TINA: “ A tak jsme se chtěli zeptat naší státní zástupkyně Schrankmannové, jestli by nám dala povolení k otevření případu.“
ŠÉFKA: “ Je to docela chatrný důkaz pro otevření, ale zkusím to. A je to výslovné přání Prägera?“
TOM: “ Ano.“
ŠÉFKA: “ A další novinky?“
TINA: “ Holandští kolegové nám poslali úmrtní list Steina a jeho papíry trvalého pobytu v Holandsku.“ Všechny papíry předala šéfce.
ŠÉFKA: “ Předstíraná smrt, aby se pomstil Melise, co řekla do očí Steinovi.“
TINA: “ Dá se to tak říct.“
ŠÉFKA: “ Zabít člověka kvůli pravdě.“
TINA: “ Lidé zabíjejí i kvůli jiným věcem. I třeba kvůli pár €.“
ŠÉFKA: “ Takže za tím vším stojí Stefan Stein. Nějak to nastolím Schrankmannové a uvidíme.“ Do kanceláře vstoupil, Hote.
HOTE: “ Mám tu zprávu od techniků. Na obálkách ani na dopisech nejsou pachatelovi otisky, jenom Melisiny. Vystřižená písmenka jsou přilepená pomocí běžného lepidla.“
TOM: “ A co známka?“
HOTE: “ Známky byli přilepené pomocí lepidla, ale pod jednou se našli slabé stopy DNA – patří Steinovi. Rukopis zřejmě patří Steinovi, jsou naprosto shodná.“ Zprávu předal šéfce. V kanceláři mezi dveřmi se objevil Bonrát.
ŠÉFKA: “ Copak se děje?“
BONRÁT: “ Volá Lichtemberg, rád by s vámi mluvil.“
ŠÉFKA: “ Tak mi ho přepojte.“ Všichni odešli z kanceláře, Bonrát přepnul šéfce telefonát.
HOTE: “ Co teď budeme dělat?“
TOM: “ Zajistit bankovní převod Steina Prägerovi, jestli má Stein německé občanství.“
TINA: “ A ještě něco. Jaký byl vztah mezi tou zavražděnou a Steinem.“
HOTE: “ O to se postaráme my.“ Když si rozdělili úkoly mezi sebou – Tom si vzal bankovní převody a Tina německé občanství Steina, tak se pustili do svých úkolů.
O hodinku později……. To se na služebně objevil Lichtemberg a Köhler. Byli u Engelhardtové v kanceláři, kde je seznamovala s případem. Tina volala na německý konzulát v Kolíně.
TINA: “ ……. Kranichová, dálniční policie. Měla bych takovou malou prosbičku. Potřebovala bych si něco ověřit. Jestli se o německé občanství se nehlásil jistý Stefan Stein……… Chvilku vydržte, jen co to najdu.“ Tina našla rodné číslo Stefana Steina, které nahlásila paní na druhém konci drátu. A to už se i začal plést Tině pod rukama i Tom. Potřeboval si vytisknout bankovní účet Prägera a Steina, který mu poslali na e-mail. Tom s Tinou dohodli rukama, takže Tina telefonovala a ještě tiskla Tomův e-mail. Dal Tině pusu na tvář. „……. A kdy se u vás přihlásil? …….“ To zase Tina hledala kus papír. “ Chvilku vydržte, musím si najít kousek papírku.“ Tom dal Tině kousek papírku. A přečítal si bankovní účty. „Tak už můžete…….“ Tina si psala, co jí diktovala paní na úřadě. „……. Velice jste mi pomohla……. Děkuji a nashle.“ Zavěsila. Tina zašla do šéfčiny kanceláře, kam měl namířeno i Tom. Stáli mezi dveřmi do kanceláře.
LICHTEMBERG: “ Něco snad nového?“
TINA: “ Doufám, že vás nějak nerušíme. Od poloviny srpna 2008 má Stefan Stein německé občanství. Chvilku to trvalo, protože se Stein musel přihlásit pod jiným jménem, ale rodné číslo zůstává na celý život.“
LICHTEMBERG: “ A dál?“
TOM: “ Na Steinův účet se připsali 55 000 marek, byli jich celkem pět. A další tři částky ve výši 35 000 marek se odeslali na účet Andrého Prägera.“
KÖHLER: “ To je ten, který sedí za mřížemi. Co ten s tím má společného?“
TOM: “ Ty peníze dostal za mlčení od Steina. Slyšel rozhovor mezi Melisou a Steinem, že ho Melisa obvinila, že zabil mladou ženu.“
KÖHLERA: “ Ale Stein to vše popřel.“
TOM: “ Přesně.“
ŠÉFKA: “ Kdo je majitelem toho druhého účtu, který mu poslal tu velkorysou částku.“
TOM: “ Bylo to posláno ze zahraničí.“ Lichtemberg si převzal od Toma bankovní převody, které si prohlédl. To se za Tomem a Tinou objevila státní zástupkyně Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Můžu vědět, co se tu děje?“ Tina s Tomem hned uhly u cesty Schrankmannové, která vstoupila do kanceláře.
ŠÉFKA: “ Ale za jisté.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Chtěla bych vědět, jak jste daleko s případem.“
LICHTEMBERG: “ Velice daleko. Komisaři se do případu tak zakousli, že stačí najít jenom pachatele.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To velmi dobře.“ Tina se zahleděla na šéfku, aby navodila řeč na znovu otevření případu.
ŠÉFKA: “ Měla bych jednu takovou malou otázečku.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A jakou pak?“
ŠÉFKA: “ Já se svými lidmi chceme znovu otevřít případ…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Skutečně?“ Otočila se na Tinu a Toma, kteří se zase usadili mezi dveřmi.
TINA: “ Skutečně.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Je vám jasný, že potřebujete pádné důkazy.“
KÖHLER: “ Ty samozřejmě jsou.“ Tina s Tomem Schrankmannové o jaké důkazy jde. Schrankmannová byla velice spokojená, že se našlo tolik důkazů.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jak tak vidím a slyším, že toho našlo docela dost. Takže máte moje svolení to všechno objasnit.“ Když válečná porada skončila v kanceláři Engelhardtové, postupně ji opouštěli – Lichtemberg, Köhler, Schrankmannová a nakonec Tina s Tomem.
Ten den se ještě André Präger dozvěděl od ředitele, že komisařové z dálniční policie mají povoleno znovu otevřít jeho případ a že to vypadá nadějně. Trochu mu povyprávěl, jaké důkazy se našli, aby byl trochu více v obraze. Präger nevěřil, že to půjde tak rychle a že to bude k zamítnutí jejich prosba.
Ráno na služebně……. Jen co se Tom s Tinou objevili na služebně, hned se okolo nich šmrdolil, Hote.
HOTE: Něco jsem zjistil o té ženě a Steinovi.“
TOM: “ A?“
HOTE: “ Chvilku to trvalo. Stein s tou zavražděnou měli poměr. Zavražděná si půjčila peníze, několik tisíc marek, od šéfa Andrého Prägera. Ale zavražděná nestíhala splácet a tak občas ji trochu vyhrozili.“
TINA: “ Co je zač je ten Prägerův šéf?“
HOTE: “ Ten před několika měsíci zemřel, byl zastřelen v Belgii. Byl velký zvíře skoro ve všem. Mladí se na něho obraceli, protože sehnal cokoliv.“
TOM: “ Taková holka pro všechno.“
HOTE: “ To máš naprostou pravdu.“
A teď dálniční policii scházelo to najít svého pachatele – Stefana Steina. Měli toho velice málo tipů na úkrytu Steina. Tom přišel na slovíčko k Tině, která obsadila Andrein počítač.
TOM: “ Moc toho nemáme, kde bychom mohli najít Steina.“
TINA: “ Na adresách asi nebude, ale všechny jsou neexitující.“
TOM: “ A zkoušela jsi telefonní čísla?“
TINA: “ Zkoušela, ale neexistují.“
TOM: “ Tak to jsme na hraně.“
TINA: “ Stein ty dopisy posílal z Bonnu.“
TOM: “ Hote, kde jsou dopisy?“
HOTE: “ Moment, co je najdu.“ Zašmátral na svém stole a dopisy přinesl Tomovi a Tině. „Tak tady jsou.“
TOM: “ Tak se podíváme na směrové číslo.“
TINA: “ To by mělo být v severní části Bonnu.“ PSČ si Tina ještě ověřila. Tom se koukal Tině přes rameno
TOM: “ Tak si uděláme výlet.“ Tina s Tomem si vzali bundy a odjeli na lov Steina do Bonnu
V Bonnu……. Tina s Tomem projížděli opuštěné baráky a větší komplexi. Až najednou mercedes projížděl kolem jednoho dosti zchátralého baráku.
TINA: “ Zajeď kousek zpátky.“ Tom kousek couvnul zpátky, kde viděli na stojící auto – černá Škoda Octavia u baráku.
TOM: “ Že bychom našli našeho ptáčka.“
TINA: “ Vypadá to tak.“ Stáhla si okénko, vzala do ruky vysílačku. „Kobra11, centrále.“
HOTE: “ Jaké pak je tvé přání?“
TINA: “ Hote, najdi majitele vozu – SPZ je Karl, Uwe, Ludvik 1085.“
HOTE: “ Vůz je přihlášen na jistého Markuse Fischera.“
TINA: “ Škoda.“
HOTE: “ Chvilenku vydrž, něco tu mám. Jeho datum narození a rodné číslo jako u Stefana Steina.“
TINA: “ A máme ho. Hote, pošli nám posily ke starému rozpadlému domku na úplném okraji Bonnu.“
HOTE: “ Rozumím.“ Tina zavěsila vysílačku a mercedes se pomalu přiblížil k domku. Tina s Tomem vystoupili z auta a obhlíželi si baráku zvenku. Stefana viděli v jednom pokoji, jak sedí v křesle. Do baráku vešli zadním otevřeným oknem. Vzali si zbraně do ruky a pomalu se blížili ke Stefanovi. Tom s Tinou si tak rozdělili cestu u dřevěného schodiště, které vedli do patra. Jak Tom šel jak myška po baráku, tak omylem zakopl o kbelík. Stefan vstal se svého křesla a ze stolku si vzal zbraň. Stefan šel za hlukem, který šel z chodby. Protože Stefan uviděl Toma v zrcadle, tak vystřelil, zrcadlo se roztříštilo na malé kousky. Stefan tím směrem vystřelil ještě dvakrát a šel dál domem. Tom se musel ukrýt za schodiště. Stefan svou procházkou narazil na Tinu, kde taktéž trochu vypotřeboval pár nábojů. A rychle mazal ke svému vozu. Za ním se rozběhli Tom s Tinou, nasedli do mercedesu a ujížděli za Stefanem. Oba dva vozy ujížděli na dálnici A6, kde byl přiměřený provoz. Tina zašmátrala po vysílačce.
TINA: “ Kobra11, centrále.“
HOTE: “ Jaké je další tvé přání?“
TINA: “ Hote, moje přání je, abys nám poslal posily na A6, 14 km. Pronásledujeme Steina.“
HOTE: “ Tino, už tam jedou.“
TINA: “ Díky.“ Zavěsila.
TOM: “ Jako vždy dorazí, až bude po všem.“
TINA: “ To je klasika.“
Stefan se zakoukal do zpětného zrcátka, když předjížděl menší kamion s vánočními ozdobami a věcmi. Jako přívěs vezl velké saně se soby. Když pak uviděl pomalejší auto před sebou, udělal myšku před kamionem, který kličkoval po dálnici. Stefan to do něho napálil, Octavie auto odhodila na středová svodidla. Mercedes jak si nevypočítal situaci a vletěl přímo do saní se soby, mercedes před sebou tlačil sáně se soby. Pak skončili na dálnici.
TOM: “ Miláčku, veselé Vánoce.“
TINA: “ Tobě taky.“ Oba dva se jenom smáli.
Stefan Stein se všemu přiznal, za to co udělal před těmi lety. A také se přiznal k Melisině nehodě. Zbavil se jí, protože ho naštvala. Tina s Tomem se stavili za Andrém Pagerem, kterého propouštěli z vězení.
PRÄGER: “ Moc vám děkuji, co jste pro mě udělali.“
TOM: “ Ale to přece nestojí za řeč.“
TINA: “ Podmínka na svobodě na dva roky uteče jako voda.“
PRÄGER: “ Do smrti vám to nezapomenu. Tak si užij zbytek Vánoce.“
TINA: “ Díky.“ Präger se rozloučil s komisaři a běžel na prosti své lásce, která na něho čekala několik let, až ho propustí z vězení. Tina s Tomem nasedli do vínové Octavie a odjeli na služebnu.
Na služebně……. Lichtemberg se svým zetěm Köhlerem byli poděkovat komisařům dálniční policie.
KÖHLER: “ Moc vám děkuji, že jste objasnili nehodu mé ženy.“
LICHTEMBERG: “ A že se všechno ujasnilo na pravou míru.“
TOM: “ Taky jsme rádi, že se to brzy ujasnilo.“
LICHTEMBERG: “ Tak hezký zbytek Vánoce s dětmi ho užijte. Zasloužíte si to.“
TINA: “ Děkujeme. A vám přejeme pěkné Vánoce.“ Tina s Tomem se rozloučil s Lichtembergem a Köhlerem. A odešli ze služebny.
ŠÉFKA: “ I státní zástupkyně Schrankmannová vám posílá velký hold. A ještě vám dává pět volných dnů.“
TOM: “ Paní Schrankmannová je velice velkorysá.“
ŠÉFKA: “ Udělali jste velký kus práce. Hezké svátky.“
TINA: “ Vám taky.“
ŠÉFKA: “ Nashle.“
TINA, TOM: “ Nashle.“ Odešla ze služebny. Přišli k nim, Hote s Bonrátem.
HOTE: “ A k tomu všemu patří ještě něco.“
BONRÁT: “ Jste na první stránce v novinách.“ Ukázal jim první stránku denního tisku.
HOTE: “ Píše se o vás velmi hezky.“
TOM: “ Až tohle to uvidí Semir, ten se bude divit.“ Ještě malou chvilku zdrželi na služebně a pak odjeli za svými rošťáky k Tininým rodičům. Aby si s dětmi užili poslední dny vánočních svátků.
Konec!!