Caroline Grothgar

16. 6. 2018
Ostatní herci v K11
0 komentářů
  • narodila se 16.8.1968, Vídeň, Rakousko
  • rakouská herečka
  • vystudovala herckou školu v New Yoeku, Los Angeles a Berlíně

Filmografie (Auswahl)

Hope Diamond 4/4

12. 6. 2018
Kniha povídek 12.díl
0 komentářů
Na služebně…….Všichni na služebně byly napnutí jako struny, akorát tu nebyla Andrea. Odjela už domů. Jen, co Tina vešla na služebnu, byla zahlcena otázkami okolo Toma. Tinu zastavila šéfová, zastavili se u Andreina stolu. K nim se seběhl Semir, Hote a Bonrát. Ostatní kolegové ani nedutali a poslouchali…
ŠÉFKA:„Jak to vypadá?“
SEMIR:„Soudím, že ano…“ Tina měla rozzářené oči.
TINA:„Mám vám vyřídit vzkaz, že vás Tom pozdravuje.“ U všech kolegů propukla radost a vrátili se ke své práci.
SEMIR:„Tomu říkám zpráva dne.“
ŠÉFKA:„Bavili jste se o Stallerově nehodě.“
TINA:„Ano, Tom si vzpomněl na tuhle SPZ.“ Šáhla do kapsy u kalhoty, odtud vytáhla papírek s napsanou SPZ. „Jde o K-LX 800. Auto s touhle SPZ zahlédl u nehody.“
BONRÁT:„Ta SPZ mi něco říká.“ Odešel ke svému stolu, kde hledal, mají lístek s SPZ. „Tady je.“ Mával na kolegy lístkem, šel ke kolegům.
ŠÉFKA:„Kdo je majitelem?“ Tina se obrátila na Andrein počítač, aby jí řekl odpověď.
HOTE:„To jsme chtěli najít, ale úplně jsme se zasekli v hledání příbuzných Stallera. Ale nikoho jsme nenašli.“
TINA:„Majitel je Borys Krasiński.“
SEMIR:„Ani Andrea moc nepochodila.“
TINA:„Přítelkyně Stallera mi řekla, že jeho matka byla prostitutka. Dělala pro Heinze Wagnera.“
SEMIR:„Pro toho největšího pasáka ve městě.“
TINA:„Malou chvilku bydlel u tety jedné sousedky v jejich baráku. Chtěla si Stallera adoptovat, než stačila všechno zařídit, byl dán do děcáku. Staller šel do jedné rodiny. Zde dlouho nevydržel a šel zpět do děcáku. Tam zůstal do dospělosti, odešel studovat do Anglie informatiku. Firma v Anglii zkrachovala a vrátil se zpět do Kolína. Začal hledat tu tetu.“
ŠÉFKA:„A našel ji?“
TINA:„Objevil ji v domově důchodců.“
HOTE:„To neměl moc šťastné dětství.“
ŠÉFKA:„Už máme výpisy hovorů.“
SEMIR:„Andrea je dostane až zítra.“
Druhý den…….Po doručení výpisů hovorů Adamczyka, Krasińského a Rösnera zašla za Tinou a Semirem do šéfčiny kanceláře. Ale před tím si Andrea prohlédla hovory.
ANDREA:„Do ruky se mi dostali výpisy hovorů.“
SEMIR:„Je tam něco zajímavého?“
ANDREA:„Paweł Adamczyk několikrát volal s Ralfem Deichmannem.“
ŠÉFKA:„Kde je to?“
ANDREA:„Jde o počítačového experta. Už toho má plno na svém kontě – od malých hackerských útoků až po vytunelování několika bank najednou. Tehdy si přišel skoro na jednu miliardu €.“ Tina se Semirem nakukovali přes Andreino rameno do spisu Deichmann. Na služebnu zavítal Hartmut, šel rovnou do kanceláře Anny Engelhardtové.
HARTMUT:„Zdravím, …“
TINA, SEMIR, ANDREA:„Ahoj.“
TINA:„Našel jsi rozřešení hádanky.“
HARTMUT:„S malou nápovědou to šlo hravě.“ Zasunul USB do velké obrazovky, která vysela na zdi šéfčiny kanceláře. Hned zmizelo logo dálniční policie, na obrazovce byl 3D model muzea v Antverpách. „Jedná se o budovu muzea v Antverpách. Muzeum nabízí návštěvníkům historii a vývoj diamantů především Belgii, ale i ve světě.
ŠÉFKA:„Zájem o muzejní sbírky zřejmě nepůjde.“
HARTMUT:„Jak se to vezme. Muzeum několik let spolupracuje se Smithomiánským muzeem z Washingtonu. Ve sbírkách mají jeden z nejdražších diamantů, který je k vidění v antverpském muzeu.
TINA:„A cena?“ Hartmut ukázal na obrazovce fotku daného diamantu.
HARTMUT:„Hope Diamond má cenu přibližně okolo 350 mil dolarů.“
SEMIR:„Krásně zamázne dluh Adamczyka.“
ŠÉFKA:„Do kdy ho může vidět veřejnost.“
HARTMUT:„Teď v pátek ho návštěvníci uvidí naposledy.“
SEMIR:„K tomu se Adamczykovy budou hodit šikovné prsty Deichmanna.“
HARTMUT:„Zabezpečení tu je na vysoké úrovni.“
SEMIR:„Co nejdříve bychom měli vyrazit na cestu.“
ŠÉFKA:„Bude to muset jít oficiální cestou.“
SEMIR:„Ale proč? To ale ztratíme plno času.“
ŠÉFKA:„Já vím. I kdybych vás pustila na moje slovo, Schrankmannová by si na mě smlsla. Vás dva by suspendovala možná i degradovala a posla někam do Tramtárie.“
TINA:„Co Schrankmannové přelítlo přes nos?“
ŠÉFKA:„Projela tři stání u soudu. U jednoho přehlédla dost podstatný důkaz. Brala ho na lehkou váhu.“
Než se všechno vyřešilo, uběhlo plno hodin. Mezitím Semir s Tinou dodělali resty v hlášení. Jako odreagování si zahráli spolu s Andreou hru „Člověče, nezlob se.“
Za dvě hodinky do Antverp dorazil Adamczyk, Krasiński a Rösner. Ubytovali se v malém motelu na okraji města. Tady se ukrývali, než se pustí do akce. Opatřili si nenápadnou dodávku, ve které bylo samé počítačové zařízení. Po skončení návštěvnických hodin mohla akce „Hope Diamond“ začít.
Antverpy……. Poblíž muzea v malé uličce stála dodávka, ve které seděl Adamczyk a Deichmann. Krasiński a Rösner v pohodlných oblečcích šli podle instrukcí Deichmanna, dostávali je vysílačku v uchu, pro diamant. Do muzea vešli větrací šachtu, tou se dostali do příslušného traktu muzea.
Deichmann posílal falešné signály na vrátnici muzea, kde seděli hlídači a sledovali na obrazovkách muzejní místnosti. Rösner s Krasińským se mohli volně pohybovat po muzeu. Borys s Filipem došli k cíli. Diamant byl ve vitríně, která stála uprostřed místnosti. Ralf rozkódoval vstupní dveře od sálu k diamantu. Borys a Filip vešli do sálu, zamířili si to přímo k diamantu. Diamant si lenošil na semišové černé látce, ta byla vložena do malé krabičky.
Vitrína s diamantem byla pod alarmem a kamerovým dohledem. Filip položil po obvodu horní části vitríny, natáhl tenký drátek. Drátek napomohl uvolnit k lehkému sundání horní části vitríny. Drátek uhořel, až po něm nezbylo stopy. Borys s Filipem opatrně sundali horní část vitríny a položili ji na zem. Borys vyndal diamant z krabičky, z bundy vyndal černý malý sáček, do kterého dal diamant. Do krabičky dal falešný diamant, byl vyroben ze skla. Borys si uklidil do kapsy u bundy sáček s diamantem, s Filipem dal zpět vrchní díl vitríny na své místo. Deichmann zabezpečil vitrínu, Borys a Filip si sbalili saky paky a odešli stejnou cestou z muzea.
Benzínová pumpa……. Služební BMW zajelo na benzínovou pumpu, kde Semir natankoval svého plechového miláčka.
U této benzínky stály dvě auta – dodávka a SUV. U aut stály čtyři chlapy – Paweł, Borys, Filip a Ralf. Okukovali ukradený diamant.
PAWEŁ: „Tak kluci, dobře si ho prohlédněte. Za krátkou dobu bude pryč.“
BORYS: „Je nádhernej.“
FILIP: „Za tu námahu to stálo.“
RALF: „Já se s vámi rozloučím…“
PAWEŁ: „Peníze dostanete, jak jsme se domluvili.“
Tina seděla v BMW, měla telefonát s Benem. Chtěl vědět, jak se vede Tomovi. Domlouval se na návštěvě. Tina nenápadně sledovala skupinku čtyř chlapů. Hned věděla, o koho jde. Semir se vracel k autu, nešel na místo řidiče, ale k spolujezdci. Tina stáhla okýnko, Semir juknul na Tinu.
SEMIR:„Naši staří známí.“
TINA:„Ušetřili nám hledání.“
SEMIR:„Zdá se, že mají kořist.“
Paweł po koutku oka zahlídl Semirovu postavu, jak se s někým baví v BMW přes okýnko. Tina se Semirem se chtěli vyrazit za nimi, Paweł byl rychlejší, vytasil zbraň a začal střílet po dálniční policii. Zákazníci benzínové pumpy se ukrývali do bezpečí. Se schoval za otevřené dveře od BMW, opětoval palbu, Tina vylezla na druhé straně BMW, schovávala se pneumatikou u řidiče. Paweł měl jako jediný zbraň, rychle vystřílel náboje, toho Tina se Semirem využili situace, než si Paweł vymění zásobníky ve zbrani. Komisaři se přiblížili ke skupince. Jak Paweł koukl k BMW, Tina se Semirem nikde. Tina zpacifikovala Filipa za dodávkou, Semir omráčil Ralfa jednou ranou, skončil na zemi. Tina se postarala o Filipa, z jeho rukou vypadl černý sáček do trávy do malého svahu u silnice. Filip s Ralfem byli připoutáni k zábradlí. Tina sešla hledat do svahu černý sáček. Paweł s novým zásobníkem ohrožoval střelbou Tinu v svahu. Ukrývala, jak se dalo, při tom se chtěla chránit střelbou, ale Semir byl rychlejší a vystřelil po Pawłovi. Strefil Pawła do ruky. Borys popadl Pawła, zatáhl do auta a Borys ujížděl pryč. Semir zaběhl pro BMW, Tina našla sáček, vyškrábala na silnici, kde nasedla do BMW, které ujíždělo za Borysem. Mezitím zákazníci, ale i pumpař zavolali belgickou policii.
Auta se naháněla po okresní silnici. Přes bolest Paweł ani nemohl střílet po dálniční policii. Borys na střídačku sledoval Pawła a dění na silnici. Borysovo kouknutí na silnici skončil nehodou. Byl oslněn světly od kamionu, Borys strhnul volant, prorazil zábradlí na mostu a skončili v Albertově kanále. BMW zastavilo u nehody. Borys s Pawłem plavali na hladině kanálu. Tina se Semirem sledovali jejich večerní koupel v Albertově kanálu. Belgická policie dorazila k místu nehody. Strážníci v uniformách obklíčili Tinu a Semira se zbraněmi v ruce. Mezi nimi prošel komisař z kriminálky Frederic Morel.
SEMIR: „Jsme od dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“ Opatrně šáhl pro papír do kapsy u bundy. „Tady je naše oficiální návštěva.“ Morel si došel pro papír, který pod baterkou přečetl.
MOREL: „Uvítání jsem si představoval jinak. Vím o vás. Jmenuji se Frederic Morel.“ Strážníci se stáhli, postarali se o koupajícího Pawła s Borysem.
SEMIR: „Semir Gerkhan.“
TINA:„Tina Kranichová.“ Na přivítanou si podali ruce.
Strážníci v uniformách se postarali o připoutaného Filipa a Ralfa na benzínové pumpě. Byli odvezeni na kriminálku k Pawłovi a Borysovi. Borys a Paweł dostali teplé erární oblečení, po večerním koupání v Albertově kanálu. Všichni budou transportování do Kolína. Morel si v klidu prohlédl ukradený diamant. Tina se Semirem se spojili se služebnou, Engelhardtová dostala zprávu, že mají pachatele.
Druhý den……. Tina se Semirem přečkali jednu noc v penzionu Antverpách. Spolu s Morelem zajeli do muzea, kde předali diamant do správných rukou. Po předání diamantu washingtonskému muzeu, rozloučili se s Morelem a vypravili se zpět do Kolína nad Rýnem.
Na služebně se objevil zaměstnanec stavebního úřadu, který se znal s Jakobem Stallerem. Spolu se bavili o diamantovém muzeu v Antverpách. A to byl ten hlas, který slyšela Stallerova přítelkyně Susane Kronerová.
Kolín nad Rýnem……. Tina byla navštívit Toma do nemocnice. Tom byl převezen na normální pokoj. Ozvalo se klepání na dveře, ale nikdo neodpovídal. Semir s Andreou nakoukli do pokoje. Tina s Tomem se líbali. Semir lehce odkašlal.
SEMIR:„Nerušíme.“ Tina s Tomem odtáhli od sebe své rty. Semir zavelel a do pokoje vešla tlupa lidí – Hote, Bonrát, šéfová, Hartmut a Ben. Společně šli navštívit Toma.
Autorka:
Tina11

Heikko Deutschmann

12. 6. 2018
Ostatní herci v K11
0 komentářů
  • narodil se 13.02.1962, Innsbruck
  • rakouský herec a hudebník
  • vystudoval hereckou školu v Berlíně. Vystřídal divadelní prkna – Hamburk, Berlín, Kolín nad Rýnem, Zurich,..
  • než byl Heikko znám v televizních insenacích, působil jako pódiový herec a hudebník (zpíval, hrál na klavír, violoncelo, kytatu a bicí)
  • v roce 1995 debutoval seriálem „Der Mond scheint auch für Untermieter“, potom už následovali další role

Filmografie

Hörbücher

Peter Heinrich Brix

12. 6. 2018
Ostatní herci v K11
0 komentářů
  • narodil se 13.05.1955, Flensburg
  • německá herec a dabér
  • Peter vyrůstal na farmě, která se zajímala o rybaření a vystudoval zemědělskou školu
  • při slavnostech v jeho rodném měsstě probíhali hasičské slavnosti, kde se objevil na podiu jako herec. Od této zkušenosti mu herectví zalíbilo.
  • objevoval se na dovadelních prknech ve městě Flensburgu, farma šla úplně stranou
  • od roku 1989 se herectví věnuje intenzivněji
  • je zván do různých rozhlasových pořadů a věnuje se dabingu
  • od 90. let je znám i v televizních a filmových insenacích
  • od roku 2003-2014 si zahrál roli komisaře v seriálu „Otec Braun“, a další role
  • Peter je ženatý a žije v Hamburku

Filmografie

1988: Fifty FiftyFilme

Fernsehen

04.06.-10.06.2018

11. 6. 2018
Náštěvní kniha+Návštěvnost
0 komentářů
Návštěvnost za minulý týden (4.6. 2018 – 10.6. 2018):
Pondělí 66
Úterý 55
Středa 55
Čtvrtek 36
Pátek 32
Sobota 52
Neděle 63
Celkem 359 -32.9%

10. narozeniny blogu

10. 6. 2018
O blogu
0 komentářů
je to pro mě ostuda, že jsem to sem nedala dříve – v letošním lednu, kdy bloček oslavil své jubielum 10. narozeniny. Už jsem měla něco přichystané, ale do toho se mi dodařilo podělat oba dva počítače, takže soubory byli ztracené, ale máme v práci šikovného pána ajťáka, že mi data stáhnul a zachoval. A potom jsem na toto úplně zapomněla, až vlastně teď, když jsem něco hledala na bločku.
Takže se ještě jednou omlouvám, za to velké zpoždění, že jsem to sem dala takto pozdě. Roky letí jako voda a bloček slaví „hodně pozdě své 10. narozeniny“, nikdy jsem neveřila, že utoho tak dlouho vydržím, když poslední dobou to tu trochu flákám. Když nejsou bhodné přístupy k premiérovým dílům, ke kterým bych udělala fotečky. Seděl půl večera u on-line videa se mi nechce, a tak si raději počkám až budou v ČR a v klidu si potom udělám fotky. Pomaloučku vyměňuji grafiku na blogu, ikdyž ta stará je hezká, obněna nezaškodí. A našli by se další věci, které by potřebovali zviditelnit…
Popřála bych bločku hodně krásných článků, novinek ze světa AFC11,… a krásná a velká čísla v návštěvnosti. Doufám, když se překoná 400.000 hranice a že ta bude ještě lepší v návštěvnosti než byla doposud.
Vaše majitelka a kobřice Tina11

Hope Diamond 3/4

10. 6. 2018
Kniha povídek 12.díl
0 komentářů
Tina se postarala o Susanu Kronerovou. Susana vypila celou sklenici vody.
TINA: „Už je vám líp?“
SUSANE:„Ano… děkuji… mohla bych ještě poprosit.“ Podávala Tině prázdnou sklenici, aby ji naplnila vodou.
TINA: „Samozřejmě.“ Převzala si sklenici, do které nalila vodu z lahve, která byla uložena v lednici. Podala plnou sklenici Susaně.
SUSANE: „A kdy vlastně Jakob zemřel?“ Tina se posadila k Susaně na gauč. Susane upila vodu ve sklenici.
TINA: „Dneska během dopoledních hodin. Postupně mu selhávaly orgány.“
SUSANE: „Bude mi hrozně chybět. Takhle milého člověka jsem dlouho neviděla.“
TINA: „Já vám rozumím. Jak dlouho spolu…“
SUSANE:„Půl roku jsme měli intenzivnější vztah. Podnikaly jsme nejrůznější aktivity…“
TINA: „Někdo ví o vašem vztahu?“
SUSANE:„Skoro nikdo. Snažili jsme se to tajit. Dobré byli, že jsme pracovali na jiných odděleních.“
TINA:„Byli jsme se podívat v bytě vašeho přítele. V bytě někdo něco hledal. Neměl nepřátelé.“
SUSANE:„To netuším…“
TINA:„Našli jsme staré účetnictví firmy. Někdo si bral peníze z firmy.“
SUSANE:„Ach ano… ty účetní záznamy jsem našla já. Náhodou jsem je našla při hledání starých účetních dokladů. Jakob si to vzal a oskenoval si je. Říkal, že by se to mohlo hodit… chtěl jí s tím na policii.“
TINA:„Měl snad tušení, kdo mohl ty peníze zpronevěřit.“
SUSANE:„Podezříval ředitele Adamczyka a Krasińského.“
TINA: „A důvod?“
SUSANE:„Tajně si vyslechl telefonát Adamczyka, že dluží peníze.
TINA: „Na co by je potřeboval. Brát si firemní peníze a v účetnictví to dobře zakamuflovat…“
SUSANE: „Jakob mi říkal jenom okrajově. Nechtěl mě do toho zatáhnout. Ještě mluvil o Antverpách.“
TINA: „Antverpy…“
SUSANE:„Neposlouchám cizí rozhovory, ale to se nedalo přeslechnout. Slyšela jsem Jakoba s někým se bavit o nějakém 3D modelu, a že ten model souhlasí s jednou budovou v Antverpách…“
Na služebně…….Hartmut přišel s novinkami k případu. Až mu ty všechny analýzy, spisy přetékaly z rukou, šel rovnou za Andreou, která seděla za svým stolem.
HARTMUT:„Tina se Semirem tu nejsou.“
ANDREA:„Ne. Jeli do firmy, kde pracoval ten mrtvý.“ Hartmut položil svou hromádku na Andrein stůl.
HARTMUT:„Něco jsem jim přinesl.“
ANDREA:„To vidím… máš toho docela dost.“
HARTMUT:„Chtěl jsem to všechno sfouknout najednou.“
ANDREA:„O kom se mluvívá…“ To už se na služebně objevil Semir s Tinou. Zavítali rovnou za Andreou a Hartmutem.
SEMIR:„Copak nám neseš?“
HARTMUT:„Kde jenom začít…. Kouknul jsem na Stallerovo auto. V karosérii jsem našel náboje ráže 9 mm. Shoduje se s nábojem, co jste mi přinesli. Náboj patří do této zbraně.“ V hromádce našel příslušný spis, ten dal Semirovi do ruky. Tina koukala pod ruce Semirovi, který si spis prohlížel. „Se zbraní se před 3 lety střílelo v klenotnictví v Düsseldorfu. Majitel obchodu odnesl smrtelnou kulku z dané zbraně. Kolegové z Düsseldorfu měli tip…. Tuhle zbraň měl mít překupník zbraně – Mainhard Wolf.“ Hartmut předvedl komisařům pěkně tlustou složku k Wolfovi.
SEMIR:„Přece ho mohli zatknout.“
HARTMUT:„To ano, ale kolegové mu nic nedokázaly.“
TINA:„Je tu hodně možností, jak se k Wolfovi mohla dostat. Mohl ji od někoho dostat, našel ji sám a před kolegy ji ukryl atd.“
SEMIR:„Co ještě máš?“
HARTMUT:„Ten kousek látky z plotu – jde o běžnou koženou rukavici. Na té látce jsem našel částečný otisk. Vítězem je Filip Rösner.“ Ukázal jim fotku.
SEMIR:„Co je zač?“
ANDREA:„Pracuje ve firmě Dom pod kluczem. V mládí měl oplétačky s policií. Ve firmě je uveden jako druhý společník.“
SEMIR:„Všechno rozhoduje Adamczyk.“
ANDREA:„To ano, ale před 15 lety tu firmu koupil Adamczyk starší právě od otce Filipa Rösnera. Rösner starší byl na mizině se svou firmou, Adamczyk straší, firmu od něj koupil. Firma je v plusových číslech, jejich klienti jsou s nimi naprosto spokojeni. Našla jsem na Adamczyka mladšího, že má problémy si udržet své úspory v plusových výškách. Dost často je vypsán na listině dlužníků, ale vždy ji splatí. Většinou se jedná o zahraniční kasina. V momentální době Adamczyk dluží 300.000.000 €.“
SEMIR:„Slyšel jsem dobře… toho se nikdy za svůj život nedočkám.“
TINA:„Jedině, že by sis vsadil sportku. Komu teď dluží?“ Posadila se na rok Andreina stolu.
ANDREA:„V tom nejznámější kasinu – v Monte Carlu. Adamczyk rozbil bank, ale jeho velký risk mu nevyšel… skončil na mizině.“
TINA:„Do kdy to má uhradit.“
ANDREA:„Do konce toho týdne.“
SEMIR:„Teď to z firemní poklady nejde.“
HARTMUT:„Zbývá jedině, že by si peníze vzali z banky…“
SEMIR:„To jsi mi připomněl… jak jsi daleko s tím modelem.“
HARTMUT:„Jde to hrozně pomalu… nic kloudného jsem nenašel.“
TINA:„Trochu ti napovím. Zaměř své hledání do Belgie. Přesněji na Antverpy.“
HARTMUT, SEMIR:„Antverpy?!“
TINA:„Kronerová si vzpomněla, že slyšela mluvit Stallera s někým právě o Antverpách.“
SEMIR:„Co by chtěl Adamczyk v Antverpách.“
TINA:„Antverpy mám hlavně spojený s diamanty…“ Semirovi a Hartmutovi svitlo.
Úkryt Wolfa…….Dálniční policie se zásahovou jednotkou do těchto končin přivedla Hartmutova adresa úkrytu Mainharda Wolfa. Byla to opuštěná vila na okraji Düsseldorfu. Z bezpečného místa sledovali vilu Semir s velitelem zásahovky. Wolfa sledovali přes dalekohled. Tina si vyřizovala hovor s mamkou. Mainhard Wolf chodil po vile s mobilem u ucha, řešil rozjednaný obchod. Po telefonátu se Tina objevila po Semirově boku. Velitel zásahovky probíral se svými lidmi útok na vilu.
SEMIR:„Je všechno v pořádku?“
TINA:„V naprostém. Mamka chtěla, jak se daří Tomovi a zlepšit mi náladu.“
SEMIR:„To dělá jedině dobře.“ Velitel zásahovky se věnoval komisařům. Tina se Semirem se navlékli do neprůstřelných vest a bud, už bylo sychravé podzimní počasí.
VELITEL:„Můžeme spustit akci.“
SEMIR:„Jsme připraveni.“
Pomalu a nenápadně se dálniční policie a zásahovka se blížila k vile. Wolf stále telefonoval, telefonát za chvilku skončil a zvenčí uslyšel šustot. Vytasil zbraň a přes okno střílel na zásahovku a dálniční policii, kterou zahlédl koutkem oka. Policie se zásahovkou se ukrývali do bezpečí, Wolf jim nedovolil ani se bránit palbou zpět. Tina se Semirem rozdělili, že na konci vily vezmou Wolfa do kleští. Pár klukláčů vešlo do vily, přes prostřílená okna a sklepní dveře. Wolf utíkal ven z vily. Mířil si to přímo ke svému autu. Semir byl rychlejší, došel až na dvoreček. Wolf už seděl za volantem svého vozu, vyrazil na Semira, která stál zády k autu. Tina přišla v pravý čas. Shodila Semira na zem. Wolf při své akci střílel, Tina mu při záchraně Semira opětovala palbu. Tina se strefila do pneumatiky, Wolfovo auto skončilo v okrasném schodišti, narazil do masivního sloupku u schodiště. Zásahovka se hned postarala o Wolfa.
Tina seděla v sanitce, byla ošetřena kvůli lehkému střelnému zranění, kterou jí způsobil Wolf při své jízdě autem. Když byla Tina ošetřena, saniťák pomohl Tině si obléct bundu. Po chvilce přišel Semir, byl se podívat na nález do sklepa, který zajistila zásahovka.
SEMIR:„Wolf tu měl pěkný arzenál.“ Zásahovka s kolegy vynášeli zbraně z vily. Zbraně se prohlédnou a pak se určí jejich osud.
TINA:„Kolik je hodin?“ Semir se podíval na hodinky.
SEMIR:„Je půl čtvrtý. Má přijet Martin a Péťa.“
TINA:„Ne, přijedou až po neděli. Chtěla jsem …“ Ani nedořekla větu, Semir byl rychlejší. Vyndal z kapsy u kalhot klíče od BMW. Klíče položil na svou dlaň.
SEMIR:„Přece do nemocnice nepůjdeš pěšky.“
TINA:„Jaká velkorysost.“
SEMIR:„Běž už. Já se o to tady postarám.“ Tina šáhla po klíčích.
TINA:„Díky.“ Odešla k BMW, kterým odjela do nemocnice za Tomem.
Ve firmě…….Filip a Borys si procházeli plány diamantového muzea v Antverpách. Do konce tohoto týdne tu zde vystavují jeden z nejdražších diamantů na světě. Hope Diamond byl zakoupen muzeem ve Washingtonu. Antverpské a washingtonské muzeum spolu spolupracují několik let ohledně diamantů.
V nemocnici…….Tina po zaklepání vešla do pokoje. Ošetřující lékař Toma se s ním bavil. Tina měla na rtech úsměv a radost. Při odchodu lékař řekl Tině, kdy se Tom probudil, Tina zavítala za Tomem, dali si velkou pusu na rty. Posadila se k Tomovi na lůžko.
TOM:„Copak dělal můj anděl strážný, že si pochroumal křídlo.“ Tinino zranění se nedalo utajit – bylo jasně vidět na bundě.
TINA: „Tvůj anděl zachraňoval Semira, a přitom mi pochroumali křídlo.“
Na služebně…….Mainhard Wolf seděl ve výslechové místnosti, kde ho hlídal uniformovaný policista. Po chvilce za ním přišel Semir, posadil se na židli naproti Wolfovi. Na stůl položil desky, ze kterých vyndal fotku zbraně, se kterou se střílel na Toma.
SEMIR:„Odkud máte tuhle zbraň.“ Ukázal Wolfovi policejní fotku zbraně.
WOLF:„Tu už si nepamatuji.“
SEMIR:„Poznáváte ji?“
WOLF:„Děláte si srandu?!… Všechny jsou si tak podobné…“
SEMIR:„Váš arzenál je velmi rozmanitý. S tím by se mohla, dala založit nový armáda. Tahle zbraň před 3 lety zabila klenotníka v Düsseldorfu a zároveň zmizela. Před pár dny vážně zranila našeho kolegu.“
WOLF:„O té střelbě jsem slyšel… krátce na to se u mě zbraň objevila…“
SEMIR:„Jasně… sama od sebe k vám spadla z nebe. Kdo z nich byl u vás?“ Předložil před Wolfa fotku Adamczyka, Krasińského a Rösnera. Wolf se podíval na fotky.
WOLF:„Byli u mě tihle dva.“ Na stranu dal fotku Filipa Rösnera.
Tina se dlouho zdržela v nemocnici. Tomovi to vůbec nevadilo, byl naopak rád. Tina odcházela z nemocnice a volala Semirovi.
TINA:„… Semire, jsi ještě na služebně?… já se tam za chvilku zastavím… nech se překvapit… ahoj.“ Zavěsila, uložila mobil do své u bundy, nasedla do BMW a vyrazila směr služebna dálniční policie.

Hope Diamond 2/4

8. 6. 2018
Kniha povídek 12.díl
0 komentářů
Na služebně…….Tina se Semirem byli u Anny Engelhardtové v kanceláři. Na stole leželo několik kandidátů.
ŠÉFKA: „Tu jsou možný kandidáti.“
SEMIR:„Ano, brali jsme to s ohledem na ten 3D model, co jsme našli.“
ŠÉFKA: „Favoriti?“
SEMIR:„Já nemám nikoho.“
TINA: „Já bych jednoho měla. Jakob Staller, pracuje pro polskou firmu, která se věnuje zabezpečovacím zařízením domů, firem, …“
SEMIR:„A důvod?“
TINA: „Nejlíp se to hodí na moji domněnku.“
ŠÉFKA, SEMIR:„Domněnku?“ Tina zašla mezi dveře šéfčiny kanceláře. Semir se šéfkou se na sebe nechápavě podívali.
TINA: „Hote, můžeš na chvilku.“ Hote, byl u Andrey.
HOTE: „Už letím.“ Objevil se u Tiny, která pořád stála mezi dveřmi. „Copak potřebuješ?“
TINA: „Byli jste v té polské firmě… Jde o Jakoba Stallera.“
HOTE: „Ano, Tom nás o to poprosil. Je něco snad špatně.“
TINA:„Vůbec ne.“
HOTE:„Mluvil něco o Martinovi a Péťovi.“
TINA: „Děti odvážel ke škole. V pátek odjížděli na školu v přírodě.“ Šéfová si šáhla pro složku.
SEMIR: „Kam tím míříš?“
TINA: „Hlavně se mi jedná o časovou posloupnost. Nehoda se stala v pátek, včera byl Tom postřelen.“
ŠÉFKA: „Zpráva o nehodě byla sepsána v pátek.“
HOTE: „Ten den jsme ještě zašli do nemocnice, kde jsme nechávali kontakt kvůli výpovědi.“
TINA:„Nejdřív šli za Stallerem a potom k nám domů.“
SEMIR: „Stejnak nevěděli, na co to Staller stáhnul. Hledali jehlu v kupce sena.“ K Tině a Hotemu přišel Bonrát.
BONRÁT:„Teď volali z nemocnice, že Jakob Staller zemřel.“
ŠÉFKA: „To ještě scházelo…. Ve hlášení není ani čárka, že by měl manželku,
přítelkyni, …“
BONRÁT:„S Tomem jsme nad tím strávili spoustu času…. Nikde nic.“
ŠÉFKA: „Ať se na to podívá Andrea. A zjistí informace o té polské firmě.“
SEMIR: „S Tinou zajedeme do nemocnice a do bytu Stallera.“ Tina, Hote a Bonrát opustili místo mezi dveřmi. Semir si vzal ostatní kandidáty, které uložil do své kanceláře. Šéfčiny pokyny Semir předal Andree.
V nemocnici……. Tina využila návštěvy nemocnice, na malou chvilku se šla podívat na Toma. Semir se postaral o Stallerovi věci. Potom se Semir a Tina setkali u východu z nemocnice. Tina končila telefonát se svou maminkou.
SEMIR:„Něco novýho?“
TINA:„Ne, mamka se ptala, jak se daří Tomovi.“
SEMIR: „Určitě dobře, když mu je ordinován ten správný lék.“ Tina pochopila, že to je ona sama. Oba se na sebe usmáli, nasedli do BMW a odjeli do Stallerova bytu.
Byt J. Stallera…….Borys se svým kamarádem, ale také kolegou Filipem z firmy ještě jednou prohledávali byt Jakoba Stallera. Filip se zrovna podíval z okna, na parkoviště k panelovému domu přijelo stříbrné BMW. Tina se Semirem si to štrádovali do domu.
FILIP:„Zřejmě budeme mít návštěvu.“ Borys se šel podívat za Filipem. Zahlídl u Semira opasku zbraň
BORYS:„Kde se tu vzali?“
FILIP: „To netuším. Ale měli bychom se spakovat.“
Filip s Borysem vycházeli z bytu, uslyšeli hlasy Tiny a Semira. Opatrně vyšli o poschodí výše, aby nebyli spatřeni dálniční policií. Tina se Semirem se ozbrojili, když viděli pootevřené dveře do bytu Stallera. Opatrně vešli do bytu, kde byli rozházené věci po celém bytě. Borys s Filipem opatrně sešli dolů po schodišti kolem Stallerova bytu, až k hlavnímu vchodu. Nasedli do auta a ujížděli pryč. Semir se ozval mobilem Andree, aby povolala techniky z KTU do Stallerova bytu. Tina v býlích gumových rukavicích se koukala na věci v pracovně. Tina se koukala do jedné skříně, ve které bylo vyrobeno falešné dno. Zde se ukrýval notebook, který Tina vybrala, položila na pracovní stůl a zapnula. Usadila se do kancelářského křesla. U Tiny se objevil Semir.
SEMIR: „Kde jsi ho našla? Žádný počítač jsem tu neviděl.“
TINA:„Našla jsem ho ve falešném dnu. Kdo tu byl, před námi vzal si jeden notebook.“ Na psacím stole leželi kabely k notebookům – nabíječka a připojení na internet. Ukazovala kabely Semirovi.
SEMIR:„Staller chtěl mít pojistku.“ Tina se mezitím koukala na e-maily. Staller si psal plno e-mailů s jednou dámou. Tina jeden e-mail rozklikla.
TINA:„Našli jsme tajnou paní Colombovou.“ Šáhla pro svůj mobil, volala Andree. „Andreo, najdeš mi majitelku e-mailu…. Adresa je susi47@gmail.de…. Dík.“ Položila mobil na stůl.
SEMIR:„Nenašli by se tu něco zajímavýho.“
TINA: „Tak se podíváme.“ Zavřela e-mailovou schránku. Zabrousila do dokumentů. Bylo tu plno složek, ale Semira složka pod názvem „Nová složka“.
SEMIR:„Podívej se na tuhle.“ Ukázal prstem na složku „Nová složka“. Tina ji rozklikla, ale přístup do složky byl zaheslován. Objevila tabulka pro vyplnění hesla.
TINA:„Akorát by to chtělo heslo.“
SEMIR: „Tak zkus susi47.“ Tina vypsala do kolonky heslo susi47. Složka byla od heslována. Hned naskočilo firemní účetnictví firmy „Dom pod kluczem“.
TINA: „Trefa do černého.“
SEMIR: „To je přímo ukázkové účetnictví. Dobře zašitý foremní peníze pro svou potřebu.“
TINA: „Kdo to dělal, umí v tom dobře chodit.“ Do pracovny vešel Hartmut.
HARTMUT: „Fušujete mi do mého řemesla.“
TINA: „Byli jsme hrozně zvědaví.“
HARTMUT:„A přinesla vám něco vaše zvědavost.“
SEMIR:„Samí užitečný věci.“ Hartmut se šel podívat.
HARTMUT: „Tomu říkám bomba.“ Tinin mobil začal zvonit. Andrein telefonát vzala a přepnula na hlasitý odposlech.
TINA: „Copak pro nás máš?“
ANDREA: „Majitelkou té e-mailové adresy ji Susane Kronerová. Je to kolegyně Stallera.“
ŠÉFKA: „Co jste našli u Stallera?“ Půjčila si sluchátko od Andrey.
SEMIR: „Účetní záznamy polský firmy, kde Staller pracoval. Jsou dost zajímavý. Pojedeme se podívat do té polské firmy.“
ŠÉFKA: „Dobře.“ Zavěsila, Tina také.
HARTMUT: „Kouknu se pořádně na Stallerovo auto a ozvu se.“
TINA: „Díky.“ Semir s Tinou odcházely zpracovny.
SEMIR:„Zatím Hartmute.“
TINA: „Ahoj.“
HARTMUT: „Ahoj.“
Borys s Filipem se vracely zpět do firmy. Borys telefonoval Pawłovi podle jejich dohody.
PAWEŁ: „Tak co?“
BORYS: „Celý jsme to tam prohlédly a nic.“
PAWEŁ: „Sakra!“
BORYS: „Do Stallerova bytu šli poldové.“
PAWEŁ: „To ještě scházelo. U nás budou jako na koni. A viděli vás?“
BORYS: „Ne.“
Firma „Dom pod kluczem“…….Paweł a Borys si dalekohledem sledovali přijíždět služební BMW. Dalekohled si mezi sebou půjčovali. Důkladně si je prohlíželi.
PAWEŁ:„Jsou to oni?“
BORYS:„Ano.“
PAWEŁ:„Jenom doufám, že to nenašli.“
BORYS:„Ta ženská je manželka toho poldy, co byl na místě nehody.“
PAWEŁ:„Jestli byl doma sám, tak bych nad tím vůbec nepřemýšlel.“ Borys si sedl k počítači a na kamerových záznamech sledoval kroky Semir s Tinou. Paweł mu koukal přes rameno.
Tina se Semirem vešli do firemní haly, hned zavítali na recepci, kde se jich ujala milá a pohledná dívka do 30 let.
RECEPČNÍ:„Dobrý den, jak vám mohu pomoc?“
SEMIR:„Gerkhan jméno mé, to je moje kolegyně Kranichová.“ Prokázali se svými služebními průkazy. „Rádi bychom mluvili s Pawłem Adamczykem a se Susane Kronerovou.“
RECEPČNÍ:„Samozřejmě. Malé strpení.“ Zatelefonovala na ředitelství, kde se dovolala sekretářce. „Pan ředitel sídlí ve 4 patře, kde se vás ujme jeho sekretářka.“
SEMIR:„Promluvíš si s Kramerovou?“
TINA:„Samozřejmě.“ Semir vyjel výtahem za ředitelem. Recepční sama zavedla Tinou do účtárny, kde najde Susanu Kronerovou.
SEMIR:„Gerkhan, dálniční policie.“
PAWEŁ:„Adamczyk, a to je můj zástupce Borys Krasiński.“ Na přivítanou si podali ruce. Tina se Susane se usídlili do malé čekárny, která patří pro osobní oddělení.
SUSANE:„Proč se mnou chcete mluvit?“
TINA:„Jde o Jakoba Stallera. Našli jsme vaši korespondenci.“
SUSANE:„Co se s ním děje?“
TINA:„Pan Staller zemřel.“ Susaně se udělalo nevolno. Tina ji posadila na pohodlný čalouněný gauč, otevřela okno s čerstvým vzduchem. Položila na stůl sklenici s vodou.
PAWEŁ:„Co od nás potřebuje dálniční policie.“
SEMIR:„Přišel jsem kvůli vašemu zaměstnanci. Jakobovi Stallerovi.“
PAWEŁ:„Staller měl dopravní nehodu. Už tu byli dva policisté v uniformě.“
SEMIR:„Pan Staller dneska zemřel v nemocnici.“
BORYS:„To je pro naši firmu velká ztráta.“
PAWEŁ:„Byli jsme s ním velmi spokojeni.“
SEMIR:„Co dělal ve firmě?“
PAWEŁ:„Pracoval tu jak programátor. Vytvářel bezpečnostní systémy pro naše kamerové systémy. Občas se stávalo, že i na přání firem udělal vše podle jejich požadavků.“
SEMIR:„Jak je vidět byl dost šikovný.“
BORYS:„To ano. Byl to odborník na svém místě.“
PAWEŁ:„Staller měl cenu zlata… jestli mi rozumíte.“
SEMIR:„Napros to…“
BORYS:„Nešlo snad o rutinní nehodu.“
SEMIR:„Klidně by mohlo jít, musíme prověřit veškeré stopy a vyloučit, jestli se jedná o trestný čin.“
Tina se postarala o Susanu Kronerovou. Susana vypila celou sklenici vody.

Sledovanost epizod na RTL – jaro 2018

8. 6. 2018
AFC11: sledovanost
0 komentářů
sledovanost premiérových epizod na RTL od 29.03.2018
e. Hooray for Hollywood – 2,23 mil
e. Autohacker – 2,48 mil
e. Blinde Zeugin – 2,35 mil
e. Held der Straße – 2,04 mil
e. Kein Entkommen – 2,55 mil
e. Klassenfahrt – 2,58 mil

Povídka č.129: Hope Diamond 1/4

6. 6. 2018
Kniha povídek 12.díl
0 komentářů
Tina se vracela ze školení v podvečerních hodinách. Tina rovnou Škodu Superb Combi zaparkovala na plac před garáží. Když zavírala vrata, prohodila pár slov se sousedkou. Pak si vyzvedla věci z kufru, zavřela dveře od kufru, zamkla auto a odebrala s věcmi domů. Odemkla, domovní uviděla spoušť – všude možně rozházené věci, …. A to nejhorší přišlo potom – jak za sebou zavřela domovní dveře, zahlídla ležet Toma na podlaze.
TINA:„Tome, …“
Zahodila věci, přispěchala na pomoc Tomovi. Toma si otočila na záda, byl postřelen do břišní části, všude bylo plno krve. Tom byl v bezvědomí, Tina zkusila tep na krku, slabý tepot tam byl. Tina udělala pár kroků do kuchyně, kde si vzala utěrku, kterou zastavovala krvácení, a hned volala na záchrannou službu.
Pomoc tu byla během malé chvilky. Dorazily i kolegové, Semir s Hartmutem uklidňovali Tinu, která byla bez sebe.
SEMIR: „Jeď s Tomem, já se pak za tebou zastavím.“
HARTMUT:„Neměj strach, my se o to tady postaráme.“
TINA:„Díky.“ Když procházel lékař s Tomem na nosítkách, hned se k nim přidala. Společně odejeli do nemocnice.
V nemocnici…….Tina doprovodila Toma až před brány na operační sál, tam už měla Tina vstup zakázán. Nezbývalo jí, než čekat – a to byli hodiny. Tina si čekání zkracovala chozením po chodbě, poposedávala po lavičkách na chodbě, … Když přišel Semir do nemocnice, Tina ležela a spala na lavičkách. Semir postavil obě dvě kávy v papírových kelímcích, které měl, držel v ruce, na zem spolu s donuty v plastové průhledné krabičce po 4 kusech, které byli plněné nutelou a pocákané tmavou čokoládou. Semir pomaloučku probouzel Tinu. Po chvilce Tina otevřela oči.
TINA: „Semire…“
SEMIR: „Už víš něco?“ Tina se posadila na lavičku, Semir se posadil vedle ní.
TINA: „Ještě ne.“ Semir podal ze země jednu kávu a donuty.
SEMIR: „Tu máš.“
TINA: „Díky.“ S chutí se napila kávy. Chtěla se pustit do donutů, ale otevřely se dveře z operačního sálu Tomův ošetřující lékař. Co měla v ruce, odložila vedle sebe na lavičku a šla k lékaři.
TINA: „Jak na tom je?“
LÉKAŘ: „Krvácení jsme zastavili a operace dopadla dobře. Váš manžel bude v pořádku.“ Tině se po zprávě rozzářily oči štěstím a radostí objala lékaře. Po krátké chvilce si uvědomila, co provedla.
TINA: „Já se moc omlouvám…“
LÉKAŘ: „To je v pohodě. Abych řekl pravdu, jsme na to zvyklí.“
TINA: „Mohla bych Toma vidět.“
LÉKAŘ: „Ale jenom na malou chvilku.“ Zavedl Tinu k Tomovu lůžku, který ležel na JIP. Po návštěvě dostala do ruky Tomovi věci ve velkém igelitovém pytli. Tina v té chvíli měla pocit, že Tom zemřel, ale mělo to úplně jiný konec.
Tina zastavila u Semira, který poslušně čekal na lavičce. Tina odložila igelitový pytel na zem, aby se mohla v klidu napít kávy, kterou před tím odložila.
SEMIR: „To jsou Tomovi věci?“
TINA:„Sestra mi je předala. A ještě k tomu mám toto.“ Mávala malým igelitovým pytlíkem, kde byla kulka.
SEMIR: „Prima. Zavezu tě k rodičům.“
TINA: „Rodiče jsou mimo Kolín.“
SEMIR: „Tak je to jasný. Zavezu tě k nám. Místa máme dost.“
TINA: „Ale to nemusíš… přece vás nebudu otravovat.“
SEMIR: „Nebudeš. Naše společnost ti jenom prospěje.“ Nasadil smutné oči, které volali na Tinu, aby jela s ním. Tina se nadechla…
TINA: „Tak dobře, co nám s vámi dělat.“ Semir se rozzářil jako měsíček na hnoji. Oba dva posbírali všechny věci, odešli z nemocnice.
Když Andrea zahlédla z okna světla od služebního BMW, vyšla ven před barák. Andrea byla jako trní, jak to všechno dopadlo. Nikam je nikam dál nepustila, dokud se od Tiny nedozvěděla, jak to je s Tomem.
ANDREA:„Jak je na tom Tom?“
TINA:„Semir ti nic neřekl“
ANDREA:„Ne. A?“
TINA:„Operace dopadla dobře a bude v pořádku.“
ANDREA: „Tak to ráda slyším.“ S velkou radostí objala Tinu. Všichni tři vešlo do baráčku. Andrea zavedla Tinu do jejího pokoje, kde bude spát. Tina si prohlížela Tomovi věci z nemocnice. Prohledávala Tomovo sako, v kapse něco ucítila. Šáhla do kapsy, ze které vyndala mikro kartu. Tina si jí prohlížela, společně se Semirem a Andreou.
SEMIR:„Kde jsi to našla?“
TINA:„V Tomově saku.“
ANDREA:„To je mikro karta. Dají se na ní nahrát data. Pro čtení potřebujete čtečku karet.“
SEMIR: „Hartmut bude mít všechno.“
TINA: „Pro někoho je hodně důležitá…“
U Tiny a Toma…….Semir ráno zavezl Tinu domů, aby si vzala pár věcí sebou k Andree a Semirovi. Dům bude po čas vyšetřování ponechán jako místo činu. Tina prohodila pár vět se sousedkou, jak se vede manželovi. Za denního světla bylo vidět, jaký je v domě za čurbes. Zadní dveře na zahradu nebyli nijak vylomené ani poškozené. Akorát byli stopy bláta ze zahrady.
SEMIR: „Kdo tu byl, vešel do baráku přes zahradu. Zvenčí je vidět okolo zámku malé rýhy od šperháku.“
TINA: „Stejnou cestou odešli. Hned by je viděli sousedi.“ Tina prošla dveřmi na zahradu. „Prohledávala se zahrada?“
SEMIR: „Hartmut tu nic nenašel.“
Tina se vydala na obhlídku zahrady. Semir následoval Tinu, ale do jiného kouta zahrady. Kolem plotu v zadní části zahrady si Tina s Tomem zasadily túje, aby nebylo moc na ně vidět ze silnice. Tina si obhlížela roh zahrady, lehce odstraňovala větve od túje na stranu, aby se dostala k plotu. Odtud vykoukla na Semira.
TINA: „Semire, můžeš na chvilku.“ Semir přiběhl za Tinou, prodral se k Tině. Čtyři plaňky od plotu byli na vrcholku poničené – koukaly z nich třísky. Na třískách byla černá pevná látka.
SEMIR: „Sem Hartmut nedošel.“
TINA: „Tudy se dostaly do zahrady.“ Semir sebral látku z třísek a uložil do pytlíčku na důkazy.
Na KTU…….Semir s Tinou po ohledání Tinina a Tomova domku zajeli za Hartmutem. Hartmuta zastihli při konzultaci s kolegou nad výsledy analýzy.
HARTMUT:„Ahoj.“
TINA, SEMIR:„Ahoj.“
HARTMUT: „Malý moment.“ V rychlosti se domluvili na dalších krocích. Hartmut se pomalu nadechoval, ale Tina ho předběhla.
TINA:„Tom Bude v pořádku. Všechno dopadlo dobře.“
HARTMUT: „Tak to rád slyším. Co byste rádi.“
TINA: „Rádi bychom vědět, co je tady za tajemství.“ Ukázala Hartmutovi mokro kartu.
HARTMUT: „To je maličkost. Kde jste ji našli?“
TINA: „Našla jsem ji v Tomově saku.“
SEMIR: „To zřejmě hledali u Toma.“ Hartmut si vzal mikro kartu, kterou dal do čtečky karet. Za chvilku se na počítači objevil 3D model velké budovy.
HARTMUT:„Ten model je nedodělaný. Najdou se tu malé detaily.“ Ukazoval komisařům pomocí myší kousek detailu na modelu. Byli vidět tvary místností. Zbytek budovy byl jenom obrys.
SEMIR: „Určíš, o jakou budovu se jedná?“
HARTMUT: „To půjde velmi obtížně. Tohle se může hodit na každou druhou budovu ve městě, ale i za hranicemi Německa.“
TINA: „Vypadá to, jako kdyby někdo stahoval narychlo.“
HARTMUT: „A víš, že můžeš mít pravdu. Mohl během stahování vyndat kartu.“
SEMIR: „Máme tu ještě něco.“ Tina položila na stůl kousek látky v pytlíčku na důkazy.
HARTMUT:„Kde jste to našli?“
SEMIR: „To tady Tina. Bylo to na plotu.“
Na služebně…….Tina se Semirem si procházely poslední nehody, na kterých dělali komisaři společně, ale i jednotlivě. Bylo jich požehnaně. Podezřelé nehody si dávaly na stranu, potom vybíraly horké kandidáty.
Tina seděla v Tomově a Semirově kanceláři sama. Semir byl na drbech u Andrey. Tina odložila spis, zadívala se na fotografii v rámečku, která stála přímo naproti Tině. Tom si jednou začas měnil fotografie v rámečku – buď byl na fotce Tom společně s Tinou anebo samotnou Tinu. Tentokrát tu měl zimní fotografii Tiny a Toma v Alpách. Tina si vzpomněla, jak si spolu užívali svou první zimní dovolenou. Po chvilce do kanceláře přišel Semir.
SEMIR: „Tino, …“ Ale Tina vůbec nevnímala. Byla myšlenkami jinde. „Tino, …“
TINA: „Co, co?“
SEMIR: „Pomůžeme Hotemu a Bonrátovi. Potom se zajedem podívat na Schrödera.“
TINA:„Malá změna nezaškodí.“ Oba dva so vzali bundy a vyrazily s kolegy do terénu.
Ve firmě „Dom pod kluczem“…….
PAWEŁ: „Prohledali jste opravdu všechno?“
BORYS: „Samozřejmě. Ani nevíme, na co to mohl stáhnout.“
PAWEŁ: „Tak to vypadá, že budeme muset získat nový plány. Opravdu jste u Stallera nic nenašli.“
BORYS: „Všechno a nic…“
PAWEŁ: „Tak kam to moh stáhnout.“
BORYS: „Prošli jsme všechno – CD, DVD, USB …“
PAWEŁ:„Běžte zpátky do Stallerova bytu.“
BORYS: „Dobře.“
PAWEŁ:„Hned mi zavolej…“