Kniha povídek 12.díl Archivy - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Stalker 3/3

22. 4. 2020 Tina11

0 komentářů

Druhý den……Andrea s Tinou si dojeli pro pár věcí do Andreina domu, aby si zde vzala pár věcí do soukromého penzionu, kam Tina odveze Andreu. Johannes začal pronásledovat vínovou Škodu Octavii Rapid.

Silnice B477……Nebyl zde moc velký provoz, pár automobilů projelo v protisměru okolo vínové Octavie. Andrea si prohlížela časopis, Tina sledovala klidný provoz. Najednou se Tina podívala do vnějšího zrcátka, kde jí zaujalo jedno auto. Johannes vytáhl zbraň, kterou namířil na vínovou Škodu Rapid.

TINA:„Andreo, skloň se.“ Na vínovou Škodu Rapid se snesly kulky z Johannesovi zbraně. Tina se okamžitě ohlásila přes vysílačku na služebnu.

TINA: „Kobra1, centrále. Jsme pod palbou na B477.“

HOTE:„Tino, hned ti posílám posily.“

TINA:„Díky.“ Zavěsila vysílačku. Bonrát hned běžel za Engelhardtovou do kanceláře, kde byl i Tom. Bonrát bez klepání vešel do kanceláře.

BONRÁT:„Omlouvám se za vpadnutí, ale Andrea s Tinou mají problémy na B477. Tina mluvila i o střelbě.“ Tom se šéfovou se na sebe podívali, bylo vše jasné. Oba dva hned vyrazili na cestu. Hote s Bonrátem jeli s nimi.

Tina opětovala střelbu Johannesovi. Johannes namířil na zadní pneumatiku, do které se hned na poprvé strefil. Tina dostala smyk, přejela do protisměru, Škoda Rapid najela na valník u krajnice, na kterém byla umístěna reklama. Rapid proletěl billboardem, spadl na kapotu a skončil na střeše. Rapid se ještě sklouzl po trávě, až kufrem narazil do železného tanku na kolech – pítko pro krávy. Tina se vypotácela z auta, Tina se natáhl pro svou služební zbraň. Šla se podívat za Andreou. Holky byly lehce zranění a potlučený. Pomohla Andree na nohy.

TINA:„Jsi v pohodě.“

ANDREA:„Nic mi není.“ Za Tininými zády se objevil Johannes, sebral Tinu služební zbraň, kterou držela v ruce. Chytil Tinu pod krkem „Nech ji jít.“

JOHANNES:„Dvě jsou víc než jedna.“

ANDREA:„Chceš přece jenom mě. Je to jenom mezi námi dvěma.“ Tina pocítila povolenou Johannesovu ruku. Podařilo se jí dostat z područí Johannese, poranila na tváři o Johannesův prsten, který měl na ruce. Když byla Tina volná, Andrea se pokusila odstrčit Johannese, ale byl rychlejší a Andreu prudce odstrčil. Tina neudržela balanc, zakopla o kámen, který byl schovaný v trávě, ležela na zemi. Andrea hned přiklekla k Tině.

JOHANNES:„Že bych vám dal šanci…“

ANDREA:„Nech nás jít.“

JOHANNES:„To se vám tak lehce nepodaří.“ Vyndal zásobník z Tininy zbraně, zbraň zahodil na zem.

ANDREA:„Vyřiď si jenom semnou.“

JOHANNES:„S tím Andreo nepočítej.“ Ze zásobníku vyhazoval jednotlivé náboje. Ti se ztrácely v trávě.

ANDREA:„Udělám všechno, co budeš chtít.“ Johannes zahodil prázdný zásobník do trávy.

JOHANNES:„Zahrajeme si hru – ruskou ruletu.“ Namířil na holky zbraň. Holky se na sebe podívaly. „Copak… vy nechcete bojovat o život…“ Tina se nesměle natáhla pro svou zbraň. „No tak… jsem první na řadě.“ Tina nabila svou zbraň a vystřelila. Tina Johannese zasáhla do paže, hned se Johannes podíval na střelnou ránu.

JOHANNES:„Bez nábojů to přece nejde.“ Tina se natahovala pro náboj, který pro sebe získala.

TINA:„Někdy se může stát, že náboj zůstane v komoře.“ Odjistila zbraň, do komory dala náboj. Teď byla řada na Johannesovi. Namířil na holky zbraň, Tina nabila zbraň. Andrea se na to nemohla koukat. Bez váhání Tina vystřelila na Johannese. K místu nehody přijela dálniční policie, zrovna slyšeli druhý výstřel. Hned zašli k převrácenému autu se zbraněmi v rukách. Tina stála nad mrtvým Johannesem, kterého strefila do hlavy. Andrea stála vedle Tiny.

TINA:„Už je po všem.“ Andrea děkovně objala Tinu. To už se u nich objevila dálniční policie.

TOM:„Jste v pořádku.“

TINA:„Ano.“

ANDREA: „Johannes potřebuje chladící box.“

Tina s Andreou byli ošetřeni v sanitce. Přijela vyprošťovací technika na Tinino zničený služební vůz. Tom se zastavil u holek, když byly ošetřeny. Odtahová služba nakládala Tinino zničený služební vůz. Posmutně se koukala, když její auto nakládaly na korbu odtahové služby.

ANDREA:„Jsem tak ráda, že je to skončené.“

TOM: „Kdo by nebyl.“

ANDREA: „Děkuji za všechno.“

TOM:„To nestojí za řeč.“ Shodli se nad tím, že pojedou pryč. Andrea kráčela hodně vepředu, Tina se zastavila u odtahové služby, která už měla naloženou Škodu Rapid na korbě. Tom se u ní zastavil.

TINA: „… ani nebylo pořádně zajetý.“ Odtahová služba ujížděla pryč s Tininým autem.

TOM: „Brzy dostaneš nový.“ Dal Tině pusu na tváře. Spolu odcházely za Andreou, kde se vybavovala se šéfkou.

Dálniční policie byla navštívit Semira v nemocnici, který se probudil po těžké autonehodě. Hned měl lepší náladu, když viděl své kolegy.

Stalker 2/3

20. 4. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Byt J. Brauna……Tom s Tinou se zajeli podívat do bytu Johannese. Tom paklíčem se snažil otevřít zámek u hlavních dveří do bytu. Moc mu to nešlo. Tina vyndala z kapsy u bundy svůj služební průkaz, projela s ním okolo zámku dveří, dveře se otevřely. Oba dva se na sebe podívali a usmály. Tom dal naznačil rukou, že Tina šla první. Tom si uklidil paklíč do kapsy u saka. Byt dlouho nebyl obýván. Johannes měl v jednom koutě svého bytu měl polepené zdi fotkami Andrey – jak se Semirem na procházce ve městě, ale i sama. Dokonce i s jejími přáteli – Tinou a Tomem.

Tina stála na chodbě a čekala na Toma. U Tiny se zastavila starší velmi elegantně oblečená dáma.

SOUSEDKA:„Dobrý den.“

TINA:„Dobrý den.“

SOUSEDKA: „Můžu se zeptat. Ono se něco stalo s panu Braunovi?“

TINA:„Ne. Rádi bychom s ním mluvili.“

SOUSEDKA: „Aha. Už jsem ho tady neviděla 14 dní.“

TINA: „A kde bychom ho tak mohli najít.“

SOUSEDKA: „To já vůbec nevím. Ale domovníkovi se svěřoval, že se bude stěhovat.“ Tom se objevil u Tiny. Zavřel za sebou dveře.

TINA: „Nechodil někdo za panem Braunem.“

SOUSEDKA:„Ne.“

TINA: „Přítelkyně, manželka, kamarád/ka, …“

SOUSEDKA:„Manželka mu prý zemřela. A že teď má známost, ale nechce odtrhnout od manžela.“ Tina a Tom měli na mysli Andreu. „Tak hezky o ní mluvil.“

TINA: „Moc děkujeme.“

SOUSEDKA:„Nemáte zač. Doufám, že jsem aspoň trochu pomohla.“

TINA, TOM:„Nashle.“

SOUSEDKA: „Na shledanou.“ Každý si šel po svým směrem.

V nemocnici……Semir měl už po operaci, a dopadla dobře. Andrea seděla u Semirova lůžka. Engelhardtová čekala v malé čekárně, kam zašel Tom s Tinou.

TOM:„Tak jak?“

ŠÉFKA:„Operace dopadla dobře. Andrea sedí u Semira. Mátu nehodu na svědomí Andrein kamarád.“

TOM: „Na 100 %. Opatřil si zbraně. Na místě nehody jsme našli dvě různé nábojnice.“

ŠÉFKA:„Víte komu patří?“

TINA:„Ještě ne. Za Hartmutem teprve se chystáme. Byli jsme se podívat do Braunova bytu.“

ŠÉFKA: „A?“

TOM: „Má v bytě samí fotky Andrey, Semira, dětí a nás dvou. Sledoval Andreu na každém kroku.“

TINA: „V bytě se neobjevil 14 dní. A zemřela mu manželka.“

ŠÉFKA: „Proto takový zájem o Andreu. Jak jste se k tomu dostali?“

TINA:„Od sousedky. Ti vědí všechno.“

ŠÉFKA: „Už jsem zařídila hlídání Semirova pokoje.“

TOM: „Andrea se tomu taky nevyhne.“

ŠÉFKA:„To se domluvíme na služebně.“

Na KTU……Hartmut se hrabal v autě, který byl u něj na expertíze. Z auta zbyl vrak po nehodě. Tina s Tomem poctili Hartmuta svou návštěvou.

TOM:„Ahoj Hartmute.“

TINA:„Ahoj

HARTMUT:„Ahoj. Jak se má Semir?“

TOM: „Dostane se z toho. Máme pro tebe jednu malou prácičku.“

HARTMUT: „Oč se jedná.“ Tina ukázala Hartmutovi pytlíky s náboji. Hartmutovi to bylo hned jasné. Okamžitě se vrhnul na nábojnice. Tina s Tomem si malou chvilku počkali na výsledky. Když bylo vše hotové své zraky upřely na Hartmutův počítač. na obrazovce se objevily zbraně, kterým patří nalezené nábojnice.

HARTMUT:„Tu jsou naši výherci.“

TINA:„A kdo je vlastní?“

HARTMUT: „Malý moment.“ Udělal pár kliků a hned měl majitele. Jeho spis se objevil na počítači.

TOM: „Karl Müller. Ten sehnal vše okolí zbraní.“

HARTMUT: „Co je na svobodě seká dobrotu.“

TINA: „Pravidelně se hlásí kurátorovi.“

TOM: „Máš adresu, kde se zdržuje.“

HARTMUT: „Müllera najdeš v autoservisu na Kainerstrasse 27. Majitelem autoservisu je Michael Hirsch.“

TOM: „Zajedu se za ním podívat.“ Tina s Tomem se sebe podívali. „Podívej se na Andreina kamaráda.“ Dal Tině pusu na rty a odešel z KTU. Než se Tina vzpamatovala, Tom byl v trapu.

TINA: „Teď mi řekni, jak se mám dostat na služebnu.“

HARTMUT: „Pojď za mnou.“ Hartmut s Tinou odešli na dvůr KTU. Hartmut zavedl Tinu k policejnímu Porsche. „Hote s Bonrátem chtěli, abych se podíval na jejich Porsche.“ Tina se usmívala jako měsíček na hnoji.

Na služebně…… Hote s Bonrátem seděli u svých pracovních stolů. Prohrabávaly se hlášeními. Zastavila se u nich Tina, když se objevila na služebně.

TINA: „Tady vám posílám pozdrav od Hartmuta.“ Položila klíče od Porsche na stůl.

BONRÁT: „To bylo rychlí.“

HOTE:„Kde si nechala Toma.“

TINA:„Tom mě nechal na KTU, sám jel za majitelem zbraní.“

BONRÁT: „Koukal jsem se na tu zbraň, co mi řekl Tom. Ta je falešná jako pětník.“

V autoservisu……Jen co, Tom přijel k autoservisu, šel za ním šéf Michael Hirsch.

HIRSCH:„Dobrý den.“

TOM:„Dobrý den. Jmenuji se Tom Kranich.“

HIRSCH:„Michael Hirsch. Copak pro vás můžu udělat.“

TOM: „Jsem od dálniční policie.“ Prokázal se průkazem. „Chtěl bych mluvit s Karlem Müllerem.“

HIRSCH:„Pan Müller se pravidelně hlásí u svého kurátora. Kdyby hned něco provedl, bylo by mi to řečeno. Jinak se na něj můžu 100 % spolehnout.“

TOM:„O nic závažného nejde. Jenom bych od něj potřeboval pár informací.“

HIRSCH: „Malý moment. Dojdu pro něj.“ Odešel pro Müllera.

MÜLLER: „Co byste rád slyšel.“

TOM: „Jde mi o tyhle dvě zbraně, co jste vlastnil.“ Ukázal mu fotky zbraní na svém mobilu.

MÜLLER: „Jo ty… Ty jsem prodal.“

TOM: „Kdy?“

MÜLLER: „Jestli to budou 2 až 3 měsíce.“

TOM: „Kdo si je kupoval, vypadal takhle?“ Ukázal na svém mobilu fotku Johannese Brauna.

MÜLLER: „Ano, to je on. Chtěl jsem je odevzdat na policii…“

HIRSCH: „Vypadá mile… Souvisí to nějak s tou havárkou na dálnici.“

TOM:„Ano. To je ode mě všechno.“ Všichni tři muži se mezi sebou rozloučili, každý si šel po své práci.

Na služebně……Tina seděla za Andreiným stolem, pomalu končila rozhovor s Braunovým psychologem. Na kousku papíru si psala poznámky. Šéfka, aby nestála nad Tinou, šla zatím si sednout do své kanceláře. Hote s Bonrátem se postarali o Andreu v kuchyňce. Jen, co zavěsila na služebně se objevil Tom a přišla šéfka spolu s Andreou, Hotem a Bonrátem.

TOM:„Co jsi zjistila?“

TINA:„Budou to dva roky, co Johannesovi zemřela manželka a dcerka při autonehodě.“

ANDREA:„Na srazu se nezmínil, že je vdovec.“

TINA:„Kolegy a rodinou byl dotlačen k psychologovi. Dost se uzavíral do sebe. Mluvila jsem s jeho psychologem. Několik měsíců nechtěl vůbec spolupracovat. Ale potom přijel úplně výměnný, když se vrátil ze třídního srazu.“ Položila na stůl fotku Johannesovi ženy. Všem to hned jasný. Byla podobná Andree.

ŠÉFKA:„Není divu, že chce Andreu. Věří tomu, že jeho žena žije.“

ANDREA:„Bylo mi divný, že se ptá spolužaček na mě. Ale že provede takovou věc…“

ŠÉFKA:„Odteď budete mít 24 hodinovou ochranu.“

ANDREA:„Nechci být někde zalezlá. Chci mu ukázat, že se ho nebojím.“

TOM:„Takhle se minimalizuje riziko, než si tě najde.“

ANDREA:„Johannes si mě může klidně najít i přes vás.“

TINA:„To se samozřejmě nedá vyloučit.“

ŠÉFKA:„Vemte si Andrea na dnešní noc k sobě. Zítra se Andrea ubytuje mimo Kolín se 24hodiným hlídáním.“

Johannes Braun sledoval ve svém autě Andrein a Semirův dům. Ale v domě se nikdo neukázal. Odjel tedy k domu Tiny a Toma. Dalekohledem sledoval dění v domě.

JOHANNES:„Tak tady tě zašili. Mě nikam neutečeš.“ Zůstal celou noc, aby si pohlídal Andreu.

Povídka č.133: Stalker 1/3

18. 4. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Byl podvečerní čas. U Andrey a Semira se připravovala večeře. Semir chystal příbory na stůl v koutě v části obývacího pokoje. Andrein mobil ležel na tomto stole, na mobil přišla SMS od Johannese. Jak připravoval příbory na stůl lehce si přečetl text SMS: „Andreo, lásko moje. Tak rád bych tě měl…….“ Za Semirem přišla Andrea, v rukách držela horký hrnec s bramborami. Hrnec postavila na podložku na stůl.

SEMIR:„Kdo je Johannes?“

ANDREA:„Kamarád ze školy.“

SEMIR:„A můžeš mi vysvětlit, proč ti píše lásko moje…“

ANDREA:„Ty my čteš zprávy.“

SEMIR:„Ten začátek zprávy se nedal přehlédnout.“

ANDREA:„Je možný, že to poslal omylem mě.“ Tak trochu tušila, že to musí ven, ale chtěla by to za jiných okolností. Rozhodla se to Semirovi říct, ale ten to vezme za jiný konec. „Co bys chtěl ještě o něm vědět. Jestli je můj milenec.“

SEMIR:„A je?“

ANDREA:„Není.“

SEMIR:„To je jako přiznání, že máš milence.“

ANDREA:„Semire, ty ses snad zbláznil. To bych ti nikdy neudělala.“

SEMIR:„Že ti to není trapný, abych se to dozvěděl jen tak z SMS.“

ANDREA:„Říkám, že nikoho nemám. Mám jenom tebe.“

SEMIR:„Byl bych rád, kdybych se to dozvěděl ústně.“

ANDREA:„Je to kamarád ze školy a z dětství. Nikdy jsem k němu nechoval vřelý vztah. Můžu za to, že mi pořád píše Smsky, emaily, volá mi… Dává mi najevo, že mě chce jenom pro sebe.“

SEMIR:„To u milenců bývá.“

ANDREA:„Semire, kdybych s ním něco měla, nebyla bych tady doma s tebou a dětmi.“

SEMIR:„Klidně se můžete vidět během dne, přes oběd, než přijdu domů…“

ANDREA:„Ty jsi fakt naivní. Chci ti tady říct, že…“

SEMIR:„Že co?“

ANDREA:„Nenechá mě nikdy na pokoji. Ví, kam jdu, s kým jdu, s kým se bavím…“ Andree přišla další SMS od Johannese. Andrea si ji přečetla. „Už jsi konečně vysvětlila, že odcházíš na vždy ke mně. U mě najdeš lepší zázemí. Miluji tě Andreo.“ Andrea položila mobil na stůl. Semir jako zvědavý policajt si zprávu přečetl. Johannes všechno sledoval zpovzdálí ze svého auta.

ANDREA: „Já už nechci.“ Odtáhla jednu ze židlí, s brekem si na židli sedla. „Přála bych si, aby mi dal pokoj.“ Položila si hlavu na stůl, pod hlavu si složila ruce. Semir přišel k Andree, ronila jednu slzu za druhou. Semir našel papírový kapesníček.

SEMIR: „Andreo, tu máš.“ Andrea zvedla hlavu. Z očí jí tekly slzy. Andrea si vzala od Semira kapesníček, se kterým si utřela slzy. „A teď mi řekneš v klidu, co po tobě chce ten Johannes.“ Posadil se na židli, kterou si blíže přisunul k Andree.

ANDREA: „On chce, abych od tebe odešla, a nastěhovala jsem k němu. Kam jdu, jde za mnou, píše mi, volá mi…“

SEMIR:„Jak to dlouho trvá?“

ANDREA:„Asi tak 2 měsíce. Poprvé jsem ho viděla před půl rokem na srazu ze střední.“

SEMIR:„Proč jsi ni neřekla.“

ANDREA: „Zprvu jsem si myslela, že je to omyl. Ale pořád to pokračovalo. Chtěla jsem ti to říct, ale nikdy na to pravá chvíle. Právě jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo a vypadalo, že mám milence…“

SEMIR: „Když to nejvíc nepotřebuješ, vezme se to z druhý strany, která bývá horší… mohli jsme to dávno mohli řešit. Vždyť to ohrožuje naše soukromý.“

ANDREA:„Tomi Tina s Tomem říkali taky. Neměla jsem to nechat až tak daleko.“

SEMIR: „Měl bych se ti omluvit.“

ANDREA: „To je v pořádku. Je to i moje chyba. Některé věci se líp říkaj kamarádce…“

SEMIR:„Asi bych na tvém místě udělal to samé.“ Objal svou milou ženu. „Teď už na to nemysli. Zítra si na to pořádně posvítíme.“

Druhý den……Tina s Tomem vyšetřovali nehodu na dálnici A3, byla to srážka tří aut, kdy jeden řidič zemřel na místě nehody. Zradilo ho srdíčko. Ostatní účastníci nehody byly lehce zranění. Byly hned ošetřovány v přivolaných sanitkách. Tina volala s Andreou, potřebovala informace ohledně mrtvého 70letého muže.

TINA:„…Tak to je dobrá zpráva… Udělala jsi ten správný krok… Ahoj.“ Zavěsila.

TOM: „Co je to za tu dobrou zprávu.“

TINA:„Andrea se vypovídala Semirovi.“

TOM: „Už bylo na čase. Tak zajdeme za tou rodinou.“ Tom s Tinou pomalu odcházely k mercedesu. Tina zdaleka zahlédla Hoteho.

TINA:„Hote, tak my jedeme.“

HOTE:„Jasný.“ Tina s Tomem nasedli do mercedesu a odjeli za rodinou. Tina si pročítala časopis.

TOM:„Co bys udělala na Andreině místě.“ Trochu to vypadalo, že se chce Tina vyhnout odpovědi, ale vzpomněla si na slova, co nedávno řekla Andree, když se bavili o Andreině problému sami dvě.

TINA:„Loajalita ve vztahu mezi dvěma lidmi se zakládá na důvěře a úctě. Lze ji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jejím zakládáme je dobrovolná, oddaná nesobecká láska.“

TOM:„K tomu se asi nedá nic říct.“

TINA:„To za mě napsali, otiskli a vydali v časopise, který jsem nedávno četla.“ Jenom se na sebe usmívali.

Na služebně……Když se Tom s Tinou vrátily na služebnu, přijelo policejní Porsche, Hote s Bonrátem šli společně na služebnu. Všichni se zastavili u stolu Hoteho a Bonráta, kde jim Hote předčítal vtip. Po chvilce se k nim přidali další kolegové. Semir s Andreou už seděli u Engelhardtové kanceláři.

ŠÉFKA:„Co se děje? Vypadá to na něco důležitého.“

ANDREA:„Až moc.“

SEMIR:„Andreu už 2 měsíce pronásleduje její kamarád ze školy.“

ANDREA:„Není den, kdyby mi nenapsal SMS, email, … Sledujeme, kam jdu, co dělám… Zprvu to vypadal jako omyl…“

ŠÉFKA:„Jak se s vámi kontaktoval?“

ANDREA:„Před půl rokem jsme měli třídní sraz ze střední. Tam jsem ho viděla po letech.“

ŠÉFKA:„Dřív nenaznačoval, že by měl o vás zájem.“

ANDREA:„Ne… Měla jsem k němu vždy takový chladný vztah.“

ŠÉFKA:„A jeho jméno?“

ANDREA:„Johannes Braun.“

SEMIR: „To je jasný případ stalkingu.“

ANDREA: „Někdy mi to je to dost nepříjemné. Proto bych ráda podala trestní oznámení na Johannese.“

ŠÉFKA:„Poproste Tinu nebo Toma, aby to s vámi sepsaly.“

SEMIR: „Úplně mi čtete myšlenky.“ Šéfka měla nadechnuto, že by ráda něco řekla, když viděla Tinu u Andreina stolu. Tina šla vzít zvonící telefon, který měl špatné zprávy. „Tom s Tinou už o tom vědí.“

ANDREA: „Řekla jsem jim to, když mě viděli ve městě s Johannesem.“

Tina s Tomem a kolegy odešly ze služebny. Jeli vyšetřovat další nehodu. Tato nehoda se stala na dálniční odpočívadle, kdy autobusem prolétlo auto. Ve dvoupatrovém autobuse nikdo neseděl. Autobus patřil cestovní kanceláři, která vezla dánské turisty na poznávací zájezd do Švýcarska konkrétně do Alp.

Druhý den……Semir ještě nebyl na služebně, když Andrea přicházela na služebnu. Ani zatím tu nebyla Tina s Tomem. Něž odjely na služebnu zdržovala je Tinina matka. Andrea zasedla za svůj stůl, zapnula počítač. Když se počítač načetl, na obrazovce se objevila ikonka s emailem. Andrea otevřela email. Úplně se zděsila a hned zašla za šéfkou.

ŠÉFKA:„Co se děje.“ Viděla na Andreině tváři zděšený výraz.

ANDREA: „Johannes mi poslal email.“ Engelhardtová, co měla v ruce odložila, hned šla s Andreou.

ŠÉFKA:„Proboha.“ Johannes poslal Andree parte Semira. Andrea hned volala Semirovi. Ale na druhém konci se ozvalo: „Volaný účastník je momentálně nedostupný.“

ANDREA: „Nebere mobil… Už by to měl dávno být.“ Andrea začala mít o Semira strach. Šéfová se ozývala do Semirova BMW přes vysílačku. Tu nikdo nebral.

Semirovo BMW bylo několikrát zasaženo střelnými ránami od zbraně, kterou si Johannes pořídil od překupníka zbraní. BMW dostalo zásah do přední pneumatiky. Semir BMW ubrzdil, zastavilo přes oba dva pruhy dálnice, než stačil zavolat pomoc. Do BMW nejdřív narazilo Audi Q7, které odmrštilo BMW, do kufru BMW narazil malý náklaďák. BMW se odmrštilo na středová svodidla. Další automobil to napasoval do boku malého náklaďáku, který se podíval do kufru Audi Q7. Dalších 6 auto se do nehody účastnilo, pozdě zareagovaly, co se před nimi stalo.

Když se Semir neozýval, hned se ozval hlas šéfky u Toma a Tinu služebního mercedesu.

ŠÉFKA: „Tino, Tome, …“

TOM:„Šéfová osobně.“ Tina šáhla po vysílačce.

TINA:„Stalo se něco?“

ŠÉFKA: „Jste ve spojení se Semirem.“

ANDREA:„Semir mi nebere mobil.“

TINA: „Semir se nám neozval.“

ŠÉFKA: „Neozývá se ani přes vysílačku… S Andreou se obáváme, jestli Semir neskončil v rukou Johannese.“

ANDREA:„Johannes mi poslal Semirovo parte…“ Na dispečink přišel Hote.

HOTE:„Paní Engelhardtová, dostali jsme hlášku, že na A1 je hromada šrotu.“

ŠÉFKA:„Slyšeli jste to…“

TOM: „To je kousek od nás.“

TINA: „Jedeme se tam podívat.“ Zavěsila vysílačku, zapnula majáčky do pohotovostního stavu.“

Na starém nepoužívaném dálničním mostě se na celou zkázu koukal Johannes. Mercedes se u nehody objevil během pár chvil. Na místě nehody bylo plno zraněných lidí. Tom s Tinou měli své oči na mostě, Tina se postarala o zraněné, Tom se vydal za Johannesem. Jak Tina zahlídla Semirovo BMW, šla se hned na něj podívat. Semir byl těžce zraněn.

Johannes vzal nohy na ramena, když uviděl přijíždět mercedes. Tom nechal auto u mostu, za Johannesem se vydal po svých. Johannes zavedl Toma do lesíka, kde se ozvala střelba. Vyměnili si mezi sebou pár nábojů. Johannes nasedli do svého auta, ujížděl pryč. Tom vystřelil po autě, Tom si zapamatoval SPZ, potom se vrátil na most. Tom volal se svou manželkou, vše sledoval z mostu. Zrovna nakládali Semira do sanitky.

TOM:„… Jak se na tom Semir?“

TINA: „Má štěstí v neštěstí… Jdu za tebou.“ Zavěsila. Tina řekla, Hotemu, který stál vedle ní, že jde za Tomem. Tom šel naproti Tině, který ji pomohl na úpatí mostu se vyšplhat na bývalou příjezdovou cestu mostu. Společně si prošli lesík, kde Tina odebrala zavrtané kulky ve stromech. Ty dala do pytlíku na důkazy. Pak se vrátili zpět na most, kde Tina posbírala po pytlíku náboje z pušky, které ležely u zábradlí.

Anna Engelhardtová odvezls Andreu do nemocnice za Semirem. Semir byl ještě na operačním sále. Andrea byla celý strachy bez sebe, aby vše dopadlo dobře. Jak sestřička i Engelhardtová utěšovali Andreu. Čekání bylo dlouhé.

Halloween 5/5

27. 3. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Obec Manheim…….Hans se svou matkou Deborou vycházeli z vily. Hans držel v ruce starý středně velký kufr, kde se ukrývalo jejich rodinné tajemsvtí. K vile jako první dorazila Neumannova skupina. Jen co Hans uviděl modré blikající majáčky, vzal nohy na ramena. Jenomže Hansovu cestu na svodu mu překazil příjezd dálniční policie. Šerif Neumann měla v držení Hanse, kterého pak skolil na kapotě vínové Škodě Octavii, kde mu nasadil želízka.

NEUMANN:“ Promiňte, komisařko.“

TINA:“ To je v pohodě.“ Hote s Bonrátem si hned Hanse převzali. O matku se postaral policista z Neumannovy skupiny. Tina s Neumannem se šli podívat na kufřík.

DEBORA:“ Neotevírejte ten kufřík.“ Tina a Neumann se po sobě podívali. „Prosím ne….“ Tina zaklekla ke kufříku a otevřela ho. Všichni měli vystrašené obličeje. V kufříku leželo tělo 8 leté dívenky – zbylo z ní akorát „malá mumie“. Debora si klekla vedle Tiny. „Pani, ať mi neberou moje děti. Hote, bral Deboru za ruku, aby ji odvedl pryč. Pořád volala větu, aby jí nebrali děti. Neumann společně s Tinou zavřeli kufr.

NEUMANN:“ Další případ uložený v šuplíku vyřešený.“

TINA:“ Tenhle případ uložím s velkou chutí.“

Na služebně…….Tina postupně vyslýchala Deboru a Hanse Rothovi ve výslechových místnostech.

DEBORA: “ Poslední roky jsem žila v Holandsku u své kamarádky. Před několika měsíci zemřela. Vrátila jsem zpátky do Kolína. Doneslo se mi, že naši vilu koupila jedna rodina a chce ji rekonstruovat.“

TINA:“ Tak by objevili vaše tajemství.“

DEBORA:“ Nechtěla jsem přijít o své jedné dítě a chtěla jsem chránit Hanse.“

TINA: “ Tak jste řádně uklidila a dceru jste pohřbila ve vile. A všem jste řekla, že dcera se ztratila.“

DEBORA: “ Mělo to být tak jednoduché……. Poslala jsem Hanse, aby mi přinesl mou dceru…….“

HANS: “ Měl jsem rád svého otce rád, i když se jednoho dnes zastřelil. Máma mi řekla, že odešel za anděly. Jako malý jsem to moc nechápal. Otcova velká záliba byli zbraně. Na půdě jsem je objevil a chtěl jsem je vyzkoušet. Vzal jsem jednu do ruky. Sestra se mezitím objevila za mnou, zatahala mě za nohu, jak jsem zdržel pušku v ruce a otočil jsem se, rána zabila sestru……. Ti lidé měli být na Halloweenské oslavě….“

TINA: “ Rodina se vrátila dřív. Patrikovi nebylo dobře.“

HANS: “ Nechtěl jsem do vězení, protože chtěli zavolat policii.“

TINA:“ Dals jste zbraň do otcovy ruky, aby všechno padlo na otce. Bez milosti jste je zabil.“

HANS:“ ……. Tak se to stalo…….“ Tina dala pokyn Bonrátovi, aby se postaral o Hanse. Tina opustila výslechovku. Státní zástupkyně a šéfka stály výslechovky.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Dobrá práce.“

TINA: “ Děkuji.“

ŠÉFKA: “ Teď si Kolín může oddechnout…….“

SCHRANKMANNOVÁ:“ Bude nějakou dobu trvat, než se dostane z vězení…….“

Na semináři……. Tom se Semirem společně brouzdali po internetu na notebooku – četli si různé internetové články různých novin, deníků, televizních stanic. Až narazili na článek, že byl dopaden vrah rodiny z Manheimu. K článku, na který se koukali, byl pořízené fotografie z místa zatčení. A také video z místa zatčení, kdy šerif z Manheimské policie zatýkal Hanse Rotha na kapotě vínové Octavie od dálniční policie. Videa novinářům poskytli místní obyvatelé Manheimu, kdy sledovali zatčení u vily Müllerových naživo.

Druhý den……. Tina zajela do nemocnice za Gittou, aby ji vyzvedla. Gitta seděla na posteli a hrála s medvídkem od Tiny. Tina zaťukala na dveře a vešla.

TINA:“ Ahoj.“

GITTA: “ Ahoj. Budu muset jít do domova, než přiletí teta Elke.“

TINA:“ Nemusíš.“

GITTA:“ A kde tedy budu?“

TINA: “ Ty dny, než přijede teta Elke budeš u nás. Doufám, že se ti bude u nás líbit.“

GITTA:“ Jů.“

TINA: “ Ale před tím se musíme připravit na dnešní večer.“

GITTA:“ Na jaký večer?“

TINA:“ Naše kamarádka připravila halloweenskou oslavu pro dospělé i děti.“

GITTA:“ A jaké je téma?“

Halloweenská oslava……. Tento večer se konal v motorestu Moniky. Téma večera bylo ve stylu pohádkových bytostí. Jedna část motorestu byla rozdělena pro dospělé a pro děti. V dětském oddělení byly připraveny hry pro děti, kde mohli soutěžit i proti svým rodičům. Toto oddělení měl na starosti Moničin manžel Holger. Dálniční policie se převlékla za postavy z oblíbené vánoční pohádky „Tři oříšky pro Popelku“. Tom se Semirem se v motorestu ukázali po skončení semináře ve Frankfurtu. Než dojeli k Monice, byli se převléknout do kostýmů.

Semir s Andreou se zhostili rolí prince a Popelky, Tina s Tomem převzali role krále a královny, Hote byl za preceptora, Bonrát s Hartmutem byli za Kamila a Vítka, kteří dělali společnost princovi. Děti měli na sobě své oblíbené pohádkové a kreslené bytosti.

Monika s Holgerem se postarali také o hlavní zábavu pro své hosty. Děti měli ve svém koutku diskotéku. Později měli na programu tombolu s krásnými výhrami. V pozdě večerních hodinách, kdy děti spali v pokoji v motorestu, měla dospělá část také tombolu a plno zábavy.

Konec!!

Autorka: Tina11

Halloween 4/5

26. 3. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Druhý den……. Andrea byla už na služebně, seděla u svého stolu. Hned po ránu tu byla delegace ze státního zastupitelství – Schrankmannová.

ANDREA: “ Dobré ráno.“

ŠÉFKA, SCHRANKMANNOVÁ:“ Dobré ráno.“

SCHRANKMANNOVÁ:“ Jak to vypadá s příbuznými té dívky?“

ANDREA:“ Zatím bledě. Mám částečně rozdělaný Rostock a Kiel. Největší oříšek bude Hamburk.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Vy jste ještě nemluvili s tou dívkou?“

ŠÉFKA: “ Ke mně se nic takového nedošlo.“ Tu se objevil, Hote.

HOTE: “ Promiňte, že se vměšuji do rozhovoru. Tina byla včera večer za Gittou v nemocnici.“ Tina se na služebně objevila jako blesk z čistého nebe. Hned se zastavila u hloučku u Andreina stolu.

TINA:“ Dobré ráno“

ŠÉFKA, SCHRANKMANNOVÁ:“ Dobré ráno.“

TINA:“ Mám pro tebe jednu malou pomoc.“

ANDREA:“ Oč se jedná?“

TINA:“ Elke Hallerová, pracuje ve výzkumné laboratoři v Hamburku. Momentálně je na výzkumné expedici na Aljašce.“ Předala Andree papírek s těmito informacemi.

SCHRANKMANNOVÁ:“ Co nejdřív se s ní spojte.“

U Katriny doma…….Katrina se ráno probudila s kocovinou a s velkou bolestí hlavy. Měla na čele studený obklad, při tom odpočívala v obýváku s notebookem v klíně. Katrina byla přihlášená na SKYPE a toho hned využil Semir. Katrina tedy přijela Semirovo volání.

KATRINA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Ahoj. Asi ti je jasný, proč ti volám.“

KATRINA: “ Zprávy se šíří kosmickou rychlostí.“

SEMIR:“ JE vidět, že si užíváš alkoholové následky.“

KATRINA: “ Velmi vtipné.“

SEMIR: “ Katrino, tím jsi zašla velice daleko. Když si k tomu přidám ty dvoje další průšvihy.“

KATRINA: “ Ty toho taky naděláš.“

SEMIR: “ Neber to na lehkou váhu. S Andreou si tě vezme do parády.“

KATRINA:“ Vždyť se toho moc nestalo.“

SEMIR: “ Jo…. Tak nestalo, že s tebou má Andrea problémy a že k tomu zburcuje další lidi na pomoc.“

KATRINA: „Už jsi skončil?“

SEMIR: “ Ještě ne. To ti říkám, nastanou ti pěkné krušné časy. A ty tvoje všechny průšvihy půjdou na tvou hlavu…….“ Katrina vzteky zavřela notebook. “ No to si dělá srandu.“ Do pokoje přišel Tom s denním tiskem a plnou taštičkou, kterou se cpal. Semir seděl u stolu s notebookem.

TOM:“ Kdo si dělá srandu.“ Posadil se ke stolu, ale naproti Semirovi.

SEMIR:“ Katrina se klidně odpojila.“

TOM: “ Zřejmě nebyla šťastná, že dostala za ucho.“

SEMIR: “ To nebyla. Všechno brala na lehkou váhu, jako kdyby jí to bylo jedno. Nejraději bych ji přetrhl jako hada.“

TOM: “ Kdo by to neudělal.“

SEMIR: “ Ale já si na ni pořádně zasednu.“

TOM: “ S tím ti klidně pomůžu, ale před tím si dej toto.“ Vyndal zpoza novin průhledný pytlík s váženým nugátem. Pytlík postavil před Semira.

SEMIR: “ Díky, to se teď opravdu hodí.“ Rozbalil pytlík a hned si dal jeden kousek nugátu do pusy na obalení nervů.

Na služebně…….Andrea našla tetu Gitty, už se spojila se svým nadřízeným Elke Hallerové v Hamburku prostřednictvím počítače. Andrea s Tinou si prohlíželi internetovou stránku výzkumné laboratoře Elke Hallerové. Tině došla SMSka, šáhla pro mobil a přečetla si SMSku.

ANDREA:“ Copak se děje?“

TINA: “ Hartmut je se vším hotový. Kdyby mě někdo hledal, jsem na KTU.“

ANDREA:“ Rozumím.“ Tina si vzala bundu a odjela na KTU.

Na KTU…….Hartmut diskutoval se svým kolegou, řešili jiný případ, který má KTU na starosti. Hartmut Tinu zahlédl jedním očkem, když se objevila na technickém.

TINA:“ Ahoj Hartmute.“

HARTMUT: “ Ahoj. Tak mám všechno zpracovaný.“

TINA:“ Schrankmannová bude skákat radostí dva metry do stropu. Tak co máš?“

HARTMUT:“ patolog nám poslal chlupy z otcova těla. A další chlupy jsem našel na košili, kterou jsi našla na půdě. Rozbor ukázal, že se jedná o vzácná psí plemena.“

TINA:“ Pokud vím tak Müllerovi neměli žádného psa.“

HARTMUT: “ Jednoznačné je, že ty chlupy přinesl náš vrah.“

TINA:“ Co ta krev na futrech?

HARTMUT: “ Krev patří ženě, v databázi není, ale za to je shoda v 16 genetických stopách z té krevné stopy na půdě.“

TINA: “ Rodinná shoda.“

HARTMUT: “ Buď půjde o matku, nebo dceru. Ta půdní krev je 30 let stará.“

TINA: “ Před 30 lety ve vile žili první majitelé. Ale jaká je shoda mezi touhle rodinou a Müllerovými.“

HARTMUT:“ Tak se podíváme, co se stalo před 30 lety.“ Hartmut zabrousil na internet, kde vyhledal několik starých článků k vile. Jeden článek psal o malé holčičce s její fotografií, která se z čista jasna ztratila, a druhý článek byl o majitelce vily – Debora Rothová také s fotografií. Tato žena byla velice podobná té ženě, se kterou se setkala Tina ve vile v den objevení tragédie.

TINA: “ Ta žena je podobné, kterou jsem viděla ve vile.“

HARTMUT:“ Co by s rodinou mohla mít společného.“

TINA: “ Můžeš tu fotku nechat zestárnout.“

HARTMUT:“ Jak si přeješ.“ Vzal fotografii ze článku, dal ji programu a nechal, jí zestárnou.

TINA:“ To je ona. Proč by se vracela do své vily.

HARTMUT:“ Počkej……. Rothová…. To mi něco říká. Už jsem to tu někde viděl.“ Začal štrachat v deskách na stole. “ Tady to je.“ Vyhledal jméno v policejní databázi. „Hans Roth je synem Debory Rothové. Jeho DNA bylo na té košili a byl i v databázi. Už seděl za malé krádeže.“ Listoval v jeho spise, kdy nejel na fotografie Hanse. Hartmut zvětšil fotografii zad, kde byl vytetovaný obrázek čerta ve stylu Krampusů, kteří jsou symbolem adventního času.

TINA:“ Proboha.“

HARTMUTA: “ Stalo se něco?“ Tina se vzpomněla na Gittin obrázek, který si vzala v nemocnici. Obrázek vyndala z kapsy u bundy a ukázala ho Hartmutovi. Oba dva obrázky se úplně shodovaly.

TINA: “ Gitta to tetování uviděla, když se ukryla, když jí zabily rodiče.“

HARTMUT:“ Roth je častým účastníkem vězení. Teď je momentálně venku na podmínku za ozbrojenou loupež.“

TINA:“ Kdo je jeho kurátor?“¨

HARTMUT:“ Je to Thorsten Kluge.“ Položil před Tinu všechny analýzy k jejímu případu. Za Hartmutem přišel kolega, aby mu pomohl něco vyřešit.

MARK:“ Hartmute, můžeš se na něco podívat.“ Hartmut se otočil k Markovi a spolu se koukali na výsledky. Něco si pro sebe špitali.

HARTMUT: “ Omluvíš nás.“

TINA:“ Samozřejmě.“ Hartmut odešel s Markem. Tina si vypůjčila Hartmutův počítač na vyhledání telefonního spojení na Thorstena Klugeho. Vzala si svůj mobil, ze kterého volala Klugemu. Místo Klugeho to vzala jeho sekretářka.

SEKRETÁŘKA: “ Dobrý den, u telefonu Langová.“

TINA: “ Dobrý den, Kranichová dálniční policie. Chtěla bych mluvit s panem Klugem.“

SEKRETÁŘKA:“ Pak Kluge je momentálně pracovně mimo kancelář. Co byste od něj chtěla?“

TINA:“ Chtěla bych se něco dozvědět o Hansovi Rothovi.“

SEKRETÁŘKA:“ Informace o klientech může podávat pouze pan Kluge. Až se objeví v kanceláři, řeknu mu, aby vám hned zavolal zpátky.“

TINA: “ To budete moc hodná.“ Nadiktovala její telefonní číslo, které si sekretářka zapisovala na papír s poznámkou. Rozloučili se. Tina si uklidila mobil do kapsy od bundy. Vzala si Hartmutovi podklady spolu s obrázkem od Gitty a odjela na služebnu.

Na služebně…….Tina se právě z KTU a vystupovala z auta, když jí zazvonil mobil. Vyndala ho z kapsy od bundy a zvedla telefonát.

TINA:“ Kranichová…….“ Šla do útrob služebny.

KLUGE:“ U telefonu Thorsten Kluge, volám obratem na váš vzkaz od mé sekretářky.“

TINA:“ Veškeré informace podáváte pouze vy. Chtěla jsem se něco dozvědět o Hansu Rothovi.“

KLUGE: “ Roth je za tou tragédií?“

TINA:“ Všechny stopy k tomu nasvědčují.“ Posadila na za židli za Andrein stůl.

KLUGE: “ Jak asi víte, Roth byl propuštěn a podmínku. Našel sem mu práci v útulku pro zatoulané psi.“ Nadiktoval jméno útulku, majitele a jeho telefonní číslo. Toto všechno si Tina zapisovala na lístek. Rozloučili se. U Tiny se objevila Andrea se šéfkou, když Tina telefonovala přes pevnou linku do útulku.

TINA:“ ……. Kranichová, dálniční policie. Chtěla jsem se zeptat na Vašeho zaměstnance Hanse Rotha……. Už tři dny se neobjevil……. Mohla bych vás o něco poprosit……. Mohl byste mi poslat čísla čipů psů, se kterými se Roth nevrátil……. Dobře…….“ Nadiktovala e-mailovou adresu majiteli útulku. Tina zavěsila. Andrea se šéfkou se na Tinu dívali.

ŠÉFKA:“ Jaké čipy psů?“

TINA:“ Patolog spolu s Hartmutem našli na otci a košili od Rotha chlupy vzácných psů. Kdybych byla majitelka vzácných psů, určitě bych jim dala nechat dát čipy, které by vysílali GPS signál.“

ANDREA: “ A tím se najde jejich poloha.“

Nějakou dobu to majitelovi útulku trvalo, než vyhledal čipy psů, kteří jsou s Rothem. Teta od Gitty se spojila s dálniční policií, které to bude pár dní trvat, než se objeví z Aljašky v Kolíně nad Rýnem.

Jen co poslal majitel útulku čipy psů, hned je Andrea hodila na počítače, aby se zjistilo, kde jsou. Andrea si tyto GPS signály prohlížela v malém dispečinku dálniční policie, hned vedle šéfčiny kanceláře. K Andree přišla šéfka s Tinou.

TINA: “ Majitel se už ozval?“

ANDREA: “ Ano, teď si prohlížím jejich GPS signály.“ Postupně se na počítačové obrazovce objevovali body GPS signálů od zatoulaných psů. Všechny signály se pohybovali, až na čtyři body, které stály na jednom místě.

TINA:“ Co tyhle body?“ Ukázala na ně prstem.

ŠÉFKA:“ To je pravda. Kde to je?“

ANDREA:“ Malý moment.“ Klikla na danou oblast bodů. V malém okně se objevila mapka spolu s adresou. Byla to vila Müllerových.

TINA:“ To je dům Müllerových…….“ Tina odešla do své kanceláře si pro bundu, spolu s Hotem, Bonrátem a dalšími kolegy odjeli do Manheimu.

Halloween 3/5

25. 3. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

NA KTU…….Katrina byla navštívit svého muže a něco mu připomenout,…….

KATRINA:“ Doufám, že jsi dneska nezapomněl?“ Hartmut hleděl do počítače.

HARTMUT: “ Co?“

KATRINA: “ Posloucháš mě?“

HARTMUT:“ Ano,…….“

KATRINA:„Mě připadá, že ne…….“

HARTMUT: “ Ale ano…….“

KATRINA:“ Tak ti to ještě jednou zopakuji. Dneska jdeme do té restaurace.“

HARTMUT:“ To je už dneska?“

KATRINA:“ Ano, dneska. Tak ti radši připomínám, abys nezapomněl. I když bys neměl.“

HARTMUT:“ Asi tě budu muset zklamat. Ten dnešní večer se bude muset odložit na jindy.“

KATRINA:“ Odložit?! To nemyslíš vážně!“

HARTMUT:“ Je tu práce jako na kostele…….“

KATRINA:“ Týdny se na to chystáme, že si spolu uděláme pěkný večer. A ty teď zkazíš.“

HARTMUT:“ Nemůžu nechat kolegy ve štychu. Podívej se, kolik je tu práce – z několika případů najednou. Všichni tu děláme přes časy za kolegy, co mi chybí.“

KATRINA:“ No to je výborný. Práce je přednější než já. Strašně jsem se těšila na ten večer.“ Jako myška se Tina objevila na KTU v rozhovoru Hartmuta a Katriny. Mlčky stála vedle Hartmuta.

HARTMUT:“ To já taky, ale musí se to odložit.“

KATRINA: “ A to mám teď nechat propadnout.“

HARTMUT:“ Mě to je jedno, co s tím uděláš. Klidně si tam běž s Andreou.“

KATRINA:“ Ta mě třeba pochopí.“ Hartmut se otočil – v periferním vidění viděl postavu – Tina.

HARTMUT:“ Kde se tu bereš?“

TINA: “ To jsem si měla před tím vyžádat pozvánku.“

HARTMUT: “ To samozřejmě, že ne.“

KATRINA:„Koukám, že jsem tu zbytečná.“ Naštvaně odešla z KTU. Ani se Katrina nerozloučila s Hartmutem a Tinou.

TINA: “ Nic mi do toho není, stalo se něco mezi vámi.“

HARTMUT: “ Katrina se naštvala, že dneska nikam nejdeme. Na tu večeři jsme se chystali dlouho.“

TINA: “ To muselo být…….“

HARTMUT: “ Tohle Katrina nikdy nepochopí, že některé věci se nedají zrealizovat, i kdybych se rozkrájel…….“

TINA:“ Když jsem byla menší, vyčítala jsem otci, že nešel se mnou na slíbenou akci, kvůli práci. Jako starší jsem pochopila, proč otec nebyl se mnou……. Když jsem pak otce viděla v novinách, nebo dostal ocenění,……. Bylo mi vše jasné.“

HARTMUT:“ Pro Katrinu je to španělská vesnice……. Tak se vrátíme k případu. Moc toho pro tebe nemám.“

TINA:“ I ta troška je lepší, než nic.“

HARTMUT:“ Kolegové včera večer našli tento otisk boty. Je úplně shodný s tím, co jsi nafotila na okenním rámu na půdě. Jde o běžnou botasku o velikosti 43.“

TINA:“ Nosí ji každej druhej člověk.“

HARTMUT:“ Další analýzy se bude muset počkat. Teď se toho na nás sesypalo a navíc mi chybí lidi.“

TINA:“ Já tomu rozumím.“

HARTMUT: “ Až něco bude, obratem se ti ozvu.“

Na služebně…….Tina přišla na služebnu, zastavila se u Andrey. Andrea dokončovala telefonát s Katrinou, ohledně dnešního večera.

ANDREA: “ Dneska mám postaráno o zábavu na večer. Jdu s Katrinou na sklenku.“

TINA:“ Já vím. Ten večer měl patřit Hartmutovi a Katrině. Je vidět, že jsi velice nadšená.“

ANDREA:“ To máš pravdu. Snad nebudu celej večer poslouchat, jak se oba dva pohádali. Nerada bych měla hlavu jako pátrací balon.“

TINA: “ Jak je vidět, že Katrině mateřská leze na mozek.“

ANDREA: “ Krásně jsi to vystihla. Potřebovala by se dostat mezi lidi.“ Obě dvě se na sebe podívali a hned jim naskočilo jméno člověka, který by měl dát Katrinu pěkně do latě. U Andrey a Tiny se objevila šéfka Engelhardtová.

ŠÉFKA:“ Jak vypadá hledání po příbuzných.“

ANDREA:“ Zatím bezúspěšně. I když jsem dostala od Tiny malou pomoc. Chvilku to ještě potrvá. Rodiče neměli žádné sourozence

TINA: “ V tomhle nám pomůže Gitta. Nechci jí teď otravovat v nemocnici, když má za sebou operaci.“

ŠÉFKA:“ Co Hartmut?“

TINA:“ Budeme muset počkat. KTU je zasypáno naším případ, ale i jinými věci na zpracování.“

Na služebně byli odpolední hodiny. Andrea už odjela domů, aby se připravila na večer s Katrinou. Andrea musela předat děti na hlídání ke své mamince. Tina dodělávala své resty u Andreina počítače, když se u ní zastavil, Hote s Bonrátem.

BONRÁT: “ To je pro Andreu.“ Předal Tině papírové desky s chlopněmi s papíry, aby to Andrea zkontrolovala a uložila, kam patří. Tina desky položila na stůl.

HOTE:“ Andrea už ví, co s tím.“ Do rozhovoru zazvonil telefon. Tina ho zvedla.

TINA: “ Kranichová, dálniční policie,……. Zastavím se. A děkuji za zprávu……. Nashle.“ Zavěsila. Zvedla se ze židle, šla si do své kanceláře pro věci.

BONRÁT: “ Kam jdeš?“ Oblékla si na sebe bundu.

TINA:“ Do nemocnice. Popovídat si s Gittou.“ Odjela do nemocnice.

V nemocnici…….Primář dětského oddělení Eggers zavedl Tinu za Gittou na pokoj. Na stolku seděl středně velký plyšový slon od sestřiček z oddělení.

TINA:“ Ahoj Gitto.“ Držela v ruce středně velkého hnědého medvěda, kterého koupili kolegové dálniční policie. Mysleli na Gittu, aby v nemocnici nebyla tak sama.

GITTA: “ Ahoj. Jak se jmenuješ?“

TINA:“ Jmenuji se Tina a jsem od policie.“

GITTA: „To je krásný medvídek.“

TINA:“ Ten medvídek je pro tebe ode mě a od mých kolegů, aby ti tu dělal společnost.“ Tina dala Gittě medvídka do jejího klína. Gitta ho objala a zabořila hlavu do jeho chlupaté srsti.

GITTA:“ Moc děkuji.“

TINA:“ Nemáš vůbec zač. Povíš mi, co se stalo?“

GITTA:“ U nás ve škole jsme měli program k Halloweenu. Všichni jsme se vrátili dřív domů, protože Paulovi nebylo dobře. Nejdřív byla postřelena maminka. Řekla mi, abych se někam schovala. Šla jsem do té schovky a slyšela jsem rány. Další dvě rány zasáhly maminku s tatínkem. Všechno jsem viděla přes díru ve zdi, kde jsem byla schovaná.“

TINA: “ Viděla jsi, kdo střílel?“

GITTA:“ Byla to příšera.“

TINA: “ Příšera?“ Gitta ukázala na kroužkový blog formátu A4, který ležel na stolku do postele. Tina vzala blog do ruky. Pod úvodní stránkou byl namalovaný obrázek – hlavy, která vypadala jako maska čerta – Krampus (jak je nazýván v Rakousku) v období adventu.

Večerní Kolín…….Andrea s Katrinou šli k autu. Jenomže že Katrina si dala pěkně do nosu – nohy se jí motaly, byla trochu hlučnější……. Andrea podpírala Katrinu, aby jí nikde neupadla. S těžkými obtížemi Andrea usadila Katrinu do jejího auta – naštěstí Katrina měla ten nápad, že dojela pro Andreu domů, společně odjeli na dívčí večer. Andrea měla z Katriny hlavu jako pátrací balon – Katrina si prozpěvovala písničky od australské skupiny 5SOS, ale nejvíc si Katrina broukala „Castaway“. Andrea Katrininým autem moc daleko nedojela – nádrž byla totálně prázdná. Na palubní desce se hned objevil symbol. Zastavila u kraje silnice a dala výstražná světla.

ANDREA: “ No to je výborný. Se Semirem si můžete podat ruce.“ Katrina se hlučně zasmála. Andrea pošátrala v kabelce po mobilu, ze kterého si zavolala pomoc.

ANDREA:“ ……. Ahoj Tino, mohla bych tě o něco poprosit……. S Katrinou se vracím domů, ale jak si nám došel benzín…….“ Katrina se hlučně projevila zpěvem. Až si z toho musela Andrea zakrýt ucho, aby něco slyšela v telefonu. „……. Jsem na nábřeží směr z města……. Díky jsi zlato……. Ahoj.“ Zavěsila.

Když k Andree přijela vínová Octavia, byli zde kolegové – Hote a Bonrát i s odtahem.

TINA:“ Ahoj kluci.“

HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“

ANDREA: “ Děkuji, že jsi přijela.“

TINA: “ Nemáš vůbec zač.“

HOTE: “ Kam mám zavést Katrinino auto?“

TINA:“ K Hartmutovi na KTU.“

ANDREA: “ To je dobrý nápad.“

BONRÁT: “ My se o to postaráme.“

Bonrát pomohl Andree s Katrinou přesunout ji do Tinina auta. Když odjížděla vínová Škoda Octavia, Hote s Bonrátem se postarali o Katrinino auto.

U Hartmuta……. Hartmut se podíval z okna, když před jeho domem zastavila vínová Octavia. Hartmut šel holkám na pomoc, Hartmut vzal Katrinu do náručí a odešel s ní do domu, uložil ji pokoje pro hosty. Katrina se hlasitě projevovala. Holky zatím počkaly v obýváku.

HARTMUT: “ Díky, že jste se postarali o Katrinu.“

ANDREA: “ Nemáš zač.“

HARTMUT:“ A kde je její auto?“

TINA:“ Najdeš ho na KTU.“

HARTMUT: “ Správná volba. Poslední dobou mě štve, jak se Katrina chová.“

ANDREA:“ Jedna jediná možnost je, že Katrina by se měla dostat mezi lidi.“

HARTMUT: “ Jak toho chceš docílit.“

ANDREA, TINA:“ O jednom člověku bychom věděli, který platí na Katrinu.“ Obě dvě myslely na Semira.

Tina přivezla Andreu domů. Andrea z toho všechno byla nešťastná.

ANDREA: “ Už mě ty Katrininy problémy unavují…….“

TINA: “ Občas se to nedalo přeslechnout, co se děje. Ale moc dobře víš, že do cizích problémů nemotám.“

ANDREA: “ Ale teď se do toho se Semirem pořádně obujem.“

TINA: “ To schvaluji. Ale kdybyste potřebovali pomoc, klidně se na mě můžeš obrátit.“

ANDREA: “ Pomocná ruka se bude hodit. I teď, že jsem si s někým o tom krátce popovídala. Ještě jednou děkuji za výpomoc.“

TINA:“ Nemáš vůbec zač.“ Holky si popřály dobrou noc, rozloučili se, Andrea vystoupila z auta a odešla domů. Octavia si to zamířila ke svým rodičům.

Halloween 2/5

24. 3. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

U Tininých rodičů…….Octavia přijela k domku Tininých rodičů, kde přespala spolu se svými dětmi. Babička s dědečkem se starali o Péťu a Martina, když Tom odjel na služební cestu. V obýváku akorát seděl Tinin otec, jeho manželka Rézi už byla v posteli spolu s Péťou a Martinem. Otec chtěl jít také už spát, když se v domě objevila Tina.

TINA: “ Kde jsou všichni?“

OTEC: “ Ahoj. Šli už spát.“ Na Tině bylo vidět, že unavená a zdrcená z případu. Posadila se k jídelnímu stolu v obýváku. Druhá část obýváku měl svůj prostor gauč s křesly a skleněným konferenčním stolkem. Otec zašel do baru, který byl součástí nábytkové stěny. Z baru vzal lahev se skleničkami, otec do skleniček nalil pěti hvězdičkovou Metaxu.

OTEC:“ Tu máš něco na odreagování.“ Podal Tině do ruky skleničku. Otec si přisedl k Tině, přiťukli si a vychutnávali si Metaxu.

TINA: “ To mi pomohlo.“

OTEC: “ S mamkou jsme sledovali tvůj případ. Udělal to skutečně otec?“

TINA: “ Pro novináře je verze, že to byl otec a druhá verze je, že otec za tím nestojí – podle testu na střelný prach. Hartmut bude dělat ještě další testy.“

OTEC: “ A ta dívenka je na tom jak?“

TINA: “ Její zranění není vážné.“

OTEC: “ To je dobrá zpráva. Ještě abyste našli příbuzné té malé.“

TINA:“ V to doufám také.“ V obýváku se objevil Péťa. „Co ty tady?“ Péťa se usadil v Tinině klíně.

PÉŤA:“ Slyšel jsem hlasy, tak jsem se přišel podívat…….“

TINA:“ Podívat……. Abys o něco nepřišel.“

PÉŤA: “ A taky jsem ti přišel dát pusu na dobrou noc.“ Otec šel umýt skleničky do kuchyně, uklidil láhev zpátky do baru. Péťa dal mamince na každou tvář jednu pusu a jednu velkou na rty.

TINA:“ A teď alou do pelechu.“ Péťa slezl z maminčina klína. Dědeček se objevil v obýváku.

OTEC: “ A já nedostanu pusu na dobrou noc. Pokud si dobře pamatuji, žádnou jsem nedostal.“ Dědeček si moc dobře pamatuje, že už dostal, ale chtěl ještě jednu pusu od Péti, kterou mu dal i teď.

PÉŤA:“ Dobrou noc.“

TINA, OTEC:“ Dobrou noc.“ Péťa odešel do svého pelechu. Tina vstala od stolu, zastrčila židli ke stolu, otec zhasl v kuchyni a společně odešli do svých postelí.

Ráno na služebně…….Tina byla hned po ránu u šéfky Engelhardtové v její kanceláři, kde byla také i státní zástupkyně Schrankmannová.

SCHRANKMANNOVÁ:“ Včerejší večerní zprávy nešly, přehlídnou……. Co vás to mělo být……. Prý tajemství…….“

TINA: “ V době jsem mluvila s jednou starou paní…….“

SCHRAMKNANNOVÁ:“ Stará dáma……. Ještě mi řekněte, že do té vily spadla z nebe.“

TINA:“ Dá se to tak říct. Najedou se, objevila ve vile. Jediné vysvětlení je mezi tou starou dámou a tou vilou.“

SCHRANKMANNOVÁ:“ Já tady z vás jednou vyrostu…….“ Šla se podívat ven z okna. Tina se šéfkou po sobě louply očima.

ŠÉFKA:“ Už má něco Hartmut zpracovaného?“

TINA:“ Zatím nic.“

SCHRANKMANNOVÁ:“ Budu ráda, když mě budete informovat o případu.“ Sebrala si své věci a odešla z kanceláře. Rozloučila se s Tinou a šéfkou, potom spolu odešli za Andreou.

ANDREA:“ Sára a Rainer Müllerovi nemají žádné záznamy. Tady máš jejich adresy do zaměstnání.“ Předala malé pírky s adresami do práce Sáry a Rainera.

TINA:“ Díky. Ještě se zajedu podívat do vily.“

ŠÉFKA:“ Nezapomeňte na malou Gittu.“

TINA: “ Nezapomenu.“

Na KTU…….Hartmut, než odjel na obhlídku místa činu, provedl test, zda byl otec vrahem. Hartmut prozkoumal smrtící zbraň, ze které vzal otisky prstů. Na spoušti byla lepkavá hmota, vzal kousek vzorku na vatovou tyčinku, hned udělal rozbor. Po rozboru si šel zastřílet ze zbraně. Na zem si natáhl metr, podle kterého vždy vystřelil jednu ránu. Hartmut střílel na figurínu, kterou mu vždy vyměňoval jeho kolega, a ránu srovnávaly podle fotografie, kterou pořídl patolog. Hartmut tuto záhadu rozlousknul při čtvrtém pokusu.

U vily……. Než Tina zajela do Sářiny práce, zastavila se na místě činu, kde pobíhali policisté v uniformách. Ve stejný čas se tu Tina setkala s Hartmutem.

TINA:“ Ahoj.“

HARTMUT:“ Ahoj. Mám pro tebe pár věcí hotových.“

TINA:“ Tak sem s nimi.“

HARTMUT:“ K tomu bude praktická ukázka.“ Tina šla s Hartmutem na chodbu, kde byli zastřeleni rodiče. Hartmut si odložil kufřík se svými proprietami na zem. „Podíval jsem se na tu zbraň.“

TINA:“ Máš slovo.“ Dal Tině do ruky metr, kterou spolu položili na zem. Na mapě měl Hartmut označená místa.

HARTMUT:“ Taky mi to potvrdil i patolog.“ Postavil se podle metru. “ Tato vzdálenost je metr dvacet, ze kterého bylo stříleno. Jednoznačně z toho vyplívá, že otec nezabil svou rodinu.“

TINA:“ Dobrá práce. A co otisky.“

HARTMUT: “ Na zbrani jsem nenašel ani jeden otisk, čistá jako sklo. Na spoušti jsem našel stopy po lepkavé hmotě. Po rozboru jde o smůlu, která patří – Pinus Strobus neboli borovici vejmutovce.“

TINA: “ Před vilou rostou dva statné jehličnany.“ Tina při odchodu ven z vily si všimla na dřevěném futru krev. Krev se uchytila na malém poškození na futrech.

HARTMUT:“ Máš něco?“

TINA: “ Stopy po krvi. Nedávno se tu někdo musel škrábnout.“

HARTMUT:“ Třeba může patřit tomu tvému duchovi.“

TINA:“ Když se na to podíváš, tak to zjistíme, komu patří.“ Hartmut tedy si vatovou tyčinku, na kterou nabral krev z futra. Před vilou hledali borovice. Původní majitelé u vily si zasadili dvě borovice vejmutovky, za ty roky borovice vyrostli do výše až na střechu vily. Tina si všimla zlomené větve.

TINA:“ Támhle jsou zlomené dvě větve. Tichá cesta pro vraha.“

HARTMUT:“ Vrah se tak na střechu a dostal se na půdu, kde se ukrýval.“

Tina s Hartmutem vyšli na půdu, Hartmut položil na zem kufr se svými věcmi, které potřebuje na místu činu. Půda byla velice prostorná se zaprášenými věcmi – staré dřevěné skříně a bedny, krabice s hračkami,……. V každém koutě byla pavučina, ale i na ostatním předmětech. Hartmut si nasadil gumové rukavice, Tina si též oblékla gumové rukavice.

HARTMUT:“ Měl bych na tebe jednu prosbu.“

TINA:“ Jakou?“

HARTMUT:“ Jestli by ses nezhostila jednoho úkolu. Když tu sebou nemám žádné kolegy. Tak je zastoupíš.“

TINA:“ Co to bude.“ Hartmut podal Tině fotoaparát do ruky.

HARTMUT:“ Jestli by sis mi to tady zdokumentovala.“

TINA:“ To mi svěříš takový důležitý úkol.“

HARTMUT: “ To ti půjde jako báseň.“ Tina s Hartmutem přešli k otevřenému oknu. Tímto oknem vlezl vrah.

TINA: “ Tudy se dostal náš vrah.“

HARTMUT:“ Tamhle naproti jsou zbytky kůry z borovice.“ Na střešní plošince byla kůra z boty od vraha, když se dostávala na půdu vily. Tina si všimla na okenním ránu stopy boty, kde byli malé zbytky kůry se smůlou z borovice.

TINA:“ Krásný otisk z boty.“ Hned ho odfotila.

HARTMUT: “ Rychle se učíš.“ Tin se podívala na Hartmuta blbým pohledem. Hartmut věděl, že Tinu tou poznámkou neurazil. Tina s Hartmutem se vrhli na věci v půdním prostoru. Tina si vzala na starost světle modrou pánskou košili. Bylo evidentně vidět, že tato košile tu leží velmi krátce. Prohlédla si ji, odfotila ji i udělala detailní fotografie. Na košili byli malé částečky ze smůly z borovice. Hartmut podal Tině velký pytel na důkazy, do kterého dala Tina košili. Hartmut se zabýval jednou skvrnou na dřevěné podlaze. Skvrna měla pravidelnou fazónu, byla tu delší dobu – měla světlou barvu.

TINA:“ Co by to tak mohlo být.“

HARTMUT: “ To se hned uvidíme.“ Vzal si do ruky rozprašovač s roztokem, roztok rozprášil na skvrnu. Potom si vzal do ruky malou UV baterku s modrým světlem. “ Náš malý testík nám ukázal, že jde o krev, pomalu se tu vsakovala do dřeva. Už tu bude delší dobu.“

TINA:“ Co by se tu mohlo stát……. Je tu docela horko.“

HARTMUT: “ To máš pravdu. Košile bude propocená.“

TINA:“ Náš vrah tu nějakou dobu musel být a na něco čekat……“

Hartmut, aby zjistil, jak stará je krev, vzal si sebou kousek vzorku. Vzorek si dal do skleněné skleničky s víčkem.

Po prohlídce půdy se Tina s Hartmutem se rozloučili. Tina se odebrala ke svému služebnímu vozu. Po cestě k autu ji zastavila jedna reportérka z televize RTL. Zeptala se jí, jestli by nedala malí rozhovor poledních televizních novin. Tina s tím souhlasila.

REPORTÉRKA:“ Pověděla zraněná dívka, co se stalo osudnou noc?“

TINA: „Ještě jsem s dívkou nemluvila. Vyčkáváme, až ošetřující lékař povolí s dívkou si promluvit.“

REPORTÉRKA: “ V těchto chvílích se na státním zastupitelství koná tiskovka,…….“ Jak Tina slyšela slovo tiskovka, bylo ji jasné, že ti spunktovala almara. Nesměla na sobě znát, že o ničem neví. “ kterou vedle státní zástupkyně Schrankmannová spolu se šéfkou dálniční policie Engelhardtovou. Hned na úvod tiskovky padla otázka, za rodinnou tragédií stojí otec. Ale nebyla ještě jednoznačně odpovězena.“

TINA:“ Je potvrzeno, že za rodinnou tragédií nestojí otec.“ Reportérka si ukončila svou reportáž a Tina odešla ke svému autu. K vile přijel šerif od manheimské policie ve služebním voze. Tina se hned u něj zastavila.

NEUMANN:“ Dobrý den, chystal jsem se na vaši služebnu předat vám výpověď toho svědka.“ Podali si ruce na přivítanou.

TINA:“ Dobrý den, na služebně byste mě asi těžko hledal. Mám okolo případu spousty lítání, když mám případ na starosti sama.“

NEUMANN:“ Jak to? Vždyť tu máte kolegy.“

TINA: “ Odjeli povinně na školení.“

NEUMANN: “ Jo to znám moc dobře. Jinak jsem se pobavil s místními lidmi. Před 30 lety tu žila jedna rodina a z čista jasna se odstěhovala. Dlouho byla vila opuštěná. Párkrát ve vile přespávali bezdomovci. Před půl rokem se sem nastěhovali Müllerovi a chtěli vilu renovovat.“

TINA:“ Klíč k případu se skrývá v milosti – před 30 lety.“

NEUMANN: “ Paní Müllerová pověděla sousedce, že mají příbuznou na severu Německa.“

TINA:“ Jméno neřekla? Nebo aspoň, kde pracuje?“

NEUMANN: “ Na jméno při rozhovoru nepřišla řeč. Příbuzná bydlí v malé vesničce a za prací dojíždí do velkého města. A pracuje ve výzkumné laboratoři a dost často pracuje v zahraničí.“

TINA:“ To bude hledání jehly v kupce sena. Ale aspoň se máme čeho chytit.“

NEUMANN: “ Ta dívenka vám toho řekne více.“ Předal Tině výpověď od svědka, rozloučili se a každý se rozjel svým směrem.

Frankfurt nad Mohanem…….Tom se Semirem pilně chodili na přednášky. Měli malou přestávku mezi semináři, když končila pauza Tom se Semirem zdržovali začátek další hodiny. Zastavili se mezi dveřmi v jedné místnosti, kde běžela televizní polední zprávy televize RTL. Hltavě sledovali danou reportáž, protože se v ní zrovna objevila Tina, která hovořila v den ohlášení rodinné tragédie a druhý den během poledního vysílání. Komisaři nic neslyšeli, protože byl stažený zvuk.

SEMIR:“ Jen, co vytáhneme paty z Kolína tak se něco stane.“

TOM:“ A muselo se stát něco velkýho.“

Přednášející si dělal čárky, kdo je hodině. Měl u všech čárku, ale u Toma a Semira mu chyběli. Přednášející by rád chtěl začít včas.

PŘEDNÁŠEJÍCÍ: “ Ví tu někdo, kde je Gerkhan a Kranich.“ V učebně bylo hrobové ticho, nikdo se nehlásil. Tak se je vydal hledat. Učitel je našel u televize.

PŘEDNÁŠEJÍCÍ:„Koukám, že televize je přednější než další hodina.“

TOM:“ Jenom jsme chtěli vědět, co se děje v našem městě, když jde o naši kolegyni.

PŘEDNÁŠEJÍCÍ:“ Po školení si můžete dělat, co chcete.“ Přednášející jim mírně rukou naznačil, že je čas odejít na přednášku. Když Tom potom volal Tině, byla Tina spolu se svým otcem na obědě

Povídka č.132: Halloween 1/5

23. 3. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Skončili školní prázdniny a nastal nový školní rok. Na dveře zaklepal podzim a s ním jeden populární americký svátek – Halloween. K tomuto svátku se po městě dělali různé akce pro děti a dospělé, popřípadě poutače na Halloweenské oslavy.

Na služebně dálniční policie bylo po ránu rušno – komisaři Semir Gerkhan a Tom Kranich se chystali na služební cestu do Frankfurtu nad Mohanem. Tom ve své kanceláři se probíral papíry – hlášeními pro šéfku Engelhardtovou a papíry na seminář. Tom by byl moc rád, kdyby jí Semir šel pomoc. Andrea zdržovala Semira v kuchyňce. Semir byl v objetí Andrey.

SEMIR:“ Já bych měl pomoc Tomovi…….“ Cukal se z Andreina objetí.

ANDREA:“ On to zvládne sám.“ Dala Semirovi pusu na rty. Rozhovor byl rychle skončený velkým polibkem.

Na druhé straně služebny si Tom hrál s hlášeními pro šéfovou. Tom si hlášení několikrát za sebou procházel, ale pořád mu v té sadě hlášení něco chybělo. Všechny hlášení si rozložil na stůl – z toho dvě hlášení musela podepsat Tina a dvě hlášení chyběla. Tom hledal hlášení po stole, když v kanceláři objevila Tina.

TINA:“ Neruším.“

TOM:“ Vůbec ne. Měl mi s tím pomoc Semir jenomže, se někde fláká. Když tě tu mám, můžu tě poprosit o dva autogramy.“ Podal Tině dané hlášení.

TINA:“ Ale jistě. Taky tu něco mám pro tebe.“ Dala do ruky Tomovi chybějící hlášení do Tomovy sady hlášení. Tina našla na stole propisovačku, kterou podepsala dané hlášení.

TOM:“ Kde si je našla?“

TINA:“ Netuším, jak se dostali do mé kanceláře.“ Tom si vzal Tininy podepsané hlášení, které založil k ostatním podle data. Všechny hlášení vložil do desek, které by se měli dostat do rukou šéfky Engelhardtové.

TOM:“ Předáš ty desky Engelhardtové. Čeká na ně jako na smilování.“

TINA:“ Až se tu šéfka objeví, dostane je do ruky.“

TOM:“ Předem ti děkuji.“ Dal Tině velkou pusu na rty.

TINA:“ Ještě tu něco mám pro tebe.“ Předala Tomovi euro desky s papíry k semináři, na kterém byla Tina před několika týdny. V deskách byli Tininy poznámky a výsledky k testu.

“ Určitě se vám to bude hodit. Měla jsem nutkání to vyhodit…….“

TOM:“ Ještě, že se tak nestalo, poklade.“ Tom s Tinou se políbil, když do kanceláře vstoupil Semir.

SEMIR:“ Tome, promiň, že jsem tě v tom nechal, ale Andrea mě nechtěla pustit.“

TINA:“ To je na tobě vidět.“ Semir měl na obouch tvářích červenou rtěnku od Andreiných rtů. Tom s Tinou se lehce usmívali, když viděli Semira.

TOM:“ Neomlouvej se, už mám všechno hotový. Než vyrazíme na cestě, měl by ses trochu zkulturnit.“ Vzal si papírový kapesník, který naslinil a utíral ze Semirovi obličeje Andreinu rtěnku.

SEMIR:“ Opatrně. Nemusíš mi vydřít kůži.“

TOM:“ Pro krásu to ještě chvilku vydrž.“ Když byl Tom hotový, zahodil použitý kapesníček do koše.

SEMIR:“ Děkuji. Jestli máš všechny, tak můžem vyrazit.“ Semir s Tomem si brali do ruky veškeré potřebné věci sebou na seminář.

TINA:“ Přeji šťastnou cestu.“

SEMIR:“ Děkujem.“ Rozloučil se s Tinou a odcházel z kanceláře.

TOM:“ Až dorazíme, dám ti vědět.“ Dal Tiny pusu na rty. „Ahoj.“

TINA:“ Čau.“ Tom odešel z kanceláře.

Večer na služebně……. Už bylo dost hodin a Tina se chystala domů. Šéfka Engelhardtová měla ve své kanceláři telefonát. Během tohoto telefonátu sledovala Tinu, aby jí neutekla, jak si oblíká bundu a pomalu odchází, ale ta se zastavuje u Hoteho a Bonráta. Položila jim na stůl jejich papíry.

TINA:“ Snad vám to takhle bude stačit.“

HOTE:“ Děkujeme.“

BONRÁT:“ Určitě to tak bude vyhovovat.“ To už se u nich objevila šéfka se zprávou….

ŠÉFKA:“ Tino, mám tady pro vás ještě práci.“

TINA:“ O co jde?“

ŠÉFKA:“ Jedná se o vraždu tříčlenné rodiny v Manheimu.“

HOTE:“ Tím by se měla zabývat kriminálka.“

ŠÉFKA:“ Schrankmannová nám ten případ přidělila, i když nespadá moc do naší kompetence. Místní kolegové zajistili místo činu, Hartmut je též na cestě. Adresa je tady.“ Předala Tině kousek papírku s adresou.

TINA:“ Hote, vemte sebou pár lidí.“

Obec Manheim…….Rodina byla nalezena ve větší vile, která byla postavena v Tudorovském stylu, který je hodně k vidění v Americe. Vila je celá postavená ze dřeva a z dalších přírodních materiálů. Interiér je pak zařízen ze dřeva a kaneme. Vila sídlila na konci obce Manheim a u malého lesa.

Kolem vily se to hemžilo policisty, lidmi z obce a novináři a televizní redaktoři. Hartmut byl už na místě a se svými lidmi sbíral důkazy pro případ. K vile přijela vínová Škoda Octavia Rapid spolu s dalšími policejními auty. Tina s kolegy se propletly mezi místními lidmi a chrtícími novináři získat informace k tragédii. Jedna reportérka z novin hned odchytla Tinu, k nim se přidali další novinářské supy.

REPORTÉRKA:“ Co říkáte na tuto hroznou tragédii?“

NOVINÁŘ:“ Šlo o nějakého šílence.“

REPORTÉRKA:“ Nebo snad šlo o cílený útok na rodinu?“¨

TINA:“ Právě jsem přijela, ani jsem neviděla místo činu, takže nemůžu odpovídat na vaše otázky.“ Tina odešla středem spolu s kolegy mezi novináři, šli k vile, kde na ně čekal šéf z Manheimské policie. Novináři nebyli moc šťastni, co jim Tina odpověděla.

Do vily se vcházelo přes velkou terasu, kde čekal šéf z místní policie – Robert Neumann.

TINA, HOTE, BONRÁT:“ Dobrý večer.“

NEUMANN:“ Dobrý večer. Jmenuji se Robert Neumann, jsem šerifem policie zde v obci Manheim.“

TINA:“ Vrchní komisařka Tina Kranichová od dálniční policie. A to jsou mý kolegové.“ Tina s Neumannem si podali ruce na přivítanou. Hote a Bonrát se představil každý zvlášť.

NEUMANN:“ Tragédii postihla rodinu Müllerovu – rodiče Sáru a Rainera, mají dvě děti syn Paul a dcera Gitta. Moji lidí hledají dcerku Gittu.“ Ukázal Tině její fotku na společné rodinné fotce. „Jednoznačně to vypadá, že otec zabil rodinu.“

TINA:“ Šla se někam schovat a tím měla možnost utéct z domu.“

NEUMANN:“ Co se ke mně dostalo, Müllerovi se přistěhovali před půl rokem, chtěli tuto vilu renovovat, dlouho před nimi zde ve vile nikdo nebydlel.“

TINA:“ Mohla bych vás o něco poprosit.“

NEUMANN:“ Co by to mělo být?“

TINA:“ Jestli byste neobešly sousedy…….“

NEUMANN:“ Ale jistě. Moc rádi to uděláme.“

TINA:“ Díky.“ Tina se šla konečně podívat na místo činu. V přízemí hned potkala Hartmuta. Navzájem se pozdravili. Hartmut zavedl Tinu, kde se stala ta tragédie.

HARTMUT:“ Opatrně na schodech, leží tu ten syn. Byl zastřelen zezadu, když utíkal pryč z vily.“

TINA:“ Jejich dcera měla větší štěstí.“ Na schodišti do pokojů leželo deseti letého chlapce – Paula. Paul měl na sobě kostým ragbyového hráče. Ve škole měli halloweenskou oslavu, rodinka se vrátila dříve z oslavy. Paulovi nebylo dobře.

Vyšli po schodech do patra, kde ležela rodičů – Rainer a Sára. Oba dva byli zastřeleni – každý z nich měl v sobě dvě střely.

HARTMUT:“ Rodiče to schytali nejvíc. Byli v přímé palbě.“

TINA:“ A co vražedná braň?“

HARTMUT:“ Ta se našla u otcova těla. Bude se jednat o brokovnici nebo podobná zbraň.“ Na druhé straně zdi visely tři obrázky a najedou, jeden ze tří obrázků spadl na zem. Jejich zraky se upřeli na protější zeď a přišli blíže. Ve zdi byla stopa po střelbě. Ze zdi se ozval dětský ženský hlas.

GITTA:“ Pomoc……. Tady jsem.“

TINA:“ Jde to odtud.“ Hartmut si vzal do ruky páčidlo.

GITTA: “ Pomoc….“

HARTMUT:“ Ustup dál od stěny.“ Začal se pomocí páčidla zavrtávat do zdi. Za zdí byl tajný úkryt, tam se i malá Gitta schovala. Když Hartmut udělal dostatečně velkou díru, Tina si do díry posvítila baterkou, kde vykukovala zraněná Gitta. Byla převlečená za králíka. Hartmut upustil páčidlo na zem, vzal zraněnou Gittu do náručí a hned s ní běžel ven před vilu, kde byl, Hote s Bonrátem.

HARTMUT:“ Potřebuji rychle sanitku.“ Jen co se Hartmut s Gittou objevili před vilou, hned se sesypaly novináři jako supy. Co se venku starali, Hote, Bonrát a Hartmut o Gittu – Tina si prohlížela vilu. Byla na chodbě, kde se stal největší masakr. Pod skříňkou na nožkách ležel fotoaparát. Tina se pro něj shýbla a prohlížela si v něm fotografie, které byly z dnešní oslavy ve škole. Tina se otočila v ponětí, že na chodbě někdo je. Myslela, že se jí to zdálo a dál prohlížela fotografie ve fotoaparátu. Po chvilce to Tinu nedalo, odložila fotoaparát na skříňku, šla ke schodišti do přízemí. Zde se setkala se starší dámou kolem 80 let. Tato dáma chytla Tininy ruce.

ROTHOVÁ: “ Vypadni odsud……. Nech ten dům na pokoji. Říkala jsem jim, aby odsud ten dům rychle opustili. Vypadni odsud, dokud je čas.“ Tina se dostala ze svárů té staré paní. Jenomže paní se vypařila jako pára nad hrncem. Tina si vzala zbraň do ruky a opatrně vešla do Hartmutovi udělané díry. Všude byli samé pavučiny, Tina došla až konec této tajné chodby, kde byli dveře. Opatrně otevřela dveře, kde na druhé straně vchodu byl. Na druhé straně dveří seděl Hartmut,

HARTMUT:“ Co tu děláš?“

TINA:“ Ty jsi neviděl?“

HARTMUT:“ A koho bych měl tak vidět.“ Tina uložila svou zbraň do pouzdra u kalhot a baterku zhasla. Tina vyhledala šéfa Manheimské policie. Neumann řekl svým lidem, aby se podívali po staré dámě, kterou viděla a mluvila Tina.

NEUMANN:“ Po staré paní není zatím ani památky.“

TINA:“ Tu starou paní jsem opravdu viděla.“

NEUMANN:“ Ono k tomu i napovídá i to období, co teď je – Halloween. Budeme ji hledat.“ Neumann odešel pryč.

BONRÁT:“ Kde by se tu mohla vzít.“

HOTE:“ Nikoho jsem neviděl vcházet.“

BONRÁT:“ A co by tu asi tak dělala.“

TINA:“ Ať odsud odejdeme……. Zřejmě Müllerovi už dlouho sledovala a chtěla je z domu dostat ven.“

HOTE:“ Ale co by to tak může být.“

TINA:“ To netuším, ale ta vila má v sobě tajemství, kterému se musí najít klíč.“

HARTMUT:“ To jsem ti zapomněl říct. Dělal jsem otcovi test na střelný prach, který vyšel negativně. Měl na sobě nepatrné částečky střelného prachu. Dostali se na něj, když mu pachatel dával zbraň k ruce.“

TINA: “ To znamená, že, kdyby zatím byl opravu otec, vystřelil by po Gittě víckrát, a né jenom jednou.“

HARTMUT:“ To máš pravdu. Našli jsme akorát jednu stopu po střele. Na KTU udělám další testy, abychom vyloučili, že otec je vrah.“

TINA:“ Pro novináře platí to, že zatím vším stojí otec. Kam odvezli Gittu?“

HOTE:“ Gitta leží v nemocnici u sv. Anny. Lékař od záchranky říkal, že Gitta je mimo ohrožení života.“ Ještě si řekli pár slov, rozloučili se. Hartmut odjel směrem k domovu, Tina byla odchycena novináři a televizními reportéry u jejího auta.

REPORTÉRKA:“ Jak se daří zraněné dívce?“

TINA: “ Její zranění nejsou natolik vážná.“

REPORTÉR:“ Zavraždil otec svou rodinu?“

TINA:“ Zatím z toho vycházíme. Ale budou se dělat další testy pro a proti otcovi vině.“

REPORTÉRKA:“ Dá se říct, proč to otec udělal?“

TINA: “ Vyšetřování je teprve na začátku. Tato rodinná tragédie má zapříčinění v minulosti této vily. Vila ukrývá v sobě tajemství, které vedlo ke smrti této rodiny.“ Tina nasedla do auta, ale reportéři chtěli vědět více, ale to už byla Tina pryč.

V nemocnici…….Vínová Škoda Octavia dorazili k nemocnici. Tina vystoupila z auta a zašla rovnou na nemocniční recepci. Malou chvilenku počkala a na recepci se objevil primář dětského oddělení Štefan Eggers.

EGGERS:“ Dobrý večer, Štefan Eggers, primář z dětského.“

TINA:“ Dobrý večer, Tina Kranichová, dálniční policie. Vyšetřuji tu rodinnou tragédii a tak jsem se chtěla zeptat, jak se daří Gittě Müllerové.“

EGGERS:“ Její zranění nebylo moc vážné. Bylo toho na ní dneska moc.“

TINA:“ Zastavím se za ní později.“ Rozloučili se, Tina odcházela ke svému služebnímu autu, když ji na mobil volala šéfka Engelhardtová. Chtěla vědět, jak se vyvíjí případ.

Dítě je zviditelněná láska 6/6

19. 1. 2019 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Na statku……. Dr. Ambach s Erikem se dovezli terénním autem ke statku. Ambach vystoupil z auta, aby otevřel bránu na dvůr statku. Kim slyšela hlasy a vrnět motor. Raději zpozorněla a poslouchala, co se bude dít. Dr. Ambach a Erik vyklízely věci ze statku. Dr. Ambach několikrát volal Anitě, ale ta mobil vůbec nebrala.

AMBACH: „Vůbec mi to nebere.“

ERIK: „Vybyla se jí baterka, mohl se jí rozbít…“

AMBACH: „Nemám z toho dobrý pocit.“

ERIK: „Třeba sedí u fízlů.“

AMBACH:„Nežvaň a vyklízej. Potom se zbavíme ty holky.“

Když Kim uslyšela kroky do sklepa, schovala se mezi regály a vzala si do ruky jednu láhev s vínem. Jen, co Erik prošel okolo Kim, vzala ho po hlavě lahví. Erik ležel na zemi. Kim vzala nohy na ramena, vyběhla na dvůr. Dr. Ambach vytáhl na Kim zbraň.

KIM: „Kde je moje dítě?“

AMBACH: „Je tam, kde má být.“

KIM: „Já chci své dítě.“

AMBACH: „Je o něj dobře postaráno.“

KIM: „Já vám nevěřím.“

Tmavě modrý Peugeot se vřítil na statek. Dr. Ambach obrátil zbraň na dálniční policii. Tom po dr. Ambachovi opětoval střelbu. Dr. Ambach nasedl do auta, objel mohutnou lípu uprostřed nádvoří, při výjezdu ze statku naboural policejní auto, které blokovalo výjezd ze statku. Dr. Ambach ujížděl po polní cestě. Tom šel ke Kim, jestli nepotřebuje pomoc, během, co Ambach objížděl lípu. Semir se mezitím s autem otočil, Tom vypustil Johannese, aby dělal společnost Kim. Tom nasedl do auta, u brány informovali kolegy, aby se postarali o Kim a Erika ve sklepě. Peugeot hned vyrazil za Ambachem. Na polní cestě byly výmoly, a tak cesta byla rozhoupaná. Tom s dr. Ambachem si vyměňovali palbu.

TOM:„Můžeš jet trochu klidněji.“

SEMIR:„Potřebuješ snad blicí pytlík.“

TOM:„Ne, v tom se nedá střílet.“

SEMIR:„To kritizuješ můj styl jízdy.“

TOM:„To za každej vymetenej rigol dostaneš euro.“

SEMIR:„A kolik jsem už projel?“

TOM:„Tohle není terénní auto.“

SEMIR:„Zkouším, co vydrží.“

TOM:„Já jenom, aby se nám nerozpadlo pod zadkem.“

Dr. Ambach to chtěl vzít zkratkou přes pole. Vedle pole byl les, ze kterého vyšel mohutný jelen šestnácterák. Dr. Ambach se lekl, až z toho strhnul volant a skončil v nakupených smotaných balíkách slámy. Co se dr. Ambach vzpamatoval, uviděl před sebou Toma se Semirem se zbraně mi v ruce.

Nemocnice sv. Terezy……. Tom se Semirem zajeli s Kim na dětské oddělení, kam nechala Anna Engelhardtová převést z bytu Schüllerové. Kim si malé děti prohlížela a mezi nimi našla svého Míšu. Spolu odešli domů.

Ivan se po hrozné autonehodě zotavoval velmi dobře. Ještě byl napojen na přístrojích. Kim se šla na Ivana podívat a říct mu, že všechno dopadlo dobře.

V Římě……. Tina seděla v civilu u Lorence a Moriniho v jejich kanceláři. Tina drbala Rexe na hlavě, kterou měl položenou v jejím klíně. Měli mezi sebou velmi veselý hovor. Do jejich kanceláře vstoupila Katja, která se stará o technické zázemí daných případů. Měla v ruce zprávu z technického – rozbory z krve z šatů, co našel Rex a Morini v popelnici, daleko od vily Innes. Na Lorencův stůl položila krabici s osobními věcmi Donatiové.

LORENCO:„Ahoj Katjo, co pro nás máš?“

MORINI: „Ahoj.“

KATJA: „Tady máte ten rozbor a osobní věci.“ Odcházela pryč z kanceláře.

LORENCO:„Kam jdeš?“

KATJA: „Nebudu vás rušit. Dobře se bavte.“

MORINI: „Co jí je?“

TINA: „Nemá ráda v této kanceláři příměs kolínského ovzduší. Raději jí vyhovuje čisté římské ovzduší.“

MORINI: „To chceš říct, že na tebe žárlí.“ Rex to hned potvrdil svým štěkotem.

LORENCO:„Samozřejmě. Podívej i Rex ti to potvrdil. Má tak spadeno i na mě.“

MORINI:„Na vás?“

TINA:„Moje osoba se hodně motá okolo Lorence. Tráví spolu hodně času, jdeme spolu na večeři…“

MORINI:„To je přeci samozřejmé, když je tu vzácná návštěva. Tina vám ani nemůže líst do zelí, když je vdaná.“

LORENCO:„Když jsi to pochopil, tak se podívej na ty výsledky.“ Morini vzal výsledky do ruky a pročítal je.

MORINI:„Ta krev na šatech je Elisy Donatiové, jak na té bustě.“ K Morininu přišel uniformovaný policista s informací ústní i na papíře…. „Děkuji. Na kamerových záznamech cestou do chemičky se našlo auto Daria a Flavia. V čase, kdy byla zabita Donatiová.“ Tina se prohrabovala krabicí.

LORENCO:„Vraha bychom už měli, ale co motiv.“

TINA:„A co tohle.“ Ukázala Lorencovi fotku, na které byla Elisa a manžel Innes. Všichni si vzali bundy a vyrazili za Innes Bellottiovou.

Innes všem přišla otevřít.

INNES:„Co tu zase chcete. Vraha snad máte.“

LORENCO:„Můžeme dál?“

INNES:„Pro mě za mě.“ Komisaři vešli do domu. Innes se usadila u jídelního stolku v kuchyni. Ostatní postávali okolo. Morini s Rexem se uchýlili do postranní. Hlavní slovo si vzal Lorenco a Tina.

LORENCO:„Lupiči Elisu Donatiovou nezabili. Mají akorát na svědomí krádeže.“

INNES:„Tu bustu jste našli u Lariniho.“

LORENCO:„Tu noc jí zabít nemohl. Jak by mohl vědět v Palermu, že Elisa je přepadena lupiči.“

TINA:„Byla jste to vy.“

INNES:„Já? Co je to za nesmysl.“

TINA:„Tu noc, co byla Elisa přepadena, šla jí na pomoc. Rozvázala jste ji.“

LORENCO:„Potom jste si všimla té fotky – vašeho manžela a Elisu.“

INNES:„Věděla jsem, že mě opustil. Nevěděla jsem s kým… uviděla jsem tu fotku.“

TINA:„Popadla jste bustu a praštila Elisu do hlavy.“

LORENCO:„Doma jste se převlékla, zakrvácené věci jste dala do pytlíku a odnesla ji do popelnice o několik ulic dál.“

TINA:„Policii jste chtěla zavolat…“

INNES:„Než bych dopajdala domů, už pomalu začalo svítat. Nechala jsem to na Mariniovi, brzy po ránu chodí věnčit psa své dcery.“

MORINI:„Tak půjdeme paní Bellottiová.“

Další večer……. Tento večer byl závěrečný k oslavám k výročí a narozenin Vincenza Martinelliho a Angela Rossettiho. Postupně si rozbalovali své dárečky od hostů. Nesměla tu chybět Tina, která měla na sobě šaty bez rukávů s průsvitnou krajkou u výstřihu ve žluté barvě. K tomu vzala příhodné šperky a doplňky. Tinin otec a Lorenco se oblékli do večerních obleků.

LORENCO: „Musím opět říct, že ti moc sluší.“

TINA: „Díky. Oboje dvoje šaty jsou, dostala od mého Toma.“

LORENCO:„Má dobrý vkus.“

TINA:„Bude potěšen, až mu to vyřídím.“

O dva dny později……. Tina se svým otcem se vracely z Itálie do Kolína nad Rýnem. Cestou domu přespaly u jejich příbuzné Petry v Miláně.

Jejich cesta se zkomplikovala na A3. Před nimi se postavila napříč cisterna s benzínem. Před cisternou udělal holandský řidič s karavanem smyk, když mu při předjíždění udělal myšku mladý motorkář. Do cisterny narazil řidič, který se staral o svou těhotnou manželku. Řidič cisterny utíkal do bezpečí. Po nárazu vozidla se tank cisterny poničil a benzín začal vytékat na zničenou kapotu auta. Tina prudce zastavila, až se ze Škody Superbu Combi hustě zakouřilo z gum. V protisměru nahánělo BMW lupiče, kteří vyloupili klenotnictví v centru města. Po cestě se dohadovali, jak se zbaví policie. Auto najelo na vozík, které táhl osobní automobil. Náklad z vozíku se rozletěl do všech stran. Tina s otcem šli na pomoc mladému páru do auta, které bylo zaklíněno v cisterně. Tina vytáhla z auta těhotnou ženu a otec těžce zraněného muže. Odtáhli je bezpečí. Auto s cisternou explodovalo. Tina s otcem chránily mladý pár svými těly. Hořící cisternou prolétlo auto z protisměru. Otec si toho hned všiml.

OTEC:„Tino, …“

Tina zahlídla auto v hořící cisterně. Bafla ženu a odtáhla ji na stranu, aby na ně nespadlo, hoří auto. Hořící auto spadlo na dálnici kousek od Tiny, skončilo na střeše. Otec hned běžel do Superbu pro hasicí přístroj, kterým hasil auto s lupiči.

V protisměru u středových svodidel zastavilo BMW. Tom volal přes vysílačku pomoc. Tom se Semirem přeskočili středová svodidla. Když viděli Tinu s otcem, věděli, že zabránili velké tragédii. Komisaři si hned šli pro svůj úlovek do auta. Lupiči byli zraněný a zatčený.

Pro zraněného mladíka přiletěl vrtulník, mladou maminku odvezla sanitka. Tina s otcem byli pořád s ní, než odjela do nemocnice.

OTEC:„Že to tak dopadlo.“

TINA:„Můžeš si tento hrdinský čin zapsat do deníčku.“

OTEC:„To je nápad.“ Zastavili se u Škody Superb.

TINA:„Co jsem způsobila.“

OTEC:„Jsi mě navedla, že bych mohl psát paměti.“

TINA: „Kdy s tím chceš začít.“

OTEC: „Až budu v důchodu.“

TINA: „Ty a důchod.“

OTEC: „Někdy na mě bude čekat.“ Oba dva se na sebe usmívali od ucha k uchu. Semir s Johannesem byl na procházce u krajnice dálnice. Semir se na chvilku otočil a Johannes vzal čáru. Běžel za Tinou.

TINA: „Johannesi… Kde se tu bereš.“ Vzala si basetku do náručí. Hned se basetce dostalo drbání. „Tati, můžu ti představit Johannese. Je to naše kolegyně.“

OTEC:„Kolegyně?“

TINA:„Když je to basetka, říká se mu Johannes.“ Po chvilce k nim přišel Semir.

SEMIR:„Tak tady jsi.“

TOM:„Je v dobrých rukou.“

SEMIR:„Ještě jsem vám ani nepoděkovali za vaši pomoc.“

OTEC:„Není vůbec zač.“

SEMIR:„Johannesi, měl by ses proběhnout.“ Johannes se podíval na Semira. Tichými signály vyslal Semirovi, ať si trhne nohou. Opět si položil hlavu na původní místo.

TINA: „Evidentně se mu nechce. Jestli chceš, ráda se o Johannese postarám.“

SEMIR: „Vážně?“

TOM: „Radši to ber, než si to Tina rozmyslí.“ Tina vypustila Johannese na zem, naskočil na zadní sedadla, dveře mu otevřel Tinin otec. Semir se šel rozloučit s Johannesem. Otec si šel sednout do auta na místo spolujezdce.

TOM:„Brzy se uvidíme.“ Dal Tině polibek.

TINA: „Čau.“

TOM: „Čau.“ Tina nasedla do auta. Škoda Superb Combi odjel pryč. Semir se smutně koukal na odjíždějící auto.

TOM:„To už ti je teď smutno po Johannesovi.“

SEMIR: „Ale vůbec…“

TOM:„Vždyť to na tobě vidím. Bude o něj dobře postaráno. Pak si pro něj zajedeš.“

SEMIR: „Já vím…“

TOM:„Ale před tím tu musíme uklidit ten bordel.“

Odebrali uklízet zbytky po velké havárii.

Dítě je zviditelněná láska 5/6

17. 1. 2019 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

V Římě……. Lorenco, Morini spolu s Rexem vyrazily za Marionovými si pro seznam ukradených věcí Elisy Donatiové. Manželé vyprovodili komisaře a inspektora na hlavní cestu, kde se setkali se sousedkou Innes Bellottiovou. Larini nesl smetí do popelnice.

INNES:„Už víte, kdo Elisu zabil?“

LORENCO:„Usilovně na tom pracujeme.“ Rex se najedou rozeběhl za Larinim. Otevřenou brankou vešel na zahradu. Lorenco s Morinim šli za Rexem.

LORENCO:„Komisař Fabri, moc se omlouvám za Rexe.“ Řekl v rychlosti Larinimu, který jenom koukl, co se to děje. Rex měl zabořený nos v záhonu a opatrně hrabal hlínu. Lorenco opatrně šlápl do záhonu, z kapsy u saka si vyndal gumové rukavice, které si navlékl na ruce. Lorenco trochu odstrčil Rexe na stranu, aby vyndal z malého křovíčka bustu Beethovena, která byla od krve.

LARINI:„To není moje.“ Všichni sousedé se koukali od branky, co se to děje u Lariniho.

LORENCO:„Já vím…“

LARINI:„Co se tu vlastně děje?!“ Rex se rozeběhl ven za zahrady. Sousedé u branky uhýbali na stranu.

LORENCO:„Morini, běž za Rexem.“ Morini poslechl komisaře a vydal se za Rexem. Mezitím Lorenco v rychlosti řekl Larinimu, co se tu děje a zavolal na prezidium, aby mu poslali policejní vůz, do kterého si potom Larini sedl. Lorenco předal bustu Beethovena kolegům v pytli na důkazy.

ROSA:„Co teď s ním bude?“

BRUNO: „Za nic nemůže.“

LORENCO: „To nám v klidu řekne na prezidiu.“ Innes se odebrala domů „Od paní Bellottiová kulhá?“

BRUNO: „Už to budou asi tři měsíce. Odešel od ní manžel, ona to neunesla.“

ROSA: „Innes z nešťastné lásky chtěla spáchat sebevraždu, protože věděla, že má jinou.“

BRUNO: „Skočila po auto, ale kolem jdoucí zmírnil její pád. A tak od té doby kulhá.“ Sousedé odešli domů. Mezitím se objevil Morini s Rexem, Morini držel v ruce pytlík s věcmi od krve. Rex to našel hravě, protože ho upoutala stejná vůně, co cítil u Innes doma. Lorenco se podíval dovnitř.

LORENCO:„Rexi, dobrá práce.“ Pohladil ho. Rex si radostně zaštěkal. Lorencovi začal zvonit mobil, který vyndal ze saka a přijal hovor. Volala mu Valérie z technického. Našli bandu lupičů.

MORINI:„Co se děje?“

LORENCO:„Máme ty lupiče. Než tam dojedeme…. Tina tam bude dřív.“

MORINI:„Tina má dneska to focení se soudcem a státní zástupcem.“

LORENCO:„Ještě, že tě mám…. Úplně jsem na to zapomněl.“

V Kolíně…….

AMBACH:„Budeme muset zmizet. Byli za mnou fízlové.“

ERIK:„Sakra…“

AMBACH:„Mají tvůj a její portrét od svědků.“

ERIK:„Najedou se tam všichni objevili.“

AMBACH:„Ještě tu mám obchod a hned se budeme pakovat.“

ERIK:„Dobře. Postarám se o to nejnutnější.“

V Římě……. Rossetti a Martinelli si dělali památeční fotky s lidmi, kteří pro něco znamenali. Tina se svým otcem na tomto focení nesměli chybět. Museli mít na sobě policejní uniformy. Fotili se po odděleních a dalších skupinkách.

Tina přišla po focení v policejní uniformě na policejní prezidium. Na chodbě si ji hned všiml Morini, Lorenco a Rex. Hned za nimi Tina šla.

MORINI:„Sekne ti to.“

LORENCO:„Vážně ti to moc sluší.“

TINA:„Díky.“ I Rex se ozval svým štěkotem, že se mu Tina v uniformě líbí.

LORENCO:„I Rex má stejná názor.“

TINA:„Už jsem vyšla ze cviku nosit takový úbor.“

LORNECO:„Teď jsme se chystali na výslechy Continiho a Rinaldiho.“

MORINI:„Úkryt měli ve staré chemičce u Tibery.“

LORENCO:„Ta hlína z bot byla kontaminována chemikáliemi z výroby barev a laků.“

TINA: „To jste kluci šikovní. Dobrá práce.“

LORENCO: „Jestli chceš vidět a promluvit si s Contim…“

MORINI: „Klidně to můžu udělat já.“

TINA:„Ty mi dáváš takovou důvěru. Moc ráda ho uvidím.“ Tinin otec uviděl Tinu na chodbě, jak se baví s Lorencem a Morinim. Hned za ní šel. Přes ruku měl přehozený civil a v ruce držel boty.

OTEC: „Konečně jsem to vyřídil.“

TINA: „Ráda bych vám představila mého otce – Petr Berghammer. Tati to je komisař Lorenco Fabri, inspektor Morini a bych nezapomněla na Rexe.“ Tinin otec si podal s každým ruce na přivítanou. Rex se nechal podrat za uchem o Tinina otce.

OTEC: „Mohl bych poprosit. Nenašla by se tu místnost, kde bych mohl v klidu převlíknout. Martinelli a Rossetti mě pozvali na pivo. Tak abych nešaškoval v tomhle úboru.“

TINA: „Tak na pivo…“ Culila se na otce.

OTEC:„Dlouho jsme se neviděli.“

TINA: „Vždyť já proti tomu nic nemám.“

MORINI: „Tak pojďte za mnou.“ Morini s otcem šli spolu, aby se otec mohl převléknout. Tina počkala na svého otce na chodbě, aby mu potom odešla věci do auta a domluvili na dalších věcech.“

Moroni zavedl Tinu, kde seděl Dario Conti. Morini poprosil, aby je nechal o samotě. Morini a policista odešli pryč. Dario koukal na Tinu, jako na zjevený obrázek. Tina se po letech moc nezměnila.

DARIO:„Já mám snad vidiny.“

TINA: „Vůbec nemáš. V klidu mi řekni, co se stalo ten večer.“ Posadila se na stůl naproti Continovi.

DARIO: „Vloupaly jsme se do té vily, najedou se objevila ta žena. Spoutaly jsme ji, dali jsme jí roubík. Vzali jsme peníze, šperky z trezoru…. Další cennosti. A odešli jsme pryč. Potom jsme v rádiu slyšeli, že ta žena je mrtvá. My jsme to nebyli.“

TINA: „Někdo šel po vás do té vily. A Tu ženu zabil.“

DARIO: „Udělali jsme v té čtvrti další vily. Loupili jsme, když majitelé nebyli doma. Všechno jsme to dělali pro Flaviovu sestru. Flavio měl našetřené peníze na operaci pro sestru. Najedou, zmizeli. Flaviova matka si je vzala na chlast…“

TINA: „Máte ty šperky a peníze?“

DARIO: „Všechno to vzali ti policisté. Ještě jsme se nestihly prodat.“

TINA: „To bude pro vás bod k dobru k vazebnímu soudci.“

DARIO:„A co vy tady v Římě?“

TINA:„Jsem tady soukromě. Přijela jsem na oslavu Rossettiho a Martinelliho.“

DARIO:„O tom jsem slyšel. A vy byste se nemohla přimluvit…“

TINA:„Dario, já na tento případ nemám žádné pravomoce. Komisař Fabri si mě přivzal, dejme to jako konzultanta. Přimluvím se u komisaře Fabriho, aby o za oba dva ztratil slovo.“

DARIO:„Já to pořád říkám, že jste ten nejlepší policajt pod sluncem. Koukám, že máte rodinu. A kde teď úřadujete? Taky jsem chtěl, ale nevyšlo mi to.“

TINA:„Jsme jedna šťastná rodina. Usídlila jsem se v Kolíně nad Rýnem. Věřím, že najdeš tu pravou.“

Komisař Lorenco Fabri s Morinim předávali Flavia policistovi v uniformě, aby ho odvedl do vazby. Po chvilce vyšla Tina s Dariem. Morini poprosil kolemjdoucího policisty, aby zavedl Daria do vazby.

LORENCO:„Byl Dario překvapený, že tě vidí.“

TINA:„Myslel si, že vidí přízrak.“

LORENCO:„Co ti řekl?“

TINA:„Vilu Donatiové vykradli, svázaly, dali jí roubík a odešli s lupem pryč. Donatiová žila. Prý v té čtvrti vykradli další vily, ale vždy nepřítomnosti majitelů.“

LORENCO:„Nechal jsem prověřit kamerový systém, kudy jel Flavio a Dario do chemičky.“

MORINI:„Všechny šperky jsme našli. Podívám se nato.“

LORENCO:„Mluvil jsem s Larinim. Do Říma se vrátil až dneska. V jeho záhonku jsme našli vražednou zbraň – bustu Beethovena.“

TINA:„To jste byli úspěšný.“

V Kolíně……. Dr. Ambach po úspěšném uzavření dalšího obchodu, dal příkaz, aby se sbalila a přivezla děti na statek. Dr. Ambach s Erikem se starali o další důkazy.

Byt Schüllerové……. Anita Schüllerová pospíchala domů. Všimla si, že před barákem stojí civilní a služební vozy. Vystoupila z auta a šla domů. Ale všimla si za oknem pohyb. Hote ji zahlídl z okna, hned informoval kolegy. Tom se Semirem vyběhli za Anitou, ta vzala nohy na ramena, nasedla do auta a ujížděla pryč. Moc daleko nedojela, z vedlejší ulice ji do cesty vjelo auto. Lekla se, strhla volant ze silnice a narazila do stromu u silnice. Tom se Semirem běžely k nehodě. Z motoru šla pára a byly bouchnuté všechny airbagy. Tom hned zavolal pomoc, Anita byla zraněná. Když byla nehoda pod kontrolou kolegů od dálniční policie, Tom se Semirem se mohli v klidu vrátit do bytu Schüllerové.

HOTE:„Dietře, něco jsem našel…“ Bonrát se přiřítil k Hotemu z obýváku. Vešel za Hotem přes otevřené zrcadlo.

BONRÁT:„Tomu říkám úlovek roku.“ Bylo zde celkem 5 miminek, Bonrát si jedno vzal do náručí. Hned se oba dva rozplývali.

Když se v bytě objevil Tom se Semirem, šli za Hotem a Bonrátem do zrcadlové říše.

SEMIR: „Co tu máte?“

HOTE:„Máte tu nejdražší poklad na světě.“ Komisaři měli hned lepší náladu. „Role dědečka by ti slušela.“

BONRÁT: „Zatím to moc nevypadá, že by se Jochen pouštěl do rodiny.“

TOM: „Uvidíš časem.“

SEMIR:„Kde je vlastně Johannes?“

BONRÁT:„Celou dobu leží v obýváku na gauči.“ Uložil dítě do postýlky. „Pojďte se mnou, něco vám ukážu.“ Všichni se odebrali do obýváku. Bonrát šáhl na pracovní stůl, kde ležela fotka statku.

TOM: „To by byl dobrý úkryt pro Kim.“

SEMIR: „Adresa u toho nebyla?“

BONRÁT:„Žádnou jsem nenašel. Byla volně vložená mezi papíry.“ Na druhé straně fotky nebyla napsána adresa. Semir šáhl do kapsy pro mobil, volal Andree. Andrea hned zalovila ve věštírně, hned Semirovi nadiktovala adresu. Hned poprosil o posily na statek. Tom se Semirem vzali Johannese sebou. Hote s Bonrátem se postarali o malé špunty.

Předchozí příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 12.díl

Stalker 3/3

Stalker 2/3

Povídka č.133: Stalker 1/3

Halloween 5/5

Halloween 4/5

Halloween 3/5

Halloween 2/5

Povídka č.132: Halloween 1/5

Dítě je zviditelněná láska 6/6

Dítě je zviditelněná láska 5/6

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace