Rubrika: Kniha povídek 1. díl

Povídka č. 14: Pomsta

15. 4. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Centrála zavolala Toma a Semira k jedné nehodě na dálnici A2. když přijeli na místo nehody. Tom se tak zarazil
SEMIR: “ Tak už jdeš??“
Tom Semira ani nevnímal a Semir na Toma mluvil, aby šel za Bonrátem a Hotem. Semir šel za Tomem.
SEMIR: “ Co je. Jdeš už??“
TOM: “ To je auto Tiny.“
SEMIR: “ Kde??“
TOM: “ Támhle.“
V nehodě bylo zapleteno Tinino auto, ale Tina v autě nebyla, protože ji někdo vytáhl a v autě byla bílá obálka. Tom a Semir přišli za Bonrátem a Hotem.
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
BONRÁT: “ Nehoda 4 aut, ale nikdo nebyl smrtelně zraněn, ale byli tu 6 lidí zraněno lehce.“
TOM: “ A co Tina??“
BONRÁT: “ Tina mezi zraněnýma nebyla, ale našli tudle obálku.“
Bonrát předal obálku Semirovi a otevřel ji. V obálce byl malý papírek, kde bylo napsáno: “ 12. 8. 1994.“
TOM: “ Co může znamenat 12. 8. 1994.“
SEMIR: “ To nevím. Dáme to za úkol Andree.“
Semir a Tom odjeli do kanceláře. Šli rovnou za šéfkou.
ŠÉFKA: “ Co to datum??“
SEMIR: “ Andrea ho prověřuje.“
ŠÉFKA: “ A co Tina??
TOM: “ Jako kdyby se propadla do země.“
Tom byl z toho špatný celý den. večer si prohlížel svatební fotky i ze společné dovolené. Vzpomínal jak se poprvé setkali. Ten večer mu dělal Semir společnost, aby nebyl sám doma.
SEMIR: “ Myslíš na nejhorší??“
TOM: „Občas myslím, ale někde říká, že Tina je na živu.“
SEMIR: “ To datum buď bude, že Tina někoho dostala do basy nebo ho propustili.“
TOM: “ To spíš bude, že Tina někoho dostala do basy. Někdo se chce pomstít Tině.“
SEMIR: “ Kdo a za co. Toč otázka vězí.“
Tina byla unesená Petrem Baumanem. Tina byla omámena chloroformem a uvěznil ji v jedné staré továrně na okraji Kolína. Když se Tina probrala spatřila před svýma očima Petra Baumana.
TINA: “ Bauman.“
BAUMAN: “ Naše komisařka si vzpomněla, kdo jsem. Mezitím se naše komisařka vdala za komisaře. Hlavně, že jsi měla ráda mé ho bratra.“
TINA: “ Byl hrozně milý než ty. Nepřepadl banku na rozdíl od tebe. Nikdy by neudělal takovou blbinu jako ty.“
BAUMAN: “ Právě si to chci vynahradit za bratra a za toho tvýho manžílka. Manžílka bych nejraději zabil, aby mi nepřekážel v mých představách o našem společném životě.“
Andrea rozluštila tajemné datum.
ANDREA: “ 12. 8. 1994, kdy nastoupil do milánského vězené Petr Bauman. Měl bratra Martina. Martina zabil jeho bratr Petr. Petr Bauman přepadl banku v Miláně. Spisy jsem si už vyžádala.“
SEMIR: “ Kdy ho propustili??“
ANDREA: “ Minulý týden.“
Odpoledne přišli spisy o Petru Baumanovi. Semir a Tom si je pročítali.
SEMIR: “ Ale proč zabil Petr Martina??“
TOM: “ to nevim, ale ty na to příjdeš.“
SEMIR: “ A nebude to kvůli Tině.“
TOM: “ Tině??“
SEMIR: “ Co třeba, že Martin chodil s Tinou. Petrovi se to nelíbilo a tak ho zabil. Petr někde drží Tinu.“
TOM: “ A co takhle zajet na tuto adresu??“
Tom ukázal Semirovi adresu, která byla ve spisu.
SEMIR: “ Můžem to zkusit.“
TOM: “ Možná, že tam budou nějaké důležité informace, která nás posunou dál.“
SEMIR: “ Tak jdem.“
Semir a Tom jeli danou adresu. Vezli do bytu, kde byly samé fotky Tiny a Martina, kdy ještě spolu chodili. Uprostřed bylo těchto fotek bylo velké červené srdce a v něm velká Tinina fotka. Přes srdce bylo napsáno: “ Patříš jenom mě.“
SEMIR: “ Patříš jenom mě.“
TOM: “ podívej. Už si dělá svoji budoucnost s Tinou.“
SEMIR: “ Každý ho chce odstranit, aby měl jenom, Tinu pro sebe.“
TOM: “ Podívej.“
Tom ukazoval na fotku, kde byla stará továrna. Semir se tak na ní podíval a pak se podíval na Toma.
SEMIR: “ Myslíš, že tam bude Tina??“
TOM: “ Myslim.“
Semir zavolal Andree.
SEMIR: “ Ahoj Andreo. Pošli techniky do Baumanova bytu. Řekni Bonrátovi a Hotemu ať jedou do staré továrny na okraji Kolína.“
ANDREA: “ Dobře. Chce s vámi mluvit šéfová.“
ŠÉFKA: “ Už něco máte??“
SEMIR: “ Máme. Všechno vám to vyřídí Andrea.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
Tom a Semir zajeli ke staré továrně. Zachvěli přijeli Bonrát a Hote. Vešli do továrny. Prohlédli celou továrnu, ale nikdo tam nebyl. Semir a Tom vešli do velké haly, kde pobývala Tina. Tom uviděl na zemi Tinin svatební prstýnek a nápis: “ Aachen“
TOM: “ To je Tinin prstýnek.“
SEMIR: “ Proč Tina napsala Aachen.“
Za chvilku přišli Bonrát a Hote.
SEMIR: “ Hote, co tě napadne, když ti řeknu Aachen“
HOTE: “ Aachen. V Aachenu je starý zámek, který opravují.“
TOM: “ To je ono.“
SEMIR: “ Jedeme do Aachenu.“
Tina a Bauman už byli na zámku. Tina měla na sobě krémově bílé svatební šaty. Petr si chtěl vzít Tinu za ženu. Mezitím dojeli Semir, Tom, Bonrát a Hote. Petr vyzdobil slavnostně jednu místnost. Tina byla omámena chloroformem. Do místnosti vtrhl Tom. Petr ho zahlídl a chtěl Toma zabít, ale to se mu nepodařilo, protože Tina omdlela a ležela na zemi. Semir stál za Petrem. Petr namířil pistoli na Tinu, ale Semir hned zasáhl a zabil Petra. Tom se rozeběhl za Tinou. Semir přišel k nim.
SEMIR: “ Třeba si hraje na šípkovou Růženku.“
Tom probudil šípkovou Růženku pusou. Šípková Růženka se probudila.
SEMIR: “ No, vidíš. Co jsem ti řikal.“
Tina už byla v plném vědomí. Tina seděla s Tomem blízko sanitky. Tina měla přes sebe deku. Tom vytáhl její svatební prstýnek.
TOM: “ Chceš si mě zvít??“
TINA: “ To víš, že ano.“
Tom navlékl Tině prstýnek a dali si velký polibek.
SEMIR: “ Už víte, kam pojedete na svatební cestu??“
TINA: „Domů.“
SEMIR: “ Domů??“
TINA: “ Domů a pak na dovolenou. Nejmíň na 14 dní.“
TOM: “ To šéfka nebude mít moc velkou radost.“
Semir je odvezl domů.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Povídka č. 13: Loupež

7. 4. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Tina a Tom strávili prodloužený víkend v Hartbergu. V celé vesničce zavládlo krásné podzimní počasí.
Tina ještě ležela v posteli a koukala se kolik je hodin na mobilu a chtěla vstát. Tom už byl dávno vzhůru a udělal snídani Tině. Tom pak přišeldo ložnice a sedl si na postel vedle Tiny. Tom Tinu objal kolem ramen a dal jí pusu.
TOM: “ Tak co, už máš vymyšlený to auto??“
TINA: “ Mám. Rozhoduji se mezi 2.“
TOM: “ To jsou jaký??“
TINA: “ Mezi mercedesem a BMW, ale nejvíce se mi líbí mercedes. Mercedes se líbí i Martinovi.“
TOM: “ Martin má vlohy po mamince. Jaký barvy??“
TINA: “ Černé barvy.“
TOM: “ Černá??“
TINA: “ Hmm černá. Černá zvítězila ze všech barev, které měli výběr a nejvíce se k tomu mercedesu hodí.“
TOM: “ V pondělí tam můžeme zajít a domluvit to naše auto.“
TINA: “ Můžeme tam zajít. Jak ses rozmyslel s tou garáží??“
TOM: “ Rozmyslel jsem se tak, že garáž by se mi líbila, ale za sousedem zajdeš ty.“
TINA: “ Já??“
TOM: “ Ano, ty. Vy dva se dlouho znáte.“
TINA: “ No, dobře. Zajdu za ním, ale nevím jestli tu garáž dávno neprodal.“
Odpoledne si Tina a Tom vyšli na procházku. Jejich cíl byl místní hrad. Při cestědomů si sedli na lavičku pod strom. Když šli domů, tak je zastavili sousedi. Tom šel na před , protože si myslel, že má klíče od domu, ale klíče měla Tina. Tina stála u branky a Tom se zastavil před svým modrým mercedesem a zavolal na Tinu.
TOM: “ Ty máš klíče??“
TINA: “ Jó.“
Tina hodila Tomovi klíče od baráku. Tinu zastavila u branky sousedka. Sousedka byla zvědavá jak opice. Tom šel do domu, že dá do auta věci, že odjedou domů a že si udělají kafe a odjedou domů.
SOUSEDKA: “ Dobrý den.“
TINA: “ Dobrý den.“
SOUSEDKA: “ To máme hezky??“
TINA: “ To je opravdu hezky.“
Tina tydle typy sousedů úplně vysazená. Nemá je moc v lásce. Ani Tom tyto typy nemusí.
SOUSEDKA: “ Vy odjíždíte domů??“
TINA: “ Odjíždíme. Čeká nás dlouhá cesta.“
SOUSEDKA: “ My už taky odjíždíme domů. Pomalu balíme věci do auta.“
Tom naskládal věci do auta a zamkl auto a šel za Tinou
TOM: “ Dobrý den.“
SOUSEDKA: “ Dobrý den.“
Sousedka jim přetrhla plán. Sousedi odjeli dříve domů. Tina a Tom si dali na cestu kafe a pak odjeli v modrém mercedesu do Kolína. Doma na ně čekal Martin. Martin byl o víkendu u Katriny (sestra otce Tiny).
Tento den se vrátili s Itálie Semir s Andreou. Přijel s nimi jejich syn Michal. Synovi je jeden a půl roku, ale za nedlouho bude slavit 2 roky. Andrea se vrátila z Itálie na vždy do Německa.
Andrea se pomaloučku vracela do pracovní náplně u dálniční policie. Andreu občas zaskakovala Tina. Andrea se po několika měsících vrátila na plný úvazek k dálniční policii.
Celá služebna se rozloučila s Janem, protože odchází ke kriminální policii do Kolína. S Janem se také přišel rozloučit na služebnu státní návladní.
STÁTNÍ NÁVLAD.: “ Loučíme se s vámi těžko. Co jste strávil pár let u dálniční policie po skončení policejní školy v Kolíně. Za těch pár let si tu na vás zvyklo mnoho lidí a udělal jste velkou kariéru u dálniční policie. Přeju vám mnoho dobrých úspěchů na novém místě.“
JAN: “ Díky.“
Jan si podal ruku se státním návladním.
ŠÉFKA: “ Ať se vám daří na novém pracovišti a přeji vám mnoho úspěchů v práci i v životě.“
JAN: “ Díky šéfová.“
Jan si podal ruku se šéfkou a objali. Pak přešel k Semirovi.
SEMIR: “ Tak Jane přejiti všechno dobrý v životě i na novém pracovišti.“
JAN: “ Díky Semire. Co si mě naučil to nezapomenu.“
Jan a Semir se objali a podali si ruku. Přišel k Tomovi.
TOM: “ Vzpomínej na nás v dobrém. Ať vám to vydrží dlouho s Elenou.“
JAN: “ Budu vzpomínat v dobrém.“
Jan se přátelsky objal s Tomem. Přešel k Tině.
TINA: “ Gratuluji k povýšení. Mnoho úspěchů.“
JAN: “ Díky. Teď jsem ti uvolnil tvoji bývalou kancelář. Vítám tě na tvém bývalém zaměstnání.
TINA: “ Díky. Tady máš malou pozornost od nás.“
JAN: “ Díky.“
Tina předala Janovi obálku a pak se spolu objali. Jan rozbalil obálku, kde byla fotka celé dálniční služebny.
TINA: “ Líbí.“
JAN: “ Líbí.“
Jan přišel k Andree.
ANDREA: “ Budeš nám tady chybět.“
JAN: “ Já vim.“
Andrease objala s Janem. Jan přišel k Bonrátovi a Hotovi.
BONRÁT: “ Někdy se ozvy.“
JAN: “ Ozvu.“
HOTE: „Nechceš tady zůstat na vždy.“
JAN: “ Rád bych, ale nové místo mě volá.“
Jan se objal s Hotem a Bonrátem. Celá služebna skandovala, aby řekl Jan proslov. Nejvíce se o to zasloužili Semir, Tom, Tina, Andrea, Hote, Bonrát a šéfová. Všichni křičeli proslov, proslov, proslov……………..
JAN: “ Děkuji všem za pěknou atmosféru tady u dálniční policie. Strávil jsem tu krásné i smutné chvíle od svého nastoupení z policejní školy až do teď. Vůbec jsem netušil, že dosáhnu k vrchnímu komisaři u dálniční policie. Chtěl bych poděkovat, že jste se mnou tak dlouho vydrželi, ale bych chtěl poděkovat Semirovi a Tině za cenné rady a za dobrou školu u Semira při řešení případů.“
Po Janově proslovu od bouchli šampaňské a oslavovali Janovo povýšení a jeho odchod.
O víkendu měli Tina s Tomem nové rodinné auto v garáži, kterou si koupili od svého souseda. Jednu garáž už mají, ale nové auto + 2 služební auta by se jim do jejich garáže nevešli, kterou mají u baráku.
Tina si nastěhovala své věci do své bývalé kanceláře po Janovi, kde dříve sídlila jeho kancelář.
Tom a Semir byly na odpočívadle u dálnice. Tom seděl ve stříbrném BMW na místě spolujezdce a Semir byl na benzínce. Mezitím přijela Tina se svou vínovou Octavií. Tom si četl noviny v autě a ani neslyšel , že přijela Tina. Tina vystoupila z auta a potichu zavřela dveře od auta. Šla ke stříbrnému BMW a na sedla do stříbrného BMW. Tina si sedla na místo Semira. Tom se na půl lekl a přestal číst noviny.
TOM: “ Co ty tady děláš?? Jak víš, že jsme tady??“
TINA: “ Už vás znám pěkně dlouho, a tak vim, kde asi budete.“
TOM: “ Martin je ve školce??“
TINA: “ Hmm. Mamča ho odpoledne vyzvedne.“
TOM: “ Už jde Semir. Určitě bude zuřit, že mu sedíš na místě.“
TINA: “ To má smůlu.“
Semir přišel k autu. Povídal si s Tinou a s Tomem přes okýnko. Po chvilce se ozvala vysílačka.
CENTRÁLA: “ Centrála volá Kobru 11.“
TOM: “ Tady Kobra 11.“
CENTRÁLA: “ Kobra 19 potřebuje pomoc. Spojte se s Kobrou 19.“
TOM: “ Dobře.“
Tomse ohlásil vysílačkou Hotovi a Bonrátovi.
TOM: “ Kobra 11 volá Kobru 19.“
HOTE: “ Tady Kobra 19.“
TOM: “ Co se děje??“
HOTE: “ Po A4 na 167 km pronásledujeme černé porsche.“
TOM: “ Dobře. Jedeme na pomoc.“
Tom domluvil s Hotem. Semir předal Tině od stříbrného BMW klíče a Tina zase klíče od vínové Octavie. Oba vozy vjeli na dálnici.
Bonrát a Hote stále pronásledovali černé porsche. Prokličkovali mezi auty na dálnici.
Tom se ozval vysílačkou Hotovi.
TOM: “ Kde jste přesně.“
HOTE: “ Jsme na 169 km.“
TOM: “ Už vás vidíme.“
Stříbrné BMW a vínová Octavie kličkovala mezi auty. Černé porsche stále ujíždělo po dálnici. Černé porsche vyjelo 1. výjezdem z dálnice. Hote a Bonrát jeli stále za ni ma. Ale stříbrné BMW s vínová Octavia prudce zabrzdila až se kouřilo z pneumatik a navíc přijeli výjezd, kterým sjelo černé porsche policejní porsche. Stříbrné BMW a vínová Octavia se zastavili v odstavném pruhu. Semir se ozval vysílačkou Tomovi.
SEMIR: “ Kde jsou??“
TOM: “ Sjeli z dálnice.“
SEMIR: “ Kde je další výjezd z dálnice??“
TOM: “ Další výjezd je až za 20 km.“
Semir a Tom spolu domluvili přes vysílačku.
TOM: “ Co teď??“
TINA: “ Jedna šance tu je.“
TOM: “ To je jaká??“
TINA: “ Jet ten kus dálnice v protisměru.“
Tom se ozval Semirovi vysílačkou.
TOM: “ Semire, mám nápad.“
SEMIR: “ Jakej??“
TOM: “ Jet v protisměru.“
SEMIR: “ To už mě taky napadlo. Je to jediná šance. Dobře.“
Tom a Semir domluvili. Vysílačkou se ozval Hote.
HOTE: “ Kde jste??
TOM: “ Máme takový menší problém. Přejeli jsem výjezd, kterým jste vyjeli z dálnice. A kde jste přesně??“
HOTE: “ Jsme na B15 směr Kolín-západ.“
TOM: “ Dobře Hote. Až budem poblíž ozvem se.“
Tom domluvil s Hotem. Oba vozy couvali a pak prudce otočili o 180 kolem své osy. Udělali tzv. hodiny (jejich specialita). Jeli v proti směru v odstavném pruhu a vyjeli výjezdem na silnici B15. V dáli je zahlídl Tom.
TOM: “ Támdle jsou.“
Tom se ozval vysílačkou Hotemu.
TOM: “ Hote, už vás vidíme.“
Bonrát je zahlídl v zpětném zrcátku u svého porsche. Bonrát, když je viděl kývl na Hota, že je vidí.
HOTE: “ My vás taky vidíme.“
Všechna 3 auta kličkovala mezi auty mezi ostatními auty. Černé porsche z ničeho nic zahlo ze silnice B15 na polní cestu, která vedla ke starému baráku. Policejní porsche, BMW a Octavia hned jeli za černým porschem. Černé porsche zastavilo před starým barákem. Z černého porsche vystoupili 2 muži a vběhli do baráku a skryli před policií. Za chvíli ke starému baráku přijelo stříbrné BMW, policejní porsche a vínová Octavia.
Všichni vystoupili z aut a sami obklíčili starý barák. Jeden z mužů zahlídl Bonráta a vystřelil, ale Bonráta nezranil. Bonrát vystřelil po chlapovi a objevil se Hote a střílel po chlapovi. Tom, Semir a Tina sledovali 2. muže, ale nepodařilo se jim ho chytit a začal střílet. 1. muž byl mrtvý a 2. muž nasedl do černého porsche a ujel. Bonrát při přestřelce ztratil svou zbraň a před Bonrátem ležela jiná zbraň, která patří mrtvému muži. Tom, Semir, Tina, Bonrát a Hote stály před starým barákem a nikdo ani nedutal. Všichni se tak na sebe hleděli.
Tom, Tina, Semir, Bonrát a Hote byly u šéfky v kanceláři. A vysvětlovali co se vlastně stalo ve starém baráku.
ŠÉFKA: “ Vzhledem k této situaci musím vás suspendovat.“
Bonrát odevzdal šéfový svůj služební průkaz.
BONRÁT: “ Je mi jasný co bude dál.“
Bonrát odešel s Hotem s kanceláře. Bonrát byl celý špatný, ale Semir, Tom, Tina, Andrea a šéfka věřili v jeho nevinu, že nezastřelil toho muže.
ŠÉFKA: “ Už něco víte o tom mrtvém??“
TOM: “ Zatím ne.“
ŠÉFKA: “ Víte proč černé porsche pronásledovali?? Bonrát s Hotem.“
SEMIR: “ Dostali hlášení od kolínské banky, že jí vykradli a odjeli tím černým porschem.“
ŠÉFKA: “ Zajděte do tý banky.“
SEMIR: “ Dobře.“
Semir, Tom a Tina odjeli do kolínské banky. Banka byla už zajištěná policií, aby nikdo nevkročil do banky.
Semir A Tom šli za ředitelem banky a Tina se koukala na záznam z kamery.
Za chvilku přišli Semir a Tom za Tinou.
TOM: “ Je něco na tý kazetě??“
TINA: “ Vůbec nic.“
TOM: “ Tak že jsme na mrtvém bodě.“
TINA: “ Volala Andrea.“
SEMIR: “ Co chtěla??“
TINA: “ Mrtvý se jmenuje Herbert Schnaider. Už byl trestaný za vyloupení banky před 4 lety.“
SEMIR: “ Co to černý porsche??“
TINA: “ Černé porsche patří jistému Norbertovi Bekmanovi. Bekman už taky seděl za přepadení banky. Odseděl si 4 roky. Bekman a Schnaider seděli spolu ve věznici v Berlíně, kde přepadávali banky.“
TOM: “ vyžádala si Andrea spisy z Berlína??“
TINA: “ vyžádala.“
Tina, Tom a Semire vrátili do kanceláře a vzali si kazetu se záznamem sebou.
Bonrát a šéfka spolu chodili na různá přešetření kvůli případu. Šéfka samozřejmě obhajovala Bonráta, že Schnaidera nezabil, ale že to udělal někdo jiný.
Tina zajela ještě jednou na místo činu. Sama prohledala starý dům. Pak vylezla na střechu a prohledávala okapy jestli tam někam nezapadla Bonrátova zbraň. Tina po ohledání celé střechy včetně okapů našla Bonrátovu zbraň.
TINA: “ Tak tady seš.“
Dal zbraň do igelitového pytlíku. Tina sešla ze střechy dolů. Tina stála před starým barákem a přehrávala si co se v osudný den stalo. Pak našla 4 kulky ve zdi a dal je igelitového pytlíku, nasedla do auta a jela za Hartmutem.
Tina přišla do velké haly, kde byl Hartmut, šla k němu.
TINA: “ Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj. Co ty tady děláš??“
TINA: “ Potřebuju od tebe malou službu.“
HARTMUT: “ Jakou??“
Tina ukázala zbraň a kulky, které byli v igelitových pytlíčcích a kydy zvlášť. Hartmut se na to podíval.
HARTMUT: “ To je ta malá služba??“
TINA: “ Ano.“
Tina po několika hodinách se vrátila do kanceláře. Šla rovnou za šéfkou, ale šéfka nebyla ve své kanceláři, ale byla s Bonrátem ve velké místnosti, kde byly ještě státní návladní a vyšetřující komisaři. Tina přišla ke dveřím a zaťukala, otevřela na půl dveře.
TINA: “ Dobrý den. potřebuji mluvit s naší šéfovou.“
Když uviděl Tinu Bonrát a myslel na to, že prokáže jeho nevinu, ale šéfka s návštěvou Tiny vůbec nepočítala. Šéfka šla za Tinou. Šéfka zavřela za sebou dveře.
ŠÉFKA: “ Něco máte??“
TINA: “ Ano. Byla jsem ve starém baráku a našla jsem Bonrátovu zbraň v okapu.“
ŠÉFKA: “ A dál.“
TINA: “ Z Bonrátovi se střílelo. Byly vystřeleny 4 náboje a skončili ve zdi a na zbrani jsou Bonrátovi otisky.“
ŠÉFKA: “ Ještě něco máte??“
TINA: “ Ten zabitý Schnaider taky vystřelil 4 náboje, ale ta 4 kulka ho zabila, protože ho zabil ten 2. muž. Na té zbrani jsem našli Schnaiderovi otisky a otisky toho 2. muže.“
Semir a Tom přiběhli za Tinou a za šéfkou.
SEMIR: “ Něco máme.“
ŠÉFKA: “ A co??“
TOM: “ Před malou chvílí přišli ty spisy z Berlína a Bekman chce vykrást banku v Kolíně, protože tudle banku vykradl Bekman, Schnaider a Wolf. Wolf jen ten 2 muž z černého porsche. Vykradli ji před 4 lety, protože v bance tehdá bylo skoro 5 mil. marek. Banka má ve svém trezoru kolem 10 mil eur.“
ŠÉFKA: “ Co chtěj dělat s tolika penězi??“
SEMIR: “ To nevíme.“
ŠÉFKA: “ Jeďte do tý banky.“
SEMIR: “ Dobře.“
Semir, Tom a Tina jeli k bance, ale už přijeli pozdě, protože Bekman se svými lidmi byl na cestě pryč z banky. Semir, Tom a Tina je zahlídli v dálce a hned vyrazili za ni ma. Černé porsche vjelo na dálnici, kde byl hustý provoz, protože opravovali 10 km úsek dálnice.v tom místě se auta štosovala do jednoho pruhu a je v proti směru. Černé porsche kličkovalo mezi auty a Semirovo auto taky. Černé porsche najednou najelo na velkou písku, která byla na začátku zúžení. Na hromadu písku vjelo černé porsche velkou rychlostí. Porsche letělo vzduchem a spadlo na kapotu a ještě se párkrát otočilo jako sud lehce ve vzduchu nad dálnicí. Černé porsche bylo šrot Bekman a spolujezdec byly na místě mrtví.
Bonrát druhý den děkoval Tině, že prokázala jeho nevinu. Děkoval ji před služebnou.
BONRÁT: “ Díky Tino. Jsem ti moc vděčný.“
TINA: “ To byla maličkost. Jenom jsem pořádně prohledala ten barák.“
Bonrát byl uschopněn do práce. Byla mu vrácena zbraň a průkaz.
Konec!!!!!
Autorka:Tina11

Povídka č.12: Otec 1/4

30. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Byl poklidný den a žádné nehody na dálnici. I na služebně dálniční policie zavládl klid a mír. Každý si dělal co chtěl.
Na služebnu přišli Bonrát a Hote. Bonrát měl v ruce klec s křečkem. O křečka se staral Bonrátův syn Jochen, protože Jochen odjel na 3 dny z Kolína, tak na Bonráta připadlo hlídání křečka.
Bonrát postavil klec na svůj stůl a křeček lítal po kleci. Přišla k nim Tina, nesla jim papíry,
TINA: “ Ahoj.“
HOTE,BONRÁT: “ Ahoj.“
TINA: “ Tady máte ty nehody na A2 a A3 za minulý měsíc.“
HOTE: “ Díky.“
Tina předala papíry Hotovi.
TINA: “ Odkud máte toho křečka??“
BONRÁT: “ Křeček patří mému synovy Jochenovi. Chceš si ho pohladit??“
TINA: “ Jó.“
Bonrát vyndal křečka z klece a předal ho Tině.
TINA: “ Ty seš hezkej.“
Tina si hladila křečka.
HOTE: “ Ty jsi doma taky chovala křečka??
TINA: “ Jó, chovala. Měla jsem asi 3 křečky. Chovala jsem ty džungarský křečky. Byli moc rozmazlovaný.“
BONRÁT: “ Čím???“
TINA: “ Čokoládkou, bramborami, sýrem, šlehačkou a taky občas dostali kousek salámku. A jak dlouho vydrželi.“
BONRÁT: “ To ani Jochen mu nedává takový dobrůtky.“
Přišla k nim šéfka.
BONRÁT: “ Nechcete si pohladit křečka??“
ŠÉFKA: “ Když mě kousne.“
BONRÁT: “ On nekouše.“
Tina předala křečka šéfce.
ŠÉFKA: “ Jak se jmenuje??“
BONRÁT: “ Jerry.“
ŠÉFKA: “ Hezký jméno
Zazvoniltelefon na stole u Tiny. Tina šla zvednout telefon.
TINA: “ Dálniční policie Kranichová.“
POLICEJ. PREZD.: “ Schmit. Dáte my vaší šéfku??“
TINA: “ Předám.“
Tina zavolal na šéfku.
TINA: “ Šéfová, máte tu telefon.“
ŠÉFKA: “ Už bežim.“
Šéfka předala Bonrátovi křečka a šla za Tinou. Tina předala sluchátko šéfce.
ŠÉFKA: “ Englhartová.“
POLICEJ. PREZD.: “ Chtěl bych poděkovat vašemu týmu za tu akci minulý týden na dálnici A1 a na hraničních přechodech do Rakouska, Belgie, Francie, Polska a do České republiky. Hlavně i vám díky za to, jak jste tu akci dobře vedla.“
ŠÉFKA: “ Děkuji za poděkování a velice ráda to vyřídím mému týmu. Budou mít radost.“
POLICEJ. PREZD.: “ Naschle.“
ŠÉFKA: “ Naschle.“
Šéfka položila sluchátko.
TINA: “ Co se stalo??“
ŠÉFKA: “ Mile mě překvapil policejní prezident.“
TINA: “ Jak to??“
ŠÉFKA: “ Že mám děkuje za skvělou akci minulý týden.“
Hote a Bonrát se rozplývali nad křečkem.
Po 2. hodinách přišli Tom a Semir do kanceláře. Zastavili se u Hota a Bonráta. Semir se rozplýval nad křečkem s Bonrátem a Hotem. Tom šel za Tinou. Tina volala s tátou. Když dotelefonovala a položila na stůl mobil a zadívala se jedno místo a hlavou se jí honilo co jí řekl otec.
TOM: “ Něco snad stalo?? Tváříš se, jako by ti uletěly včely.“
TINA: “ Co??“
TOM: “ Co se stalo??“
TINA: “ Akorát mi volal taťka a teď mi to vrtá hlavou. A mám se za taťkou stavit.“
TOM: “ Bližší informace ti neřekl??“
TINA: “ Ne.“
Vedle v kanceláři zazvonil telefon. Tom šel zvednout telefon.
TOM: “ Kranich dálniční policie.“
ANDREA: “ Ahoj. Dáš………………“
TOM: “ Ahoj. Dám.“
Tom zavolal na Semira
TOM: “ Semire, máš tu telefon.“
SEMIR: “ Kdo to je??“
TOM: “ Nech se překvapit.“
Tom odešel z kanceláře a zavřel dveře. Semir si vzal sluchátko. Když se ozval Andrein hlas. Semir se úplně rozplynul. Tom si povídal s Tinou.
Polední pauza se blížila velmi pomalu. Tak si tento čas krátili Semir, Tom, Jan, Bonrát a Hote hraním karet v kuchyňce. Tina psala nějaké papíry pro šéfku. Jan dohrál karty a také se blížila 12 hodina. Jan zašel k Tině. Jan dal katalog se zájezdama do zahraničí. Katalog byl otevřený na straně, kde byl zájezd do Paříže na 12 dní.
JAN: “ Myslíš, že se to bude líbit Eleně?? Vy dvě nejlépe znáte.“
TINA: “ Myslim, že jó. Vždy se chtěla podívat do Francie, ale nejvíce chtěla vidět Eiffelovku věž. Na 12 dní. To jde i za cenu. Už o tom ví??“
JAN: “ Jenom jsem se o tom zmínil. To je takový překvapení pro Elenu.“
Elena přišla na služebnu. Šla rovnou za Tinou a Janem.
ELENA: “ Ahoj.“
JAN: “ Ahoj. Poklade.“
TINA: “ Ahoj.“
ELENA: “ Půjdem na te oběd??“
JAN: “ Jó. Mám pro tebe překvápko.“
ELENA: “ O tom něco ví??“
TINA: “ Hmm. Vim, ale nepovim.“
JAN: “ Tak my dem. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj Tino.“
Tina ještě předala Janovi ten katalog. Odjeli na oběd.
Tina šla šéfkou dát nějaký papíry.
TINA: “ Tady to máte.“
ŠÉFKA: “ Díky.“
TINA: “ Přinesla bych to už včera, ale Hote a Bonrát něco po mě chtěli.“
ŠÉFKA: “ To nevadí.“

Otec 2/4

30. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Tina byla už na odchodu a stála u dveří.
ŠÉFKA: “ Klidně jim vyřiďte tu pochvalu od policejního prezidenta.“
TINA: “ Vyřídím.“
Tina odešla z kanceláře.
Semir a Tom dohrály žolíky a šli jsi pro bundy. A potkali Tinu.
SEMIR: “ Kde je Jan??“
TINA: “ Už odešel na oběd.“
SEMIR: “ A s kým??“
TOM: “ S kým asi. S Elenou.“
TINA: “ Elena přijela pro Jana.“
Semir, Tom a Tina už byly před služebnou a stály u stříbrného BMW a Tina stála u své vínové Octavie. Vycházela šéfka
SEMIR: “ Šéfová, půjdete s námi na oběd??“
ŠÉFKA: “ Nejdu. Jdu na oběd se státním návladním a s policejním prezidentem. Když tak za váma přijdu.“
SEMIR: “ Dobře.“
Šéfka nasedla do svého červeného mercedesu a odjela.
TOM: “ Ty jdeš za otcem??“
TINA: “ Ano.“
TOM: “ Pak za náma přijď.“
TINA: “ Jasně.“
Tina nasedla do svého auta a odjela. Také odjeli Semir a Tom
Tina přijela za otcem na jeho pracoviště. Tina vešla do autosalonu, protože její otec pracuje jako ředitel autosalonu. V autosalonu stály auta pěkně nablízkaná a čistá. Tina vyšla schody a zaťukala na taťkovu kancelář. Po hlasu “ dále“ vstoupila Tina do kanceláře.
OTEC: “ Ahoj. Tino.“
TINA: “ Ahoj, tati.“
OTEC: “ Posaď se u nás.“
TINA: “ Díky.“
Tina se posadila do pohodlného křesla.
TINA: “ Co pak potřebuješ??“
OTEC: “ Znala jsi Moniku Berghammerovou??“
TINA: “ Osobně jsem jí neznala. Občas se o Monice zmínila Petra. Proč??“
OTEC: “ Protože, Monika zemřela při autonehodě. A volali mě v Vídně, že se máš stavit za jistým Danielem Bergmanem. On mi také poslal dopis, ale nepíše co po tobě chce.“ Tady máš dopis jen si ho přečti.“
Tina si vzala od otce dopis, který si přečetla.
TINA: “ Ty jsi znal tu Moniku??“
OTEC: “ Ano. Monika tě viděla když ti byli asi 2 až 3 roky. Pak se už neobjevila ani nenapsal řádku.“
TINA: “ Petra mi ukazovala její fotku, ale to už je dávno. Že to ten Bergman nenapsal do toho dopisu, co po mě chce.“
OTEC: “ Musíš tam zajez. Vem si ten dopis sebou.“
Tina s otcem se ještě bavili. Tina pak zajela za Semirem, Tomem, Hotem a Bonrátem na jejich oblíbené místo
Tina přišla a u stolu seděl jenom Tom.
TINA: “ Kde jsou všichni??“
TOM: “ Ahoj. Přišla si jak duch. Hrajou šipky.“
Tina se posadila.
TOM: “ Co pak chtěl otec??“
TINA: “ Jde o jednu příbuznou, která zemřela při autonehodě. Já jsem ji neznala. Viděla mě když mi byli 2 až 3 roky.“
TOM: “ To si pamatovala tvoje jméno takovou dobu. Otec o ní ví?? Ozvala se někdy??“
TINA: “ Neozvala se. Nenapsala ani řádku. Přejdu rovnou k věci.“
TOM: “ A to je co??“
TINA: “ Otci volali z Vídně. Přesněji Právník naši příbuzné, že se mám stavit ve Vídni a zajít za tím právníkem.“
TOM: “ To neřekli o co jde??“
TINA: “ Neřekli. Poslali taťkovi dopis, ale v dopise bližší informace nepíšou.“
TOM: “ To tam musíš zajet??“
TINA: “ Musim. Když je to naléhavý.“
Tom zahlídl v dáli šéfovou.
TOM: “ můžeš to rovnou vysvětlit šéfoví.“
TINA: “ Hmmm.“
Šéfka k nim přišla. Posadila se na volnou židli.
TINA: “ Asi nebudete mít velkou radost. Potřebuji pár dní volna.“
ŠÉFKA: “ proč??“
Tina vysvětlila šéfový celý její problém. Jak si tak povídali přišel za nimi Semir.
SEMIR: “ Nechcete si zahrát šipky s námi??“
ŠÉFKA: “ Půjdem.“
Semir, Tom, Tina a šéfka odešli na šipky.
Druhý den odjížděla Tina do Rakouska. Tina se loučila s Tomem a s Martinem před domem.
MARTIN: “ Bude mi smutno.“
Tina si sedla na bobek.
TINA: “ Nebude.“
MARTIN: “ Bude.“
Martin odešel do svého pokoje. Tina se zvedla.
TOM: “ Až tak se ozvy, jak si dorazila.“
TINA: “ Ozvu se.“
Dali si pusu velkou na rozloučenou. Martin přiběhl s plyšovým medvídkem.
MARTIN: “ Tady máš, aby ti nebylo smutno.“
TINA: “ Děkuju.“

Otec 3/4

30. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Martin předal Tině plyšového medvídka. Dala Martinovi pusu na rozloučenou. Tina nasedla do auta a odjela. Toma a Martin ještě zamávali Tině.
Semir a Tom seděli na lavičce na dálničním odpočívadle. Oba dva četli noviny.
SEMIR: “ Kde je Jan??“
TOM: “ Má dovolenou.“
SEMIR: “ S kým jel na dovolenou??“
TOM: “ Semire, s kým asi. S Elenou.“
SEMIR: “ Kam jeli??“
TOM: “ Do Francie na 12 dní.“
SEMIR: “ Od koho to vlastně víš??“
TOM: “ Od své milované manželky.“
Semir odložil noviny. Tom si stále četl noviny.
SEMIR: “ Na to se jí rád zeptám.“
TOM: “ Nemusíš. Tina dneska odjela pryč.“
SEMIR: “ To si snad děláš srandu.“
TOM: “ Ne.“
Semir chtěl vědět kam odjela Tina, co tam dělá, ale Semira přerušila vysílačka.
CENTRÁLA: “ Centrála volá Kobru 11.“
Semir se zvedl z lavičky a ozval se centrále.
SEMIR: “ Tady Kobra 11. co se děje??“
CENTRÁLA: “ Po A3 pronásleduje černý golf černé Audi. Hlídkové vozy jsou na cestě .“
SEMIR: “ Dobře. Už jsme na cestě. Konec.“
Semir a Tom nasedli do auta a jeli na dálnici. Když viděli černý golf tak na Semira a Toma začali střílet z černého golfa.
TOM: “ Semire, pozor.“
SEMIR: “ Tome, střílej.“
TOM: “ Vždyť jó.“
Tom začal střílet po černém golfu. Černé Audi ujíždělo, ale z černého golfa stříleli po černém Audi. Černé Audi dostalo smyk po prostřelené pneumatiky. Černý golf prokličkoval mezi auty, které také dostávali smyk. Semirovo auto zůstalo mezi autama a viděli jak černý golf ujíždí dál po dálnici. Semir a Tom vyběhli z auta a zachraňovali 2 muže z černého Audi. Semir a Tom je vytáhli a běželi s ni ma do vzdálené dálky a černé Audi vybouchlo. Tom zachránil svého otce, ale on to nevěděl.
TOM: “ Tati.“
Jeho otce odvezli do nemocnice. Semir a Tom seděli v nemocnici před pokojem Tomova otce.
SEMIR: “ Ty jsi dlouho neviděl otce??“
TOM: “ Ne. Ani jsem nevěděl, že je v Německu.“
SEMIR: “ Nikdy jsi o svém otci nemluvil.“
TOM: “ Co umřela matka tak už se mi neozval, ale prožil jsem s otcem pěkné dětství.“
SEMIR: “ Nejlíp se má Tina.“
TOM: “ Proč??“
SEMIR: “ Stýká se s otcem dost často.“
TOM: “ To máš pravdu.“
Doktor otevřel dveře od pokoje a Tom vstal.
TOM: “ Můžu za ním??“
DOKTOR: “ Jistě.“
TOM: “ Dík.“
SEMIR: “ Jen bež.“
Tom vešel do pokoje. Tom objal svého otce.
OTEC: “ Tome, kdy jsme se viděli naposledy??“
TOM: “ To je už dlouho. Co ti je??ů
OTEC: “ Mám jenom lehký otřes mozku. Co ty tady děláš v Kolíně??“
TOM: “ Pracuju tu u dálniční policie.“
Tak si povídali. Pak odjeli na služebnu, aby se otce mohl zeptat na nějaké otázky ohledně té nehody na dálnici.
Otec vešel do kanceláře a hned zamířil k fotce, kde byla rodinná fotka Toma. Semir, Tom se ještě bavili s Hote ohledně té nehodě.
Tom vešel do kanceláře a zavřel dveře.
OTEC: “ To je tvoje rodina??“
TOM: “ Ano.“
OTEC: “ Tvoje žena je moc hezká. A podle obličeje vypadá, že bude milá.“
TOM: “ To je moje manželka Tina a můj syn Martin. Tina je velmi milá.“
OTEC: “ Kolik je tomu Martinovy??“
TOM: “ Přes 2 roky.“
OTEC: “ Opravdu máš hezkou rodinu.“
TOM: “ Díky, tati.“
OTEC: “ Kdy pak mi představíš tu tvojí manželku Tinu??“
TOM: “ Teď asi né, protože odjela na pár dní pryč.“
OTEC: “ Tina převzala tvoje jméno nebo si nechala svoje??“
TOM: “ Tina si přivlastnila moje jméno.“
Semir vešel do kanceláře a zavřel za sebou dveře.
TOM: “ Posaď se.“
OTEC: “ Dík.“
Otec se posadil na židli.
SEMIR: “ Při té nehodě byl těžce zraněn André Schmit. Po převozu Schmit zemřel.“
OTEC: “ Schmita jsem znal. Pracoval se mnou ve firmě. Do Německa jsme přijeli kvůli tomu, že se tu otevírala nová pobočka naší firmy. Měli jsme i za úkol zkontrolovat, jak pokračuje stavba naší firmy na okraji Düsseldorfu.“
TOM: “ Neměl nepřátelé ve firmě??“
OTEC: “ Zdá se, že neměl. Vycházel ze všema ve firmě velmi dobře. Spolu jsme vycházeli dobře.“
SEMIR: “ Měl Schmit rodinu??“
OTEC: “ Ano, měl.“
TOM: “ To bude za tím všechno. Nechceš odvést do hotelu??“
OTEC: “ Ne nemusíš. Už mám zařízený odvoz.“
Otec odcházel z kanceláře a v půli cestě se zastavil.
OTEC: “ Tome, jestli budeš chtít tak se zastav v tom novém baru v centru Kolína. Popovídáme si o starých časech. Můžeš vzít sebou tvoje kamarády.“
TOM: “ Možná, že tam přijdu. Ahoj.“
OTEC: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Naschle.“
Tento rozhovor slyšela šéfová. Otec zahlídl v dáli šéfovou. Vypadalo to, že si vpadli do oka. Otec odešel. Šéfka k nim přišla.
ŠÉFKA: “ Už něco máte??“
SEMIR: “ Pracuje se na tom.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Až budete něco vědět tak mi to řekněte.“
TOM: “ Dobře.“
Šéfka odešla do kanceláře.
SEMIR: “ Máš velice příjemného otce. Tina si sním bude velice dobře rozumět.“
TOM: “ Já vim.“
Tina dorazila do Rakouska v podvečerních hodinách. Ubytovala se v hotelu GASTHOF a hotel sídlí v malém městečku Melk. Z Melku je to kousek do Vídně.
Tom zajel za otcem do baru, aby si popovídali o starých časech.
Tom přišel ráno s bolavou hlavou do kanceláře. Semir seděl v kanceláři.
SEMIR: “ Co pak si dělal večer??“
TOM: „Ty se tak blbě ptáš. S otcem jsem si hezky povídali a do to alkohol to dělá divy.“
SEMIR: “ To vidim.“
K min do kanceláře přišli Hote a Bonrát.
TOM: “ Hote, nemáš něco proti bolení hlavy??“
HOTE: “ Jó, mám.“
Hote zašel pro sklenici vody a pro prášek na hlavu.
SEMIR: “ Co nám nešel ty??“
BONRÁT: „
Hote přiběhl s vodou a s práškem.
TOM: “ Díky, Hote.“

Otec 4/4

30. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Tom zapil prášek.
Tina zajela do Vídně za právníkem Danielem Bergmanem. Vešla do budovy soudu. Hledala kanceláře Bergmana. Tina se ptala kam má přesně jít. Tina našla kancelář právníka. Zaťukala na dveře a z kanceláře se ozvalo “ dále“. Tina vešla do kanceláře. Bergman vstal ze židle a s Tinou so podali ruku.
TINA: “ Jsem Tina Kranichová. Včera jsem vám volala v podvečerních hodinách.“
BERGMAN: “ Už si vzpomínám. Tak se u nás posaďte.“
TINA: “ Díky.“
Tina si sedla do pohodlného křesla.
BERGMAN: “ Přejdu rovnou k věci. Vaše teta Monika Berghammerová napsala asi před 3 lety závěť. Chtěla, aby její dědictví získala Tina Berghammerová a její sestra Katrina Berghammerová. Tina Berghammerová má zdědit dům ve vesničce Hartberg a Katrina 1 mil eur.“
TINA: “ Ale moje sestra Katrina je 6 let mrtvá.“
BERGMAN: “ Ale to mám úplně kazí plány. Vy teda v tom případě zdědíte dům i 1 mil eur. Takže my teď sepíšeme papíry, aby vám mohli vydat to vaše dědictví po Monice Berghammerová.“
TINA: “ Dobře.“
Tina Bergman si popovídali a sepsali papíry.
Z Intepoolu přišli spisy o Nowakovi a Wolfovi.
Semir a Tom byly na technickém oddělení. Také volali novinku z patologie.
Na služebnu přijel Tomův otec. Šéfka si otce všimla a zašla za ním.
ŠÉFKA: “ Tom tady není.“
OTEC: “ Já jsem chtěl s ním mluvit. Jan Kranich.“
ŠÉFKA: “ Anna Englhartová. Pojďte do mé kanceláře.“
Tomův otec šel s šéfkou do kanceláře. Povídali si o případu. Jestli otec nezná Nowaka a Wolfa.
Když přišli Semir a Tom do kanceláře. Otec dávno odešel. Semir a Tom zašli do kanceláře k šéfce.
SEMIR: “ Přišli ty spisy z Interpolu.“
ŠÉFKA: “ Už přišli. Byl tady Tomův otec.“
TOM: “ Co tu chtěl??“
ŠÉFKA: “ Řekl mi, kdo zabil Schmita.“
SEMIR: “ Kdo??“
ŠÉFKA: “ Nowak a Wolf. Nowak a Wolf měli na Schmita spadeno, protože je podezříval, že vytunelovali jednu banku ve Švýcarsku. Odseděli si 5 let v berlínském vězení. Schmit se svěřil vašemu otci, že Nowak a Wolf se chystají vytunelovat další konto banky.“
SEMIR: “ Dobře šéfka. My si ještě projdeme ty spisy.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
Semir si vzal od šéfky spisy a odešel s Tomem z kanceláře.
Semir a Tom si pročítaly spisy do noci a měli toho and hlavu. Už se v tom ani nevyznali.
Tom měl takovou chvilku a volal Tině. Dlouho se spolu bavili.
TOM: “ Tak mi to řekni.“
TINA: “ Neřeknu. Nech se překvapit.“
TOM: “ Tak tě nepřemluvím.“
TINA: “ Nepřemluvíš.“
TOM: “ Martinovi je po tobě smutno. Každý se mě ptá, kdy se už vrátíš. Mám tě od Martinka pozdravovat.“
TINA: “ Martinovi posílám velkou pusu.“
TOM: “ Mě né??“
TINA: “ Tobě taky.“
TOM: “ Pomalu budu končit. Právě se vrací Semir do kanceláře. Posílám ti pusu na dobrou noc. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Semir vešel do kanceláře.
SEMIR: “ Tak co řekla ti to.“
TOM: “ Ne. Mám se nechat překvapit.“
SEMIR: “ Přej dem k našemu případu. Schmit měl v krvi neznámou látku. Hote a Bonrát zjistili, že je to nová droga známá ve Španělsku a v Portugalsku. Spíše se hojně využívá na diskotékách.“
TOM: “ O tomto věděl Schmit??“
SEMIR: “ Možná, že jo. Ale asi o tom řekl tvému otci.“
TOM: “ Když to řekl otci ta je v nebezpečí. Ale kdyby se chtěli mému otci pomstít, tak by se dávno ozvaly.“
SEMIR: “ To máš pravdu. Už to zabalíme. Co ta nato??“
TOM: “ Jó. Zabalíme.“
Šéfka a Tomův otec šli na večeři. Při odpoledním povídání na služebně se nějak sblížili. Otec šéfku pozval na večeři. Šéfka strávila celý večer s Tomovým otcem.
Druhý den se jela Tina podívat na ten dům v Hartbergu. Baráček byl typický pro Rakousko. Měl velký dřevěný balkon. Byl moc pěkný. Tina vešla do domu. Ve vnitř bylo moc hezky. Měl hezké místnosti i s vybavením. Tina byla úplně unesená. Tině z toho oči přecházeli.
Semir a Tom seděli v kanceláři a ještě jednou si procházeli případ.
SEMIR: “ Schmit si to nemohl nechat pro sebe a řekl to tvému otci. Nowakovi a Wolfovi se podařilo umlčet Schmita. Takže je na řadě tvůj otec.“
TOM: “ Lepší bude když zajedeme za otcem.“
SEMIR: “ Dobrej nápad.“
Semir a Tom odjeli z kanceláře a zajeli do hotelu, kde je Tomův otec. Zašli k němu na pokoj, ale otec už tam nebyl, byla v pokoji jenom šéfová v dlouhé košili. Šéfka stála uprostřed místnosti. Na zemi ležel lísteček, kterého si všiml Semir a zvedl ho. Na lístečku bylo napsáno: “ Ve starém skladišti ve 13:00″ Semir a Tom si ho přečetli, vyběhli z pokoje a utíkali k autu.
Když dorazili ke skladišti Semir a Tom. Ve skladišti byl Nowak, Wolf a Tomův otec. Semir a Tom vešli do skladiště, jako myšky. Nowak a Wolf chtěli právě vytunelovat jednu banku v Kolíně. Banku se jim nepodařilo vytunelovat, protože tam vtrhli Semir a Tom. Nowak a Wolf začali střílet. Tom zachránil otce a Semir zabil Nowaka a Wolfa.
Večer pak seděli v baru šéfka, Tomův otec, Semir a Tom. Šéfka a otec se chovali jako milenci, když jim je 20 let oboum dvoum. Semir a To odešli k baru, že si dají panáka.
SEMIR: “ Už to vidim, jak ty a Tina budete říkat šéfový mami.“
TOM: “ To radši né.“
Tom uviděl venku před barem přijíždět auto. Tom vyšel z baru a zamířil k Tině.
Tom a Tina se přivítali. Dali si velkou pusu. Sedli si na lavičku.
TOM: “ Tak co v Rakousku??“
TINA: “ Zdědila jsem dům Hartbergu a 1 mil eur po Monice.“
TOM: “ To si snad děláš srandu.“
TINA: “ ne. O dědictví jsem se měla rozdělit s Katrinou. Ale když je Katrina mrtvá, tak jsem dostala celé dědictví.“
TOM: “ Teď jsme nejbohatší policajti na služebně. O baráku před Semirem budeme ticho.“
TINA: “ Je mi to jasný:“
Po chvilce přišel Semir.
SEMIR: “ Tak co??“
TOM: “ Nic.“
TINA: “ Jenom jsem zdědila 1 mil eur.“
SEMIR: “ Tak to vám gratuluji.“
Semir, Tom a Tina si ještě chvíli povídali. Pak šli do baru, aby Tom Tinu představil svému otci.
TOM: “ Tati, to je moje manželka Tina.“
OTEC: “ Velmi mě těší.“
TINA: “ Mě taky.“
Pak odešli Semir, Tom a Tina k baru a dali si panáka.
Konec !!!!
Autorka: Tina11

Povídka č.11: Pašování zbraní do Německa 1/3

17. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Byl poklidný den. Žádné nehody na dálnici. Každý na stanici měl volno, tedy si dělali si co chtěly. Tina si povídala s Elenou v kuchyňce. Do kanceláře přišel Jan hledal Tinu.
JAN: “ Nevíš, kde je Tina??“
HOTE: “ Nevim. Jestli nebude v kuchyňce.“
Jan zašel do kuchyňky, kde byla Tina a Elena.
JAN: “ Tady máš ty papíry a to zkontrolování za minulí týden“
TINA: “ Myslíš ty nehody na A7.“
JAN: “ To je ono.“
TINA: “ To dle je moje kamarádka Elena Krügerová.“
JAN: “ Velmi mě těší. Jan Richter.“
ELENA: “ Už jsem o vás slyšela.
Eleně se rozzářili oči a i Janovi. Jano odešel do kanceláře.
TINA: “ Že by láska na 1. pohled??“
ELENA: “ Asi jó.“
Když Elena odešla domů, tak přišel Jan k Tině.
JAN: “ Tino, můžu se na něco zeptat??“
TINA: “ A na co??“
JAN: “ Na Elenu.“
TINA: “ Na Elenu??“
JAN: „Hmm. Jestli mi dáš číslo na Elenu??“
TINA: “ Proč??“
JAN: “ Chci Elenu pozvat na večeři.“
TINA: “ Že ses nám zamiloval??“
JAN: “ Máš pravdu. Co má ráda Elena??“
TINA: “ Dobrou večeři v nóbl restauraci. To Elena neodmítne.“
JAN: “ A dáš mi to číslo?? Prosíííííííííííííííííííííííííím.“
TINA: “ Tady máš to číslo.“
JAN: “ Dík.“
K Tině a Janovi přijde Hote.
HOTE: “ Tino, nevíš, kde je ten časopis s dopravníma značkami??“
TINA: “ Já vim, že si ho někdo pučoval minulý týden kvůli tý akci na A4. od té doby jsem ho neviděla.“
HOTE: “ Už jsem prohledal všechno. Nikde není.“
TINA: “ Počkej. Vždyť jste si pučovali moje auto. Měli jste ho celej týden kvůli tý akci a ten časopis jste si brali sebou.“
HOTE: “ Nemáš ho v autě??“
TINA: “ Možný to je.“
HOTE: “ Jane, nemáš ho ty v autě??“
JAN: “ Vždyť já jsem neměl minulý týden auto, protože jsem měl v auto na technický, a proto jsme vypučený Tinino auto.“
TINA: “ Tak já se půjdu podívat do svého auta.“
Tina hledala, hledala až na konec časopis nenašla. Mezitím přijeli Semir a Tom.
TOM: “ Miláčku, co tu hledáš??“
TINA: “ Jestli v mém autě není náhodou ten časopis, kterej jste si vypůjčili minulý týden na tu akci.“
TOM: “ Počkej. Jaký časopis??“
TINA: “ Ten s těma dopravníma značkami. Hote a Bonrát prohledali celou služebnu a časopis nikde.“
TOM: “ Kvůli tomu musíš převrátit auto??“
TINA: “ Hmm. Musim.“
SEMIR: “ Já radši pudu prohledat svoje auto. Nechceš si taky prohledat zase tvoje auto??“
TOM: “ Měl bych.“
SEMIR: “ To by měl.“
TOM: “ Když jste mě tak překecali tak já půjdu převrátit své auto vzhůru nohama.“
Celá služebna pilně hledala časopis po služebně, prohledávali se šuplíky, skříně, koše a taky i auta.
Jan mezitím zavolal Eleně jestli s ním nechce jít na večeři. Elena nemohla odmítnout a řekla ano. Sraz tedy si dali sraz ve 20:00, že Jan vyzvedne Elenu doma.
Když nastala polední pauza tedy volno, jít si na chvíli si odpočinout od hledání časopisu.
TOM: “ Miláčku, jdeš s náma na oběd??“
TINA: “ Nejdu.“
TOM: “ Proč??“
TINA: “ Podívám se ještě doma.“
TOM: “ Dobře. Jestli ho najdeš tak jsme na našem místě.“
TINA: “ Jistě.“
SEMIR: “ Už jdeš??“
TOM: “ Už jdu.“
Tina zajela domů. Prohledala celý dům. Od půdy až po sklepa, všechny skrýše, kouty, skříně, knihovny. Nikde nic nebylo. Pak ještě zajela za rodiči.
MATKA: “ Ahoj Tino. Co tady děláš??“
TINA: “ Hledám jeden časopis s dopravníma značkami.“
MATKA: “ Aha. A nebude spíše u vás doma??“
TINA: “ Prohledala jsem celej barák. Nikde nic.“
MATKA: “ Teď mě napadlo, že nějaký časopis byl tady na stole minulá týden, ale nevím kam se ztratil. Podívej se ještě do knihovny.“
Tina prohledala knihovnu a našla časopis.
TINA: “ To je on. Já jsem věděla proč jít sem. Tady se nic neztratí.“
MATKA: “ No vidíš. Nechceš zůstat na oběd?? Za chvilenku by měli přijet taťka a Petr.“ (bratr Tiny).
TINA: “ Zůstanu velmi ráda.“
Tina zůstala u maminky na oběd a popovídala si s tatínkem a s Petrem. Potom Tina odjela za Semirem, Tomem, Hotem a Bonrátem na jejich oblíbené místo. Takový motorest u dálnice, kde dobře vaří a moc se jim tam líbí.
SEMIR: “ Proč se hledá ten časopis??“
BONRÁT: “ Šéfová mi volala, že ho musíme najít, aby ho mohla dát státnímu návladnímu, ale neřekla mi důvod.“
Tina přijela k motorestu i s časopisem, aby mohla potěšit , že se našel.
HOTE: “ Jé, vzácná návštěva.“
TOM: “ Tak co našel se??“
TINA: “ Jistě, že se našel u maminky v knihovně.“
Tina předala Hotovi časopis.
TOM: “ Dáš si něco??“
TINA: “ Asi né.“
HOTE: “ Dobrý oběd u maminky??“
TINA: “ Jistě.“
HOTE: “ A co??“
TINA: “ Řízek s bramborovým salátem.“
HOTE: “ To bych si dal.“
SEMIR, TOM, JAN, BONRÁT: “ Já taky.“
TINA: “ Vzala bych, ale se oni se všechny snědli.“
HOTE: “ To je velká škoda.“
BONRÁT: “ A co salát??“
TINA: “ Ten se snědl taky.“
BONRÁT: “ To je další škoda.“
Po delším sezení v motorestu odjeli do kanceláře se nudit. Nejraději by všichni jeli domů, protože byl nudný den.odpoledne se na služebně stavila šéfová. Šla rovnou za Tinou. Tina byla zahleděná do počítačové obrazovky, protože hrála karty.
ŠÉFKA: “ Tino, mohu vás na chvíli vyrušit??“
TINA: “ Jistě.“
ŠÉFKA: “ Našli jste ten časopis??“
TINA: “ Našli.“
ŠÉFKA: “ Dostanete nový katalog za ten časopis. Tenhle měsíc končí časopisu splatnost pro tento rok. Ministerstvo vnitra vydalo úplně nový katalog ve kterém jsou všechny značky, různé popisy značek kam se umisťují a další informace. „
Šéfka předala Tině nový katalog. Tina si pomalu prohlížela katalog.
TINA: “ Co se stane s tím časopisem??? Hote a Bonrát by si…….“
ŠÉFKA: “ …… si ho nechali na památku. Ať si ten časopis nechaj.“
TINA: “ Budou mít velkou radost.“
Šéfka a Tina si ještě chvíli povídali a po chvilce odešla šéfka domů. Šéfka jim popřála příjemnou službu.
Jan odešel dříve z práce, protože měl vyzvednout Elenu. Jan vyzvedl Elenu a odjeli spolu na večeři do italský restaurace. Jan se ptal Eleny na různé otázky, ale hlavně si úplně rozuměli, jako kdyby spolu dlouho žili a vpadli si do oka. Jan odvezl Elenu domu. Když stál modrý mercedes před domem, kde bydlí Elena a než vystoupila řekla: “ Nechceš jít ještě na skleničku??“ Jan nemohl odmítnout.
JAN: “ Jistě.“
Jejich večer samozřejmě skončil jako u jiných párů.
Semir všude pozhasínal světla hlavně v kanceláři, aby mohl jít domů. Domů se také chystali i Tina s Tomem, Bonrát a Hote. Všichni se odebrali domů, ale Bonrát a Hote odjeli dřív. Ještě se dohadují Semir a Tom a Tina seděla na místě řidiči.
SEMIR: “ Tome, mám pro tebe přijet??“
TOM: “ Jó.“
SEMIR: “ Dobře. Přijedu jako vždy. Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“
A odjeli domů. Po cestě se baví Tom a Tina.
TOM: “ Zbyly nějaký řízky se salátem??“
TINA: “ Jó, zbyly i ten salát.“
TOM: “ Aspoň budu mít pozdní večeři.“
TINA: “ Mamča myslí na vše.“
Druhý den se stala dopravní nehoda na A4 – 160 km. Osobní auto narazilo velkou rychlostí do kamionu, který převážel benzín. Auto po nárazu do kamionu vybuchlo. Řidič kamionu stál v odstavném pruhu, protože měl prasklou přední pneumatiku.
Semir, Tom, Bonrát a Hote byly na místě nehody.
SEMIR: “ Už víte něco o tom mrtvém??“
BONRÁT: “ Zatím nic. Jmenuje se Hanz Staube.“
HOTE: “ Podívejme se, kdo přijel.“
SEMIR: “ Ahoj Jane.“
JAN: “ Ahoj kluci.“
SEMIR: “ Kde pak ses nám zatoulal??“
JAN: “ Trochu jsem si přispal.
SEMIR: “ Nebyla v tom spíš žena. Co??“
Jan nemohl lhát. V pozdějším čase by přišli, že má přítelkyni. Jan jim to řekl rovnou.
JAN: “ Byla v tom žena.“
TOM: “ Byla alespoň hezká??
JAN: “ Byla hezká a milá. Hezky jsme si popovídali.“
SEMIR: “ Jak se jmenuje ta tajemná kráska??“
JAN: “ Elena Krügerová.“
SEMIR, TOM: “ Co Elena??“
JAN: “ Ano Elena.“
Semir, Tom a Jan si ještě povídali. K nim přišli Hote a Bonrát.
HOTE: “ Nechte toto téma na jindy.“
BONRÁT: “ Staubeho auto bylo poškozené, ale hlavně to odnesli přeříznuté brzdy. Úplně čistá práce. V autě bylo ještě malé červené srdíčko.“
SEMIR: “ Máte ještě něco??“
HOTE: “ Už ne.“
Semir, Tom a Jan přijeli na služebnu. Hote a Bonrát ještě zůstali na dálnici a prošetřovali malé okolnosti kolem nehody.
Semir, Tom a Jan chtěli jít za šéfovou do kanceláře, ale šéfka tam nebyla. TOM: “ Tino, kde je šéfová??“
TINA: “ Ještě nepřišla.“
SEMIR: “ Máš něco o Staubovi??“
TINA: “ Něco málo jó. Staube je známí jezdec. Jezdí spíše v německém really. Staube má malou dílnu na okraji Kolína. Nebyl trestaný. Víc jsem o Staubovi nenašla.“Máš adresu??“
TOM: “ Máš adresu??“
TINA: “ Mám.“
SEMIR: “ Ani šéfová nevolala.“
TINA: “ Ne. Včera tu byla předala ten katalog a nic neřikala.“
SEMIR: “ pokusíš se ještě něco zjistit o Staubovi.“
TINA: “ Hmmm.“
Semir, Tom a Jan zajeli do dílny, kde Staube pracoval. Vešli do velké haly.
SEMIR: “ Je tu někdo??“
Z vedlejší kanceláře se ozvalo: “ Už jdu.“ Z kanceláře vyšel chlap v montérkách.
SEMIR: “ Dobrý den.Gerkhan, dálniční policie.“
TOM: “ Kranich.“
JAN: “ Richter.“
KELLNER(MARKUS) : “ Markus Kellner. Automechanik. Co se stalo??“
JAN: “ Jde o vašeho jezdce Hanse Staubeho.“
KELLNER: “ Něco se mu stalo??“
JAN: “ Měl dopravní nehodu. Při nehodě přišel o život.“
KELLNER: “ Hans byl dobrý jezdec a všichni jsme ho měli rádi, ale nejvíc ho měla ráda Monika.“
JAN: “ Kdo je Monika??“
KELLNER: “ Monika Bergmanová. Je přítelkyní, tedy byla přítelkyní Hanse Staubeho. Dobře spolu vycházeli.
SEMIR: “ Kde najdeme tu Moniku Bergmanovou??“
KELLNER: “ Za chvilku by měla přijít.“
Ale Monika stále nepřicházela. Opět minut později přišla Monika.
MONIKA: “ Markusi, kde je Hans.“
MARKUS: “ Hans přišel o život při nehodě na dálnici.“
MONIKA: “ To nemůže být pravda.“
Monika se rozbečela a objala Markuse.
SEMIR: “ Tak my přijdeme a necháme vás o samotě.“
Semir, Tom a Jan odešli a odjeli do kanceláře, kde na ně čekal kapitán Weber, který zastupuje šéfovou. Šéfka má 14-ti denní školení v Mnichově.
Jen co přišli Semir, Tom a Jan do kanceláře hned šli za Tinou.
SEMIR: “ Kdo to je??“
TINA: “ Petr Weber z Düsseldolvské kriminálky a zastupuje šéfku, protože je na školení v Mnichově.“
SEMIR: “ Na jak dlouho.“
TINA: “ 14 dní. Máte jít za ním okamžitě.“
SEMIR: “ Když okamžitě tak okamžitě.“

Pašování zbraní do Německa 2/3

17. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Semir, Tom a Jan šli za Weberem, který má kancelář místo šéfové. Semir, Tom a Jan se seznámili s Weberem.
WEBER: “ Už jsme se tak napůl seznámili s vaším případem. Jak jste postoupili??“
JAN: “ Už něco málo víme. Je to opravdu velice málo.“
WEBER: “ A co je to málo??“
TOM: “ Že o Hansovi Staubemu víme velice málo. Víme, že Staube jezdí závodně u německé really už dlouho. To je vše.“
WEBER: “ Víc toho opravdu nemáte??“
SEMIR: “ Staubeho auto mělo přeříznuté brzdy. Auto je technickém oddělení.“
WEBER: “ až něco budete mít, dejte mi vědět. Teď můžete jít.“
Semir, Tom a Jan odešli z kanceláře a šli k Tině.
TOM: “ Máš něco??“
TINA: “ Ne. Hledala jsem tu závodní stáj Staubeho, ale bezvýsledné. Ani adresa a telefon. Vůbec nic. Pokusím se ještě něco najít, ale vidím to zase bezvýsledné.“
SEMIR: “ A co Hartmut. Ozval se??“
TINA: “ Ne.“
JAN: “ Hote našli jste něco v autě kromě toho červenýho srdíčka??“
HOTE: “ Jó našli. Tu adresu, kde je??“
JAN: “ Jakou adresu??“
TINA: “ Hote, jestli myslíš tudle adresu tak už si jí mě dával“
Hote přišel k Tině.
HOTE: “ To je ona.“
TINA: “ Adresa 2 roky neplatí. Na té adrese stála firma, ale ta už 3 roky neexistuje.“
JAN: “ kam se přestěhovala??“
TINA: “ O tý firmě se nic neví a ani není zapsaná v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Kolíně.“
SEMIR: “ Dalo vy se říct, že nic nemáme.“
Uplynulo půl dne a pořád nic. Tina ani nic nezjistila v počítači a ani se neozval Hartmut. Pak Tinu napadlo, že by mohla zavolat na informace, že by získala nějaký informace o tý zkrachovaný firmě. Tina zavolala na informace. Na druhé straně jí to vzala mladá žena: “ Dobrý den. u telefonu Schwarzová.“
TINA: “ Dobrý den. Berghammerová. Potřebovala jsem se na něco zeptat. Jde o jednu firmu, která zkrachovala před 3 roky na okraji Kolín-východ. A potřebovala jsem adresu.“
SCHWARZOVÁ: “ Firma zkrachovala kvůli tomu, že přicházela o své zaměstnance a měla velké finanční problémy mezi dodavateli v zahraničí, ale i u nás. Na co adresu??“
TINA: “ Ve firmě pracuje moje dobrá kamarádka. Chtěla bych ji navštívit, ale pak někdo řekl, že firma zkrachovala a že ta firma a adresa neexistuje.“
SCHWARZOVÁ: “ Aha. A vy jste o tom nečetla v novinách??“
Hote šel za Tinou.
HOTE: “ Tino, tady……“
Tina na Hota “ psst.“
TINA: “ Nečetla, protože jsme dlouho byla v zahraničí a právě jsem před měsícem jsem se to dozvěděla, když jsem byla v Německu na chvíli na návštěvě u příbuzných.“
Přišel Tom a Semir
TOM: “ Tino, ……“
Hote na Toma “ psst“
SCHWARZOVÁ: “ Aha. Tak to jó. Firma je na nové adrese. Sídlí na okraji Düsseldorfu-západ. Firmu založil nový majitel, který zanechal původní jméno firmy. Firma má dobré postavení na německém trhu i zahraničním trhu.“
Schwarzová nadiktovala adresu Tině.
SCHWARZOVÁ: “ Ještě něco potřebujete??“
TINA: “ A internetové stránky??“
Schwarzová nadiktovala internetovou stránku.“
SCHWARZOVÁ: “ ještě něco??“
TINA: “ Už né.“
SCHWARZOVÁ: “ Naschle.“
TINA: “ Děkuju. Naschle.“
HOTE: “ Co jsi zjistila??“
TINA: “ Že firma opět existuje na okraji Düsseldorfu.“
TOM: “ Máš adresu??“
TINA: “ jó.“
Tina podala Tomovi malý lísteček s adresou firma.
TINA: “ Co si chtěl??“
HOTE: “ Hartmut našel ve Staubemově autě todle CD.“
TOM: “ Ví se co je na tom CD??“
MARKUS: „Velice rád to přenechám Tině. To jsou slova Hartmuta.“
TINA: “ To mám ohromnou radost.“
Semir, Tom a Jan se seznámili s ředitelem firmy. Na pohled byl ředitel ochotný a milý.
ŘEDITEL: “ Dříve tu pracoval, ale potom se zamiloval do rychlých aut. A odešel do německé really, kde měl velké úspěchy. Občas mi dal vstupenku na závod a rád jsem přišel.“
SEMIR: “ Co tady dělal za práci??“
ŘEDITEL: “ Staube tu pracoval jako manager firmy. Jezdil do zahraničí propagoval naší firmu. Pracoval tu asi tak ty 4 roky tedy v té bývalé firmě (Kolín-východ).“
TOM: “ Měl v bývalé firmě nějaké nepřátelé??“
ŘEDITEL: “ To opravdu netušim. Zeptej te se Jany Klainové. Klainová pracovala v bývalé firmě a pracuje teď u mě.“
JAN: “ Můžeme mluvit s Janou Klainovou??“
ŘEDITEL: “ Můžete s ní mluvit.“
JAN: “ Já za ní zajdu.“
ŘEDITEL: “ Sídlí ve 2. patře.“
Jan odešel za Janou Klainovou. Semir a Tom se dál bavili s ředitelem.
Jan vešel do kanceláře ke Klainové.
JAN: “ Jan Richter. Jsem od dálniční policie.“
KLAINOVÁ: “ Jana Klainová. Co tu chce polici.“
JAN: “ Jsem tu chvíli kvůli Hansovi Staubemu.“
KLAINOVÁ: “ Proč?? Něco snad udělal nebo se mu něco stalo??“
JAN: “ Staube měl vážnou nehodu na dálnici při které přišel o život.“
KLAINOVÁ: “ To mi je moc líto. Já jsem ho znala z dřívějška.tedy z bývalé firmy, která sídlila Kolín-východ. S Hansem jsme si výborně rozuměli. Jezdili jsme dost často do zahraničí propagovat firmu. Potom se mu zalíbili rychlá auta a odešel do německé really. Měla jsem ho opravdu ráda. Naposledy jsem ho viděla asi tak před měsícem na závodech.“
JAN: “ Jinak vycházel i ostatníma zaměstanancema dobře??“
KLAINOVÁ: “ Dalo by se říct, že ano. Nikdo si ně ho nestěžoval za ty 4 roky. Měli ho všichni rády.“
JAN: “ to asi bude všechno. Tady máte moji vizitku, kdyby jste si na něco vzpomněla.“
KLAINOVÁ: “ Děkuji. Naschle.“
JAN: “ naschle.“

Pašování zbraní do Německa 3/3

17. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Semir, Tom a Jan se setkali před firmou u stříbrného BMW. Odjeli do kanceláře. Jen co přišli do kanceláře tak šli rovnou za Weberem.
WEBER: “ Máte něco nového??“
SEMIR: “ Navštívili jsme firmu, ve které dříve pracoval Staube. Firma znovu existuje, ale přestěhovala se na jiné místo.“
WEBER: “ No a co řikali ve firmě na Staubeho??“
TOM: “ Staube byl 4 roky zaměstnán u firmy a pak odešel k německé really. Všichni ve firmě si s ním rozuměli dobře. Nejvíce Jana Klainová. Staube jezdil jako manager firmy i s Janou Klainovou. Prosazovali firmu v zahraničí a na německém trhu. Z bývalých zaměstnanců zkrachované firmy je jenom Jana Klainová.“
WEBER: “ to je vše??“
JAN: “ dalo by se říct, že ano.“
WEBER: “ a co to CD??“
SEMIR: “ ještě nic o něm nevíme.“
WEBER: “ Až budete vědět víc tak mi řekněte.“
Semir, Tom a Jan odešli z kanceláře a zamířili k Tině.
SEMIR: “ Máš něco nového??“
TINA: “ Ne.“
JAN: “ co to CD??“
TINA: “ Zatím nic.“
Následující den přišla zpráva z patologie. Staube měl v krvi neznámou látku, která není tak známá v Německu, ale v Rakousku a v Itálii je známá více.
Monika se baví s Markusem v dílně.
MONIKA: “ Měli bychom jim to říct.“
MARKUS: “ Proč??“
MONIKA: “ Dříve nebo později na to příjdou. Jestli to byl ten překupník z Rakouska. No a určitě našli to CD v autě. Budou chtět dozvědět co je na tam CD.“
MARKUS: “ No dobrá. Ale me se to moc nelíbí.“
MONIKA: “ Uděláme to pro dobro Hansenovi. Hans zemřel nevině.“
MARKUS: “ Tak dobře. Zajedeme k dálniční polici.ů
MONIKA: “ No tak dobře.“
Markus a Monika zamkli dílnu a zajeli na služebnu dálniční policie.
MARKUS, MONIKA: “ Dobrý den.“
Semir je uviděl a zašel k nim.
SEMIR: “ Co tady děláte??“
MONIKA: “ Jdeme vám říct něco důležitého.“
SEMIR: “ Tak pojďte do kanceláře.“
Semir, Monika a Markus šli do kanceláře. V kanceláři seděl Tom. Jen co vešli do kanceláře, Semir zavřel dveře.
SEMIR: „Copak máte na srdci??“
MARKUS: „Jsme tu kvůli Hansovi.“
TOM: “ Kvůli Hansovi??“
MONIKA: “ Ano. Tušíme, kdo Hanse zabil.“
SEMIR: “ To je kdo??“
MARKUS: “ Ludwig Fischer. Fischer je překupník drog a zbraní. Je známí v Rakousku a v Itálii. Už seděl za mřížemi v Rakousku. Fischer u nás v dílně byl a nechal si u nás opravit auto. Fischer se nabídl jako sponzor celého našeho malého týmu, ale Hans to odmítl, protože měl dobré sponzory se kterýma vycházel velmi dobře. Když fischer odjel s opraveným autem pryč tak z auta vypadlo CD. Hans sebral CD.“
TOM: “ Dívali jste se na to CD??ů
MONIKA: “ Dívali. Dlouho nám trvalo než jsme přišli na heslo. Na CD jsou bankovní převody a dat, kdy kde se předali zbraně a za kolik peněz.“
Co si povídali Semir a Tom s Monikou a s Markusem přišel Jan. Jan se zastavil u Tiny.
JAN: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
JAN: “ Tobě to snad nemusím vysvětlovat.“
TINA: “ Já vim.“
Během povídání s Janem se Tina prokousala heslem na CD. Na CD byly různá data předání zbraní kdy a kde a za kolik peněz. Byla tam i jedna přezdívka, kterou nemohla Tina rozluštit. K Tině a k Janovi přišel kapitán Weber. Jan se koukal přes rameno Tiny. Spolu si prohlíželi CD.
WEBER: „už něco máte??“
JAN: “ Ano.“
TINA: “ Dostala jsem na to CD.“
Weber shlížel obsah CD s Tinou a s Janem.
Semir a Tom si ještě povídali s Monikou a s Markusem.
SEMIR: “ Vy jste si prohlíželi CD?“
MARKUS: “ Hans se díval na CD a pak nám řekl obsah.“
TOM: “ Nechtěl Fischer po Hansovi to CD??“
MONIKA: “ Chtěl. Fischer by dal Hansovi 1 mil eur za to CD s daty.ů
SEMIR: “ Přijal to??“
MONIKA: “ Ano, přijal. Včera právě proběhla ta výměna mezi Fischerem a Hansem.“
TOM: “ Kde??“
MARKUS: “ Na dálničním odpočívadle A4. přesněji u dálničního výjezdu na A3 a A4.“
SEMIR: “ To bude zatím vše.“
MONIKA: “ Dobře. Naschle“
MARKUS: “ Naschle.“
SEMIR, TOM: “ Naschle.“
Tom a Semir zašli za Tinou.
SEMIR: “ Kdo pak tu je??“
JAN: “ Odpusť si ty poznámky.“
TOM: “ Co to CD??“
TINA: “ Je velmi zajímavé. Na CD jsou bankovní převody, dodávky předání zbraní a za kolik byly zbraně předány neznámému překupníkovi.“
TOM: “ už o tom ví náš zatupující kapitán??“
TINA: “ Ano.“
Fischer se baví se svým parťákem Petrem, který mu dělá společnost a je jeho pravá ruka Fischera.
FISCHER: “ Kdo teď má to CD??“
PETR: “ Asi fízlové. Ta holka s tím klukem by so ho nenechali v dílně. To by bylo pro mě moc velké riziko.“
FISCHER: “ Když tedy fízlové, tak fízlové.“
PETR: “ Jak chceš dostat to CD od fízlů??“
FISCHER: “ ZAVOLÁM TÝ Moničce a Markusovi. Pak informace předaj fízlům a my dostaneme to CD.“
PETR: “ Kdy má přijet ten překupník z Rakouska??“
FISCHER: “ Volal, že přiletí zítra ve 12:00 na kolínské letiště. Až přiletí tak ho půjdeš ubytovat do hotelu a řekneš mu kdy a kde se sejdeme.“
Druhý den přiletěl překupník z Rakouska do Kolína. Překupník se sešel s Petrem na letišti. Přivítali se a spolu odjeli do hotelu. Petr mu řekl kdy a kde se sejdou.
Fischer mezitím volal Monice na mobil a řekl jí podmínky předání.
Weber, Semir, Tom a Jan se bavili v kanceláři jak bude vypadat zásah, kdy dojde k předání zbraní.
Monika volala na služebnu. Zvonil Semirův telefon v kanceláři. Místo Semira to vzala Tina. Monika jí řekla všechny informace, které jí řekl Fischer.
Tina šla předat informace dál. Zašla k Weberovi do kanceláře, kde byly stále Semir, Tom a Jan. Jen co Tina vešla do kanceláře tak ji zahlídl Weber.
WEBER: “ Co pak nám nesete??“
TINA: “ Zprávu od Moniky. Před chvilku volala.ů
SEMIR: “ Co chtěla??“
TINA: “ Fischer chce po Monice to CD a za CD dostane Monika 1,5 mil eur.předání je ve staré továrně v průmyslové zóně v 12:30.“
JAN: “ Kdy, že má dojít k tomu předání zbraní.ů
TINA: “ Ve staré továrně v průmyslové zóně v 13:00.“
JAN: “ To je úplně stejné místo, kde se má střetnout Monika s Fischerem.“
WEBER: “ Pošlete ke staré továrně zásahovou jednotku. Kdo má předat to CD Fischerovi??“
TINA: “ Jenom Monika.“
WEBER: “ Zavolejte Monice ať přijede ke staré továrně a tam dostane další informace od nás.“
TINA: “ Dobře.“
Všichni odešli kanceláře kromě Webera.
Sešli se i Tiny.
SEMIR: “ Co ten neznámí z CD??“
TINA: “ Zatím nic.“
Tina předala CD Tomovi a jeli ke staré továrně. A zavolala zásahovou jednotku ať jedou ke staré továrně.
Semir, Tom a Jan byly na cestě, tak si povídali proč přišel Jan včera pozdě. Nejvíce to rozebíral Semir. Do jejich rozhovoru se vysílačkou ozvala Tina.
TOM: “ Co se děje??“
TINA: “ Už nám pár informací o tom neznámém z CD. Jedná se o rakouského překupníka Josefa Wolfa. Wolf je v Rakousku známá firma. Wolf a Fischer už hodně dlouho obchodují, dobrých 10 let, ale zatím nikdy neseděl Wolf za mřížemi vždy v pravou chvíli utekl policii. Wolf a Fischer si velmi rozumějí. Dneska přiletěl z Rakouska ve 12:00 na kolínské letiště.“
TOM: “ Dík. Jsi zlato.“
Zásahová jednotka na určené místo. Obklíčila celou továrnu. Dorazila i Monika s Markusem. Za chvíli také přijeli Semir, Tom a Jan.
Tom předal Monice CD a šla do staré továrny, kde na Moniku čekal Fischer a Petr. Monika vešla do velké haly, kde čekal Fischer.
FISCHER: “ Máte to CD??ů
MONIKA: “ Ano, mám.ů
FISCHER: “ Tak mi ho ukažte.“
Monika mu ukázala CD, ale Cd prázdné to pravé CD má Tom a Semir.
MONIKA: “ Vy my ukažte peníze.“
Fischer ukázal Monice kufřík plný peněz ve kterém bylo 1,5 mil eur.
FISCHER: “ Dejte mi to CD.“
Mezitím přijel Wolf do staré továrny o trochu dříve. Wolf vešel do továrny zadním vchodem. Přišel do velké haly, kde stála Monika, Fischer a Petr. Semir, Tom a Jan byli poschovávány po celé továrně.
Monika předala CD Fischerovi. Fischer se pozdravil s Wolfem. Fischer dal CD do počítače a zjistil, že je prázdné. V tu chvíli se tam objevili Semir a Tom. Semir držel v ruce pravé CD.
SEMIR: “ Chcete spíše todle CD??“
Fischer nic neříkal a vznikla přestřelka a ani neproběhla výměna mezi Wolfem a Fischerem. Do továrny vtrhla zásahová jednotka. Monika byla zachráněna Janem. Wolf, Fischer a Petr rychle utekli pryč a z továrny a nasedli do auta a jeli na dálnici. Semir, Tom a Jan také nasedli do auta a jeli za Wolfem, Fischerem a Petrem. Semir zapl ve stříbrném BMW majáček za předním sklem a nahlásil na centrálu, že potřebují pomoct.
Na dálnici A3 na 160 km se boural most, ale nikdo to nevěděl. Výstražné značky a dělníci ukazovali řidičům, kde mají sjed z dálnice, že tento úsek dálnice je uzavřený. Obě auta se blížila k mostu. Tom si nechal ověřit u Tiny, kdy budou most odpalovat. Také se pokoušel Tom vysílačkou spojit s hlavním odpalovačem, ale nepodařila se. Pomalu se blížili k mostu. Dělníci na uzavřeném úseku utíkaly pryč, aby se nezranili.
Semir a tom se dohadujou, že ten most ještě projedou i s prvním autem.
TOM: “ Semire, to nestihneš. Radši zastav.“
SEMIR: “ Né. To ještě stihnu.“
Hlavní odstřelovač zmáčkl čudlík na odpalovacím přístroji a bylo pozdě a Wolfovo auto vjelo pod most. Semir poslechl Toma a zastavil. Wolf , fischer a Petr vjeli autem pod most a most na ně spadl. Bezpečné dálky to viděli Semir, Tom a Jan. Vylezli ze stříbrného BMW a přijeli hlídkové vozy.
SEMIR: “ Teď by jsme mohli být pod mostem, kdybych vás neposlechl.“
TOM: “ Vidíš jak je dobré poslechnout nás dva.ů
SEMIR: “ Díky chlapci.“
Konec!!!
Autorka: Tina11

Povídka č. 10: Sylvie

13. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Semir, Tom a Tina se vrátili z Itálie, protože odvezli Andreu za tetou do Caorle, aby se Andrea v Kolíně nenudila.
Centrála zavolala Semira a Toma k nehodě na dálnici. Když přijeli tak Semir viděl auto, které patří Tině. Semir zavolal Tome: podívej.
TOM: “ To je auto Tiny. Doufám, že se jí nic nestalo.“
Semir a tom běželi za Tinou, ale Tina byla mimo sebe nevěděla, kdo je Semir a Tom.
DOKTOR: “ Bude v pořádku.“
TOM: “ Co jí je??“
DOKTOR: “ Má ztrátu paměti.“
TOM: “ Na jak dlouho??“
DOKTOR: “ Pár dní si nic nebude vybavovat minulost a co se stalo před nehodou. Pak o pár dní později to bude lepší a pomalu se jí vracet pamětˇ.“
TOM: “ Díky.“
SEMIR: “ Tome, volala šéfka, že se máme stavět v kanceláři a Jan už je v kanceláři, prý nám chce někoho představit.“
TOM: “ A co Tina??? Ta nemá přednost.“
SEMIR: “ Má přednost. Todle je nutné okamžitě do kanceláře. Pak se můžeš zastavit za Tinou.“
TOM: “ No tak dobře.
Když přijeli Semir a Tom do kanceláře a Jan na ně čekal u šéfky v kanceláři. Vešli kanceláře k šéfce byla tam krásná žena. Měla blonďaté vlasy. No každej chlap se za ní otočil.
ŠÉFKA: “ Představuji vám Sylvii Schwarzovou, která přijela z Francie. Pracuje u Intepoolu ve Francii. Sylvie je tu kvůli Ludwigu Majerovi. „
JAN: “ Z dnešního rána.“
ŠÉFKA: “ Ano. Máte slovo Sylvie.“
SYLVIE: “ Ludwig Majer byl naším svědkem ve Francii. Majer byl svědkem vraždy své manželky. Majer úplně popsal pachatele, ale ještě jsme ho nedopadli, ale jmenuje se Herbert Strauss. Strauss už byl trestaný ve Francii. Odseděl si ve vězení 10 let. Strauss byl bývalí manžel Majerovi ženy. Manželka Strausse udala na policii, protože jí bil. Když Strausse pustili hned zavítal za svou bývalou manželkou. Manželku zabil, ale Majer byl v bytě a vše viděl. Máme podezření, že Strauss odjel do Německa, aby vystopoval Majera a zabil ho.“
Po celou dobu tohoto vyprávění se koukala Sylvie po Tomovi. Toho si všimli i Semir a Jan.
JAN: “ Jak víte, že jsou Majer a Strauss v Německu.“
SYLVIE: “ Pomocí našeho informátora. Informátor je sleduje od té doby, kdy opustili hranice Francie. Informátor si ještě dozvěděl, že Strauss má v Německu byt. Do Francie se dost často vrací.“
ŠÉFKA: “ Máte adresu Strausse???“
SYLVIE: “ Hmmm.“
SEMIR: “ Dobře. Zajeďte na tu adresu.“
ŠÉFKA: “ Vem te sebou Sylvii.“
Semir, Tom, Jan a Sylvie dorazili na Straussovu adresu. Strauss uviděl před barákem Semirovo služební auto a Janovo auto. Rychle nasedl do auta a ujížděl pryč. Z okna jeho bytu zahlídnul Jan Straussovo auto a Jan vykřikl: “ Je venku a ujíždí ve tmavém autě.“
Semir, Tom, Jan a Sylvie rychle vyběhli z bytu a sledovali Straussovo auto. Strauss zamířil ke staré továrně. Strauss velmi dobře zná skladiště a rychle se Semirovi, Tomovi, Janovi a Sylvii ztratil. Strauss nezvládl řízení a narazil do sloupu. Auto bylo na šrot, ale Strauss z auta vylezl zdraví a živí. Strauss běžel do středu továrny. Hned za ním běželi Semir, Tom a Jan. Semir křičel na Sylvii: “ Vem si auto a celou továrnu oběť dokola.“
SYLVIE: “ Dobře.“
Občas se ozvala přestřelka, ale vždy byla krátká. Strauss vypadl ze 6 patra rovnou padlpod kola Semirova auta.
SYLVIE: “ Kdy a kde.“
STRAUSS: “ Nevím o co jde??“
SYLVIE: “ Ale víš.“
STRAUSS: “ Vůbec nevím.“
Sylvie Straussovi zlámala vaz. Musela to stihnout než se přiřítí Semir, Tom a Jan. Semir, Tim a Jan přiběhli a Sylvie volala záchranku.
SYLVIE: “ Strauss takhle spadl, když jsem přijela a už se nehýbal.“
SEMIR: “ Je mrtvý. To šéfová nebude mít moc velkou radost.“
SYLVIE: “ Měla jsem Strausse dostat živího.“
Večer už odcházeli domů. Samozřejmě i Semir, Tom a Jan. Semir a Jan se spolu baví v kanceláři.
SEMIR: “ Měli by jsme dávat pozor na Toma, aby si nic nezačal s tou francouzskou.“
JAN: “ To máš pravdu. Ale spíše dělá oči na Toma Sylvie.“
SEMIR: “ Že by jsme mu to řekli. A´t si na ní dává velký pozor. Určitě umí rozvrátit každej vztah.“
Tom odcházel dříve než Semir a Jan, ale ještě Toma zastihli před služebnou. A Semir křičel na Toma.
SEMIR: “ Tome, počkej.“
TOM: “ Proč???“
SEMIR: “ Chtěli by jsme ti s Janem něco říct.“
TOM: “ A co??“
JAN: “ Tak tedy na rovinu. Já a Semir jsme si mysleli, že se máš dávat bacha na Sylvii.“
TOM: “ To jsme čekal, kdy za mnou přijdete. Já si dávám bacha.Už jsem tak trochu Sylvii prokouk.“
SEMIR: “ To jsme rádi, ale dávej si na ní bacha.“
Sylvie mezitím vyšle ven před služebnu.
SYLVIE: “ Nechcete někdo z vás jít se mnou na skleničku???“
JAN: “ Já né. Už mám něco domluveného s matkou. Už jsem ji dlouho neviděl.“
SEMIR: “ My tady s Tomem máme něco domluveného. Viď???“
TOM: “ Jó. Tak pojedem Semire??“
SEMIR: “ Jó. Pojedem.“
SYLVIE: “ Tak někdy příště. To je škoda.“
JAN: “ Tak příště.“
Sylvie odjela ve svém autě.
TOM: “ Dík Semire.“
SEMIR: “ Nemáš zač.“
JAN: “ Tak já pojedu domů. Ahoj.“
SEMIR, TOM: “ Ahoj.“
Samozřejmě, že chodil Tom do nemocnice za Tinou, když byla volná chvíle v práci. Pomaloučku jí vracel paměť pomocí svatebních fotek, Martinovi fotky……. Tinu přišla navštívit i Elena, rodiče, Petr (bratr Tiny) a mnoho dalších příbuzných.
Druhý den přijela Sylvie s novými informacemi od informátora, který jí dal včera vědět.
SYLVIE: “ 5. 10. přijede do Německa překupník se zbraněmi, které chce dál pašovat za hranice Německa. Sraz má překupník a Mark Keller někdy v odpoledních hodinách.“
SEMIR: “ Kdo je Mark Keller??“
SYLVIE: “ Jedna známá firma v Rakousku a v Itálii. Mezi těmito zeměmi se dost pašují zbraně.“
JAN: “ A, kde mají sraz??“
SYLVIE: “ Ve starém skladišti na okraji Kolín-sever.“
SEMIR: “ To my nedává smysl. Co s tím má společného Strauss, Majer a jeho bývalá manželka??“
ŠÉFKA: “ Vy určitě na přijdete.“
JAN: “ Děkujem za podporu.“
SEMIR: “ Hote, našli jste něco ve Straussově bytě??“
HOTE: “ Nic konkrétního k případu. Plno fotek bývalé Majerovi manželky a Majera.“
SEMIR: “ Podle těchto důkazů je za vším Strauss, ale se teď na jednou objeví překupník se zbraněmi a Keller. Tak, kdo může bejt.“
Tom v pod vědomí, že by to mohla být Sylvie, ale neměl důkazy. Od začátku mu nebyla podezřelá, že by to mohla být ona.
SEMIR: “ Co si o tom myslíš Tome???“
TOM: “ Že by to mohla být Sylvie.“
SEMIR: “ Sylvie?????“
TOM: “ Už jí moc nevěřím. Možná, že tu je nasazená jako špion místo pravé Sylvie Schwarzové.“
SEMIR: “ Špion??“
TOM: “ Vždyť se poslední dobou chová divně.“
JAN: “ Mě připadá divná. Možná by bylo dobré si jí proklepnout.“
TOM: “ To už mě taky napadlo. Ale, kdo??“
SEMIR: “ Dobře. Nenechám vás ve štychu. Jedu sváma v týdle teorii. Jedině poprosit Hota a Bonrát, že by to udělali pro nás tajně.
JAN: “ Dobře.“
TOM: “ Hote, Bonráte pojďte sem. Na chvíli.“
Hote a Bonrát přišli do kanceláře k Tomovi, Semirovi a Janovi.
SEMIR: “ Zavřete dveře.“
TOM: “ Potřebovali by jsme informace o Sylvii.“
BONRÁT: “ Proč??“
JAN: “ Něco se nám na ní nezdá, ale potřebujeme to tajně, aby o tom nevěděla šéfová.“
HOTE: “ Jasně. Tajný úkol.“
SEMIR: “ Díky.“
BONRÁT: “ Počkejte. Když to zjistí šéfová??“
SEMIR: “ Nebojte se my už to nějak zařídíme.“
BONRÁT: “ Dobře.“
Hote a Bonrát odešli z kanceláře.
TOM: “ Když to byla Sylvie tak nemáme důkazy.“
SEMIR: “ Ono se něco najde v pozdější době.“
JAN: “ Proč by to dělala Sylvie??“
TOM: “ Jestli o něčem věděli Strauss, Majer a jeho manželka.“
SEMIR:„Otázka je o čem věděli. A jede v tom v Sylvie.“
JAN: “ Jedině o těch pašovaných zbraní z Rakouska do Itálie.“
SEMIR:“ To je možný. Ale odkud to věděli nebo kdo jim to řekl.“
Druhý den Tom, Semir a Jan se zajeli povídat za Tinou do nemocnice. Tině se už vrátila paměť a v nemocnici zůstala ještě na pozorování. Tom, Semir a Jan dorazili k nemocnici. Šéfová volala Semirovi. Tom šel za Tinou a Semir mluvil se šéfovou a Jan počkal na Semira až dotelefonuje se šéfovou.
Tina byla na balkónu seděla na lavičce a četla si knížku. Tom vešel do pokoje jako myška. Když Tom promluvil na Tinu a lekla se. Tom a Tina si povídali než přišli Semir a Jan. Semir a Jan vešli do pokoje jako myšky. Semir, Tom, Jan a Tina si popovídali. U Tiny strávili hodně dlouho. Když Semir, tom a Jan odcházeli a Tina se rychle zvedla.
TINA: „ Právě mě něco napadlo.“
SEMIR:“ Co??“
TINA: „ Předjíždělo mě černý golf se zahraniční značkou. Na předním skle byly 2 malé modré kostičky.“
JAN: “ Nepatří náhodou to auto Sylvii??“
TOM: “ Patří.“
SEMIR:“ V tom případě, že by zabila Sylvie Strausse, Majera a jeho manželku, že věděli o tom pašování zbraní z Rakouska do Itálie. Věděli kdy a kde.“
JAN: “ Sylvie musí mít někde kumpána.“
SEMIR:“ Ale, jak jí to přišít??“
TINA: „ Ten úsek, kde se stala ta nehoda tak pod kamerovým systémem, protože tam jsou časté nehody.“
TOM: “ Takhle by jsme jí mohli usvědčit.“
Semir, Tom a Jan se rozloučili a poděkovali Tině. Semir a Jan šli dál a Tom se ve dveřích zastavil a obrátil se k Tině. Dal Tině pusu.
TOM:„MULUJU TĚ.“
TINA: “ TAKY TĚ MULUJU.“
Než Tom odešel tak dal ještě Tině pusu na rozloučenou.
Semir, Tom a Jan odjeli na dálniční oddělení, kde jim kapitán dálničního oddělení ukázal záznam z kamery. Na záznamu viděli černý golf, který patří Sylvii. Na záznamu bylo vidět, jak Sylvie postřelí pneumatiku Majerova auta.
SEMIR:“ Za vším je Sylvie. Zabila Strausse a Majera, ale kdo zabil Majerovu manželku??“
JAN: “ Co třeba Sylvie nebo Keller.“
TOM: “ Lepší bude, když zajedeme do starýho skladiště.“
Semir, Tom a Jan byly na cestě do skladiště. Hote se ozval přes vysílačku: „ Sylvie Schwarzová je už 5 dní mrtvá. Našli ji mrtvou ve svém bytě ve Francii. Majerova manželka byla zabita Kellerem. Keller vyslal Janu Klainovou naše Sylvie, aby zabila Strausse a Majera, aby neroznesli informace o těch zbraních, které pašujou z Rakouska do Itálie. Ten informátor je Mark Keller. Sylvie nám řekla, že ta výměna je ve starém skladišti na okraji Kolín-sever, ale předání zbraní se uskuteční ve starém skladišti na okraji Kolín-západ. Jana Klainová a Herbert Strauss už seděli za pašování zbraní. Majerova manželka o tom věděla, kdy se budou předávat překupníkovi.“
TOM: “ Takže o tom věděli Strauss, Majer a jeho manželka. Keller dává informace Sylvii. Sylvie nám dává falešný informace.
HOTE: “ Ano. Ke skladišti jsme poslal zásahovou jednotku.“
TOM: “ Díky Hote.“
Zásahová jednotka obklíčila skladiště. Mezitím dorazili Semir, Tom a Jan ke skladišti. Semir, Tom a Jan vešli zadním vchodem do skladiště jako myšky.
Zásahová jednotka čekala na povedl od velitele, aby mohli vtrhnout do skladiště.
Jen co došlo k předání zbraní mezi Kellerem a překupníkem tak vtrhlo do skladiště zásahová jednotka. Pozatíkala část lidí a na útěku byl Mark Keller, který rovnou vjel na dálnici. Hned se za ním rozjeli Semir, Tom a Jan, za předním sklem zapnul Jam majáček a ohlásil se centrále, že potřebují posilu. Keller střílel po stříbrném BMW, kde seděli Semir, Tom a Jan. BMW samozřejmě řídli Semir.
SEMIR:“ Jane, střílej po něm.ů
JAN: “ Jak můžu střílet, když nemám náboje.“
SEMIR:“ Co si to za policajta.“
TOM: “ Jane, tady máš moje náboje.“
JAN: “ Dík.“
SEMIR:“ Hlavně střílej na pneumatiky.“
JAN: “ Já vim Semire. Nejsem tak blbej.“
Jan střílel po Kellerovi. BMW už nemělo obě dvě zpětná zrcátka. Jan se strefil do pneumatiky a Kellerovo auto bylo neovladatelné a narazilo do sloupu. Keller srážku nepřežil. V autě byla i Sylvie. Ta byla také na místě mrtvá.
TOM: “ Vůbec mi jí není líto.“
SEMIR, JAN: “ Mě taky ne.“
Druhý den odpoledne pustili Tinu z nemocnice. Tom šel naproti Tině. Tina se ještě vybavovala s doktorem v nemocnici než přišel Tom. Když Tom přišel Tina se rozloučila s doktorem a přivítala se s Tomem. Tina a Tom si dali velkou pusu na přivítanou. Tom vzal Tině tašku a šli domů. Venku před nemocnicí stála vínová Škoda Octavia. Z auta vystoupil Semir a přivítal se s Tinou.
SEMIR:“ Chceš??“
TINA: „ Chci.“
Semir hodil klíče od auta Tině. A odjeli domů.
Konec!!!
Autorka: Tina11