Semir, Tom a Jan šli za Weberem, který má kancelář místo šéfové. Semir, Tom a Jan se seznámili s Weberem.
WEBER: “ Už jsme se tak napůl seznámili s vaším případem. Jak jste postoupili??“
JAN: “ Už něco málo víme. Je to opravdu velice málo.“
WEBER: “ A co je to málo??“
TOM: “ Že o Hansovi Staubemu víme velice málo. Víme, že Staube jezdí závodně u německé really už dlouho. To je vše.“
WEBER: “ Víc toho opravdu nemáte??“
SEMIR: “ Staubeho auto mělo přeříznuté brzdy. Auto je technickém oddělení.“
WEBER: “ až něco budete mít, dejte mi vědět. Teď můžete jít.“
Semir, Tom a Jan odešli z kanceláře a šli k Tině.
TOM: “ Máš něco??“
TINA: “ Ne. Hledala jsem tu závodní stáj Staubeho, ale bezvýsledné. Ani adresa a telefon. Vůbec nic. Pokusím se ještě něco najít, ale vidím to zase bezvýsledné.“
SEMIR: “ A co Hartmut. Ozval se??“
TINA: “ Ne.“
JAN: “ Hote našli jste něco v autě kromě toho červenýho srdíčka??“
HOTE: “ Jó našli. Tu adresu, kde je??“
JAN: “ Jakou adresu??“
TINA: “ Hote, jestli myslíš tudle adresu tak už si jí mě dával“
Hote přišel k Tině.
HOTE: “ To je ona.“
TINA: “ Adresa 2 roky neplatí. Na té adrese stála firma, ale ta už 3 roky neexistuje.“
JAN: “ kam se přestěhovala??“
TINA: “ O tý firmě se nic neví a ani není zapsaná v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Kolíně.“
SEMIR: “ Dalo vy se říct, že nic nemáme.“
Uplynulo půl dne a pořád nic. Tina ani nic nezjistila v počítači a ani se neozval Hartmut. Pak Tinu napadlo, že by mohla zavolat na informace, že by získala nějaký informace o tý zkrachovaný firmě. Tina zavolala na informace. Na druhé straně jí to vzala mladá žena: “ Dobrý den. u telefonu Schwarzová.“
TINA: “ Dobrý den. Berghammerová. Potřebovala jsem se na něco zeptat. Jde o jednu firmu, která zkrachovala před 3 roky na okraji Kolín-východ. A potřebovala jsem adresu.“
SCHWARZOVÁ: “ Firma zkrachovala kvůli tomu, že přicházela o své zaměstnance a měla velké finanční problémy mezi dodavateli v zahraničí, ale i u nás. Na co adresu??“
TINA: “ Ve firmě pracuje moje dobrá kamarádka. Chtěla bych ji navštívit, ale pak někdo řekl, že firma zkrachovala a že ta firma a adresa neexistuje.“
SCHWARZOVÁ: “ Aha. A vy jste o tom nečetla v novinách??“
Hote šel za Tinou.
HOTE: “ Tino, tady……“
Tina na Hota “ psst.“
TINA: “ Nečetla, protože jsme dlouho byla v zahraničí a právě jsem před měsícem jsem se to dozvěděla, když jsem byla v Německu na chvíli na návštěvě u příbuzných.“
Přišel Tom a Semir
TOM: “ Tino, ……“
Hote na Toma “ psst“
SCHWARZOVÁ: “ Aha. Tak to jó. Firma je na nové adrese. Sídlí na okraji Düsseldorfu-západ. Firmu založil nový majitel, který zanechal původní jméno firmy. Firma má dobré postavení na německém trhu i zahraničním trhu.“
Schwarzová nadiktovala adresu Tině.
SCHWARZOVÁ: “ Ještě něco potřebujete??“
TINA: “ A internetové stránky??“
Schwarzová nadiktovala internetovou stránku.“
SCHWARZOVÁ: “ ještě něco??“
TINA: “ Už né.“
SCHWARZOVÁ: “ Naschle.“
TINA: “ Děkuju. Naschle.“
HOTE: “ Co jsi zjistila??“
TINA: “ Že firma opět existuje na okraji Düsseldorfu.“
TOM: “ Máš adresu??“
TINA: “ jó.“
Tina podala Tomovi malý lísteček s adresou firma.
TINA: “ Co si chtěl??“
HOTE: “ Hartmut našel ve Staubemově autě todle CD.“
TOM: “ Ví se co je na tom CD??“
MARKUS: „Velice rád to přenechám Tině. To jsou slova Hartmuta.“
TINA: “ To mám ohromnou radost.“
Semir, Tom a Jan se seznámili s ředitelem firmy. Na pohled byl ředitel ochotný a milý.
ŘEDITEL: “ Dříve tu pracoval, ale potom se zamiloval do rychlých aut. A odešel do německé really, kde měl velké úspěchy. Občas mi dal vstupenku na závod a rád jsem přišel.“
SEMIR: “ Co tady dělal za práci??“
ŘEDITEL: “ Staube tu pracoval jako manager firmy. Jezdil do zahraničí propagoval naší firmu. Pracoval tu asi tak ty 4 roky tedy v té bývalé firmě (Kolín-východ).“
TOM: “ Měl v bývalé firmě nějaké nepřátelé??“
ŘEDITEL: “ To opravdu netušim. Zeptej te se Jany Klainové. Klainová pracovala v bývalé firmě a pracuje teď u mě.“
JAN: “ Můžeme mluvit s Janou Klainovou??“
ŘEDITEL: “ Můžete s ní mluvit.“
JAN: “ Já za ní zajdu.“
ŘEDITEL: “ Sídlí ve 2. patře.“
Jan odešel za Janou Klainovou. Semir a Tom se dál bavili s ředitelem.
Jan vešel do kanceláře ke Klainové.
JAN: “ Jan Richter. Jsem od dálniční policie.“
KLAINOVÁ: “ Jana Klainová. Co tu chce polici.“
JAN: “ Jsem tu chvíli kvůli Hansovi Staubemu.“
KLAINOVÁ: “ Proč?? Něco snad udělal nebo se mu něco stalo??“
JAN: “ Staube měl vážnou nehodu na dálnici při které přišel o život.“
KLAINOVÁ: “ To mi je moc líto. Já jsem ho znala z dřívějška.tedy z bývalé firmy, která sídlila Kolín-východ. S Hansem jsme si výborně rozuměli. Jezdili jsme dost často do zahraničí propagovat firmu. Potom se mu zalíbili rychlá auta a odešel do německé really. Měla jsem ho opravdu ráda. Naposledy jsem ho viděla asi tak před měsícem na závodech.“
JAN: “ Jinak vycházel i ostatníma zaměstanancema dobře??“
KLAINOVÁ: “ Dalo by se říct, že ano. Nikdo si ně ho nestěžoval za ty 4 roky. Měli ho všichni rády.“
JAN: “ to asi bude všechno. Tady máte moji vizitku, kdyby jste si na něco vzpomněla.“
KLAINOVÁ: “ Děkuji. Naschle.“
JAN: “ naschle.“