Rubrika: Kniha povídek 11. díl

Hana nebo Monika 2/4

15. 12. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
TINA: “ Pak ses ocitla pod jejich mocí.“
MONIKA: “ Byla jsem tam úplně sama, bála jsem se, pořád jsem myslela na rodiče. Jeden den mě z místnosti dostali ven a já jsem myslela na útěk. Ale nešlo to, hlídali mě jako oko hlavě.“
TINA: “ Kam tě odvedli?“
MONIKA: “ Byla to jedna velká místnost, kde bylo plno světla. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to světlo zvykla. Posadili mě na židli, kde byla pohovka, stůl a židle. Pak tam přišel jeden chlap v bílém.“
TINA: “ A říká ti něco jméno Müller?“
MONIKA: “ Ano, tak ho jmenovali. Pak mě vzal a položil mě na tu pohovku, kde mě…….“
TINA: “ Kde tě zhypnotizovali, aby měli nějakou pojistku, že si nic nebudeš pamatovat. Chtěli ti něco vštěpit do hlavy, abys jim to pak řekla po několika letech.“
MONIKA: “ Musela jsem si zapamatovat jeden kód.“
TINA: “ Jaký kód?“
MONIKA: “ Měli sebou ještě specialistu přes počítače, který jim zjistil, že v hlavní zemské bance v Kolíně nad Rýnem bude za několik let jejich cenný poklad miliardovou cenu. Ten kód je sestavený s čísel – 1854765188.“ Tina si kód zapsala na kousek papíru.
TINA: “ Ale vždyť se ten kód může kdykoliv změnit.“
MONIKA: “ Měli informace, že ne.“
TINA: “ Teď se přesuneme, když tě našli kolegové. A ty si pamatuješ, jak ses probrala v nemocnici?“
MONIKA: “ Ano, kdo mě našel, kam mě odvezli – to mám velký okno. Když jsem probrala v nemocnici, vyhrkla jsem jméno Monika Baumannová.“
TINA: “ Protože ti nenašli žádné příbuzné, dali tě do pěstounské péče.“
MONIKA: “ Ano, velmi mi pomáhali. Jsem jim vděčná, že jsem se dostala na hudební konzervatoř.“
TINA: “ Myslím si, že jsi řekla úplně všechno, co potřebujeme vědět.“ Vypla diktafon. „A tuhle tu holčičku si pamatuješ?“ Položila na stůl fotografii malé Hany.
MONIKA: “ Tu znám. Je mi hrozně podobná……. To jsem já…….“
TINA: “ To je, když ti bylo šest let. A jmenovala ses Hana Hartmannová.“
MONIKA: “ To už je let. Myslíte si, že budu potřebovat nějakou odbornou pomoc, když jsem byla zhypnotizovaná?“
TINA: “ To nechám na tvém rozhodnutí. Je i na tvém rozhodnutí jaké jméno budeš užívat – jestli Monika nebo Hana.“
MONIKA: “ Asi moje rodné jméno. A co ta hypnóza? Už jsem úplně v pořádku, že bych si měla pamatovat svou minulost.“
TINA: “ Müller ti dal do hlavy ten kód, který sis musela pamatovat, když jsi ho teď vyslovila, a dál bys měla žít pod jménem Moniky. Nejsem psycholog, ale spíše bys měla zajít nějakým odborníkem, aby ti pomohl. Ale nějaké detaily z dětství si asi pamatovat nebudeš.“
MONIKA: “ Pomohl by mi nějaký příbuzný.“
TINA: “ Nedávám velké naděje, že bych někoho našla z rodiny. Můžu to zkusit.“
MONIKA: “ Vy jste zlatá.“ Objala Tinu.
TINA: „Teď tě tu na chvilku nechám. Domluvíme se na dalších postupech.“
MONIKA: “ Jsem docela unavená.“ Tina sklidila všechny fotografie ze stolu a dala je do spisu zpět. Tina odešla z kanceláře, zavítala ke kolegům do kanceláře. Tom se Semirem hráli na počítači hru s auty.
TINA: “ Kdo bude na místě vítěze.“ Položila na stůl diktafon se spisem a s kódem.
SEMIR: “ Teď nikdo.“
TOM: “ Jak jsi uspěla?“
TINA: “ Řekla všechno, co si pamatovala. Moniku chtěli kvůli kódu, který pamatovala do zemské banky. Kde je ten náš mladej chytrolín.“ Tina to řekla v domnění, že jsou v kanceláři oni sami. Jenže chyba. Petersová stála mezi dveřmi.
PETERSOVÁ: „Ten mladej chytrolín je ještě tady.“ Komisařové se k ní otočili. „Copak zastesklo se vám po mně.“
TINA: “ To zase ne.“
PETERSOVÁ: “ Já se ptám jenom, že to vyznělo jako pomoc, abych zase vytáhla vaše skvrny a obrazce. Že by neúspěch.“
TINA: “ Tím bych zase jistá nebyla.“ Semir předvedl názornou ukázku z diktafonu. Petersová trochu přišla o řeč. „Nejsem vystudovaný psycholog, ale je mi záhadou, že jako vystudovaný psycholog nepoznala, že Monika byla zhypnotizovaná.“ Psycholožce Evě Petersové se moc nelíbila Tinina věta, tak naštvaně odešla.
SEMIR: “ Vypadá to, že se Petersová naštvala.“ Do kanceláře přišla Engelhardtová.
ŠÉFKA: “ Petersová vzala nějakou rychlou čáru.“
TOM: “ Jenom taková menší roztržka v rozhovoru.“
ŠÉFKA: “ Doufám, že hned nepoletí za Schrankmannovou.“
SEMIR: “ U ní bych byl jist.“
ŠÉFKA: “ Co Monika?“
SEMIR: “ Všechno máme tu.“ Mával diktafonem. “ Tu ještě kód do zemské banky.“
ŠÉFKA: “ Tino, odvezete Moniku do jednoho našeho bytu, kde vás pak vystřídá Herzberger a Bonrát.“
TINA: “ Dobře.“
TOM: “ A my máme, padla.“ Myslel ve srandě.
ŠÉFKA: “ Tak rychlý zase nebude. Ještě tu máte plno restů, které bych ráda viděla, a zaměřte se, po čem by mohli jít Gerlachovi.“
TINA: “ Ještě bych se podívat na příbuzné Moniky. Docela by jí to pomohlo.“
ŠÉFKA: „Dobře. Bude to jako hledání jehly v kupce sena.“
TINA: “ Já vím. Monika počítá, že se to může a nemusí povést.“
Tina dostala klíče od jednoho z bytu, kam Tina odvezla Moniku. Provedla ji bytem, Tina dala Monice prášek na spaní, aby se trochu prospala z toho všeho, co dneska prožila.
V podvečerních hodinách……. Tina s Monikou seděli v kuchyni a hráli „Člověče, nezlob se.“
MONIKA: “ Ten spánek mi moc pomohl.“
TINA: “ To je dobře. Zítra se pustím do hledání tvých příbuzných.“
MONIKA: “ Docela bych ráda poznala zapomenutou tetu, neteř, strejdu,…….“
TINA: “ Aspoň by se ti životem procházelo líp, když máš za sebou takovou minulost.“
MONIKA: “ To máte pravdu, ale ještě lepší, kdyby se to vůbec nestalo.“
TINA: “ Úplně tě chápu.“ Do jejich rozhovoru se ozval zvonek u dveří. Tina šla otevřít svým kolegům – Tom, Hote a Bonrát, chvilku se zdrželi a pak Tina s Tomem odešli. Scházeli po schodech k hlavním dveřím.
TOM: “ Bez tvé pomoci bychom byli pořád na mrtvém bodě.“
TINA: “ Jak jde vidět, jsem pro vás nepostradatelná.“
TOM: “ S tím můžu jenom souhlasit.“ U hlavního vchodu si dali pár polibků jako dva mladí lidé. Došli k autu. „Co kdybychom šli na menší večeři.“
TINA: “ A co naše dvě malé ratolesti.“
TOM: “ Aspoň jednu malou chvilku jenom s tebou o samotě.“
TINA: “ Co mám s tebou dělat.“ Dali si pusu na rty. Tom si vzal od Tiny klíče od auta – Škoda Superb Combi, nasedli a odjeli.
Ráno na služebně……. Tina přišla na služebnu, v tom ji zblejskla Andrea, která už úřadovala za svým stolem.
ANDREA: “ Ahoj, Tino, co ty tady?“
TINA: “ Ahoj. Nabídla jsem se Monice, že se jí pokusím najít příbuzné.“
ANDREA: “ Ale kolegové nikoho nenašli.“
TINA: “ Já vím, ale teď je jiná doba.“
ANDREA: “ Tak ti přeji štěstí při hledání.“
TINA: “ Díky.“ To už se u nich objevila Engelhardtová.
ŠÉFKA: “ Tino, to jsem ráda, že vás vidím. Ozvala se mi Schrankmannová.“
TINA: “ Kvůli Petersové?“
ŠÉFKA: “ Ano, náležitě jsem ji to vysvětlila a navíc uznala svou chybu, že k nám Petersovou poslala.“
TINA: “ Schrankmannová uznala svou chybu, to se stává málo kdy.“
ŠÉFKA: “ To ano,…….“
ANDREA: “ Tak hlavní, že se to všechno vyjasnilo.“
ŠÉFKA: “ A co je se zemskou bankou a braty Gerlachovými?“
ANDREA: “ Požádala jsem o pomoc Interpol a kolegové ze Švýcarska mají posílat fax. Hlavní ředitel banky se vrátil z dovolené.“
ŠÉFKA: “ Obratem pošlete Toma a Semira do té banky.“
ANDREA: “ Jistě.“ Šéfka odešla do své kanceláře. „Nejsi zklamaná, že nemusíš na kobereček k Schrankmannové.“
TINA: “ Vůbec ne, asi se jí trochu rozsvítilo.“ Odešla do své kanceláře.
V úkrytu…….
MARK: “ A co teď budeme dělat?“
RENÉ: “ Nevim!“
MARK: “ Jak nevím. Ty jsi měl plány.“
RENÉ: “ Teď opravdu nevím, když se v tom hrabaj fízlové.“
MARK: “ Co když mají tu dívku. Mohla by jim vyžvanit.“
RENÉ: “ Ať si jí zatím nechaj, nemůže nic říct, když je oblblá.“
MARK: “ Müller je po smrti, aby nám s tím pomohl.“
RENÉ: “ Musíme si poradit sami.“
MARK: “ Tak mi řekni jak.“
RENÉ: “ Tu holku maj fízlové. Určitě k ní zavolali psychouše.“
MARK: “ No dobře…….“
RENÉ: “ Nebo to celé odpískáme.“
MARK: “ To né bráško. Za tu 1 miliardu eur to musím e dotáhnout až do konce.“
RENÉ: “ Tak já vymyslím plán.“
Na služebně……. Tina se prokousávala rodinou Hartmannových. Tu se objevili na služebně Tom se Semirem.
TOM: “ Dobré ráno.“
ANDREA: “ Dobré ráno.“
SEMIR: “ Už se ozvali kolegové ze Švýcarska“
ANDREA: “ Před chvilkou poslali fax. Ve Švýcarsku udělali tři banky. Vždy se jim podařilo utéct.“ Předala jim faxy.
TOM: “ Potřebovali peníze, aby mohli zdrhnout hodně daleko, kde ještě o nich neví.“
ANDREA: “ Taky se ozval Interpol. Bratři Gerlachovi celou dobu se zdržovali po celé Evropě.“
SEMIR: “ Jako stěhovavý ptáci.“
ANDREA: “ Namočili do všeho, kde se sypou peníze.“
SEMIR: “ A banka.“
ANDREA: “ Už jsem vám domluvila schůzku u ředitele.“ Semir s Tomem odešli ze služebny, ale před tím Semir vrátil Andree na stůl faxy, které jim dala.
V bance……. Ředitel zemské banky odvedli Toma a Semira do své prostorné a bohatě vybavené kanceláře, kde si všichni sedli – ředitel so svého křesla a Tom se Semirem na židle naproti ředitelovi.
ŘEDITEL: “ S čím můžu pomoct dálniční policii.“
SEMIR: “ Chtěli bychom vědět, co tu máte tak vzácného, že na váš poklad brousí zuby dva bankovní lupiči.“
ŘEDITEL: “ Mohli by tak pro pár cenných papírů nebo peníze. To je kvůli té dívce, co ji zabili rodiče?“
TOM: “ Ano, odkud to víte?“
ŘEDITEL: “ Když se stalo, dost jsem o to zajímal a uvažoval jsem, že ji nějak finančně zajistím, či s manželkou si ji vezme pod svá křídla, ale jiní rodiče byli rychlejší. A když jsem se to dozvěděl na dovolené. Tak mě tak napadá pouze jedno, co by tak chtěli.“
SEMIR: “ A co to je?!“
ŘEDITEL: “ Jde o zlaté cihly, které za těch 19 let nabili dost vysoké hodnoty.“
TOM: “ Kolik?“
ŘEDITEL: “ Cena se vyšplhala na 1 miliardu eur.“
SEMIR: “ To je sumička.“
ŘEDITEL: “ Samozřejmě, že náš poklad je dobře střežen jako oko v hlavě. Je u toho zabudovaný systém, který hned nahlásí policii, že se nám někdo pokouší ukrást zlaté cihly.“
SEMIR: “ Mohli bychom to vidět?“
ŘEDITEL: “ Ale samozřejmě.“
Tina zašla za Andreou.

Povídka č.121: Hana nebo Monika 1/4

13. 12. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
Tom se Semirem byli na jednom dálničním odpočívadle, který je propojen s benzínovou pumpou. Hote a Bonrát tu montovali radar, že tu skásnou nějaké rychlíky s rychlým motorem pod zadkem. Tom se Semirem byli na benzínce pro něco na zub a na žízeň, také mysleli na kolegy.
SEMIR: “ Kdy pak se ti vrátí Tina?“
TOMA: “ Dneska večer by se měla vrátit. Proč se ptáš?“
SEMIR: “ Tak jde vidět, že ti chybí.“
TOM: “ Ty máš nápady.“
SEMIR: “ Ale to myslím vážně.“
TOM: “ Tak dobře. Tina mi chybí. Spokojen.“
SEMIR: “ Už jo.“ Oba dva se smáli. Z benzínové pumpy vycházela jedna mladá dívka, která neměla potuchy, že jí dva chlapy, chtějí unést do svého úkrytu. Bratři Gerlachovi potřebují tu mladou dívku – Moniku Baumannovou, kvůli svému plánu. Mark Gerlach vystoupil z auta a šel na věc. Monika už byla u auta, když ji Mark chtěl omámit chloroformem, v tom Monika vydala ze sebe hlasy. Tom se Semirem se otočili a běželi Monice na pomoc. To už Mark upustil kapesník na zem a utíkal do terénního auta, který odjížděl pryč.
SEMIR: “ Nebojte, naši kolegové se o vás postarají.“
MONIKA: “ Nic mi není.“ Hote a Bonrát se mezitím postarali o Moniku, když Semir a Tom ujížděli v mercedesu za terénním vozem. Na dálnici A5 byl docela silný provoz, a tak se oba vozy museli hodně prokličkovávat mezi ostatními. Markovi se moc střílet nechtělo, tak René udělal pár větším manévrů – a auta byla v sobě. Mercedes zastavil v odstavném pruhu, Tom se Semirem zastavovali ostatní auta, aby nebylo moc šrotu. Mark s Reném si vesele ujížděli pryč.
Na služebně……. Tom se Semirem vyslýchali Moniku v šéfčině kanceláři, kde byla přítomná i Engelhardtová. Monika jim toho moc neřekla, než přišla Andrea s fotkami bratrů Gerlachových z kamerových záznamů, které Hote s Bonrátem prohlédli. Monika si je vybavila, když je nedávno viděla v centru Kolína, ale nevěděla, odkud je zná. Monika Baumanová byla před 19 lety zhypnotizovaná, když jimi byla unesena, v hlavě má jeden důležitý kód. Monika by jim ráda pomohla, ale komisařové šli na to špatně.
Po telefonátu se Schrankmannovou dostala dálniční policie mladičkou psycholožku – Eva Petersová, která jim měla pomoc. Petersová si promluvila s Monikou, ale té také nic neřekla. Komisařové byli zase na začátku. Andrea dostala ke spisu, kde figuruje Monika Baumanová, ale před 19 lety se jmenovala Hana Hartmannová. Tom se Semirem si pročítali Moničin spis, když s Monikou mluvila Petersová.
Tina se svou maminkou se vrátili z menšího výletu z Bad Töltz, kde byli na pár dní. Maminka Rézi byla nápomoci své kamarádce Leně a Tina tu byla spíše za takového taxíka, aby přivezla a odvezla maminku domů. Tina byla ještě na nemocenské dovolené, a pár dní mimo Kolín jí udělalo dobře.
Škoda Superb přijela k domu, který patří Tininým mamce a taťkovi. Když přišli do baráku, kde čekalo příjemné překvapení.
OTEC: “ Tak vás vítám doma.“ Otec se přivítal s Rézi a Tinou.
TINA, MATKA: “ Ahoj.“
MATKA: “ Co že nejsi v práci.“
OTEC: “ Když vím, že mi přijedou dvě ženy tak jsem si řekl, že je něčím překvapím.“
TINA: „Copak to asi bude.“ Otec odešel do kuchyně skontrovat svůj výtvor – špízy s rýží.
OTEC: “ Doufám, Tino, že hned nepojedeš za Tomem.“
TINA: „Proč?“ Odešla za otcem. Otec odkryl pokličku z pánve, kde byli krásné špízy. „Tati, buď klidný, velice ráda tu zůstanu.“
OTEC: “ To rád slyším.“
Na služebně……. Tom se Semirem seděli ve své kanceláři a neměli do čeho píchnout. Potřebovali se trochu hnout dál v případu. Potřebovali něco dostat s mladé dívenky Moniky Baumannové informace o přepadení před několika lety. S Monikou byla psycholožka Eva Petersová, která byla velmi mladá a zastupovala policejní psycholožku Mattnerovou.
SEMIR: “ Co kdybychom šli na něco malýho? Bude to na dlouho.“
TOM: “ Schröder má vždy něco. Potřebovali bychom nějakej blesk z čistého a jasného nebe.“
SEMIR: “ A kde ho chceš vzít.“
TOM: “ Časem se najde.“
SEMIR: „To si nějak věříš.“ To už se mezi dveřmi do kanceláře objevila Tina.
TINA: “ Ahoj kluci.“
TOM: “ Tino,…….“ Tomovi se objevil úsměv na jeho tváři. Šel se přivítat s Tinou, dali si polibek, Semir dělal, že je nevidí. „Čekal jsem tě spíš večer.“
TINA: “ Maminka zavelela, tak jsme tu dřív.“
SEMIR: “ Tome, nemluvil jsi tu před malou chvilkou o blesku z čistého nebe.“ Nenápadně se Semir s Tomem na sebe podívali
TOM: “ Potřebovali trochu tvé pomoci.“
SEMIR: “ No…….“
TINA: “ Vezmu to ve zkratce a stručně. O co se jedná.“
U vyšetřovací místnosti……. Ve vyšetřovačce byla Monika a Eva, kde povídali, ale moc rozhovor nebyl plný informací. Tina, Tom, Semir a šéfová se na ně koukali přes sklo, drželi v ruce spisy k případu a listovali v nich, k případu byli přiložené fotky.
SEMIR: “ Monika Baumannová alias Hana Hartmannová je zapletena do případu – přepadení banky v centru města v roce 1993, když bylo Haně 6 let.“
TOM: “ V bance pracoval její otec. Hana s maminkou šli do banky za otcem, kde se to semlelo k přepadení.“
ŠÉFKA: “ Přepadení udělali bratři Gerlachovi, kde si odnesli 120 000 tehdejších marek. A to nejhorší na konec. Bratři Gerlachovi zastřelili před očima Hany její rodiče. Pak Hanu unesli do úkrytu, kde ji drželi několik dní.“
SEMIR: “ Hanu našli po několika dnech v jejich úkrytu. Probrala se až v nemocnice, kde udala jako svoje jméno – Monika Baumannová.“ Tina během jejich vyprávění si prohlížela fotky ve spisu, kde ji tak trochu bylo jasné, o co se tu jedná.
TOM: “ Monika byla převezena do dětského domova, kde se jí ujali pěstounští rodiče. Pomohli Monice ve všem, aby nahradili částečně její rodiče. Monika teď studuje na hudební konzervatoři.“
ŠÉFKA: “ V té době se nenašli žádní příbuzní, aby se o Moniku postarali. Dneska se bratři Gerlachovi pokusili Moniku unést. Zatím jsme se od Moniky nedozvěděli, co po ní chtěli po tolika letech. Ve spisu je, že Monika chodila k psychiatrovi Müllerovi. Chtěli jsme od něho zjistit, co Moniku trápí, ale bohužel je po smrti.“
SEMIR: “ Požádali jsme o pomoc policejní psycholožku Evu Petersovou.“
TOM: “ Celou dobu se o to pokouší, ale marně.“
TINA: “ Když ji taky vyslýchá, jako kdyby byla zodpovědná za pětinásobnou vraždu.“
SEMIR: “ To aby měli klid.“
TINA: “ Monika má větší strach, jako kdyby byla zavřená v kleci se lvem. Občas jde vidět, že Monika dělá velké pomlky ve větách. Cítí se jako, kdyby byla zavřená, když jí bylo šest v malé místnůstce.“ Ukazovala jim fotky malé místnosti, kde byla držená Monika.
ŠÉFKA: “ Úplně podobné.“
TINA: “ V Monice dřímá druhá osoba, která se chce dostat na světlo. A to způsobilo, jestli před tím únosem se potkala s bratry.“
ŠÉFKA: “ To, že žije dvojím životem.“
TINA: “ Ne. Přirovnám to, když je člověk v programu na ochranu svědků, kde si musí změnit jméno a začít někde jinde úplně od znova.“
TOM: „Co z toho vyplívá?“
TINA: “ Že byla Monika zhypnotizovaná. Aby zapomněla na svou minulost, co se stalo v jejich šesti letech a dál. Ale někde v hlavě má něco zafixováno, co je důležité pro Gerlachovy.“
ŠÉFKA: “ V tomto stavu se můžu udělat různé věci.“
TINA: “ Když se mu řekne, ať skočí z okna, tak to udělá, ale musí se mu dát nějaký podnět, aby mohl vyskočit z okna.“
SEMIR: “ Možné další přepadení.“
TINA: “ Ano. Jde na Monice, že si k Petersové nenašla cestu, aby s jejím zážitkem svěřila. Na to jí nepomůžou žádné šablony se skvrnami.“
ŠÉFKA: “ Je tu jenom na jako záskok. Ale taky si myslím, že z toho nic nebude.“
SEMIR: “ Můžu mít otázku.“
TINA: “ No jistě.“
SEMIR: “ Kde ses tohle dozvěděla.“
TINA: “ Jeden úplně stejný případ se stal v Římě za mých středoškolských let na ekonomce. Dívenka se pak svěřila komisaři, když ji ukázal, všechny fotky z případu.“
TOM: “ Jediná možnost, než to zkusit. Jinak se z Moniky stane hromádka nervů.“
ŠÉFKA: “ Taky mi to přijde jako rozumná věc.“ Šéfová s Tinou se sebrali a přerušili seanci Petersové. “ Neradi vás rušíme, ale bude lepší, když své sezení přerušíte.“
PETERSOVÁ: “ Cože? Docela si rozumíme.“
TINA: „To vidím, že Monika je celá vyklepaná a uzlíček nervů.“
PETERSOVÁ: “ Jak vy to můžete vědět.“
TINA: “ Zřejmě to jde vidět i pouhým okem.“ Petersová si balila svoje věci. „Nevadí, když půjčím vaši kancelář?“ Zeptala se šéfky tichým hlasem.
ŠÉFKA: “ Vůbec ne. Bude to rozhodně lepší než tady.“ Petersová naštvaně odešla, když odcházela, podívala se na Tinu takovým vražedným pohledem. Když Petersová a šéfka odešli, Tina zavřela dveře, sedla si naproti Monice.
PETERSOVÁ: “ Co si to osobě vůbec myslí.“
MONIKA: “ Vás jsem už viděla.“
TINA: “ A kde pak?“
MONIKA: “ Na jedné fotce s místním komisařem. Tvoříte krásný pár.“
TINA: “ Díky. Moje jméno je Tina.“
MONIKA: “ Já jsem Monika. Jste úplně milejší než ta co tu byla.“
TINA: “ To mi velmi těší.“
MONIKA: “ Víte, bavili se o vás, že máte někdy přijet. Jestli můžu mít takový dotaz.“
TINA: “ Klidně se ptej.“
MONIKA: “ Kde jste byla, že o vás mluvili, jako kdyby se vás moc těšili. Asi jste tu dlouho nebyla.“
TINA: “ Teď mám takové delší volno. Před několika týdny mě postřelili a tak jsem teď na nemocenské. Kolegové se těší, až budu uschopněna.“
MONIKA: “ To si myslím. Proč jste tu?“
TINA: “ Přišla jsem tě vyzpovídat, co se stalo před několika lety. Ale na to asi už přišla řeč os mých kolegů.“
MONIKA: “ To ano……. Ráda se nechám od vás vyzpovídat než od té ženské.“ Tina se usmála.
TINA: “ Tak si na to naše popovídání přesedneme někam jinam.“
MONIKA: “ Pro to jsem též.“
TINA: “ Tak dobře. Budeme tam mít větší klid a pro tebe to bude lepší.“ Tina s Monikou opustili vyšetřovací místnost, procházeli okolo Toma, Semira, Petersové a šéfové.
PETERSOVÁ: “ Jak ji vedete.“
TINA: “ Na klidnější místo.“ Vzala si spis s fotkami, které leželi na poličce pod sklem. Tina s Monikou odešli do kanceláře Engelhardtové. Monika se usadila na gauči se stolečkem. Tina chvilku odešla za kolegy, kteří mezitím přešli do Semirovi a Tomovi kanceláře. Šéfka přinesla Tině diktafon, aby mohli nahrát rozhovor.
PETERSOVÁ: “ Tohle nemůže vyjít.“
TINA: “ Abyste nakonec nedivila.“ Odešla za Monikou.
PETERSOVÁ: “ A má vůbec zkušenosti s psychologií.“
TOM: “ Jak se to vezme.“
SEMIR: “ To nám ukáže výsledek.“
TOM: “ Jak jste viděla, že na Moniku neplatili ty vaše skvrny a obrazce.“
SEMIR: “ Někdy je dobrý pracovat i s materiálem ze spisu.“ Tom se Semirem odešli do kuchyňky se trochu občerstvit.
PETERSOVÁ: “ A vy jim na to nic neřeknete?“
ŠÉFKA: “ Ne.“ Odešla po své práci, než se Tina něco dozví od Moniky.
PETERSOVÁ: “ To jsou mi ale způsoby.“
TINA: “ Tak jsem tu. Moniko, nebude vadit, když si nahraji náš rozhovor.“
MONIKA: “ Vůbec ne. Klidně.“
TINA: “ Dobře.“ Zapla diktafon a položila ho na stůl. „Začnu tím, že mi kolegové řekli, že jsi viděla tyhle ty dva.“ Položila na stůl fotografie bratrů Gerlachových.
MONIKA: “ Ano, viděla jsem je v Kolíně, když jsem chodila do školy na zkoušky houslí. A pak se mě dneska ráno pokusili unést.“
TINA: “ A mý kolegové tebe dostali pryč. Teď ti budu pomalu ukazovat další fotky z případu, do kterého jsi zapletena, a proto tě chtěli unést.“ Tina pokládala na stůl fotografie z místa činu z banky, kde ležela těla její matky a otce.
MONIKA: “ Šla jsem s maminkou navštívit taťku do banky, měli jsme jít spolu na oběd. Když jsme tam chvilku byli, od přepážek se otočili dva muži a začali střílet okolo. Pokladní jim dali peníze do tašek, které si přinesli.“
TINA: “ A co bylo potom?“
MONIKA: “ Běžela jsem za svým taťkou, abych mu pomohla, ale mamka mě chtěla zadržet a v tom…….“ Jak si na to Monika vzpomínala, do očí se jí dostali slzy.
TINA: “ Padli výstřely, které zabili tvou maminku a tatínka.“
MONIKA: “ Oba dva jsem objala, abych byla pořád u nich, protože jsem je měla opravdu ráda. Když měli peníze, jeden z nich měl, vzal za ruku a odvedli mě.“ Tina položila další fotografie na stůl – z úkrytu, kde byla Monika držena v malé místnůstce. Byla temná až na jedno malé okýnko u stropu.

Láska je věčná 3/3

26. 9. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
U Bleibtreusee……. Byli vidět stopy kol v zemi, podle nic dorazili k chatě. Ascher a jeho lidi vylezli z chaty a začali po dálniční policii střílet. Dálniční policie se bránila též střelbou. Ascher nechal své lidi u chaty, u malého mola stáli dva vodní skútry a malý motorový člun. Ascher si vzal motorový člun a ujížděl po vodě pryč. Tom a Semir to nenechali tak, a vzali zbylé dva skútry. Ascher měl v patách dálniční policii, projížďka to byla plná olova. Semir se dostal do blízkosti Aschera, skočil ze svého skútru na člun, aby zastavil Aschera. Semir s Aschrem si vyměnili pár pěstí. Člun se velkou rychlostí řítil na jeden malý budníček na břehu jezera. Semir by ani nestihl, vytáhnou do vody Aschera, tak sám vyskočil do vody. Člun najel na břeh a do budníčku, který náhle explodoval. Tom zastavil poblíž Semira, aby ho mohl naložit na svůj skútr.
TOM: “ Tak jaká je voda?“
SEMIR: “ Moc příliš mokrá.“ Oba dva se jenom smáli.
Ráno na služebně……. Tom se Semirem celou noc vyslýchali zadrženého z nemocnice, kterého zpacifikovala Tina. To už si na služebnu štrádovala Engelhardtová. Tom se Semirem stáli mezi dveřmi do kanceláře.
TOM, SEMIR: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: “ Dobré ráno. Tak jak jste dopadli s tím večerním překvapením?“
SEMIR: “ Sedí v našem útulném hotelu a večer nám toho skoro nic neřekl.“
ŠÉFKA: “ No to jsme se moc daleko nedostali.“ To už na služebnu přicházel Hartmut.
SEMIR: „Náš čerstvý tatínek.“
HARTMUT: “ Ahoj kluci, dobré ráno.“
ŠÉFKA: “ Tak co pak nám nesete hezkého?“
HARTMUT: “ Nesu vám pár novinek. Prozkoumal jsem všechny zbraně, co se ke mně dostali. Podařilo se mi sebrat pár otisků a tady vám nesu jejich majitele.“ Spisy předal šéfové do ruky.
TOM: “ A ještě něco máš?“
HARTMUT: “ Zbraně byli ukradeny ze skladu z doličných předmětů, které měli být dávno zničené. Kulka, která zranila Tinu je zaevidovaná z přepadení banky z Mnichova, kde měl Ascher prsty.“
TOM: “ To si ji Ascher uschoval na dobré místo.“
ŠÉFKA: “ To je také důvod, abyste, co nejdříve našli. Mluvili jste o nějakém jezeru.“
SEMIR: „Bleibtreusee.“
HARTMUT: „Bleibtreusee je dost velký. Než ho najdete, bude v trapu.“
TOM: “ Chatová osada u jezera musí být.“ Semir s Tomem šli za Andreou, aby jim ukázala chatové místa u jezera.
ANDREA: “ Okolo jezera jsou dvě takové chatové osady, tady na severu a druhá je na jihu. Ostatní prostor je spíše využíván na camping.“
SEMIR: “ Podívej severní strana je míň osídlena.“
ŠÉFKA: “ Větší šance, že se tam bude Ascher pohybovat.“ Semir s Tomem se sebrali, vzali si pár kolegů a vyrazili v Bleibtreusee.
U Bleibtreusee……. Byli vidět stopy kol v zemi, podle nic dorazili k chatě. Ascher a jeho lidi vylezli z chaty a začali po dálniční policii střílet. Dálniční policie se bránila též střelbou. Ascher nechal své lidi u chaty, u malého mola stáli dva vodní skútry a malý motorový člun. Ascher si vzal motorový člun a ujížděl po vodě pryč. Tom a Semir to nenechali tak, a vzali zbylé dva skútry. Ascher měl v patách dálniční policii, projížďka to byla plná olova. Semir se dostal do blízkosti Aschera, skočil ze svého skútru na člun, aby zastavil Aschera. Semir s Aschrem si vyměnili pár pěstí. Člun se velkou rychlostí řítil na jeden malý budníček na břehu jezera. Semir by ani nestihl, vytáhnou do vody Aschera, tak sám vyskočil do vody. Člun najel na břeh a do budníčku, který náhle explodoval. Tom zastavil poblíž Semira, aby ho mohl naložit na svůj skútr.
TOM: “ Tak jaká je voda?“
SEMIR: “ Moc příliš mokrá.“ Oba dva se jenom smáli.
O pár dní později……. To byla Tina propuštěna z nemocnice do domácího léčení. Pár týdnů bude mít klid od nehod na dálnici. Tina dostala, než ji propustili domů, na pokoj společnost – jedna paní, která byla taková divná. Když měla Tina svůj propouštěcí den, paní se mohla zbláznit, že nemá na pokoji ticho a tak si sedla k sesterně na chodbu, kde ji vrchní sestra zkracovala čekání na Toma. Když přišel Tom, Tina si dočítala svou knihu.
TOM: “ Co ty tady?“
TINA: “ Ale dostala jsem jednu spolubydlící na pokoj, když byl větší hluk, mohla se zbláznit. Tak jsem raději počkala tady.“
TOM: “ Tak půjdem.“
TINA: “ Jistě.“ Uklidila si knihu do tašky, kterou vzal Tom. Když už byli venku před nemocnicí a šli k autu. „Už se tak těším domů.“
TOM: “ To ti zkazím náladu, ale máme jiný program.“ Dával tašku do kufru mercedesu.
TINA: “ Tome, jestli to bude přednáška naší tetičky, tak rovnou říkám, že tam nejdu.“
TOM: “ O to mít strach nemusíš.“ Nasedl do auta na místo řidiče. Tina nasedla taky do auta.
TINA: “ Tak co to tedy je.“
TOM: “ Jen se nech překvapit.“ Mercedes odjel pryč.
V motorestu……. Hote s Bonrátem před několika dny potkali dlouho letou kamarádka Moniku a jejího manžela Dirka, kteří se museli postarat o maminku Dirka, která před 2 měsíci zemřela. Monika v Kolíně dříve vlastnila motorest, kam dálniční policie zavítala na kus řeči a na něco na zub. Monika a Dirk se vrátili do Kolína, kde Monika si otevřela nový motorest a Dirk jezdí s kamionem po Evropě. Monika na nové otevření pozvala své kamarády a mezi nimi byla i dálniční policie. Když Tina s Tomem vešla do motorestu, hned se u nich objevila Monika s Dirkem, hned se s nimi přivítala. Hlavně se tu dálniční policie objevila, protože tu zapíjeli nový přírůstek Hartmuta a Katriny – Felixe.
Konec!!

Láska je věčná 2/3

25. 9. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
V noci u Hartmuta a Katriny……. Bylo kolem třetí ráno, když se Katrina probudila s bolestmi břicha. To už se malý potomek chtěl prodrat na svět. Tím se probral i Hartmut, který poklidně spal.
HARTMUT: “ Miláčku, děje se snad něco.“
KATRINA: „Asi to už na mě přišlo.“
HARTMUT: “ Odvezu tě do nemocnice.“
KATRINA: “ Ale rychle, to se nedá už vydržet.“ Svíjela se bolestí v posteli. Hartmut jako starostlivý otec, pomohl Katrinu naložit do auta a odvést do nemocnice.
U Semira a Andrey……. Ty si spokojeně spali, než je vyrušil Semirův mobil. Semir zašmátral rukou po mobilu na nočním stolku.
SEMIR: “ Kdo to otravuje?“ Zvednul mobil. „Je moc pozdě na povídačky.“
HARTMUT: “ Semire, Katrinu jsem odvezl do nemocnice.“
SEMIR: “ Katrina v nemocnici.“ Tak trochu nevěděl, co mluví v té rozespalosti.
HARTMUT: “ Chápeš, co jsem ti říkal.“
SEMIR: “ Kdo to má chápat ve tři ráno.“
HARTMUT: “ Katrinu a mě najdeš v nemocnici u sv. Anny.“ Zavěsil. To už se probrala i Andrea.
ANDREA: “ Co se děje?“
SEMIR: “ To by Hartmut, že Katrina je v nemocnici.“
ANDREA: “ Už je to tady.“ To už Semirovi docvaklo, co se děje.
SEMIR: “ Malý synovec nebo neteř se dere na svět.“ Oba dva vyskočili z postele a vyrazili do nemocnice.
V nemocnici……. O Katrinu se už starali lékaři. Katrina už byla na porodním sále, Hartmut slíbil, že bude s Katrinou, ale když slyšel zasténání Katriny při porodních bolestech, omdlel. Semir s Andreou se objevili v nemocnici, když už Hartmut ležel na zemi. Hned se o něj postarali.
SEMIR: “ Hartmute, prober se.“
ANDREA: “ To mi něco připomíná.“ Semir pochopil, co tím chtěla Andrea říci, jenom se na sebe mile usmály.
O několik pár minutek později se Hartmut stal otcem malého Felixe, který vážil 3kg dvacet. Čerstvý otec šel hned navštívit svou unavenou Katrinu a svého syna Felixe. To si také nemohli ujít Semir s Andreou.
SEMIR: “ Jak se má můj synovec nebo neteř.“
KATRINA: “ Má se velice dobře. A tímto bych vám chtěla představit člena naší rodiny Felixe.“
HARTMUT: „Můžu si ho pochovat.“
KATRINA: “ Ale opatrně.“ Předala Hartmutovi Felixe, nad kterým se úplně rozplýval.
ANDREA: “ Je celý tatínek.“
Druhý den……. V dopoledních hodinách šel Semir s Tomem do nemocnice. Semir mu to novinku ještě neřekl, a tak se jejich cesty rozešli.
TOM: “ Jdeš se mnou?“
SEMIR: “ Ne. Já tu na tebe počkám. Jen si to vyříkejte sami.“
Tom odešel za Tinou na JIP. Tina se probrala ze spánku, a četla si časopis, který ji půjčila vrchní sestra. Tom vešel do pokoje. Tina odložila časopis.
TOM: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Přinesl jsem ti nějaké věci, nechala si je sestřička. A pak tvou rozečtenou knížku.“ Kterou předal Tině.
TINA: “ Děkuju.“
TOM: “ Tino, nechci využívat této situace, ale asi jiná situace na promluvení se neposkytne. A tak bych se chtěl omluvit,…….“ To už mu do řeči skočila Tina.
TINA: “ Je to i částečně moje chyba. Později mi došlo, že potřebuješ pomoc a zároveň chtěl jsi chránit rodinu.“
TOM: “ Nikdy by se to nestalo, kdyby se do toho nepřipletla tetička. Zkráceně jedno se dalo s druhým.“ Posadil se k Tině na postel.
TINA: “ Škoda, že se nedá vrátit čas. Všechno by bylo jinak.“
TOM: “ Miláčku, neber si to tak. Co se stalo, stalo se. Je to další ponaučení do šťastných našich manželských let.“ Oba dva se na sebe roztomile usmáli. Dali si velký polibek.
Za druhým sklem JIP stál novopečený tatínek Hartmut s Felixem a se Semirem. Právě viděli, jak se Tom a Tina usmířili dvěma polibky.
HARTMUT: “ Podívej se, jak se usmířil strejda s tetou.“ Semir něžně zaklepal na sklo, Tina s Tomem se podívali tím směrem, Hartmut se chlubil s Felixem. Tom odešel se pozdravit s přírůstkem, kde Tom pogratuloval i za Tinu Hartmutovi. Hartmut s Felixem a Semir se vrátili zpátky, Tom šel ještě na chvilku za Tinou. Protože se Tina mohla stát kdykoliv terčem Hanze Aschera, nechal Tom hlídat Tinin pokoj.
V chatě na Bleibtreusee……. Ascher seděl na židli a měl nohy na stole.
EMIL: “ A teď budeme dělat?“
ASCHER: “ Necháme to chvilku plavat a pak se v tom zase začneme šťourat.“
O pár dní později Tina už ležela na normálním pokoji, kde ji byla navštívit Katrina s Hartmutem se pochlubit se svým přírůstkem do rodiny.
Večer v nemocnici……. Zde na příkaz Hanze Aschera, byli v nemocnici dva jeho lidé, aby se postarali, aby komisařka Tina Kranichová byla po smrti, jako jeho milá Anna, kterou zabil Tom.
Před Tininým pokojem hlídali dva policisté v uniformě. Markus zůstal před dveřmi a Daniel odešel za kafe. Jeden z lidí Aschera pozdržel Daniela, aby se proplížil do Tinina pokoje. Druhý člověk majznul Markuse po hlavě, a vešel do pokoje Tiny. Když se vracel Daniel s kafem, všimnul si Markuse na zemi.
MARKUS: “ Komisařka…….“ Daniel vešel do pokoje se zbraní v ruce. Tina též v pokoji stála se zbraní v ruce, Ascherův člověk ležel omámený na zemi.
TINA: “ Daniely, to jsi ty.“ Oba dva sklonili zbraně k zemi.
DANIEL: “ Není vám něco.“
TINA: “ Ne, není.“ Tina uslyšela z venku hlas motoru, druhý člověk od Aschera nasedl do auta a odjížděl pryč, ale Tina si zapamatovala SPZ a typ auta. Daniel mezitím připoutal omámeného muže z radiátoru, než se probere a než přijedou kolegové.
Na služebně……. Tom se Semirem ještě byli na služebně, dodělávali nějaké papíry, které zapomněli. Semir si udělal malou přestávku, když šel z kuchyňky, vzal zvonící telefon, kde se ozval Danielův hlas. Po telefonátu odešel za Tomem do kanceláře.
SEMIR: “ Tome, máme překvapení v nemocnici.“
TINA: “ Něco s Tinou?“
SEMIR: „Trochu se jí to týká. Má pro nás to překvápko.“ Semir s Tomem si vzali bundy a odešli z kanceláře. Po cestě Semir nakoukl do kuchyňky, kde byl, Hote a Bonrát. “ Máme práci, vemte sebou pár lidí. Jedeme do sv. Anny.“ Hote a Bonrát nečekali na další výzvy, sebrali se s dalšími kolegy a jeli do nemocnice.
V nemocnici……. O Markuse se postarali lékaři. Další kolegové se postarali o Ascherova muže. Tina seděla v županu na posteli, vedle ní Tom. Tina předala Tomovi lísteček s typem auta a SPZ, které odjíždělo od nemocnice.
TOM: “ Miláčku, ty jsi dvaceti čtyřicáté karátové zlato.“
TINA: “ Jenom dvaceti čtyřicáté?“ Udělala takové smutné oči.
TOM: “ Tak tedy. Padesáti karátové.“
TINA: “ To už je lepší.“ Políbili se. Do pokoje vešel Semir. Dělal, že je jako nevidí.
SEMIR: “ Nechci rušit Romea, ale čeká nás práce.“ Ale to už své rtíky Tina s Tomem odtrhli od sebe. Tom se odloučil od Tiny, Semir byl dávno pryč, mezi dveřmi do pokoje stál, Hote s Bonrátem. Když šel okolo nich Tom.
HOTE: “ Nemusíš mít strach.“
BONRÁT: “ My se ti o Julii postaráme.“ Tom mlčky odešel. Hote s Bonrátem se usmívali.
Ráno na služebně……. Tom se Semirem celou noc vyslýchali zadrženého z nemocnice, kterého zpacifikovala Tina. To už si na služebnu štrádovala Engelhardtová. Tom se Semirem stáli mezi dveřmi do kanceláře.
TOM, SEMIR: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: “ Dobré ráno. Tak jak jste dopadli s tím večerním překvapením?“
SEMIR: “ Sedí v našem útulném hotelu a večer nám toho skoro nic neřekl.“
ŠÉFKA: “ No to jsme se moc daleko nedostali.“ To už na služebnu přicházel Hartmut.
SEMIR: „Náš čerstvý tatínek.“
HARTMUT: “ Ahoj kluci, dobré ráno.“
ŠÉFKA: “ Tak co pak nám nesete hezkého?“
HARTMUT: “ Nesu vám pár novinek. Prozkoumal jsem všechny zbraně, co se ke mně dostali. Podařilo se mi sebrat pár otisků a tady vám nesu jejich majitele.“ Spisy předal šéfové do ruky.
TOM: “ A ještě něco máš?“
HARTMUT: “ Zbraně byli ukradeny ze skladu z doličných předmětů, které měli být dávno zničené. Kulka, která zranila Tinu je zaevidovaná z přepadení banky z Mnichova, kde měl Ascher prsty.“
TOM: “ To si ji Ascher uschoval na dobré místo.“
ŠÉFKA: “ To je také důvod, abyste, co nejdříve našli. Mluvili jste o nějakém jezeru.“
SEMIR: „Bleibtreusee.“
HARTMUT: „Bleibtreusee je dost velký. Než ho najdete, bude v trapu.“
TOM: “ Chatová osada u jezera musí být.“ Semir s Tomem šli za Andreou, aby jim ukázala chatové místa u jezera.
ANDREA: “ Okolo jezera jsou dvě takové chatové osady, tady na severu a druhá je na jihu. Ostatní prostor je spíše využíván na camping.“
SEMIR: “ Podívej severní strana je míň osídlena.“
ŠÉFKA: “ Větší šance, že se tam bude Ascher pohybovat.“ Semir s Tomem se sebrali, vzali si pár kolegů a vyrazili v Bleibtreusee.

Povídka č.120: Láska je věčná 1/3

24. 9. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
Komisařka Tina Kranichová už seděla za Andreiným počítačem a dodělávala nějakou práci, než odjela se svým manželem na prodloužený víkend. Na služebně bylo minimum lidí, ještě tu nebyla ani šéfové Anna Engelhardtová a kolegové v uniformě Dieter Bonrát a Horst Herzberger. Tina neměla moc dobrou náladu, protože se nepohodla se svou tetičkou z Berlína alias Čarodějnice ze země Ozz a ještě se svým manželem Tomem.
Asi tak po půl hodince přišel Horst a Bonrát, hned zamířili za Tinou.
HOTE: “ Ahoj Tino, co ty tady?“
TINA: “ Ahoj kluci, ale chtěla jsem v klidu dodělat nějaké ty papíry.“
BONRÁT: “ Copak se stalo přes prodloužený víkend.“
TINA: “ Ale nic zásadního. Proč?!“ Odpověděla takovým naprdlým hlasem.
BONRÁT: “ No, že jsi taková naštvaná.“
HOTE: “ A jako, kdybychom ti lezli na nervy.“
TINA: “ Kluci promiňte, já jsem to tak nemyslela.“
HOTE: “ Neříkej, že ses nepohodla s Tomem.“
TINA: “ S Tomem a s tetičkou.“
BONRÁT: “ Tetičku bych pochopil, ale s Tomem. Jste takový mírumilovný pár.“
TINA: “ Teď prozatím nejsme.“
I jízda komisaře Semira Gerkhana a Toma Kranicha na služebnu nebyla moc debatní nálada. Tom si četla denní tisk s velmi tichým klidem. Semira to ticho trochu znervózňovalo. A tak se snažil rozbourat tuto tichou bariéru.
SEMIR: “ Jakej byl víkend?“
TOM: “ Dobrý.“
SEMIR: “ Nezdá se mi, že byl moc dobrej.“
TOM: “ To máš naprostou pravdu…….“
SEMIR: “ Něco se snad stalo?“
TOM: “ Stalo. Tak trochu jsme se pohádali.“ Odložil noviny.
SEMIR: “ Mě spíš hodně. A proč?“
TOM: “ Největší prach rozvířila tetička. Ale i trochu i já.“
SEMIR: “ Ty? A čím?“
TOM: “ Mám problém s jedním…….“
SEMIR: “ Ty sis někoho našel.“
TOM: “ Ne, ale s jedním člověkem, kterýho jsem před x-lety zavřel.“
SEMIR: “ A to se ti ozval.“
TOM: “ Před víkendem a během víkendu mi posílal zprávy, že mi chce pomstít, co jsem mu udělal.“
SEMIR: “ A co?“
TOM: “ Že jsem mu údajně zabil jeho přítelkyni při jednom přepadení banky v Mnichově. Bylo to ještě na škole. A teď se mi chce pomstít.“
SEMIR: “ To sis tu hádkou s Tinou moc dobře nevybral.“
TOM: “ A copak to šlo, když u toho byla i tetička, tak to pěkně dovršila.“
SEMIR: “ Tak si promluv s Tinou, pochopí to.“
TOM: “ To se ti lehce řekne.“
Tina a Tom celý den na služebně okolo sebe chodili po špičkách. I když se Tom párkrát pokoušel navázat kontakt, ale nešlo to. Tom společně se Semirem hledali v počítači spis Hanze Aschera. Tom zjistil, že Aschera pustili před měsícem. Tom v rámci školy pracoval u jedné kriminálky, kde měli případ přepadení banky. Pachatelem byl Hanz Arscher se svou milou Annou Bachmannovou. Oba dva toužili po hromadě peněz a chtěli odjet z Německa. V tašce měli asi tak 80 000 tehdejších marek. Když se všechno chýlilo ke konci, Hansovi ruplo v bedně, začal okolo sebe střílet jako šílený. Do toho se přidala i zasahující policie. Jedna kulka za druhou, a tím byla zabita Hansova milá Anna. Hans od té doby všechno hází na Toma. I u soudu mu pověděl, že se mu pomstí, za to co mu udělal. Dostal pěkných pár let na tvrdo.
Doma u Tiny a Toma……. Když přijel Tom domů, před domem stálo Tinino auto. Tom měl v ruce malou květinu na usmíření vod mezi nimi, ale když vešel do domu, nikdo v domě nebyl. Děti byli mimo Kolín a Tina…….
TOM: “ Tino, jsi doma……. Tino…….“ Prošel celý barák, aby našel Tinu, ale nikde nebyla k nalezení. Pak odešel do kuchyně dát květinu do vázy, aby neuvadla. A na stole na jídelním lístku byl lísteček s fotografií, kde byla uvězněna Tina. Na lístku bylo napsáno: „Za mou milou.“ “ Sakra!“
Hanz Ascher unesl Tinu do starých hal na okraji Kolína. Byla v opuštěné místnosti, kde se probírala z koňské dávky morfia. Přesně nevěděla, kde je.
Druhý den……. Tom zašel rovnou za Engelhardtovou do kanceláře. Kde Tom šéfové ukázal fotku unesené Tiny. Tak trochu vysvětli, o co jde. Na služebnu přišel Semir s Andreou, Semir si všiml, že Tom je u šéfky. Hned šel za nimi.
SEMIR: “ Dobré ráno. Něco se snad stalo?“
TOM: “ Semire, tohle se děje.“ Ukázal Semirovi Tininu fotku.
SEMIR: “ Koukám, že plní své požadavky.“
ŠÉFKA: “ Kdy Aschera propustili, jste se asi už koukali.“
TOM: “ Ano. Před měsícem.“
ŠÉFKA: “ A kde seděl?“
TOM: “ V Mnichově.“
ŠÉFKA: “ Dobře, nechám si poslat jeho spis.“
Tina se probrala z koňské dávky po chloroformu a sedativ. Hned si začala prohlížet svou místnost, kde byla. Okna to měla do samých jiných hal. Ani nebylo pořádně poznat, kde vlastně. Tina se u jednoho okna zadívala a v hlavě ji naskočila scéna z prodlouženého víkendu, kdy to bylo na ostré nože. Teď si Tina uvědomila, že Tom potřeboval její pomoc a lásku, kterou k němu cítí, ale také k celé rodině.
Tom seděl ve své kanceláři a koukal se na Tininu kancelář, a přitom si obehrával víkendovou roztržku, když se koukal na Tininu fotografii, která stojí na jeho stole. Po chvilce do kanceláře vstoupil Semir.
SEMIR: “ Myslíš na Tinu?“
TOM: “ Bojím se toho, abych Tinu nadobro neztratil. Ascher je schopen všeho.“
SEMIR: “ Na tvém místě bych měl strach taky.“
TOM: „Tetičku, byl nám čert dlužen……. V klidu bychom si to vyjasnili…….“
SEMIR: “ Nemuselo to dojít tak daleko.“
TOM: “ Máš pravdu. Nemuselo to tak daleko zajít.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Přišel fax z mnichovské věznice. Spis co nejdříve pošlou…….“ Podala fax Tomovi, Semir se mu koukal přes rameno.
TOM: “ A dál?“
ANDREA: “ Posledního půl roku seděl tady v Kolíně v Ossendorfu.“
SEMIR: “ Tak se zajedeme pozeptat jeho spoluvězně.“
ANDREA: “ Spoluvězeň se jmenuje Adam Kofler.“
TOM: “ Tak jedeme na výlet.“ Tom se Semirem si vzali bundy a odjeli do věznice.
V Ossendorfu……. Tom se Semirem se nejdříve zastavili u ředitele věznice, se zeptat, proč byl do Kolína převezen a proč byl propuštěn. Ascher byl do Kolína převezen kvůli počtu stavu vězňů. Propuštěn za dobré chování, stejnak by byl propuštěn o něco dříve, protože by ho propustil jeho „podplacený“ právník.
Tina přišel Hans Ascher navštívit v její místnosti. Tina pořád stála u okna.
ASCHER: “ Tak rád poznávám manželku komisaře Toma Kranicha.“ Tina se ani neotočila. Ascher přišel k Tině. „Našel velmi pěknou, milou,……. Manželku. Jsi hezky podobná mé Anně, kterou mi zabil tvůj Tom Kranich.“
TINA: “ A jste si jistý, že to byl právě on.“
ASCHER: “ Naprosto. Od začátku si na mě zasedl.“
TINA: „Naprosto vyloučené. Tom takovej vůbec není.“
ASCHER: “ Jestli se náhodou nepleteš.“
TINA: “ A vůbec, já s váma tykat nebudu. Jenom přes mou mrtvolu.“
ASCHER: “ To jsi řekla krásně.“ Tak trochu chtěl svést Tinu, ale Tina se nedala. Otočila se, chtěla mu jednu vlepit, ale to ji zarazil Ascher. „Tohle to si dovolovat nebudeš.“
TINA: “ Panáček si nějak vyskakuje.“
ASCHER: “ Aby ses nakonec děvenko nedivila.“ Odešel z místnosti.
Tom se Semirem navštívili spoluvězně Adama Koflera.
KOFLER: “ Co po mě chtějí policajti. A ještě od dálniční.“
SEMIR: “ Potřebovali bychom vědět něco o Hansovi Ascherovi.“
KOFLER: “ Co přesně potřebujete vědět. Nebyl moc hovorný.“
TOM: “ Jestli za ním někdo chodil.“
KOFLER: “ O tom nic nevím. Moc se tu s nikým nevybavoval. Jestli ano, tak se mnou vůbec ne. Ale jednou s někým telefonoval.“
SEMIR: „Docela by nás zajímal obsah.“
KOFLER: „Bavil se o nějaké hale na okraji Kolína a pak něco uprostřed lesů. Nějaká chalupa u jezera.“
TOM: „Nezaslechl jste název toho jezera?“
KOFLER: „Bleibtreusee.“
Tině ani Ascher nevzal ani mobil, který měla v kapce, aby si mohla zavolat o pomoc. Tina měla svůj mobil vypnutý, tak si pro něj šáhla do kapsy, zapla ho. Ale aby někam zavolala, měla příliš slabou baterku, tak to nechala osudu.
V BMW…….
SEMIR: “ Hal je spousta v Kolíně a okolí.“
TOM: “ Je toho trochu moc, ale Andrea by mohla udělat takový výřez.“
SEMIR: “ To není špatný nápad.“ Podívali se na sebe a pousmáli se. Tom šmátl po vysílačce.
TOM: “ Kobra 11, centrále.“
ANDREA: “ Centrála slyší. Copak kluci potřebují.“
TOM: “ Andreo, podívej se na opuštěné haly na okraji Kolína.“
ANDREA: “ Dobře.“
Na služebně……. Andrea udělala menší výčet hal na okraji Kolína.
SEMIR: “ Už jsi něco vypátrala?“
ANDREA: “ Je toho docela spousta.“ To už se okolo Andrey shromáždil Tom se Semirem, šéfová a ještě si také nemohly ujít, Hote s Borátem.
TOM: “ Než to projdeme, bude konec.“
ŠÉFKA: “ Andreo, zkuste vyhledávání Tinina mobilu.“
SEMIR: “ Šéfová, myslíte si, že to vyjde. Ascher musel Tině zničit mobil.“
TOM: “ Takhle blbej asi nebude.“
ŠÉFKA: “ Jen to zkus te.“
ANDREA: “ Dobře.“ Do programu na vyhledávání čísel, zadala Tinino číslo mobilu. Chvilenku to trvalo, než vyhledalo adresu – Lahnstraße 265, Kolín-jih.
ŠÉFKA: “ Pokus se zdařil.“
ANDREA: „Lahnstraße 265.“
SEMIR: “ Hote, Bonráte, pojedete s námi. Vemte sebou pár kolegů.“ Tom se Semirem odešli ze služebny spolu s Hotem, Bonrátem a dalšími kolegy.
Tina znuděně přešlapovala na místě. Přemýšlela, jak se dostat odsud ven. Z jednoho okna bylo vidět na kousek silnice, která vedla okolo. Občas tam Tinina očka pokoukla.
TOM: “ Doufejme, že to vyjde.“
SEMIR: “ Když pak můžete k tomu jezeru.“
Tina si našla kus tyče na sebeobranu pro její plán. A nechala si ji na očích. V hale bylo hrobové ticho, až to bylo nepříjemné. Tině v podvědomí se podívala směrem na silnici, kde uviděla projet BMW a několik policejních vozů a mezi nimi Porsche. To už se v tichu ozývali kroky od Ascherova pomocníka, aby přivedl Tinu k němu dolů. Tina si vzala svou připravenou tyč a schovala se, aby ji hned chlapík neviděl. Tina muže přetáhla tyčí přes hlavu, kdy to on nečekal. Ten se skácel na zem. Tina mu sebrala zbraň a pár nábojů, jako zásobu a odešla pryč, kde se chovala jako myška. To už se pomalu blížilo BMW s posilou. Omráčený chlapík se pomalu probouzel, sešel za Ascherem. Ten mu pověděl, že zdrhla. Ascher a dva pomocníci šli s Ascherem. Jen, co Ascher viděl Tinu, hned po ní střílel, ale Tina se bránila střelbou. Střelba se rozléhala v dalších halách a okolí. BMW a policejní vozy jely za hlukem. Tina se dostala do prekérní situace. Před halou stála naproti chlapíkovi, který pracuje pro Aschera, mířil na Tinu zbraní. Tina měla u sebe zbraň, se kterou mířila na chlapa. Ani jeden se chtěl vzdát, až to všechno rozčísnul, tajemný muž – Ascher, který stál, aby nebyl moc vidět mezi dveřmi do haly, a vystřelil. Tina jako tož správný policajt, vystřela po chlapíkovi, který taky vystřelil, ale vedle, spadl na zem. Ascher se rychle vypařil, aby ho nebylo vidět. Ke střelbě přiběhl Semir s Tomem. Tina po chvilce se sklátila na zem a při tom upustila zbraň na zem, schytala kulku do břicha od Aschera. Tom jako milující manžel běžel za Tinou, aby jí pomohl, Semir se mezitím postarala o chlapíka.
V nemocnici……. Tom se Semirem zajeli do nemocnice, kam byla odvezena Tina. Tina už byla po operaci, která dopadla dobře. Ležela na JIP, kde spala pod sedativy. Před halou Tina upadla do bezvědomí. Tom si počkal na ošetřujícího lékaře, který mu pověděl, že všechno je v pořádku. Pak se šel na chvilku podívat za Tinou.

Bad Romance 6/6

27. 6. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
V pískovně……. Vínová Octavia dorazila do pískovny. Octavia zastavila před jedním takovým středně velkým barákem, ne moc dobrém stavu, který by se při větším velkém poryvu větru zhroutil jako domeček z karet. Tina nesměle vystoupila z auta, moc se tu dobře necítila, pomalu odcházela k baráku.
Dálniční policie spolu s protidrogovým oddělením vyrazili po stopách Smirnova. Sergej čekal ve staré opuštěné papírně na okraji Düsseldorfu. Sergejovi lidé byli na stráži, aby sem nepronikla ani myš, když se něco podezřelého šustne, hned to nahlásí Sergejovi, aby udělal patřičné kroky. Smirnov dovedl dálniční policii, kolegy z protidrogového a zásahovou jednotku do staré papírny.
Tina vešla s obavami do baráku, kde hned uviděla v uličce Patrika spolu s Claudií. Patrik držel Claudii pod krkem a u hlavy měla zbraň.
Tom, Semir a Berger dali pokyn zásahové jednotce a kolegům, aby se rozmístili na své pozice, aby hermeticky uzavřeli okolí papírny, aby neprošla ani myška.
PATRIK:“ Doufám, že jste sama.“
TINA:“ To snad vidíte.“
PATRIK:“ Nejdřív odhoďte vaši zbraň a pak mi hoďte to USB.“ Tina pomalu odhodila svou služební zbraň před sebe. Pak šáhla do kapsy pro USB, které ukázala Patrikovi. Odhodila na zem USB.
Sergej se Smirnovem přistoupili k obchodu. Sergej předal svému dobrému odběrateli své zboží, které si jako vždy Smirnov odzkoušel kvalitu svého kokainu pro své konzumenty. Kvalita jako vždy výborná, vzal si všechno. A v tomto momentu se do haly připletla zásahová jednotka v čele s Tomem a Semirem v neprůstřelných vestách.
Patrik pustil Claudii, aby vzala USB a předala mu ho. Claudie byla celá nesvá, šla velmi pomalu a v některých krocích k Tině byla silně jistá, ale i na druhou stranu byla nejistá. Patrik namířil zbraň na Claudii, aby se jí zbavil, ale v tom rychle zareagovala Tina, když Patrik vystřelil. Tina šáhla po Claudii a zbrani, aby ji uschovala za roh, kde byli v bezpečí. Nabila zbraň a vracela střelbu Patrikovi. Jen, co chlapy uslyšeli výstřely, šli Patrikovi napomoct, ale za barákem po sobě střílely Tininy kolegové a Patrikovi lidi.
Zásahová jednotka pozatýkala Sergejovi lidi, samozřejmě to nechybělo i se střelbou. Sergej se Smirnovem brali nohy na ramena, aby unikli klepetům. Sergej si brala svoje peníze a Smirnov zase svoje zboží, neradi by přišli o svoje milované věci. Sergej se Smirnovem utíkali k autu, které patřilo Sergejovi.
TINA:“ Jsi v pořádku?“ Tina během rozhovoru vracela střelbu Patrikovi.
CLAUDIE:“ Jo jsem. Lena a další dvě holky jsou tady taky.“
TINA:“ Neboj, dostaneme Lenu a ostatní pryč.“
CLAUDIE:“ Snad z nich nechtěl udělat, co si myslim.“
TINA:“ Sergej je chce prodat do Ruska, aby byli společnice pro ty nejvěrnější zákazníky svých podniků.“
CLAUDIE:“ Musíme to zastavit.“
Sergej a Smirnov ujížděli v Porsche 911, stříbrné barvy. Semirovi a Tomovi neušli ze zorného pole. Běželi k BMW, ujížděli za nimi. Berger a jeho lidé se postarali o nashromážděný kokain, který zřejmě bude zničen. Oba dva vozy se řítili na výpadovku na A5.
SMIRNOV:“ Máme za zadkem ty fízly.“
SERGEJ:“ Tak se jich zbavte!“ Smirnov vyndal z opasku zbraň, nabil a vyklonil se z okýnka a střílel po BMW.
SEMIR:“ Moje nový služební auto.“
TOM:“ Těch pár děr se v laku ztratí.“ Usmíval se pod fousy. Opětoval palbu po Porsche.
Tina vystřelila po Patrikovi a hned se zase schovala. Bylo nějaké ticho.
CLAUDIE:“ To se mi nějak nelíbí.“
TINA:“ Zůstaň tady.“ Claudie kývala hlavou, že chápe. Tina si zkontrolovala zásobník a šla k Patrikovi se zbraní v ruce, který ležel na zemi a držel si zraněnou ruku. Patrik šmátral po zbrani. „Ani náhodou.“ Tina ji odkopla stranou. Šmátrala po želízkách, jednu jeho ruku dala do želízek a připoutala ho k tyči, která byla v blízkosti. „Claudie, už můžeš vylíst.“ Claudie opatrně vylezla z poza rohu a šla k Tině a Patrikovi. „Teď mi ukaž, kde je Lena a holky.“
TOM:“ Tak šlápni na to.“
SEMIR:“ To se ti řekne…….“
TOM:“ Až se dostane na dálnici, bude to……. Vezme čáru a my jsme…….“
SEMIR:“ Jo vím, kde.“
SERGEJ:“ Mám díru v autě.“
SMIRNOV:“ Za ty peníze, co vám dávám, si jich můžete koupat dalších 50 takových aut.“
SERGEJ:“ To jste mi pomohl! Fízlové jsou mi v patách, další mi sbalili koks…….“ Porsche, aby prchlo BMW, najelo na širší krajnici, kde opravoval jeden pán své auto. Za autem měl malý vozík, kde jeho část ležela na silnici a dělala takovou menší rampu.
Tina s Claudií šli pro holky do sklepa, kde byli uvězněni. Další lidé od Patrika moc neslyšeli výstřely, sklep udělán protihlukově, kam zavírali ostatní děvčata, když jela do Ruska. Za Tinou šel, Hote s Bonrátem, spolu s dalšími kolegy. Kolegové tak trochu hlídali Claudii, aby se někam nepřipletla. Tina se starala o čistou cestu ke sklepu.
Z malé Sergejovi nepozornosti se stalo, že Porsche najelo na vozík, vyletělo do vzduchu, přeletělo tři vozy. Ostatní vozidla zastavovala při krajnici, Porsche dopadlo čumákem na silnici, a dopadlo na střechu. Všude se rozsypalo sklo ze skel. BMW zastavilo poblíž nehody. Tom se Semirem vystoupili z auta.
SEMIR:“ Taková škoda.“
TOM:“ Až to trhá srdce.“ Šli napomoct Sergejovi a Smirnovovi.
Před sklepem hlídali dva chlapy, Tina spolu s Bonrátem, jim zasadili rány do zátylku, hned spadli na zem jako švestky. Další kolegové je odtáhli na stranu. Do místnosti vedly mohutné železné dveře.
CLAUDIE:“ Jak se teď k nim dostaneme.“
HOTE:“ Nejlepší bude, když se vykopnou dveře.“
TINA:“ Hote, to je nápad za milion. I kdy bys sem zavolal Ramba, tak to nevyrazí.“
BONRÁT:“ Hote, Hote,…….“ Jenom kroutil hlavou, blbým nápadem Hoteho. Hote, to myslel dobře, ale někdy se ta chybička vloudí. Tina jako dobrá střelkyně si poradila. Svou služební zbraň namířila na zámek dveří. Pár krát na zámek vystřelila, holky ustoupily na stranu. Po chvilce se dveře sami, otevřeli jako mávnutým kouzelného proutku. Claudie vletěla do místnosti a byla na krku Leně. Tina vešla do místnosti.
TINA:“ Už se nemusíte, čeho bát. Všechno to skončilo.“ Monika a Katja se hned přilepily na Tinu, a děkovali za vysvobození z kruté nadvlády Sergeje.
U nehody byli kolegové, kde si převzali Sergeje a Smirnova. Tom se Semirem se smutně koukali na zničené Porsche. Až je bolelo u srdce.
Do kamenolomu přijela sanitka, kde lékař prohlédl uvězněné dívky. Po chvilce k nim přišla Tina.
MONIKA:“ Moc děkujeme.“
TINA:“ Ale to vůbec nestojí za řeč. Je to moje práce.“
KATJA:“ Ale ano. Sergejovo hnízdo je rozpuštěno, pár let si posedí v base.“
LENA:“ Jestli tam nezůstane na doživotí.“
TINA:“ Takové rozhodnutí se dává výjimečně, ale to vše je soudci a na výpovědích svědků.“
MONIKA:“ A my budeme taky muset?“
TINA:“ Samozřejmě.“
KATJA:“ Abychom si dali záležet.“
CLAUDIE:“ To jo.“ To už přijely policejní vozy. Z nichž vystoupili rodiče Moniky a Katji. Jak holky uslyšely hluk, hned se otočili, když zahlédli rodiče, hned k nim běželi.
LENA:“ Máte děti?“
TINA:“ To mi je otázka. Mám dva kluky.“
LENA:“ Abychom se vám trochu revanšovali. Až bychom nazkoušeli nové představení, tak bychom dali lístky.“
TINA:“ Ale to nemusíte dělat hlavu.“
CLAUDIE:“ Uděláte nám velkou radost, když přijdete. Je to naše poděkování za to, co jste udělala.“
TINA:“ No tak dobře. Co mám s vámi dělat.“
LENA:“ Už předem se těším na vaši návštěvu.“
TINA:“ Myslím, že vás taky někdo rád uvidí.“ Claudie se otočila, když zahlédla maminku, Claudie s Lenou běželi pro její dotek, že je vše v pořádku. Tina měla úsměv na tváři.
Konec!!

Bad Romance 5/6

23. 6. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tina přišla současně s Hartmutem, který měl nějaké novinky. Zašli rovnou do Semirovi a Tomovi kanceláře.
SEMIR: “ Copak nám pěknýho neseš.“
HARTMUT:“ Tak jsem prokousal těmi otisky. Asi tři otisky se úplně shodují, které byli v bytě a v hale. V hale je plno otisků Sergeje a dalšího člověka z Ruska – Michael Smirnov.“ Položil spisy na stůl.
TOM:“ O Smironovi mluvil Berger z protidrogového.“
SEMIR:“ Největší odběratel…….“ To už se v kanceláři objevila Andrea.
ANDREA:“ Něco málo jsem našla o té mrtvé.“ Semir se koukal Andree přes rameno.
SEMIR:“ Taky známá u protidrogového.“
ANDREA:“ Ale před tím vedla docela poklidný život. V životě toho docela hodně dosáhla.“
SEMIR:“ Stipendium na Harvardovu univerzitu.“
TINA:“ Než jí oslovil Sergej. Drsnej pád na úplné dno.“
HARTMUT:“ Zřejmě má talent na balení holek.“
TOM:“ Andreo, zjisti, jestli se Smirnov nechystá do Německa.“
ANDREA:“ Dobře.“
Sergejova skupina šla si pro svůj kokain do skladu doličných předmětů, která zadržela pohraniční policie u francouzských hranic. Sklad byl zabezpečen kamerovým systémem, na který se podívá jeden ze Sergejových lidí, aby je ochranka skladu nezastihla, až si budou brát svůj kokain. Auto nechali v postraní uličce, do skladu se dostali přes vzduchotechniku. Jeden z hochů zůstal venku v autě, aby jim klidil cestu ke kokainu. Všechno sledoval přes notebook. Když byl kamerový systém odpojen na několik vteřin, ostatní mohli zpacifikovat strážné a další skupina šla pro svůj kokain. Do místnosti, kde byl kokain, byla na číselný kód, který rozluštil hoch v autě. Sergej hrdinně vstoupil do místnosti, kde se na stole tísnili malé balíčky s kokainem.
SERGEJ: “ Tak pánové, pusťte se do práce.“ Sergej se svými hochy brala kokain do velkých tašek. Když měli všechno v taškách, odešli tou samou cestou do auta.
Patrik si našel adresu Claudie Meibachové. Claudie byla doma, dělala si nějaké věci do školy. V domě byla sama, její sestra Kathi byla ještě ve škole a maminka v práci. Claudie si šla pro něco k pití do kuchyně, když se v domě objevil Patrik se zbraní v ruce.
CLAUDIE:“ Co vy tu chcete?“
PATRIK:“ Přišel jsem jenom pro jednu věc.“
CLAUDIE:“ A to jakou?“
PATRIK:“ Nutně potřebuji USB od tvé kamarádky Leny.“
CLADIE:“ Jaké USB?“
PATRIK:“ Tak kde je?“
CLAUDIE:“ Já nevím, o čem mluvíte?“
PATRIK:“ Snad nechce tě tvoje matka vidět na soudním lékařství.“
CLAUDIE:“ Dobře, tak já vám to řeknu.“
PATRIK:“ No…….“
CLAUDIE:“ To USB má policie. Dálniční policie.“
Na služebně……. Tina, Tom se Semirem seděli v kuchyňce nad kávou. Když do kuchyňky přišla Andrea.
ANDREA:“ Ze skladu doličných předmětů byl odcizen kokain.“
TOM:“ Je mi naprosto jasné, kdo byl.“
SEMIR:“ Dej to vědět Bergerovi.“
ANDREA:“ Jistě.“ Komisařové se vydali na cestu do skladu.
Ve skladu……. Zde už byli kolegové a brali si stopy k dopadení Sergejovi bandy. To už se objevil i šéf protidrogového Berger.
BERGER:“ Kolik bylo odcizeno kokainu?“
ŘEDITEL:“ Vzali si 65kg za dost milionů €. Kokain byl přivezen pohraniční policií z francouzských hranic. Kokain měl velkou kvalitu.“
SEMIR:“ Na trhu by mohli přibližně utržit?“
ŘEDITEL:“ Podle toho na jakého obchodníka narazí. Hodnota se může pohybovat okolo 5 mil €.“
Claudiina matka se vrátila domů, hledala Claudii, aby jí pomohla s nákupem, a udělat něco na zub se vrátí Kathi ze školy. Ale Claudie neodpovídala. Matka v kuchyni našla vzkaz od Patrika. Na stole byl zabodnutý nůž do stolu, který držel na vršku Tininu vizitku. Na vizitce bylo červeně zakroužkováno jméno Tina Kranichová. Od jejího jména vedla červená šipka na druhý papírek, kde byl vzkaz: „Za dvě hodiny se setkáme v pískovně ve Frechenu. Přineste USB.“
Tině zazvonil mobil, kde se objevilo neznámé číslo.
TINA:“ Kranichová…….“ Na drátě byla Claudiina matka. Volala, co se stalo. Tina pomalu odcházela pryč z budovy. Od Hoteho a Bonráta si půjčila jejich služební vůz. Měli jistotu, že nebude na šrot. Na to už se koukal Berger z okna na chodbě, kde byl odcizen kokain.
BERGER:„Vaše kolegyně má nějak na spěch.“ To už ujíždělo Porsche od skladu. Tom se Semirem přistoupili k oknu.
TOM:“ Zřejmě k tomu měla důvod.“ Berger si šel po svých.
SEMIR:“ Kdy nám naposledy půjčil, Hote s Bonrátem jejich Porsche?“
TOM:„Asi tak před půl stoletím.“
SEMIR:“ Ono to tak odpovídá.“ Oba dva se smáli od ucha k uchu. Tom se Semirem zašli za Hotem a Bonrátem.
TOM:“ Kam odfrčelo vaše Porsche.“
HOTE:“ Porsche odjelo, kam muselo jet nutně.“
BONRÁT:“ Tina říkala, že to je nutný.“
SEMIR:“ Neříkala, kam?“
HOTE:“ Ne. Vám se nesvěřila?“
SEMIR:“ Ne.“
TOM:“ Jestli nejela za Claudií. Jestli se u ní něco nestalo.“
SEMIR:“ To je možný.“
BONRÁT:“ Až se vrátí tak vám to velmi mile ráda řekne.“
V pískovně……. Sergej a jeho lidé dorazili do pískovny, kde si rovnali svůj ukradený kokain ze skladu doličných předmětů. Už jenom čekají, až se objeví Smirnov. To už se v pískovně objevil i Patrik s Claudií, která byla omámena chloroformem. V náručí ji odnesl do malé budky, kde v útrobách byli malé sklepy. V jednom byla i Lena, Monika a Katja. Patrik držel Claudii v náručí jako nevěstu a vedl ji za kamarádkami. Holky, když uviděli otevírat dveře do místnosti, drželi se u sebe.
PATRIK:“ Nesu vám jednu další slečnu. Určitě si budete velmi dobře rozumět.“ Patrik Claudii položil na zem. Lena hned poznala. Kdo je to. Počkala, až Patrik odešel, k Claudii se přiblížila a snažila se jí, aby se Claudie probrala.
LENA:“ No tak Claudie prober se.“
MONIKA:“ Ty jí znáš?“
LENA:„Ano, je to moje nejlepší kamarádka.“ Claudie se pomalu probírala.
CLAUDIE:“ Leno,…….“
LENA:“ No konečně. Kde ses tu zvala?“ Pomohla Claudii se posadit.
CLAUDIE:“ Chtějí po mě to USB, kde jsou fotky. To USB je v dobrých rukou, nemusíš se bát.“
LENA:“ Aha. Takže tě unesli, aby mohli dostat to USB.“
CLAUDIE:“ Jsem ráda, že tě vidím živou a zdravou.“
KATJA:“ Musíme se, odsuď dostat.“ Claudie hledala po kapsách mobil.
LENA:“ Co hledáš?“
CLAUDIE:“ Můj mobil, abych mohla zavolat pomoct. Mám tam číslo jedné policistky, která pracuje na tomto případu. A má taky to USB.“ Ale mobil nikde nenašla. „Sakra! Mobil mám asi doma.“
LENA: „Tam moc nepomůže. Tak tvoje maminka by nám mohla pomoct.“
CLAUDIE:“ Snad.“ Lena objala Claudii.
U Claudiiny matky…….Porsche zastavilo před domem, kde bydlela Claudie. Matka Tinu zavedla do kuchyně.
MATKA:“ Tohle jsem tu našla.“ Paní Meibachová byla celá z této věci zdrcená a příšerně se bála o svou dceru.
TINA:“ Bude lepší, když se posadíte.“ Pomohla paní Meibachové si sednout na židli k jídelnímu stolu.
MATKA:„Já mám o Claudii velký strach.“ Tina dala paní Meibachové sklenici vody.
TINA:“ Úplně vás chápu, ale zaručuji vám, že vám Claudii s Lenou přivedu živé a zdravé, ještě s těmi dalšími dívkami.“
MATKA:“ Jste moc hodná, takhle se angažovat do Lenina zmizení.“
TINA:“ Je to moje práce.“ Vzala si gumové rukavice, aby nepoškodila otisky na vizitce a papíru. Do sáčku na důkazy dala vizitku a papírek se vzkazem.
MATKA:“ Někdo by to nechal plavat. Takovýhle lidi by se měli víc uctívat.“ Tina se jenom mile usmála.
Na služebně……. Když se Tina objevila na služebně, Tom se Semirem, byli u sebe v kanceláři.
SEMIR:“ Kam ses nám zatoulala?“
TINA:“ Byla jsem u Claudiiny matky.“
TOM:“ Něco se snad stalo?“
TINA:“ Claudie byla unesena. Zřejmě u ní hledali USB s fotkami.“ Položila na stůl sáček s vizitkou a papírkem.
SEMIR:“ Claudie za USB, jak rafinované. Určitě si jí budou nechat…….“
TINA:“ Při nejhorším by skončili jako ta tanečnice ze Sergejova klubu.“
TOM:“ Jediná možnost je, dostat je všechny ze Sergejovi moci.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA:“ Asi tak za půl hodinky přistane letadlo se Smironovem na kolínské letiště.“
SEMIR:“ Andreo, informuj o tom Bergera. Musíme to už skončit.“
Informovaná Bergerova skupina se zásahovou jednotkou čekali na rozkazy. Tom se Semirem počítají s tím, že předání kokainu bude na jiném místě. S Tinou do Frechenu odjel, Hote s Bonrátem a pár dalších kolegů. Tom se Semirem sledovali Smirnova z kolínského letiště. Kam pak je Smirnov zavede, aby dostali celou Sergejovu skupinu i s kokainem.

Bad Romance 4/6

20. 6. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
Na A1……. Na místě činu byli už kolegové a technici. Přijela vínová Octavia, chvilku trvalo, než Tina s Claudií vystoupili z auta.
CLAUDIE:“ Moc se mi tam nechce. Něco mi říká, že to bude dobrý a druhý zase ne.“
TINA:“ Tak půjdem, ať to máme za sebou.“ Obě dvě vystoupili z auta a odešli k Semirovi, který stál u těla. „Ahoj.“
SEMIR:“ Ahoj.“
CLAUDIE:“ Dobrý den.“
TINA:“ Je to Lena?“ Claudie se podívala na mrtvou dívku.
CLAUDIE:“ Lena to není.“
SEMIR:“ A neviděla jsi jí někdy? Třeba někde u Sergeje?“
CLAUDIE:“ Jednou jsem ji viděla na jedné diskotéce, kde byla jako barová tanečnice.“
TINA:“ Byla to Sergejova diskotéka?“
CLAUDIE:“ Ano. Diskotéka Dance&Music. Ve zkratce D&M, jak všichni mladí říkají. Jestli nevadí, počkám u auta.“
TINA:“ Vůbec ne.“ Claudie odešla k Octavii. „Měla u sebe doklady?“
SEMIR:“ Ne. Podle patologa zemřela dneska mezi jednou a druhou hodinou. Vypadá, že zemřela na předávkování. My zajedeme do té diskotéky.“
TOM:“ A jak to dopadlo v bytě?“
TINA:“ Z čista jasna se v bytě objevil Lenin notebook.“
SEMIR:“ Jestli to byli ty samí, museli nechat po sobě stopy v podobě otisků.“
TINA:“ Technici jich tam našli, chvilku jim potrvá, než je porovnají s haly.“
SEMIR:“ Ale v skutku obdivuhodné, že se Claudie dost zajímá o svou kamarádku, která je několik dní pryč.“ Komisařové se koukali na Claudii, která byla u Octavie. Jako společnost jí dělal, Hote.
TINA: „Se nediv, když má rodiče na baterky. Matka v lihovém opojení a otec jí pořád verbuje do rodinné firmy.“
SEMIR:„Toho by byla asi schopna vaše milá tetička.“
TINA:“ Ještě, že v rodině žádná rodinná firma.“
TOM:“ Tetička by určitě vzpomněla na autosalon.“
TINA:“ S tím mi taky může vlíst na záda.“
SEMIR: „Tetičku máš opravdu moc ráda. Jde vidět, že jí máš velmi ráda.“ Trocha ironie za den nezaškodí.
TOM:“ To máš tak Semire, to máš úplně stejný jako s tchýní. Akorát v naší rodině je to naopak.“
TINA:“ Od tý doby, co je vdovou, je na zabití.“
SEMIR:“ Trefně řečněno.“ To se k nim přifařil Bonrát.
BONRÁT:“ Nerad ruším váš diskuzní kroužek, ale kolegové mají svědky na místě činu.“
TOM:“ To je výborný.“
BONRÁT:“ Támhle naproti na benzínové pumpě mají kamery i tímto směrem.“ Benzínová pumpa na druhé straně dálnice se jenom vyjímala.
SEMIR:“ Tak obstarejte videozáznamy.“
BONRÁT:“ Už se stalo.“
TOM:“ Na služebně si je pak prohlídneme.“ Tina odešla za Claudií.
HOTE:“ Uvidíš Claudie, že komisařka Tina udělá se svými kolegy všechno, aby našli tvou kamarádku v pořádku.“
TINA:“ Hote, to jsi řekl moc hezky.“
HOTE:“ Díky. Trochu tu povzbuzuji náladu Claudii.“
TINA:“ Trochu to potřebuje.“
CLAUDIE:“ Asi jsem to trochu i potřebovala.“
TINA:“ Člověk v takových věcech někdy potřebuje myslet na něco jiného.“
CLAUDIE:“ To máte pravdu.“
HOTE:“ Tak já vás nebudu zdržovat.“ Odešel za kolegy.
TINA:“ Tak pojedeme?“
CLAUDIE:“ Domů.“ Tina s Claudií nasedli do Octavie a odjeli domů. I Tom se Semirem vyrazili na diskotéku, kde pracovala mrtvá.
Na diskotéce……. Diskotéka Dance&Music jeli až do rána. Zbylí zaměstnanci uklízeli na další večerní štaci. K baru přišli komisařové.
BARMANKA:“ Teď máme momentálně zavřeno.“
SEMIR:“ Ale malou chvilku si snad můžete udělat.“ Tom se Semirem vytáhli své služební průkazy.
BARMANKA:“ A co chce dálniční policie tady u nás?“
TOM:“ Znáte tuhle tu dívku?“ Ukázal fotku mrtvé barmance.
BARMANKA:“ Ano, to je naše tanečnice Michaela.“
SEMIR:“ A jak dál?“
BARMANKA:“ Michaela Drexelová. Stalo se jí něco?“
TOM:“ Našli jsme ji mrtvou.“
BARMANKA:“ Mrtvá? Ta by neublížila ani mouše. S každým vycházela dobře. Nikdo si na ní nestěžoval.“
SEMIR:“ A byla tu na dnešní směnu?“
BARMANKA:“ Ne, dneska měla volno.“
SEMIR:“ Zřejmě se tu všichni znáte se Sergejem?“
BARMANKA:“ Ano, dost často tu je s námi až do zavíračky, když tu byl se svou holkou. Ale dlouho jsem ho s nikým neviděla.“
TOM:“ Dnešní večer tu byl?“
BARMANKA:“ Asi tak do půlnoci a pak jsem ho té doby neviděla.“
SEMIR:“ Díky za informace.“ Rozloučili se komisařové, odešli z diskotéky. Semir na cestě k autu volala Andree. „Andreo, miláčku, můžeš mi něco zjistit o Michaele Drexelové……. Díky. Ahoj.“ Zavěsil.
U Zlatého medvěda…….Sergej zašel ještě s jedním chlapem za děvčaty do sklepa, kde je pěkně drželi. Každá dívenka měla za zády svázané ruce, seděli na dekách, aby na ně zespoda netáhlo.
SERGEJ:“ Neboj te se, za nedlouho budete doma.“
LENA:“ Jedině až naprší a uschne.“
SERGEJ: „Tady se někdo brání.“
MONIKA:“ Sakra, tak nás už pusť…….“
SERGEJ:“ Tak lehce to zase nepůjde. Budete tu až do konce. Ale co bych potřeboval vědět, kde je to USB?“
LENA:“ Jak jsem ti řekla.“
SERGEJ:“ V bytě není!“
LENA:“ Musí tam být. V mém deníčku.“
SERGEJ:“ Neštvi mě. Moji lidé prohledali tvůj byt a nic.“ Řekl zvýšeným hlasem.
LENA:“ Přece bych ti nelhala.“
SERGEJ:“ To sis děvenko trochu pod sebou podhrabala půdu. To už je po druhý, co jsi mě napálila. Kde je to USB?!“
LENA:“ Já nevím!“ dostala velkou facku na obličej, až měla natržený koutek rtu.
SERGEJ:“ Můžu vyzkoušet ještě jednu variantu.“
LENA:“ Proboha jakou?“
SERGEJ:“ Pokud mi neřekneš, kde je to USB, můžete všichni tři skončit takto.“ Ukázal jim fotku mrtvé Michaely.
KATJA:“ Tak mu to proboha řekni…….“
SERGEJ:“ Výborná myšlenka.“
LENA:“ Tak tedy dobře. Jestli to USB nebude mít Claudie.“
SERGEJ:“ Tak tedy dobře. Navštívíme tvou kamarádku Claudii.“ Odcházel se svým mužem pryč z místnosti.
LENA:“ Když zkřivíš jeden vlásek Claudii, velmi ráda ti to spočítám.“ Volala za ním. Sergej nad tím mávnul rukou. U baru, kde stáli další jeho lidi, měli připravený svůj velký plán, aby doplnili zásoby pro své velkého odběratele.
SERGEJ:“ Patrik se podívá, kde se najde ta Claudie, má údajně to USB.“
PATRIK:“ Jistě.“
SERGEJ:“ Ale teď se budeme věnovat naší velké akci. Ze skladu doličných předmětů si vezme svůj poklad – 65 kg kokainu.“ Dál vysvětloval svůj plán. Holky ve sklepě, byli dosti nervózní.
MONIKA:“ To jsi mu to nemohla říct už minule, kde máš ty fotky.“
LENA:“ Chtěla jsem trochu získat čas, aby Claudie zašla na policii.“
KATJA:“ A máme informace, že tam byla.“
LENA:“ Určitě. Má o mě větší strach než moje rodiče.“
KATJA:“ Tak dobře. Holky, uklidníme se. Musíme něco vymyslet, jak se odsud dostat pryč.“
MONIKA:“ Konečně kloudná řeč.“
Před domem Claudie…….Vínová Octavia zastavila před domem Claudie.
CLAUDIE: “ Moc si vážím, toho jak jste zakousli do hledání Leny a ostatních.“
TINA: “ Je to prakticky naše práce. Chráníme dobro, aby bylo zlo potrestáno.“
CLAUDIE:“ Děkuji za odvoz.“
TINA:“ Nemáš vůbec zač.“ Rozloučili se, Claudie odešla domů, Octavia se rozjela na služebnu.

Bad Romance 3/6

17. 6. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
Na služebně……. Berger společně s komisaři a s jejich šéfkou Engelhardtovou se domlouvali na postupech tohoto případu. Sergej Dimitri a Michael Smirnov jsou největší obchodníci s kokainem a prostitutkami v Německu a Rusku. Berger a jeho lidi mají na oba dva spadeno. Berger po domluvě odešel z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Máte něco k případu?“
SEMIR: “ Máme jednu SPZ a tři zmizelé dívky.“
ŠÉFKA: “ Jaké dívky?“ Tina položila na stůl tři papíry s dívkami, které se pohřešují. Engelhardtová si je prohlédla.
TINA: “ Dívky, které se znali se Sergejem a teď já má ve své moci. Jejich rodiče a kamarádka po nich vyhlásili pátrání. Stejné auto s SPZ, kterou hledáme, se objevilo u přepadení, ale také před domem, kde bydlí jedna z unesených dívek.“
ŠÉFKA: “ Proč by je Sergej unášel. Má svých dívek dost. Jeho noční kluby mu dost vynášejí.“
TOM: “ Když tomu ještě přečtete obchody s kokainem a mladých dívek do Ruska, to se peníze jenom sypou.“
SEMIR: “ Zřejmě se nechtěli stát VIP společnicemi pro ruské zákazníky.“
TINA: “ Lena Reichertová udělala pár důkazních materiálů, aby dostali Sergeje za mříže. To zřejmě hledali v jejím bytě. Z bytu akorát zmizel její počítač, kde měla nějaké důkazy, zřejmě vše stáhla na USB, který byl dobře schován v deníčku.“
ŠÉFKA: “ Tak se na něho podíváme.“ Šéfka si vzala od Tiny USB. Šéfka dala USB do počítače, malou chvilku trvalo, než se objevila složka, kde byli samé fotografie. Tina, Tom a Semir se srotili u šéfky, aby se podívali na fotografie.
SEMIR: “ Slušný úlovek. Sergej a Smirnov.“ Do kanceláře vešla Andrea, ale zůstala stát mezi dveřmi.
ANDREA: “ Podívala jsem se na tu SPZ, ale není v registru vozidel.“ Z toho vyplynulo, že SPZ je falešná. Andrea zase odešla.
ŠÉFKA: “ Tome, Semire, zajděte za Hartmutem a ať zkusí zjistit, kde byli přibližně pořízené fotky.“ Semir si převzal od šéfky USB, Tom se Semirem odešli z kanceláře. „Tino, vy informujte rodiče těch dívek, že se případ rozjel a popřípadě další informace.“
TINA: “ Dobře.“
ŠÉFKA: “ A jak jste vlastně dostala typ na ty děvčata?“
TINA: “ Na Lenu Reichertovou jsem dostala od jedné její kamarádky, která má sestru a chodí stejné školy jako Péťa a Martin. Na ty dvě dívky jsem objevila při hledání informací o Leně.“
ŠÉFKA: “ Malým dětem se nemůže nic odmítnout. A co ten Lenin deníček?“
TINA: “ Lena v něm píše o všech jejich trablech, co prožila jako malá, v dospělosti a lásku se Sergejem. Také se tam právě zmiňuje o důkazech proti Sergejovi.“
ŠÉFKA: “ Tak se vydejte na cestu.“
TINA: “ Už tu nejsem.“ Odešla z kanceláře.
V úkrytu…….Sergej seděl u stolu, kde se koukal do počítače nad možnostmi, kde by mohli ukrást další kokain pro svého odběratele z Ruska. Okolo sebe měl rozházené různé papíry a noviny. K Sergejovi přišel Patrik, který postaral o notebook Leny.
SERGEJ:“ Nekecala nám naše kočička?“
PATRIK:“ Ne, v notebooku byli fotky. Asi před několika dny je smazala.“
SERGEJ:“ To je uložila na to USB. Škoda, že se nedá zjistit, jaké fotky udělala.“
PATRIK:“ Samozřejmě, že by se dalo zjistit, ale na to bych potřeboval lepší program.“
SERGEJ:“ Tak to nech bejt. Odvedl jsi dobrou práci.“
PATRIK:“ Díky.“ Patrik odešel od Sergeje, aby ho nechal v klidu pracovat.
Na KTU…….Hartmut spolu se Semirem a Tomem si prohlíželi v počítači Leniny fotografie proti Sergejovi, aby mu zatrhla v jeho nekalých kšeftech do Ruska.
HARTMUT:“ Z těch fotek se toho nedá moc vyčíst, kde to je.“
SEMIR:“ Přece musí být někde nějaké vodítko.“
HARTMUT:“ Pokud by byli fotky vyfoceny modernějšími přístroji, dala by se zjistit GPS fotek, ale počítám, že byly pořízeny starším modelem foťáku.“ Ke konci sérií fotek byli celkové záběry na budovu, kde by se dalo poznat, kde to je.
TOM:“ Podívejme se kousek nápisu.“ Jednalo se o velkou halu, kde měla jedna firma své skladové prostory na svůj materiál. Firma Amadeus před několika měsíci zkrachovala. Hartmut vzal kousek slova „Ama“ a vložil ho do programu, který se snažil vyfiltrovat všechna jména firem v Kolíně a okolí, která měla v názvu sousloví „Ama„. Když program vyfiltroval určité firmy, nabídl komisařům desítky firem.
SEMIR:“ Tolik firem, to tu budem až do Vánoc.“
HARTMUT:“ Trochu to vytřídíme na zaniklé firmy.“ Seznam se o pár jmen zmenšil. Jednalo se o 15 firem. Pak ještě Hartmut udělal další filtr, které firmy mají velké skladní haly. Vyšlo celkem 3 firmy.
TOM:“ Tomu říkám přehledný seznam.“
Tina jezdila po rodinách, které vyhlásili své ratolesti za nezvěstné. Katja Schusterová stejně jako Lena si psala deníček, kam si zapisovala své krásně prožité dny se Sergejem. Rodiče obouch dívek se snažili Tině pomoct, jak je dostat z moci Sergeje. Tina si vypůjčila deník od Katji, jestli se v deníčku nenajde záchytný bod.
U haly Amadeus……. Šedo-stříbrný mercedes zajel k hale firmy Amadeus. Hala se naprosto shodovala s fotkou od Leny. Komisařové se šli podívat do haly, kde nic tu nic. Na pravé straně haly se ukrývali kanceláře.
U Schrödera……. Tina seděla u Schrödera na kafíčku, při kterém si četla deník Katji. Citace z deníčku: “ Jak jen mám začít. Před několika dny jsem byla se Sergejem v jeho baru, kde to bylo velmi super. Další dny jsme byli zase spolu venku. A při jednom rozhovoru se Sergej bavil s jedním chlápkem. Bavili se o obchodních záležitostech, znělo mi to hrůzně. Ještě ten den jsem nelenila a na internetu hledal Sergej, co je vlastně zač. když jsem přečetla, že Sergej provozuje kokainové a kšefty lidi, hned mi bylo jasné, že se musím od Sergeje držet dál. Určitě takhle naletěli spoustu dívek, jak jsem já, NECHCI SE STÁT JEHO PROSTITUTKOU! Začnu pracovat na plánu, jak se Sergeje zbavit. Ale jak…….“ Tento zápis byl posledním z Katjiny ruky. Tou dobou byla Katja nezvěstná. Za Tinou přišel Schröder, udělat jí tak trochu malou společnost.
SCHRÖDER:“ Co pak to pěknýho čteš.“
TINA:“ Deníček holčiny, kterou má v moci Sergej.“
SCHRÖDER:“ Vymýšlejí, jak se od něho dostat, aby neskončili na trhu…….“
TINA:“ Ani pořádně neví, jestli budou na živu nebo pod drnem.“
SCHRÖDER:“ Teď jsi to, ale řekla hnusně.“
TINA:“ To ano, ale je to pravda.“
SCHRÖDER:“ Změníme téma. To se ještě v týhle době píšou deníčky.“
TINA:“ Jak vidíš, jsou pořád populární u purberťáků.“
SCHRÖDER:“ A co ty a deníčky?“
TINA:“ U mě se moc neškrtly. Z deníčku jsem měla památníček. Psaní deníčků u mě moc v módě.“
Celou halu prohledali lidi z KTU. Z kanceláře odebrali plno otisků a stopy po kokainu, který tu Sergejova skupina uschovávala pro svého ruského odběratele.
Následující den ráno……. Tina s Tomem už pomalu odcházeli z domku. Péťa a Martin už byli na cestě do školy, dneska se svezli autobusem. Tině zazvonil mobil, hned pro něj šáhla do kapsy.
TINA:“ Ano, Kranichová.“
CLAUDIE:“ Dobrý den, tady je Claudie Meibachová. Něco se stalo.“
TINA:“ Claudie, co se přesně stalo?“
CLAUDIE:“ Šla jsem se podívat do bytu Leny, ale všechno je tu vzhůru nohama.“
TINA:“ Tak na mě počkej a ničeho se nedotýkej.“
CLAUDIE:“ Dobře.“ Rozloučili se.
TOM:“ Copak se děje?“
TINA:“ Někdo hledal USB u Leny v bytě.“
TOM:“ Tak tam dobře pořiď. Uvidíme se na služebně.“ Dali si pusu na rty, Tině se jenom na Tomovou poznámkou usmívala, volala na služebnu, Tom nasedl do svého mercedesu a ujížděl za Semirem.
TINA:“ ……. Ahoj, Hote, potřebuji pár kolegů do Glorietstrasse 33 a techniky……. Bude tam čekat jedna mladá holčina……. Za chvilku tam přijedu……. Díky, ahoj.“
V bytě Leny…….Claudie počkala na chodbě, než přijela policie a Tina. Vínová Octavia přijela na parkoviště, Tina se vydala za Claudií.
V bytě už byla policie a technici, když přišla Tina.
TINA:“ Ahoj Claudie.“
CLAUDIE: „Dobrý den. Víte, šla jsem se podívat na jednu květinu, co udělala a místo toho najdu takovej nepořádek.“
TINA: „Spolu se půjdeme, dovnitř zkusíme najít, co si vzali, ale spíš tu něco hledali.“
CLAUDIE:“ Myslíte to USB?“
TINA:“ Zřejmě, Lena jim musela říct pravdu, že fotky jsou na USB.“
CLAUDIE:“ A to ve správných rukou.“ Tina se jen usmála. Z kapsy kalhot si vyndala gumové rukavice, které si vzala na sebe. Společně vešli do bytu Leny, hlavně šli do Lenina pokoje. Tina si hned všimla, že Lenin notebook je na svém místě.
TINA:„Podívejme se, notebook se vrátil.“
CLAUDIE:“ Aspoň něco cenného je na svém místě.“
Tina si prohlížela byt, od techniků se dozvěděla, že mají plno otisků a bude chvilku trvat, než to projdou i s otisky z haly. Ještě jim dala nějaké úkoly, aby je splnili – především šlo skontrování notebooku u Hartmuta. Claudie počkala na chodbě, aby se jim nemotala pod nohama. Tina odešla za Claudií, kde stála domovnice.
DOMOVNICE:“ A to jste vy. V bytě byl zloděj?“
TINA:“ Do bytu se někdo vlámal.“
DOMOVNICE:“ No víš Claudie, v bytě zase byli ty samí chlapíci, jako minule.“ To už je vyrušila melodie Tinina mobilu.
TINA: “ Něco se děje?“
SEMIR:“ Před malou chvilkou jsme dostali hlášku, že u A1 na 160km, se našlo tělo mladé dívky.“
TINA:“ Proboha.“
SEMIR:“ Přijeď s Claudií, aby jí mohla identifikovat.“
TINA:“ Přijedu s ní.“ Rozloučili se. Claudie podle obličeje poznala, že se něco děje.
CLAUDIE:“ Stalo se něco?“
TINA:“ Musíš jet se mnou.“ Ani se nerozloučili s domovnicí, Tina s Claudií odešli k autu. Tina pověděla cestou, co se stalo.

Bad Romance 2/6

14. 6. 2015
Kniha povídek 11. díl
0 komentářů
Schröderův stánek……. Kde si užívali policisté v uniformě – Hote a Bonrát. Seděli si u stolečku, kde si popíjeli kafíčko. Ke stánku přijel šedostříbrný mercedes, ze kterého vystoupil Semir s Tomem. Šli za svými kolegy.
SCHORÖDER:“ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:“ Ahoj.“
SEMIR:„Naši kolegové tu mají nějaké lážo plážo.“
HOTE:“ Udělali jsme si malou přestávku.“ Tom se Semirem si přisedli k Hotemu a Bonrátovi. U sedící skupinky se objevil Schröder.
SCHRÖDER:“ A kde pak jste nechali svou milou kolegyni?“
TOM:“ Pomáhá hledat jednu holku, co se dostala do spárů jednoho drogového dealera.“
SCHRÖDER:“ Chudák holka. Zřejmě asi bude malá šance ji najít živou.“
BONRÁT:“ Jestli ji už Dimitri neprodal do Ruska jako nějakou společnici.“
SCHRÖDER:“ Jeho podniky se to jenom hemží holkami z jihovýchodní Asie.“
SEMIR:“ Poslyš, Schrödere, ty jsi nějak v obraze.“
SCHRÖDER:“ Semire, čtu noviny. Skoro obden je Dimitri v novinách. Má dlouhé ruce do Ruska, kam dodává holky, koks,……“
HOTE:“ Měli by mu protidrogové trochu přistřihnout křidýlka.“
TOM:“ Sergej Dimitrij si vždy pak najde další cestičky, aby se zase dostal na výsluní. Udělali tolik razií, že to už pomalu vzdávají.“
V bytě Leny…….Tina seděla za stolem, kde si četla Lenin deník, který našla na tajném místě. V deníku psala o své novém klukovi – Sergej Dimitri, že ji seslal modré z nebe. Ale poslední stránky nesly důkazy, aby odrovnali Sergeje ze scény. Do pokoje přišla Claudie.
CLAUDIE:“ Co to čtete?“
TINA:“ Lenin deník. Dost píše o svém Sergejovi. Ale také o jejích trablích když byla malá, máme věčně v lihu a otec na zabití.“
CLAUDIE:“ Ani jsem nevěděla, že si Lena píše deník. Lena si toto vůbec nezasloužila.“ TINA:“ Každý si nemůže vybírat rodiče.“
CLAUDIE:“ To máte naprostou pravdu. No jo Sergej, ten byl pro Lenu jediný milí člověk, naprosto mu věřila a teď je nezvěstná.“
TINA:“ Sergej zřejmě oklamal plno dívek, které se mu líbily. Vybírá si určitý typ žen, aby je mohl poslat do Ruska, kde prodává svůj dodavatelům – pasákům. A mezi dealery s kokainem je taky velký pán.“
CLAUDIE:“ A jsou další dívky, které se pohřešují?“
TINA:“ Včera jsem našla ještě další dvě, které nalétl kouzlu Sergejovi. Obraťme list. Nevíš, kde má Lena počítač?“
CLAUDIE:“ Lena vlastní notebook. Nosila do školy a pak zase domů, aby v něm mohla dělat věci, poslouchat hudbu…….“
TINA:“ Nikde jsme ho nenašla.“
CLAUDIE:“ To je divné. Notebook by nepustila z očí.“
TINA:“ Jak jde vidět, tak je.“ Nahmatala něco v deskách deníku. Tina opatrně trhala roh deníku, aby moc nezničila papír. Pod papírem byl schované tenké USB. „To je to, o čem Lena psala v deníku.“
V úkrytu……. Sergej Dimitri se svými lidmi se schovával ve svém bývalém baru „Zlatého medvěda“. Dřív se tu jmenovala jedna malá hospůdka, která se po letech zkrachovala. Sergej si tuto hospůdku koupil a předělal na bar s nočním klubem. Ve sklepení zde zdržel Lenu s dalšími dívkami – Moniku a Katju, které jsou také pohřešované. Za to, že se bránili, nechtěli jít dobrovolně do Ruska, dělat papalášům večerní společnici. A ještě přidat mezi konzumenty bílého prášku, aby byli holky povolnější.
Sergej seděl u jednoho stolu s dobrou whisky a před sebou měl notebook Leny, která řekla, že má proti Sergejovi důkazy, aby mohl jít s celou bandou do basy na několik let. Ale Sergej se do notebooku nedostal, protože byl zaheslovaný.
SERGEJ:“ Přiveďte mi malou Lenu.“ Jedna z goril přikývla hlavou a došla pro Lenu do sklepa. Během chvilku tu byla gorila s Lenou, která měla svázané ruce lanem. Po těle měla pár škrábanců a modřin, když se bránila, aby ji Sergejovi gorily odvezli sem. Gorila posadila Lenu na židli naproti Sergejovi.
SERGEJ:“ Povíš mi heslo.“
LENA:“ Je to – Babetka.“
SERGEJ:“ Babetka. Jak roztomilé.“ Napsal slovo do řádku heslo. Sergej so dostal do notebooku. „Babetka nám otevřela počítač. Teď se podíváme na ty tvoje zázraky.“ Lena moc dobře věděla, že tam fotky nejsou, ale že jsou na USB, které teď vlastnila Tina. Takže se dostali do správných rukou. „Tvoje důkazy nikde nejsou.“
LENA:“ Asi ses blbě podíval.“
SERGEJ:“ Nic takového tu není. Kam jsi dala ty fotky?“
LENA:“ Jsou v tom notebooku.“
SERGEJ:“ Tady nejsou.“
LENA:“ Já jsem je tam dávala.“ Sergej vypil zbytek whisky ve skleničce, zvedl se, došel k Leně a naklonil se nad ní.
SERGEJ:“ Tak kočičko, v počítači nic není, kde jsou ty fotky.“
LENA:“ Jsou tam.“
SERGEJ:“ Nekecej! V počítači nejsou. Tak kam jsi je dala!“ A rukou uhodil Lenu po obličeji. Až měla na tváři krvavou trhlinku od mohutného zlatého prstenu, který měl na prstu.
LENA: “ Dobře, řeknu, kde jsou.“
SERGEJ:“ Tak kde!“
LENA:“ Vymazala jsem je z počítače. Stáhla jsem je na USB.“
SERGEJ:“ Hodná holka.“ Rukou ji poplácal po tváři. „Odveďte ji.“ Gorila Lenu zavedla do sklepa. „Patriku,…….“ Během chvilek se u Sergeje objevil Patrik. „Podívej se na ten počítač, jestli fotky byli tam. Fotky jsou smazaný.“
PATRIK:“ Dobře. Bude to trvat.“
SERGEJ:“ Jenom chci vědět, jestli ta maličká mluvila pravdu.“
V bytě Leny…….Tina s Claudií pomalu odcházeli z bytu. Claudie po zamčení bytu, šla napřed, kde na schodech se zdravila s manželkou domovníka, která vytírala chodbu.
DOMOVNICE:“ Ahoj Claudie.“
CLAUDIE:“ Dobrý den, paní Fischerová.“
DOMOVNICE:“ Dobrý den.“ Zdravila Tinu.
TINA:“ Dobrý den.“ Tina a Claudie odcházely k domovním dveřím.
DOMOVNICE:“ Claudie, jenom jsem se chtěla zeptat. Už jsem tu několik dnů neviděla Lenu. Kde je?“
CLAUDIE:“ Lena odjela na několik týdnů do Anglie v rámci školy, kde dělají různá představení.“
DOMOVNICE:“ A že jsi nejela i ty?“
CLAUDIE:“ Nakonec jsem se zapomněla přihlásit.“
DOMOVNICE:“ Taková škoda. Já jenom, že jsem viděla, jako bytu Leny jdou dva muži. Byli tam několik minut a měli klíče.“
TINA:“ A nevíte, jaké měli auto?“
DOMOVNICE:“ Bylo stříbrný, a značka byla KK 0000. Lehce se pamatovala. A proč to potřebujete vědět?“
TINA:“ No kvůli…….“ To už Claudie skočila Tině do řeči.
CLAUDIE:“ Byli si pro něco v bytě, co si tam zapomněla. Lena mi tu nechala pro ně klíče.“
DOMOVNICE:“ Aha…….“
CLAUDIE:“ Paní Fischerová, my musíme už jít.“ Tina s Claudií se rozloučili s domovnicí a odešli z domu. Šli směrem k parkovišti.
TINA:“ Správná to drbna.“
CLAUDIE:“ To máte pravdu. Někdy je až moc vlezlá a někdy zase je moc milá.“
TINA:“ Hned jsem si myslela, že byl někdo v bytě, když v Lenině pokoji nebyl počítač.“
CLAUDIE:“ Snad vám ta značka pomůže.“
TINA:“ Určitě. Nechceš někam hodit?“
CLAUDIE:“ Do centra. Ještě mám dost času, tak se podívám do krámů.“ Tina s Claudií nasedli do Octavie a odjeli.
Na dálnici A5…….Na 167km jel transportér s čistým kokainem skoro za 35 mil €, který se měl zničit. Tento kokain byl zabaven z jedné razie. Na tento kokain měl zálusk Sergej a jeho parta. A tak Sergej vyslal své chlapce, aby se postarali o tento transport.
Komisařové z dálniční policie ještě stále seděli u Schrödera, než je vyrušilo hlášení, že na A5 byl přepaden transport s kokainem. Dálniční policie hned vyrazila na cestu. O tomto hlášení se dozvěděla i Tina, která také vyrazila na místo činu.
Jako na místo činu dorazila Tina jako první. Transport stál opuštěný na dálnici a nikdo okolo něho nebyl. Tina byla opatrná a ozbrojila se, protože nevěděla, jestli se někdo neskrývá vepředu. U před masky vozu byli akorát spoutaní dva řidiči transportéru. Tina uklidila svou zbraň do pouzdra u pasu. Řidiči byli spoutaní k přední masivní masce svými pouty, přes pusu měli nalepenou pásku a byli omámeni chloroformem. Tina je něžně probudila, šíleně je bolela hlava, opatrně jim strhla pásku z úst a svým klíčkem od pout jim odemkla pouta. To už se u transportu objevili kolegové.
O pár minutek později dorazili k přepadenému kolegové a záchranka, aby se postarala o dva řidiče z transportu. Tom se Semirem si vzali jednoho a Tina si vzala na starost toho druhého. Když se dostali potřebné informace o přepadu, nechali je v klidu.
SEMIR:“ Zřejmě ti řekl to samé. Zastavila je několika čelená skupinka lidí v tmavých kombinézách s kuklami na hlavě, svázali je a omámili.“
TINA:“ Ještě k tomu mi pověděl, že si všiml jedné SPZ – KK 0000, která se nedala přehlédnout. A navíc se tento vůz objevil i před bytem zmizelé dívky.“
TOM:“ Nějak moc náhod najednou.“
SEMIR:“ Ale máme jistotu, že tu zmizelou dívku má v moci Sergej Dimitri.“ Do jejich rozhovoru se přimíchal šéf protidrogového oddělení – Michael Berger.
BERGER:“ Co s tím má společného zmizelá dívka?“
TINA:“ A vy jste kdo?“
BERGER:“ Michael Berger, šéf protidrogového oddělení. Kolegové od dálniční policie?“
TINA:“ Správná dedukce.“
SEMIR:“ Semir Gerkhan a to jsou mí milí kolegové – Tom Kranich a Tina Kranichová.“
TOM:“ Kolik vezl ten transportér?“
BERGER:“ Čistý kokain za 35 mil €. Kokain se měl zničit v Düsseldorfu. A jak jsou na tom řidiči?“
TOM:“ Jsou v pořádku. Ten, kdo to udělal, je jenom svázal a omráčil.“
BERGER:“ Jestli nebude mít dálniční policie námitky proti tomu, že bychom spojili své síly k vyřešení tohoto případu.“
SEMIR:“ Nemáme žádné námitky…….“
BERGER:“ To jsem jenom rád. Uvidíme se na služebně.“ Odešel od skupinky, nasedl do svého auta a odjel pryč. Komisařové si mezi sebou vyměnili pohledy.