Druhý den……. Andrea byla už na služebně, seděla u svého stolu. Hned po ránu tu byla delegace ze státního zastupitelství – Schrankmannová.
ANDREA: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA, SCHRANKMANNOVÁ:“ Dobré ráno.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Jak to vypadá s příbuznými té dívky?“
ANDREA:“ Zatím bledě. Mám částečně rozdělaný Rostock a Kiel. Největší oříšek bude Hamburk.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Vy jste ještě nemluvili s tou dívkou?“
ŠÉFKA: “ Ke mně se nic takového nedošlo.“ Tu se objevil, Hote.
HOTE: “ Promiňte, že se vměšuji do rozhovoru. Tina byla včera večer za Gittou v nemocnici.“ Tina se na služebně objevila jako blesk z čistého nebe. Hned se zastavila u hloučku u Andreina stolu.
TINA:“ Dobré ráno“
ŠÉFKA, SCHRANKMANNOVÁ:“ Dobré ráno.“
TINA:“ Mám pro tebe jednu malou pomoc.“
ANDREA:“ Oč se jedná?“
TINA:“ Elke Hallerová, pracuje ve výzkumné laboratoři v Hamburku. Momentálně je na výzkumné expedici na Aljašce.“ Předala Andree papírek s těmito informacemi.
SCHRANKMANNOVÁ:“ Co nejdřív se s ní spojte.“
U Katriny doma…….Katrina se ráno probudila s kocovinou a s velkou bolestí hlavy. Měla na čele studený obklad, při tom odpočívala v obýváku s notebookem v klíně. Katrina byla přihlášená na SKYPE a toho hned využil Semir. Katrina tedy přijela Semirovo volání.
KATRINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Ahoj. Asi ti je jasný, proč ti volám.“
KATRINA: “ Zprávy se šíří kosmickou rychlostí.“
SEMIR:“ JE vidět, že si užíváš alkoholové následky.“
KATRINA: “ Velmi vtipné.“
SEMIR: “ Katrino, tím jsi zašla velice daleko. Když si k tomu přidám ty dvoje další průšvihy.“
KATRINA: “ Ty toho taky naděláš.“
SEMIR: “ Neber to na lehkou váhu. S Andreou si tě vezme do parády.“
KATRINA:“ Vždyť se toho moc nestalo.“
SEMIR: “ Jo…. Tak nestalo, že s tebou má Andrea problémy a že k tomu zburcuje další lidi na pomoc.“
KATRINA: „Už jsi skončil?“
SEMIR: “ Ještě ne. To ti říkám, nastanou ti pěkné krušné časy. A ty tvoje všechny průšvihy půjdou na tvou hlavu…….“ Katrina vzteky zavřela notebook. “ No to si dělá srandu.“ Do pokoje přišel Tom s denním tiskem a plnou taštičkou, kterou se cpal. Semir seděl u stolu s notebookem.
TOM:“ Kdo si dělá srandu.“ Posadil se ke stolu, ale naproti Semirovi.
SEMIR:“ Katrina se klidně odpojila.“
TOM: “ Zřejmě nebyla šťastná, že dostala za ucho.“
SEMIR: “ To nebyla. Všechno brala na lehkou váhu, jako kdyby jí to bylo jedno. Nejraději bych ji přetrhl jako hada.“
TOM: “ Kdo by to neudělal.“
SEMIR: “ Ale já si na ni pořádně zasednu.“
TOM: “ S tím ti klidně pomůžu, ale před tím si dej toto.“ Vyndal zpoza novin průhledný pytlík s váženým nugátem. Pytlík postavil před Semira.
SEMIR: “ Díky, to se teď opravdu hodí.“ Rozbalil pytlík a hned si dal jeden kousek nugátu do pusy na obalení nervů.
Na služebně…….Andrea našla tetu Gitty, už se spojila se svým nadřízeným Elke Hallerové v Hamburku prostřednictvím počítače. Andrea s Tinou si prohlíželi internetovou stránku výzkumné laboratoře Elke Hallerové. Tině došla SMSka, šáhla pro mobil a přečetla si SMSku.
ANDREA:“ Copak se děje?“
TINA: “ Hartmut je se vším hotový. Kdyby mě někdo hledal, jsem na KTU.“
ANDREA:“ Rozumím.“ Tina si vzala bundu a odjela na KTU.
Na KTU…….Hartmut diskutoval se svým kolegou, řešili jiný případ, který má KTU na starosti. Hartmut Tinu zahlédl jedním očkem, když se objevila na technickém.
TINA:“ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: “ Ahoj. Tak mám všechno zpracovaný.“
TINA:“ Schrankmannová bude skákat radostí dva metry do stropu. Tak co máš?“
HARTMUT:“ patolog nám poslal chlupy z otcova těla. A další chlupy jsem našel na košili, kterou jsi našla na půdě. Rozbor ukázal, že se jedná o vzácná psí plemena.“
TINA:“ Pokud vím tak Müllerovi neměli žádného psa.“
HARTMUT: “ Jednoznačné je, že ty chlupy přinesl náš vrah.“
TINA:“ Co ta krev na futrech?
HARTMUT: “ Krev patří ženě, v databázi není, ale za to je shoda v 16 genetických stopách z té krevné stopy na půdě.“
TINA: “ Rodinná shoda.“
HARTMUT: “ Buď půjde o matku, nebo dceru. Ta půdní krev je 30 let stará.“
TINA: “ Před 30 lety ve vile žili první majitelé. Ale jaká je shoda mezi touhle rodinou a Müllerovými.“
HARTMUT:“ Tak se podíváme, co se stalo před 30 lety.“ Hartmut zabrousil na internet, kde vyhledal několik starých článků k vile. Jeden článek psal o malé holčičce s její fotografií, která se z čista jasna ztratila, a druhý článek byl o majitelce vily – Debora Rothová také s fotografií. Tato žena byla velice podobná té ženě, se kterou se setkala Tina ve vile v den objevení tragédie.
TINA: “ Ta žena je podobné, kterou jsem viděla ve vile.“
HARTMUT:“ Co by s rodinou mohla mít společného.“
TINA: “ Můžeš tu fotku nechat zestárnout.“
HARTMUT:“ Jak si přeješ.“ Vzal fotografii ze článku, dal ji programu a nechal, jí zestárnou.
TINA:“ To je ona. Proč by se vracela do své vily.
HARTMUT:“ Počkej……. Rothová…. To mi něco říká. Už jsem to tu někde viděl.“ Začal štrachat v deskách na stole. “ Tady to je.“ Vyhledal jméno v policejní databázi. „Hans Roth je synem Debory Rothové. Jeho DNA bylo na té košili a byl i v databázi. Už seděl za malé krádeže.“ Listoval v jeho spise, kdy nejel na fotografie Hanse. Hartmut zvětšil fotografii zad, kde byl vytetovaný obrázek čerta ve stylu Krampusů, kteří jsou symbolem adventního času.
TINA:“ Proboha.“
HARTMUTA: “ Stalo se něco?“ Tina se vzpomněla na Gittin obrázek, který si vzala v nemocnici. Obrázek vyndala z kapsy u bundy a ukázala ho Hartmutovi. Oba dva obrázky se úplně shodovaly.
TINA: “ Gitta to tetování uviděla, když se ukryla, když jí zabily rodiče.“
HARTMUT:“ Roth je častým účastníkem vězení. Teď je momentálně venku na podmínku za ozbrojenou loupež.“
TINA:“ Kdo je jeho kurátor?“¨
HARTMUT:“ Je to Thorsten Kluge.“ Položil před Tinu všechny analýzy k jejímu případu. Za Hartmutem přišel kolega, aby mu pomohl něco vyřešit.
MARK:“ Hartmute, můžeš se na něco podívat.“ Hartmut se otočil k Markovi a spolu se koukali na výsledky. Něco si pro sebe špitali.
HARTMUT: “ Omluvíš nás.“
TINA:“ Samozřejmě.“ Hartmut odešel s Markem. Tina si vypůjčila Hartmutův počítač na vyhledání telefonního spojení na Thorstena Klugeho. Vzala si svůj mobil, ze kterého volala Klugemu. Místo Klugeho to vzala jeho sekretářka.
SEKRETÁŘKA: “ Dobrý den, u telefonu Langová.“
TINA: “ Dobrý den, Kranichová dálniční policie. Chtěla bych mluvit s panem Klugem.“
SEKRETÁŘKA:“ Pak Kluge je momentálně pracovně mimo kancelář. Co byste od něj chtěla?“
TINA:“ Chtěla bych se něco dozvědět o Hansovi Rothovi.“
SEKRETÁŘKA:“ Informace o klientech může podávat pouze pan Kluge. Až se objeví v kanceláři, řeknu mu, aby vám hned zavolal zpátky.“
TINA: “ To budete moc hodná.“ Nadiktovala její telefonní číslo, které si sekretářka zapisovala na papír s poznámkou. Rozloučili se. Tina si uklidila mobil do kapsy od bundy. Vzala si Hartmutovi podklady spolu s obrázkem od Gitty a odjela na služebnu.
Na služebně…….Tina se právě z KTU a vystupovala z auta, když jí zazvonil mobil. Vyndala ho z kapsy od bundy a zvedla telefonát.
TINA:“ Kranichová…….“ Šla do útrob služebny.
KLUGE:“ U telefonu Thorsten Kluge, volám obratem na váš vzkaz od mé sekretářky.“
TINA:“ Veškeré informace podáváte pouze vy. Chtěla jsem se něco dozvědět o Hansu Rothovi.“
KLUGE: “ Roth je za tou tragédií?“
TINA:“ Všechny stopy k tomu nasvědčují.“ Posadila na za židli za Andrein stůl.
KLUGE: “ Jak asi víte, Roth byl propuštěn a podmínku. Našel sem mu práci v útulku pro zatoulané psi.“ Nadiktoval jméno útulku, majitele a jeho telefonní číslo. Toto všechno si Tina zapisovala na lístek. Rozloučili se. U Tiny se objevila Andrea se šéfkou, když Tina telefonovala přes pevnou linku do útulku.
TINA:“ ……. Kranichová, dálniční policie. Chtěla jsem se zeptat na Vašeho zaměstnance Hanse Rotha……. Už tři dny se neobjevil……. Mohla bych vás o něco poprosit……. Mohl byste mi poslat čísla čipů psů, se kterými se Roth nevrátil……. Dobře…….“ Nadiktovala e-mailovou adresu majiteli útulku. Tina zavěsila. Andrea se šéfkou se na Tinu dívali.
ŠÉFKA:“ Jaké čipy psů?“
TINA:“ Patolog spolu s Hartmutem našli na otci a košili od Rotha chlupy vzácných psů. Kdybych byla majitelka vzácných psů, určitě bych jim dala nechat dát čipy, které by vysílali GPS signál.“
ANDREA: “ A tím se najde jejich poloha.“
Nějakou dobu to majitelovi útulku trvalo, než vyhledal čipy psů, kteří jsou s Rothem. Teta od Gitty se spojila s dálniční policií, které to bude pár dní trvat, než se objeví z Aljašky v Kolíně nad Rýnem.
Jen co poslal majitel útulku čipy psů, hned je Andrea hodila na počítače, aby se zjistilo, kde jsou. Andrea si tyto GPS signály prohlížela v malém dispečinku dálniční policie, hned vedle šéfčiny kanceláře. K Andree přišla šéfka s Tinou.
TINA: “ Majitel se už ozval?“
ANDREA: “ Ano, teď si prohlížím jejich GPS signály.“ Postupně se na počítačové obrazovce objevovali body GPS signálů od zatoulaných psů. Všechny signály se pohybovali, až na čtyři body, které stály na jednom místě.
TINA:“ Co tyhle body?“ Ukázala na ně prstem.
ŠÉFKA:“ To je pravda. Kde to je?“
ANDREA:“ Malý moment.“ Klikla na danou oblast bodů. V malém okně se objevila mapka spolu s adresou. Byla to vila Müllerových.
TINA:“ To je dům Müllerových…….“ Tina odešla do své kanceláře si pro bundu, spolu s Hotem, Bonrátem a dalšími kolegy odjeli do Manheimu.