V Římě……. Lorenco, Morini spolu s Rexem vyrazily za Marionovými si pro seznam ukradených věcí Elisy Donatiové. Manželé vyprovodili komisaře a inspektora na hlavní cestu, kde se setkali se sousedkou Innes Bellottiovou. Larini nesl smetí do popelnice.
INNES:„Už víte, kdo Elisu zabil?“
LORENCO:„Usilovně na tom pracujeme.“ Rex se najedou rozeběhl za Larinim. Otevřenou brankou vešel na zahradu. Lorenco s Morinim šli za Rexem.
LORENCO:„Komisař Fabri, moc se omlouvám za Rexe.“ Řekl v rychlosti Larinimu, který jenom koukl, co se to děje. Rex měl zabořený nos v záhonu a opatrně hrabal hlínu. Lorenco opatrně šlápl do záhonu, z kapsy u saka si vyndal gumové rukavice, které si navlékl na ruce. Lorenco trochu odstrčil Rexe na stranu, aby vyndal z malého křovíčka bustu Beethovena, která byla od krve.
LARINI:„To není moje.“ Všichni sousedé se koukali od branky, co se to děje u Lariniho.
LORENCO:„Já vím…“
LARINI:„Co se tu vlastně děje?!“ Rex se rozeběhl ven za zahrady. Sousedé u branky uhýbali na stranu.
LORENCO:„Morini, běž za Rexem.“ Morini poslechl komisaře a vydal se za Rexem. Mezitím Lorenco v rychlosti řekl Larinimu, co se tu děje a zavolal na prezidium, aby mu poslali policejní vůz, do kterého si potom Larini sedl. Lorenco předal bustu Beethovena kolegům v pytli na důkazy.
ROSA:„Co teď s ním bude?“
BRUNO: „Za nic nemůže.“
LORENCO: „To nám v klidu řekne na prezidiu.“ Innes se odebrala domů „Od paní Bellottiová kulhá?“
BRUNO: „Už to budou asi tři měsíce. Odešel od ní manžel, ona to neunesla.“
ROSA: „Innes z nešťastné lásky chtěla spáchat sebevraždu, protože věděla, že má jinou.“
BRUNO: „Skočila po auto, ale kolem jdoucí zmírnil její pád. A tak od té doby kulhá.“ Sousedé odešli domů. Mezitím se objevil Morini s Rexem, Morini držel v ruce pytlík s věcmi od krve. Rex to našel hravě, protože ho upoutala stejná vůně, co cítil u Innes doma. Lorenco se podíval dovnitř.
LORENCO:„Rexi, dobrá práce.“ Pohladil ho. Rex si radostně zaštěkal. Lorencovi začal zvonit mobil, který vyndal ze saka a přijal hovor. Volala mu Valérie z technického. Našli bandu lupičů.
MORINI:„Co se děje?“
LORENCO:„Máme ty lupiče. Než tam dojedeme…. Tina tam bude dřív.“
MORINI:„Tina má dneska to focení se soudcem a státní zástupcem.“
LORENCO:„Ještě, že tě mám…. Úplně jsem na to zapomněl.“
V Kolíně…….
AMBACH:„Budeme muset zmizet. Byli za mnou fízlové.“
ERIK:„Sakra…“
AMBACH:„Mají tvůj a její portrét od svědků.“
ERIK:„Najedou se tam všichni objevili.“
AMBACH:„Ještě tu mám obchod a hned se budeme pakovat.“
ERIK:„Dobře. Postarám se o to nejnutnější.“
V Římě……. Rossetti a Martinelli si dělali památeční fotky s lidmi, kteří pro něco znamenali. Tina se svým otcem na tomto focení nesměli chybět. Museli mít na sobě policejní uniformy. Fotili se po odděleních a dalších skupinkách.
Tina přišla po focení v policejní uniformě na policejní prezidium. Na chodbě si ji hned všiml Morini, Lorenco a Rex. Hned za nimi Tina šla.
MORINI:„Sekne ti to.“
LORENCO:„Vážně ti to moc sluší.“
TINA:„Díky.“ I Rex se ozval svým štěkotem, že se mu Tina v uniformě líbí.
LORENCO:„I Rex má stejná názor.“
TINA:„Už jsem vyšla ze cviku nosit takový úbor.“
LORNECO:„Teď jsme se chystali na výslechy Continiho a Rinaldiho.“
MORINI:„Úkryt měli ve staré chemičce u Tibery.“
LORENCO:„Ta hlína z bot byla kontaminována chemikáliemi z výroby barev a laků.“
TINA: „To jste kluci šikovní. Dobrá práce.“
LORENCO: „Jestli chceš vidět a promluvit si s Contim…“
MORINI: „Klidně to můžu udělat já.“
TINA:„Ty mi dáváš takovou důvěru. Moc ráda ho uvidím.“ Tinin otec uviděl Tinu na chodbě, jak se baví s Lorencem a Morinim. Hned za ní šel. Přes ruku měl přehozený civil a v ruce držel boty.
OTEC: „Konečně jsem to vyřídil.“
TINA: „Ráda bych vám představila mého otce – Petr Berghammer. Tati to je komisař Lorenco Fabri, inspektor Morini a bych nezapomněla na Rexe.“ Tinin otec si podal s každým ruce na přivítanou. Rex se nechal podrat za uchem o Tinina otce.
OTEC: „Mohl bych poprosit. Nenašla by se tu místnost, kde bych mohl v klidu převlíknout. Martinelli a Rossetti mě pozvali na pivo. Tak abych nešaškoval v tomhle úboru.“
TINA: „Tak na pivo…“ Culila se na otce.
OTEC:„Dlouho jsme se neviděli.“
TINA: „Vždyť já proti tomu nic nemám.“
MORINI: „Tak pojďte za mnou.“ Morini s otcem šli spolu, aby se otec mohl převléknout. Tina počkala na svého otce na chodbě, aby mu potom odešla věci do auta a domluvili na dalších věcech.“
Moroni zavedl Tinu, kde seděl Dario Conti. Morini poprosil, aby je nechal o samotě. Morini a policista odešli pryč. Dario koukal na Tinu, jako na zjevený obrázek. Tina se po letech moc nezměnila.
DARIO:„Já mám snad vidiny.“
TINA: „Vůbec nemáš. V klidu mi řekni, co se stalo ten večer.“ Posadila se na stůl naproti Continovi.
DARIO: „Vloupaly jsme se do té vily, najedou se objevila ta žena. Spoutaly jsme ji, dali jsme jí roubík. Vzali jsme peníze, šperky z trezoru…. Další cennosti. A odešli jsme pryč. Potom jsme v rádiu slyšeli, že ta žena je mrtvá. My jsme to nebyli.“
TINA: „Někdo šel po vás do té vily. A Tu ženu zabil.“
DARIO: „Udělali jsme v té čtvrti další vily. Loupili jsme, když majitelé nebyli doma. Všechno jsme to dělali pro Flaviovu sestru. Flavio měl našetřené peníze na operaci pro sestru. Najedou, zmizeli. Flaviova matka si je vzala na chlast…“
TINA: „Máte ty šperky a peníze?“
DARIO: „Všechno to vzali ti policisté. Ještě jsme se nestihly prodat.“
TINA: „To bude pro vás bod k dobru k vazebnímu soudci.“
DARIO:„A co vy tady v Římě?“
TINA:„Jsem tady soukromě. Přijela jsem na oslavu Rossettiho a Martinelliho.“
DARIO:„O tom jsem slyšel. A vy byste se nemohla přimluvit…“
TINA:„Dario, já na tento případ nemám žádné pravomoce. Komisař Fabri si mě přivzal, dejme to jako konzultanta. Přimluvím se u komisaře Fabriho, aby o za oba dva ztratil slovo.“
DARIO:„Já to pořád říkám, že jste ten nejlepší policajt pod sluncem. Koukám, že máte rodinu. A kde teď úřadujete? Taky jsem chtěl, ale nevyšlo mi to.“
TINA:„Jsme jedna šťastná rodina. Usídlila jsem se v Kolíně nad Rýnem. Věřím, že najdeš tu pravou.“
Komisař Lorenco Fabri s Morinim předávali Flavia policistovi v uniformě, aby ho odvedl do vazby. Po chvilce vyšla Tina s Dariem. Morini poprosil kolemjdoucího policisty, aby zavedl Daria do vazby.
LORENCO:„Byl Dario překvapený, že tě vidí.“
TINA:„Myslel si, že vidí přízrak.“
LORENCO:„Co ti řekl?“
TINA:„Vilu Donatiové vykradli, svázaly, dali jí roubík a odešli s lupem pryč. Donatiová žila. Prý v té čtvrti vykradli další vily, ale vždy nepřítomnosti majitelů.“
LORENCO:„Nechal jsem prověřit kamerový systém, kudy jel Flavio a Dario do chemičky.“
MORINI:„Všechny šperky jsme našli. Podívám se nato.“
LORENCO:„Mluvil jsem s Larinim. Do Říma se vrátil až dneska. V jeho záhonku jsme našli vražednou zbraň – bustu Beethovena.“
TINA:„To jste byli úspěšný.“
V Kolíně……. Dr. Ambach po úspěšném uzavření dalšího obchodu, dal příkaz, aby se sbalila a přivezla děti na statek. Dr. Ambach s Erikem se starali o další důkazy.
Byt Schüllerové……. Anita Schüllerová pospíchala domů. Všimla si, že před barákem stojí civilní a služební vozy. Vystoupila z auta a šla domů. Ale všimla si za oknem pohyb. Hote ji zahlídl z okna, hned informoval kolegy. Tom se Semirem vyběhli za Anitou, ta vzala nohy na ramena, nasedla do auta a ujížděla pryč. Moc daleko nedojela, z vedlejší ulice ji do cesty vjelo auto. Lekla se, strhla volant ze silnice a narazila do stromu u silnice. Tom se Semirem běžely k nehodě. Z motoru šla pára a byly bouchnuté všechny airbagy. Tom hned zavolal pomoc, Anita byla zraněná. Když byla nehoda pod kontrolou kolegů od dálniční policie, Tom se Semirem se mohli v klidu vrátit do bytu Schüllerové.
HOTE:„Dietře, něco jsem našel…“ Bonrát se přiřítil k Hotemu z obýváku. Vešel za Hotem přes otevřené zrcadlo.
BONRÁT:„Tomu říkám úlovek roku.“ Bylo zde celkem 5 miminek, Bonrát si jedno vzal do náručí. Hned se oba dva rozplývali.
Když se v bytě objevil Tom se Semirem, šli za Hotem a Bonrátem do zrcadlové říše.
SEMIR: „Co tu máte?“
HOTE:„Máte tu nejdražší poklad na světě.“ Komisaři měli hned lepší náladu. „Role dědečka by ti slušela.“
BONRÁT: „Zatím to moc nevypadá, že by se Jochen pouštěl do rodiny.“
TOM: „Uvidíš časem.“
SEMIR:„Kde je vlastně Johannes?“
BONRÁT:„Celou dobu leží v obýváku na gauči.“ Uložil dítě do postýlky. „Pojďte se mnou, něco vám ukážu.“ Všichni se odebrali do obýváku. Bonrát šáhl na pracovní stůl, kde ležela fotka statku.
TOM: „To by byl dobrý úkryt pro Kim.“
SEMIR: „Adresa u toho nebyla?“
BONRÁT:„Žádnou jsem nenašel. Byla volně vložená mezi papíry.“ Na druhé straně fotky nebyla napsána adresa. Semir šáhl do kapsy pro mobil, volal Andree. Andrea hned zalovila ve věštírně, hned Semirovi nadiktovala adresu. Hned poprosil o posily na statek. Tom se Semirem vzali Johannese sebou. Hote s Bonrátem se postarali o malé špunty.