Kniha povídek 10. díl Archivy - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Eso v rukávu 6/6

17. 9. 2014 Tina11

0 komentářů

Za Tomem do jeho studeného obydlí přišel jeden z Wesselových chlapů, aby se zbavil komisaře navždy. Chlapík hledal Toma po místnosti, ale ten čekal za jedním rohem, kde chlapíka majznul po hlavě židlí, na které sedával. Chlapík spadnul jako shnilá švestka na zem, vzal si jeho zbraň, kterou měl u pasu, Tom mu zbylými lany přivázal nohy a ruce, a aby neutekl, zamkl ho v místnosti. Tom se musel po domě chodit jako myška. Dálniční policie s LKA se domlouvali, jak nejlépe obklíčit barák a všechny účastníky zatknout. Semir předal Tině klíčky od BMW.

BERGER: “ Hodně štěstí.“

TINA: “ Díky.“ Nasedala do BMW a odjela před hlavní vchod. V zadním traktu se konal obchod. Tepfer si všimnul, že se k budově blíží služební BMW.

TEPFER: “ Máme tu návštěvu. Kranichová je tady.“

WESSEL: “ Vyřiď to.“

TEFPER: “ Jasně.“

BMW zastavilo před hlavním vchodem budovy. Tom byl na schodišti, které vede do prvního parta a z okna viděl, jak Tina schází do budovy. Tom si v duchu řekl, že záchrana je tady. Tina vstoupila do budovy, rozhlížela se po přístupové hale. Až jednou se objevil Tepfer s zbraní v ruce. Tina k němu stála zády.

TEPFER: “ Tak vás tady komisařko vítám.“ Tina se otočila k Tepferovi, který namířil na Tinu zbraň. To už Tom slyšel hlasy na schodišti. To dané točité schodiště šlo v rohu v přístupové hale.

TINA: “ Myslela jsem si, že budu mít tu čest s Wesselem.“

TEPFER: “ Má teď jiné starosti.“

TINA: “ Odbavuje velkého dealerového bose ze Švýcarska. Nejmenuje se náhodou Klostermann?“

TEPFER: “ Jste nějak dobře informovaná.“

TINA: “ Máme své zdroje.“

Semir se dostal na schodiště, kde uslyšel hlasy Tiny a Tepfera. Tom zase uslyšel, že se někdo blíží po schodech. Tak šel proti němu. V jednom místě se srazil Semir a Tom, Semir zrovna bouchnul Toma do jeho zraněné ruky, upadla mu zbraň na zem. Ten zvuk uslyšel Tepfer, a nic jiného než ho napadlo, střílel po Tině a na schodiště. Tina se hned schovala za jedny krabice, co byli v hale. Ze schodiště se ozývala obranná střelba na Tepfera.

Střelba byla slyšet až k uším Wessela.

WESSEL: “ Co ten blbec tam dělá.“ Ale to už v tomto traktu domu vešla zásahová jednotka, pozatýkala všechny, kdo byl přítomný. Wessel proklouzl a šel na pomoc. Tina pořád nevěděla, co se ukrývá na schodišti. Tom se Semirem raději zdrhli ze schodiště do prvního patra. Tina při střelce nemohla nikam hnout, postřelila Tepfera, než se stačil vzpamatovat, Tina ho želízky přikurtovala k topení. Ale to Tina zase byla na mušce Wesselovi.

TINA: “ Už stejnak nemáte šanci.“

WESSEL: “ Ty si myslíte vy……. Dokážu uniknout.“

TINA: “ Abyste unikl, musíte se nejdřív zbavit mě.“ Tohle dění také sledovali i Semir s Tomem, kteří se schovávali společně po hale. Bylo jim divný, co to Tina mluví. Tina vzala svou služební zbraň, z ní vyndala zásobník. Zbraň společně se zásobníkem odhodila. Tom se Semirem jenom kroutili hlavou. “ Teď máte možnost.“

Dá se říct, že Wessel poslechl Tinu, a bezbranně třikrát vystřelil po Tině, Tina upadla na zem. Tom rychle běžel k Tině, která nebyla po smrti. Její eso v rukávu byla neprůstřelná vesta, co měla na sobě. Semir v tom zmatku postřelil Wessela do nohy. To už ho zásahová jednotka vedla ven z budovy. Tom se nakláněl nad Tinou, vzal ji do náruče a dával ji jeden polibek za druhým. To už je viděl i Semir a hned mu jasné, že je vše v pořádku, usmíval se jako měsíček na hnoji. Nechal ty dva svému osudu a společně se zásahovkou odešel. Berger a Filip už stáli před budovou.

BERGER: “ Kde jsou vaši kolegové?“

SEMIR: “ O ně se nebojte. Za chvilku přijdou.“ Tina s Tomem si vyřídili vše, co měl každý na srdci, Tina si vzala svou služební zbraň a odebrali se kolegům před budovu. Tom si šel nechat ošetřit svou zraněnou ruku, kde mu pořádně ošetřili. To už se u hloučku komisařů zastavil Berger.

BERGER: “ Jsem rád, že to takhle dopadlo. Byla to výborná akce.“

Na služebně……. Tina, Tom a Semir byli u Engelhardtové v kanceláři.

BERGER: “ Chtěl bych vám moc poděkovat za dobře dovedenou práci. Dostali jsme velké ryby, které budou na několik let uvězněni v chládku. A z toho jsme přišli o našeho kolegu.“

ŠÉFKA: “ I dík patří vám.“

BERGER: “ Ale především vašim lidem.“ Ještě si vyměnili pár pochval. Rozloučili se, Berger s komisaři odešli za kanceláře. Berger odešel ze služebny. Hlouček komisařů, k nim se připadala i Andrea, hlouček stál před Tomovou a Semirovou kanceláří. To už na služebnu vtrhla Katrina s Hartmutem.

KATRINA, HARTMUT: “ Ahoj všichni.“

HLOUČEK: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Co ty tady děláš?“

KATRINA: “ Přišli jsme vám oznámit jednu věc.“

ANDREA: “ A jakou pak?“

KATRINA: “ Jak jen to říct. Že můj bratr bude mít buď malou neteřinku, nebo synovce.“

SEMIR: “ Tak to gratuluji.“ Sourozenci se šťastně objali. Katrina s Hartmutem si od každého vyslechli gratulaci k jejich miminku.

Eso v rukávu 5/6

16. 9. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Na LKA……. Když vstoupili do budovy LKA zahlédl je šéf Berger.

BERGER: “ A kolegové z dálniční policie. Už jste se někam hnuli?“

SEMIR: “ Moc né. Jdeme za vaším zástupcem Christianem Tepferem.“

BERGER: “ Ohledně Mellera?“

TINA: “ Ano, potřebuje další indicie, jak jsme se mohli dostat na Wessela a osvobodit mého muže.“

BERGER: “ Zavedu vás k němu. Slyšel jsem, že jste měli v noci rušno.“

SEMIR: “ To jste slyšel správně. Čekáme na stopy, a jestli se vůbec Wessel ozve…….“ Berger je zavedl do Tepferovi kanceláře.

BERGER: “ Vedu vám kolegy od dálniční policie – komisařka Tina Kranichová a komisař Semir Gerkhan.“ Odešel z kanceláře.

TEPFER: “ Velice mě těší. A kvůli čemu jste tu.“

TINA: “ Přišli jsme se zeptat na jeden případ. Robert Meller.“

TEPFER: “ Jak jste se k tomu dostali?“

SEMIR: “ Máme své tajné informační zdroje.“

TEPFER: “ Robert Meller je naše dlouhodobá ryba, která má prsty v obchodování se drogami. Jdeme po mě 3 roky, ale vždy nám vyklouzne ze sítě.“

SEMIR: “ To už víme, ale narazili jsme na jednu událost z let 1998/1999, kdy Meller a Wessel spolupracovali. Kdo ten případ vedl?“ Tepfer trochu znejistěl, jak se k tomu vlastně dostali.

TEPFER: “ To jste se dostali do hluboké minulosti. Je to pravda. Ale oba dva nám utekli při zatýkání. Celou akci jsem řídil já.“

TINA: “ Kde se ty roky Meller schovával?“

TEPFER: “ Dělal své obchody v zahraničí. Na chvilku se uchýlil ke klidu a pak začal zase obchodovat. Nejvíce žil ve Francii a ve Švýcarsku. Wessel a Meller se poprvé poznali v roce 1998 ve Francii, kdy spolu začali obchodovat. Dlouhé léta nic až to všechno začalo před 3 lety.“ Tina se Semirem si mysleli své, tak raději ukončili rozhovor, protože asi z Tepfera nic nedostanou. Odcházeli z budovy LKA k jejich BMW.

SEMIR: “ Náš zástupce je do toho pěkně namočen až po uši.“

TINA: “ Myslela jsem, že to bude trochu hovornější.“ Semir po cestě k BMW volal Andree.

SEMIR: “ Andreo, poklade můj. Můžeš dostat nějaké informace od kolegů z Francie a ze Švýcarska ohledně Mellera.“

ANDREA: “ Jistě, můj poklade.“

SEMIR: “ Děkuji ti.“ Zavěsil. Tepfer je sledoval Tinu a Semira z okna ve své kanceláři jak míří k BMW, nasedají do BMW a odjíždění. Tepfer volal Wesselovi, že tu měl návštěvu od dálniční policie a že něco tuší.

Tina po cestě na služebnu studovala spis Meller.

TINA: “ Ten spis je hovornější než Tepfer.“

SEMIR: “ Jen tam něco zajímavého, co nám Tepfer říkal.“

TINA: “ Jak jsem mluvila o jeho ženě, že se léčila na psychiatrické léčebně. A o další hospitalizaci.“

SEMIR: “ A?“

TINA: “ Manželka Tepfera byla unesena samotným Wesslem, kde jí držel pár dní. Když ji propustili, měla psychopatické můry, ze které jí dostali v léčebně, ale při tom se ještě léčila z odvykání drog. „

SEMIR: “ Wessel si našel svého obětního beránka, který mu bude podávat informace, kdy bude LKA dělat šťáru. A jako rukojmí si vzali jeho manželku.“

TINA: “ Wessel a Meller se na několik let vytratili. Tepfer si poklidně žil se svou manželkou, ale před 3 lety se to opět vrátil. Wessel dal Tepferovi nůž na krk.“

SEMIR: “ Že s ním musí zase spolupracovat a probudit Mellera.“

TINA: “ Tak se mi zdá, že Mellera má Berger denně na očích.“

SEMIR: “ Že to je Tepfer?“

TINA: “ Ano. Má s Wesslem nějakou dohodu. Společně vymysleli imaginární postavu, za kterou se LKA honí už 3 roky a vždy jim vyklouzne.“ Ozvala se vysílačka.

ANDREA: “ Centrála, Kobře11.“

TINA: “ Něco nového?“

ANDREA: “ Mluvila jsem z kolegy z Francie a ze Švýcarska. Byli docela hovorní. Na Mellerovi kroky se ptal zástupce od LKA – Christian Tepfer. Veškeré informace o Mellerovi jimpodával nějaký tajný zdroj informací.“

TINA: “ Asi mi je už všechno jasné.“

V úkrytu……. Wessel neměl moc dobrý den, když mu Tepfer řekl, že u něho byla dálniční policie. A tak musel něco vymyslet, aby to všechno už skončil. Když mu přijede jeho odběratel zboží. Chudák Tom byl sám svázaný na židli ve studené místnosti. Vzadu na jedné noze židle vyčuhoval konec hřebíku, kde si Tom odíral svázané ruce.

Na služebně……. Tina se Semirem se stavili u Engelhardtové.

ŠÉFKA: “ Tino, co je vám všechno jasné.“

TINA: “ Vy máte uši všude.“

ŠÉFKA: “ Tak o co jde?“

SEMIR: “ S Tinou jsme přišli na to, kdo je Meller.“

ŠÉFKA: “ A?“

TINA: “ Všechno nám to řekl tento spis.“ Předala ho Engelhardtové. Koukala se do spisu. „Zástupce Christian Tepfer alias Meller. K jeho imaginárnímu dealerovi ho donutil Wessel, když věznil jeho manželku na konci devadesátých let. Všechny veškeré informace vymýšlel Tepfer.“

ŠÉFKA: “ Musím říct, že jste udělali kus práce. Ještě zbývá najít Toma, zatknout Wessela společně s Tepferem.“ To už se na šéfčiny dveře ozvalo Andreino ťukání. Andrea po chvilce vešla do kanceláře.

ANDREA: “ Dostala jsem tento fax od Interpolu.“ Na faxu byl obličej švýcarského dealera, na kterého má Interpol dlouho spadeno. Tina se Semirem špízovali přes Andreino rameno. „Mark Klostermann, švýcarský dealer zítra přijede do Kolína kvůli obchodu s Wesselem. Interpol má na Klostermanna dlouho spadeno.“ Předala fax šéfce.

ŠÉFKA: “ Tak snad to zítra všechno skončí. Informuji o tom všem Bergera.“

Druhý den……. Tina s Semirem se sčuchli na parkovišti před služebnou. Společně odešli do srdce služebny dálniční policie. Andrea už volala na Tinu.

ANDREA: “ Tino, máš tady dopis.“

TINA: “ Dopis?“

ANDREA: “ Není tam odesílatel.“ Tina si převzala od Andrey dopis. Otevřela ho. V dopisní obálce byla fotka, kde seděl Tom na židli. V klíně měl na velké desce napsáno: “ Dnes v pravé poledne.“

SEMIR: “ Není tam napsáno, kde to je.“ Tina se zadívala na fotku, kde v jednom rohu něco vidět.

TINA: “ Podívej se tady.“ Ukázala Semirovi na fotce, jaké místo myslí. Byli tam vidět nějaké fleky.

SEMIR: „Máš pravdu. Jsou to nějaké fleky.“

TINA: “ Tak by nám mohl pomoct Ralpha, když si Hartmut užívá v Alpách.“

SEMIR: “ Tak ho poctěme naší návštěvou.“ Než odjeli na KTU zašla za Engelhardtovou, říct jí, co se děje.

Na KTU ……. BMW přijelo k KTU, vystoupili z auta a vstoupili na KTU. Tina se Semirem hledali Ralpha.

RALPH: “ S čímpak vám mohu pomoct?“

TINA: “ Potřebujeme rozluštit fleky na jedné fotce.“

RALPH: “ Tak se do toho pustíme.“ Tina předala Ralphovi fotku. Odešli k počítači, Ralph dal fotku do scanneru. Ta se během chvil objevila na obrazovce. Semir ukázal prstem o, jaké místo jedná. Ralph pomocí programu infiltroval dané místo, co mu ukázal Semir. Z fleků se objevil vzkaz od Toma: „B136.“

SEMIR: “ B136.“

TINA: “ Podívej se na tovární haly a opuštěné domy na B136.“ Ralph zadal Tinin úkol do počítače.

RALPH: “ Celkem na této trase kolem 10 budov.“

SEMIR: “ To bude na dlouho, než to projedeme…….“

TINA: “ Na té fotce bylo okno.“ Ralph najel zpátky na fotku, kde infiltroval okno, které bylo vidět v pozadí.

RALPH: “ Je tu vidět kus budovy. Vypadá jako ta papírna na okraji Düsseldorfu.“

SEMIR: “ Najdi reálný obrázek.“ Ralph našel reálné fotky papírny. Komisařové si prohlíželi fotky, které se úplně shodovali s malým kouskem v okně z fotky. “ A máme je.“

Na letišti……. Kapitán z LKA Berger se svým pomocníkem Filipem zajeli na kolínské letiště, kde dorazilo letadlo ze Švýcarska. Berger s Filipem sledovali Klostermanna, nasedl do auta, kde ho přivítal jeden Wesselových lidí. Semirovi zazvonil mobil.

SEMIR: „Ano…. Semir.“

BERGER: “ Tady je Berger. Jsme na letišti, kde dorazilo letadlo s Klostermannem. Přijel si pro něho jeden z Wesselových lidí.“

SEMIR: “ Tak je sledujte. Měli by dorazit do staré papírny na okraji Düsseldorfu.“

BERGER: “ Dobře. Zalarmujizásahovou jednotku.“

SEMIR: “ Sejdeme se před továrnou.“ Berger odpověděl, že chápe a stejně zavěsili.

TINA: “ Kdo to byl?“

SEMIR: “ Berger. Klostermann právě přiletěl na letiště. Berger ho sleduje.“ Tina poděkovala Raplhovi za jeho moc, vzala si ze scanneru fotku, společně se Semirem odešla k BMW, odjeli směrem k bývalé papírenské továrně.

Klostermann s Wesselovým poskokem opravdu měli namířeno k papírenské továrně. Berger se spojil s dálniční policií přes vysílačku.

BERGER: “ Berger dálniční policii.“ Tina vzala vysílačku.

TINA: “ Copak se děje?“

BERGER: “ Měli jste pravdu, opravdu stojíme před papírnou v Düsseldorfu.“

TINA: “ Za malou chvilku jsme tam taky. Počkejte na nás.“

BERGER: “ Dobře.“

Tom měl trochu jednodušší práci s rozvázáním lan, které měl na sobě. Lehce se z nich dostal a vymýšlel, jak se dostane ven z místnosti.

LKA a zásahová jednotka byli schovaní v okolí. A jenom čekali na rozkazy od dálniční policie. BMW se u LKA objevilo během pár minutek. Tina se Semirem zašli za Bergerem, který stál se svým komisařem Filipem u auta, a sledovali vše dalekohledem.

SEMIR: “ Tak jsem tu.“

BERGER: “ Klostermann se zde sešel s Wesselem a s Tepferem alias Mellerem. Jsou uvnitř v tom velkém domě. Jak jste věděli, že budou tady?“

TINA: “ Nevím, jestli vám to naše šéfka Engelhardtová řekla, že chtějí dneska vydat naše kolegu.“ Ukázala Bergerovi fotku.

BERGER: “ O tom mi nic neřekla. Akorát mi volala, kdy přiletí Klostermann do Kolína.“

SEMIR: “ Tak to muselo být dřív, než jsme dorazili na služebnu.“

FILIP: “ Poledne bude za chvilku.“

Eso v rukávu 4/6

14. 9. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

U Tininých rodičů……. Už bylo něco kolem 20:00 hodiny, kdy děti pomalu spaly u babičky a dědy. Tina seděla schoulená na gauči, byla jako tělo bez duše. Její myšlenky směřovaly k otázce, jestli ještě Tom je na živu. Maminka s tatínkem se na Tinu koukali, jak se trápí.

MATKA: “ Chudák Tina, takhle utrápenou jsem ji dlouho neviděla.“

OTEC: “ Tak se jí nějak pokus uklidnit. Potřebuje utěšující slova.“

MATKA: “ Myslíš, že to nějak pomůže.“

OTEC: “ Určitě.“ Dal mamce Rési pusu na tvář. Šel, uklízel nádobí z myčky. Mamka sebrala své síly a odešla za Tinou, posadila vedle Tiny.

MATKA: “ Tino, netrap se tím.“

TINA: “ Mami, to se ti lehce řekne. Když se o tom mluví celý den, musím na Toma pořád myslet.“

MATKA: “ Já vím. Asi nejsem moc dobrá utěšovatelka.“

TINA: “ Ale ano.“ Do jejich rozhovoru se přimíchal i otec.

OTEC: “ Se Semirem to určitě dokážete, že Toma najdete ve zdraví.“

TINA: “ Díky, tati.“

Už bylo kolem 22:00 hodiny a Tina se chystala spát. Tak aby se mamince usínalo lépe, Péťa šel spát s maminkou. Péťa už napůl ležel v posteli.

PÉŤA: “ Mami, mě je taky smutno po tatínkovi, ale ty se strejdou Semirem tatínka najdete. Protože vím, že ho máš tatínka velmi ráda, a kdyby se nevrátil, že budeš velice nešťastná.“ A Tina se usmála.

TINA: “ Peťulko, moc ti děkuji, že jsi mi zlepšil náladu. Se strejdou Semirem tatínka najdeme. Tak už zalehni a spi.“

PÉŤA: “ Hezké sny.“

TINA: “ Tobě taky.“ Péťa se uvelebil pod postelí. Tina dala Péťovi pusu na tvář. „Dobrou noc.“

PÉŤA: “ Dobrou noc.“ Tina zhasla lampičku na nočním stolku a zalezla po peřinu, zavřela oči.

U Semira a Andrey……. Už bylo kolem třetí hodiny ranní, zazvonil Semirův mobil na jeho nočním stolku. Semir potají zašmátral po mobilu a přijal telefon od Hota.

SEMIR: “ Ať je to kdo chce a co chce, já mám tu nejtemnější noc.“

HOTE: “ Semire, mám pro tebe menší práci.“

SEMIR: “ Hote, co se děje? Služebnu unesli marťani?“ To už se probrala i Andrea a rozsvítila svou lampičku na nočním stolku.

HOTE: “ Máme poplach na technickém oddělení. Podle záznamu byl na technickém Tom.“

SEMIR: “ Tom?“

HOTE: “ Ano, vzal všechno zboží od Wessela.“

SEMIR: “ Budu tam jako koni. Dej to vědět i Tině.“

HOTE: “ Rozkaz.“ Semir zavěsil.

ANDREA: “ Co se děje?“

SEMIR: “ Zjevil se náš Tom na technickém. Práce volá.“

ANDREA: “ Já vím.“ Semir a Andrea políbili, Semir odešel z ložnice, Andrea si zhasla lampičku a uchýlila do peřin.

I Tinu vyrušil telefonát od Hota.

TINA: “ Uprostřed temné noci, neúřaduji……. Cože? ……. Hote, už jsem na cestě.“ Zavěsila. Vstala z postele, než odešla z ložnice, dala Péťovi pusu na tvář.

Na technickém oddělení……. Kolem KTU byli policejní vozy s kolegy z dálniční policie a technici, kteří sbírali veškeré důkazy na KTU. Semir s Hotem si prohlíželi video na Hartmutově počítači. Během chvilky přijela vínová Octavia. Bonrát si všiml Tiny a tak spolu odešli za Semirem a Hotem. Společně si prohlédli video, kde bylo vidět, jak tři maskovaní muži spolu s Tomem jdou za jedním – získat zpět své zboží pro svého odběratele. Při sledování videa komisařové popíjeli životabudič – kafe. Později u videa zbyla akorát Tina se Semirem. Hote s Bonrátem pomáhali svým kolegům.

TINA: “ Něco se mi na tom nelíbí.“

SEMIR: “ A co?“

TINA: “ Proč by Wessel posílal Toma pro jeho zboží, když si proto mohl dojít sám.“

SEMIR: “ Chce ti ukázat, že Tom je v pořádku. Ale stejnak je to divný.“

TINA: “ No právě. A kdyby chtěl své zboží, tak by mě musel použít jako poslíčka.“

SEMIR: “ Třeba si tě schovává na to nejhorší.“

TINA: “ Třeba…….“ Tina sama seděla u videa a popíjela kafe. Až se upjala na jedno místo na videu. Tom stál u jedné skříňky a něco nechává a to něco spadlo za skříňku. Tina si to šla prohlédnout sama. Vzala si gumové rukavice, trochu odsunula malou skříňku, kde na zemi ležel malý lísteček, zmuchlaný do malé kuličky. Tina kuličky opatrně rozbalila, kde bylo napsáno: „Wessel má informátora u LKA.“ Tina se jenom usmívala, že pátrají správným směrem. Šel kolem Semir a koukal se na Tinu.

SEMIR: “ Copak? Máš blažený úsměv.“

TINA: “ Naše domněnka se potvrdila.“

SEMIR: “ S tím krtkem na LKA?“
TINA: “ Přesně.“ Ukázala Semirovi papírek s Tomovými slovy. Který si Semir přečetl.

SEMIR: “ Tak si uděláme dlouhou noc.“

TINA: “ Velice ráda.“ Tina se Semirem se odebrali ke svým autům a odjeli na služebnu.

Ráno na služebně……. Tina se Semirem byli jako po velkém flámu, celou noc být vzhůru a ještě hledat další vodítka do případu. Semir přinesl Tině kafe, která seděla u Andreina počítače. Kafe postavil před Tinu.

TINA: “ Díky.“ Upila si kousek kafe.

SEMIR: “ Tak co, našla jsi něco?“

TINA: “ Trochu víc jsem se podívala na toho naše zástupce na LKA. Tak jsem zjistila, že jeho manželka několik měsíců pobývala na psychiatrické léčebně.“

SEMIR: “ Ale, se jí stalo?“

TINA: “ Tepfer a jeho žena byli zapleteni do případu s Wesselem a Mellerem v roce 1998/1999.“

SEMIR: “ O tom si už mluvila, že se se spolu už setkali.“

TINA: “ Wessel unesl manželku Tepfera, ta z toho dostala psychopatické múzy a tak strávila několik měsíců v léčebně. A v dalších měsících byla ještě někde hospitalizována, ale to jsem se už nedozvěděla.“

SEMIR: “ A Meller?“

TINA: “ Moc toho není. Dlouho žil v zahraničí.“

SEMIR: “ Tak se půjdeme podívat za Tepferem, třeba nám o tom Mellerovi víc řekne.“

Než Tina se Semirem vyrazili na Tepferem na LKA, měla Tina jeden telefonát se svým bráchou Petrem. Semir byl připravený, že vyrazí, zašel si pro Tinu do její kanceláře.

SEMIR: “ Tak jdeme.“

TINA: “ Mám dobrou zprávu.“

SEMIR: „Jakou pak?“

TINA: “ Teď mi volal Petr, že mi sehnal spis ohledně Mellera.“

SEMIR: “ Tak to velká gratulace Petrovi. Tak se hned u něho zastavíme.“

TINA: “ Dobrej nápad.“

V Aachenu……. Tina se Semirem zašli za Petrem do jeho kanceláře v soudní budově v Aachenu.

TINA, SEMIR: “ Ahoj.“

PETR: “ Ahoj. Semire, rád tě vidím po dlouhé době.“

SEMIR: “ I já.“

TINA: „Kde si sebral ten spis?“

PETR: “ Byl v archivu na protidrogovém, přes svého známého jsem se k němu dostal.“ Před spis své sestře Tině.

TINA: “ Myslela jsem, že je dávno skartovaný.“

PETR: “ To můj známí si myslel taky…….“

SEMIR: “ Aspoň se můžeme pohnout dál.“

Eso v rukávu 3/6

12. 9. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Ve Wesselově úkrytu……. Za Wesselem vtrhnul jeden z jeho lidí. A v ruce držel notebook.

WESSEL: “ Tak co máš?“

MIKE: “ Mám něco zajímavého.“

WESSEL: “ Tak konečně mluv.“

MIKE: “ Tak v našem vězení je polda od dálniční policie – Tom Kranich. A pak jestli si pamatuješ na toho Turka, co byl s Patrikem zatčen. Ten je také polda a taky od dálniční policie – Semir Gerkhan.“

WESSEL: “ Tak další čmuchal od fízlů. Nejdřív od LKA a teď od dálniční policie. Takhle se k našemu velkému obchodu nedostaneme.“

MIKE: “ A mám tu ještě jednu lahůdku.“

WESSEL: “ A to je co?“ Mike položila na stůl notebook, kde byla zelená obrazovka s nápisem: „Autobahnpolizie“ a nad tím byl znak spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Mike zmáčkl klávesu „Enter“ a hned se objevila Tinina fotografie a její životopis.

MIKE: “ Tina Kranichová, vrchní komisařka dálniční policie.“

WESSEL: “ A v čem spočívá ta lahůdka?“

MIKE: “ Kranichová je manželka našeho vězně – Toma Kranicha.“

WESSEL: “ Ale podívejme se. To mi je náhodička.“ A v hlavě se mu loudil jeden nápad.

Na služebně……. O dvě hodiny později se na služebně objevil kapitán LKA Berger, který šel rovnou za Engelhardtovou. Tina se Semirem si procházeli kolegy LKA s pomocí Andrey. Andrea se jedním očkem podívala na procházejícího Bergera, který zacházel k Engelhardtové do kanceláře.

ANDREA: “ Co tu chce Berger?“ Tina se Semirem zbystřili a podívali se, jak se Berger baví s Engelhardtovou.

SEMIR: “ Nemám zdání.“ Přišel k nim, Hote.

HOTE: “ Tino, Semire, můžu vás na chvilku vyrušit?“

TINA: “ Ale jistě.“

HOTE: “ Už přišla zpráva z technického. Udělali analýzu z krve, která patří Tomovi. Na tom kapesníku se našli malé vlákna z kožených běžných rukavic a DNA Toma. Také technici našli malý sklad a malou výrobnu omamných látek.“ Předal zprávu Semirovi, který si v té lehce listoval. Hote, si šáhnul do své kapsy, kde měl schovaný svatební prstýnek Toma. „Tino, abych nezapomněl. Toto jsem našel v hale.“ Hote, dal Tině do ruky Tomův svatební prstýnek.

TINA: “ Hote, moc ti děkuji.“

HOTE: “ Není zač.“ Odešel si dělat svou práci. Engelhardtová vykoukla ze své kanceláře.

ŠÉFKA: “ Tino, Semire, pojďte sem na chvilku.“ Tina se Semirem se hned odebrali k šéfové.

SEMIR: “ Co se děje?“

BERGER: “ Nedával jsem tomu takovou pozornost, než jste přišli s myšlenkou, že by mohl být u LKA nějaký krtek…….“

TINA: “ O co se jedná?“

BERGER: “ Jedná se o případ Robert Meller, který vyšetřuje můj zástupce Christian Tepfer. Tepfer se za Mellerem dere už přes 3 roky. Tepferovi jsem ten případ dal schválně, aby si taky trochu užil, a já toho mám úplně nad hlavu jiných věcí, když za mnou chodí mí zaměstnanci.“

SEMIR: “ Co je zač ten Robert Meller?“

BERGER: “ Robert Meller má prsty v obchodech s drogami. Za ty léta se nám ho nestačilo chytit.“

TINA: “ A vy si myslíte, že ten Meller a Wessel, že mají něco společného?“

BERGER: “ Ten fakt bych klidně s tím spojoval. Více vám k tomu asi neřeknu, protože Tepfer nevede se mnou veškeré kroky k zatčení Mellera. Vím akorát o velkých akcích.“

ŠÉFKA: “ A už jste Tepfera proklepli?“

SEMIR: “ Zatím jsme k němu nedošli. Ty, které jsme prošli, nemají nic společného s Wesselem.“

BERGER: “ Nechávám, tady spis Meller. Případné další otázky vám rád odpoví můj zástupce.“ Spis položil na stůl před Engelhardtovou. Berger se rozloučil a odešel z kanceláře a ze služebny.

SEMIR: “ Tak se hned podíváme na oba dva.“

ŠÉFKA: “ Dobře.“

V úkrytu……. Wessel seděl v pěkném křesle a přemýšlel, co bude dělat se svým vězněm. Přišel k němu Mike.

MIKE: “ Už máš nějaký plán, co bude s Kranichem? Posledně jsi říkal, že tě něco napadlo.“

WESSEL: “ To je pravda. Od fízlů musíme dostat zbytek našeho zboží, když se to takhle zkomplikovalo. Tak do toho zasvětíme tu jeho milou.“

MIKE: “ Tu jeho manželku?“

WESSEL: “ Ano, ta by pro svého manžela udělala všechno. Musí nám přinýst to naše zboží. Jinak se náš odběratel bude velmi moc zlobit.“

MIKE: “ To není špatný nápad.“

WESSEL: “ Ještě mě tak napadlo, že by nám mohl pomoct náš přítelíček.“

MIKE: “ Tepfer?“

WESSEL: “ Ano. Musí přece vědět, jak fízlové zašili naše zboží. Který jsme museli nechávat v našich skladištích.“

MIKE: “ Mám se s ním spojit?“

WESSEL: “ Tepfer nebo Meller, je to jedna a tatáž osoba. Dej mu echo, že ho tu nutně potřebujeme.“

MIKE: “ Dobře. Už jdu na to.“ Mike odešel od Wessela, a spojil se s Tepferem, aby přišel. Tom byl uvězněn ve sklepě, kde seděl přivázaný lany na židli. Občas za ním chodil se podívat Mike. Aby mu převázal jeho zranění na jeho pravé ruce, které si způsobil při menší roztržce v Düsseldorfu, kde dálniční policie našla Tomovu krev.

Na služebně……. Semir si ve své kanceláři pročítal spis od Bergera. Tina hledala v kanceláři na počítači informace o Robertovi Mellerovi a Andrea si proklepla Tepfera zástupce Bergera z LKA. Přišla je navštívit Engelhardtová, zastavila se u Andrey.

ŠÉFKA: “ Andreo, už jste něco našla o tom Tepferovi?“

ANDREA: “ Christian Tepfer je jako ostatní z LKA. Žádné vztahy s podsvětím jsem nenašla. Berger se na něho může kdykoliv spolehnout.“

ŠÉFKA: “ To jsem si myslela, že něco takového najdeme a zůstaneme na mrtvém bodě. A soukromí?“

ANDREA: “ V Kolíně žije se svou manželkou a dcerou. Ale ta je momentálně studuje v zahraničí. A to je všechno.“

ŠÉFKA: “ A co Meller?“

ANDREA: “ Na toho se kouká Tina. Asi taky nic zvláštního nenajde.“ Tina přišla k šéfce a k Andree, když nebyla začtená do počítače.

TINA: “ Meller je spíše takové menší ryba v ochodu s drogami. Více se specializuje na Západ.“

ŠÉFKA: “ Je nějaké spojení mezi Mellerem a Wesselem?“

TINA: “ Na to jsem se koukala jako první. Asi jednou spolu měli obchod. Ale zarazila mě jedna věc. Že už něco předtím než Tepfer dostal na starost Mellera, asi tak v roce 1998/1999 měl už něco s dočiněním s Wesselem.“

ŠÉFKA: “ Že nám o tom Berger nic neřekl. A co přesně šlo?“

TINA: “ Přísně tajné informace. Je to dobře schované na protidrogovém oddělení.“

ŠÉFKA: “ To nám ještě scházelo. Nechápu ale proč.“

TINA: “ Tepfer nám to asi dobrovolně neřekne.“

ANDREA: “ A to je jenom na protidrogovém?“

TINA: “ V roce 1998 je to v archivu na protidrogovém. Ale už je to skoro 10 let, a spisy skartují…….“

ANDREA: “ Ale některé se zase přesouvají do hlavních archivů.“

TINA: “ A tím se dělají kopie.“

ANDREA: “ Přesně. Mohla bych se po tom spisu pozeptat.“

ŠÉFKA: “ Tak tedy dobře, ale já s tím nemám nic společného.“

ANDREA: “ Samozřejmě.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. Tina s Andreou zkusili své kontakty, aby se dostali ke spisu.

U Wessela…… Zástupce z LKA Christian Tepfer zašel za Wesselem, který ho přijal ve velkém pěkném zeleném křesle, kde si krásně hověl.

TEPFER: “ Co potřebujete?“

WESSEL: “ Chci vědět, kde se nachází naše zboží.“

TEPFER: “ Vyšetřuje to dálniční policie a zřejmě veškeré zboží bude na jejich technickém oddělení. Proč to chcete vědět?“

WESSEL: “ Na jeden takový malý plán.“

TEPFER: “ A jaký? Pokud to není tajný.“

WESSEL: “ Pro vás ano. Ale vy musíte zdržet jazyk za zuby, úmluvu máme mezi sebou, pokud fízlové vytáhnou tu věc z roku 1998/1999.“

TEPFER: “ To asi nemůžu tak 100% splnit.“

WESSEL: “ Jak to?“

TEPFER: “ Můj nadřízený vzal spis s Mellerem a předal je dálniční policii. Jestli se v tom budou šťourat, tak máme po pátkách.“

WESSEL: “ Tak je tedy velice výborný. To jste to nemohl lépe hlídat.“

TEPFER: “ Sebral mi to, když jsem byl pryč.“

WESSEL: “ No dobře. Musíme to nějak přežít, když se to tak takhle zkomplikovalo.“ Wessel zašel za Tomem do jeho temného pokoje ve sklepě.

TOM: “ Tak se konečně dozvím, co po mě chcete?!“

WESSEL: “ Samozřejmě.“

TOM: “ Tak o co jde?“

WESSEL: “ Splnit jeden úkol. Buď vy, nebo do toho můžu zatáhnout vaší manželku.“

TOM: “ Tinu do toho netahejte!“

WESSEL: “ Tak dobrá. Tak zbývá na vás.“

TOM: “ A co mám tedy udělat?“

WESSEL: “ To už je lepší.“ Začal vysvětlovat svůj plán.

Eso v rukávu 2/6

10. 9. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Na služebně……. Tina rovnou zašla ze Engelhardtovou a Bergrem do šéfčiny kanceláře.

BERGER: “ Tak přejdu rovnou k věci. Dostali jsme hlášku, že ve skladu č. 10 v Bonnu, je údajný sklad Wessela.“

ŠÉFKA: “ Podle Semira toho tam má být hodně.“

TINA: “ To známe. Pak toho tak je polovina než se nám nahlásí.“

ŠÉFKA: “ To je sice pravda, ale podle Semira je teď tutové.“

TINA: “ A co Tom?“

ŠÉFKA: “ Co je s Tomem vám řekne Semir.“

V Bonnu……. Tina s komisařem Filipem Rainerem z LKA. Měli na sobě policejní neprůstřelné vesty. Ještě měli napomoct kolegy z dálniční policie a LKA. Policie obklíčila celý sklad, Tina si vzala tři policisty a Filip další tři policisty. Filip šel přes předek a Tina šla ze zadní části. Semir viděl přes jedno malé okénko mihnutí Tiny s kolegy, ale na sobě nic nedal dát. Semir s Robertem připravovali zboží – Extázi do velkých igelitových balíčků, které pak dávali do papírové velké krabice, která pak půjde na expedici. Robert uslyšel nějaký rachot z vedlejší místnosti, kde byla Tina s kolegy.

ROBERT: “ Slyšel jsi to?“

SEMIR: “ A, co?“

ROBERT: “ Ten hluk.“

SEMIR: “ Já jsem nic neslyšel.“

ROBERT: “ Půjdu se tam podívat.“ Odešel do vedlejší místnosti, kde ho zpacifikovala policie. To už kolega Filip měl zatčeného Semira a to už byla Tina s kolegy a Robertem u Semira s Filipa.

TINA: “ Odveďte oba dva k nám na služebnu.“

FILIP: “ Kde si spolu krásně popovídáme.“ Uniformovaný policisté odvedli Semira a Roberta do vozů a odjeli na služebnu dálniční policie. Tina s Filipem si prohlíželi sklad. Prohlíželi si papírové krabice na expedici.

TINA: “ Vypadá toho tak o půlku méně, než nám bylo řečeno.“

FILIP: “ Ale toto není žádná novinka. Vždy toho najdeme půlku.“

TINA: “ Tady mi na tom něco nesedí.“

Na služebně……. Hote s Bonrátem vedli v poutech Semira před zraky Andrey, která se na svého zatčeného manžela koukala, jako že se neznají a že je živ a zdráv. Pak další dva kolegové procházeli s Robertem. Každého posadili zvlášť do výslechové místnosti. Tina s Filipem rovnou zašli za nimi – Tina si zvala Semira a Filip si vzal Roberta.

Tina přišla za svým kolegou Semirem do výslechové místnosti, kde si seděl na židli bez pout, které mu sundal, Hote.

TINA: “ Ve skladu jsme toho opět našli míň, než nám bylo avizováno.“

SEMIR: “ Už zase?“

TINA: “ To je ale po každý……. A kde je vlastně Tom?“ Posadila se na židli naproti Semirovi.

SEMIR: “ Včera večer jsem s ním mluvil naposledy. A dneska ráno jsem ho už neviděl.“

TINA: “ Doufejme, že se mu nic nestalo. Docela mám o něho strach.“

SEMIR: „To asi každý na tvém místě. A kdy jste moji a Tomovu zprávu dostali?“

TINA: “ Až dneska. Engelhardtová s Bergerem mi o tom řekli až dneska.“

SEMIR: “ Až dneska?“

TINA: “ Ano. Něco se stalo?“

SEMIR: “ Já i Tom jsme zprávu podávali už před 2 dny.“

TINA: “ Semire, to nemyslíš vážně?“ Nechápavě vstala ze židle a chodila po místnosti.

SEMIR: “ Tino, co se stalo?“

TINA: “ V tý době jsem byla mimo Kolín. Byla jsem za Martinem v Garmisch-Partenkirchenu. Andrea mi nic neříkala, že byste tu nechávali zprávu.“

SEMIR: “ Doufám, že Martin je v pořádku. Nejdřív jsem já posílal zprávu a pak ještě Tom. Udělali jsme to tak schválně.“ Tina se posadila na židli naproti Semirovi.

TINA: “ Martin je v pořádku. Jenom má namožené rameno. A kde je vlastně Tom?“

SEMIR: “ Den předem mi dal tento lístek. Dneska ráno už nebyl.“ Předal Tině lístek, kde bylo napsáno: „Opuštěná tovární hala na okraji jih Düsseldorfu. Kdyby se se mnou něco stalo, pořád tě miluji. Tvůj Tom.“ Když si Tina přečetla tento dopis, do výslechovky přišel Berger se na něco optati, Tině se vhrkli slzy do očí. Semir a Berger každý prohodil jednu větu, Tina musela odejít z místnosti. Andrea ji našla v její kanceláři.

BERGER: “ Co se jí stalo?“

SEMIR: “ Nemám zdání.“

Tina měla ještě v očích slzy, když se bavila s Andreou. Andrea si přečetla vzkaz od Toma. Tina stála u okna a koukala se ven. Když si Andrea přečetla vzkaz, přišla k Tině.

TINA: “ Tom je mrtvý!“

ANDREA: “ Tino, visíš moc černě.“

TINA: “ Ta celá věta tomu nasvědčuje, že Toma zabili!“

ANDREA: “ Tino, třeba Tom může být někde zraněný a potřebuje tvou pomoc.“

TINA: “ Myslíš, že to opravdu vidím černě.“

ANDREA: “ Úplně zřetelně. Vždyť jsi úplně stejná jako ti ostatní, když dostanou takový vzkaz a situace jako ty. Ber to jako důkaz lásky od Toma.“ Tina se podívala na Andreu. Na Tinině se pomalu objevoval úsměv.

Semir s Bergerem se koukali přes sklo, jak Filip vypovídá Roberta. Ale Robert toho moc neřekl. Během chviličky se tu objevila Tina.

SEMIR: “ Tino, jsi v pohodě?“

TINA: “ Už je to dobrý.“

BERGER: “ Opravdu? Byla jste úplně bledá jako stěna.“

SEMIR: “ A teď je růžová jako růžička.“ Tina se jemně usmála, když to Semir dopověděl.

TINA: “ Semire, tyhle ty pěkný komplimenty si nech pro Andreu. Ale stejnak děkuji.“

SEMIR: “ Není zač.“

TINA: “ Něco mě tak napadlo.“

BERGER: “ A o co se jedná?“

TINA: “ To bych raději mluvila u Engelhardtové v kanceláři.“

BERGER: “ Ti je nějaké moc tajné.“

TINA: “ Zatím bude lepší, když zatím o tom bude vědět jenom nadřízený.“

SEMIR: “ O co jde?“

TINA: “ To se brzy dozvíš.“ Společně odešli za Engelhardtovou do kanceláře.

V kanceláři Anny Engelhardtové…….

BERGER: “ Tak o co tedy jde?“

TINA: “ Nechci nějak hanit vaši akci, ale něco mi na ní vadí a to už delší dobu.“

ŠÉFKA: “ Tino, přejděte rovnou k věci.“

TINA: “ Mám takový podezření, že u LKA je člověk, který má něco s dočiněním s podsvětím.“

BERGER: “ Jak něco takového můžete říct.“

ŠÉFKA: “ Tino, nemyslíte vážně?!“

TINA: “ Utvrdilo se mi to dneska, když mi Semir řekl, že zprávu, že si máme zajet do skladu v Bonnu a to už před 2 dny. A já v tu dobu byla mimo Kolín. Oba dva dny jsem volala na služebnu jestli Semir nebo Tom nenechali nějakou zprávu. A navíc jedna a ta samá zpráva byla i od Toma.“

BERGER: “ Je to pravda, co tu teď řekla vaše kolegyně?“

SEMIR: “ Ano je to tak. Zprávu jsme poslali schválně dvakrát, aby to bylo opravdu jisté.“

TINA: “ Berte na vědomí to, že se vždy našlo o něco méně, než nám je řečeno. Jako teď třeba s tou Extází.“

ŠÉFKA: “ Jestli je opravdu na vašem oddělení krtek, tak musí chodit za Wesslem.“

SEMIR: “ Nikoho jsem nikdy neviděl. Jestli někoho neuviděl Tom a nenapsal to v tom dalším lístku.“

BERGER: “ Takže budeme brát každého, že spojka mezi Wesslem.“

ŠÉFKA: “ Nechte si to zatím pro sebe. Nechceme udělat rozruch na vašem oddělení.“

SEMIR: “ A co bylo na tom lístku od Toma?“

TINA: “ Psal o staré tovární hale na okraji jih Düsseldorfu.“

ŠÉFKA: “ Vemte si pár kolegů a zajeďte tam.“

Na dálnici……. Služební BMW jelo jako první v čele policejního konvoje, který mířil do Düsseldorfu. Semir pečlivě sledoval cestu a Tina byla ještě zamyšlená nad Tomovým papírkem. Mezi nimi bylo hrobové ticho.

SEMIR: “ Tino, nechci být nějak moc zvídaví, ale po přečtení Tomova vzkazu jsi byla úplně vyměněná.“

TINA: “ Semire, prostě chceš vědět, co tam je. Jako naše hlavní drbna služebny dálniční policie, že nevíš, co je v papírku napsáno.“

SEMIR: “ Tom mě udělal poslíčkem, abych to dal do určitých rukou. A to jsem splnil. Cizí dopisy zásadně nečtu, ale…….“

TINA: “ Ale jsi zvědav, co tam je.“

SEMIR: “ Jako každý jiný. Pokud to není nic tajného.“

TINA: “ Že jsi to ty, tak ti to řeknu.“ Sáhla do kapsy u svých kalhot pro papírek. Tina přečetla obsah papírku.

SEMIR: “ Jde na tobě vidět, že máš o Toma velký strach.“

TINA: “ Od tý doby co v ruce tenhle ten papírek.“

V Düsseldorfu……. Policejní konvoj přijel ke starým továrním halám. Komisařové si oblékli neprůstřelné vesty. Každý komisař si vzal dva kolegy v uniformě a rozcházeli po továrních malých halách. V halách bylo docela ticho, Wesselovi lidi už byli pryč. Tina procházela halu, ale n druhé straně viděla stíny. Šla pomalu proti nim se zbraní v ruce. Nakonec se ukázalo, že to je Semir s kolegy. Tina se Semirem pár vteřin na sebe mířili služebními zbraněmi, ale pak je sklonili a uklidili do svých pouzder.

SEMIR: “ Nikdo tady není.“

TINA: “ Vzali kramle a jsou někde za horama.“ Tina se Semirem si prohlíželi halu, až si Tina všimne malé kaluže krve. Hned pomyslela na Toma. Přišel k ní Semir.

SEMIR: “ Někdo se tu zranil.“ Podíval se na Tinu. „Třeba to je krev někoho z Wesselových lidí, ale pro jistotu uděláme rozbor.“

HOTE: “ Je tu i nějaký bílý kapesník.“ Tina se Semirem zašli Hotem. O kousek dál ležel bílý kapesník, který byl cítit chloroformem. Hote, se pro něj sehnul a podal ho Semirovi. Semir si ke kapesníku čichnul….

SEMIR: “ Je z něj cítit chloroform.“

TINA: “ Semire, klidně si udělej rozbor té krve, ale teď už vím, že to je Tomova krev a že ho má Wessel ve své moci.“ Odešla z haly k BMW.

HOTE: “ Chudák Tina.“ Semir odešel za Tinou. „Snad jsem toho zase moc neřekl.“

BONRÁT: “ To nevím.“ Tina stála u BMW.

SEMIR: “ Vím, že se bojíš o Toma, ale mi ho najdeme.“

TINA: “ Semire, já vím. Už od samého začátku jsem měla nějaké divné tušení, že mi v tom něco nehraje.“

SEMIR: “ Ale proč jsi to neřekla dřív.“

TINA: “ Chtěla jsem se ujistit, jestli to tak je.“

pokráčko příště….

Povídka č.116: Eso v rukávu 1/6

8. 9. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Byl únor nového roku, kdy celé Německo bylo ještě zahaleno do zimního sněhového kabátu.

Komisařové dálniční policie spolupracovali s LKA, kde potřebovali vyšetřit smrt kolegy s LKA, kolega byl tajným agentem jednoho velkého gangu, který ve velkém kšeftoval s omamnými látkami na diskotéky, bary, noční kluby,……., tiskl peníze ve velkém pro sebe, ale také pro ostatní. A dalšími věcmi, které vynášeli nějaké tučné částky. LKA s jeho kapitánem Martinem Bergrem a šéfkou dálniční policie Annou Engelhardtovou nasadila své lidi – Semira Gerkhana a Toma Kranicha do Wesslova gangu, aby jeden v příhodný den mohli zničit celou bandu. Radim Wessel má pod palcem skoro celý Kolín. Když byla nějaká ta příležitost Tom se Semirem se ozvali svým kolegům, že jsou v pořádku anebo, že LKA a dálniční policie udělala razii, ale přednější byli jejich drahé polovičky.

Na služebně……. Tina byla u Engel

hardtové s papíry z předchozích dnů. Když Tina byla pomalu na odchodu, tak se u Andrey zastavil, Hote s Bonrátem a zazvonil telefon, který zvedla Andrea. Když Tina odcházela z kanceláře a měla namířeno k Andree, tak to už Andrea telefonovala s učitelkou z lyžařského kurzu, kde jsou Martin a Péťa.

ANDREA: “ Tino, někdo chce s tebou mluvit.“

TINA: “ A kdo to je?“

ANDREA: “ Volá paní Schmidtová.“

TINA: “ Doufám, že se klukům nic vážného nestalo.“ Převzala si telefon od Andrey. „Kranichová. Stalo se něco? ……. Proboha a není to nic vážného?“ Když se Tina dozvěděla, co se stalo, přeběhl jí mráz po zádech. Andrea, Hote a Bonrát z Tinina výrazu poznali, že se stalo. “ Nic vám neslibuji, ale pokusím se to nějak zařídit……. Dobře. Dávám vědět, jestli přijedu anebo ne……. Zatím nashle.“ Tina zavěsila.

ANDREA: “ Tino, co se stalo?“

TINA: “ Martin a další 2 lidi byli smeteni na sjezdovce jedním lyžařem. Martin má akorát něco s ramenem.“

HOTE: “ A proč tam chceš jet?“

TINA: “ Ten, kdo je smetl, na tom není moc dobře. Když je smetl, narazil do stromu. A kdyby se s ním stalo vážného…….“ To už Andrea skočila Tině do řeči.

ANDREA: “ Musí být zákonný zástupce u Martinova výslechu.“

TINA: “ Správně.“

BONRÁT: “ To Engelhardtová nebudeme mít radost, aby tě pustila do …….“

TINA: „Garmisch-Partenkirchenu.“

BONRÁT: “ Do bavorských Alp.“

HOTE: “ Budeme ti držet palce, aby ti to vyšlo.“ Tina zašla za šéfkou do její kanceláře. Tina vysvětlila Engelhardtové svou situaci.

ŠÉFKA: “ Tino, je vám úplně jasné, že vás nesmím pustit. Kdyby tu byl nějaký jiný kolega tak prosím, ale když jste tu sama.“

TINA: “ Já vím, místní kriminálce, aby u toho byl i zákonný zástupce.“

ŠÉFKA: “ Tino, co mám s vámi dělat. Je tu jedna možnost, že vás pustím, ale vy se musíte vrátit třech maximálně do čtyř dnů, než se Schrankmannová vrátí.“

TINA: “ Vynasnažím se. A děkuji.“

ŠÉFKA: “ Moc dobře víte, že se snažím vám ve všem vyhovět. A teď už jeďte.“ Tina odešla z kanceláře a zašla rovnou do své kanceláře pro své věci.

ANDREA: “ Jak dopadlo?“ Vyšla ze své kanceláře.

TINA: “ Dobře, mám povolení na tři až čtyři dni.“

ANDREA: “ A co mám říct Tomovi a Semirovi, kdyby se ozvali?“

TINA: “ Tak jim řekni, co stalo. A kdyby se tady něco dělo, že mi dáš vědět?“

ANDREA: “ Samozřejmě, a že pozdravuji Martina s Péťou. A zavolej, jak to všechno je.“

HOTE: “ Hlavně jeď opatrně.“

TINA: “ Spolehni se. Ahoj.“ Vzala si na sebe bundu.

HOTE, BONRÁT, ANDREA: “ Ahoj.“ Odešla ze služebny. Nasedla do svého služebního auta a odjela domů, pro nějaké věci a pak vyrazila do Bavorska.

V Garmisch-Partenkirchenu……. Tina do lyžařského střediska přijela, jak nejrychleji mohla. Hned zajela do nemocnice se podívat za Martinem, jak se vůbec má. Když přišla do nemocnice, hned jí vítala paní Schmidtová. U recepce stála menší skupinka – dva policisté v uniformě a místní komisař, který sídlí na místním komisařství. Paní Schmidtová zavedla Tinu ke komisaři.

TINA: “ Tina Kranichová, jsem matka Martina Kranicha.“

KLAIN: “ Vrchní komisař Michael Klain, jsem z místní kriminálky. To jste velmi rychle.“

TINA: “ Byl poklidný provoz. Jak je na tom ten zraněný?“

KLAIN: “ Ten lyžař před pár minutami zemřel. V krvi se mu našel pěkný mišmaš toxických látek, který je na rozboru.“

TINA: “ To je tedy hrozná zpráva. Chcete jít hned za Martinem?“

KLAIN: “ Ano, chci jenom vědět, co se přesně stalo. Klidně bych ten výslech udělal za přítomnosti tady paní Schmidtové, ale zákonný zástupce je zákonný zástupce.“

TINA: “ Zcela to úplně chápu. Chcete to mít podle pravidel. Tak jdeme?“

KLAIN: “ Jistě.“ Tina s Klainem odešli za Martinem a Péťou, kteří byli sami na pokoji a mastili karty.

PÉŤA: “ Ahoj mami.“ Martin s Péťou odložily karty.

TINA: “ Péťulo, co ty tady?“

PÉŤA: “ Přišel jsem zkrátit dlouhou chvíli Martinovi.“

MARTIN: “ Mami, ty jsi tu nějak rychle. Že ty jsi jela s majáčkem, abys tu byla tak rychle.“

KLAIN: “ Jakej majáček?“

TINA: “ To nic…….“ Péťa skočil své mamince do řeči.

PÉŤA: “ Maminka totiž pracuje u policie.“

KLAIN: “ Tak kolegyně.“

TINA: “ Ano, tak se snad vrátíme k případu.“

KLAIN: “ Moje řeč. Martine, co se tedy přesně stalo?“

MARTIN: “ Po snídani jsme s naší skupinou vyrazili na svah, kde jsme to tak sjeli pětkrát, abychom se rozjezdili.“

KLAIN: “ A to už se tam objevoval ten lyžař?“

MARTIN: “ Ne, asi tak když jsme už cvičili. Když jsem jel ke kamarádům, tak mi nevyšlo přesně do jejich lajny. Stál jsem kousek dál a to už se na mě řítil ten lyžař. Porazil mě a já jsem skončil na zemi. Ještě před mnou srazil dva lidi, které jsem, pak viděl ležet na zemi.“

KLAIN: “ Tak to mi zatím stačí. Pak se za mnou s maminkou zastavíš a sepíšeme tvou výpověď.“

TINA: “ My se stavíme.“

KLAIN: “ Budu se těšit. Zatím se mějte a nashle.“

TINA: “ Nashle.“ Klain se ještě rozloučil s Martinem a Péťou, odešel z pokoje.

PÉŤA: “ Mami, kdy Martina už pustí?“

TINA: “ Půjdu to zjistit. Tak tu si pěkně hrajte karty a nezlobte.“

PÉŤA: “ Neboj se, maminko.“ Tina odešla z pokoje a zašla za vrchní sestrou, která seděla za prosklenou kanceláří. Tina slušně zaklepala.

SESTRA: “ Jak pak vám můžu pomoct?“

TINA: “ Kranichová, jsem matka Martina Kranicha. Chtěla bych mluvit s jeho ošetřujícím lékařem.“

SESTRA: “ To je to rameno. Chvilinku vydržte, zavolám doktora Schwarze.“

TINA: “ Díky.“ Sestra zavolala po telefonu doktora Schwarze, který se na sesterně objevil během pár minutek.

SCHWARZ: “ Ivan Schwarz. Jsem ošetřující lékař vašeho syna Martina.“

TINA: “ Tina Kranichová. Chtěla jsem se zeptat, jak na tom Martin je.“

SCHWARZ: “ Martinovo rameno je pouze naražené. Martin měl by mít klid a né moc rameno zatěžovat. Předepíšu vám jednu mastičku na Martinovo rameno, budete jí používat tak týden. Až léčbu skončíte, pak si s Martinem zajděte za jeho lékařem, ten už vám řekne jak dál.“

SESTRA: “ Mám vystavit všechny papíry?“

SCHWARZ: “ Samozřejmě. Takže Martin může jít domů. My se tu ještě setkáme.“

TINA: “ To se mi ulevilo, že to není nic vážného. Než půjdeme, zastavíme se tu.“

SCHWARZ: “ Dobře.“ Tina odešla za Martinem a Péťou.

MARTIN: “ Už půjdeme domů?“

TINA: “ Máme to povolené.“

MARTIN: “ Hurá. Mami, až pojedeš zpátky domů, že mě vezmeš sebou? Tady bych se jenom nudil a stejnak bych nemohl lyžovat.“

PÉŤA: “ A ty mě tu necháš samotnýho?“

TINA: “ Peťulko, to si musíš rozmyslet sám, jestli pojedeš s námi nebo tu zůstaneš. Ale bylo by škoda odjet. Martine, ráda tě vezmu domů.“

MARTIN: “ A budu u babičky a dědy?“

TINA: “ Nic jiného mi také nezbývá.“

MARTIN: “ Na tenhle lyžák dlouho nezapomenu. Hned první den musím a pojedu zpátky domů.“

TINA: “ Hlavní, že se ti nic vážného nestalo.“ Tina pobalila Martinovi věci a společně odešli z pokoje a zamířili si to na sesternu. „Tak jsme tu.“

SCHWARZ: “ Tady jsou veškeré nálezy a potřebné papíry vašemu lékaři. Je tam i ten recept.“

SESTRA: “ Ještě musíte podepsat papíry.“

TINA: “ Zajisté.“ Podepsala určité papíry. Od doktora Schwarze dostala Martinovi nálezy. Rozloučili se, Tina s dětmi odešli z nemocnice a odjeli do hotelu, kde lyžařský kurz přespává.

Ve francouzských Alpách……. Katrina, Hartmut a Natálka si udělali týdenní pobyt ve francouzských Alpách ve středisku – Les Trois Vallées (v překladu Tři údolí). Katrina s Hartmutem se procházeli po městečku Les Allues, kdy malá Natálka byla na lyžích v lyžařské škole, kde si ji vzal na starosti německý instruktor, který žije několik let ve Francii.

KATRINA: “ Hartmute, chtěla bych ti něco říct.“

HARTMUT: “ A copak to je?“

KATRINA: “ No víš, jak to jenom říct…….“

HARTMUT: “ Tak ti trochu pomůžu. Týká se to mě, tebe nebo Natálky?“

KATRINA: “ Ono se týká nás všech třech.“

HARTMUT: “ Opravdu netuším, co to může být. Nechám se podat.“

KATRINA: “ Jde o to, že budeme…….“ Hartmut se zastavil a zarazil se. „Za nedlouho budeme čtyři.“

HARTMUT: “ Tak to je výborná zpráva. Tak mi budeme dalšího člena rodiny větší.“ Katrina mu vysela kolem krku. „A ty z toho děláš kovbojku.“

KATRINA: “ Nedělám, ale nevěděla jsem jak ti to říct. Musela jsem najít ty vhodná slovíčka.“ Políbili se.

V Garmisch-Partenkirchenu……. Ve středu Tina s Martinem zajeli na místní komisařství, kde Martin učinil výpověď k nehodě, která se stala v pondělí na sjezdovce, kde byl Martin se svou skupinkou. Pak Tina s Martinem vyrazili do Kolína. Martin byl docela dost smutný, protože se mu podařili při srážce přelomit obě dvě lyže. Tina odvezla Martina k babičce a dědovi, pak vyrazila na služebnu, kde měla šéfka s Bergerem něco důležitého.

U Tiny a Toma doma……. Vínová Octavia přijela domů. Tina vytahovala z kufru věci ven. Měl v ruce Martinovi lyže a jedna z nich byla nalomená, že špička lyže vysela na skluznici.

TINA: “ Ty jsi tedy šikula. Tohle to by se mi ani mě nepovedlo.“

MARTIN: “ I na kurzu to nechápali, jak se mi to povedlo. Lyže mi vypla z vázání a letěla někam do lesa. Mami, že mi ty lyže schováte?“

TINA: “ A na co?“

MARTIN: “ Abych měl nějakou vzpomínku na lyžák.“

TINA: “ Tak dobře.“ Usmála se a dala Martinovi klíče od baráku, aby otevřel dům.

Dávná minulost 5/5

24. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

TINA: “ A tak jsme se chtěli zeptat naší státní zástupkyně Schrankmannové, jestli by nám dala povolení k otevření případu.“

ŠÉFKA: “ Je to docela chatrný důkaz pro otevření, ale zkusím to. A je to výslovné přání Prägera?“

TOM: “ Ano.“

ŠÉFKA: “ A další novinky?“

TINA: “ Holandští kolegové nám poslali úmrtní list Steina a jeho papíry trvalého pobytu v Holandsku.“ Všechny papíry předala šéfce.

ŠÉFKA: “ Předstíraná smrt, aby se pomstil Melise, co řekla do očí Steinovi.“

TINA: “ Dá se to tak říct.“

ŠÉFKA: “ Zabít člověka kvůli pravdě.“

TINA: “ Lidé zabíjejí i kvůli jiným věcem. I třeba kvůli pár €.“

ŠÉFKA: “ Takže za tím vším stojí Stefan Stein. Nějak to nastolím Schrankmannové a uvidíme.“ Do kanceláře vstoupil, Hote.

HOTE: “ Mám tu zprávu od techniků. Na obálkách ani na dopisech nejsou pachatelovi otisky, jenom Melisiny. Vystřižená písmenka jsou přilepená pomocí běžného lepidla.“

TOM: “ A co známka?“

HOTE: “ Známky byli přilepené pomocí lepidla, ale pod jednou se našli slabé stopy DNA – patří Steinovi. Rukopis zřejmě patří Steinovi, jsou naprosto shodná.“ Zprávu předal šéfce. V kanceláři mezi dveřmi se objevil Bonrát.

ŠÉFKA: “ Copak se děje?“

BONRÁT: “ Volá Lichtemberg, rád by s vámi mluvil.“

ŠÉFKA: “ Tak mi ho přepojte.“ Všichni odešli z kanceláře, Bonrát přepnul šéfce telefonát.

HOTE: “ Co teď budeme dělat?“

TOM: “ Zajistit bankovní převod Steina Prägerovi, jestli má Stein německé občanství.“

TINA: “ A ještě něco. Jaký byl vztah mezi tou zavražděnou a Steinem.“

HOTE: “ O to se postaráme my.“ Když si rozdělili úkoly mezi sebou – Tom si vzal bankovní převody a Tina německé občanství Steina, tak se pustili do svých úkolů.

O hodinku později……. To se na služebně objevil Lichtemberg a Köhler. Byli u Engelhardtové v kanceláři, kde je seznamovala s případem. Tina volala na německý konzulát v Kolíně.

TINA: “ ……. Kranichová, dálniční policie. Měla bych takovou malou prosbičku. Potřebovala bych si něco ověřit. Jestli se o německé občanství se nehlásil jistý Stefan Stein……… Chvilku vydržte, jen co to najdu.“ Tina našla rodné číslo Stefana Steina, které nahlásila paní na druhém konci drátu. A to už se i začal plést Tině pod rukama i Tom. Potřeboval si vytisknout bankovní účet Prägera a Steina, který mu poslali na e-mail. Tom s Tinou dohodli rukama, takže Tina telefonovala a ještě tiskla Tomův e-mail. Dal Tině pusu na tvář. „……. A kdy se u vás přihlásil? …….“ To zase Tina hledala kus papír. “ Chvilku vydržte, musím si najít kousek papírku.“ Tom dal Tině kousek papírku. A přečítal si bankovní účty. „Tak už můžete…….“ Tina si psala, co jí diktovala paní na úřadě. „……. Velice jste mi pomohla……. Děkuji a nashle.“ Zavěsila. Tina zašla do šéfčiny kanceláře, kam měl namířeno i Tom. Stáli mezi dveřmi do kanceláře.

LICHTEMBERG: “ Něco snad nového?“

TINA: “ Doufám, že vás nějak nerušíme. Od poloviny srpna 2008 má Stefan Stein německé občanství. Chvilku to trvalo, protože se Stein musel přihlásit pod jiným jménem, ale rodné číslo zůstává na celý život.“

LICHTEMBERG: “ A dál?“

TOM: “ Na Steinův účet se připsali 55 000 marek, byli jich celkem pět. A další tři částky ve výši 35 000 marek se odeslali na účet Andrého Prägera.“

KÖHLER: “ To je ten, který sedí za mřížemi. Co ten s tím má společného?“

TOM: “ Ty peníze dostal za mlčení od Steina. Slyšel rozhovor mezi Melisou a Steinem, že ho Melisa obvinila, že zabil mladou ženu.“

KÖHLERA: “ Ale Stein to vše popřel.“

TOM: “ Přesně.“

ŠÉFKA: “ Kdo je majitelem toho druhého účtu, který mu poslal tu velkorysou částku.“

TOM: “ Bylo to posláno ze zahraničí.“ Lichtemberg si převzal od Toma bankovní převody, které si prohlédl. To se za Tomem a Tinou objevila státní zástupkyně Schrankmannová.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Můžu vědět, co se tu děje?“ Tina s Tomem hned uhly u cesty Schrankmannové, která vstoupila do kanceláře.

ŠÉFKA: “ Ale za jisté.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Chtěla bych vědět, jak jste daleko s případem.“

LICHTEMBERG: “ Velice daleko. Komisaři se do případu tak zakousli, že stačí najít jenom pachatele.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ To velmi dobře.“ Tina se zahleděla na šéfku, aby navodila řeč na znovu otevření případu.

ŠÉFKA: “ Měla bych jednu takovou malou otázečku.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ A jakou pak?“

ŠÉFKA: “ Já se svými lidmi chceme znovu otevřít případ…….“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Skutečně?“ Otočila se na Tinu a Toma, kteří se zase usadili mezi dveřmi.

TINA: “ Skutečně.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Je vám jasný, že potřebujete pádné důkazy.“

KÖHLER: “ Ty samozřejmě jsou.“ Tina s Tomem Schrankmannové o jaké důkazy jde. Schrankmannová byla velice spokojená, že se našlo tolik důkazů.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Jak tak vidím a slyším, že toho našlo docela dost. Takže máte moje svolení to všechno objasnit.“ Když válečná porada skončila v kanceláři Engelhardtové, postupně ji opouštěli – Lichtemberg, Köhler, Schrankmannová a nakonec Tina s Tomem.

Ten den se ještě André Präger dozvěděl od ředitele, že komisařové z dálniční policie mají povoleno znovu otevřít jeho případ a že to vypadá nadějně. Trochu mu povyprávěl, jaké důkazy se našli, aby byl trochu více v obraze. Präger nevěřil, že to půjde tak rychle a že to bude k zamítnutí jejich prosba.

Ráno na služebně……. Jen co se Tom s Tinou objevili na služebně, hned se okolo nich šmrdolil, Hote.

HOTE: Něco jsem zjistil o té ženě a Steinovi.“

TOM: “ A?“

HOTE: “ Chvilku to trvalo. Stein s tou zavražděnou měli poměr. Zavražděná si půjčila peníze, několik tisíc marek, od šéfa Andrého Prägera. Ale zavražděná nestíhala splácet a tak občas ji trochu vyhrozili.“

TINA: “ Co je zač je ten Prägerův šéf?“

HOTE: “ Ten před několika měsíci zemřel, byl zastřelen v Belgii. Byl velký zvíře skoro ve všem. Mladí se na něho obraceli, protože sehnal cokoliv.“

TOM: “ Taková holka pro všechno.“

HOTE: “ To máš naprostou pravdu.“

A teď dálniční policii scházelo to najít svého pachatele – Stefana Steina. Měli toho velice málo tipů na úkrytu Steina. Tom přišel na slovíčko k Tině, která obsadila Andrein počítač.

TOM: “ Moc toho nemáme, kde bychom mohli najít Steina.“

TINA: “ Na adresách asi nebude, ale všechny jsou neexitující.“

TOM: “ A zkoušela jsi telefonní čísla?“

TINA: “ Zkoušela, ale neexistují.“

TOM: “ Tak to jsme na hraně.“

TINA: “ Stein ty dopisy posílal z Bonnu.“

TOM: “ Hote, kde jsou dopisy?“

HOTE: “ Moment, co je najdu.“ Zašmátral na svém stole a dopisy přinesl Tomovi a Tině. „Tak tady jsou.“

TOM: “ Tak se podíváme na směrové číslo.“

TINA: “ To by mělo být v severní části Bonnu.“ PSČ si Tina ještě ověřila. Tom se koukal Tině přes rameno

TOM: “ Tak si uděláme výlet.“ Tina s Tomem si vzali bundy a odjeli na lov Steina do Bonnu

V Bonnu……. Tina s Tomem projížděli opuštěné baráky a větší komplexi. Až najednou mercedes projížděl kolem jednoho dosti zchátralého baráku.

TINA: “ Zajeď kousek zpátky.“ Tom kousek couvnul zpátky, kde viděli na stojící auto – černá Škoda Octavia u baráku.

TOM: “ Že bychom našli našeho ptáčka.“

TINA: “ Vypadá to tak.“ Stáhla si okénko, vzala do ruky vysílačku. „Kobra11, centrále.“

HOTE: “ Jaké pak je tvé přání?“

TINA: “ Hote, najdi majitele vozu – SPZ je Karl, Uwe, Ludvik 1085.“

HOTE: “ Vůz je přihlášen na jistého Markuse Fischera.“

TINA: “ Škoda.“

HOTE: “ Chvilenku vydrž, něco tu mám. Jeho datum narození a rodné číslo jako u Stefana Steina.“

TINA: “ A máme ho. Hote, pošli nám posily ke starému rozpadlému domku na úplném okraji Bonnu.“

HOTE: “ Rozumím.“ Tina zavěsila vysílačku a mercedes se pomalu přiblížil k domku. Tina s Tomem vystoupili z auta a obhlíželi si baráku zvenku. Stefana viděli v jednom pokoji, jak sedí v křesle. Do baráku vešli zadním otevřeným oknem. Vzali si zbraně do ruky a pomalu se blížili ke Stefanovi. Tom s Tinou si tak rozdělili cestu u dřevěného schodiště, které vedli do patra. Jak Tom šel jak myška po baráku, tak omylem zakopl o kbelík. Stefan vstal se svého křesla a ze stolku si vzal zbraň. Stefan šel za hlukem, který šel z chodby. Protože Stefan uviděl Toma v zrcadle, tak vystřelil, zrcadlo se roztříštilo na malé kousky. Stefan tím směrem vystřelil ještě dvakrát a šel dál domem. Tom se musel ukrýt za schodiště. Stefan svou procházkou narazil na Tinu, kde taktéž trochu vypotřeboval pár nábojů. A rychle mazal ke svému vozu. Za ním se rozběhli Tom s Tinou, nasedli do mercedesu a ujížděli za Stefanem. Oba dva vozy ujížděli na dálnici A6, kde byl přiměřený provoz. Tina zašmátrala po vysílačce.

TINA: “ Kobra11, centrále.“

HOTE: “ Jaké je další tvé přání?“

TINA: “ Hote, moje přání je, abys nám poslal posily na A6, 14 km. Pronásledujeme Steina.“

HOTE: “ Tino, už tam jedou.“

TINA: “ Díky.“ Zavěsila.

TOM: “ Jako vždy dorazí, až bude po všem.“

TINA: “ To je klasika.“

Stefan se zakoukal do zpětného zrcátka, když předjížděl menší kamion s vánočními ozdobami a věcmi. Jako přívěs vezl velké saně se soby. Když pak uviděl pomalejší auto před sebou, udělal myšku před kamionem, který kličkoval po dálnici. Stefan to do něho napálil, Octavie auto odhodila na středová svodidla. Mercedes jak si nevypočítal situaci a vletěl přímo do saní se soby, mercedes před sebou tlačil sáně se soby. Pak skončili na dálnici.

TOM: “ Miláčku, veselé Vánoce.“

TINA: “ Tobě taky.“ Oba dva se jenom smáli.

Stefan Stein se všemu přiznal, za to co udělal před těmi lety. A také se přiznal k Melisině nehodě. Zbavil se jí, protože ho naštvala. Tina s Tomem se stavili za Andrém Pagerem, kterého propouštěli z vězení.

PRÄGER: “ Moc vám děkuji, co jste pro mě udělali.“

TOM: “ Ale to přece nestojí za řeč.“

TINA: “ Podmínka na svobodě na dva roky uteče jako voda.“

PRÄGER: “ Do smrti vám to nezapomenu. Tak si užij zbytek Vánoce.“

TINA: “ Díky.“ Präger se rozloučil s komisaři a běžel na prosti své lásce, která na něho čekala několik let, až ho propustí z vězení. Tina s Tomem nasedli do vínové Octavie a odjeli na služebnu.

Na služebně……. Lichtemberg se svým zetěm Köhlerem byli poděkovat komisařům dálniční policie.

KÖHLER: “ Moc vám děkuji, že jste objasnili nehodu mé ženy.“

LICHTEMBERG: “ A že se všechno ujasnilo na pravou míru.“

TOM: “ Taky jsme rádi, že se to brzy ujasnilo.“

LICHTEMBERG: “ Tak hezký zbytek Vánoce s dětmi ho užijte. Zasloužíte si to.“

TINA: “ Děkujeme. A vám přejeme pěkné Vánoce.“ Tina s Tomem se rozloučil s Lichtembergem a Köhlerem. A odešli ze služebny.

ŠÉFKA: “ I státní zástupkyně Schrankmannová vám posílá velký hold. A ještě vám dává pět volných dnů.“

TOM: “ Paní Schrankmannová je velice velkorysá.“

ŠÉFKA: “ Udělali jste velký kus práce. Hezké svátky.“

TINA: “ Vám taky.“

ŠÉFKA: “ Nashle.“

TINA, TOM: “ Nashle.“ Odešla ze služebny. Přišli k nim, Hote s Bonrátem.

HOTE: “ A k tomu všemu patří ještě něco.“

BONRÁT: “ Jste na první stránce v novinách.“ Ukázal jim první stránku denního tisku.

HOTE: “ Píše se o vás velmi hezky.“

TOM: “ Až tohle to uvidí Semir, ten se bude divit.“ Ještě malou chvilku zdrželi na služebně a pak odjeli za svými rošťáky k Tininým rodičům. Aby si s dětmi užili poslední dny vánočních svátků.

Konec!!

Dávná minulost 4/5

22. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

O dvě hodinky později……. Tina seděla v kuchyňce nad křížovkou, kde si dávala malý oraz od ověřování jmen, které Tina s Tomem proháněli počítačem. Jestli by se na někoho nehodil na popis. Po chvilce k ní přišel Tom, který si šel pro kafe, ale kafe v kávovaru došla.

TOM: “ To už je zase prázdný?“ A držel v ruce prázdnou nádobku.

TINA: “ Byli to dva skřítci – jeden byl široký a druhý byl dlouhý.“ Tomovi došlo, že to byl, Hote s Bonrátem. „A třetí skřítek bystrozraký ti tady něco nechal.“ Tina vzala jeden hrníček, který stál vedle jejího. Tomův hrnek položila do čela stolu. Tom se jenom usmál.

TOM: “ Děkuji ti skřítku.“ Dal Tině polibek a pak si sedl na židli.

TINA: “ Není zač.“

TOM: “ Prošel jsem polovinu jmen a nic, co by měli něco společného s Melisou.“

TINA: “ Je pravda, že to hledání jehly v kupce sena, ale zase Lichtemberg nemůže říct, že jsme nic nepodnikli.“ Přišla je navštívit Engelhardtová, v ruce měla kabelku a kabát a rozhodnutá, že půjde dom.

ŠÉFKA: “ Tak jsem mluvila se státní zástupkyní Schrankmannovou, všechny spisy vám pošle až zítra. Klidně běžte domů, dneska jste toho udělali dost.“

TOM: “ Stejnak bychom už dneska nic nevypátrali.“

ŠÉFKA: “ Tak vám přeji pěkný zbytek dne.“

TINA: “ I vám.“

ŠÉFKA: “ Nashle zítra.“

TOM, TINA: “ Nashle.“ Šéfka odešla ze služebny dom.

TOM: “ A teď alou za Martinem a Péťou, ať si jich během svátků trochu užijeme.“

TINA: “ To samé jsem ti také chtěla nabídnout.“

TOM: “ Jen nepovídej.“

TINA: “ Ale opravdu.“

TOM: „“ Ty moje kecko.“ Dal Tině 2 polibky a odešel do své kanceláře, trochu ji poklidit. Tina v kuchyňce ještě chvilku seděla a pak se odebrala umýt hrnky, Bonrátovi položila vyluštěnou křížovku na stůl a poklidila Andrein stůl.

U mamky a taťky……. Vínová Octavia zastavila před domem Tininých rodičů. A na zahradě domku dováděl Tinin otec se svými vnuky, tak trochu se vrátili do dětských let – na zahradě to vypadalo jako v nějaké galerii se sochami – na zahradě stáli 4 sněhuláci a iglú.

PÉŤA: “ Přijela mamka s taťkou.“

MARTIN: “ Tak jedeme za nimi.“ Dědeček si vzal malého Péťu na koníčka a s Martinem šli za Tinou a Tomem, kteří se k nim chystali. Rodičové se přivítali se svými dětmi a pak odešli na zahradu se podívat na jejich výtvory. Na zahradě byl ještě Tinin bratr Petr. Děti šli dodělat jednoho sněhuláka.

PETR: “ Dlouho jsme se neviděli.“

TOM: “ To je sice pravda, ale zase tě rádi vidíme.“ Tina se do debaty nezapojila, protože trochu pomohla Péťovi a Martinovi dostavět jednoho sněhuláka, který nabil takové velikosti, že byl jejich největší sněhulák.

OTEC: “ Tak se půjdeme ohřát.“ Otec, Tom a Petr odešli dovnitř.

MATKA: “ Kde pak jste nechali Tinu?“

TOM: “ Vrací se do dětských let.“

Druhý den……. Tina s Tomem přišli na služebnu a zavítali rovnou za Engelhardtovou, která seděla ve své kanceláři. Tom s Tinou jenom nakoukli.

TOM: “ Dobré ráno. Co tak brzy po ránu?“

ŠÉFKA: “ Dobré. Musela jsem se ještě stavit u Schrankmannové pro ty vaše spisy.“ Držela v ruce. Tina si pro ně došla.

TINA: “ Že moc děkujeme.“ Šéfka se jenom usmívala. Tina s Tomem odešli z kanceláře. Tina s Tomem si rozdělili spisy – každý měl dva.

O dvě a půl hodiny později……. Tina s Tomem společně seděli v Tomově a Semirově kanceláři, nechala Andrein počítač pro potřebu Hotovi nebo Bonrátovi. To se na půl Tina s Tomem prokousali spisy od Schrankmannové. Hledali svého viníka nehody Melisy Köhlerové-Lichtembergové. Tina ve svém spise narazila na jednoho muže – Stefan Stein. Taková malá nepodstatná figurka v případu, ze kterého se stala důležitá osoba. Nesprávně obvinil pachatele – André Präger, který údajně zavraždil na objednávku manželku mandanta, kterého zastupovala Melisa. Za mlčení dostal nějaké peníze, za které se pak po procesu vypařil pryč. Proč měl Stefan na Melisu spadeno, protože vyřkla to, že on zabil tu mladou ženu, se kterou se důvěrněji znal. Stefan chtěl, aby se svým mužem rozela, ale ona nechtěla, a tak ji Stefan zabil. A jak s tím souvisí ten druhý pachatel? I s ním měla nějaké problémy – půjčila jsi od velkého šéfa Andrého Prägera, a jak jsi mu je včas vracela a mladý Präger se právě hodil šéfovi, který mu udělal takový menší průser – zpronevěřil šéfovi peníze – miliony v ruletě.

Tině právě zaujal Stefan Stein, který se po procesu vypařil za hranice Německa. Tak si to šla ověřit na počítač k Andree. Ale u PC seděl, Hote, dopisoval zprávu pro Engelhardtovou.

HOTE: “ Tino, potřebuješ jít sem?“

TINA: “ Klidně si to v klidu dopiš.“

HOTE: “ To tvoje je důležitý. Ta zpráva pro šéfku pár minut počká.“

TINA: “ Díky, Hote.“ Hote, pustil Tinu sednout do křesla, jeho zprávu mu hodila na lištu. A najela do databáze viníků. Kam zadal jméno Stefan Stein, kde ji vyjelo, že měl něco s dočiněním případem Melisy Köhlerové a že je 3 roky po smrti. “ To by odpovídalo, co říkal Petr.“

HOTE: “ To je ten váš člověk?“

TINA: “ Možná. Ještě si tu jeho smrt ověříme.“

HOTE: “ Zemřel v Holandsku při potápění. Tobě se to nějak nezdá?“

TINA: “ Docela ne, byla to taková nenápadná figurka v případu. Třeba se něco během procesu stalo mezi Melisou a Steinem.“

HOTE: “ A teď se ji pomstil ze záhrobí.“ Tina se jenom usmívala, když volala holandským kolegům do městečka Katwijk.

TINA: “ ……. Kranichová, dálniční policie z Kolína nad Rýnem. Chtěla bych si něco ověřit. Jedná se o smrt Stefana Steina, který se utopil 23. 07. 2008 při potápění ve vašem městečku……. To bude velmi milé……. Díky……. Nashle.“ Zavěsila.

HOTE: “ Tak co?“

TINA: “ Stefan Stein byl skutečně v Holandsku, kde měl svou osudnou nehodu. Jeho zmizení oznámili turisté, a druhý den ho prohlásili za mrtvého.“

HOTE: “ Klidně svou smrt mohl inscenovat.“

TINA: “ Jeho tělo vůbec nenašli. Jeho zprávu o nálezu nám pošlou. Ještě se podíváme na zoubek Andrého Prägera, který sedí za vraždu jedné ženy.“ Tina zadala jméno André Präger, kde se jí objevili malé delikty Prägera.

HOTE: “ Ještě stále sedí.“

TINA: “ Mohl by nám něco říct. Nevypadá, že by někoho zavraždil. Tak se za ním půjdeme podívat.“ Tina vstala z křesla, došla k sobě do kanceláře pro bundu a pak se zase vrátila k Hotovi. “ Až přijde fax od holandských kolegů, tak mi to polož na stůl.“ Vzala si spis do ruky.

HOTE: “ Jasně.“ Hote, se usadil k PC a dopisoval svou zprávu. Tina zašla za Tomem do kuchyňky.

TINA: “ Uděláme si malý výlet do Ossendorfu.“

TOM: “ Do Ossendorfu?“

TINA: “ Cestou ti to vysvětlím.“

TOM: “ Miláčku, to bych byl moc rád.“ Tom si došel pro kabát a vyrazili do Ossendorfu.

Na služebně šéfka Anna Engelhardtová hledala své dva komisaře – Tinu a Toma. A tak se optala Hota, který seděl za Andreiným PC.

ŠÉFKA: “ Kde je Tina s Tomem?“

HOTE: “ Odjeli do Ossendorfu.“

ŠÉFKA: “ Do Ossendorfu?“

HOTE: “ Ano, kvůli jednomu případ od Melisy. Jeli se podívat za jedním vězněm.“

ŠÉFKA: “ Dobře, až se vrátí tak přijdou rovnou do mé kanceláře.“

HOTE: “ Velice rád jim to vyřídím.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře.

Ve věznici Ossendorf……. Zde se Tina s Tomem spojili s ředitelem věznice, který jim tak trochu něco řekl o Andrém Prägerovi. Ředitel šel s nimi do výslechové místnosti, kam ho zavede vězeňská služba. Komisařové a ředitel šli pomalu k výslechové místnosti.

ŘEDITEL: “ Co se týče Andrého Prägera, je to úplně neškodný vězeň. Co tu sedí těch několik let, neudělal žádnou blbost.“

TOM: “ Pokud se takhle dobře chová, tak by mohl být předčasně propuštěn.“

ŘEDITEL: “ To ano, ale ještě se zodpovídá za ty zpronevěřené peníze. Už jsem dal i návrh, aby ho propustili, ale bylo to zamítnuto.“

TINA: “ To nikdy nechtěl objasnit případ? Jestli skutečně to byl on.“

ŘEDITEL: “ Ne. Nikdy o tom nemluvil, že by chtěl obnovit proces.“

TOM: “ Chodil někdo za Prägerem?“

ŘEDITEL: “ Ano, jeho kamarádi z té jeho bandy. A další 4 sedí tady s ním.“

Vězeňská dozorce došla pro Prägera do jeho cely.

DOZORCE: “ Prägere, máte tu návštěvu.“

PRÄGER: “ Já a návštěva? Návštěvu jsem tu neměl ani nepamatuji.“

DOZORCE: “ Jasně. Tak jdeme.“ Präger spolu s dozorcem odešli do výslechové místnosti, kde už čekala Tina s Tomem a ředitelem. Tina s Tomem postávali v místnosti, než přišel Präger. Do místnosti přišel dozorce spolu s Prägerem, Prägera odvedl k židli, kam si sedl. Dozorce hned odešel, ale počkal za dveřmi.

ŘEDITEL: “ Chci vám představit komisaře z dálniční policie – Tina Kranichová a Tom Kranich.“

PRÄGER: “ Proč se mnou chcete mluvit?“

TINA: “ Pamatujete si na Melisu Lichtembergovou?“ Posadila se naproti Prägerovi, kde měla přehozenou svou bundu. A položila spis s případem na stůl.

PRÄGER: “ To je ta právnička. Něco se jí stalo?“

TINA: “ Před 2 dny zemřela při dopravní nehodě.“

PRÄGER: “ To mi je líto. Byla velice fajn. Velmi milá dívka.“

TINA: “ A co Stefan Stein?“

PRÄGER: “ Takovej frajírek. To on všechno hodil na mě. S tou vraždou té ženy nemám nic společného, přiznávám ty ukradené peníze mému šéfovi. Ale toto jsem uvedl do protokolu.“

TINA: “ Takže Stein byl váš nepřítel?“

PRÄGER: “ Tak se to dá říct. Dám krk na to, že to udělal on.“

TOM: “ Docela si věříte.“

PRÄGER: “ To ano, ale…….“

TINA: “ Ale co?“

PRÄGER: “ Když jsem šel jednou za tou právničkou, než mě obvinili. Tak se ta právnička se Steinem pohádali v její kanceláři.“

TINA: “ Vybavujete si, o čem se bavili?“

PRÄGER: “ Právnička řekla svůj názor, že to všechno udělal Stein, že zabil tu ženu. Řvali na sebe jako kočka a myš. Stein to celé vyvracel, že to není pravda.“

TOM: “ Proč jste to nepoužil u soudu?“

PRÄGER: “ Stein chtěl, abych mlčel a dělal, že jsem nic neslyšel.“

TINA: “ Kdyby se ten případ zase otevřel, byl byste ochoten říct, co jste teď řekl.“

PRÄGER: “ Otevřít ho kvůli takové maličkosti. To si klidně odsedím těch pár let, když tady hniju tolik let.“

TOM: “ A nemáme se o to aspoň pokusit. Jiný by se mohl přetrhnout, aby vypadl z basy. Hledal by různé důkazy.“

TINA: “ Je to jen na vás. Stačí udělat ten správný krok. Třeba byste mohl dostat jenom podmínku a byl byste na svobodě.“

PRÄGER: “ Tak dobře, dávám plné svolení se to pokusit otevřít.“

TOM: “ Ještě jedna doplňující otázka. Stein vám dal peníze za mlčení?“

PRÄGER: “ Ano, dal mi dvě-tři zálohy. Dělalo to kolem 35 000 marek.“

TINA: „Už vás dál nebudeme zdržovat. Můžete jít.“ Ředitel houknul na dozorce, který stál za dveřmi. Dozorce se s Prägerem ještě zastavili mezi dveřmi…….

PRÄGER: “ Jestli se to podaří, budu vám nadosmrti moc vděčný.“ Tina se jenom usmála, a odešli do cely. Tina vstala ze židle a vzala si svou bundu a pak desky s případem.

ŘEDITEL: “ Velmi milí a hodný kluk. Ten by neublížil ani mouše“

TINA: “ I kdyby si Präger vzal do ruky zbraň a měl by někoho zabít, tak by se raději vzdal.“

TOM: “ Vidím úplně stejně.“ Vzal si svůj kabát z opěradla od židle a společně odešli k východu z věznice. Než Tina s Tomem odešli, od kolegy si převzali své služební zbraně, oblékli se a rozloučili se s ředitelem. Odešli z věznice ven. Šli k mercedesu.

TOM: “ Opravdu si myslíš, že Schrankmannová povolí otevřít ten případ.“

TINA: “ Chtělo to ještě další důkazy, jinak to Schrankmannová nedovolí.“

TOM: “ Ale bylo by to vhodné, když jsi mu to slíbila.“

TINA: “ To je samozřejmé.“ Nasedli do mercedesu a odjeli směrem na služebnu.

Na služebně……. Tina s Tomem se zastavili u Hota, který právě přebíral fax od holandských kolegů.

TINA: “ Už přišel fax od kolegů z Holandska?“

HOTE: “ Před malou chvilkou. Než to poslali, tak volali, že nám ještě posílají papíry k trvalému pobytu.“ Předal fax Tině. Fax si prohlížela.

TINA: “ Takže Stefan Stein žil do roku 2008 v Holandsku.“

TOM: “ Od 2008 musel do letošního žít v Kolíně anebo v jiném státě.“

HOTE: “ Engelhardtová chce, abyste k ní přišli, až se vrátí z výletu.“

TOM: “ Tak tedy jdeme.“ Odešli do šéfčiny kanceláře. Tom poslušně zaklepal na dveře a společně s Tinou vstoupil do kanceláře. Šéfka rychle ukončila telefonát.

TINA: “ Tak nás tady máte.“

ŠÉFKA: “ Nějak se mi zatajují vaše kroky v případu. Lichtemberg je nervózní, co jste už vypátrali. A jak bylo v Ossendorfu?“

TOM: “ Výborně. Chtěli jsme si něco prokonzultovat s Andrém Prägerem – obviněný z vraždy mladé ženy.“

ŠÉFKA: „A je to snad náš podezřelí?“

TINA: “ Podezřelí ne, ale náš svědek.“

ŠÉFKA: “ Svědek?“

TINA: “ Ano, slyšel hádku mezi Melisou a Steinem, když byl za ní v kanceláři. A Präger vše slyšel. Chtěl to použít u soudu, ale Stein mu zaplatil mlčenlivost.“

ŠÉFKA: “ Takže Präger si myslíte, že sedí v Ossendorfu nevině?“

TOM: “ Ano.“

Dávná minulost 3/5

20. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

V Aachenu……. Tina, Tom a Petr se potkali před budovou státního zastupitelství v Aachenu.

PETR: “ Ahoj.“

TINA, TOM: “ Ahoj.“ Odcházeli do Melisini pracovny.

PETR: “ Ani jsem tomu nechtěl věřit, že Melisa měla včera večer nehodu a že už není mezi námi.“

TOM: “ Od Lichtemberga jsme si to užili až, až, když se objevil na služebně.“

PETR: “ Tomu se ani nedivím, on je někdy takový, že je někdy na zabití.“

TINA: “ A ještě do toho šéfová, tak máš toho po krk.“

PETR: “ Už víte přibližně, jestli to byla Melisina chyba nebo jí někdo umlčel.“

TOM: “ To zatím nevíme, Melisino auto je ještě na technickém. No a právě jsme přišli za tebou.“ Došli do Melisiny pracovny.

PETR: “ Tak toto bylo její království.“

TINA: “ Melisin manžel tu taktéž pracuje?“

PETR: “ Ano.“ Tina s Tomem se procházeli po její pracovně. Tina si sedla za její stůl do křesla. Prohledávala šuplíčky ve stole.

TOM: “ Neprocházela Melisa nějakým stavem, že by jí něco trápilo?“

PETR: “ Nemám zdání. Hrozně moc se těšila na svatební cestu, ze které se měla vrátit. A většinou své problémy řešila se svým mužem.“

TINA: “ A co nějaký případ?“

PETR: “ Jednou se mi svěřila, že viděla jednoho muže v Kolíně z jejího dávného případu. Byla z toho celá nesvá, a že má z něho strach. Prý byl být ten dotyčný po smrti.“

TOM: “ Víš, koho se jedná?“

PETR: “ To netuším. Ten případ patřil mezi první Melisini případy. Melisa dřív pracovala v Hannoveru, asi tak 5 – 10 let, co je tady v Aachenu.“ Jeden šuplík byl zamčený a tak si Tina trochu pomohla svým kapesním nožíkem a šuplík si otevřela. V šuplíku byli otevřené obálky. Tina je vzala ze šuplíku a položila je stůl, jednalo se o pět obálek.

TOM: “ Copak to tu máme.“ Přišel k Tině. Tina jednu obálku vzala do ruky a vyndala dopis, kde bylo napsáno: “ Nemáš šanci, vždy si tě najdu.“ Věta byla poskládaná z různých písmenek z různých novin a časopisů.

PETR: “ To vypadá jako výhrůžný dopis.“

TOM: “ Miláčku, že budeš mít určitě rukavice.“

TINA: “ Samozřejmě.“ Vyndala gumové rukavice z kapsy u kalhot a vzala si je na ruce.

PETR: “ Vy jste mi teda dvojka.“

TOM: “ Proto jsme se taky dali dohromady.“ Tina vyndala z ostatních obálek dopisy ven. Na každém dopise byla jedna věta a vždy poskládaná z písmenek z novin a časopisů. Dopisy obsahovali: „Jsem v Kolíně.“ „Posílám velké pozdravy.“ „Rád tě někdy zase uvidím.“ „Vždy budu tvůj stín, kterého se nezbavíš.“

PETR: “ Na obálkách je razítko z Bonnu.“

TINA: “ Jsou poslané začátkem měsíce. Takže to trvá od srpna.“

TOM: “ Před půl rokem někoho propustili z basy. A je to jeden z prvních případů Melisy.“ Tina uložila dopisy s obálkami do pytlíku na důkazy. Tina si vzala pytlík do ruky, ale před tím si sundala gumové rukavice, které hodila do koše pod stolem. V Melisině kanceláři se objevil Köhler. Tina, Tom a Petr přišli blíže ke Köhlerovi.

KÖHLER: “ Co vy tu chcete? A ty Petře.“ Než se stačila Tina s Tomem představit nebo Petr vysvětlit, v kanceláři se objevil Lichtemberg.

LICHTEMBERG: “ Dálniční policie na stopě. Petře chci ti představit komisaře z dálniční policie – Tina Kranichová a Tom Kranich.“ Tina s Tomem si podali ruce s Köhlerem na přivítanou.

TINA: “ Vyšetřujeme nehodu vaší manželky Melisy.“

KÖHLER: “ Petr Köhler, Melisin manžel. Vůbec nemám tušení, proč se to stalo.“

LICHTEMBERG: “ A co v tady Berghammere?“

PETR: “ Jenom jsem je sem zavedl.“

LICHTEMBERG: “ A necháte nás o samotě?“

PETR: “ Zajisté.“ Tině pošeptal. „Počkám na vás u mě v kanceláři.“

TINA: “ Přijdeme tam.“ Řekla tichým hlasem. Tinin bratr Petr odešel z kanceláře Melisy a šel podle dohody do své kanceláře.

KÖHLER: “ A už jste něco vypátrali?“

TOM: “ Příčinu nehody zatím nám je nejasný. Auto jsme nechali převést na technické.“

TINA: “ Mimo to jsme našli ve stolu vaší manželky, tyto dopisy.“ Ukázala jim dopisy.

KÖHLER: “ Co to jsou za dopisy?“

TOM: “ V dopisech pachatel vyhrožuje vaší manželce. Chce jí nahnat strach, aby si na něho dala velký pozor.“

LICHTEMBERG: “ To chcete říct, že měl v plánu zabít mou dceru.“

TOM: “ Už se mu to povedlo. Dopisy necháme dát na rozbor.“

TINA: “ Málo kdy se na takových dopisech najde nějaká kloudná stopa. Melisa ty dopisy dostávala půl roku. Vždy přišli začátkem měsíce.“

KÖHLER: “ Melisa se mi s ničím takovým nesvěřila. Bylo na ni vidět, že jí poslední dobou něco trápí, ale nesvěřila se mi. Bylo to neobvyklé.“

TOM: “ Už vás necháme být. Kdyby se něco dělo, dáme vám vědět.“

LICHTEMBERG: “ Chci, abyste to co nejdříve sprovodili.“

TINA: “ Jistě.“

TINA, TOM: “ Nashle.“ Odešli z kanceláře, zašli za Tininým bratrem Petrem.

PETR: “ Jak to vše dopadlo?“

TINA: “ Myslela, že to dopadne hůř.“ Ještě chvilku zdrželi a pak odešli ke svým vozidlům. Köhler se koukal z okna na silnici, jak Tina, Tom a Petr nasedají do svých aut a odjíždějí.

KÖHLER: “ Ta komisařka mi je nějaká povědomá. Už jsem ji někde viděl.“

LICHTEMBERG: “ Třeba jsi ji viděl v novinách či v televizi. Nehody z dálnice jsou pořád v televizi.“

KÖHLER: “ Tam né, ale u Petra v kanceláři. Na fotce. Z Petrovy svatby. Byli tam oba dva.“

LICHTEMBERG: “ Myslíš, si že jsou příbuzní?“

KÖHLER: “ Určitě jsou to bratr a sestra. Zapomeň na to. Důležití je, aby se vyšetřila nehoda Melisy.“

Na služebně……. Hote s Bonrátem seděli u svého společného stolu, když přišel Tom s Tinou na služebnu.

TOM: “ Máme pro vás práci.“

BONRÁT: “ Co to je?“

TINA: “ Odneste tyto dopisy na technické. Ať z toho vytáhnou, co to dá.“ Předala Bonrátovi dopisy v pytlíku.

HOTE: “ Rozkaz.“ Tina s Tomem pokračovali dál v cestě, až k Andreinu stolu. Hote s Bonrátem se hned vstali, vzali si bundy a odjeli na KTU.

TOM: “ A co teď? Teď se nemáme čeho chytit, než se ozve technické.“

TINA: “ Zkusím zavolat do Hannoveru…….“

TOM: “ Myslíš, že tam bude sedět nějaká zbloudilá duše.“

TINA: “ Třeba.“

O hodinku později……. Tina měla telefonát z Hannoveru, když za ní šel Tom.

TOM: “ Miláčku,…….“ Jak ho Tina viděla, podívala se na Toma. Tom už nic neříkal. Tina si psala kódy 4 případů, na kterých dělala Melisa a kteří by mohli být adepti. Rozloučila se a zavěsila.

TINA: “ Co pak bys rád?“

TOM: “ Přišel jsem se optati, jak jsi daleko.“

TINA: “ Jedna zbloudilá duše mi dala 4 tipy případů, na kterých Melisa dělala. Spisy jsou uloženy na státním zastupitelství v Kolíně. Má to pod patronací…….“ Tom skočil Tině do řeči.

TOM: “ Státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“

TINA: “ Správně.“ To se na služebně objevil, Hote s Bonrátem. „Kde jste se nám zatoulali?“

BONRÁT: “ Zdrželi nás jedni cizinci.“

TOM: “ Už mají technici zprávu o Melisině voze?“

HOTE: “ Tu vám právě vezeme.“ Zprávu předal Tomovi, který si v ní listoval.

BONRÁT: “ S těmi dopisy si musíte chvilku počkat.“

TOM: “ Technici na Melisině autě našli technickou závadu. Způsobilo to malé zařízení, které zapříčinilo neovladatelnost vozidla.“

TINA: “ Nehoda ušitá přímo na Melisu.“

HOTE: “ Třeba chtěl ten dotyční pouze Melisu zranit.“ To už Engelhardtová vykoukla ze své kanceláře.

ŠÉFKA: „Tino, Tome, můžete na slovíčko?“ Tom odložil spis z technického na stůl. Tina s Tomem zašli za šéfkou do kanceláře. „Už máte něco nového?“

TOM: “ V Melisině kanceláři jsme našli výhružné dopisy, které dostávala půl roku, vždy začátkem měsíce.“

TINA: “ Už jsme je nechali odvést na technické.“

ŠÉFKA: “ Pochybuji, že by se něco na dopisech něco našlo.“

TINA: “ Chtěli bychom od státní zástupkyně Schrankmannové tyto spisy, na kterých dělala Melisa, když byla ještě v Hannoveru.“

ŠÉFKA: “ To je snad chcete otevřít?“

TOM: “ Ne, ale chceme, zjistit, kdo tu Melisinu nehodu začinil.“ Tina předla šéfce papírek s kódy spisů. Šéfka se tak na ně podívala.

ŠÉFKA: “ „A kde jste vzali ty spisy?“

TINA: “ Jedna dobrá duše na státní zastupitelství v Hannoveru mi je řeklo. Tam dřív Melisa působila, než přešla do Aachenu.“

TOM: “ Technické se vyjádřilo k Melisině nehodě. Bylo to přímo přichystané na Melisu.“

ŠÉFKA: “ Dobře, zkusím to nějak vysvětlit Schrankmannové.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře, odešli k Andreinýmu stolu.

Dávná milosti 2/5

18. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Před domem Melisy……. Melisin byt se nacházel ve vilové čtvrti v Bonnu. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu a Tina zazvonila na zvonek u branky. Ale v celé vile byla tma. Ve vedlejší vile byla venku u popelnic sousedka – vysypávala odpadky po rozbalených dárcích.

TINA: “ Jednu výzvědnou kancelář tu máme.“

TOM: “ Vypadá, že bude vědět všechno.“ Špitli si pro sebe a usmáli se na sebe. Tedy popošli k sousedce.

TINA: “ Znáte Melisu Köhlerovou?“

SOUSEDKA: “ A můžu vědět, kdo se ptá?“

TOM: “ Jsme od dálniční policie. Kranich a to je moje kolegyně.“ Ukázali své průkazy.

TINA: “ Tak znáte je?“

SOUSEDKA: „Ano, s Melisou si dost často mluvíme. Nedávno se vdala a odjeli na svatební cestu. Proč se ptáte?“

TINA: “ Melisa měla nehodu, při které přišla o život.“

SOUSEDKA: “ Dobrý bože……. Melisa a Petr byl každý na své služební cestě. „

TOM: “ A kdy se měli vracet?“

SOUSEDKA: “ Buď dneska anebo až zítra.“ Tina s Tomem se sousedkou rozloučili, Tina s Tomem nasedli do mercedesu a odjeli domů.

Druhý den……. Tina s Tomem přišli na služebnu a viděli, že Engelhardtová u sebe v kanceláři. Tina s Tomem hned za ní zašli.

TINA: “ Šéfová, co vy tady?“

ŠÉFKA: “ Dozvěděla jsem se o té vaší nehodě, při které zemřela Melisa Köhlerová rozená Lichtembergová.“

TINA: “ To je dcera toho obhájce Lichtemberga z Aachenu?“

ŠÉFKA: “ Přesně tak. Před několika týdny se provdala za Petra Köhlera.“

TOM: “ A jak jste se o tom dozvěděla?“

ŠÉFKA: “ Mám své zdroje……. A to jste mi nemohli dát vědět?“

TINA: “ Šéfová, my jsme vás nechtěli rušit v takový slavnostní den a navíc jsme nehledali další informace o mrtvé.“

ŠÉFKA: “ Připadala jsem si jako……. No nic, Lichtemberg přijde osobně na služebnu, chce od vás vysvětlení.“

TOM: “ My mu to vysvětlíme.“

ŠÉFKA: “ To bych byla velice ráda.“ Podívala se na ně trochu vrazědnýma očima, Tina s Tomem odešli z kanceláře. Hned se k nim přifařil, Hote s Bonrátem.

HOTE: “ Jak dopadla audience u Engelhardtové?“

TOM: “ Ani se neptej.“

TINA: “ Engelhardtová je pěkně nabroušená.“

BONRÁT: “ Copak jste ji provedli?“

TOM: “ No že jsme zatajili tu včerejší nehodu, kdybychom si zjistili, proklepli tu Köhlerovou.“

TINA: “ Ani výmluva na Štědrý den nepomohl.“

HOTE: “ To je naše celá Engelhardtová.“

O hodinku a půl později……. Tina dohledávala nějaké informace o Melise Köhlerové Lichtembergové na Andreině počítači. Našla pár novinových článků na internetu. Po chvilce za Tinou přišel Tom, vyšpízovat situaci, která stála u kopírky, kde se vyjížděli články. Tom se opřel zadní částí těla o Andrein stůl, tak aby viděl na Tinu.

TOM: “ Našla jsi něco o té mrtvé?“

TINA: “ Pár článků v novinách.“ Vytisklé články předala Tomovi do ruky.

TOM: “ Lichtembergovi je docela zvučné jméno…….“

TINA: “ Dostávají ty nejlepší služby a vysekávají od basy dost svých mandantů.“

TOM: “ Ale i ten Köhler je dost na výsluní. A víš, co je zajímavého?“

TINA: “ Copak?“ Přišla k Tomovi.

TOM: “ Tatínek právník, dcera právnička a její manžel taky právník. Nepřipomíná ti to něco.“ Blbě se na Tinu podíval.

TINA: “ Hned jsem tušila, že k tomu budeš mít nějaký komentář.“ Články odložil na stůl a objal rukama Tinu kolem pasu, usmívali se od ucha k uchu. Tom dal Tině pusu, když je vyrušil obhájce Lichtemberg.

LICHTEMBERG: “ Pardon, že ruším,…….“ Tina s Tomem se lekli a odtrhli se od sebe. „Je vaše šéfka Anna Engelhardtová u sebe v kanceláři?“

TINA: “ Samozřejmě.“

LICHTEMBERG: “ Díky.“ Odešel do kanceláře Anny Engelhardtové.

TOM: “ Kdo to byl?“

TINA: “ Nemám zdání.“ Po chvilce vykoukla Engelhardtová z kanceláře.

ŠÉFKA: “ Tino, Tome, pojďte sem.“ Tina s Tomem se sebrali a odešli za Engelhardtovou do kanceláře. Hote s Bonrátem zvědavý, co se děje u Engelhardtové v kanceláře, a tak čekali u Andreina stolu. „Michael Lichtemberg, obhájce a otec Melisy Köhlerové. A to jsou mí komisaři – Tina Kranichová a Tom Kranich.“ Lichtemberg se na ně koukal divně, když se před chvilkou cukrovali a že jsou to manželé.

LICHTEMBERG: “ Velice mě těší.“

TOM: “ I nás.“

LICHTEMBERG: “ Přišel jsem se zeptat, jak to bylo s tou nehodou mé dcery. Jak se to stalo?“

TINA: “ Už jsme přijeli k hotové nehodě. A vaše dcera zamřela pod rukama lékařů.“

LICHTEMBERG: “ To se mi nechce věřit. Jedna z nejdražších dálničních policií, co je v celém Německu. Když si pro podezřelého zajedou i do krámu s květinami. Škoda za několik tisíc €.“ To bylo, ještě než Tina s Tomem odjeli na dovolenou. Kdy měli na starosti muže, který znásilnil jednu mladou dívku.

TOM: “ Ale to tak.“

TINA: “ Kolem desáté jsme dostali zprávu, že se stala nehoda. Tak jsme vyrazili na cestu.“

LICHTEMBERG: “ A tohle to myslíte vážně? …….“ To se do kanceláře přiřítil, Hote.

HOTE: “ Nerad ruším, ale tady jsou podklady k té včerejší nehodě.“

TINA: “ Díky Hote.“ Hote, předal papíry z nemocnice a výpis z Andreina telefonu, že opravdu jeden z účastníků nehody volal na policii. Hote, zase odešel dělat svou práci.

LICHTEMBERG: “ Co pak to jsou za podklady, jestli se můžu ptát?“

TINA: “ Podívejte se sám. Jenom lékařská zpráva a včerejší výpis telefonátů.“ Předala oba dva papíry Lichtembergovi. Na Lichtembergově tváři bylo vidět, že Tina s Tomem mluví pravdu.

LICHTEMBERG: “ Z toho jde vidět, že všechno podle vás sedí.“ Předal papíry Engelhardtové. „Ale přece jste to mohli říct své nadřízené.“

TOM: “ Nechtěli jsme rušit naší šéfku, když byl tak……. A na víc jsme si neověřovali jméno.“

TINA: “ Ještě jsme jeli k nim domu, ale Melisin manžel nebyl doma. Trochu jsme se vyptávali jejich sousedky.“

LICHTEMBERG: “ Dobře. Chci vědět, kdo to byl a proč to udělal. Za Petrem dojdu sám. Budete mě průběžně informovat.“

TOM: “ Zajisté.“ Lichtemberg se s komisaři rozloučil a odešel za kanceláře. Tom s Tinou byli na odchodu, když šéfka na něco přišla.

ŠÉFKA: “ Sprovoďte případ ze stolu, co nejdřív.“

TINA: “ Jistě.“ Odešli z kanceláře. Zastavili se u Hota a Bonráta, kteří obývali Andrein stůl.

HOTE: “ Tak co? A kdo to byl?“

BONRÁT: “ Byl nějaký naštvaný.“

TOM: “ To byl obhájce Lichtemberg.“

TINA: “ Měl jak si špatnou náladu, protože jsme to neřešili už včera.“

HOTE: “ To je ten Lichtemberg, kde koho vyseká?“

TOM: “ Sám osobně. A kde teď začneme?“

TINA: “ Co třeba na kterých případech pracovala.“ To už se ozval Andrein telefon. Hote, ho vzal.

HOTE: “ Dálniční policie, u telefonu Herzberger.“

PETR: “ Ahoj Hote, máš někde po ruce mou milovanou sestřičku Tinu?“

HOTE: “ Samozřejmě, že mám. Hned ti jo předám.“

PETR: “ Díky.“

HOTE: “ Tino, někdo tě nutně postrádá.“

TINA: “ A kdo je to?“

HOTE: “ Nech se překvapit.“ Předal ji telefon.

TINA: “ Kranichová…….“

PETR: “ Ahoj ségro, to je pravda o Melise Köhlerové alias Lichtembergové.“

TINA: “ Ano je. Petře, nechceš nám trochu píchnout?“

PETR: “ Úplně jsi mi to vzala z úst, sestřičko moje. Tak se sejdeme v Aachenu.“

TINA: “ Za chvilku jsme tam. Ahoj.“

PETR: “ Ahoj.“ Oba dva zavěsili.

TOM: “ Výlet směr Aachen?“

TINA: “ Jistě.“ Tom s Tinou si vzali své bundy a vyrazili do Aachenu.

Předchozí příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 10. díl

Eso v rukávu 6/6

Eso v rukávu 5/6

Eso v rukávu 4/6

Eso v rukávu 3/6

Eso v rukávu 2/6

Povídka č.116: Eso v rukávu 1/6

Dávná minulost 5/5

Dávná minulost 4/5

Dávná minulost 3/5

Dávná milosti 2/5

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace