pak zničily poslední dodávku.“
HARTMUT: “ Mají to pěkně vymyšlené. Jeden z nich je počítačový odborník tak jim pomůže odstranit alarm v muzeu.“
ŠÉFKA: „Co ty dva, co seděli ve vězení???“
TINA: “ Weber a jak i Berger pracovali chvilku v technickém muzeu.“
SEMIR: “ Bude lepší když zajedu d toho muzea.“
ŠÉFKA: “ Tina ráda pojede s vámi.“
V muzeu………. Tina, Semir a ředitel muzea k hale, kde stojí
SALEEN S7 pod kamerovým systémem.
SEMIR: “ Jak dlouho tu pracovali Weber a Berger??“
ŘEDITEL: “ Asi tak 2 roky a pak začali krást auta.“
TINA: “ Mohli by Weber a Berger ukrást nejdražší auto???“
ŘEDITEL: “ To myslíte vážně???? Oni dva by to neudělali.“
Zastavili se u dveří do haly. Ředitel zadal kód so systému. Dveře se otevírali a všichni tři vešli do haly, zastavili se přímo u SALEENU S7.
SEMIR: “ My totiž máme tušení, že vaši bývalí zaměstnanci mohli ukrást auto.“
ŘEDITEL: “ Já to mu prostě nevěřím.“
TINA: “ Já bych na vašem místě bych o tom uvažovala.“
SEMIR: “ A já taky. Jak by se mohl vypnout ten systém???“
ŘEDITEL: “ Kódem, který zná jenom pár lidí a jsem by se nikdo nedostal.“
Semir a Tina si mysleli svý a podívali se na sebe. Ředitel si obhlížel auto.
SEMIR: “ Myslím, že nám to bude stačit.“
SEMIR, TINA: “ Naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“
Semir a Tina už byli před muzeem a stáli u BMW.
SEMIR: “ Řediteli moc nevěřím jeho řečičkám.“
TINA: “ Já taky ne, možná, že nám neřekl všechno.“
SEMIR: “ Jedeš za Tomem??“
TINA: “ Jo.“
SEMIR: “ Tak ho ode mě pozdravuje.“
TINA: “ Bude mít ohromnou radost.“
Rozloučili se, Tina nesedla do své vínové Octavie a jela do nemocnice. Semir odjel v BMW na služebnu.

………………Pokračování přístě……………………

Povídka č. 50: Auto vydražené za diamanty 1/3

28. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Modrý mercedes si to frčel po dálnici A3. Na A3 byl plynulí provoz. Na 4 km před modrým mercedesem jel černý Jaguár a divně kličkoval po A3. řidiči se zavírali oči. Najednou černý jaguár narazil do středových svoditel a do dalších aut. Stala se velká havárka do které se zapletl modrý mercedes. Z mercedesu se stala velká hromada šrotu.
2 muži vyběhli na pomoct Tomovi Kranichovi, jestli není těžce zranění,………. Tom byl těžce zraněn a byl v bezvědomí. Jeden muž hned volal sanitku a policii. Druhý muž šel napomoct ostatním lidem z aut. Lidé si vzájemně pomáhali. Volající muž hlídal Toma, kdyby se jeho stav zhoršil.
Semir čekal na Toma na jednom odpočívadle asi 20 km před touto nehodou. Semir pořád vyhlížel modrý mercedes, ale mercedes nikde.
Na místo nehody přijelo policejní Porsche, které mělo na A3 hlídku. Hote s Bonrátem hned zahlídli Tomovo auto a vyrazili za ním. Hote dal znamení Bonrátovi, aby dal vědět o situaci na centrálu.
Semir se to dozvěděl přes vysílačku od Hota. Semir hned nasedl do BMW a jel na místo nehody.
Když přijelo BMW tak zrovna odlétala helikoptéra s Tomem do nemocnice sv. Anny. Semir hned vyzpovídal Hota a Bonráta, co je s Tomem a, co mu je.
Na služebně se Semir, Hote, Bonrát, Andrea a šéfa dohadovali, kdo to nějak šetrně řekne Tině, která je školení v Rakousku. Tina by nemohla přijet hned, protože musí zůstat až do konce školení.
Semir, Hote a Bonrát se zajeli podívat na Toma jak mu je. Tom na dýchacích přístrojích po těžké operaci. Semir si povídal s lékařem, který operoval Toma. Lékař mu toho moc neřekl, ale pro Toma budou první dny kritické.
Andrea večer pak volala Tině, co se stalo odpoledne Tomovi. Když se to Tina dozvěděla byla z toho celá špatná. Tina bohužel nemohla odjet ze školení se podívat na Toma.
Řidič z černého jaguáru byl na místě mrtvý. Dálniční policie si dávala dohromady mrtvého řidiče Hanze Königa a Toma. Hanze Königa dala nechat dálniční policie odvést na patologii, jestli neměl vysoké promile alkoholu před jízdou a Jaguár dálniční policie odvezla k Hartmutovi na expertízu. Hartmut se hned do toho pustil.
Druhý den……. Se ozvala patologie, že v těle mrtvého Hanze Königa se našli stopy po jedu – arzénu. Hanze Königa také přepadával mikrospánek.
Semir zašel za Hartmutem na KTU. Hartmut na obouch autech nenašel nic – ani přeříznuté brzdy, ani zásah do řídícího systému………
Pak Semir zašel do firmy, kde pracoval Hanz König. Hanz König pracoval v jedné přepravní firmě, která rozváží po celém Německu nejrůznější zboží do německých firem. Občas přepravní firma Andreas Kraus, GmbH jezdí i do zahraničí. Nejvíce se zabývali převozem auto do České republiky, na Slovensko, do Rakouska, Švýcarska a Beneluxu. Mají podepsanou smlouvu s velkými německými automobilkami – Mercedes-Benz a BMW.
Ředitel Semirovi pověděl, že to byl nejlepší řidič kamionu, kterého znal dobrých 20 let. Nikdo si na Königa nestěžoval a hodně jezdil za hranice Německa s automobily od největších automobilek v Německu.
Hote s Bonrátem zajeli za jeho manželkou – Laurou Königovou, která se stará doma o 2 letého chlapce Alexe. Bonrát odvedl Alexe pryč obýváku a šli spolu do Alexova pokojíčku, kde Alex ukázal Bonrátovi svoje hračky. Hote si povídal s Laurou o jejím bývalém manželovi Hanzovi.
Tina byla celé školení z té zprávy od Andrey špatná a nechtěla ani pomyslet na to nejhorší, co se může stát. občas zavzpomínala na ty nekrásnější zážitky s Tomem, které spolu prožili. Tina se moc těšila až přijede do Kolína a půjde se podívat na Toma.
Dálniční policie si pořád láme hlavu, co má společného Hanz König a Tom Kranich. Po delším pátraní zjistila
dálniční policie, že Tom byl do této nehody zapleten náhodou a nemá nic společného s Hanzem Königem. Proč musel zemřít Hanz König???
O pár dní později……………. Tina se vrátila z Rakouska ve večerních hodinách.
Tina druhý den se jel podívat na svého manžela do nemocnice sv. Anny. Tina stála před dveřmi na oddělení a v ruce měla tašku s věcmi pro Toma, Tina se nadechla vstoupila do oddělení. Přečetla na si na tabuli za dveřmi, kde leží Tom. Vydala se k pokoji.
Když Tina stála před tím pokojem, pokoj byl prázdný a uklizený a Tom tam nebyl. Tina se zašla optat na sesternu, kde byla vrchní sestra. Tina se dozvěděla, že její manžel Tom Kranich leží na normálním pokoji č. 11. Tina poděkovala, celá se rozzářila jako sluníčko a šla za Tomem.
Tina vešla do pokoje po tichu, za sebou tiše zavřela dveře a odložila tašku. Tom seděl na pohodlné venkovní sedačce na balkoně. Tina šla po tichu na balkon a zatavila se mezi dveřmi. Tom si četl časopis, který mu přinesl Semir.
TINA: “ Je tu někdo???“
Tom se otočil za hlasem.
TOM: “ Tino….. co tu děláš???? Ani jsem tě neslyšel přijít.“
TINA: “ Dala mi to vědět Andrea. Stala jsem tichou myškou.“
Tina šla k Tomovi a dali si polibek na přivítanou. Pak si Tina sedla vedle Toma. Dívali se sebe jako dva milenci a ……….
TOM: “ Jak to, že jsi nepřijela dřív???“
TINA: “ Musela jsem zůstat na školení až do konce. Proč se ptáš???“
TOM: “ Protože tu ležím asi 3 den. Přinesla si mi něco na čtení, protože tento časopis čtu asi po pátý, který mi přinesl Semir a už mě to nebaví.“
TINA: “ Tina přinesla jsem ti něco dobrého na zub, nějaké oblečení a něco na čtení.“
TOM: “ A, co je něco dobrého na zub???“
TINA: “ je to sladké a to máš opravdu rád.“
TOM: “ Ty umíš tak hezky potěšit.“
TINA: “ Já vim. To dělám hrozně moc ráda.“
TOM: “ A kvůli tomu tě mám moc rád.“
Dali si velký polibek až od toho polibku to došlo k velkému líbání.
Do pokoje vešli Semir a Andrea, zastavili se v pokoji. Semir je chtěl vyrušit, ale Andrea ho zadržela. Bavili se tichým hlasem
ANDREA: “ Nech je. Dlouho se neviděli a jak jim to sluší.“
SEMIR: “ Ty máš vždycky pravdu.“
ANDREA: “ Já vim.“
Tom s Tinou se tak na sebe dívali jako dva milenci, co mají krátce před svatbou. Chtěli si dát další polibek, když Semir s Andreou se zastavili mezi dveřmi balkonu.
SEMIR: “ Tak vás zase vidím.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
ANDREA: “ Ahoj.“
TOM: “ Tak vás dva jsem vůbec nečekal.“
ANDREA: “ Jestli chcete být sami tak mi zase půjdeme.“
TINA: “ Nikam nechoďte a zůstaňte.“
SEMIR: “ Když to našemu pacientovi nebude vadit.“
TOM: “ Vůbec ne. Aspoň si pěkně popovídáme.“
Všichni 4 si pěkně popovídali skoro 2 hodiny.
Následující den………. Na dálnici A3 na 167 km se stala velká a těžká havárka. Kamion s auty převážil na dálnici a zablokoval oba dva jízdní pruhy. Auta na kamionu byli tak rozbitá, že mohla jít rovnou na vrakoviště a jejich cena se pohybuje okolo 2-4 mil eur. Nové vozy automobilky Škoda směřovali z Mladoboleslavské továrny do autosalonu k Petru Berghammerovi (Tinin otec). Tento kamion vezl do České republiky nové vozy BMW a Mercedes-Benz do autosalonu v Mladé Boleslavi. Do Německa se vezly vozy Škoda. Tuto přepravu zařizovala přepravní firma Andreas Kraus, GmbH, kde zemřel řidič této firmy. Dnešní řidič byl jenom lehce zranění.
Na služebně………. Semir a šéfkou rozebírali, proč Hanz König zemřel. Do kanceláře vešel Hote s horkou novinkou…………
HOTE: “ Na A3 na 167 km nehoda kamionu, který převážel úplně nové vozy Škoda.“
ŠÉFKA: “ A je někdo mrtev??“
HOTE: “ Ne, akorát lehce zranění ten řidič toho kamionu pracuje v přepravní firmě….“
SEMIR: “ Andreas Kraus.“
HOTE: “ Ano. Řidiči se nic nestalo.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Zajeďte tam.“
SEMIR: “ Ať toho řidiče prověří Andrea. A, co mají oba dva společného.“
Na místě nehody………. Semir se bavil s řidičem Karlem Meibachem, který seděl v sanitce. Hote s Bonrátem obhlíželi kamionem s auty.
BONRÁT: “ Škoda těch pěkných aut.“
HOTE: “ To máš pravdu. Nejmíň za 2 mil eur.“
BONRÁT: “ Za 2 mil eur by bylo pěkné nějaké fáro s 300 koňmi pod kapotou.“
HOTE: “ To bylo pro Semira, když tak rád šrotuje služební auta…..“
BONRÁT: “ To by ty auta nezůstali v celku ani 3 měsíce.“
Přišel k nim Semir.
SEMIR: “ Tak, co???“
HOTE: “ Podle papírů ty auta směřovali z Mladoboleslavské automobilky do autosalonu k Petru Berghammerovi.“
SEMIR: “ K Tininýmu otci.“
HOTE: “ Je to tu napsané černé na bílém.“
BONRÁT: “ Tachometr je v pořádku. Pravidelné přestávky a sedí i počet kilometrů.“
Hote předal přepravní papíry Semirovi, aby si je prohlídl. Semir je rychle přečetl, spíš rychle prolistoval.
SEMIR: “ On jel prázdný do České republiky??“
HOTE: “ Ne, do Mladé Boleslavi vezl nové vozy – BMW a Mercedes-Benz do místního autosalonu.“
Hote předal Semirovi další přepravní papíry.
SEMIR: “ Do toho autosalonu dorazili v pořádku??“
BONRÁT: “ Bez jediného škrábance. Ty vozy měli hodnotu asi 4 mil eur.“
Večer na služebně………. Šéfka si pročítala všechny přepravní papíry i tachometr.
ŠÉFKA: “ Už víte, co tu dnešní nehodu způsobilo??“
SEMIR: “ Hartmut na to pracuje.“
ŠÉFKA: “ Kdy by chtěl zničit úplně nová auta, která právě vyjela z výrobní linky??“
SEMIR: “ Netušim. Že by v těch autech něco pašovali……“
ŠÉFKA: “ Možný to je. A, co pomsta našemu připravovateli nebo Tininýmu otci.“
SEMIR: “ Krach firmy Andrease Krause bych více věřil než to mu autosalonu.“
ŠÉFKA: “ Autosalon Petra Berghammera má dobrou pověst a i postavení na trhu.“
SEMIR: “ A, co firma Andrease Krause??“
ŠÉFKA: “ Andrea našla, že Andreas Kraus je úspěšný na trhu.“
SEMIR: “ Tak má zůstalo pašování, ale čeho.“
ŠÉFKA: “ Myslím, že by vám měla pomoct jedna osoba.“
SEMIR: “ A jaká??“
ŠÉFKA: “ Vaše milá kolegyně Tina Kranichová.“
SEMIR: “ Přece ji nemůžu otravovat, když…….“
ŠÉFKA: “ Možná, že vám ráda pomůžu a může vyspovídat svého otce kvůli těm autům.“
SEMIR: “ Tak já to teda zkusím.“
U Tiny doma………. Semir ještě ten večer zajel za Tinou, aby Tina mohla druhý den zajet za svým otcem.
Tina zrovna ukládala malého Péťu do postele, když tu chvíli zazvonil zvonek u dveří.
MARTIN: “ Půjdu otevřít.“
TINA: “ Dobře.“
Martin šel otevřít Semirovi.
SEMIR: “ Ahoj Martine.“
MARTIN: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Máš doma maminku??“
MARTIN: “ Ano.“
Semir zval Martina na ruku a šli spolu do obýváku. Po chvilce přišla k nim Tina.
TINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Ahoj.“
TINA: “ Nechceš jít taky spát??“
MARTIN: “ Nechci.“
SEMIR: “ Maminka má pravdu.“
TINA: “ Už je moc pozdě.“
Semir postavil Martina na zem a rozloučil se sním. Tina mu dala pusu na dobrou noc. Martin šel si umýt zuby a šel spát.
TINA: “ Co tě k nám zaválo???“
SEMIR: “ Jeden případ a je na dlouho.“
TINA: “ Tak se u nás posaď a dáš si něco k pití??“
SEMIR: “ Hrnek kafe by neuškodil.“
Tina šla udělat kafe a Semir se posadil na gauč. Tina po chvilce přišla se 2 hrnky kafe. Jeden hrnek postavila před Semira a druhý na místo, kde Tina bude sedět.
SEMIR: “ Díky.“
TINA: “ Cukr??“
SEMIR: “ Ano.“
Tina přinesla cukřenku pro Semira, kterou postavila před Semira a posadila so křesla.
TINA: “ Tak s čím potřebuješ pomoct??“
SEMIR: “ Mám na tebe jednu prosbičku. Jestli by jsi nezašla za tvým otcem kvůli jednému problému.“
TINA: “ O jaký problém se jedná.“
SEMIR: “ K tvému otci měli dneska dorazit nové auta z Mladé Boleslavy.“
TINA: “ Co se s těmi vozy stalo??“
SEMIR: “ Jsou úplně na šrot a jsou na expertíze u Hartmuta.“
TINA: “ Co tedy mám udělat??“
SEMIR: “ Jestli si někdo neb zruinovat tvého otce nebo jestli.“
TINA: “ Je mi to jasný. Zastavím se u otce hned ráno.“
SEMIR: “ Nechám ti tu tyhle přepravní papíry, aby si je mohla ukázat tvému otci a taky by jsi je mohla zkontrolovat s ostatními.“
TINA: “ Rozkotá šéfe.“
SEMIR: “ Pak by jsme se mohli sejít na služebně……“
TINA: “ Radši ti zavolám.“
SEMIR: “ To bude nejjednodušší. Pak nám na tebe jednu záludnou otázku kvůli Tomovi.“
Tina jenom přemýšlela, co to může být.
TINA: “ O, co jde??“
SEMIR: “ Jde o to jestli Tom bude dál pracovat u dálniční policie??“
TINA: “ Ještě jsem se neptala, ale už mě ta tahle otázka napadla víckrát,, ale můžu se nenápadně zeptat Toma.“
SEMIR: “ To budeš moc hodná. Hote a Bonrát se mě pořád ptaj na Toma a jestli zůstane.“
TINA: “ Tak já se teda zeptám.¨“
V autosalonu…………. Tina ráno zajela za svým otcem do autosalonu. Tina šla za otcem do kanceláře a po cestě pozdravila s lidmi, které znala. Zaťukala na dveře od kanceláře a vešla dál, když se ozvalo „dále“.
OTEC: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj tati.“
OTEC: “ co tě k nám zavedlo??? Něco se stalo tvému autu??“
TINA: “ Auto se má dobře a šlape jako hodinky. Ale mám pro tebe něco důležitého.“
OTEC: “ A, co to je??“
TINA: “ Včera odpoledne měl přijet kamion s novými vozy Škoda.“
OTEC: “ Jak to víš???? A vůbec nedorazil.“
TINA: “ Semir pracuje na té nehodě. Kamion měl havárku a všechna auta jsou úplně sešrotovaná.“
OTEC: “ To snad né. Řidič je……“
TINA: “ Není. Před několika dny zemřel jeden řidič Hanz König od tvého přepravce Andrease Krause.“
OTEC: “ Hanz byl moc a milí a povídal si s námi. Pořád se neřekla důvod, proč jsi přišla.“
TINA: “ Semir a šéfka si myslí jestli v těchto autech něco nebylo pašováno do Německa v poslední době.“
OTEC: “ Počkej z posledních dovozů se nám vrátili asi 4 auta.“
TINA: “ Co se s nimi stalo???“
OTEC: “ Chtěli akorát vyměnit všechny skla.“
TINA: “ To sklo tu ještě máte??“
OTEC: “ Ano, ty ho chceš vidět??“
TINA: “ Ano.“
OTEC: “ ještě ti dám kopie těch oprav a ty dovozy těch aut.“
Otec a Tina odešli do hlavní haly mezi nablízkaná auta. Přišli k nim Erik a Michal.
ERIK, MICHAL: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
ERIK: “ Přišla sis s námi pokecat??“
TINA: “ Jsem tu služebně.“
OTEC: “ Tina by chtěla vidět to rozbité skol z 4 aut.“
MICHAL: “ To sklo??? Proč???
TINA: “ Kvůli případu.“
ERIK: “ Máš štěstí, kdybys přišla až zítra tak by to sklo už nebylo.“
MICHAL: “ Tak pojď s náma.“
Michal, Erik a Tina šli na velký dvůr, kde byla všechna auta – opravená i ta, která šla teprve na opravu, technickou prohlídku,………. Došli k železnému nízkému kontejneru, kde byla pěkná hromada skla.
MICHAL: “ Proč ho chceš vidět??“
TINA: “ Jestli tam najdu, co si myslím tak v tom skle něco pašovali.“
Tina opatrně přehrabovala ve skleněné hromadě, aby ne nepořezala až našla malé i střední kousky…………
ERIK: “ Už jsi to našla??“
Tina jim ukázala na dlani pár kousků diamantů.
TINA: “ Myslím, že tu máte moc drahý kontejner.“
MICHAL: “ kolik by stál??“
TINA: “ Jestli na to budeš mít. Asi 2-4 mil eur.“
MICHAL: “ Tak to vydělám až za pár let.“
ERIK: “ Jak to tam dostali takový malý diamanty.“
TINA: “ Ve výrobně je museli dát do toho skla, když bylo roztavené a pak je dali do aut.“
MICHAL: “ Necháš nám ten……“
TINA: “ Nenechám. Je to teď důkazový materiál. Proto si přijedou lidi z technického.“
Přišel k nim otec.
OTEC: “ Tady máš ty papíry.“
Otec předal Tině papíry, co jí slíbil.
TINA: “ Díky.“
OTEC: “ Co jsi tam našla??“
MICHAL: “ Diamanty.“
OTEC: “ Ty bílé lesklé broušené kousky. Ukaž mi je.“
Tina dala otcovi do ruky diamanty a odešla dál a volala Hartmutovi. Michal a Erik si je důkladně prohlíželi.
TINA: “ Ahoj Hartmute…..Můžeš poslat techniky k otcovi do autosalonu…..Budou odvážet kontejner plný skla…….Nech se překvapit…….Já tu na ně počkám a přijedu za tebou……Zatím ahoj.“
Michal, Erik a otec něco málo řekli o mrtvém Hanzovi Königovi než přijeli lidi z technického.
U Hartmuta……….
HARTMUT: “ Co je to??“
TINA: “ Tyhle malé bílé kamínky“
Diamanty ukázala Hartmutovi v igelitovém pytlíčku.
HARTMUT: “ To je tvoje pěkné překvapení. To se máme přehrabovat ve skle a hledat diamanty.“
TINA: “ Žádné odmlouvání.“
HARTMUT: “ Už radši nic neřikám.“
TINA: “ Možná, že ty diamanty najdete v těch autech ze včerejška.“
HARTMUT: “ Nechcete nám pomoct??“
TINA: “ Navrhni to Semirovi, co ti na to řekne.“
Semir volal Hartmutovi na pevnou linku. Hartmut to udělal, aby to slyšela i Tina.
HARTMUT: “ Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj už něco máš??“
HARTMUT: “ Zatím ne…..“
SEMIR: “ Jak to nic!!!!“
HARTMUT: “ Jeden tip bych měl, co by se mohlo pašovat v těch autech.“
SEMIR: “ To je, co???ů
TINA: “ Malé, ale moc drahé……“
SEMIR: „Diamanty.“
TINA: “ Za velké miliony. Otec je měl na dvoře a ani o tom netušil a byli z posledních dovozů z Mladý Boleslavy k němu do autosalonu.“
SEMIR: “ Tak přijeď na služebnu.“
TINA: “ Dobře.“
HARTMUT: “ Nechce se ti hledat diamanty??“
SEMIR: “ Dneska večer??“
HARTMUT: “ Ano. Někdo si vezme jeden kontejner a druhá skupina ten druhý….“
SEMIR: “ No tak dobře. Ale příjde i Tina.“
TINA: “ Přijdu.“
SEMIR: “ Tak v 7???“
HARTMUT: “ Budu tu čekat.“
TINA: “ Tak dobře v 7.“
SEMIR: “ Dobře ahoj.“
HARTMUT, TINA: “ Ahoj.“
Semir zavěsil.
TINA: “ Tak já jedu za Semirem. Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
Tina už odcházela z KTU ke svému autu……..
HARTMUT: “ Pozdravuj Toma.“
TINA: “ Já mu to vyřídím.“
……………….Pokračování příště…………………

Pašování zvířat 2/2

24. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Na služebně………. Byla mladá ošetřovatelka Kamila Meibachová a ošetřovala ocelota v kleci v Tomově a Semirově kanceláři. Na služebnu přišli Tina se Semirem. Šli za mladou ošetřovatelkou, kde byla také i šéfka. Semir vešel do kanceláře a Tina zůstala stát mezi dveřmi.
KAMILA: „Ten ocelot je úplně zdraví. Není ani zraněný.“
TOM: “ Kolik by stál na černém trhu???“
KAMILA: “ Dost. Okolo 100 000 eur.“
SEMIR: “ A,co jídlo pro ty ostatní zvířata??? Kde ho shánějí???“
KAMILA: “ Musejí jim dávat kvalitní potraviny. Možná, že jsou se spojení s nějakou ošetřovatelkou. Jestli to je všechno tak bych jela i s ocelotem na ošetřovnu, kdo ho pořádně prohlídnu.“
ŠÉFKA: “ Ale jistě.“
KAMILA: “ Budu chtít pomoct s tou klecí.“
ŠÉFKA: “ Semir a Tom vám s tím pomůžou.“
SEMIR: “ Velice rádi.“
KAMILA: “ Vy to vemte tam a vy zase tam.“
Semir a Tom uposlechli Kamilu. Tina šla z cesty a zastavila se u Andrey a šéfka přišla k nim. Semir s Tomem šli k autu Kamili a Kamila šla za nimi.
ŠÉFKA: “ Vemte si Dietera a Hertzbergera a jeďte do bytu toho mrtvého celního policisti.“
TINA: “ Dobře.“
ANDREA: “ Tady máš adresu.“
TINA: “ Díky.“
Andrea předala Tině lísteček s adresou, šéfka odešla do své kanceláře. Tina šla za Hotem a Bonrátem, kteří seděli u společného stolu.
TINA: “ Máme tu práci???“
HOTE: “ Jakou???“
TINA: “ Prošmejdit jeden byt. Byt mrtvého Schubrta.“
BONRÁT: “ Todle mám hrozně rád.“
HOTE: “ Co??“
BONRÁT: “ Prohledávání papírů.“
TINA: “ Vemte sebou ještě pár lidí a zajišťování stop.“
BONRÁT: “ Rozkaz šéfe.“
V ZOO………. Modrý mercedes jel za terénním autem Kamili, která skoro je vedla po celé kolínské ZOO. Semir obdivoval zvířátka přes okno mercedesu. Tom se soustředil na cestu.
SEMIR: “ Doufám, že to není náhoda???“
TOM: “ Jaká náhoda??“
SEMIR: “ Potkáš se svojí bejvalkou a ještě ošetřovatelka.“
TOM: “ Co tím myslíš??“
SEMIR: “ Aby sis dával pozor na ošetřovatelku???
TOM: “ Proč??“
SEMIR: „Myslím, že se tě pokusí sbalit. Pořád se na služebně dělala oči.“
TOM: “ Já jsem si toho taky všiml. Tak se ti svěřuji do tvých rukou.“
SEMIR: “ Beru tě za slovo.“
Na ošetřovně……. Kamila ještě pořádně se podívala na ocelota. Semir a Tom stáli o podál, Tom stál u dveří.
SEMIR: “ Ještě něco potřebujete??“
KAMILA: “ Už ne.“
TOM: “ Tak my tedy půjdeme.“
SEMIR: “ Jsem stejného názoru.“
SEMIR, TOM: “ Naschle.“
Tom už byl venku a Semir právě vycházel ze dveří. Kamila si na něco musela zeptat………
KAMILA: „Mám ještě jeden dotaz.“
SEMIR: “ Jen se ptejte.“
KAMILA: “ Na vašeho kolegu.“
Semir nakoukl ze dveří na Toma.
SEMIR: “ Tome, můžeš na chvilku???“
TOM: “ Co je??“
Tom přišel ke dveřím. Semir na Toma promluvil tichým hlasem.
SEMIR: “ Už je to tady. Bude chtít určitě pozvat na …….“
TOM: “ Díky.“
Tom vešel do místnosti a Semir stál vedle něho. Kamila přišla blíž k Tomovi.
KAMILA: “ Chtěla bych se zeptat jestli máte dnes večer čas??“
Semirovi to šrotovalo hlavě, aby Tom nepodlehl Kamile.
TOM: “ Já už mám něco naplánovaného……..“
SEMIR: “ My dva spolu.“
KAMILA: “ A, co jiný den???““
TOM: “ To přání asi vám nesplním, ale máme teď hodně práce.“
KAMILA: “ To je velká škoda…….“
SEMIR: “ My už musíme jít..“
TOM: “ Můj kolega má pravdu. Naschle.“
Tom se rozloučil a odešel ke svému autu.
KAMILA: “ Něco jsem vašemu kolegovi udělala.“
SEMIR: “ Ne. Naschle.“
Semir odešel za Tomem k autu.
KAMILA: “ Naschle.“
Tom stál u svého auta.
SEMIR: “ Klobouk dolů. Docela se to zvládl.“
TOM: “ Dík za pochvalu.“
SEMIR: “ Nemáš zač.“
TOM: “ Co nejrychleji pryč.“
SEMIR: “ Taky si myslím.“
Jen, co Semir s Tomem si sedli do mercedesu, tak se z ošetřovny ozvaly hlasy – 2 pachatelé ukradli ocelota a Kamila křičela o pomoc. Semir s Tomem rychle přiběhli na pomoct.
SEMIR: “ Kam běželi??“
KAMILA: “ Tam.“
Kamila ukazovala směrem, kam běželi 2 pachatelé. Semir a Tom běželi za nimi. Nasedli do auta a pronásledovali černou dodávku po B17. Semir se hned ozval vysílačkou na centrálu, že potřebují pomoct. Obě auta kličkovala mezi auty na B17, černá dodávka se Semirovi a Tomovi ztratila z dohledu, protože dodávka odbočila na lesní cestu. Semir se ozval na centrálu, že černou dodávku ztratili a že už posily nepotřebují a můžou jet zpátky na služebnu.
V bytě mrtvého Schubrta………. Hote a Bonrát a ostatní policisté se prohrabovali v papírech. Tina byla v Schubertově malé pracovně, něž stačila zasednout ke psacímu stolu hned ji potřebovali Hote s Bonrátem, protože něco našli………
HOTE: “ Tino, máme něco.“
TINA: “ Už jdu.“
Tina šla k nim.
TINA: “ Co máte???“
BONRÁT: “ Tydle celní papíry.“
Hote je ukázal Tině. Tina si v nich trochu listovala.
TINA: “ Tydle papíry nám dal Kaufmann na ředitelství.“
HOTE: “ Střídají se tu 3 podpisy – Kaufmanna, Schubrta a Brauna.“
TINA: “ Proč by si dělal kopie??“
BONRÁT: “ Chtěl skončit s pašováním zvířat.“
TINA: “ Tak, aby nevypovídal na policii, tak ho umlčeli. To by šlo.“
Jeden z policistů jim podal fotky, na kterých byli pašovaná zvířata z Afriky.
TINA: “ Možná, že to dává smysl.“
HOTE: “ Jaký smysl???“
TINA: “ Schubrt a Ten mrtvý z dálnice…….“
BONRÁT: “ Wolf…“
TINA: “ Spolupracovali spolu. Jeden by se postaral o to a druhý zase o to.“
Večer u Eleny a Jana………. Elena už byla doma, děti už dávno spali, Endy ležel Eleně na klíně a Elena pořád myslela na dnešní odpoledne, co se dozvěděla od Tiny, že Ludwig Wolf je mrtvý.
Jan přišel domů a zamířil rovnou za Elenou a Endym do obýváku.
JAN: “ Ahoj miláčku.“
ELENA: „Ahoj,“
JAN: “ Ahoj Endy.“
Jan si pohladil Endyho a pak ho vyštval z gauče a sedl si vedle Eleny a Endy si zpátky sedl na gauč.
JAN: “ Co ti je???? Sedíš tu jako hromádka neštěstí.“
ELENA: “ Dneska odpoledne mi Tina řekla, že jeden náš kolega je mrtvý.“
JAN: “ Myslíš toho Wolfa????? Už jsem to taky slyšel.“
ELENA: “ Ano. Zítra zajdu za jeho přítelkyní.“
JAN: “ To my je líto, ale byla s ním sranda., když tu byli jednou u nás.“
ELENA: “ To jo. Taky jsem si řekla, že pomůžu Sandře s pohřbem.“
JAN: “ Myslím, že te Sandra bude vděčná. Už víš od Tiny kdo to byl???“
ELENA: “ Tina mi nic zatím neřekla, jsou zatím na začátku. Nechceš přejít na jiné téma???“
JAN: “ Jaký třeba??“
ELENA: “ Nedal by sis něco dobrýho na zub k tomu dobré víno???“
JAN: “ Velice rád.“
U Sandry………. Elena Richterová ráno zajela za Sandrou, jí dát příjemnou soustrast a vzít si projekty do Afriky. Sandra šla otevřít Eleně Richterové.
ELENA: “ Ahoj Sandro.“
SANDRA: “ Ahoj Elen.“
ELENA: “ Můžu dál??“
SANDRA: “ Ale ano.“
Sandra s Elenou si sedli do obýváku.
SANDRA: “ Elen, proč jsi přišla??“
ELENA: “ Chtěla jsem se tě zeptat jestli nechceš pomoct s pohřbem???“
SANDRA: “ Elen, děkuji za optání a budu ráda když mi s tím pomůžeš.“
ELENA: “ Pak bych jsem si chtěla vzít ty projekty, na kterých jsem pracovala s Ludwigem.“
SANDRA: “ To víš, že si je můžeš vzít. Nedáš si kafe???“
ELENA: “ Velice ráda??“
Ve staré papírně v Kolíně-Essenu……….
KAMILA: “ Jídlo pro zvířata je v autě.“
KAUFMANN: “ Já se o to postarám.“
Kaufmann šel pro jídlo do auta a vyndal ho ven a dával ho chladné místnosti.
KAMILA: “ Vidím, že se našemu ocelotovi daří dobře. Kde je Schubrt????“
BRAUN: “ Odklidili jsme ho ze hry.“
KAMILA: “ Proč???“
BRAUN: “ Chtěl nás udat na policii a už s námi nechtěl spolupracovat a tak jsme ho odklidili.“
KAMILA: “ kdy dorazí poslední zásilka???“
BRAUN: “ Dneska odpoledne. Hlavní odběratel doraz podle našeho plánu, jak jsme se s ním dohodli.“
KAMILA: “ Dejte si bacha, aby vás neodhalila dálniční policie.“
KAUFMANN: “ My si dáme pozor.“
Na služebně……….
TINA: “ Co ta stránka??“
ANDREA: “ Podle názvu, že se staneš kmotrem nějakého zvířete v Africe na které budeš přispívat, ale ve skutečnosti jiná, tímto formulářem si objednáš zvíře, které ti propašují do Německa, které prodají na černém trhu za velké peníze.“
TINA: “ Pěkná stránka.“
SEMIR: “ A, co Schubrt??“
ANDREA: “ Schubrt byl čistý jako lilie. Rodiče mu zemřeli když mu bylo kolem 20 roků, žádné sourozenci, manželka a ani děti.“
TOM: “ A, co spojuje Schubrta a Wolfa???“
SEMIR: “ To musíme zjistit.“
Ve firmě………. Elena byla v Ludwigově kanceláři a dívala se do jeho počítače, kde zjistila moc pěkné informace o pašování zvířat. Schubrt a Wolf se seznámili v Africe při jedném projektu. Dali se dohromady a tak spolu sbírali důkazy, že Kaufmann a Braun vozí africká zvířata do Německa. Schubrt dělal kopie celních papírů a Wolf sbíral materiály v Africe. Wolf a Schubrt se dohodli, že to řeknou Eleně, aby to pověděla své kamarádce Tině, která pracuje u policie a aby zatkla se svými kolegy Kaufmanna a Brauna. Todle si přečetla v emailu, který poslal Wolf Schburtovi.
Elena hned volala Tině na mobil.
ELENA: “ Ahoj Tino, mám pro tebe něco důležitého.“
TINA: “ Ahoj Elen, co??“
ELENA: “ myslím, že jsem vyřešila váš případ.“
TINA: “ Tak já přijedu za tebou.“
ELENA: “ Dobře.“
Jen, co Elena zvedla hlavu tak uviděla pistoli, která mířila na její hlavu a muž v policejním úboru. Elena hned ztratila řeč.
TINA: “ Elen, stalo se něco???“
Kaufmann vzal Eleně mobil.
KAUFMANN: “ Jestli chcete vidět vaši kamarádku ještě živou tak přijďte do staré papírny Kolín-Essen. Sejdeme se tam asi tak za hodinku.“
TINA: “ Dobře.“
Kaufmann zavěsil.
ELENA: “ Co chcete se mnou dělat???“
KAUFMANN: “ Teď půjdete semnou, jako kdyby se nic nestalo. Jestli uvidím nějaký povel ostatním lidem firmy tak máš kulku v hlavě.“
ELENA: “ Udělám všechno, co mi řeknete.“
KAUFMANN: “ Hodná holka. Běž na před.“
Elena vyšla z kanceláře jako první a pak vyšel Kaufmann.
Tina zůstala stát ve své kanceláři a pak šla a zastavila se mezi dveřmi, které spojuje Tininu a Semirovu kancelář.
TINA: “ Kaufmann má Elenu.“
TOM: “ Co??“
SEMIR: “ Od koho to víš??“
TINA: “ Před malou chvilkou mi volala Elena, že něco zjistila.“
TOM: “ Co???“
TINA: “ To mi nestačila říct.“
SEMIR: “ Kam ji odvezli??“
TINA: “ Do staré papírná v Kolíně-Essenu.“
TOM: “ Kdo to řekne Janovi??“
SEMIR: “ Tina mu to šetrně řekne.“
TINA: “ Dík za důvěru.“
Tina volala Janovi, Semir a Tom to šli říct šéfce do kanceláře.
JAN: “ Ahoj Tino, co se děje???“
TINA: “ Ahoj. Mám jeden problém.“
JAN: “ Jakej???………………….Něco se stalo Eleně??“
TINA: “ Ano……“
JAN: “ Je snad……“
TINA: “ Není, ale Elenu unesli do jedné papírny v Essenu.“
JAN: “ To se mi ulevilo. Hned tam jedu.“
TINA: “ Dobře.“
JAN: „Zatím ahoj.“
TINA: „Ahoj.“
V papírně………. Papírnu mezitím obklíčila zásahová jednotka. Vínoví Octavia přijela k bývalému hlavnímu vchodu papírny. Tina vystoupila z auta a vešla do papírny. Semir a Tom zatím kryli Tině záda.
Tina přišla do haly už stál Kaufmann s Elenou. Kaufmann držel u Eleniny hlavy pistoli. Braun kryl záda Kaufmannovi.
KAUFMANN: “ Tak vás zase rád vidim. Vaše kamarádka přišla na to….“
TINA: “ Byla bych ráda, kdyby jste ji pustil moji kamarádku.“
Elena už věděla, že Tina má něco vymyšleného a že poblíž jsou policisté a Semir s Tomem. Také tu byl i Jan, který dorazil, když už všichni byli v papírně.
KAUFMANN: “ Teď mi dejte vaši zbraň.“
Tina poslala svoji zbraň Kaufmannovi, Elena zvedla Tininu zbraň, když dal Kaufmann Eleně znamení, které si předem domluvili. Elena namířila na Tinu zbraň a po chvilce zmáčkla spoušť, Tina ležela na zemi a dělala mrtvou, protože ve zbrani byli slepé náboje. Pak Kaufmann zastřelil Elenu Tininou zbraní, Elena ležela na zemi a Kaufmann šel s Braunem. Tina se po chvilce probudila, vstala a šla probudit Elenu.
ELENA: “ Já nejsem mrtvá???“
TINA: “ Ne. To byly slepé náboje.“
ELENA: “ Věděla jsem, že máš nějaký nápad.“
Tina si vzala svoji zbraň a do ní si dala nový zásobník s ostrými náboji. Pak Tina s Elenou vešli do další velké místnosti a chodili spolu. Semir a Tom se plížili mezi pašovými zvířaty a za chvilku se u nich objevil Jan. Elena se odtrhla od Tiny, Elena stála zády k Braunovi a držel v ruce nůž. Kaufmanna mezitím odchytla zásahová jednotka u auta před papírnou. Braun hodil nůž do vzduchu a mířil přímo na Elenu. Tina hned zareagovala, protože uviděla Brauna.
TINA: “ Eleno, pozor!!!!“
Tina postřelila Brauna. Elena se otočila za Tinou a uviděla letící nůž. Tina hned běžela ze Elenou a shodila ji na zem. Nůž se zabodl do protější stěny. Všechny uslyšeli výstřel a hned přiběhli do haly. Zásahová jednotka se postarala o zraněného Brauna.
TINA: “ Není ti něco???“
ELENA: “ Jsem v pořádku. To bylo o chlup.“
TINA: “ To bylo.“
Tina podala pomocnou ruku Eleně vstát ze země. Elena hned byla v Janových rukou.
Kamila se chtěla vypařit jako pára nad hrncem, ale nějak se jí to nezdařilo a zastavili ji Hote s Bonrátem. Hote Kamile nasadil pouta, odvedl ji k policejním autu, Bonrát otevřel Kamile dveře a Kamila nasedla do auta.
Tina s Elenou zašli na pohřeb Ludwiga Wolfa. Semir, Tom a Jan stáli opodál. Sandra poděkovala Eleně, Tině, Semirovi, Tomovi a Janovi za vyřešení případu a za pomoct se zařízením pohřbu.

Konec!!!
Autorka: Tina11

Povídka č. 49: Pašování zvířat 1/2

22. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Na obědě………. Elena Richterová seděla v jedné restauraci a čekala na svého muže Jana Richtera. K jejímu stolu přišla mladá a štíhlá dávka. Té dívce bylo okolo 30 let, měla na sobě tmavé džíny, světlé tričko a džínovou bundu. Tuhle sestavu nosila dost často a cítila se v tom dobře. Elena si jí hned nevšimla, protože byla začtená do jídelníčku, ale po chvilce si mladé dívky všimla.
ELENA: “ Ahoj Moniko…“
MONIKA: “ Ahoj Elen….“
Objali se spolu na přivítanou.
ELENA: “ Co tu děláš???“
MONIKA: “ Přijela jsem do Kolína na vás se podívat. Jinak jak se máš????“
ELENA: “ Dobře. Hrozně moc ráda tě vidím. A ty???“
MONIKA: “ Mám se dobře. Jsi ve spojení s Tinou Berghammerovou??? Protože jste byli nerozlučné kamarádky.“
ELENA: “ Mám spojení i adresu. Žijeme spolu v Kolíně, ale každá na opačném břehu Kolína. Tina už je vdaná.“
MONIKA: “ To jsou mi novinky. Ráda bych ji viděla.“
ELENA: “ Když ti to udělá radost. Tak já ji zavolám.“
Elena volá Tině.
ELENA: “ Ahoj Tino, mám na tebe jednu otázku…….Přišla by si za mnou……..Do naší restaurace, kam chodim s Janem……Dobře…….Ahoj.“
MONIKA: “ Příjde???“
ELENA: “ Příjde.“
MONIKA: “ Kdo je Jan???“
ELENA: „Jan je můj manžel. Neboj taky ho poznáš.“
Na dálničním odpočívadle………. Tom se Semirem stáli u benzínové pumpy, měli takovou malou přestávku než budou brázdit A3. BMW stálo na parkovišti a Semir stál u BMW. Tom se bavil s jednou mladou dívkou, byla moc pěkná. Každý chlap se za ní otáčel. Tom se po chvilce přišel za Semirem k BMW.
SEMIR: “ Kdo je ta pěkná dívka???“
TOM: “ To byla moje bývalá.“
SEMIR: “ Jo. Bývalá. Tina o ní ví???“
TOM: “ Semire, jestli zase myslíš, co se stalo minule, tak na to zapomeň.“
SEMIR: “ O čem jste si povídali???“
TOM: “ Jsi zvědavej jako opice. Chce se mnou sejít.“
SEMIR: “ Jsem zvědav, co řekneš Tině, že máš rande s bývalou.“
TOM: “ To už nech na mě.“
Před restaurací ………. Přijel a Tina s Janem součastně.
TINA: “ Ahoj.“
JAN: “ Ahoj. Co tu děláš???“
TINA: “ Mám tu sraz s Elenou.“
JAN: “ Já taky. Jinak jak je doma??“
TINA: “ Dobře.“
Společně vešli do restaurace a šli za Elenou a Monikou.
TINA: “ Ahoj Moni.“
MONIKA: “ Ahoj Tino.“
Objali se na přivítanou. Elena s Janem si dali pusu.
ELENA: “ Chci ti přestavit mého manžela Jana.“
JAN: “ Velice rád tě poznávám.“
MONIKA: „Já taky. Monika.“
Všichni se posadili ke stolu.
TINA: “ Co tu vlastně děláš???“
MONIKA: “ Přijela jsem se na vás podívat a taky vás pozvat na moji svatbu, která se bude konat v Německu na zámku v Bavorsku.“
JAN: “ To bude pěkně drahá záležitost.“
MONIKA: “ Já vim, ale Neuschwanstein je moc pěkný a v pěkné přírodě.“
ELENA: “ Kdy se ta sláva bude konat???“
MONIKA: “ Příští měsíc.“
ELENA: “ Konkrétní datum.“
MONIKA: “ Nad tím ještě přemýšlíme a jak budou mít volno a jak budou mít narváno.“
Večer v centru města………. Tom se sešel se svoji bývalou dívkou Ninou v centru Kolína a to před kolínskou katedrálou.
NINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“
NINA: “ Jak se vlastně máš???? Co vlastně děláš v Kolíně???“
TOM: “ Mám se dobře. V Kolíně dělám u dálniční policie.“
NINA: “ Takže z tebe je polda.“
TOM: “ Co tu děláš???“
NINA: “ Tak cestuju po Německu a pak pojedu do Francie nebo Belgie, kde si najdu práci.“
Nina si dělala zálusk, že se zase dá dohromady s Tomem jako před pár lety. Nina neví, že Tom už zadaný. Tom musel nějak říct šetrně, že žije s Tinou a mají rodinu.
NINA: “ Nechceš jít semnou na skleničku ke mně domů, jak to bylo dřív.“
TOM: “ obávám se, že tě zklamu.“
NINA: “ Jak zklamat??“
TOM: “ Protože tady v Kolíně nejsem sám.“
NINA: “ Ty tu máš přítelkyni???“
TOM: “ Ano, jsem s ní šťastně ženatý.“
NINA: “ To jsme spolu taky plánovali……..“
TOM: “ To bylo, ale před tím. Jestli sis myslela, že tě potkám a že se svoji ženou rozvedu a nechám ji na krku 2 děti a vrátím se k tobě. Nino, na to zapomeň.“
NINA: “ Myslela jsem, že to bude jako dřív. Jak vidím, že jsem přijela pozdě. Už tě nechci vidět.“
Nina naštvaně odešla.
TOM: “ Nino, počkej……“
Nina šla dál a ani už nevnímala Toma.
V Moničině bytě………. Tina, Elena a Monika probírali nejrůznější věci ze školy. Monika se bude stěhovat do rakouské horské vesničky, kde má její přítel malý obchod se sportovním zbožím na léto i na zimu. Monika závodně lyžuje a její přítel se také věnuje sportům. Tina s Elenou se přiznali, že jsou vdané a mají 2 děti. Tina s Monikou se nejvíc bavili o lyžování, které měla dělat také, že by Tina v zimě brázdila Alpské sjezdovky, ale Tina dala přednost policejní škole.
Ráno v BMW………. Tom se Semirem jeli ve stříbrném BMW. Jako každé ráno si to jeli po dálnici A3.
SEMIR: “ Jak to dopadlo s tvoji bývalou.“
TOM: “ Ani se neptej.“
SEMIR: “ Něco jste si udělali???“
TOM: “ Je na mě naštvaná.“
SEMIR: “ Kvůli čemu???“
TOM: “ Že žiju s Tinou. Ona si totiž myslela, že když přijede po tolika letech, že zase bude spolu.“
SEMIR: “ Tak to mohla aspoň předpokládat, že už někoho budeš mít.“
TOM: “ U ní mě už nepřekvapí nic.“
Na dálnici A3………. Tina jela ve svém autě na služebnu. O pár kilometrů před ní vede dálniční nadjezd B15 do Aachenu. B15 má sjezdy na A3. Na B15 se pronásledovali 2 auta – stříbrná Octavia a černý Peugeot. Řidič z Peugeota začal střílet na po Octavii, spolujezdec prostřelil zadní pneumatiku. Řidič Octavie ztratil kontrolu nad svým vozidlem, přerazila dálniční zábradlí, čumákem spadla na A3, vínová Octavia zabrzdila přímo u havarované stříbrné Octavie. Z vínové Octavie se kouřilo z pneumatik při brždění. Kvůli spadlé Octavii bourala auta do sebe, všude bylo rozsypané sklo. Vznikla jedna velká hromada šrotu. Tina šla pomoct řidiči ve stříbrné Octavii, ale marně, už byl mrtvý. Tina šla ke svému autu, přes okýnko se natáhla pro vysílačku.
TINA: “ Kobra1, centrále.“
Vzala to Andrea.
ANDREA: “ Tady centrála.“
TINA: “ Na A3 na 160 km se stala havárka. Jsou tu zranění a jeden mrtvý.“
ANDREA: “ Dej vědět Semirovi a Tomovi. Já zařídím to ostatní.“
TINA: “ Díky, konec.“
Andrea dala vědět Hotovi a Bonrátovi o nehodě, protože byli na služebně.
TINA: “ Kobra1, Kobře11.“
TOM: “ Služebnu snad unesli marťani???“
Semir se nenápadně smál.
TINA: “ Ne. Nehoda na A3 160 km.“
TOM: „Už jsme na cestě.“
Tom zapl modrý majáček za předním sklem a Semir dupl na plyn.
Na místě nehody………. Hote s Bonrátem obhlíželi stříbrnou Octavii, Semir a Tom obhlíželi zničené zábradlí.
TINA: “ Už víte jméno toho řidiče.“
HOTE: “ Je to jistý Ludwig Wolf. Pracoval v humanitární pomoci Žlutá stužka.“
TINA: “ Tak se uvidím s Elenou.“
BONRÁT: “ Má pěkně prostřílenou zadní pneumatiku.“
TINA: “ Našli jste něco???“
TOM: “ Je tu plno kulek.“
SEMIR: “ Dáme je Hartmutovi na expertízu.“
Na služebně………. Andrea hledala údaje o mrtvém Ludwigovi Wolfovi v počítači. Šéfka byla u Andrey. Tina, Tom a Semir právě přišli na služebnu.
TOM: “ Máš informace o tom mrtvém???“
ANDREA: “ Žije se svoji přítelkyní v Kolíně-Hagenu. V humanitární pomoci Žlutá stužka pracoval skoro 20 let. Nikdo si na něj nestěžoval. Občas jezdil do Jihoafrické republiky se podívat jak se nakládá s penězi pro děti.“
Najednou se ozval telefon u Andrey na stole. Andrea ho vzala.
ANDREA: “ Schäferová, dálniční policie……..Dobře. někoho tam pošlu…..Naschle.“
Andrea zavěsila.
ANDREA: “ Na dálničním odpočívadle na A2 je mrtvola muže a klec se zvířetem.“
ŠÉFKA: “ Rozdělte si nějak úkoly a pak mi řeknete více až se vrátíte.“
SEMIR: “ Jistě.“
Šéfka odešla do své kanceláře.
TOM: “ Co si bere, co???“
TINA: “ Já jedu navštívit moji starou známou kamarádku.“
SEMIR: “ já zase jedu na A2.“
TOM: “ Zase to nejhorší zbylo na mě.“
Ve firmě……. Tina zašla za ředitelem. Ředitel dal pár informací o Ludwigovi Wolfovi a dal ji ještě desky Ludwiga Wolfa. Tina a ředitel se bavili na chodbě a Elena je viděla a tak stála naproti Tině.
TINA: “ Kdo se s ním nejvíce bavil??“
ŘEDITEL: “ Wolf se bavil se všemi lidmi. Měli ho to velice rádi.“
TINA: “ To mi zatím bude stačit.“
ŘEDITEL: “ kdyby jste ještě něco potřebovala tak jsem vám k službám nebo moje sekretářka, ale teď mě omluvte už musím jít. Naschle.“
TINA: “ Naschle.“
Ředitel odešel. Elena přišla k Tině a pořád nevěděla, co se tu děje.
ELENA: “ Ahoj. Co tě k nám přivedlo???“
TINA: “ Ahoj. Chtěla bych s tebou mluvit o samotě.“
ELENA: “ Tak půjdem do moji kanceláře.“
V Elenině kanceláři……….
ELENA: “ Tak, copak mi chceš???“
TINA: “ Chtěla bych vědět od tebe něco o Ludwigovi Wolfovi.“
ELENA: “ Ono se mu něco stalo???“
TINA: “ Ludwig Wolf je mrtvý.“
ELENA: “ Panebože. Co se mu stalo??“
TINA: “ Se svým autem spadl z dálničního mostu na dálnici. Byl na místě mrtvý.“
ELENA: “ To si neměl zasloužit. Já jsem s ním vycházela dobře. Hodně jsem mu pomáhala s tou Afrikou a s dalšími projekty.“
TINA: “ A jak vycházel s ostatními???“
ELENA: “ Dobře………. Nikdo si na něj nestěžoval. Už to ví jeho přítelkyně??“
TINA: “ Tom to má na starost.“
ELENA: “ pořád to mu nemohu uvěřit.“
TINA: “ Jak často jezdil do té Afriky se podívat na děti???“
ELENA: “ Občas jezdil i na delší časy a bral sebou svoji přítelkyni.“
TINA: “ Můžu se podívat do jeho kanceláře???“
ELENA: “ Ale jo. Kdo to všechno ví o jeho smrti???“
TINA: “ Zatím ty a váš ředitel.“
Ve Wolfově kanceláři………….
ELENA: “ myslíš, že něco najdeš???“
TINA: “ To právě nevim. Doufám, že něco ano.“
Tina se dívala do šuplíku v jeho psacím stole. Elena trochu pomáhala. Tina se dívala do jeho počítače. Tina se dívala na internet, kde jeho poslední stránka byla: „ www.stansekotremzvirat.de.„
ELENA: “ Víš, co je to za stránku??“
TINA: “ Na to dle jsem se chtěla zeptat taky. Staneš se kmotrem nějakého zvířete. Ať se na podívá Andrea.“
ELENA: “ Oni dva se chtěli vzít a mít rodinu. Máš představu proč je mrtvý.“
TINA: “ Ještě, na motiv je ještě brzy. My na to přijdeme.“
Na odpočívadle………. V kleci byla kočkovitá šelma – vzácný ocelot. Mrtvý muž, který pracoval u celního ředitelství. Semir se bavil s jedním policistou, předal Semirovi doklady mrtvého řidiče – Jana Schubrta. Semirovi volala šéfka.
SEMIR: “ Co máte na srdci???“
ŠÉFKA: “ Chtěla jsem vědět jak se má to zvíře????“
SEMIR: “ Ocelot se má dobře. Bude lepší, když se na něj podívá ošetřovatel a pak do ZOO.“
ŠÉFKA: “ Andrea to zařídí. Kde ten mrtvý pracoval????“
SEMIR: “ Mrtvý Jan Schubrt pracoval u celního ředitelství Kolín.“
ŠÉFKA: “ Zajeďte se tam podívat. Vemte si ještě někoho Toma nebo Tinu.“
SEMIR: “ Tina je blíž k celnici než Tom.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Andrea zjistí ještě něco o tom Schubrtovi.“
SEMIR: “ Posílám vám ocelota na služebnu.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Zatím naschle.“
SEMIR: “ Naschle.“
Semir volá Tině. Tina ještě byla u Eleny a povídali si o Monice. Tina to zvedla Semirovi.
TINA: “ Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj Tino. Mám na tebe jednu prosbičku.“
TINA: “ Jakou???“
SEMIR: “ Přijeď za mnou na celní ředitelství Kolín.“
TINA: „Dobře za chvilku jsem tam.“
SEMIR: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila.
TINA: “ Už musím jít…….“
ELENA: “ Za Semirem.“
TINA: “ Co se dá dělat. A ať na mě nečeká.“
ELENA: “ Pozdravuj Toma a děti.“
TINA: “ Já jim vyřídím. Pozdravuj Jana a děti.“
ELENA: “ Jasně. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina odešla a jela za Semirem na celní ředitelství.
U přítelkyně doma………. Když se Sandra Bachmanová dozvěděla od Toma, že Ludwig Wolf je mrtvý, slzy z očí se jí jenom hemžili.
TOM: „Měli vašeho přítele rádi ve firmě???“
SANDRA: “ Ale ano, o ničem nevím, kdo by ho neměl rád. Jednou mi vyprávěl o Eleně Richterové, ona s ním dělala nějaké projekty a znali se moc dobře.“
TOM: “ Jezdil do Afriky??“
SANDRA: “ Ano, občas i na delší čas i někdy jsem jela s ním.“
TOM: “ Jaké projekty váš přítel dělal s paní Richterovou???“
SANDRA: “ Něco kolem té Afriky.“
TOM: “ Co třeba???“
SANDRA: “ Jak získat nové další lidi, aby jim přispívali peníze pro jejich firmu, dětem zařizovali výlety myslí, že do Evropy a tak……“
TOM: “ Myslím, že mi to bude zatím stačit. Nechám vám tu moji vizitku.
Položil ji na stůl v obýváku před Sandru.
TOM: “ Kdyby něco zavolejte.“
SANDRA: “ Dobře.“
TOM: “ Naschle.“
SANDRA: “ Naschle.“
Tom odešel a odjel na služebnu.
Na celním ředitelství………. Před celním ředitelstvím zároveň přijela vínová Octavia a stříbrné BMW. Tina se Semirem vešli do budovy celního ředitelství, kde se zeptali na informacích, kde najdou ředitele celního ředitelství.
V kanceláři ředitele celního ředitelství………. Semir s Tinou navštívili Michala Brauna a řekli mu, co se stalo.
BRAUN: “ Co se m stalo???“
SEMIR: “ Byl zastřelen asi jeho služební zbraní.“
TINA: “ Na čem v poslední době pracoval???“
BRAUN: “ NA pašování zvířat z Afriky. Na celnici se občas našli i mrtvá zvířata.“
SEMIR: “ Co se tak nejvíce z Afriky???“
BRAUN: “ Různé druhy opic, ještěrky, šelmy….“
SEMIR: “ U jeho auta jsme našli v kleci ocelota.“
BRAUN: “ Je mrtvý???“
SEMIR: “ Naštěstí je živí.“
TINA: “ Jak dlouho tohle pašování zvířat trvá???“
BRAUN: “ Asi tak měsíc???“
TINA: “ Kdo ty zvířata na celnici přebírá???“
BRAUN: “ Můj nejlepší pracovník Martin Kaufmann a pak to byl i Schubrt.“
SEMIR: “ Můžeme s ním mluvit???“
BRAUN: “ Ale jistě.“
TINA: “ Kolik by tak přibližně stálo pašované zvíře na černém trhu???“
BRAUN: “ Asi tak 50 000 až 100 000 eur.“
SEMIR: “ Můžeme vidět celní papíry???“
BRAUN: “ Ale ano. Pojďte za mnou. Měli by být u Kaufmanna.“
Semir, Tina a Braun zašli za Kaufmannem do jeho kanceláře. Jeho kancelář byla v přízemí a měl tam všude šanony a malý bordel na stole – samé papíry.
BRAUN: “ Můžu tě na chvilku vyrušit???“
KAUFMANN: “ Ale ano.“
BRAUN: “ Chci ti představit Gerkhana a Kranichovou z dálniční policie. Jsou tu kvůli těm pašovaným zvířatům z Afriky.“
KAUFMANN: “ Velice mě těší.“
SEMIR: “ Váš kolega Jan Schubrt je mrtvý.“
KAUFMANN: “ Jan je mrtvý. Byl to dobrý policista. Byli jsme jako dva bratři. Vycházeli jsme spolu dobře.“
TINA: “ Vy a Schubrt jste měli na starosti pašování zvířat???“
KAUFMANN: “ Ano. Trvá to asi měsíc.“
SEMIR: “ U Schubrta jsme našli vzácného ocelota, který je na živu.“
KAUFMANN: “ Většina zvířat už byla mrtvá, když přijela do Německa. Živá zvířata jsme dávali do kolínské ZOO a spolupracuje s námi jedna ošetřovatelka ze ZOO.“
BRAUN: “ Chtěli by vidět papíry o těch zvířatech.“
KAUFMANN: “ Ale jistě, že je vám dám.“
Kuafmann Semirovi dal jeden šanon.
SEMIR: “ No tak to bude zatím všechno. Kdyby jsme něco potřebovali určitě se vám ozveme a kontakt máte určitě taky.“
BRAUN: “ Ale ano. Novinky vám pošlu ihned.“
SEMIR: “ Dík za šanon.“
SEMIR, TINA: “ Naschle.“
BRAUN, KAUFMANN: “ Naschle.“
Tina se Semirem odešli ke svým autům.
BRAUN: “ Až příjdou na to, že to pašuješ ty, že jsme zabili toho muže z firmy.“
KAUFMANN: “ Oni tak brzy na to nepřijdou. Proč je Schubrt mrtvý???“
BRAUN: “ Chtěl odejít od tohoto našeho projektu a tak jsem ho……..“
KAUFMANN: “ Zabil, aby nevypovídal na policii. Teď toho ocelota má dálniční policie a dají ho do ZOO a, co potom.“
BRAUN: “ musíme ho dostat zpátky a ukrýt ho na našem tajném místě.“
KAUFMANN: “ Jak to chceš udělat???“
BRAUN: “ Hned ti to řeknu, ale musí nám pomoct Kamila.“
……………POKRAČVÁNÍ PŘÍŠTĚ………………

Krátké štěstí Anny Engelhardtové 3/3

18. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
V úkrytu……. Šéfka stála u okna, držela v levé ruce papíry a v pravé tužku. Lisa ji hlídala o pár kroků dál a mířila na ni zbraň.
ŠÉFKA: “ Takhle ten váš plná nikdy nevyjde. Někde jste určitě udělala chybu.“
LISA: “ Řekla jsem pište!!!!!“
ŠÉFKA: “ já žádný dopis nenapíšu. Nebude dlouho trvat až se tu objeví moji kolegové.“
LISA: “ Až přijedou vaši lidé tak už tu budete ležet na zemi s kulkou v hlavě. Až si přečtou váš dopis na rozloučenou, kde se přiznáváte k vraždě Phillipa Klaina a vy jste nemohla vzpamatovat a tak jste se taky zabila. Případ uzavřou a uloží ho archivu.“
ŠÉFKA: “ Tohle vám nevyjde. Moji kolegové zjistili, že jsem ho zabila vy!!!! Když budete mě chcete zabít tak to udělejte, ale nepomůžete , protože se stejnak dostanete za mříže.“
LISA: “ Vy máte strach??“
ŠÉFKA: “ Ano, mám. Protože nevim, co uděláte, Liso!!“
Lisa to nechtěla poslouchat a tak šéfku bouchla zbraní do lícní kosti. To rána srazila šéfku zpátky k dřevěnému trámu. Šéfka pozdě zvedla své ruce, protože ji strašně brněli. Šéfka z dálky slyšela………
LISA: “ Pracky za záda!!!! Za ten trám!!!! Dělej!!! Dělej nebo ti všechny ty kulky vystřílím do břicha a nechám tě tu chcípat!!!! Dej sem ty pracky!!!“
Šéfka to nechtěla poslouchat a tak poslechla Lisu. Lisa zpátky šéfku přivázala jako psa k trámu platovými pásky.
LISA: “ Víte, co by bylo jednodušší??? Kdyby jste se rozhodla jestli napíšete ten dopis a zemřela by jste už teď. Může také přemýšlet, co jste provedla mé matce.“
ŠÉFKA: „Liso!!!“
LISA: “ pro vás bylo jenom pár hodin utrpení….ale pro moji matku to bylo pěkných pár let.“
Lisa odešla a za sebou hlasitě zabouchla dveře.
ŠÉFKA: “ Liso!!!“
Na služebně………. Na služebně vládlo nervozita, každý se bál o šéfku. Kdyby šéfka byla mrtvá tak dostali nového šéfka a ten by mohl být stejně arogantní jako Schulte. Se šéfkou si rozuměli a nechtějí si zvykat na nového šéfa.
Na služebnu přišli Semir a Tom, hned se zastavili u Andrey.
SEMIR: “ Co ta sekretářka???“
ANDREA: “ má alibi. Te email nepsala ona.“
Na služebnu přišel Schulte s nějakým mužem. Šli rovnou za Kranichem a Gerkhanem.
SCHULTE: “ byli to tihle dva???“
MUŽ: “ myslím, že jo……A nevím to přesně já jsem je viděl ze zadu.“
Šlo o tu honičku v centru města. Jak Semir a Tom jeli v modrém smartu. Na služebnu přišli Tina s Bonrátem.
SCHULTE: “ Maříte vyšetřování. Příště vám to tak nevyjde.“
Tina nemohla slyšet ty keci, co měl Schulte. Schluteho znala velmi dobře a ví, co Schulte zač. tom chtěl něco říct Schultemu, ale Tina ho přeběhla.
TINA: “ Schulte, proboha, jedinej, kdo tady maříte úřední výkon jste vy!!!“
Schulte se otočil k Tině.
SCHULTE: “ Phillip Klain byl zastřelen poté, co se rozešel s Engelhardtovou. A její zbraň zmizla.“
TINA: “ To jsou posbíraná fakta, k důkazům mají daleko.“
SCHULTE: “ Ještě jednou vám řikám, že ten případ nevyšetřujete. Tenhle případ nepatří vám, ale oddělení vražd. Když to nedodržíte postarám se o to, aby jste už nikdy nevyšetřovali. Rozumíme si???“
TINA: “ Jistě.“
SCHULTE: “ S vámi si to ještě vyřídím jsou dnešní nehodou v centru.“
Schulte odešel ze služebny jako nějaký diktátor. Semir s Tomem se na sebe podívali jak Tina dobře setřela Schulteho.
Šéfka pořád nemohla zapomenout na Phillipa. Zrovna se jí hlavou vybavilo jak se poprvé setkala s Phillipem, při jedné autonehodě, ale jenom do sebe trochu ťukli. Šéfka na zemi našla vedle trámu řebík, ale měl otrou hranu. Vzala ho do ruky a začala tím přeřezávat platové pásky. Občas to zabolelo, protože občas pásek sjel do zranění na ruce a jak to bolelo, ale šéfa to musela vydržet.
Ráno na služebně………. Semir, Tom, Tina a Bonrát strávili noc na služebně. Seděli na židlích u Andrey před jejím stolem. Bonrát každému přinesl kafe.
SEMIR: “ Tak si projdeme ještě jednou.“
TOM: “ To už jsme probírali tolikrát, že už mi jde hlava kolem.“
SEMIR: “ Vztah mezi šéfkou a Phillipem Klainem někomu neseděl.“
TOM: “ Všechno jsme prošli a nic. Ten mejl nenapsala ani Sandra Klainová ani Schmittová.“
BONRÁT: “ Někdo na šéfku dost žárlil, ale dost.“
TINA: “ Nebo jde o jiný motiv. Třeba chce někdo Klainovou bývalou práci.“
TOM: “ Možný to je.“
SEMIR: “ Možná jsme něco přehlídli.“
BONRÁT: “ Kdo by to mohl být. Někdo z rodiny??? Nebo z firmy???“
TINA: “ když budeme brát, že to někdo udělal z rodiny. Matku můžeme vyškrtnout. Sekretářku taky.“
TOM: “ Pak zbývá jenom Lisa.“
TINA: “ Ta mohla mít klíče od kanceláře a dopis napsat a poslat.“
SEMIR: “ A motiv.“
TINA: “ Byla Lisa opravdu doma s matkou???“
TOM: “ Počkat její matka bere prášky.“
TINA: “ A co z toho vyplívá, že Lisa dala silnější dávku matce, aby…..“
BONRÁT: “ Aby mohla odejít a aby si toho matka nevšimla.“
SEMIR: “ Tak Lisa vzala šéfce zbraň a chce to nastražit na šéfku, že zabila Phillipa.“
TINA: “ Jestli Lisa opravdu měla ráda svého otce a tak nesnesla novou lásku otce a už se ji tak nevěnoval jako před tím.“
TOM: “ Jedeme za Sandrou Klainovou.“
U Sandry doma…….
SEMIR: “ Víte, kde je vaše dcera??“
KLAINOVÁ: “ Lisa???? Třeba má důležitou schůzku s klientem. Co ji vlastně chcete???“
TOM: „Potřebujeme vědět, kde opravdu byla večera v poledne.“
KLAINOVÁ: “ byla celou dobu se mnou.“
TINA: „Paní Klainová, vy jste tu celou dobu spala.“
KLAINOVÁ: „Milovala Phillipa více než vlastního otce???“
SEMIR: “ Lisa není jeho vlastní dcera???“
KLAINOVÁ: “ Lisa byla hrozně moc šťastná, když jsem si brala Phillipa. Phillip se o ní tak báječně staral.“
TINA: “ Stýká se Lisa se svým otcem??“
KLAINOVÁ: “ Vůbec ne. Nikdy nic mu neprominula.“
SEMIR: “ Paní Klainová, kde je vaše dcera????“
TOM: “ Jde tu o život Anny Engelhardtové.“
KLAINOVÁ: “ Nevim. Opravdu netuším.“
TINA: “ Kde má pokoj Lisa??“
KLAINOVÁ: “ Ano, má. Je to její pracovna někdy tam i přespí. Je to dole. Sejdete po kulatých schodech.“
TINA: “ Díky.“
Dálniční policie sešla po schodech. Lisina pracovna byla v přízemí a měla přístup ze zahrady. Hned prohledávali šuplíky. Tom našel deník.
SEMIR: “ Máš něco???“
TOM: „Deník.“
Tom ho otevřel. Semir se díval pod prsty. Tina se přehrabovala v papírech a fotkách na psacím stole, který stál pod oknem.
SEMIR: “ Tenhle den byl nejhorší z celého mého života.“
TOM: “ 15. května 1987. Maminka spolykala plno tabletek a teď je v nemocnici.“
SEMIR: “ Bojim se, aby nezemřela. A tatínek se k nám už nikdy nevrátím. Bojím se abych nezůstala sama. Úplně sama.
TOM: “ To je poslední zápis.“
TINA: “ Možná, že něco mám.“
TOM: “ Vypadá jako skrýš.“
Na fotce byla velká budova, věžička a hospodářské sídlo.
SEMIR: “ Vypadá to jako zámeček.“
TOM: „Kde toje???“
TINA: “ možná, že to ví sekretářka nebo Klainová“
Na zámečku……. Šéfce se podařilo přetrhnout pásky. Když přišla do místnosti Lisa, tak šéfka dělala, že je přivázaná ke trámu. Lisa měla úsměv na rtech a měla zbraň.
ŠÉFKA: “ Liso, odložte tu zbraň. Zničíte si celý život.“
LISA: “ o mě si vůbec nedělejte starosti.“
Lisa se otočila k šéfce zády a tudle chvíli šéfka čekala. Šéfka strčila Lisu ze zadu, Lisa se udeřila čelem obličeje a spadla na zem. Šéfka hned vyběhla ven. Lisa se probrala a 2x vystřelila po šéfce. Kulky se zavrtaly do starých zdí zámku. Šéfku už běžela po chodbě.
Ve vínové Octavii……. Ta si to jela ven z města. Tina seděla místě řidiče, Tom byl jako spolujezdec ve vpředu a Semir seděl vzadu. Semir volal sekretářce Schmittové.
SEMIR: “ Dobrý den, Gerkhan, dálniční policie. Rád bych od vás získal 2 adresy nemovitostí….. Paní Klainová řekla, že se mají renovovat……Jenom adresy, prosím….. Děkuji vám, naschle.“
TOM: “ Jak si pochodil u Schmittové??“
Tina otočila auto do proti směru.
SEMIR: “ Jedna budova je Bensbeg, Im Garten 2. Ta druhá je Bad Münsteteifelu, Auf der Höhe 17.“
TOM: “ Co to děláš????“
TINA: “ Jedu do Bensbergu. Lisu jste našli už asi půl hodiny po zločinu.“
TOM: “ To je fakt.“
SEMIR: “ Nestihala by to šéfku odvést do Bad Münsteteifelu.“
Tom zapnul modrý majáček za předním sklem. Pak se ohlásil Bonrátovi přes vysílačku. Bonrát si to jel svém policejním Porschátku po dálnici.
TOM: “ Kobra11, Kobře19.“
BONRÁT: “ Kobra19. Co se děje???“
TOM: “ Jeď za námi do Bensbergu.“
BONRÁT: “ Už jsem na cestě.“
Bonrát zapnul majáček na střeše a šlápl na plyn.
V zámečku……. Lisa všechny okna a dveře v přízemí zamkla, aby šéfka nemohla utéct. Šéfka se tak ocitla v pasti. Běžela do patra po schodech, kde bylo místností. Lisa šla za šéfkou a pískala jako psa.
LISA: “ Anno!!! Engelhardtová!!!! Anno!!!! Stejnak mi neutečeš.“
Šéfka vyšla do třetího patra, kde už bylo méně místností a byl problém, kam se schovat. Lisa pořád hledala šéfku, Lisa se vyklonila z okna a začala se smát. Šéfka stála na plastické ozdobě budovy, které zdobil okno 2. patra a držela se parapet okna na 3. patra.
LISA: “ To ještě lepší než můj plán. Šéfka dálniční policie zabila svého miláčka a pak skočila z okna. Pak stačí jenom zavolat tvý kolegy a říct, že už tě takhle našla.“
ŠÉFKA: “ Liso!!!!“
LISA: “ Pusť se!!!“
Lisa pomáhala šéfce, aby se pustila parapetu, ale šéfka spadla dolů a zachytila se za ozdobenou okrasu nad oknem, na kterém předtím stála. Po příjezdové cestě přijížděla 2 auta – vínová Octavia a Porsche. Všichni vystoupili z aut. Lisa mezitím vyšla zadním vchodem zámku. Semir ustřelil zámek, Semir,Tom a Bonrát vešli do budovy. Bonrát hned běžel do 3. patra pomoct šéfce. Tina hledala nějaký žebřík.
Lisa zabavila jednému páru koně. Pár se projížděl v lese po dobré snídani. Lisa nasedla na koně a kůň běžel lesem, jak nejrychleji mohl. Semir si vypůjčil 2. koně – bělouše. Vydal se Lisou. Mezitím Tina s Bonrátem zachraňovali šéfku. Tom si vypůjčil Lisin Jeep a vyrazil za nimi. Tom jel po lesních cestách, spadlé stromy musel složitě objíždět, kůň je snadno přeskočil.
Lisin a Semirův kůň přeskočil svodidla od dálnice, která vedle lesa. Lisin kůň se lekl projíždějících aut, Lisu shodil na zem, Tom uklidnil koně v odstavném pruhu, kůň tam šel sám.
Lisa ležela na dálnici schoulená do klubíčka. Semir na konec zvedl Lisu jako pírko na svého vypůjčeného koně – bělouše.
Lisu pak i s pouty posadili do policejního auta, šéfka už byla zachráněna, stála opřená o vínovou Octavii. Po levé straně stála Tina a po pravici měla Bonráta.
TOM: “ Jste v pořádku???“
ŠÉFKA: “ Celkem ano.“
SEMIR: “ Jsem tak rád, že vás zase vidím.“
ŠÉFKA: “ Já vás taky.“
Konec!!!


Autorka: Tina11

Krátké štěstí Anny Engelhardtové 2/3

16. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
V domě mrtvého………. Lisa, Semir a Tom vyšli zadním vchodem domu do zahrady. Sešli po schodech, došli k dřevěnému altánku, kde se zastavili.
LISA: “ Matka se nemůžu pořád smířit s myšlenkou, že by se Phillip měl znovu oženit.“
TOM: “ Kdy jste viděla svého otce naposledy???“
LISA: “ Ve firmě. Ateliér máme ve městě. Otec je……Otec byl fakt dobrý architekt.“
SEMIR: “ Nevšimla jste si v poslední době něčeho neobvyklého???“
LISA: “ Ne, vůbec. Starala jsem o moji matku, už pár dní nevychází z domu. Kolem 11:00 jsem byla matce pro prášky.“
TOM: “ Ani dnes nebyla venku???“
LISA: “ Myslíte si, že to udělal ano??“
SEMIR: “ Vyšetřujeme tu vraždu.“
LISA: “ Mamka by neublížila ani mouše.“
TOM: “ Takže asi tak do 11:30 jste byla pryč – v lékárně??“
SEMIR: “ Jak dlouho jste tam byla??“
LISA: “ Asi tak 15 nim. A, co jeho přítelkyně??? Prý zmizela???“
SEMIR: “ Ano, ale ona ho nezavraždila. Je v vážném ohrožení života.“
LISA: “ To mi líto. Doufám, že ji najdete v pořádku a brzy.“
TOM: “ Neměl váš problémy se svými obchodními partnery???“
LISA: “ Nevim jestli si na ně stěžoval, ale adresář firem je v naší kanceláři v centru.“
Semir si všimnul černého mercedesu, který zastavil před domem. Semir dloubl do Toma. Rychle se rozloučili s Lisou a šli zadním východem ze zahrady, aby je neviděl Schulte.
Šéfka pořád myslela na ty nejhezčí chvíle s Phillipem, když jí Phillip předával letenky do Paříže. Cítila jak se jí zařezávají platové pásky do zápěstí, také cítila tekoucí krev ze zápěstí, která jí tekla na prsty.
V kanceláři v centru Kolína………. Semir s Tomem navštívili sekretářku Susannou Schmittovou. Celá kancelář byla vyzdobena starožitným nábytkem. Susanna Schmittová už byla starší paní, když se dozvěděla, že Phillip Klain je mrtvý tak se z očí valili slzy, které si neustále utírala kapesníkem.
SEMIR: “ Měl váš šéf problémy s obchodními partnery???“
SEKRETÁŘKA: “ Vůbec žádné. Všichni ho měli rádi.“
TOM: “ Můžeme vidět poslední zakázky??“
SEKRETÁŘKA: “ Ale jistě.“
Předala jim elektronický diář. Tom se v něm hrabal a Semir se mu díval pod prsty.
TOM: “ Volat Gabrielu. Kdo je Gabriela??“
SEKRETÁŘKA: “ To je bývalá kamarádka našeho šéfa.“
SEMIR: “ Jak to víte???“
SEKRETÁŘKA: “ Zařizovala jsem mu všechny jeho schůzky a termíny.“
SEMIR: “ I ty soukromé???“
SEKRETÁŘKA: “ Ano.“
TOM: “ A, co schůzky s Annou Engelhardtovou??“
SEKRETÁŘKA: “ O těchto schůzkách nic nevim.“
SEMIR: “ Opravdu???“
SEKRETÁŘKA: “ Opravdu jsme je nezařizovala. Proč se ptáte??“
SEMIR: “ Možná, že jste mohla žárlit.“
SEKRETÁŘKA: “ Byla jsem jenom a jenom jeho sekretářka.“
TOM: “ Kde jste byla kolem 12:00 a 13:30??“
SEKRETÁŘKA: “ Byla jsem zde do 11:30 a pak jsem šla oběd, kolem 13:30 jsem se vrátila do kanceláře.“
TOM: “ máte svědky??“
SEKRETÁŘKA: “ Ne.“
Semir a Tom odešli z kanceláře a bavili se o sekretářce.
SEMIR: “ Na zatčení to nestačí. Nemá žádné alibi. Určitě to táhla sním.“
TOM: “ To mě taky napadlo.“
V úkrytu………. Šéfka pořád myslela na Phillipa. Najednou se v místnosti objevila žena – Lisa Klainová. Šéfka ji hned poznala. Bavili se o tom, že šéfka ublížila Lisině matce a jí taky. Lisina matka nevěděla, že šéfka a Phillip chtějí odjet do Francie. Lisa měla v hlavě připravený plán, co chce udělat se šéfkou. Šéfka ji pořád rozmlouvala, že to nemá smysl a že ji kolegové brzy najdou. Lisa k šéfčině hlavě dala zbraň. Šéfka čekala na výstřel, ale Lisa spoušť nestiskla a tak nechala šéfku žít.
V bytě šéfky………. Semir a Tom v bytě šéfky chovali potichu a po bytě se pohybovali opatrně.
SEMIR: “ Musím najít její zbraň.“
TOM: “ to doufám, že ten blb Schulte bude věřit, že je šéfka je vina.“
Stáli v obýváku a rozhlíželi, kde začnou. V šéfčině bytě byli poprvé. Šéfka bydlela v malém bytě 2+1. Semir procházel knihovnu, ale tak opatrně, aby všechny věci zůstali na svém místě. Tom se chystal podívat na šéfčin laptop, ale Semir něco našel.
SEMIR: “ Tome!!!!“
TOM: “ Co máš???“
SEMIR: “ Šéfka by si nikdy nevzala zbraň bez pouzdra.“
TOM: “ vypadá to, že šéfka nebyla doma.“
SEMIR: “ Do práce ji přivezl Phillip Klain.“
Tom zasedl k laptopu v kuchyni a zapl ho. Objevil se malý rámeček, že se musí zadat heslo. Po chvilce přišel Semir.
TOM: “ Nevíš heslo??“
SEMIR: “ Ne, ale Andrea.“
Semir volal Andree.
ANDREA: “ Dálniční……“
SEMIR: “ Ahoj miláčku, potřebuje heslo do šéfčina počítače.“
ANDREA: “ Mělo by to být „finca“ psané s cé.“
SEMIR: “ S cé??“
ANDREA: “ A s cé.“
Semir se otočil na Toma.
SEMIR: “ Zkus finca s cé.“
ANDREA: “ Dávejte si pozor na Schluteho. Bude mít k vám namířeno.“
SEMIR: “ Až přijede mi už budeme pryč.“
ANDREA: “ Pro jistotu si dávejte pozor.“
SEMIR: “ Dík za varování. Ahoj.“
ANDREA: “ Ahoj.“
Tom mezitím zadal heslo do počítače a dostal se do něho – heslo bylo správné. Přišla zpráva a tom ji hned otevřel. Byl to email od Phillipa Klaina z jeho kanceláře a také ho Phillip vůbec nepsal. Tom četl nahlas.
TOM: “ Milá Anno, moc mě mrzí, ale byla to chyba. Bude lepší, když se nějaký čas neuvidíme. Doufám, že mě chápeš…..- Todle přece nedává smysl. Půl hodiny než ji pozve do Paříže, pošle šéfce mejl na rozloučenou.“
SEMIR: “ Ten mejl je odeslaný od něho, ale tohle by nenapsal.“
TOM: “ pro jistotu to vytisknu.“
SEMIR: “ Tak naše sekretářka by se nám měla přiznat, že to psala ona, protože má přístup k jeho počítači.“
Tom mezitím tiskl email. Najednou se ozvali brzdy u ulice. Před domem zastavila 2 auta. Schulte dal pokyn 2 policistům, aby hlídali vchod do domu. A další 2 šli svým do bytu. Semir je zahlídl z okna.
SEMIR: “ Musíme rychle pryč.“
TOM: “ proč??“
SEMIR: “ Je Schulte.“
TOM: “ sakra. Ta tiskárna tiskne pomalu.“
Tiskárna tiskla pomalu a byla stará. Semir s Tomem hypnotizovali tiskárnu, aby si pospíšila. Když papír konečně vylezl, Semir hledal únikovou cestu – z ložnice a odtud z balkonu vzhůru na požární žebřík, po něm dolů, na kontejner s odpadky, vzhůru na střechy garáží, odtud na sousední dvorek.
Schulte vstoupil do bytu Anny Engelhardtové a rozdal úkoly 2 policistům. Najednou se ozvali hlasy zvenčí. Jeden z policistů volal na Semira a Toma.
Semir s Tomem vyběhli na ulici, Tom chtěl nasednout do BMW.
SEMIR: “ Jsi blázen do BMW né. To chce něco nenápadního.“
Oba dva zahlídli jedno malé auto – modrý smart. Tom nasedl na místo řidiče. Schultemu se ztrácel v kolínských uličkách., protože Schulte musel objel celý domovní blog.
Malý smart není jako Semirovo BMW nebo Tomův mercedes tak rychlé, ale ujíždělo 2 autům.
SEMIR: “ Mohl by nám pomoct Tina s Bonrátem.“
TOM: “ Ti budou někde v centru města.“
Semir volal Tině.
SEMIR: “ Tino, teď dávej bacha. potřebujeme pomoct. Honí nás Schulte. Sedíme v modrým smartu….Co???…….To ti vysvětlím později. Odřízneme mu cestu. Jedeme po směrem k Hahnenstrase.“
Tina to dala vědět Bonrátovi přes vysílačku a tak se spolu domlouvali. Schulte se jich držel jako klíště. Semir se ozval Tině, že jsou na místě. Semir a Tom ztráceli naději. Tina s Bonrátem sešlápli pedály na podlahu, ale každý z jiné ulice a jeli naproti sobě. Když se jim asi 5 metrů před kapotami mihl modrý smart, Tina s Bonrátem duply na brzdy, ale do sebe nenarazili. Schulte se málem rozmázl o přední sklo, protože jeho zkušení řidič rychle dupl na brzdy. Auto se zastavilo těsně před vínovou Octavií a Porschem.
Další 2 auta neměli takové štěstí. Jeden skončil maskou v podejně zeleniny, druhý motorem pod korbou náklaďáku, co vezl brambory. Sypali se na policejní auto.
Schulte vylezl z auta. Byl dost naštvaný. Tina s Bonrátem vystoupili ze svých aut a stáli vedle sebe.
SCHULTE: “ To bude mít ještě dohru!!!!“
Tina přišla k němu.
TINA: “ To jo, ale pro vás. Vysoká rychlost na pěší zóně, a ještě ke všemu bez majáčku, kolego Schulte.“
Schulte dal znamení svému řidiči, že jedou pryč. Auto odjelo. Tina s Bonrátem si pláci.
BONRÁT: “ Tak na todle Schulte nezapomene.“
TINA: “ Taky si myslim. Akorát budeme mít menší problém.“
BONRÁT: “ On se nějak vyřeší.“
V úkrytu…………. Lisa položila před Annu Engelhardtovou pár prázdných papírů s tvrdými deskami a tužkou. Šéfka si pomyslela, co zase chystá Lisa. Šéfka se musela hodně mluvit s Lisou, aby neměla v hlavě kulku. Neustále se spolu bavili o Phillipovi. Lisa vzala šéfce její služební zbraň, když šéfka nebyla doma. Lisa neměla v lásce šéfku, protože jí zkazila celý život a mamince také, šéfka se neměla vůbec seznámit s Phillipem Klainem.
V kanceláři v centru Kolína……. Tom se Semirem vtrhli do kanceláře. Tom držel v ruce email.
TOM: “ Mohla by jste nám něco vysvětli??“
SEKRETÁŘKA: “ Co by to mělo být??“
Tom ji předal email Susanně Schmittové a přečetla si ho.
SEMIR: “ Ty by jsme chtěli slyšet my od vás.“
SEKRETÁŘKA: “ S tím nemám nic společnýho…… kdysi jsem měla poměr s Phillipem Klainem. Jeho žena to zjistil. Ale u Anny Engelhartdové tomu bylo jinak. On byl volný.“
TOM: “ Kdo má přístup k jeho počítači??ů
SEKRETÁŘKA: “ Jenom jeho žena Sandra a Lisa.“
SEMIR: “ Ten email byl odeslán ve 12:00 z Klainovi kanceláře a to už byli Sandra a Lisa byli doma.“
SEKRETÁŘKA: “ Ale já jsem od 11:30 už nebyla v kanceláři.“
TOM: “ Může vám to někdo dosvědčit??“
SEKRETÁŘKA: “ Ano. Byla tu uklízečka.“
…………….POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……………….

Povídka č. 52: Krátké štěstí Anny Engelhardtové 1/3

13. 1. 2009
Kniha povídek 4. díl
0 komentářů
Na služebně…………. Tom se chystal na oběd, ale ve skutečnosti jel za Tinou na nádraží, protože se Tina vracela z Itálie o pár dní dříve, aby Tina s Tomem strávili pěkných 5 dní bez dětí, které dostali od šéfky.
Do kanceláře přišel Semir.
SEMIR: “ Kampak jdeš???“
TOM: “ To si nemůžu ani dojít na oběd???“
SEMIR: „Ale jo. A kam??“
TOM: “ To by rád chtěl vědět???“
SEMIR: „Kde tě mám hledat???? Kdybych něco potřeboval.“
TOM: “ Semire, odřeno máš mobil. Ahoj.“
SEMIR: „Ahoj.“
Tom odešel z kanceláře. Jel na nádraží pro Tinu. Spolu odjeli domů.
Doma u Toma a Tiny………….
TINA: “ Tome, právě mě něco napadlo.“
TOM: “ A, co???“
Tina objala Toma kolem pasu, Tom udělal to samé.
TINA: “ Tak mě napadlo, že by jsme si mohli udělat pěkný večer bez dětí. Že bych udělala něco dobrýho.“
TOM: “ Já mám úplně jiný a lepší nápad.“
TINA: “ A to je, co???“
TOM: “ Zašli by jsme si do naší italský restaurace v centru města.“
TINA: “ To není špatný nápad.“
TOM: “ Tak si myslim. Takže večer kolem 8:00.???“
TINA: “ Tak ano. Už se těším.“
Oba dva se neviděli 5 dní, tak si dali polibek až to přešlo k líbání. Najednou Tomovi zvoní mobil.
TOM: “ Kdo to otravuje???“
TINA: “ To bude určitě náš milí kolega Semir Gerkhan.“
Tom vyndal mobil z kapsy svého saka. Volal mu Semir.
TOM: “ Máš úplnou pravdu.“
Tom to vzal Semirovi.
TOM: “ Co potřebuješ?????………… No tak dobře……….Ahoj.“
Semir zavěsil. Tom si uklidil mobil do kapsy saka.
TINA: “ Co chce???“
TOM: “ Potřebuje moji pomoct, abych pro něj zajel, protože se mu porouchala auto.“
TINA: “ Jeho BMW???“
TOM: “ Semir dostal nové služební auto, protože sešrotoval své BMW. Dostal ojetý auto, které se rozpadá.“
TINA: “ Tak běž ať nečeká.“
TOM: “ Takže večer. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Dali si pusu. Tom odešel. Tina šla za ním, Tom už stál u branky.
TINA: “ Naše rodinné autíčko je spravený???“
TOM: “ Jo. A v garáži stojí tvůj nový služební vůz.“
TINA: “ Jak nový služební vůz???“
TOM: “ To ti vysvětlím večer.“
TINA: „Dávej na sebe pozor.“
TOM: “ Budu. Uvidíme se večer.“
TINA: “ Dej vědět, když nám ta večeře nevyjde.“
TOM: “ Neboj dám. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Dali si ještě jednu pusu. Tom nasedl do modrého mercedesu a odjel, Tina mu ještě zamávala.
Večer na služebně………. Tom se Semirem zakládali různé papíry do desek, desky se pak dávali do šanonů. Všechny šanony byli roztažené v Tinině kanceláři, kde byl Semir za nim přišel Tom s posledními deskami.
TOM: “ To jsou poslední desky.“
SEMIR: „No konečně.“
TOM: “ Odteďka začíná pěti denní volno.“
Semir založil poslední desky do šanonu.
SEMIR: “ Pojdeš za Tinou na těch 5 dní???“
TOM: “ Přijedu tam neohlášeně i s dětmi.“
SEMIR: „Bude mít radost.“
TOM: “ A,co ty???“
SEMIR: “ Ještě nevím Andrea určitě něco vymyslí.“
TOM: “ Mám říct Tině, že jí sešrotoval auto???“
SEMIR: “ To radši né. Nech si to pro sebe.“
TOM: “ Tak dobře. Je to mezi námi 2.“
U Tiny a Toma…………. Na návštěvě u Tiny a Toma byl Tomův otec – Jan Kranich. Otec přišel neohlášeně, protože odjíždí na služební cestu a tak se přišel rozloučit a podívat se na vnoučata, která nebyla doma.
Otec stál u svatebních fotkách, které stáli v obýváku na stěně – to jsou skříně na sobě přilepené a stojí vedle sebe. Otec se zadíval na jednu fotku ve zlatém rámečku ve tvaru srdce, kde si Tina s Tomem novomanželský polibek a pak na rodinnou fotku v Benátkách před gondolami.
OTEC: “ Musela to být pěkná svatba.“
TINA: “ To byla. Klidně bych si to zopakovala ještě jednou.“
OTEC: “ To bych se ani nedivil. Kde pak jsou vnoučata???“
TINA: “ Jsou u moji maminky jenom dnešní večer.“
Před rodinný domek přijelo auto – modrý mercedes. Z auta vystoupil Tom a všiml si černého Golfa, který stál za vínovou Octavií. Černý Golf měl kolínskou SPZ a trtalo mu v hlavě, kdo to může být. Tom vešel do domu a nevěřil svým očím.
TOM: “ Ahoj tati.“
OTEC: “ Ahoj. Tome.“
Oba dva se objali, protože se dlouho neviděli. Pak šel za Tinou dát ji pusu přivítanou.
TOM: “ Co tu děláš??“
OTEC: “ odjíždím na pár dní z Kolína. Jedu na služební cestu do Belgie. Tak jsem se přišel na podívat.“
TINA: “ Co uděláme s naší večeř???“
TOM: “ Tati, nechceš jít s námi na večeři???“
OTEC: “ Nechci vám kazit pěkný večer.“
TINA: “ Mám vůbec nebude vadit.“
OTEC: “ A kam se jde???“
TOM: “ K Italovi do centra.“
OTEC: “ Tak to jdou s vámi. To je totiž moje oblíbená restaurace.“
Po 5 dnech na služebně………. Tom se Semirem byli ve své kanceláři, Tom vyplňoval hlášení a Semir se cpal sušenkou.
TOM: “ proč musim zrovna já vyplňovat tohle debilní hlášení.“
SEMIR: „jsi na ředě.“
Semir právě myslel na nezdravý oběd – na dobře mastný párek nebo hranolky, ale o tom si mohl jenom zdát. Tina s Andreou procházeli nejrůznější hlášení a dávali je dohromady od nejstarších po ty nejnovější. Šéfka vyšla ze své kanceláři v dobré náladě. Zastavila se u Tiny a Andrey.
ŠÉFKA: “ To hlášení chci mít na stole až se vrátím z oběda. Budu tu asi za hodinku.“
ANDREA: “ Dobře.“
TINA: “ Dobrou chuť.“
ŠÉFKA: “ Díky.“
Šéfka odešla ven. Semir, Andrea, Tom, Tina a Bonrát hned byli u okna. Šéfka se přivítala se svým novým objevem. U auta stál elegantní padesátník, který čekal na Annu Engelhardtovou.
ANDREA: “ Tak v dobrý náladě jsem ji dlouho neviděla.“
BONRÁT: “ Ten chlap musí být dobrej. Co na něm vidí??“
SEMIR: „Tak se zeptej šéfky možná, že ti řekne.“
Šéfka se svým přítelem nastoupili do auta a odjeli na oběd. Phillip Klain vyndal tmavomodrý sešítek, kde byli 2 letenky do Paříže a podal je Anně.
PHILLIP: “ Vzal jsem si celý víkend volno.“
Šéfka otevřela sešítek a uviděla 2 letenky.
ŠÉFKA: “ Phillipe,………. Paříž.“
PHILLIP: “ Andrea mi řekla, že máš až do pondělka volno.“
ŠÉFKA: “ Ty jsi s ní mluvil o mě???“
PHILLIP: “ Řekla by jsi, že máš práci, vidˇ???“
ŠÉFKA: “ Asi jo.“
Šéfka si položila hlavu na Phillipovo rameno.
PHILLIP: “ Ty 3 moje poslední měsíce byli pro mě nejkrásnější.“
ŠÉFKA: “ Pro mě taky.“
Phillip se pořád díval do zpětného zrcátka. Za nimi jel tmavozelený Jeep Cherokee. Phillip by l nejistý.
ŠÉFKA: “ Něco se snad děje???“
PHILLIP: “ Jede za námi jedno auto, které se mě drží už od moji kanceláře.“
Šéfka se podívala do zrcátka.
ŠÉFKA: “ To bude náhoda.“
PHILLIP: “ máš pravdu. Stejně uhýbáme z dálnice.“
Phillip sjel z dálnice, za chvilku se ocitli mezi poli, ale Jeep se jich stále pořád držel. Phillip odbočil na okresku po úbočí mírného svahu. Phillipovi došlo, že měli jet radši ve městě. Jeep zrychlil a Phillip také. Před ostrou zatáčkou Phillip zabrzdil, v tu chvíli do nich narazil Jeep. Phillip udržel své auto na silnici, ale druhá rána byla tak silná, že ji Phillipovo auto neudrželo, auto vyletělo ze silnice na svah, chvíli auto zůstalo na boku a pomalu se sunulo dolů, ale pak se převrátilo na střechu. Auto bylo pěkně potlučené a mohlo jít na šrot.
Anna se probrala z bezvědomí. Na obličeji měla škrábance od krve a z nosu jí tekla krev. Hned se pokoušela probudit Phillipa. Phillip měl stejná zranění jako šéfka. Phillip pomalu nabíral vědomí.
ŠÉFKA: “ Phillipe, Phillipe,……… nehýbej se zavolám pomoct. Zůstaň v klidu.“
Šéfka se otočila……. V tom okamžiku se ozval výstřel. U havarovaného auta stála postava v celém černém, v ruce držela zbraň ráže 9 mm. Phillip byl na místě mrtvý.
Na služebně………. Semir a Andrea si povídali u jejího stolu. Tom přemlouval Tinu, aby za něj napsala hlášení v její kanceláři.
TOM: “ Miláčku, napíšeš za mě to hlášení.“
TINA: “ A co za to????“
TOM: “ Spraví to dobrá večeře???? Musíš to stihnout než vrátí šéfka z oběda.“
TINA: “ no tak dobře.“
TOM: “ Jsi můj poklad.“
Tom dal Tině pusu. U Andrey na stole zazvonil telefon, Andrea ho zvedla.
ANDREA: “ Schäferová, dálniční policie……….Cože???“
Andrea zbledla jako stěna a všichni se u ní sešli.
Na místě nehody………. Dorazili sem 2 policejní auta – BMW a Porsche. Semir, Tom a Bonrát hned vyběhli z aut a šli k záchranářům a nosítkům. Všichni se zastavili vedle nosítek, Semir byl blíž a tak odkryl prostěradlo. Viděli zakrvácenou hlavu Phillipa Klaina. Na mužových prsou byla stopa po kulce, která byla osudná.
SEMIR: „On byl zastřelený.“
BONRÁT: “ Kde je ta žena???“
ZÁCHRANÁŘ: “ Žena???? V autě byl jenom on.“
SEMIR: „Našli jste něco v okolí??“
ZÁCHRANÁŘ: “ Našli jsme jenom kulku ráže 9 mm a ještě 2 letenky.“
TOM: “ To je stejná ráže, co má šéfka.“
BONRÁT: “ Co pak si myslíš, že ho šéfka zabila.“
TOM: “ Co by z toho asi měla.“
Na služebně………. Andrea hledala údaje o mrtvém Phillipovi Kainovi.
TINA: “ Měl rodinu??“
ANDREA: “ To se mi nechce věřit. Chtěl jet se šéfkou strávit víkend v Paříži.“
Najednou se na služebně objevila skupina policistů v civilu. Skupinu vedl muž – obtloustlý, téměř holohlavý v tmavém státnickém obleku. Komisař se jmenuje Schulte. Podle obličeje, že je drsný a chlap – byl až nepříjemný. Tina ho moc velmi zná. Prošel okolo Andrey a Tiny ani je nepozdravil. Schulte dal pokyn svým lidem, aby šli do kanceláře šéfky. Tina s Andreou se na sebe podívali, a v duchu si říkali, co tu chtějí.
SCHULTE: “ Chci každej šanon, lísteček, papíry i z koše.“
Tina šla Schultem.
TINA: “ Můžete mi říct, co tu děláte????“
SCHULTE: “ Velice vás rád vidím paní komisařko Berghammerová. Případ Phillip Klain spadá s okamžitou splatností pod oddělení vražd.“
TINA: “ Chcete mi říct, že ten případ nebudeme vyšetřovat???“
SCHULTE: “ Pochopila. A to platí i pro vaše kolegy Gerkhana a Kranicha.“
TINA: “ Jestli si myslíte, že komisařka Engelhardtová ho zabila???“
SCHULTE: “ Fakta mluví jinak. Phillip Klain byl zabit zbraní Anny Engelhardtové.“
TINA: “ To je úplná blbost. Zbraň ráže 9 mm má skoro každej člověk.“
SCHULTE: “ Máme, co dočinění s vraždou. Anna Engelhardtová zmizela.“
TINA: “ Aha, výborně. A my si myslíte, že to nevíme nebo co???“
SCHULTE: “ Paní Berghammerová, důrazně vás varuji jak vás i vaše kolegy. Držte se od této záležitosti stranou.“
Schulte se otočil ke své skupině.
SCHULTE: “ Hotovo???“
MUŽ ZE SKUPINY: “ Jo.“
Muži vzali krabice pln papírů a odešli z kanceláře Anny Engelhardtové a Schulte šel jako první.
ANDREA: “ Odkud znáš Schulteho???“
TINA: “ Ještě z kriminálky. Spolu jsme vyšetřovali asi 2 případy.“
Na služebnu přišli Semir, Tom a Bonrát. Semir zná Schulteho z vyprávění od kolegů.
SEMIR: „Co, tu chtěl Schulte???“
TINA: “ Odebral nám případ. Případ Phillip Klain vyšetřuje oddělení vražd.“
TOM: “ To si snad dělá srandu.“
BONRÁT: “ To tu máme sedět s rukama v klíně.“
TINA: “ Nechci ani pomyslet, co se námi stane, když se to dozví Schulte. Takhle na to doplatil jeden kolega z našeho oddělení.“
TOM: “ Odkud ho znáš???“
TINA: “ Ještě z kriminálky.“
SEMIR: „máš adresu toho mrtvého??“
ANDREA: “ Friedrich Schmitt 25.“
SEMIR: “ Jdeme na věc???“
TOM: “ jo. Akorát budeme potřebovat………“
TINA: “ O to se postarám. Bonráte, pomůžeš mi??“
BONRÁT: “ Velice rád.“
Na tejném místě………. Šéfka se pokoušela si sundat černý vak z hlavy. Šéfka třásla hlavou až vak jí spadl z hlavy. Šéfka uprostřed místnosti, kde nebyl žádný nábytek, ale byli tu samé holé zdi, popraskaná okna, průvan a zima.
V domě mrtvého………. Tom se Semirem zajeli do domu mrtvého Phillipa Klaina. Semir zazvonil na zvonek. Přišla jim otevřít padesátiletá štíhlá žena – Sandra Klainová – manželka mrtvého Phillipa. Pozvala je dál.
Paní Klainová brala hodně prášků, takže byla taková divná.
SEMIR: „přišli jsme vám říct smutnou zprávu…..“
TOM: “ Jde o vašeho manžela.“
SEMIR: „Váš manžel je mrtvý.“
Paní Klainovou to moc nerozhodilo ani neutrousila slzu. Vypadalo to, že má velkou radost, že její manžel je mrtvý.
KLAINOVÁ: “ Phillip si žil svůj život.“
SEMIR: „kdy jste ho viděla naposledy???“
KLAINOVÁ: “ Není to snad jedno. Je mrtvý!!!“
TOM: “ Věděla jste o vztahu vašeho manžela a Anně Engelhartdové???“
SEMIR: „Paní Engelhardtová je nezvěstná.“
Než stačila paní Klanová odpovědět, do obýváku přišla její dcera Lisa Klanová – je velmi mladá a je jí okolo 20 roků.
LISA: “ Něco se stalo???“
KLAINOVÁ: “ Phillip je mrtev.“
LISA: “ Panebože. Víte, kdo to má nesvědomí??“
TOM: “ Zatím ne.“
KLAINOVÁ: “ Pomůžeš mi do mého pokoje. Není mi nějak dobře.“
LISA: “ To víš, že jo.“
KLAINOVÁ: “ Omluvíte mě??“
SEMIR: „Jen běžte.“
TOM: “ Mohla by jste nám něco říct??“
LISA: “ Ale jistě.“
V úkrytu……. Šéfka byla spoutána bílými patovými pásky k dřevěnému trámu, který vedl od stropu k zemi. Šéfka se pokoušela pásky roztrhnout o dřevěný kůl, ale nešlo to. Pak uslyšela jít venku koně a jak se řehtá. Volala o pomoc, ale nikdy ji neslyšel.

……………………POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ………………..