Na hradě……. Jedna mladá žena byla uvězněna v jednom malém hradě Landstein, který se nacházel uprostřed lesů poblíž silnice B40 ve směru na Kolín-západ. Mladá žena se chtěla dostat ven, ale jak to byl těžký úkol utéci z hradní věže.
Na A1……. Po dálnici si to svištěl šedostříbrný mercedes. Provoz zde byl velice poklidný. Byla celá skleslá – měla opřenou hlavu o roku na malém rantlíku na dveřích. Tině bolela hlava jako střep z voňavého stromečku, který byl přidělaný ke klimatizaci, a jeho vůně byla velice silná.
TOM: “ Copak je?“
TINA: “ Nějak mě rozbolela hlava.“
TOM: “ A z čeho?“
TINA: “ Něco tady hrozně moc voní.“ Tom si všimnul voňavého stromečku na klimatizaci.
TOM: “ Hotův stromeček.“ Držel v ruce vonící stromeček.
TINA: “ To je ale smrad.“
TOM: “ Já jsem říkal Hotemu, že budeš určitě nadávat.“ Tina se podívala do přístrojové desky, kde vyndala pytlíček od stromečku. Stromeček dala do pytlíčku.
TINA: “ Jahoda s vanilkou. Jak se krásně bude vyjímat v koši. Smrdí to, jak spí kšíry.“
Na hradě………. Mladá žena hledala cestu ven, ale marně. Kdyby chtěla utéct tak by jedna možnost byla – skočit z hradní věže na zem, ale na místě by byla mrtvá a žádná lana či prostěradla neměla. Takže musela čekat, co s ní provede Gustav Schwarz.
Na služebně………. Kdo přišel na služebnu tak si myslel, že je v nějaké parfumerii. Tyto vonící prostředky – svíčky, stromečky,……. Nosí, Hote od své sousedky a trochu jí pomáhá s těmito smrady, že je prodává kolegům. Tina s Tomem šli rovnou za Andreou a Bonrátem.
TINA: “ Andreo, nemáš něco na bolení hlavy.“
ANDREA: “ Něco ti dám.“ Předala Tině platíčko s prášky.
TINA: “ Díky.“ Vzala si jeden prášek.
ANDREA: “ Podle návodu píšou, že by měli působit do 15 minut.“
TINA: “ Tak uvidíme.“ Andrea podala Tině sklenici s vodou, který Tina zapila.
ANDREA: “ Od čeho to máš?“
TOM: “ Od Hotova vonícího stromečku, který byl v autě.“
TINA: “ Jak se teď krásně vyjímá v odpadkovém koši.“
ANDREA: “ Odkud to Hote bere?“
BONRÁT: “ Od jedné své sousedky. Ta tyto výrobky prodává a Hote se jí nabídli, že jí s tím pomůže. Prý se u toho dobře relaxuje.“
TINA: “ To jo, akorát se pěkně u toho zadusíš.“
BONRÁT: “ Asi ta sousedka musí používat plynovou masku.“
ANDREA: “ Měli bychom říct, Hotemu, že…….“
TOM: “ Ale nějakou slušnou formou nebo se naštve. A kde je vlastně Semir?“
ANDREA: “ Semir odjel na školení do Hamburku. Šéfová mu včera večer volala.“
O dvě hodinky později……. Tom šel za Tinou do její kanceláře s papíry, ale Tina v kanceláři nebyla. Ale v kanceláři byli její věci – mobil a bunda. Tom zašel za Andreou, kde byl i Bonrát, společně dělali jednu zprávu.
TOM: “ Neviděli jste Tinu?“
ANDREA: “ Já ne.“
BONRÁT: “ Když jsem viděl odcházet, šla ze služebny pryč.“
TOM: “ Protože bundu a mobil má tady.“
ANDREA: “ Daleko nebude.“ Tom odložil papíry do své kanceláře a zašel za Tinou, která seděla ve svém služebním voze, poslouchala rádio a měla zavřené oči.
TOM: “ Miláčku, co ty tady?“
TINA: “ Už mi chyběl čerstvý vzduch.“
TOM: “ Myslel jsem, že se stalo něco hroznýho. Hota musíme nějak zpacifikovat.“
TINA: “ Co nejdřív.“ Náhle se tu objevila šéfová.
ŠÉFKA: “ Na služebně se vám nelíbí?“
TINA: “ Líbilo, kdy tam nebyl takový pušinec.“
ŠÉFKA: “ Já vás chápu, ale Herzberger si vzal do hlavy, že to musí vonět.“
TOM: “ Něco se stalo? Jinak byste nepřišla.“
ŠÉFKA: “ Svou návštěvou nás poctí Michael Grüner z ministerstva vnitra.“
TINA: “ A co jde?“
ŠÉFKA: “ Po telefonu mi toho moc neřekl, ale asi o něco velmi důležitého. Objeví se tu tak za půlhodinky.“
V šéfčině kanceláři……. Tina, Tom a Bonrát byli u šéfové a čekali až příjde Michaela Grüner. Tina s Tomem seděli na židlích naproti šéfce – Tina polevé straně a Tom po pravé straně z šéfčina pohledu. Bonrát zaujmul místo u okna. Do kanceláře vešel Michael Grüner v kvádru a s kufříkem společně s Andreou, která ho jenom doprovodila a zase hned šla.
GRÜNER: “ Tak jsem tady. Michael Grüner.“
ŠÉFKA: “ Anna Engelhardtová. Velice mě těší.“ Podali si ruku na přivítanou. Tina s Tomem vstali. „To jsou mí lidé vrchní komisařka Tina Kranichová, vrchní komisař Tom Kranich a Dieter Bonrát.“ S každým si podal ruku na přivítanou. Tina se posadila na své místo, Grüner se posadil vedle Tiny, Tom se postavil za Tinu a Bonrát šel zase k oknu. „Tak o co jde?“
GRÜNER: “ Před 3 lety v centru města 2 mladíci přepadli zlatnictví a zabili prodavačku zlatnictví.“
TINA: „Kolik si toho odnesli?“
GRÜNER: “ Odnesli si šperky za půl mil € a 300 000 €.“
TOM: “ Kdo to udělal?“
GRÜNER: “ Na tomto přepadení se podíleli Mark Schwarz a Joachim Präger. A ten co to všechno vymyslel je Gustav Schwarz, který hned odcestoval za hranice Německa. Mladší bratr Mark a Joachim přepadli a zabili prodavačku.“
ŠÉFKA: “ A nějací svědkové?“
GRÜNER: “ Ano, byli dva kamarádka zavražděné prodavačky a jeden kolemjdoucí. Oba dva si zapamatovali obličeje těch pachatelů a na základě portrétů je místní kriminálka zatkla. A svědkové samozřejmě proti nim vypovídali.“
BONRÁT: “ Schwarzovi mají nějaký trestní záznam?“
GRÜNER: “ Schwarzovi a Präger byli už trestáni za malé delikty.“
TINA: “ A co s tím má společného dálniční policie?“
GRÜNER: “ Zítra se budou převážet Mark a Joachim do cely předběžného zadržení ke kolínskému soudu. Věznice v Dürenu chce a nás požádala, a bychom se obrátili na vás, abyste zítra byli transportu.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Já se s věznicí v Dürenu spojím.“
TOM: “ A soudu se bude řešit co?“
GRÜNER: “ Svědkové pozměnili své výpovědi.“
TINA: “ Jestli to dobře chápu, tak soud má na základně nových výpovědí propustit Joachim a Marka.“
GRÜNER: “ Ano, Gustav Schwarz drží v zajetí manželku mého syna, který obhajuje naše svědky.“
BONRÁT: “ A konce jsou vždy moc známé.“
ŠÉFKA: “ Na ministerstvu o tomto vašem problému vědí?“
GRÜNER: “ Ne, nebo mě…….“
TOM: “ Zítra se pravděpodobně pokusí zdrhnout a vymámit nějaké to € navíc.“ Grüner nechal dálniční policii spis o tomto případu a pak Grüner odjel na ministerstvo vnitra.
ŠÉFKA: “ A co si o tom myslíte?“
TINA: “ Jen tak sem přijít a vykládat co se stalo před 3 lety, tak to chce velkou odvahu.“
TOM: “ A nebo byl donucen.“
ŠÉFKA: “ Aby mu to někdo nakázal……. To se mi nějak nezdá.“
BOBRÁT: “ Třeba ho sem vyslali z jeho rodiny.“
TINA: “ Že by jeho syn.“
TOM: “ Ještě nám zbývají ty dva svědkové. S těmi bychom si měli promluvit. A proč by vlastně stahovali své výpovědi.“
TINA: “ Ale hlavně s jeho synem, jestli vůbec o této akci jeho otce.“
ŠÉFKA: “ Dobře, tak se pusťte do práce. Já se postarám o ten transport.“ Všichni tři odešli z kanceláře. Tom si vzal spis kvůli adresám svědků, ve své kanceláři si opsala na kus papírku jejich adresy.
BONRÁT: “ Budete chtít moji pomoc?“
TOM: “ Jistě, my dva zajedeme za svědky a Tina…….“
TINA: “ Na mě zbyl syn.“ Odešel z Tomovy kanceláře. “ Andreo, najdeš mi, kde bydlí Markus Grüner.“
ANDREA: “ Hned to bude.“ Tina si odešla pro bundu, mobil do své kanceláře než to Andrea najde. Pak Tina přišla za Andreou a koukala se jí přes rameno. „Tak ti ten tvůj Markus Grüner sídli v Aachenu v soudní budově na Landstrasse 37.“
TINA: “ Tak tu budovu důvěrně znám.“
ANDREA: “ Jak to?“
TINA: “ Protože tam dělá Petr.“ Volala Petrovi.
PETR: “ Ahoj ségra.“
TINA: “ Ahoj. Potřebuji od tebe jednu službičku.“
PETR: “ A to je jaká?“
TINA: “ Potřebovala bych zdržet Markuse Grünera.“
PETR: “ Ještě tu je, za půlhodinky mu končí stání. Já ti ho přivedu ke mně.“
TINA: “ Díky.“
PETR: “ Aby vůbec nadávala. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila. K Andree přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Tino, co tu ještě děláte? Dieter a Tom jsou dávno pryč.“
TINA: “ Už tu nejsem.“ Odešla z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Andreo, najděte mi informace o Markusovi a Gustavovi Schwarzových a Joachimovi Prägeroi. A ještě telefonní číslo do věznice v Dürenu.“ Andrea se pustila do svých úkolů.
Pokráčko zas příště…