Skončili školní prázdniny a nastal nový školní rok. Na dveře zaklepal podzim a s ním jeden populární americký svátek – Halloween. K tomuto svátku se po městě dělali různé akce pro děti a dospělé, popřípadě poutače na Halloweenské oslavy.
Na služebně dálniční policie bylo po ránu rušno – komisaři Semir Gerkhan a Tom Kranich se chystali na služební cestu do Frankfurtu nad Mohanem. Tom ve své kanceláři se probíral papíry – hlášeními pro šéfku Engelhardtovou a papíry na seminář. Tom by byl moc rád, kdyby jí Semir šel pomoc. Andrea zdržovala Semira v kuchyňce. Semir byl v objetí Andrey.
SEMIR:“ Já bych měl pomoc Tomovi…….“ Cukal se z Andreina objetí.
ANDREA:“ On to zvládne sám.“ Dala Semirovi pusu na rty. Rozhovor byl rychle skončený velkým polibkem.
Na druhé straně služebny si Tom hrál s hlášeními pro šéfovou. Tom si hlášení několikrát za sebou procházel, ale pořád mu v té sadě hlášení něco chybělo. Všechny hlášení si rozložil na stůl – z toho dvě hlášení musela podepsat Tina a dvě hlášení chyběla. Tom hledal hlášení po stole, když v kanceláři objevila Tina.
TINA:“ Neruším.“
TOM:“ Vůbec ne. Měl mi s tím pomoc Semir jenomže, se někde fláká. Když tě tu mám, můžu tě poprosit o dva autogramy.“ Podal Tině dané hlášení.
TINA:“ Ale jistě. Taky tu něco mám pro tebe.“ Dala do ruky Tomovi chybějící hlášení do Tomovy sady hlášení. Tina našla na stole propisovačku, kterou podepsala dané hlášení.
TOM:“ Kde si je našla?“
TINA:“ Netuším, jak se dostali do mé kanceláře.“ Tom si vzal Tininy podepsané hlášení, které založil k ostatním podle data. Všechny hlášení vložil do desek, které by se měli dostat do rukou šéfky Engelhardtové.
TOM:“ Předáš ty desky Engelhardtové. Čeká na ně jako na smilování.“
TINA:“ Až se tu šéfka objeví, dostane je do ruky.“
TOM:“ Předem ti děkuji.“ Dal Tině velkou pusu na rty.
TINA:“ Ještě tu něco mám pro tebe.“ Předala Tomovi euro desky s papíry k semináři, na kterém byla Tina před několika týdny. V deskách byli Tininy poznámky a výsledky k testu.
“ Určitě se vám to bude hodit. Měla jsem nutkání to vyhodit…….“
TOM:“ Ještě, že se tak nestalo, poklade.“ Tom s Tinou se políbil, když do kanceláře vstoupil Semir.
SEMIR:“ Tome, promiň, že jsem tě v tom nechal, ale Andrea mě nechtěla pustit.“
TINA:“ To je na tobě vidět.“ Semir měl na obouch tvářích červenou rtěnku od Andreiných rtů. Tom s Tinou se lehce usmívali, když viděli Semira.
TOM:“ Neomlouvej se, už mám všechno hotový. Než vyrazíme na cestě, měl by ses trochu zkulturnit.“ Vzal si papírový kapesník, který naslinil a utíral ze Semirovi obličeje Andreinu rtěnku.
SEMIR:“ Opatrně. Nemusíš mi vydřít kůži.“
TOM:“ Pro krásu to ještě chvilku vydrž.“ Když byl Tom hotový, zahodil použitý kapesníček do koše.
SEMIR:“ Děkuji. Jestli máš všechny, tak můžem vyrazit.“ Semir s Tomem si brali do ruky veškeré potřebné věci sebou na seminář.
TINA:“ Přeji šťastnou cestu.“
SEMIR:“ Děkujem.“ Rozloučil se s Tinou a odcházel z kanceláře.
TOM:“ Až dorazíme, dám ti vědět.“ Dal Tiny pusu na rty. „Ahoj.“
TINA:“ Čau.“ Tom odešel z kanceláře.
Večer na služebně……. Už bylo dost hodin a Tina se chystala domů. Šéfka Engelhardtová měla ve své kanceláři telefonát. Během tohoto telefonátu sledovala Tinu, aby jí neutekla, jak si oblíká bundu a pomalu odchází, ale ta se zastavuje u Hoteho a Bonráta. Položila jim na stůl jejich papíry.
TINA:“ Snad vám to takhle bude stačit.“
HOTE:“ Děkujeme.“
BONRÁT:“ Určitě to tak bude vyhovovat.“ To už se u nich objevila šéfka se zprávou….
ŠÉFKA:“ Tino, mám tady pro vás ještě práci.“
TINA:“ O co jde?“
ŠÉFKA:“ Jedná se o vraždu tříčlenné rodiny v Manheimu.“
HOTE:“ Tím by se měla zabývat kriminálka.“
ŠÉFKA:“ Schrankmannová nám ten případ přidělila, i když nespadá moc do naší kompetence. Místní kolegové zajistili místo činu, Hartmut je též na cestě. Adresa je tady.“ Předala Tině kousek papírku s adresou.
TINA:“ Hote, vemte sebou pár lidí.“
Obec Manheim…….Rodina byla nalezena ve větší vile, která byla postavena v Tudorovském stylu, který je hodně k vidění v Americe. Vila je celá postavená ze dřeva a z dalších přírodních materiálů. Interiér je pak zařízen ze dřeva a kaneme. Vila sídlila na konci obce Manheim a u malého lesa.
Kolem vily se to hemžilo policisty, lidmi z obce a novináři a televizní redaktoři. Hartmut byl už na místě a se svými lidmi sbíral důkazy pro případ. K vile přijela vínová Škoda Octavia Rapid spolu s dalšími policejními auty. Tina s kolegy se propletly mezi místními lidmi a chrtícími novináři získat informace k tragédii. Jedna reportérka z novin hned odchytla Tinu, k nim se přidali další novinářské supy.
REPORTÉRKA:“ Co říkáte na tuto hroznou tragédii?“
NOVINÁŘ:“ Šlo o nějakého šílence.“
REPORTÉRKA:“ Nebo snad šlo o cílený útok na rodinu?“¨
TINA:“ Právě jsem přijela, ani jsem neviděla místo činu, takže nemůžu odpovídat na vaše otázky.“ Tina odešla středem spolu s kolegy mezi novináři, šli k vile, kde na ně čekal šéf z Manheimské policie. Novináři nebyli moc šťastni, co jim Tina odpověděla.
Do vily se vcházelo přes velkou terasu, kde čekal šéf z místní policie – Robert Neumann.
TINA, HOTE, BONRÁT:“ Dobrý večer.“
NEUMANN:“ Dobrý večer. Jmenuji se Robert Neumann, jsem šerifem policie zde v obci Manheim.“
TINA:“ Vrchní komisařka Tina Kranichová od dálniční policie. A to jsou mý kolegové.“ Tina s Neumannem si podali ruce na přivítanou. Hote a Bonrát se představil každý zvlášť.
NEUMANN:“ Tragédii postihla rodinu Müllerovu – rodiče Sáru a Rainera, mají dvě děti syn Paul a dcera Gitta. Moji lidí hledají dcerku Gittu.“ Ukázal Tině její fotku na společné rodinné fotce. „Jednoznačně to vypadá, že otec zabil rodinu.“
TINA:“ Šla se někam schovat a tím měla možnost utéct z domu.“
NEUMANN:“ Co se ke mně dostalo, Müllerovi se přistěhovali před půl rokem, chtěli tuto vilu renovovat, dlouho před nimi zde ve vile nikdo nebydlel.“
TINA:“ Mohla bych vás o něco poprosit.“
NEUMANN:“ Co by to mělo být?“
TINA:“ Jestli byste neobešly sousedy…….“
NEUMANN:“ Ale jistě. Moc rádi to uděláme.“
TINA:“ Díky.“ Tina se šla konečně podívat na místo činu. V přízemí hned potkala Hartmuta. Navzájem se pozdravili. Hartmut zavedl Tinu, kde se stala ta tragédie.
HARTMUT:“ Opatrně na schodech, leží tu ten syn. Byl zastřelen zezadu, když utíkal pryč z vily.“
TINA:“ Jejich dcera měla větší štěstí.“ Na schodišti do pokojů leželo deseti letého chlapce – Paula. Paul měl na sobě kostým ragbyového hráče. Ve škole měli halloweenskou oslavu, rodinka se vrátila dříve z oslavy. Paulovi nebylo dobře.
Vyšli po schodech do patra, kde ležela rodičů – Rainer a Sára. Oba dva byli zastřeleni – každý z nich měl v sobě dvě střely.
HARTMUT:“ Rodiče to schytali nejvíc. Byli v přímé palbě.“
TINA:“ A co vražedná braň?“
HARTMUT:“ Ta se našla u otcova těla. Bude se jednat o brokovnici nebo podobná zbraň.“ Na druhé straně zdi visely tři obrázky a najedou, jeden ze tří obrázků spadl na zem. Jejich zraky se upřeli na protější zeď a přišli blíže. Ve zdi byla stopa po střelbě. Ze zdi se ozval dětský ženský hlas.
GITTA:“ Pomoc……. Tady jsem.“
TINA:“ Jde to odtud.“ Hartmut si vzal do ruky páčidlo.
GITTA: “ Pomoc….“
HARTMUT:“ Ustup dál od stěny.“ Začal se pomocí páčidla zavrtávat do zdi. Za zdí byl tajný úkryt, tam se i malá Gitta schovala. Když Hartmut udělal dostatečně velkou díru, Tina si do díry posvítila baterkou, kde vykukovala zraněná Gitta. Byla převlečená za králíka. Hartmut upustil páčidlo na zem, vzal zraněnou Gittu do náručí a hned s ní běžel ven před vilu, kde byl, Hote s Bonrátem.
HARTMUT:“ Potřebuji rychle sanitku.“ Jen co se Hartmut s Gittou objevili před vilou, hned se sesypaly novináři jako supy. Co se venku starali, Hote, Bonrát a Hartmut o Gittu – Tina si prohlížela vilu. Byla na chodbě, kde se stal největší masakr. Pod skříňkou na nožkách ležel fotoaparát. Tina se pro něj shýbla a prohlížela si v něm fotografie, které byly z dnešní oslavy ve škole. Tina se otočila v ponětí, že na chodbě někdo je. Myslela, že se jí to zdálo a dál prohlížela fotografie ve fotoaparátu. Po chvilce to Tinu nedalo, odložila fotoaparát na skříňku, šla ke schodišti do přízemí. Zde se setkala se starší dámou kolem 80 let. Tato dáma chytla Tininy ruce.
ROTHOVÁ: “ Vypadni odsud……. Nech ten dům na pokoji. Říkala jsem jim, aby odsud ten dům rychle opustili. Vypadni odsud, dokud je čas.“ Tina se dostala ze svárů té staré paní. Jenomže paní se vypařila jako pára nad hrncem. Tina si vzala zbraň do ruky a opatrně vešla do Hartmutovi udělané díry. Všude byli samé pavučiny, Tina došla až konec této tajné chodby, kde byli dveře. Opatrně otevřela dveře, kde na druhé straně vchodu byl. Na druhé straně dveří seděl Hartmut,
HARTMUT:“ Co tu děláš?“
TINA:“ Ty jsi neviděl?“
HARTMUT:“ A koho bych měl tak vidět.“ Tina uložila svou zbraň do pouzdra u kalhot a baterku zhasla. Tina vyhledala šéfa Manheimské policie. Neumann řekl svým lidem, aby se podívali po staré dámě, kterou viděla a mluvila Tina.
NEUMANN:“ Po staré paní není zatím ani památky.“
TINA:“ Tu starou paní jsem opravdu viděla.“
NEUMANN:“ Ono k tomu i napovídá i to období, co teď je – Halloween. Budeme ji hledat.“ Neumann odešel pryč.
BONRÁT:“ Kde by se tu mohla vzít.“
HOTE:“ Nikoho jsem neviděl vcházet.“
BONRÁT:“ A co by tu asi tak dělala.“
TINA:“ Ať odsud odejdeme……. Zřejmě Müllerovi už dlouho sledovala a chtěla je z domu dostat ven.“
HOTE:“ Ale co by to tak může být.“
TINA:“ To netuším, ale ta vila má v sobě tajemství, kterému se musí najít klíč.“
HARTMUT:“ To jsem ti zapomněl říct. Dělal jsem otcovi test na střelný prach, který vyšel negativně. Měl na sobě nepatrné částečky střelného prachu. Dostali se na něj, když mu pachatel dával zbraň k ruce.“
TINA: “ To znamená, že, kdyby zatím byl opravu otec, vystřelil by po Gittě víckrát, a né jenom jednou.“
HARTMUT:“ To máš pravdu. Našli jsme akorát jednu stopu po střele. Na KTU udělám další testy, abychom vyloučili, že otec je vrah.“
TINA:“ Pro novináře platí to, že zatím vším stojí otec. Kam odvezli Gittu?“
HOTE:“ Gitta leží v nemocnici u sv. Anny. Lékař od záchranky říkal, že Gitta je mimo ohrožení života.“ Ještě si řekli pár slov, rozloučili se. Hartmut odjel směrem k domovu, Tina byla odchycena novináři a televizními reportéry u jejího auta.
REPORTÉRKA:“ Jak se daří zraněné dívce?“
TINA: “ Její zranění nejsou natolik vážná.“
REPORTÉR:“ Zavraždil otec svou rodinu?“
TINA:“ Zatím z toho vycházíme. Ale budou se dělat další testy pro a proti otcovi vině.“
REPORTÉRKA:“ Dá se říct, proč to otec udělal?“
TINA: “ Vyšetřování je teprve na začátku. Tato rodinná tragédie má zapříčinění v minulosti této vily. Vila ukrývá v sobě tajemství, které vedlo ke smrti této rodiny.“ Tina nasedla do auta, ale reportéři chtěli vědět více, ale to už byla Tina pryč.
V nemocnici…….Vínová Škoda Octavia dorazili k nemocnici. Tina vystoupila z auta a zašla rovnou na nemocniční recepci. Malou chvilenku počkala a na recepci se objevil primář dětského oddělení Štefan Eggers.
EGGERS:“ Dobrý večer, Štefan Eggers, primář z dětského.“
TINA:“ Dobrý večer, Tina Kranichová, dálniční policie. Vyšetřuji tu rodinnou tragédii a tak jsem se chtěla zeptat, jak se daří Gittě Müllerové.“
EGGERS:“ Její zranění nebylo moc vážné. Bylo toho na ní dneska moc.“
TINA:“ Zastavím se za ní později.“ Rozloučili se, Tina odcházela ke svému služebnímu autu, když ji na mobil volala šéfka Engelhardtová. Chtěla vědět, jak se vyvíjí případ.