Rubrika: Kniha povídek 9. díl

Hluboký pád 3/4

12. 9. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
V nemocnici……. Tom se Semirem zajeli se podívat na svého kolegu Hota. Lékaři vůbec neměli potuchy, jak je na tom přesně. Hote, ležel na lůžku v bezvědomí a u lůžka seděl jeho kamarád Bonrát.
SEMIR: “ Tak jak mu je?“
BONRÁT: “ Lékaři neví, co mu je. Pořád je v bezvědomí.“
TOM: “ Uvidíš, to bude dobrý.“
BONRÁT: “ Jestli se neprobere……….“
SEMIR: “ Přece nenechá svého parťáka na holičkách.“
U Hedviky doma…….
TOM: “ Potřebujeme vědět, kde je vás muž.“
HEDVIKA: “ Ale já opravdu nevím, kde je.“
SEMIR: “ Podle našich techniků zavinil nehodu na A22 a před malou chvilku udělal další chaos na jedné z křižovatek.“ Jejich rozhovor přerušila zvonící pevná linka v obýváku. Hedvika ji šla zvednout.
HEDVIKA: “ Schneiderová…….“ Když se na druhém drátě ozval René, musela si Hedvika něco vymyslet. „……. Moniko, zavolám ti za chvilku zpátky. Mám tu jednu náštěvu, která nerada moc dlouho čeká.“ René to pochopil, že u nich doma je Tom se Semirem. Rozloučili se a Hedvika zavěsila.
TOM: “ Kdyby se váš manžel ozval, budeme moc rádi.“ Odešli z domu a z okna viděli, jak zase někam volá. René se ukrýval v jednom skladišti své bývalé firmy, ještě měl u sebe klíče, které svému šéfovi neodevzdal. A kde rád nasával svůj alkohol a tak si trochu loknul ze své zásoby. Trochu zamotal hlavu své manželce, aby mu pomohla. A v pozdějším čase by se vrátili pro Alexe.
RENÉ: “ Hedviko, začneme úplně nový život. Vem všechny doklady, karty a šperky a přijedeš za mnou do skladiště.“
HEDVIKA: “ Tak dobře.“ Hedvika poslechla, vzala ze šuplíků všechno možného, co mělo peněžní cenu. Zavolala si taxíka. Tomovi se Semirem se jim něco nezdálo, zastavili v jedné ulici při kraji.
TOM: “ Co když to nebyla kamarádka, ale její manžel.“
SEMIR: “ To už mě taky napadlo.“
TOM: “ Tak bychom měli navštívit.“
SEMIR: “ Tak tam půjde jeden z nás a v jeho bývalé firmě by mohli taky vědět, kde by mohli Schneider být.“
TOM: “ Jak si to rozdělíme?“
SEMIR: “ Kámen, nůžky, papír.“ Tak si zahráli dětskou hru – Kámen, nůžky, papír. Semirův papír obal Tomův kámen.
TOM: “ Je to na tobě.“
SEMIR: “ to mám ohromnou radost.“ Vystoupil z mercedesu a odešel za paní Schneiderovou. Tom se rozjel do bývalé firmy. Když Semir vrátil za paní Schneiderovou, čekala na svůj taxík před domem. „Kam pak paní Schneiderová?“
HEDVIKA: “ Ale já musím pryč.“
SEMIR: “ Jestli teď odejdete za svým mužem, půjde už o trestný čin.“
Tom zajel do bývalé firmy Schneidera. Tom zastavil dva kolegy Schneidera.
TOM: “ Kranich, dálniční policie. Potřeboval bych vědět, kde je Schneider.“
MARKUS: “ Pan Schneider dostal výpověď, ale netuším, kde je.“
ERIK: “ Ani já ne. Ale mohl to vědět náš šéf.“
TOM: “ A kde ho najdu?“
MARKUS: “ Na konci obchodu. Je to velká prosklená kancelář.“
TOM: “ díky.“ Odešel za šéfem.
Semir se pokoušel paní Schneiderovou přemluvit, aby mu řekla, kde je její manžel.
HEDVIKA: “ A vy byste zradil svou manželku?“
SEMIR: “ To bych asi nedovolil vůbec.“
HEDVIKA: “ Víte, manželův pád do neznáma začal, kdy mu zemřel jeho otec. René převzal jeho firmu, ale dlouho mu nevydržela a zkrachovala. A pak ve své vlastní firmě pracoval jako dealer.“
SEMIR: “ Zavinil smrt dvacetileté mladé studentky a mlátí vás.“ Její modřina pod oknem leccos vysvětlovala. “ A ještě málem zabil našeho kolegu. Co se ještě musí stát?“
Do skladu s nábytkem dorazil šéf Klein. Schneider se ještě stačil schovat, ale ve spěchu nechal klíčky od Fiesty a Kleinovi to vše došlo.
KLEIN: “ No tak Schneidera, vylezte.“ Schneider vylez a na Kleina namířil zbraň na jeho záda, když křičel po celé hale, kde se to rozléhalo.
RENÉ: “ Vy mě nemáte, co rozkazovat. Pěkně jste se na mě spolčili.“
KLEIN: “ Ale to jste na omylu. Já jsem vám chtěl pomoct. Kdyby tohle to viděl váš otec.“
RENÉ: “ Ukradl jste mi podnik.“
KLEIN: “ Otec by se vás měl za vás stydět.“
RENÉ: “ Můj otec byl pro mě vzor.“ Pořád namířil na Kleina a několikrát postřelil. V této době už byl u skladu nábytku i mercedes. Tom rychle vběhl do skladu a vykřikl.
TOM: “ Odhoďte zbraň.“ Ale Schneider se mu schoval mezi krabicemi a regály. Tom volal na centrálu, aby poslali sanitku do nábytku Flamme. Na chvilku Tom nedával pozor na okolí a ze zadu ho napadl Schneider, Toma silně uhodil, až ležel na zemi.
RENÉ: “ To vás práskla moje žena?“
TOM: “ Vaše žena…….“
RENÉ: “ Až se odtud dostanu, tak tu couru odprásknu.“ Než se Tom úplně vzpamatoval, tak Schneider byl pryč, zmizel v městském ruchu. Tom vyběhl na parkoviště, kde stálo jeho auto, ale do domu je to daleko a tak si půjčil vozítko od messengera.
Semir se pokoušel domluvit paní Schneiderové, jaký je její muž, ale ona pořád povídala, že to je hodný a milí muž. Pak si Semir všiml rodinné fotografie na jedné skříni. Semir se zeptal, jestli to jeho otec. Hedvika řekl, že ano a že byl pro něho vzor. Hedvice se zalily oči slzami. Semir ji objal, aby ji trochu utušil. Ale vůbec netušili, že je sleduje Schneider přes zahradní okno. Tajně vešel do domu přes sklep. Tom volal Semirovi.
SEMIR: “ Tome, co se děje?“
TOM: “ Semire, Schneider zastřelil svýho šéfa Kleina a míří přímo k vám. Během deseti minut jsem u vás.“
SEMIR: “ Díky za upozornění.“ Neváhal a ozbrojil se. Uslyšeli klapnutí domovních dveří, ale byl to planý poplach – vešel Alex. Alex se přitiskl k matce.
HEDVIKA: “ René se chtěl se mnou sejít ve skladu nábytku. Ale to už asi není pravda“ Pak uslyšeli šramot ze sklepa. Semir otevřel dveře do sklepa, chtěl si rozsvítit, ale nešlo to, protože Schneider vypojil pojistky. Semir vstupoval do tmavé tmy, kde nic netušil, co může zpoza rohu vyskočit. Schneider čekal zahorem, když Semir sešel po schodech dolů, tak Schneider Semir uhodil do zátylku. Semir upadl na zem. Schneider vyšel po schodech, kde byla Hedvika a Alex. Schneider zvýšil hlas a začal s tím, že ho práskla fíglům, ale ona to všechno popírala. Alex řekl svému otci, že všechno pověděl na policii, co se stalo na dálnici. Schneider hned povídal, že ho jeho vlastní syn zradil. Hedvika a Alex pomalu couvali, až do obýváku, a střídavě Schneider, mířil zbraň na Hedviku a Alexe. Alex nabral síly a začal se svým otcem prát. Do místnosti vběhli Tom se Semirem s namířenými pistolemi. Schneider na chvilku zamrznul, ale pak chytnul svého syna Alexe pod krkem a měl ho jako štít. Přitiskl mu hlaveň zbraně ke spánku.
..pokráčko zas příště….

Hluboký pád 2/4

10. 9. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
V taxíku……. Otec a syn měli zajímavý rozhovor.
ALEX: “ Ale to byla přece ona. Ta z toho brouku.“
RENÉ: “ Ne, to nebyla ona. To byl někdo jiný. Chtějí mi přišít, místo toho, aby zatkli pravého viníka.“
ALEX: “ Ale měli jsme jim říct pravdu, co se doopravdy stalo.“
RENÉ: “ Nikdy. Budeme se držet verze, kterou jsme se dohodli. A ani nemají pořádné důkazy proti mně.“
Když přijeli taxíkem domů, tak Alex šel rovnou do svého pokoje.
RENÉ: “ Ty si myslíš, že jsem padlej na hlavu?“
HEDVIKA: “ O čem to tu prosím tě mluvíš?“
RENÉ: “ Celou dobu si po něm koukala.“
HEDVIKA: “ A po kom?“ Pořád nevěděla, která bije.
RENÉ: “ Po tom jednom policajtovi, kteří dneska byli u nás.“
HEDVIKA: “ Co sis to zase vzal do hlavy. Vždyť je to naprostá blbina.“
RENÉ: “ Jen řekni, že se ti líbí.“
HEDVIKA: “ Byl pohledný…….“ Jak to Hedvika řekla, tak René ji dal facku přes tvář. Hedvika upadla na gauč a z očí se vyvalili slzy. “ Ale já to už s tebou nevydržím.“
RENÉ: “ Asi jsi zapomněla, že jsi moje žena, Hedviko. A ty patříš jenom mě.“
Na služebně………. Hote a Bonrát pomalu se zbavovali květin z dnešní nehody. Na služebnu si chodili ostatní kolegové z jiných oddělení.
ŠÉFKA: “ Myslela jsem, že se toho zbavíte jinak, ale taky to řešení.“
HOTE: “ Nechcete si taky koupit jednu květinu.“
ŠÉFKA: “ Poohlédnu se a pak se uvidí. A co budete dělat s vydělanými penězi.“
BONRÁT: “ Ještě nevíme, ale určitě je dáme do užitečné věci.“
ŠÉFKA: “ To vám schvaluji.“ Odešla do své kanceláře. Semir dotelefonoval s techniky a do kanceláře přišel Tom.
TOM: “ Už mají hotový ten rozbor toho laku?“
SEMIR: “ Mají toho moc, ale pokusí se nám výsledky dát do večera nejpozději do zítra. A co tahle si promluvit ještě jednou s tím klukem?“
TOM: “ A ty bys zradil vlastního otce? Nebo třeba Michal s Adelinou?“
SEMIR: “ Nejde tu spíš o důvěru k rodičům.“
TOM: “ To taky, ale zradil bys ho?“
SEMIR: “ Podle toho, co by to bylo. Ty si myslíš, že tu jde o zradu…….“
TOM: “ Tak trochu to tak cítím.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ trochu jsem se vám podívala na zoubek Renému Schneiderovi. Od kolegů jsem zjistila, že Schneider rád holduje alkoholu. A má u nich záznamy.“ Předala Semirovi papír od kolegů.
SEMIR: “ Má to pěkně na hraně. Pokud se k tomu připočítá tato nehoda, bude mít pěkně problémy.“
Následující den……. Hedvika udělala pro svou rodinu snídani. René objal Hedviku kolem pasu a posadil si ji na klín.
RENÉ: “ Tak už se na mě nezlob. Včera jsem to tak nemyslel.“
HEDVIKA: “ opravdu. Už nevím, kdy ti mám věřit a kdy né.“
RENÉ: “ Do budoucna se to už nestane. Vím, že včera jsem to trochu přepísknul. A za to se omlouvám. A taky mě naštvala jedna věc.“ Na prahu do kuchyně se objevil Alex.
HEDVIKA: “ A co se včera tak hrozného stalo?“
RENÉ: “ Včera jsem dostal výpověď.“ Říkal to s takovým klidem.
HEDVIKA: “ Cože si dostal?“
ALEX: “ To má z toho věčného alkoholu.“
RENÉ: “ A chceš, abych ti…….“
HEDVIKA: “ A co máš jako v plánu?“
RENÉ: “ Vybuduji si něco svého, co pak můžeš zdědit ty, Alexi.“
ALEX: “ Ale já od tebe nic nechci.“ Vzal si do ruky svou svačinu do ruky a odešel z domu.
RENÉ: “ Alexi!“ vykřikl nahlas.
HEDVIKA: “ Prosím tě neubližuj mu.“
RENÉ: “ Ty se do toho nepleť.“ Alex si odemykal branku, když ho René dohonil. A začal s ním mluvit v dobrém. „Jestli chceš, odvezu tě do školy.“ Jeho Audi zabavila dálniční policie a řidičák mu vzali také. Ale před barákem stál manželčino auto – modrá Fiesta.
ALEX: “ Abych zase musel lhát?“ odcházel po ulici dál k autobusové zastávce
RENÉ: “ Vím, že to bylo na tebe moc. Ale ta ženská si to zavinila sama…….“
ALEX: “ Tati, já jsem viděl, co se na té dálnici stalo.“ Odcházel dál k autobusové zastávce.
Hote s Bonrátem byli v terénu a rozdávali bodíky za rychlou jízdu na omezeném úseku na A5, kde je povolená 100km/h. Pár řidičů přesáhlo tuto omezenou rychlost na 130 či 160km/h. Schneider přemýšlel, co se děje s jeho rodinou – ztratil svou ženu, práci a syna a co bude dál. A po dálnici se řítil jako neřízená střela, která je těsně před vybuchnutím, a z očí mu tekly slzy. Modrá Fiesta projela kolem radaru, který měli nastarosti Hote s Bonrátem. Po pár metrech Schneidera policisté navedli na jejich místečko, kde vyřizovali tyto přestupky. Schneidera se ujal, Hote.
HOTE: “ Dobrý den, na tomto úseku je povelená rychlost 100km/h a vy jste jel 167km/h.“
RENÉ: “ Vážně?“ A Hotemu bez keců podal doklady. Hotemu se nezdálo jméno Schneider, protože si ho spojoval s tou včerejší nehodou, kde byla zraněna mladá dívka. S doklady odešel za Bonrátem, Hote ukázal Bonrátovi doklady a hned se ozval na služebnu, kde vysílačku zvedla Andrea.
HOTE: “ Kobra19, centrále.“
ANDREA: “ Ano, Hote. Co se děje?“
HOTE: “ Na dálnici A5, 178km jsme zadrželi Schneidera s modrou Fiestou. Kolem nás přeřítil jako tryskáč.“
ANDREA: “ Dobře, hned to řeknu Tomovi a Semirovi.“ Tomovi zazvonil mobil, když Semir s tom byli u školy, kde se ptali Alexe, co přesně viděl na dálnici. Ale Alex si pořád trval na svém, že nic neviděl.
TOM: “ Andreo, něco důležitého?“
ANDREA: “ Hote a Bonrát zadrželi Schneidera za rychlou jízdu na A5, 178km.“
TOM: “ Tak jim vyřiď, ať ho zadrží, my tam jsme za pět minut.“
ANDREA: “ Rozumím.“ Tom zavěsil a se Semirem nasedli do mercedesu a odjeli za Hotem a Bonrátem. Andrea vyřídila Hotemu a Bonrátovi, co jí řekl Tom. Schneider vystoupil z auta a odešel k policejnímu mikrobusu, v ruce držel lékárničku a v druhé trojúhelník. Hote, se otočil k Schneiderovi a Bonrát byl v druhém autě pro papíry.
RENÉ: “ Určitě budete chtít vidět toto.“ Lékárničku hodil Hotemu pod nohy a pak se rozmáchnul a rozbil postranní okýnko mikrobusu, vzápětí se otočil k Hotemu a velkou silou ho udeřil do hlavy. Hote, se složil na zem, Schneider nasedl do Fiesty a rychle ujížděl pryč. Bonrát běžel napomoct Hotemu, který ležel v kaluži krve. Během chvilky přijel mercedes.
BONRÁT: “ Sanitka je na cestě a Schneider má u sebe zbraň. A odtud odjel takovou rychlosti světla….“ Tom se Semirem ujížděli za Schneiderem. Schneider se zastavil na světelné křižovatce, kde sjel z dálnice na Kolín-Essen. Fiesta stála za starší žlutou Felicií, ve které byla mladá dívka, Schneider si mercedesu s majáčkem všimnul velmi pozdě, kdy Semir s Tom vystoupili z mercedesu a každý z jedné strany se k němu blížili s namířenou zbraní. Schneider tak trochu zaváhal a sešlápl plyn a vytlačil žlutou Felicii do křižovatky, kde ji smetl náklaďák a do této nehody se zapletly i další vozidla. Tom se Semirem byli úplně odříznuti, zavolali kolegy, záchranku a hasiče. Schneider se v tomto chaosu úplně vypařil a nebylo po něm ani vidu a slechu.
…..pokráčko zas příště….

Povídka č.100: Hluboký pád 1/4

8. 9. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Vrchní komisařka Tina Kranichová už několik měsíců jezdí do italského Turína na místní kriminálku, aby zde trochu více zlepšila jejich pracovní podmínky. Ale poslední týdny se Tině moc nedařilo a tak do Kolína jezdila dosti málo a velmi naštvaná, znechucená,……. Na služebnu do Kolína si jezdila pro nějaké papíry, které potřebovala na práci. I domluva mezi Tomem a Tinou byla mizerná, poslední dobou to nebyla Tina Kranichová jako předtím. Tina s Tomem měli takové válečné období mezi sebou, v Kolíně byla většinou jenom na otočku a s Tomem si o svých problémech moc času neměla.
Když Tina přijela na služebnu, oznámila své šéfové Engelhardtové jednu špatnou zprávu……. Tina si naložila další papíry. Na parkoviště přijíždělo stříbrné BMW, ale Tina z parkoviště vyrazila jako trysková raketa. Tom si chtěl promluvit s Tinou, co se to s ní děje, ale neměl šanci. Semir zaparkoval na svém místě před služebnou. Oba dva vystoupili z BMW.
SEMIR: “ Co se s Tinou v poslední době děje?“
TOM: “ To už se snažím zjistit několik týdnů.“
SEMIR: “ Třeba se svěřila Engelhardtové nebo Andree.“
TOM: “ Jenom se bojím, aby se Tina do něčeho nenamočila.“
SEMIR: “ Do nějakého nekalého obchodu.“
TOM: “ Třeba…….“ Na Tomovi bylo vidět, že ho to moc trápí a rád by pomohl Tině s jejím problémem. Tom se Semirem odešli za Andreou, která seděla za svým stolem.
ANDREA: “ Jak se to mezi vámi vyvíjí?“
TOM: “ Ani se neptej. Tina ti nic nenaznačila.“
ANDREA: “ Ne, ale byla šéfkou a asi to moc milí rozhovor nebyl.“ Engelhardtová vykoukla z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Tome, můžete jít na chvilku ke mně. Týká se to Tiny.“
SEMIR: “ Asi to nic příjemného nebude.“ Tom se hluboce nadechl a odešel za šéfkou do kanceláře. Šéfka už seděla ve svém křesle. Tom za sebou zavřel dveře od kanceláře.
TOM: “ Řekla vám něco Tina, co má za problém?“
ŠÉFKA: “ Dneska mi oznámila, že odchází.“
TOM: “ Co?! A řekla důvod? To se mi nějak nezdá.“
ŠÉFKA: “ Důvod jsem se nedozvěděla, protože nás vyrušil telefon. A Tina vám nic nenaznačila?“
TOM: “ S Tinou se pokouším promluvit několik, ale nějak jsme se k tomu nedostali.“
ŠÉFKA: “ Bylo na Tině vidět, že jí něco dost trápí.“ Do kanceláře vstoupil Semir.
SEMIR: “ Promiňte, že vás ruším, ale máme práci.“
ŠÉFKA: “ Tak běžte.“ Tom se Semirem odešli za kanceláře a odjeli na dálnici A22, kde se stala nehoda.
Na místě nehody……. Mladá řidička ve svém autě – měla, straší typ brouka Volkswagen, předjížděla kolonu kamionu a za ní se objevilo Audi A4 stříbrné barvy. Řidiči Audi hrozně moc vadilo, že mladá řidička jede moc pomalu a tak ji trochu postrčila. Řidička začala kličkovat po dálnici, až narazila do středových svodidel. A kamiony do sebe naráželi jako domino. Stříbrné Audi A4 z místa nehody ujelo. Zde už byli, Hote a Bonrát.
SEMIR: “ Ale proč by Tina odcházela?“
TOM: “ To netuším.“
HOTE: “ Tina chce odejít od dálniční policie?“
TOM: “ Víc o tom nevím. Dneska to oznámila Engelhardtové.“
BONRÁT: “ Že by v tom bylo vyšší místo?“
HOTE: “ Nebo chce jít zpátky do Itálie? Třeba ji zlákala vidina peněz.“
TOM: “ To se mi nezdá. Tina by nikdy nepřijala velitelské křeslo. A do Itálie se nechce stěhovat kvůli rodině.“
SEMIR: “ To Tinu naprosto chápu, že nechce jít zpátky do Milána.“
TOM: “ A navíc Tina svoji práci má ráda a baví ji.“
HOTE: “ Jiné vysvětlení už mě nenapadá.“
BONRÁT: “ Tak se necháme překvapit.“
TOM: “ Tak se vrátíme k případu. Co se stalo?“
HOTE: “ máme tu těžce zraněnou mladou řidičku, která dneska slaví své dvacáté narozeniny.“
SEMIR: “ No den začíná velmi dobře.“
HOTE: “ Cestu řidičce překřížilo Audi A4 stříbrné barvy. Na jejím autě jsme našli škrábance laku.“
TOM: “ A SPZ?“
BONRÁT: “ Byla to kolínská značka. K a konec je 765.“
SEMIR: “ Ať se na to podívá Andrea.“
HOTE: “ Už na tom pracuje.“
BONRÁT: “ A svědkové viděli, že v tom autě jeli dva pasažéři a ta mladá dívka by je mohla poznat.“
HOTE: “ I jeden z řidičů kamionu by je poznal.“
SEMIR: “ Aspoň něco.“
Řidič stříbrného Audi A4 – René Schneider, dostal v práci výpověď, protože si rád dal alkohol a dost často i v pracovní době. Pracoval v jedné firmě, která rozvážela finský nábytek po celém Německu, a Schneider byl takovým konzulem a vyřizoval objednávky. Jeho manželka Hedvika byla celé dny doma a jejich syn Alexander naštěvoval místní kolínské gymnázium a byl stejně starý, jako zraněná řidička z nehody.
Ze služebny se stalo jedno velké květinářství. Květiny pocházeli z dnešní nehody, kamion převážel pokojové květiny a tak Hote s Bonrátem je všechny přitáhli na služebnu. Andrea se pomalu nehnula u svého stolu, když měla o okolo sebe plno květin. Semir s Tom přišla za Andreou.
TOM: “ Ještě ses nám neztratila.“
ANDREA: “ Zatím ne, ale Engelhardtová bude zuřit.“ Jako to Andrea dořekla tak šéfka vyšla z kanceláře a nemohla uvěřit svým očím.
ŠÉFKA: “ Co se tu děje?“
HOTE: „Nám bylo líto těch květin.“
ŠÉFKA: “ Vždyť toto je služebna dálniční policie a né nějaké květinářství. Ať to do večera je pryč!!!“
HOTE: “ Jistě.“
ŠÉFKA: “ A vy už něco máte k případu.“
ANDREA: “ Našla jsem plno aut, která začínají K a končí 765.“ Ukázala jim dvě stránky – formátu A4.
SEMIR: “ Takhle tu budeme až do Vánoc.“
TOM: “ A volali z nemocnice?“
ANDREA: “ Pořád ji operují. Víc toho mi neřekli.“
ŠÉFKA: “ Tak tedy projděte celý ten seznam. Jiný záchytný bod nemáme.“
SEMIR: “ To bude na pěkně dlouho.“
ŠÉFKA: “ Určitě vám rádi pomůžou Dieter a Herzberger.“ Odešla do své kanceláře. Tom se Semirem si došli pro bundy a zastavili se u Hota a Bonráta.
TOM: “ Máme práci.“
BONRÁT: “ Od šéfové jsme se dostali…….“ Semir skončil Bonrátovi do řeči.
SEMIR: “ To počká. Musíme oběhnout všechny majitele Audi A4.“
HOTE: “ Tak teda do práce.“ Tom jim nechal na stole jeden papír, Semir s Tomem odešli ze služebny. Po chvilce odešli i Hote s Bonrátem.
Semir s Tomem objeli všechny majitele Audi A4.
SEMIR: “ Kolik ještě?“ Tom se podíval na seznam.
TOM: “ Čeká nás poslední.“
SEMIR: “ No sláva.“ Nasedli do BMW a odjeli k poslednímu majiteli. Když přijeli k poslednímu majiteli, ale před domem nestálo žádné Audi A4. manželka Hedvika se ochomýtala na zahradě – přesazovala květiny z květináčů do záhonku. A jejich syn Alexander byl ve svém pokoji. Semir s Tomem přišli k plotu.
TOM: “ Paní Schneiderová?“
HEDVIKA: “ Ano, a kdo jste vy?“
SEMIR: “ Gerkhan a to je můj kolega Kranich. Jsme od dálniční policie. Přišli jsme kvůli Audi.“ Hedvika pozvala Toma a Semira na jejich zahradu.
HEDVIKA: “ S Audi jezdí můj muž. Ale teď není doma. Něco snad udělal?“
TOM: “ Hledáme Audi, které dneska na dálnici způsobilo nehodu, a přitom byla zraněna jedna mladá dívka a její zdravotní stav je moc špatný.“
HEDVIKA: “ To je moc smutné s tou řidičkou.“
SEMIR: “ A kdy se vrátí váš manžel. Rádi bychom si prohlédli tu Audinu.“
HEDVIKA: “ Každou chvilkou by se měl vrátit domů.“ Jen co to Hedvika dořekla, k domu přijelo Audi. A vešel do domu, kde Hedvika nebyla, tak René šel na zahradu.
RENÉ: “ Co je to za náštěvu?“
HEDVIKA: “ To jsou pánové od dálniční policie.“
TOM: “ Přišli jsme se podívat na váš vůz.“
RENÉ: “ Něco jsem snad provedl.“
SEMIR: “ Hledáme stříbrné Audi, které dneska na dálnici A22 stala nehoda.“
TOM: “ Rádi bychom, jsme si ho prohlédli.“
RENÉ: “ Ale zajisté.“ Všichni odešli se podívat na auto. Tom se Semirem Audi důkladně obhlíželi. Na pravé straně předního nárazníku byli stopy nárazu, kde byli stopy laku Volkswagenu.
SEMIR: “ Kde jste přišel k této malé nehodě?“
RENÉ: “ Ale, na parkovišti před supermarketem škrábnul o patník.“
TOM: “ Tohle to jako nehoda o patník nevypadá. Jsou na něm stopy laku od Volksagena, ve kterém jela řidička.“
RENÉ: “ Ale já s tou nehodou nemám nic společného.“
SEMIR: “ To auto si odvezeme a od vás si vezmeme papíry od vozu a klíče.“
HEDVIKA: “ Ale proč?“
RENÉ: “ To si myslíte, že jsem způsobil tu nehodu?“
TOM: “ Škrábanec na nárazníku říká za své. Pokud s tím to vozem nejel někdo jiný.“
HEDVIKA: “ Náš syn ještě nemá řidičák a tou dobou byl ve škole a na fotbalovém zápase…“
SEMIR: “ A kde jste byl v inkriminovanou dobu?“
RENÉ: “ Je pravda, že jsme byli se synem na A22, ale žádný auto jsme nevytlačili.“
TOM: „Ale od vás a vašeho syna budeme chtít výpovědi.“
RENÉ: “ Dobře.“
Na služebně si Tom a Semir podali každého zvlášť. Tom si vzal syna Alexandra a Semir jeho otce Reného. Otec a Alexander se dohodli ještě doma na stejné výpovědi, že žádný Volkswagen neviděli. Také se ozvala nemocnice u svatého Marka, že mladá řidička je schopná vypovídat a že ví, kdo to byl. Tak společně odjeli do nemocnice. Zastavili na parkovišti traumatologie, kde na oddělení zastavili jednu sestřičku, která uklízela pokoj.
SEMIR: “ Hledáme paní Mayerovou?“
TOM: “ Jsme od dálniční policie.“
SESTRA: “ Nastali nečekané komplikace……. Asi tak před dvaceti minutami zemřela. Je mi to líto.“ Všichni drceni odešli z pokoje.
RENÉ: “ Mě je to taky líto. Ale mnohé se tím vyřešilo, né?“
TOM: “ To se ještě uvidí. Ještě tu jsou technici, a jestli najdou stopy po laku z toho brouka…….“
SEMIR: „To budete mít problémy.“ Otec se svým synem Alexem odešli z nemocnice. „Je mi toho kluka líto.“
TOM: “ Určitě nám neřekl pravdu.“
…..pokráčko zas příště….

Dovolená v Karibiku 5/5

12. 8. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na letišti v Kolíně……. Na dovolenkáře čekal uvítací výbor – jejich děti. Když děti uviděli své rodiče, rozeběhli se k nim, jako kdyby se několik let neviděli.
Druhý den……. Dálniční komisaři společně s Elenou a Janem zajeli na služebnu, aby předali dárečky z dovolené.
HOTE: “ To jsou k nám hosti.“
BONRÁT: “ Kolegové se nám neutuhli v hlubinách karibského moře.“
SEMIR: “ Patnácti metrové vlny nebyli, aby se s námi loď nepřevrátila.“ Přišla k nim Engelhardtová.
ŠÉFKA: “ Tak vás tu pěkně vítám. Podle vašich úsměvů jste se měli dobře.“
JAN: “ Až moc dobře.“
TON: “ To velké nic nedělání.“
ŠÉFKA: “ Tomu bude brzy konec.“
TINA: “ Toho jsme si vědomi.“ Potom dovolenkáři předali své dárečky kolegům ze své nádherné dovolené. A druhý den jim začal každodenní shon.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Dovolená v Karibiku 4/5

10. 8. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
3. týden……. Jejich cesta se blížila ke konci tak jim zbývalo akorát Bahamy a samotná Kuba, kde strávili několik dní v přístavu, kde objevovali krásy Kuby. Na Bahamách se zastavili v hlavním městě Nassau, a kde se cestující mohli vykoupat v krásném čistém moři na písečných plážích.
Bahamy: byli prvním místem po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. V roce 1492 přistál na ostrově San Salvador. V 17. století se na Bahamách začali usazovat Britové a několik let později se stali britskou kolonií. V 60. letech 20. století byla Bahamám udělena samospráva a v 70. letech byli Bahamy vyhlášeni za nezávislé. Bahamy jsou dlouhý řetěz nízkých vápencových a korálových ostrovů. Zde převažují rozlehlé pláže, na kterých se hodně zdržují lidé ze Spojených států a kde se to penězi z cestovního ruchu jenom točí.
Kuba: ostrovní stát v Severní Americe a v Karibiku. Je to perla v Karibiku. Je to země, která ovládla komunismus a zde ještě existuje socializmus. Většinu povrchu Kuby zaujímají nížiny. Podél ostrova se táhne pohoří Sierra Maestra a zde se nachází nejvyšší hora Pico Turquino. U pobřeží se nacházejí korálové útesy a atoly. Ostrov pokrývají savany, endemická zvířata či rostliny. V roce 1492 objevil Kryštof Kolumbus Kubu a prozkoumal její pobřeží. Turistický ruch –stará Havana a její opevnění, které patří do UNESCO. Město je nazýváno jako „Paříž Karibiku“ a bylo založena Španěly. Na historickém náměstí Plaza de la Catedral z 18. století, kde jsou uložené ostatky Kryštofa Kolumba. Trinidad a Valle de los Ingenios – město s přilehlým údolím zapsané do UNESCO. Hrad San Pedro de la Roca v Santiagu de Cuba – hradní komplex ze 17. století a je zapsáno na seznamu UNESCO. Historické centrum města Cienfuegos – koloniální město založené na španělském území, původně bylo osídleno francouzskými imigranty. A centrum je napsané na seznamu UNESCO.
Tina s Tomem se chystali na večeři. Tina se ještě upravovala v koupelně, když za ní přišel Tom, ale Tina neměla vůbec tušení, že tam je. Tom objal Tinu kolem pasu a Tina se napůl lekla.
TOM: “ Už jsem ti řek, jak ti to moc sluší?“
TINA: “ Ještě ne.“ Dali si několik polibků a pak se na sebe podívali. Tom měl na rtech Tininu rozmazanou rtěnku. Tom se podíval do zrcadla a jenom se usmál. A tak Tina Tomovi na tvář jednu pusu. “ Moc ti to sluší.“
TOM: “ To bych ani neřekl.“ Ozvalo se ťukání na dveře od kajuty. Než Tina odešla, dala Tomovi pusu na druhou tvář, kde měl další otisk rtu, šla otevřít dveře. Za dveřmi byla Elena, vracela Tině žehličku na vlasy, kde měla možnost si nakrepovat vlasy.
ELENA: “ Díky.“
TINA: “ Není za co.“ V tom se objevil Tom s ještě neutřenými otisky rtů od Tiny. Šel pro nějaký hadřík na utření rtěnky.
ELENA: “ A víš, že ti to takhle moc sluší.“
TINA: “ To samí jsem mu říkala taky.“
TOM: “ Nespikli jste se náhodou proti mně.“
TINA, ELENA: “ Ne.“
ELENA: “ To ti půjde dolů.“
TOM: “ Budu rád až se toho zbavím.“ Odešel se raději do koupelny se zbavit rtěnky. Elena odešla do své kajuty a Tina šla za Tomem do koupelny, kde mu trochu pomohla s odstraněním rtěnky.
Když druhý den SANTA LUCIA kotvila v přístavu v Havaně, kde ještě budou čtyři dny kotvit, než se jim úplně skončí jejich dovolená. Tina s Tomem si vyšli do centra Havany a zabloudili do takových končin, že objevili jedno místo pro zamilovaný. Oni na tyto místa mají většinou štěstí, že je objeví bez průvodce. Na malém kopečku stál mohutný strom – podobná evropské lípě a vedle stromu stála cedulka, kde byl popisek. Tom si pročítal cedulku a Tina se tak trochu rozhlížela po okolí.
TOM: “ Strom věčné lásky, štěstí a splněných přání.“ Přeložil si z anglického jazyka.
“ Když si dva lidé řeknou pod tímto stromem, že mají opravdu rádi, jejich láska vydrží v plné síle až 15 let.“ Tina se ochomýtala pod stromem, kam přišel Tom a objal ji rukama kolem pasu. „Když je to strom pevné lásky, tak bychom to měli zkusit.“
TINA: “ A není ta naše láska moc pevná jako řemen.“
TOM: “ No a naše láska vydrží další 15 let.“
TINA: “ Ty si myslíš, že to s tebou vydržím dalších 15 let?“ Potutelně se usmívala.
TOM: “ Pokud se neobjeví nějaká/ý žárlivec a tvoje tetička, tak proč ne. Miluji tě.“
TINA: “ Taky tě miluji.“ Zamilovaně se na sebe podívali a vášnivě se líbali. O deset minut později ke stromu přicházel Semir s Andreou a Jan s Elenou.
JAN: “ Nejsou to Tina s Tomem?“
SEMIR: “ Vypadá to na ně.“ Tina s Tomem zkusili napsat jedno přání na malý kousek papírku, který byl u informační tabule a schránka na přání. Přání by se mělo splnit do pěti let od vhození do schránky.
ELENA: “ Zkoušíte přání, jestli se splní do pěti let?“ Tina vhodila do schránky přání.
TINA: “ Když tu píšou, že se to několika lidem splnilo, tak proč bychom to nezkusili.“
ANREA: “ A jaký to je vaše přání?“
TOM: “ Když se vysloví na hlas, tak se splní až za deset let. Takže nic neřekneme.“
ANDREA: “ Škoda.“
SEMIR: “ Nás by to moc zajímalo?“
TINA: “ Zvědavej jako opice.“
JAN: “ To je náš Semir, který potřebuje všechno vědět.“
ELENA: “ A když mi ho řekneš po tichu. To vůbec nevadí.“
SEMIR: “ Už to mám.“
TOM: “ Tak jsem zvědav, co z tebe vyleze.“
SEMIR: “ Vždyť je to na vás úplně vidět.“
ANDREA: “ Já teda nic nevidím.“
SEMIR: “ Vždyť svítěj jako sluníčka.“
ELENA: “ Takhle svítí celoročně.“
JAN: “ To je fakt.“
TINA: “ Semire, my čekáme, na co jsi přišel.“
SEMIR: “ Další přírůstek do rodiny.“
ELENA: “ To se mi nějak nezdá.“
TOM: “ Semire, musíme tě zklamat, další přírůstek v tom není.“
ANDREA: “ Tohle to asi nikdy neuhádneme.“
TINA: “ Tak my vás tu necháme přemýšlet v klidu.“ Tina s Tomem pomaloučku odcházeli pryč. Zbytek si přečetl cedulku s popiskem a pod lípou se políbili, aby jejich láska vydržela dalších 15 let. Jan s Elenou odešli do centra pro nějaké drobnosti a suvenýry domů na památku.
SEMIR: “ Ale co by v tom tak mohli být?“
ANDREA: “ Miláčku, tak už nad tím nemysli. Třeba to nemá nic společného s dalším přírůstkem.“
SEMIR: “ Ale já se to nějak dozví, o co jde.“
ANDREA: “ To chceš prohrabávat tu schránku.“
SEMIR: “ To nechci, ale já z nich vypáčím.“
ANDREA: „Ty dva jsou tvrdí jako skála a nic nevyzradí.“ Dala Semirovi polibek, další a další,…….
SEMIR: “ Tak prohrabu tu schránku…….“
ANDREA: “ Než to celý prohledáš tak tu zapustíme kořeny.“
SEMIR: “ Ale já to chci vědět.“
ANDREA: “ Musíš se smířit, že se to nedozvíš. A vypusť to z hlavy.“
SEMIR: “ Ne…….“
ANDREA: “ Jestli chceš tak tu schránku prohledej a já jdu na loď.“ Pomalu odcházela pryč.
SEMIR: “ Ty mě tu necháš?“
ANDREA: “ Když to chceš za každou cenu vědět…….“ Pomalu šla dál.
SEMIR: “ Tak počkej na mě…….“ Běžel za Andreou. Společně se zastavili.
ANDREA: “ Už nebudeš prohledávat tu schránku?“
SEMIR: “ Nerad bych prošvihl loď……. A tajemství Tiny a Toma se někdy vyklube samo napovrch.“ Společně odešli na SANTU LUCIU. Všichni se potkali v centru Havany, kde je vyfotil jeden místní domorodec, který fotografoval turisty v Havaně. Fotografie vyvolával v jednom malém domku a turisté za poplatek si je mohli koupit anebo ji mohli nechat na památku místnímu domorodci. Tak si každá rodinka nechala udělat jednu společnou fotografii na památku. Také mysleli na své koledy – Hotemu a Bonrátovi koupili malého vycpaného krokodýlka z krokodýlí farmy na Jamajce a láhev dobrého kubánského rumu, kterou nejspíše vypijí společně, až se vrátí z dovolené na jejich příjezd. A aby šéfka Engelhardtová nebyla ochuzená o dárečky, tak jí koupili láhev dobrého červeného vína a dřevěnou krabičku s různými druhy čaji. Také nezapomněli na své rodinné příslušníky v Kolíně, kterým koupili takové malé dárečky, ale i pro sebe.
Když byl poslední večer před jejich odjezdem do Kolína. V ceně pobytu měli rozlučkový večer s hudbou a nádherným půlnočním ohňostrojem. Poslední večeře se konala na palubě, kde měli výhled na Havanu a přístav. Po celé palubě voněli nejrůznější vůně od místní kuchyně až po další světové kuchyně. Cestující si pro večeři chodili sami a vybírali si, na co mají právě chuť – jestli na maso anebo na sladké. Po celé palubě svítili lampiónky pro vylepšení atmosféry, a kdo měl chuť, si mohl po večeři jít zaplavat v nasvíceném bazénku.
Den odjezdu……. Nikomu se nechtělo jet domů, ale práce volá a rodinní příslušníci se na své dovolenkáře moc těšili. Dopoledne si zabalili věci a odpoledne odlétají do Kolína nad Rýnem. Průvodci se rozloučili se svými klienty na havanském letišti. Na letišti ještě vychutnávali poslední minuty své dovolené, než se zase vrátí do svých pracovních kolejí.
pokráčko zas přístě….

Dovolená v Karibiku 3/5

8. 8. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
2. týden……. SANTA LUCIA vyrazila směr na Portoriko, Dominikánskou republiku a Haiti. V na těchto velkých ostrovech SANTA LUCIA bude kotvit v přístavech a odtud si cestující budou chodit na průzkumy ostrova sami anebo s průvodcem. Anebo si udělat nějakou delší zajímavou cestu po ostrově, kterou jim nabídne průvodce, co by stálo za zhlédnutí.
Portoriko: je to přidružený stát USA s rozlohou 9 104 km2. Po objevení Ameriky Evropany se Portoriko stalo španělskou kolonií. V roce 1898 proběhla španělsko-americká válka, ve které prohrálo Španělsko. Portoriko se spolu s Kubou, Filipínami a Guamem stalo kolonií USA.
Dominikánská republika:ostrovem procházejí horská pásma. Nížiny jsou podél pobřeží a nejvyšší hora je pojmenovaná Pico Duarte. Podnebí je vlhké a tropické. Pro Evropany ostrov objevil Kryštof Kolumbus a již bylo založeno, Santo Domingo. Cestovní ruch je nejvýznamnější složkou ekonomiky Dominikánské republiky. v roce 2006 zde v průměru turista utratil 107 USD denně a strávil zde průměrně 9,5 dní. Na půdě budoucí Dominikánské republiky vstoupil Kryštof Kolumbus v roce 1492 a nazval ji „rájem na zemi“. Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, město, univerzita v „Novém světě“. Turistický ruch – samostatné památky patří do UNESCO. Santo Domingo de Guzmán je hlavním městem a zároveň i nejstarším. Palác Diega Kolumba – nejkrásnější památka, kde v současnosti sídlí muzeum. Dalším architektonickým skvostem je katedrála Santa Maria de la Encarnación z 16. století. Pevnost Ozama – nejstarší vojenské opevnění na celém americkém kontinentu. Díky své dobré poloze chránila přístav před vstupem do vězení. Panteón Nacional – pohřebiště Dominikánů.
Haiti: nachází se na východní části Dominikánské republiky. Je prvním nezávislým státem v Latinské Americe pro úspěšné povstání otroků. Je to druhý největší stát ve Velkých Antilách. Území je hornaté s malými rovinami u pobřeží s říčními údolími. Klima vlhké a tropické. V roce 1492 byl objeven Kryštofem Kolumbem.
V Kolíně……. Hote a Bonrát měli na služebně hordy papírů po svých komisařích, kteří absolutně nestíhali je uklidit a dodělat. Hote, uklízel papíry a Bonrát přišel s pohledem z Jamajky od kolegů a kolem šla Engelhardtová.
BONRÁT: “ Kolegové nám poslali pohled.“
HOTE: “ A co píšou?“
BONRÁT: “ Že se mají dobře, celé dny slunečné a ať nám to v práci utíká.“
ŠÉFKA: “ Když jste to přežili do teď tak ten poslední uteče jako voda. Ale je zase od milé, že si nás vzpomněli.“
HOTE: “ To máte pravdu šéfová. Taky bychom jim měli něco poslat.“
ŠÉFKA: “ A nebo aspoň děkovnou zprávu.“
Když dálniční policie seděla na večeři a rozhodovala, co bude dneska večer dělat.
ANDREA: “ Neměli bychom něco koupit Hotemu a Bonrátovi?“
JAN: “ To je fakt.“
TINA: “ Za to, že jsme jim nechali papírování na krku.“
SEMIR: “ Ale co.“
ELENA: “ Tak nějakou blbinu.“
TOM: “ Ale i Engelhardtové, že nás pustila všechny tři.“
pokračování přísště…

Dovolená v Karibiku 2/5

6. 8. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
1.týden……. V tomto prvním týdnu je čeká Kajmanské ostrovy, Jamajka, Barbaros, sv. Lucie, sv. Vincent a Martinik. Bude to trochu náročný týden, ale už to tam mají naplánované. Jejich loď SANTA LUCIA bude stát na kotvě na volném moři, když budou objíždět malé ostrůvky (sv. Lucii, Barbaros, sv. Vincent a Martinik), ze SANTY LUCII budou cestující jezdit na motorových člunech podle plánů, které stanový jejich průvodci, co se na ten den hodilo. Na ostrově Jamajka SANTA LUCIA bude kotvit v přístavu hlavního města Kingston a odtud se pojedou podívat na Kajmanské ostrovy v místních lodičkách.
A když stáli na kotvě poblíž ostrovů sv. Lucie, sv. Vincent, sv. Martin či Martinik, mohli cestující se koupat v moři okolo SANTY LUCII, kde byla udělaná plošina pro pohodlný vstup do moře, když se nechtěli koupat v bazénku. Mohli tak doplavat na určité ostrovy, kde byli příhodné výstupy na písečné pláže anebo se mohli svést lodí na ostrov, a ostrov si mohli v klidu projít po vlastních nohou. Takže si cestující si mohli vybrat, co budou určité dny.
Ostrov Jamajka: oficiálně se nazývá Jamajské království je to stát ve střední Americe, kde se nachází ve Velkých Antilách v Karibském moři. Jedná se o největší anglicky mluvící ostrov v Karibiku a třetí největší v regionu. Ostrov Jamajka byla objevena roku 1494 Kryštofem Kolumbem, od roku 1509 byla kolonizována Španělskem a pak spadla pod ochranu Velké Británie. Pobřeží Jamajky je olemované korálovými útesy a je skalnaté. Vnitrozemí je hornaté s vápencovými krasovými plošinami. Podnebí je zde vlhké tropické s občasnými hurikány. Jedna z významných znaků Jamajky je velká škála nadmořských výšek od 150 až k nevyššímu bodu 2 256m (Blue Mountains). Přírodními a pramenů se tu to jenom hemží. Rychle tekoucí řeky se používají na výroby elektřiny, transportu a k zavlažování polí. Také se tu najde plno malých lázní s minerálními prameny – Milk River Bath, Bath Fountain,……. Turistický ruch – Blue a John Crow Mountains National Park, který největším NP na Jamajce, je pod ochranou UNESCO a rozkládá se na 495,2 km2. Park nabízí pěknou paletu zvířat (endemické), ptáků, motýlů, hadů, orchidejí, kapradin a další rostliny, Kingston Harbour – přístav, ze kterého je dobré začínat svou procházku po Kingstonu. Malé muzeum mincí, Jamaica Conference Centre – zde se konají všechny velké a významné akce, národní galerie, St. Andrew Scots Kirk – kostel z počátku 18. stol., hrad Edinburgh, Dunn´s River Falls and Park – schodiště tvořené vápencovými útvary, které vede na pláž, Portmore – na místní pláž jezdí bavit obyvatelé z hl. města, Charles Swaby´s Swamp Safari – krokodýlí farma, Cocpit country – pro milovníky hor a je to nezajímavější část ostrova.
Kajmanské ostrovy: zámořské území Velké Británie. Byli objeveni 4. výpravou Kryštofa Kolumba roku 1503. V roce 1962 spadli pod Velkou Británii. Mají zde zvláštní daně a tak tu mají 500 registrovaných bank. Kajmanské ostrovy se účastí hokejbalových mistrovství a tak tu mají 110 registrovaných hráčů.
Barbaros: ostrovní království. Leží ve východní části Malých Antil. Jsou obklopeny korálovými útesy. Na ostrově není vulkanický, ale převládá vápenec. Ostrov je tvořen nížinami a jeho nejvyšší horou je Mount Hillaby (337m). Převládá tropické klima a udržují se mírné teploty nad ostrovem a v sezónách se objevují deště.
Svatá Lucie: ostrov je vulkanického původu. Na ostrově je několik sopek, která naposledy chrlila lávu v roce 1766. Podnebí je vlhké a horké. Deštný prales byl vymýcen. Hlavně zdroje příjmů je turismus. Prvními obyvateli byli Arawakové ze Severní Ameriky, kteří pak byli vytlačeni z Karibiku před 800 až 100 lety. Svatá Lucie je součástí Commonwealthu.
Svatý Martin: je to jeden z ostrovů Nizozemských ostrovů. A území je rozděleno na francouzskou a nizozemskou část. Ostrov byl objeven Kryštofem Kolumbem 1493. Hlavními příjmy je hlavně turistika na nizozemské části.
Svatý Vincent: vulkanický ostrov. V 18. stol vedly spory mezi Francií a Spojeným královstvím a tak 178 spadá Martinik pod Velkou Británii.
Martinik: tento ostrov spadá pod Francii a je součástí EU. Jeho rozloha je 1 100km2 a jeho hl. městem je Fort-de-France. Mezi první Evropy patří námořníci Kryštofa Kolumba v roce 1502. Na počátku 17. stol. osídlili francouzští zemědělci. Koncem 18. stol. byl Martinik okupován Briti a v roce 1815 vyl předán do rukou Francie.
Když se tak trochu rozkoukávali na lodi a tak okusili tamní malé kasino, kde se to jenom hemžilo výhrami či prohrami na místních herních hrách, které jsou známé v Las Vegas, kde je jedno kasino vedle druhého. Chtěli si vyzkoušet, jaké mají štěstí při hraní v kasinu. Vyzkoušeli si ruletu, kostky a karty. Docela se jim poštěstilo a pár dolarů na víc si vyhráli.
SANTA LUCIA kotvila na volném moři při ostrovech sv. Lucie a sv. Martin si Tina s Tomem udělali plavecký výlet na ostrov sv. Lucie, kde si udělali svůj den na pláži. Semir s Andreou si také vyrazili na sv. Lucii, ale vyrazili na motorovém člunu s ostatními. Elena s Janem okoukli sv. Martin. Když se Tina s Tomem vraceli ze sv. Lucie po svých, teda plavali zpátky na SANTU LUCIU, Elena s Janem je vyhlíželi z lodě u prvního zábradlí. Tině s Tomem tak trochu docházeli síly.
ELENA: “ Nechce, abychom vám podali záchranný kruh?“
JAN: “ Nějak vám docházejí síly.“
TOM: “ To se vám jenom zdá.“
ELENA: “ Ale určitě budete jediný, kdo to takhle přeplaval.“
TINA: “ Tak aspoň máme jedno plus.“
JAN: “ To je fakt.“ Tina s Tomem pomalu plavali k lodi, když okolo nich proplouval motorový člun s Andreou a Semirem.
SEMIR: “ Jen do toho.“
ANDREA: “ Měli bychom vás vyznamenat.“ Semir s Andreou je tak začali povzbuzovat, aby plavali, rychli, ale Tina s Tomem si mysle své. Tina s Tomem mlčeli a na sebe podívali a jenom se usmívali. V klidu doplavali na SANTU LUCIU.
Když se pomalu blíž konec kotvení SANTY LUCII na volném moři a pomalu SANTA LUCIA směrem na Portoriko v dopoledních hodinách a večer přistála v přístavu na Portoriku. Elena a Jan si užívali klídek na horním bazénku, ale před tím si užívali v masážním bazénku v podpalubí, kde byli úplně sami.
ELENA: “ Už se ozvali Tininy rodiče, jak se mají naše dvě rošťandy.“
JAN: “ Nevím, Tina s Tomem mi nic neříkali.“
ELENA: “ No jestli náhodou nezlobí…….“
JAN: “ To určitě ne, a kdyby ano už by to dali vědět.“
ELENA: “ To je taky fakt.“ Dali si malých polibků, když přišla Tina s Tomem.
TINA: “ Nemáme přijít později?“
JAN: “ A co pak nám nesete?“
TOM: “ Jednu zprávu ohledně Šarloty a Barbary.“
ELENA: “ A?“ Tina předala Eleně mobil, aby si přečetli MMS od Tininých rodičů, kteří jsou v Římě, kam si udělali malý výlet. A děti jsou vyfocené před římským Koloseem. A právu, že se mají dobře a že jim posílají pěkný pozdrav z Říma.
JAN: “ Chtěla jsi vědět, jak se mají, tak teď to víš.“
ELENA: “ Tak jsou v dobrých rukách.“
TINA: “ Maminka se o ně stará, jako kdyby to bylo její vlastní vnoučata.“

Povídka č.99: Dovolená v Karibiku 1/5

4. 8. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
V lednu Semir, Andrea a Tinina maminka luštili jednu velkou křížovku, kde hlavní cenou je luxusní pobyt na lodi, která bude objíždět Karibik. Zájezd je pro dvě osoby na tři týdny v červenci. Jména výherců budou vylosováni na konci února a ten luxusní zájezd je pro 10 výherců, tento zájezd zajišťuje cestovní kancelář v Kolíně.
Celý leden a únor byl Semir nervózní, jak to všechno dopadne. Na konci února Semir s Andreou šli oznámit Engelhardtové, že odjíždí na tři týdny do Karibiku. Když byl Semir s Andreou u Engelhardtové, tak Tom zašel za Tinou do její kanceláře. Tina s Tomem dělali takový menší pořádek v hlášeních a tak Tom nesl poslední desky do šanonu. Když přišel Tom do její kanceláře, Tina vůbec nebyla vidět, kde je a byla zahalena šanony, které postupně dávala skříně.
TOM: “ Nesu ti ty desky.“
TINA: “ Tak je dej do šanonu, co je na stole.“ Její hlas se ozval zpod stolu. Tom dal desky do šanonu, Tina vykoukla a vzala si desky, které uložila do skříně. Tom se mezitím posadil do Tinina křesla. Tina přišla k Tomovi, kterou si posadil do svého klína.
TINA: “ Tak co máš zalubem?“
TOM: “ Kam bych mohl jet v létě na dovolenou.“
TINA: “ To chceš vědět teď v únoru.“
TOM: “ Ptám se jenom tak orientačně.“
TINA: “ Jedno je jistě. Péťa s Martinem budou chtít jet za Petrou.“
TOM: “ No tak pojedou za Petrou sami.“
TINA: “ Jak to?“
TOM: “ Tvůj otec mi řekl, že tam chtějí jet letos v létě. Tak mě napadlo, že by si Péťu a Martina vzali sebou a my jsme mohli jet někam sami.“
TINA: “ A ty už máš nějakou představu?“
TOM: “ Já to nechám na tobě. Jestli chceš jet někam k moři, na hory, do Ebensee či Hartbergu,…….“
TINA: “ Chápu.“ Dali si malý polibek, když Semir a Andrea přišli do kanceláře.
SEMIR: “ Nerušíme?“
TOM: “ Ale vůbec ne.“
TINA: “ Copak nám nesete?“
ANDREA: “ Pojedeme na tři týdny do Karibiku.“
TOM: “ Tak vám to přece vyšlo.“ Zazvonil Tinin telefon a Tina ho vzala.
TINA: “ Kranichová,……. Ahoj mami, něco se stalo?…….“ Semir s Andreou věděli, proč Tinina maminka volá. Tina tomu nechtěla věřit, co jí maminka řekla. “ Ještě řekni, že to vtip……. My se pak za vámi stavíme………. Ahoj.“ Zavěsila.
TOM: “ Co se děje?“
TINA: “ Maminka mi volala kvůli tomu Karibiku. Dneska si ho šla vyzvednout.“
SEMIR: “ Tak vítejte na palubě.“
TOM: “ A co budete dělat s tím druhým zájezdem?“
ANDREA: “ Ten jsme nabídli Janovi a Eleně. Když jsme si byli pro zájezd, tak jsme tam viděli tvoji maminku a tak jsme to hned nabídli Janovi a Eleně.“
TINA: “ A teď máme postaráno o dovolenou.“
SEMIR: “ Vy jste si už něco vybrali?“
TOM: “ Ještě naštěstí ne.“
ANDREA: “ Propadnout by to byl hřích.“
SEMIR: “ Máme dvě podmínky.“
TINA: “ A to jsou jaký?“
SEMIR: “ Tak za prvé – každá rodina za sebe a za druhé děti zůstanou doma.“
TOM: “ Tak to je samozřejmé.“
ANDREA: “ A teď, co na to řekne Engelhardtová.“ Druhý den Tina s Tomem šli oznámit jejich dovolenou na tři týdny, že jedou se Semirem a Andreou do Karibiku. Engelhardtové se to moc nelíbilo, ale co mohla dělat. Zájezd by byl škoda ho nechat propadnout a tak nic jiného nezbývalo než, že s tím souhlasí.
Od března do června si výherci zařizovali všechno okolo zájezdu – letenky do Havany tam a zpět, lodní lístky na celé tři týdny a kdy jim to může sloužit jako sleva do nějakého vstupu významné památky. Koupili si průvodce po oblasti Karibik. Taky s nimi pojedou tři zkušení průvodci, kteří se budou starat o své cestující a budou se jim věnovat, co nejvíce, aby jim nabídli kvalitní zážitky z dovolené a dobré typy na výlety, kde budou kotvit.
Den odjezdu……. Manželské páry se rozloučili se svými dětmi a slíbili jim, že jim něco hezkého přivezou. Odlétali z kolínského letiště a jejich cíl hlavní město Kuby – Havana, kde začínala jejich cesta po Karibiku a kde pak jejich dovolená končila. Protože to byl první den letních prázdnin, tak Tininy rodiče odjeli s Péťou, Martinem, Šarlotkou a Barbarou společně do Milána, kde stráví část letních prázdnin a až se rodiče vrátí z dovolené, tak si společně někam vyjedou. Michal s Adelinou se pojedou podívat za svou tetou do Saska. Manželské páry seděli různě rozházené po celém letadle.
Let do Havany trval několik hodin. A tak v letadle panovala klidná atmosféra. Pár jedinců si četlo noviny anebo si tichými hlasy povídalo. Když letadlo přistálo v Havaně na hlavním letišti, kde už čekali průvodci na našich deset výherců křížovkářské soutěže. Autobusem byli odvezeni do přístavu, kde už na ně čekala velká luxusní loď pod jménem SANTA LUCIA. Ještě měli skoro dvě hodiny čas, než se nalodí na loď SANTA LUCIA. A tak si naše dálniční policie si sedla na tu dobu do místní hospůdky. Na lodi se sešlo několik cestovních kanceláří – cestujíc + jejich průvodci. Pokud měl nějakou otázku, musel se zeptat svého průvodce a nejhorším i ostatních průvodců. Na tuto luxusní loď se vešlo okolo 1 500 lidí + personál lodi. Na SANTĚ LUCIA se najde plno krásných vybavených kajut pro dvě osoby i více. Každá kajuta byla vybavena svou koupelnou, sociálním zařízením, telefonem, televizí, rádiem, mini barem a dalšími věcmi pro přežití na této luxusní lodi. Dále se tu našlo – herní místnost, bar, jídelna, jeden velký bazén a malý bazén v podpalubí, výřivky, sauny, fitness, masážní salóny, squash, zmenšená verze mini golfu a plno jiných dalších věcí pro zpříjemní plavby pro cestující. Jídelníček byl pestrý – podávala se kuchyně všeho druhu.
Protože SANTA LUCIA je dost luxusní loď, tak každý tam nemůže chodit v odrbaných džínách, vytahaných tričkách či mít děravé ponožky. Přes den lidé chodili v pohodlných věcech či leželi u bazénu a slunili se na lehátkách, nebo byli někde na výletě, když SANTA LUCIA kotvila. Na večeře i snídaně se chodili ve společenských šatech a také podle toto vypadal i šatních naší dálniční policie. Měli jich tolik, že by to všechno nevyužili ani za celý rok.
Když uplynuli dvě hodiny, tak se všichni cestující nalodili na SANTU LUCIU, kde dostali svoje kajuty podle zamluvení v cestovní kanceláři. Když se všichni ubytovali ve svých kajutách, pak se sešli na určitých místech podle kancelářích, kde se zákazníci cestovních kanceláří seznámili se svými průvodci a řekli jim, co najdou na lodi, dali jim plánky a další prospekty o Karibiku a kam pojedou a kde se půjdou hromadně podívat. A pak si udělali malou prohlídku lodi, než začne jejich první společná večeře a večer. Po celém Karibiku se dálniční policie v klidu domluví angličtinou a pro za koupení nějakých dárků si museli vzít sebou vyměněné eura za dolary.
Když už bylo všechno připraveno na odplutí, tak SANTA LUCIA vyplula směrem na Kajmanské ostrovy a Jamajku, kde zůstanou 2 až 3 dny. Dálniční policie měla problémy si vzniknout na společenské šaty, i když v tom vypadali úplně jinak a ostatní kolegové by jich v tom vůbec neznali, ale hlavní bylo, že jim to moc slušelo.
…..Pokráčko zas přístě…..

Vražedný porcelán 5/5

18. 6. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na služebně………. Tina hledala ve své kanceláři na internetu daný plakát, který viděla poblíž dálnice. Frank Missing si pročítal dané spisy od Tiny, které přivezla. Andrea, Semir a Tom hledali nějaké stopy na údajné vyděrače. Když Tina našla příslušný leták, tak dala vědět Semirovi a Tomovi, kteří byli u Andrey.
TINA: “ Našla jsem ten leták.“
SEMIR: “ O jakého krasavce jde?“ Všichni se odebrali do Tininy kanceláře. Tom se Semirem mohli nechat oči na krasavci.
TINA:
“ Jedná se o BUGATTI VEYRON. Jeho cena se odhaduje na 10mil €. Bude vystavěno na Düsseldorfském výstavišti tento pátek. Než ho dají na jeho místo na výstavišti, bude pár dní stát v jednom zabezpečeném hangáru.“
TOM: “ To s tím objíždějí celou Evropu?“
TINA: “ Ano, BUGATTI VEYRON do Německa přijíždí ze Španělska a Portugalska. A v Německu bude akorát pouze na výstavě v Düsseldorfu a pak míří do sousedních států až do východní Evropy, z Řecka pak odplouvá do Itálie a svou cestu končí v Anglii a Irsku. A pak zpátky putuje do USA.“ Na auto se přišli podívat i Hote s Bonrátem.
BONRÁT: “ To je ale žihadlo.“ Do jejich kanceláře přišla Engelhardtová. Semir, Tom, Hote a Bonrát vůbec neregistrovali, že přišla kromě Tiny.
TINA: “ Něco nového?“
ŠÉFKA: “ Ozval se náš vyděrač. Předávka peněz bude tento čtvrtek v pískovně Melhaim přesně v poledne.“ Semir a spol. už dávali pozor, když to šéfová to dořekla.
SEMIR: “ To BUGATTI VEYRON nebude ještě stát na výstavišti, ale v zabezpečených garážích.“
TOM: “ Neměli bychom to říct…….“
ŠÉFKA: “ Na to jsem myslela také. Už jsem tam volala a řekli mim, že hlavní organizátor nemá na nás čas.“
TINA: “ To ani nechtěli vědět, o co se jedná?“
ŠÉFKA: “ Ne, prostě je to nezajímalo.“
Na čtvrteční akci se připravovala malá skupinka tří mladíků – na únos BUGATTI VEYRON v bezpečnostních garážích v Düsseldorfu pár kilometrů od výstaviště. Byla to banda tří mladíků – Boris, Markus a Theo, kterým učarovali záhadné úmrtí porcelánky v Míšni a tak si řekli, že ji trochu zruinují. Ještě před záhadnými úmrtími jim učaroval BUGATTI VEYRON, ale to nevěděli, že se budou dít takové věci. Všichni tři se věnovali počítačům a tak proklouznout do zabezpečených garáží pro mě bude hračka a jako posílat emaily. S penězi chtějí utéct za hranice i s BUGATTI VEYRON, kde chtějí začít nový život a oslňovat holky s luxusním vozidlem.
Druhý den……. Dálniční policie vzala svoje místa v pískovně. Missing přišel na smluvené místo. V pískovně byl papírek, aby se naši vyděrači neukázali na světlo světa a aby byli anonymní. Když si ho Missing přečetl, kde bylo: „Peníze vhoďte do kontejneru před vámi. A od případu dejte ruce pryč.“ Missing udělal, co bylo na papíře, nasedl do vozu a odjel pryč. Dálniční policie nikde neviděla, kde by vyděrač popřípadě vyděrači mohli být. Banda utekla spodními chodbami pod pískovnou, které je dovedli k jejich připravenému autu.
SEMIR: “ To měli dobře naplánované.“
TOM: “ Engelhardtová nás sežere i s botama.“
TINA: “ A 15 mil€ je v čudu.“
SEMIR: “ Sakra.“
TINA: “ Pokud je chceme chytit, tak máme jednu šanci.“
TOM: “ Jejich úkryt neznáme.“
TINA: “ A co garáže?“
SEMIR: “ To je ono.“
TOM: “ Že tě ještě máme.“ Tom se Semirem dali Tině pusu na tvář, každý z jedné strany. Dálniční policie nasedla do svých aut a rozjela se do Düsseldorfu. Theo, Markus a Boris byli v bezpečnostních garážích, kde si připravovali nádobíčko. Boris a Theo šli dovnitř a Markus je naváděl přes vysílačku, kudy mají jít. Dálniční policie odhlásila na centrálu, co se stalo, a Andrea hledala přesnou adresu bezpečnostních garáží, kde by mělo stát BUGATTI VEYRON. Když dálniční policie dorazila ke garážím, tak už parta měla BUGATTI VEYRON venku z garáže a oslavovala svůj úspěch. Banda začala střílet po dálniční policii, která se také chránila střelbou, banda nasedla do svého auta – červené Audi A6 a ujížděla na dálnici A44, Semir s Tomem nasedli do BMW a ujížděli za nimi. Tina, Hote a Bonrát zůstali úplně sami, Bonrát zabavil 15mil €. Tina se viděla v BUGATTI VEYRON. Nasedla do něho a přidal se k Hote, odjeli na pomoct Tomovi se Semirem. Bonrát nasedl do svého Porsche a následoval je. Banda se chtěla setřást dálniční policie, ale nějak se jim to nedařilo. I přes malou přestřelku neměli šanci, dálniční policie jim pěkně v patách. BUGATTI VEYRON a Porsche úspěšně dohánělo BMW a bandu.
SEMIR: “ Podívej se, kdo je za námi.“ Tom se podíval do zpětného zrcátka.
TOM: “ To by mělo stačit, abychom je zastavili.“ Volal Hotemu na mobil. „Hote, pustíme vás před nás.“
HOTE: “ Myslíš, že to zabere, aby stavili?“
TOM: “ Musíme to zkusit.“
HOTE: “ Zprávu vyřídím našemu řidiči.“ Zavěsil.
TIINA: “ Co pak mi máš vyřídit.“
HOTE: “ Semir s Tomem tě pustí před sebe.“
TINA: “ Tak tedy probudíme další koníky pod kapotou.“ Šlápla na plyn a BMW uhýbalo na stranu. BUGATTI VEYRON jelo jako raketa na Audi A6.
THEO: “ Tak konečně střílej.“
BORIS: “ Nemůžu.“
THEO: “ Jak to?“
BORIS: “ Tak se podívej.“ Podíval se do zpětného zrcátka.
MARKUS: “ To si snad dělaj srandu. To je nás poklad.“ Boris se dlouho koukal do zpětného zrcátka, až drcnul do středových svodidel, odtud je to vyhodilo na svodidla, kde se sjíždělo z dálnice. Tina s Hotem Audi následovalo. Audi letělo vzduchem, Tina rychle podjela Audi ve vzduchu. Audi skončilo v náklaďáku, které převáželo seno. Tina s Hotem vyběhli z BUGATTI VEYRON se zbraněmi v ruce. Během chvilky dorazilo BMW a Porsche. Mladíci nekladli žádný odpor a v klidu vystoupili ze svého auta a kolegové se jich ujali. Tom se Semirem se tahali o klíče od BUGATTI VEYRON jako dva malí kluci. Pak Semira něco napadlo.
TOM: “ Co je?“
SEMIR: “ Tak mě něco napadlo.“
TOM: “ A to je co?“
SEMIR: “ Co takhle si udělat malý závod.“
TOM: “ Semire, a proti komu?“
SEMIR: “ Proti tvé…….“
TOM: “ Semire, to nemyslíš vážně? Tina k takové…….“
SEMIR: “ Myslíš, že nepřistoupí. Tak o tom se přesvědčíme.“ Společně zašli za Tinou.
“ Tino, máme na tebe jednu otázečku.“
TINA: “ A ta je jaká?“
TOM: “ Tady Semir si vymyslel závody.“
SEMIR: “ A tak mě napadlo, jestli bys…….“ Tina přemýšlela…….
TOM: “ Ale musela bys přemluvit Hota a Bonráta, aby t půjčili Porsche.“
TINA: “ Tak dobře.“
SEMIR: “ Co jsem ti říkal.“ Tom zasedl na místo řidiče v BUGATTI VEYRON, po chvilce nasedl i Semir. Tině se podařili získat klíče od Porsche a malé závody mohli začít. Dálnice byla poloprázdná a tak skoro nikoho neohrozili. Hote s Bonrátem jenom viděli, jak se jejich Porsche ztrácí v dálce.
BONRÁT: “ Neměl jsem jim dávat klíče.“
HOTE: “ Aspoň ho Tina dobře zajede.“ Tom se Semirem si jízdu v BUGATTI VEYRON užívali, jak nejvíc mohli, než ho předají do jiných rukou. V Düsseldorfu je pak vyzvedli, Hote s Bonrátem, kde na ně čekalo stříbrné BMW, kterým se odvezli na služebnu a Bonrát s Hotem si převzali nepoškozené Porsche.
BUGATTI VEYRON zavezli do Düsseldorfu, kde si ho převzal hlavní organizátor a ještě jim dal lístky na výstavu, aby se na krasavce přišli podívat a že ho dostali zpátky bez jednoho škrábnutí. 15 mil€ se dostali do rukou Missinga, který je pozval na prohlídku jeho míšeňského podniku, jak se vyrábí porcelán. Bylo to takové poděkování za to, že dostali viníky za mříže.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Vražedný porcelán 4/5

16. 6. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na KTU……. Hartmut si dával svačinu, když přišel Semir s Tomem.
SEMIR: “ Dobou chuť.“
HARTMUT: “ Díky.“
TOM: “ Potřebujeme od tebe něco?“
HARTMUT: “ Kdybyste nic nepotřebovali tak byste nepřišli.“
SEMIR: “ Potřebujeme vystopovat jeden email.“ Položil na stůl lísteček od Andrey. Hartmut odložil svačinu a do počítače zadal emailovou adresu. Tom s Semirem se mu koukali přes rameno.
HARTMUT:
“ Moc slavně to nevidím. Z adresy byl odeslán email, ale majitel je neznámí.“
TOM: “ Tak to jsme na pěkném mrtvém bodě.“
SEMIR: “ A nejde……. Odkud ho poslal?“
HARTMUT: “ Obávám, že ne. Když mi dáte nějaký čas, tak bych mohl něco zjistit.“
TOM: “ Díky Hartmute.“
Bad Tölz………. Tina přijela do penzionu akorát na večeři. Tina vešla do penzionu, kde se na schodech pozdravila s otcem a Elke.
OTEC: “ Jak bylo v Mnichově?“
TINA: “ Docela dobrý.“ Vyšla po dřevěných schodech na chodbičku, která spojovala společenskou místnost, pokoje a kuchyň.
ELKE: “ Načasovala sis to přesně na večeři.“
TINA: “ Už bych taky něco pojedla.“ Zašla do společenské místnosti, kde seděl Ben.
BEN: “ Mám pro tebe ty potřebné papíry.“ Které leželi na stole. Sedla si na židli vedle Bena po jeho pravé ruce.
TINA: “ Díky.“
OTEC: “ Jste pěkně slavní. Píšou o vás skoro ve všech novinách.“ Předal Tině noviny do ruky. Tina si je začala pročítat. Posadil se vedle Tiny.
TINA: “ No už je čas toho dotyčného dostat do basy.“
ELKE: “ Tak na půl jsem to četla. Je to hrozné.“
TINA: “ Ale jedna žena žije a neví se, jestli to přežije.“
BEN: “ Porcelánka se do toho pěkně pustila.“
OTEC: “ Chtějí to, co nejdříve skončit.“
ELKE: “ Jak to do sebe dostali?“
TINA: “ Z posledního vyrobeného jídelního setu. Teplem se uvolnili látky z draselných solí a tím se ukládali v těle. Draselné sole se do porcelánu se dostali spodní vodou, kterou si porcelánka bere na výrobu porcelánu.“
BEN: “ Tak to mohl být někdo z té firmy, kde se dělají draselné hnojiva.“
TINA: “ To ano, ale ředitel si proklepl všechny a nikdo ze zaměstnanců to není a ani nikoho nepropustili.“
OTEC: “ Někdo nutně potřebuje peníze a tak se toho chytl.“
ELKE: “ Ale jak mohli uniknout ty látky ven z fabriky?“
BEN: “ Mami, to je úplně jednoduché. Třeba přes nějaký prasklí kotel…….“ Elke odešla do kuchyně zkontrolovat večeři.
OTEC: “ To ale museli udělat pitvu, aby věděli, že to způsobili právě draselné sole.“
TINA: “ Porcelánka udělala na vlastní náklady pitvu jednoho pána se svolením jeho bývalé manželky a dcery. Všechny lidi zemřeli na zástavu srdce i ten na naši dálnici.“
BEN: “ To se policie pěkně předvedla, nádherně to smetla ze stolu.“
TINA: “ A jak je na tom naše maminka?“
OTEC: “ Zítra jde domů a pozítří se pojede domů.“
Na služebně……. Tom se Semirem ještě seděli ve své kanceláři, kam přišel Hartmut.
SEMIR: “ Máš snad něco?“
HARTMUT: “ Našel jsem odkud, byl napsán váš email. Z jedné internetové kavárny v centru. Kdo to napsal, se musí dobře vyznat v počítačích, protože ten email už nejde vystopovat.“
TOM: “ Ale dobrá práce.“
HARTMUT: “ Díky. To je všechno, co jsem pro vás mohl udělat.“
Následující den dálniční policie hledala vyděrače, který se opět ozval přes email:
“ Místo 5 milionů teď chci 10mil € a bez policie! Nikdy se nedozví, kdo chce peníze.“ Hartmutovi se tentokrát nepodařilo zjistit, odkud byl email poslán. Dálniční policie se pustila do vyhledávání vyděrače, který umí zacházet s počítači. Z nemocnice v Bad Tölzu byla propuštěna Tinina maminka a zítra jeli domů.
Druhý den po obědě jela Tina s rodiči do Kolína, ale domů dorazili dosti pozdě domů, protože po cestě je pozdrželi dlouhé nehody kvůli nehodám. Tina dorazila domů až kolem třetí ranní. V domě už všichni spali a Tina si přečetla lísteček od Toma, který ležel na stole v kuchyni. „Miláčku, tak tě vítám v Kolíně. Rád bych tě přivítal, ale to už budeme pěkně spát. A tak doufám, že ti postačí papírová pusa na přivítanou. Tom.“ Tina si šla lehnout, ale v ložnici s Tomem spal malý Péťa, Tina se šla převléknout do noční košile a pak šla zkontrolovat Martina do jeho pokoje, kde tvrdě spal. Když se vracela do ložnice, tak se na chodbě potkala s Péťou. Tina odvedla Péťu do jeho pelíšku. Tina zalezla do své postele tak se probudil Tom.
TOM: “ Ty už jsi doma?“ Mluvili mezi sebou tichým hlasem.
TINA: “ Před chvilkou jsou, přijela. Tak snad půjdeme spát.“ Dala Tomovi pusu na rty a zachumlala se do pelechu. Tom se přitulil k Tině, aby se lépe usínalo.
Ráno……. Péťa s Martinem byli ve škole, kam je odvezla Tomova tetička. Tina s Tomem měli ráno pro sebe. Tom už byl vzhůru a dělal si kafe, po chvilce přišla Tina.
TOM: “ Dobré ráno.“
TINA: “ Dobré.“
TOM: “ Na to, že jsi přijela ve tři ráno, tak jsi svěží jako rybička, kdybys šla spát o půlnoci.“
TINA: “ Když se mi dobře usínalo s mým plyšákem.“
TOM: “ Takže já jsem tvůj plyšák?“ Tina se jenom potutelně usmívala, Tom objal Tinu kolem pasu oběma rukama. Dali si několik polibků. Pak se na sebe podívali a Tom chtěl něco říct, ale vyrušil ho zvonek u dveří. Tom šel otevřít. Tina si mezi tím udělala kafe, když se pěkně uvařila voda na kafe. Na náštěvu přišel Missing a Semir. Tom se s nimi přivítal a šli rovnou za Tinou do kuchyně.
TOM: “ Chtěl bych vám představit naší kolegyni a zároveň moji manželku.“
TINA: “ Tina Kranichová, velice mě těší.“
MISSING: “ Frank Missing z míšeňské porcelánky. Také mě těší. Máte to tu útulné.“
TINA: “ Díky.“
TOM: “ A co vaše návštěva u nás doma?“
SEMIR: “ Poslala jsem nás Engelhardtová, abychom informovali Tinu o stavu v případu a pro zbytek spisů.“
TOM: “ Tak si dáme k tomu kafe.“
MISSING: “ Pro mě ne, děkuji. Už jsem z hotelu tak překafovaný.“ Všichni se posadili ke stolu, Tina došla pro podklady k případu. A pak se vrátila zpátky k nim. „Podařilo se vám nějaké podklady získat?“ Položila spisy na stůl. Semir si je začal prohlížet.
TINA: “ S velkým úsilím ano. V Mnichově měli připomínky, proč to chce zrovna dálniční policie. Případ odložili rovnou, protože jim stačil posudek od lékařů, že pacient zemřel na zástavu srdce.“
MISSING: “ Jako u všech případů. A co v Bad Tölzu?“
TINA: “ Dělali pitvu. Zjistili, že má v krvi stopy po draselných solích, porovnávali to s dalšími případy, když nic nenašli i okolí rodiny prověřili a na nic nepřišli. A tak případ odložili.“
TOM: “ Aspoň jde vidět nějaká iniciativa.“
SEMIR: “ Náš vyděrač se ozval přes emaily, ale pořád nevíme, kdo to je. A tak jsme se zaměřili na někoho, kdo nemá a peníze a…….“
TINA: “ Myslí si, že touto cestou dostane nějaké peníze. A kolik chce?“
MISSING: “ 10 mil€.“
TOM: “ Dalo by se říct, že jsme tak trochu podali inzerát do novin, aby nám firmy trochu pomohli, jestli někoho v minulých týdnech nepropustili.“
SEMIR: “ Doufejme, že se někdo ozve.“
TINA: “ Trochu jsme nad tím přemýšleli. A otec nahodil ještě takový nápad, že to nemusí někdo švorc nebo nezaměstnaný, ale třeba někdo, kdo by se rád přivydělal.“
MISSING: “ Někdo z dobré rodiny a sociálně zabezpečený?“
TINA: “ Ano, že to někdo to do našeho vyděrače neřekli.“
TOM: “ Nebo i třeba nějaká parta, která chce někam vypadnout.“
SEMIR: “ Je toho plno na, co by potřeboval tolik € a kdo.“
MISSING: “ Aspoň nějaké záchytné body i když je jich strašně moc.“ Semir zazvonil mobil, volala mu šéfka.
SEMIR: “ Šéfová, něco nového……. Dobře……. Díky za informace.“ Zavěsil.
TOM: “ Jaké to jsou novinky?“
SEMIR: “ Vyděrači se opět ozvali, už nechtějí 10 mil€, ale 15€.“
MISSING: “ A kde na to mám vzít, když každou chvilkou svoje požadavky mění jako ponožky.“
TINA: “ Myslím si, že to bude konečná částka.“
SEMIR: “ Tím seš si jistá?“
TINA: “ Když jsem včera jela domů, viděla jsem na jednom letáku, že se do Kolína chystá výstava jednoho drahého auto, jeho cena je 10 mil€.“
TOM: “ A víš, kdy to bude?“
TINA: “ Ten leták jsem viděla krátce.“
SEMIR: “ Tak zaúkolujeme Andreu.“
pokráčko zas příště….