U Tininých rodičů……. Už bylo něco kolem 20:00 hodiny, kdy děti pomalu spaly u babičky a dědy. Tina seděla schoulená na gauči, byla jako tělo bez duše. Její myšlenky směřovaly k otázce, jestli ještě Tom je na živu. Maminka s tatínkem se na Tinu koukali, jak se trápí.
MATKA: “ Chudák Tina, takhle utrápenou jsem ji dlouho neviděla.“
OTEC: “ Tak se jí nějak pokus uklidnit. Potřebuje utěšující slova.“
MATKA: “ Myslíš, že to nějak pomůže.“
OTEC: “ Určitě.“ Dal mamce Rési pusu na tvář. Šel, uklízel nádobí z myčky. Mamka sebrala své síly a odešla za Tinou, posadila vedle Tiny.
MATKA: “ Tino, netrap se tím.“
TINA: “ Mami, to se ti lehce řekne. Když se o tom mluví celý den, musím na Toma pořád myslet.“
MATKA: “ Já vím. Asi nejsem moc dobrá utěšovatelka.“
TINA: “ Ale ano.“ Do jejich rozhovoru se přimíchal i otec.
OTEC: “ Se Semirem to určitě dokážete, že Toma najdete ve zdraví.“
TINA: “ Díky, tati.“
Už bylo kolem 22:00 hodiny a Tina se chystala spát. Tak aby se mamince usínalo lépe, Péťa šel spát s maminkou. Péťa už napůl ležel v posteli.
PÉŤA: “ Mami, mě je taky smutno po tatínkovi, ale ty se strejdou Semirem tatínka najdete. Protože vím, že ho máš tatínka velmi ráda, a kdyby se nevrátil, že budeš velice nešťastná.“ A Tina se usmála.
TINA: “ Peťulko, moc ti děkuji, že jsi mi zlepšil náladu. Se strejdou Semirem tatínka najdeme. Tak už zalehni a spi.“
PÉŤA: “ Hezké sny.“
TINA: “ Tobě taky.“ Péťa se uvelebil pod postelí. Tina dala Péťovi pusu na tvář. „Dobrou noc.“
PÉŤA: “ Dobrou noc.“ Tina zhasla lampičku na nočním stolku a zalezla po peřinu, zavřela oči.
U Semira a Andrey……. Už bylo kolem třetí hodiny ranní, zazvonil Semirův mobil na jeho nočním stolku. Semir potají zašmátral po mobilu a přijal telefon od Hota.
SEMIR: “ Ať je to kdo chce a co chce, já mám tu nejtemnější noc.“
HOTE: “ Semire, mám pro tebe menší práci.“
SEMIR: “ Hote, co se děje? Služebnu unesli marťani?“ To už se probrala i Andrea a rozsvítila svou lampičku na nočním stolku.
HOTE: “ Máme poplach na technickém oddělení. Podle záznamu byl na technickém Tom.“
SEMIR: “ Tom?“
HOTE: “ Ano, vzal všechno zboží od Wessela.“
SEMIR: “ Budu tam jako koni. Dej to vědět i Tině.“
HOTE: “ Rozkaz.“ Semir zavěsil.
ANDREA: “ Co se děje?“
SEMIR: “ Zjevil se náš Tom na technickém. Práce volá.“
ANDREA: “ Já vím.“ Semir a Andrea políbili, Semir odešel z ložnice, Andrea si zhasla lampičku a uchýlila do peřin.
I Tinu vyrušil telefonát od Hota.
TINA: “ Uprostřed temné noci, neúřaduji……. Cože? ……. Hote, už jsem na cestě.“ Zavěsila. Vstala z postele, než odešla z ložnice, dala Péťovi pusu na tvář.
Na technickém oddělení……. Kolem KTU byli policejní vozy s kolegy z dálniční policie a technici, kteří sbírali veškeré důkazy na KTU. Semir s Hotem si prohlíželi video na Hartmutově počítači. Během chvilky přijela vínová Octavia. Bonrát si všiml Tiny a tak spolu odešli za Semirem a Hotem. Společně si prohlédli video, kde bylo vidět, jak tři maskovaní muži spolu s Tomem jdou za jedním – získat zpět své zboží pro svého odběratele. Při sledování videa komisařové popíjeli životabudič – kafe. Později u videa zbyla akorát Tina se Semirem. Hote s Bonrátem pomáhali svým kolegům.
TINA: “ Něco se mi na tom nelíbí.“
SEMIR: “ A co?“
TINA: “ Proč by Wessel posílal Toma pro jeho zboží, když si proto mohl dojít sám.“
SEMIR: “ Chce ti ukázat, že Tom je v pořádku. Ale stejnak je to divný.“
TINA: “ No právě. A kdyby chtěl své zboží, tak by mě musel použít jako poslíčka.“
SEMIR: “ Třeba si tě schovává na to nejhorší.“
TINA: “ Třeba…….“ Tina sama seděla u videa a popíjela kafe. Až se upjala na jedno místo na videu. Tom stál u jedné skříňky a něco nechává a to něco spadlo za skříňku. Tina si to šla prohlédnout sama. Vzala si gumové rukavice, trochu odsunula malou skříňku, kde na zemi ležel malý lísteček, zmuchlaný do malé kuličky. Tina kuličky opatrně rozbalila, kde bylo napsáno: „Wessel má informátora u LKA.“ Tina se jenom usmívala, že pátrají správným směrem. Šel kolem Semir a koukal se na Tinu.
SEMIR: “ Copak? Máš blažený úsměv.“
TINA: “ Naše domněnka se potvrdila.“
SEMIR: “ S tím krtkem na LKA?“
TINA: “ Přesně.“ Ukázala Semirovi papírek s Tomovými slovy. Který si Semir přečetl.
TINA: “ Přesně.“ Ukázala Semirovi papírek s Tomovými slovy. Který si Semir přečetl.
SEMIR: “ Tak si uděláme dlouhou noc.“
TINA: “ Velice ráda.“ Tina se Semirem se odebrali ke svým autům a odjeli na služebnu.
Ráno na služebně……. Tina se Semirem byli jako po velkém flámu, celou noc být vzhůru a ještě hledat další vodítka do případu. Semir přinesl Tině kafe, která seděla u Andreina počítače. Kafe postavil před Tinu.
TINA: “ Díky.“ Upila si kousek kafe.
SEMIR: “ Tak co, našla jsi něco?“
TINA: “ Trochu víc jsem se podívala na toho naše zástupce na LKA. Tak jsem zjistila, že jeho manželka několik měsíců pobývala na psychiatrické léčebně.“
SEMIR: “ Ale, se jí stalo?“
TINA: “ Tepfer a jeho žena byli zapleteni do případu s Wesselem a Mellerem v roce 1998/1999.“
SEMIR: “ O tom si už mluvila, že se se spolu už setkali.“
TINA: “ Wessel unesl manželku Tepfera, ta z toho dostala psychopatické múzy a tak strávila několik měsíců v léčebně. A v dalších měsících byla ještě někde hospitalizována, ale to jsem se už nedozvěděla.“
SEMIR: “ A Meller?“
TINA: “ Moc toho není. Dlouho žil v zahraničí.“
SEMIR: “ Tak se půjdeme podívat za Tepferem, třeba nám o tom Mellerovi víc řekne.“
Než Tina se Semirem vyrazili na Tepferem na LKA, měla Tina jeden telefonát se svým bráchou Petrem. Semir byl připravený, že vyrazí, zašel si pro Tinu do její kanceláře.
SEMIR: “ Tak jdeme.“
TINA: “ Mám dobrou zprávu.“
SEMIR: „Jakou pak?“
TINA: “ Teď mi volal Petr, že mi sehnal spis ohledně Mellera.“
SEMIR: “ Tak to velká gratulace Petrovi. Tak se hned u něho zastavíme.“
TINA: “ Dobrej nápad.“
V Aachenu……. Tina se Semirem zašli za Petrem do jeho kanceláře v soudní budově v Aachenu.
TINA, SEMIR: “ Ahoj.“
PETR: “ Ahoj. Semire, rád tě vidím po dlouhé době.“
SEMIR: “ I já.“
TINA: „Kde si sebral ten spis?“
PETR: “ Byl v archivu na protidrogovém, přes svého známého jsem se k němu dostal.“ Před spis své sestře Tině.
TINA: “ Myslela jsem, že je dávno skartovaný.“
PETR: “ To můj známí si myslel taky…….“
SEMIR: “ Aspoň se můžeme pohnout dál.“