Kniha povídek 8. díl Archivy - Strana 2 z 4 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Tunel smrti 2/3

8. 3. 2011 Tina11

0 komentářů

V tunelu se pilně pracovalo a vypadalo to tam jako v nějakém dole. Tina s Petrem si dávali malou pauzu, když k nim přišla jedna pani Helga.

HELGA: “ Mohla bych vás o něco poprosit?“

TINA: “ A co by to mělo být?“

HELGA: “ Pomoct mému muži. Špatně se mu dýchá. A já nechci…….“

TINA: “ My se na něho podíváme, ale lékařskou praxi nemáme. My jsme z jiného oboru.“

HELGA:

“ Já vím, všimla jsem, že vaše auto má majáček.“

Odešli se podívat na zraněného muže. Manželka ho vytáhla ze sutin a půl hodince se mu udělalo špatně a ztratil plno krve.

Na služebně……. U šéfky byli Semir, Tom a soudce Calviny. Calviny vyprávěl, co se stalo v Miláně.

TOM: “ Tak v jakém nebezpečí je Tina?“

CALVINO: “ Vaše kolegyně Tina zatkla se svým kolegou Marcella Croceho a jeho bratra Michala. Bratři vyloupili jednu banku v Miláně. Z ní ukradli skoro 10 mil liber v dnešní době toho víc.“

SEMIR: “ A co se stalo s bratrem?“

CALVINO: “ Jeho bratr Michal zemřel, když odstřelovali most. Chtěli s penězi uprchnout za hranice Itálie. A Marcello dával vinu vaší kolegy, že ho tam schválně poslali.“

TOM: “ To by přeci Tina neudělala.“

ŠÉFKA: “ A jak se to stalo?“

CALVINO: “ Posle výpovědi vaší kolegyně Tiny a její partnera, Michal vůbec nereagoval na jejich pokyny, že má zastavit, že se bude bourat most.“

SEMIR: “ Takže se Michal tam vjel sám.“

CALVINO: “ Ano.“

TOM: “ Co se stalo s penězi z té loupeže?“

CALVINO: “ Ty se nám podařilo zabavit.“

SEMIR: “ Proč byl Marcello propuštěn?“

CALVINO: “ Za dobré chování. Měl sedět ještě 5 let.“

ŠÉFKA: “ Kdyby seděl těch 5 let, taky by pomstil později. A takže víte, že Croce je v Kolíně?“

CALVINO: “ Od jednoho ředitele věznice, kde Marcello seděl. Jeden strážný uslyšel, že jede do Kolína se někomu pomstít. S ředitelem se známe od školy.“

TOM: “ A tak jste jel do Kolína varovat moji manželku a Petra, že tu je.“

CALVINO: “ Přesně tak.“

SEMIR: “ Na dálnici jste říkal, že se mohl pomstít i vám?“

CALVINO: “ Já jsem ho právě odsoudil.“

ŠÉFKA: “ My vás budeme chránit, než se tato věc vyřeší. Takže naši dva kolegové vás budou 24 hodin denně hlídat v našem jednom bytě.“

CALVINO: “ Dobře.“

TOM: “ Opravdu netušíte, kdy by se mohl v Kolíně ukrývat?“

CALVINO: “ Bohužel.“

ŠÉFKA: “ Nemají tu nějaké přátelé?“

CALVINO: “ O žádných nevím. Nechám vám tu celý spis, abyste si mohli udělat obrázek, jak asi vypadá Marcello Croce.“

ŠÉFKA: “ Díky.“ Semir zavolal na Hota.

SEMIR: “ Hote, máme pro vás práci.“ Hote, přiběhl do kanceláře.

HOTE: “ Jaký to je úkol?“

ŠÉFKA: “ Odvezte pana Calvina do jednoho z našich bytů. A 24 hodin ho hlídejte.“

HOTE: “ Rozkaz, šéfová. Tak půjdeme.“

CALVINO: “ Dávejte si na Marcella pozor.“ Hote a Calvino odešli z kanceláře, a pak s Bonrátem odvezli soudce do jednoho bytu, kde ho hlídali.

V tunelu se Tina a Petr starali o zraněného.

TINA: “ Ztratil moc krve.“

PETR: “ Špatně se mu dýchá. Kdykoliv se může udusit.“

HELGA: “ Pomozte mu nějak?“

TINA: “ Je tu někdo z vás doktor?“ Nastalo hrobové ticho. Pak se vynořil jeden chlap se zlomenou rukou.

DOKTOR: “ Já jsem lékař. Já se na něho podívám.“ Okouknul ho. „Jak už bylo řečeno, je pravda. Pomůže jenom tracheotomie.“

HELGA: “ Co to je?“

DOKTOR: “ Tak se mu bude lépe dýchat. Musí to udělat kdo z vás. Je k tomu potřeba dvě ruce.“

TINA: “ My to uděláme.“

HELGA: “ Děkuji vám.“

DOKTOR: “ Budete potřebovat nějakou dutou rourku, aby přes to mohl dýchat.“ Tina došla do svého auta pro lékárničku, kde vzala i tužku na lepší dýchání. Přišla ke zraněnému, sedla si ke zraněnému, Petr si sedl naproti Tině. „Budu vám říkat, co budete dělat.“

TINA: “ Kdo z nás to bude?“

PETR: “ To neznáš svého bratra, který taky nemá rád krev.“

TINA: “ Tak to tedey zbylo na mě.“

DOKTOR: “ Budete potřebovat nějaký nůž a malý řež. Ale před tím to musíte sterilizovat alkoholem.“

TINA: “ Má tu někdo alkohol?“ Po chvilce přišel jeden český turista, který nesl láhev se slivovicí. Předal ji Tině. Tina si k tomu čichla. “ Slivovice. Aspoň dobře poslouží.“ Muž bude trochu omámený z tekutých švestek, ale rána se musí nějak sterilizovat.

DOKTOR: “ Teď musíte sterilizovat jeho hrudník a věc, čím budete dělat řez.“ Tina vytáhla ze své kapsy svůj nožík, který pořád při sobě nosí. Dělala vše, co řekl doktor. „Pod krkem je takové malé místečko, které je prohloubené. Tam veďte řez. Objeví se hodně krve, ale to je obvyklé.“ Petr dělal asistenta. Utíral vytékající krev z řezu. Ostatní lidé byli shromážděni okolo. Tině se pěkně třásli ruce. “ Řez musíte vést do hloubky, až narazíte hrtan, který je vroubkovaný. Najdete místo dvě kroužky, kde povedete řez a do toho dáte tu trubičku.“ Petr namočil pero do slivovice, aby to bylo sterilizované. Pak to předala Tina a Tina to zasadila do krku muže. Kůže kolem pera se zatáhla a zrůžověla.

TINA: “ Kůže se zatáhla a zrůžověla.“

DOKTOR: “ To se mělo právě stát. Gratuluji, perfektně jste zvládla tracheotomii.“

TINA: “ Ale pěkně se mi třásly ruce.“ Petr dal okolo propisky tampony, aby se do rány nedostal prach.

PETR: “ Gratuluji. Neminula ses povolání?“

HELGA: “ Moc vám děkuji.“

TINA: “ Není zač.“ Helga objala Tinu z velké radosti a za pomoc.

DOKTOR: “ Ale brzy se musí dostat do nemocnice. Budu ho průběžně kontrolovat.“

PETR: “ Tak show skončila. Tak se pustíme zase do práce.“

……pokráčko zase příště…..

Povídka č.93: Tunel smrti 1/3

6. 3. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V Kolíně……. V celém Kolíně nebyl moc vysoký provoz, protože v Kolíně byli dvě velké akce – pro policisty – hlídali německého prezidenta a prezidenta z Nizozemska, Belgie a Francie s jejich mluvčími. Dneska otevírali nové trasy a atrakce pro turisty v Teutoburger Wald, všechny tyto věci mělo na starosti německé a francouzské ministerstvo pro cestovní ruch. Francouzský prezident do těch to míst strašně moc rád jezdil za mladých let. Tato celá oblast byla pro veřejnost uzavřena a hlídali je policisté, aby se třeba nedostal nějaký terorista a nechtěl zabít z jednoho z prezidentů. A druhá akce je taková, že všechny hasičské stanice z celého Severního Porýní-Vestfálska měli hasičskou slavnost u příležitosti, že jejich činnost v Severním Porýní-Vestfálsku je už 110 let. A plno lidí bylo na hasičské slavnosti, kde bylo plno atrakcí pro veřejnost, ale hlavní cíl této slavnosti bylo, jak se vyvíjelo hasičské řemeslo zde v Severním Porýní-Vestfálsku.

V kolínském tunelu projížděla vínová Octavia a černé BMW, které jedou na schůzky. Tina se svým bratrem Petrem se měli sejít v jedné restauraci kvůli jedné okolnosti, která je pro Tinu moc důležitá, ale Tina vůbec netušila, že na tuto schůzku jede i Petr. Na jednom konci tunelu se zatřásla silnice a pak se úplně zřítil velký kus tunelu. Ostatní vozidla v tunelu do sebe narážela a utvořila se změť železa a betonu s auty. Pod troskami byli zraněný, ale i mrtvý lidé.

Na služebně……. Semir a Tom se vrátili ze své každodenní obhlídky dálnic. Zdravili se s ostatními kolegy, kteří odcházeli ze služebny. Také se nezapomněli pozdravit s Andreou.

ANDREA: “ Ahoj. Kde pak máš Tinu?“

TOM: “ Ahoj. Jela na nějakou schůzku s Petrem.“

ANDREA: “ Abych nezapomněla. Šéfová chce po vás ty hlášení z minulého týdne.“

SEMIR: “ Před šéfovou se nic neutají.“

TOM: “ Tak to snad půjdeme dodělat.“ Oba dva odešli do své kanceláře, udělat hlášení pro svou milou šéfovou Annu Engelhardtovou.

V tunelu houstla atmosféra, protože spadla další část tunelu – druhý výjezd tunelu, takže lidi se nikam nemohli dostat ven, jedině když si prokopají cestu přes haldy betonu. Při pomoci zraněným se potkali Tina a Petr.

TINA: “ Co tu tady děláš?“

PETR: “ Jel jsem za soudce Calvinem.“

TINA: “ Za ním jsem jela taky.“

PETR: “ Do telefonu mi řekl, že má pro mě něco důležitého, ale o tobě neřekl ani hlásku.“

TINA: “ Mě akorát řekl, že jde o naše životy a že se chce se mnou vidět.“

PETR: “ Doufám, že je v pořádku.“

MARTINA: “ A jak se odsud dostaneme? Když jsme tu zasypaní jako v lavině. Tak snad zavoláme pomoct.“ Ozvala se jedna z přítomných lidí.

PETR: “ Odsud pomoct nezavoláme, protože tu nejde signál.“

HEINZ: “ Tak snad použijete vysílačku na služebnu, když jste od policie.“

TINA: “ Vysílačka nám taky nepomůže, protože nebude mít takový signál, abychom mohli zavolat pomoct.“

Lidé okolo měli strach jak se odtud dostanou a křičeli přes sebe, co budou dělat. Ale pomáhali se navzájem.

TINA: “ Tak by jsme to měli vzít na povel. Musíme se nějak domluvit co a jak.“

PETR: “ Máš pravdu. Musíme je nějak srovnat do latě?“

TINA: “ Myslíš, že vás budou poslouchat.“

PETR: “ Tino, zkusit to musíme. Jinak si budou dělat, co chtěj a každý bude dělat všechno pro to, aby se dostali ven. Třeba i jenom oni sami.“

Mezitím na služebně Tom se Semirem dopsali hlášení a předali ho šéfové. Tom seděl v kanceláři a hrál si svým mobilem. Tina už měla být dávno na služebně, už byla skoro pryč hodinu a půl.

SEMIR: “ Myslíš, že ten mobil zhypnotizuješ, aby ti Tina zavolala.“

TOM: “ Už jsem ji volal mnohokrát……. Ale nebere to.“

SEMIR: “ Vím, že máš o ni strach, ale třeba ti zavolá sama.“

TOM: “ Když Tině volám tak se ozývá, jako kdyby měla vypnutý mobil.“

SEMIR: “ Tak třeba jede někde v tunelu.“

TOM: “ Asi máš, ale nějak si to moc beru.“

V tunelu se trochu uklidnila atmosféra. Tina a Petr si vzali slovo. A museli mluvit o trochu hlasitěji, aby je všichni slyšeli, když ostatní přes sebe křičely.

TINA: “ Mohli byste se trochu ztišit. Rádi bychom vám něco chtěli říct.“ Ale bylo to marné. Lidi pořád kecali. Pak k nim přišel pyrotechnik, který zapískal na píšťalku. Lidi se hned uklidnili.

PETR: “ Díky.“

PYROTECHNIK: “ Není za co. Rád pomohu.“

TINA: “ Chtěli bychom vám nabídnout, že bychom si toto tady vzali na povel.“ Byli chvilku z ticha a pak se ozval jeden chlap.

HEINZ: “ A proč zrovna vy tři. Vždyť to tu třeba může vést i já nebo někdo jiný.“

PETR: “ Tak dobře. Vemte si to tu na povel, ale budeme mít trochu problémy sám to tu ukočírovat.“

HEINZ: “ A vy mi snad nevěříte, že to tu zklidním.“ Ozvala se jeho manželka.

MONIKA: “ Heinzi, nedělej tu cirkus. Nech ti na těchto lidech. Asi vědí, co mají dělat. A bude lepší, když si sedneš na zadek a budeš někde v koutě.“

HENIZ: “ Tak se na ně podívej, jsou mladý a nezkušený.“

MONIKA: “ Já jim zase věřím. Je tu snad proto, aby to tady vedl můj muž?“ Bylo ticho, kdyby spadl špendlík tak by byl slyšet. Pak se zvedla jedna postarší dáma se svým manželem.

GERDA: “ Ale já jsem pro, aby to tu vedli ti tři mladý.“

GERALD: “ A kdo je pro, ať zvedne ruku.“ Skoro všichni vezli ruku.

TINA: “ Moc děkujeme za vaši důvěru a pokusíme se vás odsud dostat ven živí.“

HEINZ: “ To sou samý keci.“

MONIKA: “ Víš, co pojď, si sednou. A drž už klapačku.“ Manželé odešli.

GERALD: “ A máte už nějaký plán?“

ELKE: “ A co pomoct? Už je snad na cestě.“

TINA: “ Na pomoc policie či hasičů bych v tuto chvíli nespoléhala, protože jsou na akci. Policie hlídá prezident a ministry při otevírání nové atrakce v Teutoburger Wald a hasiči mají velkou slavnost a než se sem dostanou, uplyne moc času. A abychom je zavolali, tu není dostatečný signál. Jediná možnost tu je.“

HEIKO: “ To se máme prokopat tou sutí. To je ještě na delší čas.“

PETR: “ Dali jsme vám návrh. Pokud se vám nelíbí tak máte smůlu.“

TINA: “ A my dva si to klidně uděláme sami.“

PYROTECHNIK: “ Tak lidi mějte rozum. Odhlasovali jste si, že je chcete jako velitele. A tak jim snad pomůžeme. Všichni se chceme dostat domů.“

GERLD: “ Podle názoru nám nic jiného nezbyde a když je to jediná šance a tak bychom jí měli využít.“

HEIKO: “ Asi máte pravdu. Tak dejme síly dohromady.“ Odešel k suti a zač ji pomalu odstraňovat. Pak se k němu přidali další lidé i starý manželský pár.

TINA: “ Tak jsme to dokázali. Teď nám nezbývá jen kopat.“ Přišel k nim pyrotechnik.

PYROTECHNIK: “ Mám tu pro vás jednu takovou nabídku.“

PETR: “ Každá rada dobrá.“

PYROTECHNIK: “ Až se trochu toho betonu sklidí z té hromady, tak bychom se mohli prostřílet cestu ven.“

PETR: “ To jde?“

PYROTECHNIK: “ Ano, jde. Jenom potřebuji střelný prach.“

TINA: “ Ten vám můžu půjčit.“

PYROTECHNIK: “ Dobře. Jsem rád, že s tím souhlasíte.“

PETR: “ A ostatní s tím taky budou souhlasit.“ Pyrotechnik odešel odklízet sutiny. Tina a Petr si sundali bundy a šli také pomoci.

Sesunutí tunelu zatím nebyla nahlášena na žádnou policejní služebnu. Skoro celé obyvatelstvo Kolína byla na slavnosti hasičů.

Tom si dělat starost i Tinu. Už ji několikrát volal, ale Tina vůbec neodpovídala na jeho telefonáty. Do jejich kanceláře přišla šéfka.

ŠÉFKA: “ Tome, kde je vlastně Tina?“

TOM: “ Vůbec netuším, ale už tu měla být. Několikrát jsem ji volal, ale vůbec to nebere.“

ŠÉFKA: “ To se mi nějak nelíbí. Už to bude skoro tři hodiny.“

TOM: “ Mě taky ne.“

SEMIR: “ A neměli bychom ji radši hledat.“

TOM: “ A můžeš mi říct, kde?“

SEMIR: “ Tak třeba, kam měla namířeno.“

ŠÉFKA: “ Pokud se Tina za hodinu nepřihlásí, vyhlásíme pátrání. Jestli s tím souhlasíte, Tome.“

TOM: “ Právě jsem vám to chtěl navrhnout.“

Zasypaný tunel viděl jeden Ital – Marcello Croce. A bylo mu moc dobře, že v tom uvízla Tina s Petrem.

MARCELLO: “ Jsem zvědav, jak se z toho dostanou naše vrchní komisařka Tina Berghammerová a její bratr Petr Bergahammer. Ale ještě musím udělat jednu věc.“ V ruce držel fotku milánského soudce Alberta Calvina, kterého Tina s Petrem dobře znají. Hodně spolupracovali, když ještě oba dva pracovali v Miláně. Soudce Calvino přijel na dané místo, ale Tina s Petrem nikde. Ani se jim nemohl dovolat, protože jsou uvězněni v tunelu. Calvino nasedl do svého auta a vyrazil směrem na služebnu dálniční policie, aby jim pověděl, že Marcello Croce je na svobodě. Petr dal soudci adresu, kde Tina pracuje. Ale po cestě měl soudce Calvino nehodu, kterou zavinil Marcello Croce.

Andrea přišla do Tomovi a Semirovi kanceláře.

TOM: “ Něco se snad děje?“

ANDREA: “ Nehoda na dálnici A44 na 156km.“

TOM: “ Je snad v tom zapletena Tina?“

ANDREA: “ Podle kolegů nikdo není mrtvý, ale jeden soudce mluvil o Tině.“

SEMIR: “ On něco o ní ví?“

ANDREA: “ Ale něco hrozného tuší.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře a vyrazili na místo nehody.

Na místě nehody byli kolegové a sanitky. Tom se Semirem zašli za Bonrátem a Hotem, kteří stáli u svého Porsche.

HOTE: “ Chce mluvit s někým od dálniční policie.“

TOM: “ Víc toho neřekl.“

BONRÁT: “ Ne. Ještě řekl, že se vás to bude týkat, protože jde o Tinu.“

SEMIR: “ Že by tu šlo o nějakou pomstu na Tinu?“

TOM: “ Tak ho půjdeme vyzpovídat.“ Zašli k sanitce, kde seděl soudce Calvino.

SEMIR: “ Soudce Calvino?“

CALVINO: “ Ano. A kdo se ptá?“

TOM: “ Kranich a to je můj kolega Gerkhan. Jsme komisaři od dálniční policie.“

CALVINO: “ A komisařku Tinu Berghammerovou znáte? Chtěl bych s ní nutně mluvit. Jde ji o život.“

TOM: “ Ano, Tina je moje manželka.“

CALVINO: “ To mi nikdo neřekl, že se Tina provdala. A kde je vlastně.“

SEMIR: “ Tinu se snažíme najít už dobré čtyři hodiny. Vy snad víte, co se stalo Tině?“

CALVINO: “ Tině a jejímu bratrovi Petrovi se chce pomstít jeden vězeň z Milána, kterého propustili před několika dny.“

TOM: “ To s vámi měla moje manželka schůzku?“

CALVINO: “ Ano i s jejím bratrem.“

SEMIR: “ Bude lepší, když nám o tom povíte na služebně.“

CALVINO: “ A mě se mi se bude chtít taky pomstít, že jsem ho dostal za mříže.“

…..pokráčko zas příště….

Turecko-italské obchody 4/4

26. 2. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V pískovně……. V Elsdorfu byl kapitán z protidrogového Müller, moc nebyl nadšený, že přijeli Semir s Tinou.

MÜLLER: “ Snad jsou suspendovaní.“

TOM: “ To ano,…….“

TINA: “ Jestli vám to vadí, tak máte smůlu.“ Dálniční policie se šla podívat na vytažené auto z jezera. Hartmut se pustil do hledání stop v autě.

MÜLLER: “ Tohle to vám neprojde.“

SEMIR: “ Radši se budu hájit kvůli vaší pitomosti.“

MÜLLER: “ Je vám snad jasné, že můžete přijít o místo?“

TINA: “ Je vidět, že ještě neznáte dálniční policii,…….“

SEMIR: “ Protože my bojujeme až do konce.“

HARTMUT: “ To můžu jenom potvrdit.“ Ukázal jim malý lístek, na kterém bylo napsáno: „Zítra ve 14:00 hodin ve staré továrně v Kolíně-Langenfeld. Vzít zbytek kokainu. I. T.“

MÜLLER: “ S tím, ale nepočítejte.“

SEMIR: “ To se ještě uvidí.“ Tina, Semir a Tom odešli z místa činu a odjeli na služebnu. Hartmut, Hote a Bonrát zůstali na místě, Hartmut pomohl technikům s ohledáním vozidla. Müller jenom kroutil hlavou, že si toto dovolí komisařové od dálniční policie. Hote a Bonrát si mysleli svoje a dělali svoji práci.

Na služebně……. Semir ukazoval šéfové, jaký lísteček zanechal Izmir v pískovně.

ŠÉFKA: “ Snad vám je jasné, že toto vám u Schrankmannová a Müller nepovolí.“

SEMIR: “ To nám je naprosto jasné, ale Izmir patří do basy.“

ŠÉFKA: “ S vámi souhlasím, že patří za mříže, ale to nikdy nepřipustí, aby…….“

TOM: “ Ale Izmir se chce sejít se Semirem a jeho kokainem.“

ŠÉFKA: “ Snad víme, že vám jde o místo?“

TINA: “ Toho jsme si vědomi.“

SEMIR: “ Ale jak víte, že se toho to případu nepustíme.“

TOM: “ Moc rádi, chodíme do cizího zelí.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ANDREA: “ Našla jsem pro vás ten let toho italského bose. Přiletí ze Sicílie zítra kolem 14:00 hodiny na Düsseldorfské letiště.“

Müller to nenechal na okolnostech, aby vrchní komisař Semir Gerkhan dal drogovému dealerovi Izmirovi jeho kokain, který pak půjde do rukou Itala Pasoliniho. Müller se hned musel ozvat státní zástupkyni Schrankmannové, která musela jenom souhlasit, která pak se ozvala šéfové Engelhardtové. Semir, Tom a Tina si šli, vyzvednou daný kokain do skladu protidrogové policie s tím, že si to na sebe Engelhardtová a trochu se k tomu přidal i policejní prezident.

Druhý den……. Semir jel na danou schůzku s Izmirem. Na Düsseldorfské letiště jela Tina s Hotem, protože mělo tu zde přistávat letadlo ze Sicílie s bosem Pasolinim. Pasoliniho hledá také italský Interpol, aby ho sprovodil ze světa a uložili do chládku.

Tom a Semir už byli u továrny v Kolíně-Langenfeld. Izmir tu byl zatím sám, protože Abdul jel pro Pasoliniho na letiště. Když se velká ručička objevila na Semirových hodinkách na čtrnáctce, vešel do továrny i s kokainem. Izmir jenom čekal na svůj koks, který předá Pasolinimu a bude se válet v penězích.

Tina s Hotem sledovali Pasoliniho na letišti, ukázal se tam Abdul, který seděl na lavičce a čekal, až vyjde Pasolini z letištního terminálu. Tina s Hotem tak přešlapovali v hale, kde čekal i Abdul. Tina s Hotem se každý zvlášť chodili po hale. Pasolini vyhlížel Abdul, ale místo toho zahlédl vrchní komisařku Tinu Kranichovou, která vůbec nečekala to, že…….

Semir a Izmir naproti sobě stáli, Izmir měl namířenou zbraň na Semira, aby mu předal, jeho zbývající kokain.

SEMIR: “ To tady chceš takhle sát až do Vánoc?“

IZMIR: “ Víš, rád bych viděl tvoji krásnou sestru Katrinu, ale je mi líto, že mezi námi není.“

SEMIR: “ To tys jí zkazil život. Chtěl jsi, aby ti pomáhala s tvými obchody, Katrina na to málem přistoupila.“

IZMIR: “ To ano, ale mohla být zaplavena penězi, jako já. Ale byla to tvoje vina, že jsi ode mě odlákal.“

SEMIR: “ Chtěl jsem pro ni to nejlepší, ale né, aby žila s drogovým dealerem.“

IZMIR: “ Tak mi dej ten koks a pak můžeš jít.“ Semir předal Izmirovi tašku s kokainem. Izmir si vzal, Semir se otočil zády k Izmirovi a pomalu odcházel z továrny. Ale Izmir to nechtěl nechat jak to je a tak na Semira vystřelil tři rány. Semir spadnul na zem.

Pasolini si vyndal ze svého kufříku zbraň, kterou si schoval pod sako a vyhlédl si Tinu, až u něho bude blíž. Pasolini odložil kufřík, vzal Tinu kolem pasu a k hlavě ji zbraň.

PASOLINI: “ Tak vás rád zase vidím, komisařko Berghammerová.“ Hote s Abdulem, zpozorněli a přišli blíže k Pasolinimu a Tině. Pasolini odzbrojil Tinu a její zbraň skončila kousek od nich. Cestující zpanikařili a začali křičet a utíkali pryč z haly, aby si zachránili životy.

ABDUL: “ Máte tohle to zapotřebí?“

PASOLINI: “ Víš, milí Abdule, ano i ne tady s paní komisařkou jsem se dlouho neviděl.“

TINA: “ Nedělej to hroší než to je. Nebylo by lepší…….“

PASOLINI: “ Milá komisařko, nepleťte se do toho. Nebo váš kolega chce vás vidět mrtvou.“ Tina se vykroutila z Pasoliniho objetí, přitom mu vytrhla zbraň z ruky a Pasolini ležel na zemi, než Tina stačila zajistit obě dvě zbraně, tak Abdul zmocnil Hota a Pasolini uhodil nohou Tinu do obličeje, kde jí tekla krev z malé ranky na tváři pod okem a Tina spadla na zem. Pasolini si vzal jednu zbraň a kufřík s penězi, Abdul odstrčil Hota a společně s Pasolinim utíkali pryč z letiště, Tina šmátla po zbrani a začala po nich střílet, aby je zastavila, ale Pasolini ji vracel střelbu a okolní vitríny, sloupy a další předměty schytali pár kulek. Cestující ulehli k zemi a jeden přes druhého křičeli. Abdul a Pasolini nasedli do prvního auta, které stálo před budovou letiště, Tina se za nimi rozběhla, ale ti ujížděli pryč, po chvilce se k nim dotrmácel, Hote. Tina si vypůjčila první taxík, který byl po ruce, kam nasedl i Hote a jeli za Pasolinim a Abdulem.

Tom přiběhl k Semirovi, který ležel na zemi a nehýbal se. Tom do něho šťouchal, aby se probral, ale Semir nereagoval, až Semir se probral sám.

TOM: “ Jsi pořádku?“

SEMIR: “ Jo sem. Musíme, chytnou toho hajzla.“ Tom pomohl Semirovi na nohy. Semir si vzal na tuto schůzku neprůstřelnou vestu. Společně utíkali za Izmirem, který v tom zapomnění nechal ležet svůj kokain, kde se setkal se Semirem. Semir s Tomem vyběhli ven z továrny, ale nikdo tu nebyl, až oba dva zahlédli oblaka prachu na jedné cestě vedle továrny. Semir s Tomem rychle běželi do mercedesu a jeli za Izmirem.

Na dálnici A10, kde byla honička mezi dálniční policií a Abdulem s Pasolinim se proměnila na rychlou a zběsilou jízdu mezi ostatními účastníky silniční provozu s žhavými kulkami ze strany Abdula a dálniční policie. Abdul našel v autě granáty, auto patřilo německému vojenskému útvaru, který na letišti očekávali svého velkého šéfa. Abdul házel jednotlivé granáty po taxíku, kde seděli Tina s Hotem. Tina se jim ladně vyhýbala, ale ostatní vozidla létala do vzduchu. Hote volal mobilem na služebnu, že potřebují pomoct a ať kolegové se postarají o havarovaná vozidla po následcích explozí granátů.

HOTE: „Mám za potřebí takové vzrušení na stará kolena?“ Tina za volantem se jenom nenápadně umívala.

Prašná cesta vedla na jednu lesní cestu, která je dovedla na závody motorek, kde měli mistrovství Německa. Motorky skákali do vzduchu na nejrůznějších překážkách z místního terénu a některé byli udělané uměle. Izmirovo auto a mercedes jeli v protisměru a tak se jim vyhýbali motorkáři, ale některý padali na zem, když dopadali s motorkou na pevný podklad.

SEMIR: “ Tome, uvědomuješ si, že toto auto není vhodné do toho terénu.“

TOM: “ Tak z něho uděláme terénní vůz.“ Na některých kopečkách se objevila ve vzduchu a tvrdě skončila na pevné zemi.

Několik kilometrů před honičkou Abdula s Tinou, se opravoval most, ze kterého padali kousky betonu a tak zde v tomto úseku dálnice byla omezená rychlost a vozidla se formovala do jednoho jízdního pruhu.

HOTE: “ Musíme je zastavit, než narazí do té kolony aut.“

TINA: “ To ještě neudělali ten most?“

HOTE: “ Ještě několik týdnů to bude trvat.“

ABDUL: “ Jak se chcete zbavit těch poldů.“

PASOLINI: “ No a to moc rychle. Máme tu kolonu aut.“

Na motorkářské dráze diváci utíkali do úkrytu, protože nechtěli být smeteny od rychlých aut, které se proháněli po dráze.

SEMIR: “ Tak ho snad odsud vystrnadíme pryč.“

TOM: “ Čekal jsem, kdy to řekneš.“ Semir si počkal, až nebudou lidé stát u dráhy, pak se vyklonil z okýnka a střílel do pneumatik Izmirova auta. Prostřelené kulky dělali divy s autem, Izmir neudržel kontrolu a spolu s autem spadnul ze srázu poblíž dráhy. Izmirovo auto se několikrát převrátilo jako sud a pak se zastavilo jeden velký vzrostlý smrk. Tom se Semirem seběhli dolu za Izmirem, který se vypotácel ze svého auta.

Dálniční policie a Abdul s Pasolinim přemýšleli, jak z toho vymotat. Pod mostem stála uklízecí četa, která právě začínala a koukala se, kde dneska začnou s opravou. Pasolini předjel odtahové vozidlo, které vezlo dvě zničená auta. Abdul přestřílel pásy na odtahové službě, auta spadla na dálnici, do kterých naráželi ostatní vozidla na dálnice. Taxík se úspěšně vyhnul obouch aut. Pasolini prokličkoval malou kolonou dopředu.

HOTE: “ Vždyť je ztratíme.“ Ale taxík skončil za dalším návěsem pro převoz aut.

TINA: “ Drž volant.“

HOTE: “ Co chceš dělat?“

TINA: „To hned uvidíš.“ Hote, držel volant taxíku. Tina si vzala zbraň do ruky a vyklonila se z okýnka, střílela na úchytné pásy na přívěsu, železné nájezdníky sjeli na dálnici, Tina převzala řízení. “ A teď se dobře drž.“ Tina sešlápla plynový pedál, aby dostala určitou rychlost na danou akci. Když projeli pod mostem, taxík najel na přívěs, proletěl se vzduchem a skončil v kufru Abdula a Pasoliniho. Tina s Hotem vystoupili z taxíku a ozbrojeni se šli zatknout Abdula a Pasoliniho.

TINA: “ Váš výlet skončil a to na hodně dlouho.“ Během pár chvil tu byli kolegové. U policejního Porsche Hote, ošetřil Tininu ránu na obličeji. Přijel mercedes, Semir s Tomem šli rovnou za Tinou a Hotem.

SEMIR: “ Vy jste tomu tady dali.“

TINA: “ Vy jste chtěli udělat z mercedesu terénní auto.“ Mercedes byl zablácený a zaprášený.

TOM: “ Chtěli jsme mít dva v jednom – terénní+silniční mercedes.“

SEMIR: “ To nikdo nemá.“ K nehodě přijela modrá Mazda 5. Z auta vystoupila Engelhardtová.

ŠÉFKA: “ Všechen kokain je zabaven, Müller se přiznal ke své chybě, byl zatčen a byl propuštěn od policie. A Schrankmannová vám posílá…….“ Vyndala dvě služební zbraně a průkazy. Tina se Semirem si rozebrali své zbraně a průkazy.

SEMIR: “ Tak tomu říkám šťastný konec.“

Nasedli do svých aut a odjeli na služebnu.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Turecko-italské obchody 3/4

24. 2. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V úkrytu Izmira a Abdula…….

ABDUL: “ Jak to dopadlo?“

IZMIR: “ Koks mám, ale sledovali mě poldové.“

ABDUL: “ Cože?“

IZMIR: “ A v tom autě seděl Semir Gerkhan.“

ABDUL: “ Teď jsme se dostali do maléru.“

IZMIR: “ Co se dá dělat, už se stalo. To mě tak štve. A ještě mají…….“

ABDUL: “ Jak mají?“

IZMIR: “ Projel jsem kolem kontroly. Asi jsem na snímku.“

ABDUL: “ To jsme se dostali do pěkný kaše.“

IZMIR: “ To máš pravdu. Musíme se z toho dostat.“

Na služebně……. Müller už byl dávno na služebně u šéfky v kanceláři. Hote, předal šéfové snímek z radaru, který úspěšně nainstalovali, a v pravé chvíli fungoval. Tina, Tom a Semir vešli do kanceláře.

ŠÉFKA: “ Snad vám nemusím představovat. Akorát…….“ Müller ji skočil do řeči.

MÜLLER: “ S vaší kolegyní jsme se už seznámili. Rád vás opět vidím.“

TOM: “ My jsme taky rádi, že vás vidíme.“ Tom se Semirem byli velice šťastny, že ho vidí. Komisaři dálniční policie byli rozlezlí po celé kanceláři Engelhardtové – Tina stála hned u dveří a byla opřená o malou skříňku u dveří, Semir s Tomem se pohybovali u okna.

ŠÉFKA: “ Tak snad přejdeme k věci.“

MÜLLER: “ Velice rád. Už několik měsíců jdeme po dvouch dealerech z Turecka – Izmir Tunceli a Abdul Denizli. Kokain kupují od různých dodavatelů – hlavně přímořské státy a pak to za těžké prachy prodávají na Sicílii do rukou – Lucio Pasolini. Vašim dvoum lidem by ta jména něco řikat.“ Přešel za Semirem. “ Izmir už seděl v base, kam jste ho dostal vy.“

SEMIR: “ Za to, že prodával kokain po celém Turecku. A byl jednoznačné důkazy proti němu.“

MÜLLER: “ A taky měl pletky s vaší sestrou.“

SEMIR: “ Katrinu do toho netahejte i když je po smrti.“

MÜLLER: “ Ale v hlášení je, že se vám…….“

TOM: “ To sem teď musíte tahat nějakou minulost, když jde o přítomnost.“

MÜLLER: “ I vaše manželka má důvod, proč by se mohla zabít Lucia Pasoliniho.“ Zašel za Tinou. “ Protože vám zastřelil kolegu. Jeho bratr Lucia byl zabit vámi.“

TINA: “ Luciův bratr byl zabit bratrem Luciem. Lucio narafičil bratrovu smrt na jednoho z nás a tak si vybral mě.“

MÜLLER: “ Ale Lucio vypověděl úplně něco jiného. A hlášení většinou píšou čistou pravdu.“

ŠÉFKA: “ Tak to by už stačilo. Nevím, jestli to bylo správné teď vytahovat nějakou minulost, když je to úplně zbytečné a moji lidé by nic takového neudělali, když uplynuli ty roky.“

MÜLLER: “ To je sice moc hezký, paní Engelhardtová,…….“

ŠÉFKA: “ A co vám na toto řekla státní zástupkyně Schrankmannová?“

MÜLLER: “ Ta s tím úplně souhlasí, aby Gerkhan a Kranichová byli suspendováni až do konce případu.“ Šéfka nějak tomu nechtěla věřit a tak neměla slov.

TOM: “ Šéfová, vy to tak necháte? Vždyť to je…….“

ŠÉFKA: “ Tome, pokud to vydala sama Schrankmannová já nemám žádné pravomoce, abych to zrušila a přivedla ji o opaku, že Tina a Semir se nebudou chtít pomstít.“

SEMIR: “ Takže vám celý případ spadne k vám do klína.“

MÜLLER: “ Přesně tak.“ Tina se Semirem odevzdali na stůl před Engelhardtovou svoje služební zbraně odjištěné s vyndanými zásobníky a ještě se svými služebními průkazy.

TINA: “ Teď jste spokojen, když jste bezdůvodně odpálkoval dva komisaře, abyste případ měl pro sebe.“ Müller odešel z kanceláře a ze služebny.

SEMIR: “ Tak to je špatný sen.“

ŠÉFKA: “ Müller mi tu nechal celý spis, než jste přišli.“

TOM: “ Ale jak si to může dovolit.“

ŠÉFKA: “ Tome, tohle to je jako záhada zamčeného pokoje. Nikdy by mě nenapadla taková věc.“

SEMIR: “ Jenom takový blbce jako je Müller.“

ŠÉFKA: “ Než jste přišli tak Herzberger mi přinesl fotku z radaru.“ Ukázala ji Semirovi.

SEMIR: “ Izmira jsem dostal za mříže, ale nikdy bych neřekl, že bych ho chtěl zabít a Katrina s ním chodila nějakou tu dobu, ale kvůli tomu jsme se dost pohádali a že bych to udělal kvůli Katrině, to je přeci blbost.“

TOM: “ A co má Müller s tím Italem?“

TINA: “ Několik let jsme se pokoušeli dostat na mříže, ale nikdy se nám to nepodařilo. Pak se stalo ta věc, o čem mluvil Müller. Při jedné akci Pasolini zastřelil bezdůvodně mého kolegu a pak Pasolini zabil svého bratra, a když jsme Pasoliniho dostali tak namluvil, že jsem zabila jeho bratra.“

ŠÉFKA: “ A ten kolotoč si umím představit. Trochu jsem nechala Andreu pátrat po Müllerovi. Několik pracoval v zahraničí jako protidrogový komisař, ale pak se stala taková věc, že byl obviněn, že prodává drogy těm největším bosům a byl vyhozen. Dobré dva roky už opět pracuje u protidrogového v Kolíně. Trochu upravil svůj životopis, aby ho vzali zpátky a tu jeho nepříjemnost zamlčel.“

SEMIR: “ Tak proto Müller nebyl slyšet ani vidět.“

TOM: “ Šéfová, mě to spíš připadá, jako kdyby se Izmir chtěl pomstít jenom Semirovi a na toho Itala bychom měli zapomenout.“

ŠÉFKA: “ To asi taky myslím, protože Izmir je několik týdnů v Kolíně. A před několika dny za ním přiletěl Abdul z Istanbulu. Tyto informace mám ověřené od jednoho zdroje.“

TINA: “ Budou se chtít zmocnit zbytku kokainu, co má Müller pod zámkem.“

ŠÉFKA: “ A jak to dopadlo, kde byl zabit ten Sommer.“

TINA: “ Byl zabit automatickou zbraní ráže 38mm s tlumičem, ale patologii toho víc neřekl.“

TOM: “ Jako vždy po pitvě.“

TINA: “ Technici našli plno stop a otisků ve voze, které budou zřejmě patřit jenom Sommerovi. A našli dost kvalitní kokain z přímořských států. Jeden sáček byl rozjetej druhým autem.“

SEMIR: “ Takže ho zabil Izmir.“

ŠÉFKA: “ A co kamerový záznamy?“

TINA: “ Nejsou, protože kamery nedosáhnou až na parkoviště, kde byl zabit Sommer.“

TOM: “ Takže máme kokain, fotku Izmira z radaru, mrtvolu Sommera, a dva suspendovanými kolegy.“ Do kanceláře přišla Andrea.

SEMIR: “ Máš něco?“

ANDREA: “ Našla jsem něco o tom Karlu-Heinzovi Sommerovi. Je to malá rybka mezi dealery. Na scéně je jenom pár let, ale vždy prodával dost kvalitní kokain či další drogy, které byli populární. Ale měl také jiné věci ke kšeftování. A trvalou adresu neměl.“

TOM: “ Tak co budeme dělat, když Semir s Tinou suspendováni.“

ANDREA: “ Cože jsi?“

SEMIR: “ Pak ti to vysvětlím.“

ŠÉFKA: “ Nemáme právo vyšetřovat případ, ale Izmir se bude chtít sejít se Semirem. A v tom bude chtít zabránit Müller jak i Schrankmannová.“

ANDREA: “ Málem bych zapomněla. Volal policejní prezident a chtěl s vámi mluvit, nechtěla jsem vás rušit, když tu byl Müller. Tak jsem mu řekla, že mu zavoláte sama.“

ŠÉFKA: “ Díky Andreo.“

TOM: “ Tak se necháme překvapit.“ Všichni odešli z kanceláře, aby šéfka mohla v klidu zavolat policejnímu prezidentovi. Semir, Tom a Tina vysvětlili Andree, proč byli suspendováni.

Müller ve své kanceláři si jenom mnul ruce, protože sprovodil ze světa dva dálniční komisaře. A jeden dálniční policista nebude vyšetřovat případ. Šéfová Engelhardtová také mluvila i s ministrem, který ji potvrdil názor Schrankmannové a policejnímu prezidentovi bylo divné, proč by to Tina se Semirem dělali. Na služebnu se stavil Hartmut. Všichni členové dálniční policie byli u šéfky v kanceláři.

HARTMUT: “ Co vy tady tak všichni?“

HOTE: “ Máme válečnou poradu.“

HARTMUT: “ Já se jenom ptám. Přišel jsem vám říct, jak jsem dopadl s těmi stopami.“

SEMIR: “ Tak povídej.“

HARTMUT: “ Co měl Sommer zbraň ve svém autě, tak byla napsána na něho a zdrojní průkaz jsme našli v autě. Peníze byli jeho, které si vybral a byli na nich jeho otisky a ten kokain byl také jeho, byl dost kvalitní.“

TINA: “ A to ten rozježděnej kokain?“

HARMUT: “ Ten byl stejné kvality, co měl Sommer v autě. A stopy od pneumatik patří nějakému terénnímu vozidlu.“

SEMIR: “ To byl Izmirův JEEP.“ U Andrey na stole zvonil telefon. Tina šla zvednout telefon, protože byla blíže ke dveřím. Hartmut poznal, že se něco děje. Hartmut se zeptal a tak mu to narychlo řekli, co se děje. Tina přišla do kanceláře.

TINA: “ Kolegové našli ten JEEP, je odstavený v pískovně Elsdorf.“

ŠÉFKA: “ Zajeďte se tam podívat.“ Tina, Tom, Semir, Hote, Bonrát a Hartmut odjeli do pískovny.

…..pokráčko zas příště…..

Turecko-italské obchody 2/4

22. 2. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Druhý den na dálničním odpočívadle………. Na dálničním odpočívadle s malou benzínkou u dálnice A58 na 265km stála dvě terénní auta, která stála tak, aby řidiči mohli mezi sebou komunikovat přes otevřená okýnka. Mezi nimi proběhl obchod – na této schůzce byl sám Izmir a malá rybka na drogové scéně – Karl-Heinz Sommer. Izmir si od Karla-Heinze kupoval zboží, které mu chybělo do velkého kšeftu s jedním Italem. Když Izmir dostal svůj koks a Karl-Heinz své prachy, tak ho Izmir zastřelil a rychle ujel. Karl-Heinz byl na místě mrtvý. Na této dálnici o pár kilometrů dále se usadila dálniční policie. Hote a Bonrát instalovali radar, aby mohli chytit nějaké piráty silnic. Hote s Bonrátem dohadovali jaký drát, kam dát a ani podle návodu se nedohodli. Po chvilce přijelo stříbrné BMW.

SEMIR: “ Jak vám to jde?“

HOTE: “ Ani se neptej.“

BONRÁT: “ Pořád se tu dohadujeme…….“ Semir jim nakukoval přes rameno do návodu.

SEMIR: “ Zapojený to máte dobře, akorát…….“ Tom našel na zemi ještě jeden drát.

HOTE: “ Akorát co?“

TOM: “ Nechybí vám ještě jeden drát?“ Podal ho Hotemu, který ho zapojil na místo, podle návodu.

BONRÁT: “ Teď to konečně funguje.“

TOM: “ Stačí zavolat nás…….“ V tomto úseku dálnice je povolená rychlost – 100km/h, najednou se okolo nich profrčel auto s Izmirem. Bonrát přečetl danou rychlost na radaru a ještě Izmira vyfotil.

BONRÁT: “ 160km/h.“

SEMIR: “ To je o šedesát km víc než byl měl jet.“

TOM: “ Tak si ho podáme.“ Semir s Tomem nasedli do BMW a rozjeli se za Izmirem, který kličkoval mezi na dálnici. Tom ohlásil na centrálu, že potřebují pomoct, že pronásledují zelený JEEP s SPZ – KW567. Hote s Bonrátem nasedli do Porsche a ujížděli za Tomem a Semirem jim napomoct. Izmir si všiml, že ho pronásleduje BMW s majáčkem. Izmir neváhal a začal střílet po Semirovi a Tomovi.

SEMIR: “ Vždyť je úplně nový.“ Izmir ustřelil BMW zpětné zrcátko. Tom opětovně vracel palbu Izmirovi. Když se Izmir zakoukal do zpětného zrcátka tak mu byl muž za volantem velmi povědomí.

IZMIR: “ Komisař Semir Gerkhan. Tak mi ukaž, co je v tobě.“ Sešlápnul plynový pedál a ujížděl, jak nejvíce mohl od dálniční policie. Hote a Bonrát se blížili k BMW. Tom se ozval Tině přes vysílačku, aby jim pomohla, ale Tina měla jiný problém. Na daném dálničním odpočívadle, kde proběhl obchod koksu, tak Tina tankovala šťávu pro svého plechového miláčka a zajela přímo k autu, kde je Karl-Heinz mrtvý.

TOM: “ Potřebujeme od tebe pomoct.“

TINA: “ Já tu mám větší problém. Jednu mrtvolu a rozježděný býlí prášek, vypadá to jako, že se tu konal nějaký drogový dýchánek.“

TOM: “ Tak se o to postarej a my to tady nějak musíme zvládnout sami.“

TINA: “ Dobře.“ Tom zavěsil vysílačkou a Tina se ozvala přes vysílačku na centrálu, kde se ozvala šéfka, Tina se mezitím postarala o situaci na odpočívadle. Na dálnici A58 o pár kilometrů dál byla nehoda kamionu, který stál napříč přes celou dálnici, ale nehoda se pomalu odklízela, aby se zase mohla dálnice používat. Hote, se ozval přes vysílačku do BMW, že na dálnici je nehoda. Tom se Semirem se pokoušeli zastavit JEEP, ale JEEP se protlačil mezi auty.

TOM: “ Šlápni na plyn.“

SEMIR: “ Ty chceš, aby se moje autíčko změnilo na šrot.“

TOM: “ Snad ho chceš dostat.“ Semir nic neříkal a šlápnul na plyn. Tom střílel na popruhy od kamionu, který převážel auta, ale na korbě žádná auta nebyla. Nájezdníky na auta se pomalu sesouvali na dálnici, BMW najelo na nájezdníky a letělo nad kolonou aut, proletělo kamionem, který stál napříč, který vezl peří do dek a polštářů. BMW dopadlo na před kapotu a pak skončilo na všech čtyřech kolech, JEEP ujížděl po nájezdu na dálnici. Porsche zastavilo před kamionem, Hote a Bonrát běželi za Tomem a Semirem jestli se jim nic nestalo. Během chvilku nehodu obklíčili policisté a uklízeli nepořádek. Semir s Tomem zůstali u této nehody, protože neměli čím se dostat k Tině. Tina se starala o mrtvého Karla-Heinze. Na místě už byli technici a obhlíželi okolí s tělem.

PATOLOG: “ Muž byl zastřelen z bezprostřední blízkosti. Tomu odpovídají i ty vstupy po kulkách, které jsou ve dveřích.“

TINA: “ A co je to za ráži?“

PATOLOG: “ Vypadá to na nějakou malou ráži. Asi tak ráže 38mm. Při výstřelu byl určitě použit nějaký tlumič. Víc vám řeknu až po pitvě.“

TINA: “ Jako vždycky.“ Patolog odešel. Když patolog skončil ohledání těla, dva chlapíci odvezli tělo na soudní. Tina v gumových rukavicích prohledávala vůz mrtvého, kvůli nějakým stopám, proč byl Karl-Heinz Sommer zabit. V přístrojové desce našla automatickou zbraň ráže 45mm, malý lístek s textem kdy a kde se má sejít s Izmirem. Malé balíčky koksu, pár tisíc € a další věci. Kokain, peníze a zbraň dala do igelitových pytlíčků a předala je technikovi, který přišel k Tině. Když doprohlédla auto, zastavil se u ní jeden technik.

TINA: “ Podívejte se na to.“

TECHNIK: “ Zajisté. Udělali jsme malý rozbor toho bílého prášku, který byl přejetý.“

TINA: “ Je na něm něco zvláštního?“

TECHNIK: “ Je dosti kvalitní. Počítám, že ten kokain je z nějakého letního střediska. A kdo projel tím kokainem má na pneumatikách stopy naše kokainu.“

TINA: “ Nějaké stopy v autě?“

TECHNIK: “ Vypadá to, že v autě budou otisky jenom mrtvého.“

TINA: “ Dej to Hartmutovi, ať ho pořádně prozkoumá.“

TECHNIK: “ Jistě.“ Technik odešel a Tina odcházela ke svému autu, když na místo činu přijelo auto, ze kterého vystoupil kapitán protidrogové policie – Müller. Šel rovnou za Tinou, která ho zahlédla.

MÜLLER: “ Müller, protidrogové.“

TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“

MÜLLER: “ Tak dálniční policie. A co tu vlastně děláte? Dálniční policie a vražda dealera. Snad si máte hledět pirátů na dálnici.“ A usmíval se a smál se, jako kdyby to bylo velice vtipné.

TINA: “ Moc vtipné. Tak náhodou jsem se u tuho nachomítla.“

MÜLLER: “ Ach tak. Nevadí, že nám berete práci.“

TINA: “ Nevadí…….“

MÜLLER: “ To jde vidět.“

TINA: “ To vás ani nezajímá, kdo zemřel.“

MÜLLER: “ Tak kdo to je?“

TINA: “ Je to jistý Karl-Heinz Sommer. Malá rybka na drogové scéně. Všechny stopy jsme zajistili.“

MÜLLER: “ Vypadá to, že tu byl obchod. A co ten druhý?“

TINA: “ Proklouznul mezi prsty mým kolegům.“

MÜLLER: “ No dobře. Zase se uvidíme u vaší šéfové.“

TINA: “ Jistě.“

MÜLLER: “ Zatím na naschle.“

TINA: “ Naschle.“ Odešel do svého auta, nejdříve zajel na svoje oddělení pro podklady a pak zajel na služebnu dálniční policie. „To je zase jeden z chytrolínů.“ Když si Tina sundávala gumové rukavice, volal ji Tom. Tina vzala mobil.

TINA: “ Ahoj.“

TOM: “ Máme tu takový menší problém.“

TINA: “ Co to má být za přání?“

TOM: “ Můžeš hádat třikrát.“

TINA: “ Další sešrotované auto.“

TOM: “ Dá se to tak říct.“

TINA: “ Tak já pro vás přijedu.“

TOM: “ Jsme na A58 na 280km.“

TINA: “ Za chvilku jsem tam.“

TOM: “ Díky, miláčku.“ Zavěsil. Tina se jenom usmívala, uklidila se mobil, sundala si gumové rukavice z rukou. Sigimu řekla, že jeden pro kolegy a že jede na služebnu a vezme si tu to nepovel. Nasedla do Octavie a odjela za Tomem a Semirem.

Na místě nehody……. Vínová Octavia přijela na místo na nehody. Semir a Tom přišli k Tině.

SEMIR: “ Kdo je ten mrtvý?“

TINA: “ Je to drogový malý dealer – Karl-Heinz Sommer. Byl zastřelen malou ráží.“

TOM: “ A samozřejmě plno stop.“

TINA: “ Přesně tak. Taky Engelhardtová bude mít náštěvu.“

SEMIR: “ A koho?“

TINA: “ Kapitána z protidrogového Müllera.“

TOM: “ Jinej blbec se nemohl najít.“

SEMIR: “ Jsme z dřívějška moc velcí kamarádi.“

TINA: “ Engelhardtovou jsem raději už informovala.“

TOM: “ Tipnu si, že měl nějaké poznámky, co děláš na místě, kde zemřel dealer.“

TINA: “ Hrozně se tomu divil.“

SEMIR: “ Tak pojedeme na služebnu, co Müller potřebuje.“ Nasedli do Octavie a odjeli na služebnu.

……Pokráčko zas příště……

Povídka č.92: Turecko-italské obchody 1/4

20. 2. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Na kolínské letiště přistálo letadlo z tureckého města Istanbulu. Na letiště přiletěl Abdul Denizli, kde se v hale na něho čekal jeho dobrý kamarád Izmir Tunceli. Abdul přiletěl s velkou novinkou.

IZMIR: “ Jaká byla cesta?“

ABDUL: “ Velmi dobrá a mám novinky.“

IZMIR: “ Doufám, že jsou moc dobré.“

ABDUL: “ To nevím, ale velmi překvapivé.“

IZMIR: “ Tak mi to řekneš na obědě.“

ABDUL: “ To je skvělí nápad.“

Abdul a Izmir odjeli na domluvený oběd. Peněz měli na rozdávání a tak si zašli do té nejdražší restaurace, co v Kolíně je.

IZMIR: “ A jaké jsou ty novinky?“

BADUL: “ Naše zboží dorazí dnešní večerní zásilka lodí přímo z krásné slunné Francie a loď bude kotvit v Düsseldorfu okolo desáté hodiny.“

IZMIR: “ Tak to je výborné. Jak se nám pěkně rozrůstají obchody.“

ABDUL: “ A ještě jedna věc.“

IZMIR: “ Jaká?“ Abdul položil před Izmira fotku, na které byl Semir s rodinou, kteří byli před několika týdny u maminky na pár dní v Istanbulu. Byla to rodinná fotografie, byli vyfoceni před chrámem Boží Moudrosti – Hagia Sofia. Společnou fotku jim udělal jeden turista. „Semir Gerkhan. Ten se nám změnil.“

ABDUL: “ Když si pár let seděl v base tak se stalo plno věcí.“

IZMIR: “ Kdo je ta kráska?“

ABDUL: “ To je jeho manželka Andrea Schäferová. Žijí v Kolíně.“

IZMIR: “ Já mám Gerkhana celou dobu pod nosem. A co jeho sestra Katrina?“

ABDUL: “ Tak je několik měsíců mrtvá.“

IZMIR: “ Co se jí stalo?“

ABDUL: “ Zemřela při autonehodě.“

IZMIR: “ A Katrina byla vdaná?“

ABDUL: “ Ano, s jedním technikem, který pracuje pro dálniční policie, kde pracuje Gerkhan a jeho manželka. Narodila jsem se jim dcerka Natálka.“

IZMIR: “ Tak jsem se na ni těšil.“

ABDUL: “ A teď jiné téma. Jak dopadla razie v Kolíně?“

IZMIR: “ Ani se neptej. Fízlové našli náš koks a chystají se na další razii. Zatím to má nestarosti drogová policie.“

ABDUL: “ Tak doufám, že nemají namířeno na tu dnešní akci v Düsseldorfu.“

IZMIR: “ Myslím, že na tu dnešní akci taky vědí.“

ABDUL: “ Jak chceš dostat ten koks?“

IZMIR: “ Trochu si pohrajeme se Semirem Gerkhanem.“

ABDUL: “ Že by nějaký plán?“

IZMIR: “ To ti řeknu v našem úkrytu.“

V přístavu v Düsseldorfu……. Izmir a Abdul přijeli na smluvenou hodinu do přístavu v Düsseldorfu, kde už byla loď z Francie, která převážela ovoce do Německa a mezi ovoce byli schované krabice s koksem pro Izmira a Abdula. O tomto obchodu se dozvěděla i protidrogová policie, která měla pifku na Izmira a Abdula už několik měsíců. Izmir a Abdul mluvili s kapitánem, jestli má jejich zboží, Izmir mu předal určitou částku peněz v malé ruličce. Kapitánovi chvilku trvalo, než jim přinesl koks a přivezl jim 10kg. Kapitán protidrogové policie Miller dal povel svým lidem, aby udělali razii. Izmir a Abdul jen tak, tak utekli lidem z protidrogového a ještě si stačili vzít pár kilo koksu.

ABDUL: “ Tak to bylo jenom o chlup.“

IZMIR: “ Zbytek koksu mají fízlové.“

ABDUL: “ Máme toho asi tak 2-3 kila.“

IZMIR: “ To nebude stačit pro našeho Itala.“

Druhý den……. Už několik týdnů po celém Německu vládlo pěkné počasí a teploty se pohybovali přes 30°C.

Semir, Tom, Hote a Bonrát byli u Schrödera, který si v těchto dnech udělal ze svého občerstvení malé letní sídlo. Když přijela Tina ke Schröderovi, tak se ozývala hawaiská hudba a celý karavan byl zahalen do slámového přístřešku, okolo samé palmy, písek, mušle a kameny. Tina nemohla věřit svým vlastním očím, kolegové byli v obležení mezi krásnými dívkami v hawaiském oblečení a popíjeli záhadnou tekutinu z kokosového ořechu, který byl pěkně načinčaný. Aby kolegové lépe zapadli tak měli okolo krku hawaiské umělé věnce a slunili se na plátěných lehátkách.

SCHRÖDER: “ Vítám tě v mém království.“

TINA: “ Musím uznat, že se ti to povedlo.“

SCHRÖDER: “ Děkuji.“

BONRÁT: “ Když se nemůžeme podívat na Hawai tak aspoň tímto způsobem.“ Semir si na svém mobilu hrál hru „Chcete být milionářem.“ A Tom si četl noviny.

HOTE: “ Co píšou o té razii v Düsseldorfu? Nějak jsem si ti nestihl přečíst.“

TOM: “ Bylo zabaveno kolem 7kg kokainu. Zatkli jednoho Francouze a dva hlavní odběratelé jim zase pláchli.“

TINA: “ Jako v minulých případech.“

BONRÁT: “ Ale zabavila jim toho cela dosti. Skoro za 250 000 €.“

TOM: “ Protidrogové dělá pokroky, už mají jména a odkud se kokain dostává do Německa a kam putuje dál.“

SEMIR: “ A mám po mobilu.“

TOM: “ Když si s ním pořád hraješ, tak se ti rychle vybije.“

SEMIR: “ Ale já chci těch 10 mil€.“

SCHRÖDER: “ To by pak chtěl každý, aby nemuseli, vykrádal banky.“

HOTE: “ Ale pak bychom neměli práci.“

Na služebně……. Asi tak za hodinku a půl se dálniční policie vrátila od Schrödera. Hote a Bonrát zašli ke svému společného stolu a dělali svou práci. Semir s Tomem zašli do své kanceláře, aby Semir mohl dál hrát hru. Tina zašla do kuchyňky, kde byla šéfová a Andrea. Tina v ruce držela svoje sluneční brýle a svoji džínovou bundu.

ŠÉFKA: “ Tino, jak to vypadáte.“

ANDREA: “ Jdeš na maškarní?“ Tinu u Schrödera trochu upravili. Na sobě měla hawaiské věnce – okolo krku, na zápěstí a ve vlasech za oběma uchy – velké květy přidělané na sponce, aby lépe drželi. Namalovaný obličej jako indián a ještě podprsenku z kokosů.

TINA: “ Na maškarní nejdu. Ale varuji před Schröderem. Má tam teď hawaiské týdny, když je tak teplo. Abych lépe zapadla a tak mě takhle vyrádili. Jinak budu platit vstupné.“ Šéfka s Andreou se nenápadně usmívali.

ŠÉFKA: “ Ono to tak horké nebude.“

TINA: “ Když jsme se viděla, řekla jsem si, že vypadám jako idiot. Lepší by bylo bez kalhot a trička.“

ANDREA: “ Ale jinak pěkný kostýmek.“

ŠÉFKA: “ Andreo, už máte pro mě ty papíry?“

ANDREA: “ Ano, za chvilku je vám přinesu.“ Šéfka odešla do své kanceláře.

TINA: “ Půjdu ze sebe shodit tu maškarádu.“

ANDREA: “ Půjdu s tebou. Aspoň ti pomůžu. Opravdu vypadáš jako idiot.“

TINA: “ Jsem ráda, že se mnou soucítíš.“
Společně odešli z kuchyňky. Pak Andrea pomohla Tině z kostýmu a odlíčit ji.

Večer na služebně……. Semir seděl v kuchyňce a opět seděl nad hrou „Chcete být milionářem.“ Už mu zbývali jenom dvě otázky do 10 mil €. Tina s Tomem dodělávali jeden šanon, který byl v takovém salátovém stavu. Tina šla s posledními deskami do šanonu.

TINA: “ Tak tu jsou ty poslední.“

TOM: “ No sláva.“ Tina chtěla už odejít z kanceláře, ale Tom Tině v chodu zabránil. „Miláčku, počkej chvilku.“

TINA: “ Co pak máš tak důležitého na srdci.“

TOM: “ Víš, Hote a Bonrát mě pořád popichovali, abych se tě zeptal, jestli ses dneska nenaštvala, co se stalo u Schrödera.“

TINA: “ Nejsem naštvaná, ale legrace to je bylo dobrý a navíc v tom horku, to bylo osvěžující a tohle to horko už mi tak leze na mozek.“

TOM: “ Tak to se mi ulevilo. Tak v tom případě jak jsi to mohla vydržet v Itálii.“

TINA: “ To je moje tajemství, které neřeknu.“ Do kanceláře vletěl Semir a celý rozesmátý od ucha k uchu. “ Co pak?“

TOM: “ Konečně máš těch 10 mil €?“

SEMIR: “ Mám je v kapse. Začnu hrát znova.“

TINA: “ To snad né.“

SEMIR: “ To byl vtip. Už mi to stačilo.“

TOM: “ To jsem rád.“

SEMIR: “ Tak snad pro dnešek končíme.“

TINA: “ Na to se těším celý den.“

……pokráčko zas příště…..

Vyřizování účtů 3/3

23. 1. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V Drážďanech……….
Retzbach zašel za Winklerem do jeho kanceláře.

RETZBACH: “ Máš něco?“

WINKLER: “ Jejich kamarád se jmenuje Petr Jablonski. Ti tři se znají ze školy. Všichni vyrůstali v Drážďanech. Každý studoval po svém. Ulig a Kozlowski se odstěhovali do Chemnitz, kde se oženili. Jablonski byl chvíli v Drážďanech, pak cestoval po světě.“

RETZBACH: “ A kde je teď?“

WINKLER: “ Volal jsem bývalému zaměstnavateli a ten mi říkal, že jeho byt je v Ústecké ulici 530.“

RETZBACH: “ Zítra se tam pojedeme podívat. Vezmu sebou i kolegy od dálniční policie. A zjistit o něm víc.“

WINKLER: “ Zůstanu tu přes noc. Podívám se na jeho minulost.“

RETZBACH: “ Já dám vědět kolegům. Zítra nashle.“

WINKLER: “ Dobrou a nashle.“ Retzbach odešel domů a po cestě volal dálniční policii o jejich zítřejší akci. Dálniční policie seděla v restauraci nad lahví bílého vína a hráli žolíky. Retzbach právě volal, když začínali novou hru a Andrea rozdávala karty. Retzbach řekl Tině novinky, ostatní byli na trní, co Retzbach chtěl.

TOM: “ Co tak nutně potřeboval.“

TINA: “ Mají jméno toho třetího z fotky. Petr Jablonski. Mají jeho byt v Drážďanech, kam se chtějí podívat.“

SEMIR: “ Ale i s námi.“

TINA: “ Máš plný počet bodů.“

TOM: “ A kde se máme setkat?“

TINA: “ Sraz máme před jejich komisařstvím.“

SEMIR: “ A o Jablonském něco vědí?“

TINA: “ Ne, hledají informace.“

ANDREA: “ A já budu mít volný den.“

Druhý den………. Dálniční policie vyrazila ve služebním voze BMW směrem Drážďany. Retzbach a Winkler čekali, až přijede dálniční policie před jejich komisařství. Winkler něco předal o Jablonském.

SEMIR: “ Jaký je ten Jablonski?“ Tina si pročítala jeho spis.

TINA:
Žádný neviňátko to není. Jako mladiství měl problémy s policií. Malé krádeže věcí, aut…….“

TOM: “ A za co by se chtěl pomstít?“

TINA: “ Z Jablonského se stal drogový dealer. Drogy prodával na škole. To je místo, kde naše trojice rozhádala, a Jablonského nahlásili a byl vyhozen.“

SEMIR: “ Ulig a Kozlowski ho práskli a on se jim chce za to pomstít.“

TINA: “ Jablonski se na dlouhou dobu odmlčel a asi tak před 2-3 měsíci se sešel s Kozlowským a Uligem.“

TOM: “ A plán se mohl rozběhnout.“

SEMIR: “ Pokud Jablonski zaměnil ty výpočty špatné a za správné, vzal notebook, protože tam byli jejich fotky, kdy sešli.“

TOM: “ Nechtěl, abychom si je dávali dohromady.“

TINA: “ Zavinil nehodu manželky, udělal požár a ještě by chtěl prachy za zkrachovalou firmu. A jeho kšeftíky by jeli dál.“

SEMIR: “ Měl to pěkně naplánované.“

V bytě Jablonského hledala drážďanská i dálniční policie nějaký záchytný bod, kde by se mohl ukrývat, ale také brali úvahu, že Jablonski bude mít v rukách Kozlowského. Tina zasedla za jeho počítač a hledala nějaký informace. Našla jednu tabulku, Retzbach nakukoval přes její rameno. V tabulce byli samá čísla, zkratky.

REZBACH: “ To může být stopa.“

TINA: “ Vypadá to jako na drogové kšeftíky.“

SEMIR: “ A jeho cestování je vysvětleno.“

WINKLER: “ Šéfe, něco mám.“ Všichni se vydali do obýváku, kde byl Winkler a na stole měl rozložený plán jedné továrny.

TOM: “ Vypadá to jako na jejich dětský úkryt.“

TINA: “ Musí být někde poblíž jejich bývalých bytů.“

RETZBACH: “ Zajdi pro mapu Drážďan do auta.“ Winkler šel splnit úkol.

SEMIR: “ Takže budeme brát, že Jablonski má Kozlowského v této továrně.“

TINA: “ Kde se ho bude zbavit a narafičit jako sebevraždu, protože neunesl všechno kolem, co se stalo.“

RETZBACH: “ Smrt manželky, známých a kamaráda z dětství. Našla jste ještě něco v počítači, kromě těch drogových obchodů?“

TINA: “ Novinové články, co se stali – nehoda manželky ředitele, požár domku, smrt Uliga a další informace o případu.“ Do bytu přišel Winkler. Rozložil mapu na stůl na plán továrny. Hlavně Retzbach a Winkler hlavně hledali.

WINKLER: “ Možná, že by se mohlo jednat o starou továrnu ve Starém městě na břehu Labe.“

RETZBACH: “ A stará papírna.“

WINKLER: “ Ano.“ Ukazoval ji na mapě.

TOM: “ Tak snad vyrazíme na cestu.“

SEMIR: “ Dokud není pozdě.“ Vyrazili ke staré papírně.

V papírně……. Jablonski držel Kozlowského v jejich továrně, kde si hráli jako děti. Kozlowski byl přivázán provazy k židli v jedné větší hale. Jablonski chodil okolo Kozlowského se zbraní v ruce.

KOZLOWSKI: “ Tak to jsi ty, co mi zabil moje kamarády a manželku.“

JABLONSKI: “ Ano.“

KOZLOWSKI: “ To jsi udělal za to, že jsme tě udali.“

JABLONSKI: “ Přesně tak. Na tuto chvíli jsem čekal několik let. A vy jste zničili moje plány.“

KOZLOWSKI: “ A kvůli tomu jsi zabil i nevinný lidi.“

JABLONSKI: “ Nic jiného mi nezbývalo.“

Drážďanská a dálniční policie s posilami dorazili k papírně. Policisté půjčili zbraně dálniční policii. Posili, obklíčili celou továrnu. Drážďanská a dálniční policie vešli do továrny, kde se rozdělili. Tina zahlédla stín pod závěsem. An druhé straně byl Tom, ale oba dva o sobě nevěděli. Oba dva šli podélně podle závěsu, součastně odhrnuli závěs, když došli na konec a namířili na sebe zbraně. Odložili je a uslyšeli šramot za jednou zdí, ale za zdí byl Semir. Semir a komisaři na sebe namířili zbraně, pak je složili.

SEMIR: “ Tak musíme hledat jinde.“

TINA: “ Pokud už není pozdě.“ Odebrali se do další části továrny, kde už byli Retzbach a Winkler. Jablonski stále chodí nad Kozlowským se zbraní v ruce. Dálniční policie k hale, kde byl Jablonski a Kozlowski. Retzbach a Winkler byli na druhé straně haly. Mezi sebou mluvili potichu.

SEMIR: “ Krouží nad ním jako sup mad mršinou na poušti.“

TOM: “ Bude ho obtížné odstranit.“

SEMIR: “ To by chtělo plán.“

TINA: “ Ty snad nějaký plán máš?“

SEMIR: “ Ne.“

TOM: “ Tebe něco napadlo?“

TINA: “ Něco malého ano.“ Vysvětlili jim svůj malý plán. Jedno je jisté, že Jablonského musí odstranit. Retzbach a Winkler jenom koukali, co dálniční policie vymyslela. Dálniční policie dělala malý hluk, aby Jablonského upozornili, že tu není sám. Pak se objevila Tina, Jablonski se soustředil na Tinu a mířil na ni zbraň.

JABLONSKI: “ Co vy tady děláte a co chcete?“

TINA: “ Bude to znít asi blbě, ale jsem tu pro Kozlowského.“

JABLONSKI: “ A to vám mám věřit?!“

TINA: “ To nechám na vás.“ Jablonski uviděl v okně, jak prochází jeden policista po dvoře továrny a tím Jablonski začal střílet jako pominutý. Tina se stačila ukrýt do bezpečí. Kozlowski se bál o svůj život a jenom pozoroval střelbu mezi Jablonským a mezi dálniční a drážďanskou policií. Jablonski utíkal přes dvůr, kde uviděl policistu v uniformě. Na dvoře se také objevila přestřelka, Winkler a Retzbach pomohli Kozlowskému, jak Jablonski utíkal přes dvůr a neuvědomil si, že za chvilku spadne do Labe. Semir se na něho vrhnul ze zadu, s Jablonským se popral a jejich konec bitky skončil v Labi. Tina s Tomem přiběhli k okraji, kde se Semir a Jablonski koupali. Uniformovaní policisté si došli pro Jablonského po schůdkách, které vedli ve vysokém korytě, a byla tam plošinka, kde dali policisté Jablonskému pouta.

TOM: “ Jak se ti líbí koupání v Labi?“

TINA: “ Nebo to je snad lepší v Rýnu?“

SEMIR: “ Jen si dělejte srandu. Ta voda je studená, jak spí čumák.“ Tina s Tomem se nenápadně smáli. Policisté pomohli Semirovi z vody. Semir dostal od kolegů deku, kterou se přikryl, aby se moc nenastydl, i když bylo teplo.

RETZBACH: “ No musím vám poděkovat.“

TOM: “ Rádi jsme pomohli, ale šéfky dostaneme vydanáno.“

RETZBACH: “ To si umím představit. Tak vám přeji pěkný zbytek dovolené.“

SEMIR: “ Děkujeme.“ Semir, Tina a Tom se rozloučili s Retzbachem a Winklerem, odjeli do hotelu, kde strávili poslední dny své společné dovolené.

Konec!!

Autorka: Tina11

Vyřizování účtů 2/3

20. 1. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V pokoji……. Retzbach a Winkler hledali vytištěné projekty anebo jiné věci – třeba zapisovací disk či flashdisk.

WINKLER: “ Tady nic není.“

RETZBACH: “ No to není moc dobré. Nemáme se, čeho chytnou.“

WINKLER: “ Ani manželka toho nám moc neřekla. Technici toho moc nenašli.“

Na benzínové pumpě……. Dálniční policie se zastavila na malé přestávce u jedné benzínové pumpy, kde si v klidu popovídali.

ANDREA: “ Tak co šéfka?“

TINA: “ Z včerejších novin se dozvěděla, co se tu stalo a pak dneska ji volal policejní prezident. Ještě čeká, co řekne Schrankmannová.“

TOM: “ Aby jí nenapadlo, abychom jeli do Kolína.“

SEMIR: “ To by udělala pěknou blbost.“

TINA: “ Šéfová se podívá na tu firmu i na ten projekt. A ty desky máme poslat na služebnu a Hartmut se na to podívá.“

TOM: “ Abychom ty desky poslali co nejdříve.“

ANDREA: “ Máš je tady?“

TINA: “ Jistě.“ Dala do obálky desky s výpočty. Z černého mercedesu se ozval Tinin mobil. Tina ho šla vzít a Andrea dodělala načatou práci od Tiny – napsala adresu služebny, zalepila. „Šéfová, nějaké novinky?“

ŠÉFOVÁ: “ Budete se divit. Přišla Schrankmannová a trvala na tom, abyste nevraceli, když se dozvěděla o těch deskách a tak obrátila názor.“

TINA: “ To je snad nejlepší zpráva za celý den. Desky se dneska odesílají.“

ŠÉFOVÁ: “ Dobře. Už vás dál nebudu dlouho rušit. Až se něco dozvíme, dám vám vědět.“

TINA: “ Dobře. Zatím nashle.“

ŠÉFOVÁ: “ Nashle.“ Tina zavěsila.

SEMIR: “ Jaká je ta dobrá zpráva?“

TINA: “ Schrankmannová nás chtěla odvolat do Kolína, ale když ji šéfka řekla, že máme jeden trumf……….“

ANDREA: “ Takže tu zůstáváme.“

SEMIR: “ Almara se nám nezměnila.“

TOM: “ Jedině jí muselo přes noc rozsvítit.“

SEMIR: “ Nebo ji unesli malý zelený mužíčci a trochu více jí promluvili do duše.“ Dopis odvezli na poštu, aby v Kolíně byl co nejdříve.

Retzbach a Winkler navštívili firmu, ve které pracoval Manfréd Ulig. Zde se dozvěděli, že Ulig dělal na projektu FORUM pro firmu Kozlowského v Chemnitz. Jedná se o nové obchodní centrum s novými, pěknými obchody a s 3D kinem, velkými garážemi. Takové další lákadlo pro turisty. Ulig na tomto projektu pracoval půl roku a stavba měla začít hned na začátku letních prázdnin tohoto roku. Ale před několika dny chtěl od tohoto projektu odejít, protože se mu něco nezdálo a měl také rodinné problémy. A tak kvůli tomu si udělal malé volno a odjel do hotelu STAR. Retzbach a Winkler odešli do Uligovi kanceláře kde se rozhlíželi co by jim pomohlo k případu. Retzbach slídil po kanceláři a Winkler se ponořil do jeho počítače.

RETZBACH: “ Našel jsi něco?“
WINKLER: “ Zatím jsem nic nenašel. Má tu plno souborů.“

RETZBACH: “ Nějaká stopa tu přeci musí být.“ Našel ve skříňce vytištěný projekt s dalšími podklady. Položil je před Winklera.

WINKLER: “ Tenhle ten projekt má uložený i v počítači.“

RETZBACH: “ A co bude v deskách?“ Winkler si vzal do rukou desky a začal v nich listovat. V deskách byli výpočty pro stavbu centra, ale nebyli úplné, protože část chyběla.

WINKLER: “ Výpočty pro obchodní centrum.“

RETZBACH: “ Co by tak mohli znamenat.“

WINKLER: “ To opravdu netuším. Naši technici nám řeknou více.“

RETZBACH: “ Taky by jsme se, měli podívat na toho Kozlowského v Chemnitz.“

WINKLER: “ A kdy vyrazíme?“

RETZBACH: “ Teď hned. Chemnitz je malý kousek od Drážďan.“

Dálniční policie si udělala malý výlet do Lipska. Prošli si celé město, zašli si na oběd, kde strávili nějaký čas a pak se kolem večeře vrátili zpátky do hotelu.

V Chemnitz………. Retzbach a Winkler zašli do firmy Kozlowski s.r.o. Zašli rovnou za ředitelem. Do ředitelovy kanceláře je zavedla jeho sekretářka.

KOZLOWSKI: “ Co pro vás můžu udělat?“

RETZBACH: “ Jsme z kriminálky z Drážďan. V jednom hotelu se stala vražda, Manfréd Ulig.“

KOZLOWSKI: “ O této tragédii jsem slyšel v rádiu i v televizi. Také jsem se ozval i jeho manželce. A co byste chtěli vědět.“

WINKLER: “ Přišli jsme se zeptat na projekt FORUM, která má stát zde v Chemnitz.“

KOZLOWSKI: “ Je to projekt roku. Městské zastupitelstvo chce přilákat turisty a tak jsem oslovil Uliga, aby navrhnul celé centrum, kde mám být i 3D kino a plno obchodů. Na projektu dělal přes půl roku. Teď se to troch protáhne. Už jsme začali stavět předběžné základy, a firmy bude mít problémy, co se stalo.“

RETZBACH: “ Nemáte ponětí, proč by Uliga chtěli zabít?“

KOZLOWSKI: “ To opravdu netuším. Vím, že chtěl odstoupit od projektu, nějak se nepohodl s manželkou a také se mu něco nezdálo.“

WINKLER: “ A neřekl, co?“

KOZLOWSKI: “ Naznačil něco o konstrukci, ale to je vše.“ Retzbach položil desky před Kozlowského. Kozlowski si je prohlédl. „Ty výpočty jsou dané pro naše centrum, ale nejsou kompletní.“

RETZBACH: “ Jak kompletní?“

KOZLOWSKI: “ Část výpočtů tu chybí. Ale vždy měl u sebe všechny podklady k projektům.“

WINKLER: “ Jeho notebook zmizel a další papíry také.“

KOZLOWSKI: “ Všechno to měl v notebooku.“

RETZBACH: “ Tak mi vás už nebudeme rušit. Kdyby vás něco napadlo, klidně zavolejte.“ Předal Kozlowskému svou vizitku. Retzbach a Winkler se rozloučili s ředitelem Kozlowským a odjeli do Drážďan. „Ještě bychom si měli promluvit s těmi z Kolína.“

WINKLER: “ Koukal jsem na ty z Kolína a jsou čistí. O dalších informacích pracuji.“

Druhý den………. Naše dálniční policie seděla na snídani, když k nim přišli Winkler a Retzbach. V jídelně skoro nikdo nebyl.

RETZBACH: “ Dobré ráno.“

DÁLNIČNÍ POLICIE: “ Dobré ráno.“

SEMIR: “ S čím můžeme pomoct.“

RETZBACH: “ Chtěl bych si s vámi promluvit.“

ANDREA: “ Tak povídejte, skoro tu nikdo není.“

TINA: “ Tak co potřebujete vědět.“

RETZBACH: “ Co ještě víte o tom mrtvém?“

TOM: “ Vždyť jsme všechno řekli vašemu kolegovi.“

WINKLER: “ To ano, ale jestli jste nenašli desky s výpočty pro stavbu v Chemnitz.“

SEMIR: “ Nic takového jsme nenašli.“

ANDREA: “ A kdybychom něco takové věděli tak bychom to řekli.“

RETZBACH: “ Klidně jste nám mohli říci, že jste kolegové z Kolína nad Rýnem od dálniční policie.“

TOM: “ To jsme to měli všude vytrubovat.“

ANDREA: “ Ani si člověk nemůže vyjet na dovolenou.“

WINKLER: “ Ale mohli jste to říci.“

RETZBACH: “ Třeba jste tu mohli slídit.“

SEMIR: Slídit a tady? Naše místo je na dálnici.“

TINA: “ Kdybychom zde slídili tak bychom se snad ohlásili vašim nadřízeným. Jsme tu na dovolené.“

SEMIR: “ A to na celý týden. A že se tu stane zločin, to jsme nevěděli.“

TOM: “ Naše šéfová vám řekne, že jsme tu na dovolené.“

RETZBACH: “ To jsme si také ověřili.“

ANDREA: “ Jestli už nic nemáte tak my pojedeme na výlet.“

TINA: “ MY vám šlapat zelí nebudeme.“

SEMIR: “ NA to se můžete spolehnout.“

TOM: “ Zatím nashle.“ Dálniční odešla z jídelny a odebrala se do svých pokojů.

WINKLER: “ Něco vám nesedí, šéfe.“

RETZBACH: “ Nevím. Tak se pustíme do práce.“

Na cestě do Chemnitz………. Dálniční policie měli namířeno do dalšího saského města – Chemnitz. Na jednom malém dálničním odpočívadle si udělali malou přestávku. Všichni se shromáždili u stříbrného BMW, protože se z vysílačky promlouval hlas Anny Engelhardtové.

SEMIR: “ Šéfová už jste něco zjistili?“

ŠÉFOVÁ: “ Ano ale raději vám předám Hartmuta.“

HARTMUT: “ Opravdu se jedná o výpočtu pro stavbu v Chemnitz. Ta konstrukce je vadná.“

TOM: “ Takže konstrukce by se mohla kdykoliv zřítit?“

HARTMUT: “ Ano, podle mě jde o nějaký podvod. Udělal jsem takový experiment……….“

SEMIR: “ Hartmute, zkrať to.“

HARTMUT: “ Na těch listech jsou vyryté správné výpočty budovy.“

ANDREA: “ Někdo tu má spadeno na firmu v Chemnitz.“

ŠÉFOVÁ: “ Trochu jsme po té firmě pátrali. Asi tak před 5-6 lety se řediteli Kozlowskému zemřela manželka při autonehodě. Firma Kozlowského postavila špatně jeden dům v Freibergu. V domě zemřela tří členná rodina a nikdo neví, proč a jak zemřeli.“

ANDREA: “ O tom psali v novinách.“

SEMIR: “ Určitě o tom víte něco více.“

ŠÉFOVÁ: “ Jde o jedno vyřizování účtů z mládí. Asi o milou nešlo, ale bude to jiný motiv.“

TINA: “ Proč je Ulig mrtvý a Kozlowskému se chce někdo pomstít. Jedině by šlo o podíl firmy či dědictví.“

ŠÉFOVÁ: “ Tino, jdete správným směrem. Hlavně se jedná o podíl firmy. Když firma zkrachuje, cena podílu se zvýší o několik procent.“

SEMIR: “ A kdo toto dostane tak si bude žít jako prase v žitě.“

TOM: “ Víte toho víc než dost. Ať si zbytek kolegové zjistí sami.“

ŠÉFOVÁ: “ Už jsme měla s nimi čest po telefonu. Desky jsou na cestě do Drážďan, ale poslala jsem jim to jako anonymní odesílatel. Od případu se držte zpátky.“

TOM: “ S tím naprosto souhlasíme.“

V Drážďanech……. Retzbachovi se dostala do ruky zpráva z patologie. Manfréd Ulig byl zastřelen zbraní o ráži 45mm a byl použit tlumič, který zanechal na kulce typické rýhy. Do Retzbachovi kanceláře vešel Winkler.

RETZBACH: “ A co ty vzorce?“

WINKLER: “ Jedná se o výpočtu pro tu novou stavbu centra. Je to na to jestli budova vydrží stát při určitých podmínkách.“

RETZBACH: “ Moc toho moc nemáme. Chybí nám motiv, a kdo za tím vězí. Už sis proklepnul Kozlowského?“

WINKLER: “ Ještě ne.“

RETZBACH: “ Tak se na to podívej, co nejdříve.“

WINKLER: “ Zajisté, šéfe.“

Další den……. Winkler držel v ruce obálku, kterou dostal od listonoše, který přišel na jejich oddělení. Tato obálka byla od dálniční policie, kterou poslala Anna engelhardtová. Winkler zašel za Retzbachem do jeho kanceláře. Winkler zaťukal na dveře od kanceláře.

RETZBACH: “ Vstupte.“ Winkler vstoupil do kanceláře.

WINKLER: “ Dobré ráno, šéfe.“

RETZBACH: “ Něco důležitého?“

WINKLER: “ Byl tu pošťák a přinesl tuto obálku.“

RETZBACH: “ Odesílatel?“

WINKLER: “ Je anonymní.“

RETZBACH: “ Co v tom je?“

WINKLER: “ Ještě jsem se nekoukal.“Otevřel obálku, vydal desky s výpočty, předal je Retzbachovi.

RETZBACH: “ To je asi ten zbytek těch vzorců.“ Prohlížel si desky. „A co firma Kozlowského?“

WNKLER: “ Něco mám. Firma Kozlowského to má velice nahnuté, pokud se budova centra zřítí, budou mrtvý. Firma se z finančních problémů nevyhrabe a tak bude pro ni lepší, když zkrachuje. A její cena se tak několika násobně zvýší.“

RETZBACH: “ Někdo tu chce podíl firmy.“

WINKLER: “ Také s tím souvisí i ten požár toho rodinného domku, kde uhořela tří členná rodina.“

RETZBACH: “ O tom se mluvilo v médiích.“

WINKLER: “ Kozlowskému zemřela manželka při autonehodě.“

RETZBACH: “ To vypadá na něco z minulosti. Pokuste se dozvědět více o tom požáru i o té nehodě.“

WINKLER: “ Dobře.“

Tento den si dálniční policie udělala odpočinkový den. semir si koupil dnešní ranní noviny na recepci hotelu. Ostatní byli na terase hotelové restaurace.

ANDREA: “ Jak jsou kolegové daleko?“

SEMIR: “ Moc daleko nejsou. Už mají v rukách naše výpočty k nové budově.“

Když se domluvili, co budou dneska dělat tak se podle toho také rozešli. Semir s Andreou si udělali pěší turistiku po okolí, Tina s Tomem se budou motat kolem vody, půjčí si šlapadlo a projedou se po jezeře. Do hotelu vešel vrchní komisař Gerhard Retzbach. Hosté se ptali Retzbacha jak jsou daleko s případem. Po schodech přicházeli Tom s Tinou v lehkém oblečení k vodě.

TINA: “ Co pak komisaři, už máte viníka.“

RETZBACH: “ Ještě ne, ale potřebuji od vás pomoct.“

TOM: “ A proč od nás?“

RETZBACH: “ Dalo by se využít vašich schopností.“

TINA: “ My se hlavně orientujeme na piráty silnic a dálnic. Takovéto vraždy nám skoro nic neříkají.“

RETZBACH: “ Ale potřebuji si promluvit.“

TOM: “ Tak dobře.“ Všichni se odebrali na terasu, kde už nikdo nebyl. Posadili se ke stolku.

TINA: “ Co máze za problém?“

RETZBACH: “ Jde o případ.“

TOM: “ Aha.“

RETZBACH: “ Hrozně tápeme. Zkusili jsme všechny stopy a nic. Nevíme, kam bychom se měli hnout a jakým směrem.“

TINA: “ Tak se ponořte do minulosti ředitele Kozlowského a nebo Uliga.“

TOM: “ Třeba jde o nějakou lásku.“

RETZBACH: “ Láska a požár mi nějak nejde dohromady.“

TINA: “ Tak požár a lásku berte jednotlivě.“

RETZBACH: “ A Ulig?“

TOM: “ Třeba jedna nevinná figurka, aby se lépe dostali ke Kozlowskému a jeho firmě.“

RETZBACH: “ Mě osobně, něco uniklo.“ Začal chodit po terase tam a zpět.

TINA: “ Ale my jsme tu na dovolené.“

RETZBACH: “ To já vím. Stačí mě nějak navést.“

TOM: “ Tak dobře, ale náš kolega nebude mít radost.“ Společně odešli do Uligova pokoje, kde to prohlédli technici.

TINA: “ Na co se tu máme zaměřit.“

TOM: “ Vždyť technici to tu prohlédli.“

RETZBACH: “ Něco mi říká, že to je v tomto pokoji.“ Tina s Tomem ještě jednou prohlédli celý pokoj. Tina si obhlížela jednu skříň.

TINA: “ Tome, pojď mi pomoct, odtáhnou tuto skříň.“

TOM: “ Že by něco?“ Společně odtáhli skříň, kde se ukrývali tvrdé desky o formátu A1, která se zavazovala na tkaničky. Tina vzala desky a sedla si s nimi na postel. Rozvázala tkaničky, kde se ukrýval poklad. Byla tam skici rodinných domků a obchodního domu FORUM.

TINA: “ Pokud Ulig dělal i rodinné domy, tak by s tím mohl souviset ten požár rodinného domku.“

TOM: “ Ulig a Kozlowski se znaly.“ Ukázal jim společnou fotku, a ještě s jedním mužem uprostřed. Fotka ležela pod postelí.

RETZBACH: “ Stačí najít toho neznámého muže.“

TINA: “ Teď se podívat detailně na ten požár.“

RETZBACH: “ V požáru klíč k celému případu.“

TOM: “ Možné je všechno.“ Retzbachovi zazvonil mobil.

REZBACH: “ Winklere, máš něco?…….
To zní zajímavě……. Dobře……. Jsem v hotelu STAR……… Za chvilku jsem na kriminálce.“ Zavěsil.

TOM: “ Jaké zajímavosti.“

RETZBACH: “ Ten požár začal hořet od zásuvky.“

TINA: “ Se stavbou se manipulovali od základů. A vrah to měl pěkně promyšlené.“

TOM: Ti mrtvý byli známí nebo příbuzní.“

RETZBACH: “ By známí s ředitelem Kozlowského.“

TINA: “ Docela dost drsné, nejdřív smrt manželky a pak příbuzných.“

RETZBACH: “ Kozlowski se léčí u psychologa.“

TOM: “ A jestli mu zkrachuje i firma, bude úplně na dně.“

TINA: “ Tak stačí najít kamaráda.“

RETZBACH: “ Můžu s vámi počítat?“

TOM: “ No moc neradi se vám hrabeme v případu, ale když jste tam pěkně poprosil.“ Všichni se odebrali z pokoje. Retzbach si vzal desky s fotkou. Tina s Tomem šli napřed, protože Retzbacha opět zastavili hosté. Tina s Tomem se zastavili v recepční hale a koukali se jak je Retzbach otlačován hosty.

TINA: “ Má to jespě smysl, dělat ten náš plán?“

TOM: “ Tak si ho můžeme zkrátit.“ Dal Tině pusu na rty. „Jen to nech na mě, miláčku.“

TINA: “ Ráda se nechám překvapit. Odešli z hotelu.

Blížil se podvečer, slunko podalo za obzor, už bylo chladněji než přes den, také už byl čas jít na večeři. Tina s Tomem si ještě udělali malou procházku před večeří, sedli si na lavičku, kde zachytávali poslední paprsky slunce. Okolo nich šli Semir s Andreou a zastavili se u nich.

TOM: “ Jaký byl výlet?“

ANDREA: “ Byl perfektní.“

SEMIR: “ A co by a místní jezero?“

TINA: “ Není na to strávit den u vody.“

SEMIR: “ On tu byl zase Retzbach?“

TOM: “ Ano chtěl od nás pomoct.“

ANDREA: “ Že bychom mu píchly s případem?“

TOM: “ Něco v tom smyslu.“

SEMIR: “ To Engelhardtová nebude mít radost.“

TINA: “ To nám je jasný, ale byl neobytný. A navíc máme novinky.“

ANDREA: “ A jaký pak?“

TOM: “ Kozlowski a Ulig se znali. Ulig také navrhoval i rodinné domy, v jeho pokoji jsme našli skici. Ti mrtvý z domu, který vyhořel, byli známí Kozlowského.“

SEMIR: “ A vrah je snad zahradník?“

TINA: “ Ne, to není. Ulig měl v pokoji fotku, kde je s Kozlowským a s jedním kamarádem.“

SEMIR: “ Pomsta z minulosti. Jak tradičný motiv.“

…….pokráčko zas příště….

Povídka č.91: Vyřizování účtů 1/3

17. 1. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Po celém Německu vládlo pěkné slunečné počasí. Teploty byli dosti vysoké. Polovina obyvatelstva byla na koupalištích anebo si užívali u svých bazénů na svých zahradách.

Dálniční policie dostala týdenní volno. A tak naše manželské páry společně odjeli na týdenní dovolenou bez dětí do malého městečka Senftenberg, který se nachází nad Drážďanami. Dálniční policie si zamluvila pokoje v hotelu STAR***. Hotel stojí kolem Senftenbergsee, kde jsou malé lázně a krásné procházky do okolí anebo svezení místním autobusem do národního parku Niederlausitzer Heidelandschaft, kde jsou lehké, střední a těžké okruhy parkem po místních stezkách.

Tina, Tom, Semir a Andrea si dělali malé výlety po okolí. Jezdili po okolních městech, které byli poblíž jejich hotelu. V pondělí se vydali do „hlavního města“ Saska – Drážďany. Prošli si celé město – nemohli si ujít rozbombardovaný kostel Frauenkirche z 2. světové války, který nově zrekonstruovali, Zwinger – barokní palác s galerií výtvarného umění, Semperoper – saská státní opera, Hofkirche – Římskokatolický kostel, Albertinum – Muzeum výtvarného umění.

V hotelu STAR……. V jejich hotelu se děli samé zajímavé věci. Zde byli samí policisté v uniformě a dva komisaři – vrchní komisař Gerhard Retzbach a jeho partner Denis Winkler z drážďanské kriminálky. V hotelu by zavražděn muž středního věku, jho tělo našli v jeho pokoji. Mrtvý muž zde trávil své volno, které mu dal šéf. Všech 60 lidí seděli v jídelně kromě 4 – Tiny, Toma, Semira a Andrey, kteří se ještě nevrátili.

RETZBACH: “ Jsou tady všichni?“

WINKLER: “ Ještě tu chybí 4 hosté. Tina a Tom Kranichovi, Semir Gerkhan a Andrea Schäferová.“

RETZBACH: “ Já se na ně půjdu zeptat recepční.“ Odešel za recepční hotelu.“ Chtěl bych se zeptat na rodinu Kranichovi, Semira Gerkhana a Andreu Schäferovou.“

RECEPČNÍ: “ Přijeli v pátek a jsou tu do příští neděle.“

RETZBACH: “ A odkud jsou?“

RECEPČNÍ: “ Jsou z Kolína nad Rýnem. Rezervaci si u nás zajistili asi tak 5 dní než přijeli.“

RETZBACH: “ Od kdy nejsou v hotelu?“

RECEPČNÍ: “ Kolem desáté odjeli pryč.“

RETZBACH: “ To takhle odjíždí každý den?“

RECEPČNÍ: “ Ano, nejsou tu celý den a před večeří se vrací. A také byli na procházkách po okolí.“

RETZBACH: “ Nevíte náhodou, jestli se neznali nebo nemluvili s mrtvým?“

RECEPČNÍ: “ Jeden večer se s ním bavili, když hráli šipky v naší herně.“

RETZBACH: “ Děkuji za cenné informace.“

RECEPČNÍ: “ Nemáte zač.“ Retzbach odešel za svým kolegou Denisem.

Asi tak po hodince a půl, co se stalo v hotelu se, vrátila dálniční policie do hotelu. Před hotelem ještě byli policejní vozy a policisté v uniformách.

SEMIR: “ Co se tu děje?“

TOM: “ Asi něco nekalého.“

ANDREA: “ Naše prozrazení může být jízdenkou do Kolína.“

TINA: “ Tak půjdeme okouknout.“

TOM: “ Úplně mi čteš myšlenky.“ Tina s Tomem se na sebe podívali takovým pěkným pohledem. Semir a Andrea šli k hotelu, kde je zastavil Winkler. Tina s Tomem vyndali nějaké věci z kufru – potraviny na takové malé docpání před večeří a vodu na napití.

WINKLER: “ Tina a Tom Kranichovi?“

ANDREA: “ Ti jsou u toho černého mercedesu.“

SEMIR: “ Semir Gerkhan a Andrea Schäferová.“

WINKLER: “ Mám na vás pár otázek.“

SEMIR: “ Tak se ptejte.“ Přišli Tina s Tomem.

WINKLER: “ Potřebuji vědět, kde jste byli mezi 12:00-14:00.“

TOM: “ Něco jsme snad provedly?“

ANDREA: “ Celý den jsme byli spolu.“

WINKLER: “ V hotelu se stala jedna věc………. Byl zde zavražděn jeden z hostů – Manfréd Ulig.“ Ukázal jim fotku.

TINA: “ Nebavili jsme se s ním.“

ANDREA: “ Nebylo to včera.“

TOM: “ A psal si něco do svého netobooku.“

SEMIR: “ Nějaký projekt.“

WINKLER: “ Ale žádný notebook jsme nenašli. A o jaký projekt šlo? Nebo aspoň jeho název?“

TINA: “ Pokud si dobře pamatuji tak šlo o nějakou výstavbu budovy v Chemnitz.“

ANDREA: “ Nová budova obchodního centra.“

SEMIR: “ Ale měl s tím velké problémy.“

WINKLER: “ A jaké problémy?“

TOM: “ Blíž k tomu nám nic neřekl.“

SEMIR: “ Jeho rodinné problémy ni nám neřekl.“

TINA: “ Jediné je jisté, že ho ten projekt velmi štval a chtěl od něho odejít. Jinak by dostal od své firmy vyhazov.“

ANDREA: “ A asi v tom byli i manželské zvraty.“

WINKLER: “ Tak vám děkuji za cenné informace. Zatím nashle.“

ANDREA, TINA, SEMIR, TOM: “ Nashle.“ Winkler odešel za svým partnerem Gepardem Winklerem.

TOM: “ Tak se mi zdá, že jsme řekli víc, než jsme měli.“

SEMIR: “ Aby se nám to nakonec nevrátilo proti nám.“

TINA: “ Tak tomu zatím necháme volný průběh. Uvidíme, co se z toho vyklube.“

V Drážďanech………. Winkler převyprávěl Retzbachovi, co mu řekla dálniční policie.

RETZBACH: “ TY čtyři toho nějak moc vědí.“

WINKLER: “ Mluvili s ním celý večer.“

RETZBACH: “ Takže za prvé musíme najít ten jeho notebook a za druhé o jaký projekt jde.“

WINKLER: “ Technici nic nenašli.“

RETZBACH: “ A taky se podívej na ty čtyři. Něco se mi na nich nelíbí.“

WINKLER: “ Vzájemně se doplňovali, jako kdyby se dohodli předem.“

RETZBACH: “ To si nemyslim. Úkoly jsem ti dal tak hledej.“

WINKLER: “ Rozkaz, šéfe.“

Večer v hotelu a na služebně………. Naši dovolenkáři seděli na večeři u jejich stolu. Všichni hosté z toho byli úplně mimo a v šoku co se stalo dneska odpoledne. Tato zpráva obletěla celé Německo ve večerních hlavních zprávách. Když Engelhardtová zahlídla tuto zprávu v televizi na služebně a neměla slov. Přišli k ní, Hote a Bonrát.

ŠÉFOVÁ: “ Do čeho se zase namočili. Kam odjedou, něco se stane.“

HOTE: “ Já bych to neviděl tak černě.“

BONRÁT: “ Dobře to dopadne.“

ŠÉFOVÁ: “ Zítra se jim ozvu. Třeba něco našli k vyšetřování.“

HOTE: “ Bát se o ně nemusíte.“

ŠÉFOVÁ: “ Herzbergere, kdybyste mi to neřekl tak to opravdu nevím.“

HOTE: “ Chtěl jsem… …. Už radši mlčím……….“

ŠÉFOVÁ: “ Tak přeji pěknou a klidnou službu.“

BONRÁT: “ Taky doufám, že bude poklidná.“

ŠÉFOVÁ: “ Nashle.“

HOTE, BONRÁT: “ Nashle.“ Engelhardtová odjela domů.

HOTE: “ Nějak ji naši kolegové pěkně vytočili.“

BONRÁT: “ Zítra ráno to bude zase v pohodě.“

HOTE: “ Jak znám šéfovou…….“ Dálniční policie si po večeři zahrála kulečník. Manželské páry stály proti sobě.

SEMIR: “ Klidně se vsadím i 10 €, že zítra bude volat šéfová.“

TINA: “ Naše šéfová musí vědět všechno.“

ANDREA: “ Tak má o nás strach.“

SEMIR: “ A co na to řekne almara?

TOM: “ Buď nás pošlou domů anebo tu zůstaneme.“

TINA: “ Když nás almara nechá povolat domů tak to bude velmi nápadné.“

ANDREA: “ A neměl ten projekt ještě vytisklí.“

TINA: “ Ty se taky ztratili, co jsem zaslechla.“

SEMIR: “ Odkud tohle to máš?“

TINA: “ To by o tom vrchní komisař neměl vykřikovat po celém hotelu.“

TOM: “ Trochu by nám mohli pomoct naši kolegové, abychom byli v obraze

o co tu jde.“

SEMIR: “ Chtělo by to aspoň název toho projektu.“

ANDREA: “ Stavěla to firma Kozlowski s.r.o., Chemnitz. A název toho centra bylo FORUM.“

TINA: “ Teď jsme zatajili pár faktů.“

TOM: “ Naši komisaři se je rádi vyhledají sami.“

ANDREA: “ Každý na svém písečku. To není špatný nápad.“

SEMIR: “ A toho jsme chtěli tak trochu docílit.“

ANDREA: “ Už bychom to mohli zabalit. Už je dosti pozdě.“ Pomalu odcházela do svého pokoje. Tom se Semirem pomalu uklízeli tága a další věci. Tina následovala Andreu, ale si všimla malého odlesku od světel, že něco je pod gaučem v kulečníkové herně. Tina to zvedla, byli to desky do šanonu, desky si položila na opěradlo gauče a začala si prohlížet desky. V deskách byli samé vzorce kr stavbě v Chemnitz. Tina se zasekla nad jedním vzorcem.

TOM: “ Copak jsi našla?“

TINA: “ Samý zajímavý věci. Tenhle ten vzorec je na výpočet rychlosti větru. Zjistí se tím, při jakých povětrnostních podmínkách vydrží na jednom místě anebo spadne jako domeček z karet.“

SEMIR: “ Odkud to zase víš? Já sám bych to nepoznal.“

TINA: “ Semire, to jsou základy fyziky. Pokud jsi dávala pozor ve škole.“

TOM: “ Spíš usuzuji, že obdivoval holky z okna.“

TINA: “ Nebo mladou a krásnou pomocnici té nejošklivější fyzikářky.“

TOM: “ To je taky jedna možnost.“

SEMIR: “ Vy dva toho nějak moc víte.“

TOM: “ Semire, nějaký věci umíme spojit sami.“

TINA: “ No tak, že na to něco bude.“

SEMIR: “ Něco málo ano.“

TOM: “ Já ti dám málo. A byla aspoň krásná jako…….“

SEMIR: “ Tome, teď jsem zvědav, co z tebe vyleze.“

TOM: “ Třeba Dolly Buster, Pamela Anderson,…….“

SEMIR: “ Tome, ty ses zbláznil. Dolly Buster.“ Ukazoval poprsí Dolly Buster.

TINA: “ Dolly a Pamela vypadají úplně stejně, ale Pamela je podle mého názoru hezčí.“

TOM: “ Poslechni, ty se nějak vyznáš.“

SEMIR: “ Tina se asi moc koukala na Mitche, Breda,…….“ Tina se tak trochu začala červenat.

TINA: “ Z naší ulice se na to koukali všichni……. V té době to byli hit.“

TOM: “ Tina nemohla být pozadu.“

SEMIR: “ Tino, jen se přiznej. Určitě se ti líbil Mitch.“ Tina zatím mlčela, ale víc se začala červenat.

TOM: “ Idol všech žen.“

SEMIR: “ Jen hezky řekni.“

TOM: “ Já to chci taky vědět. Miláčku,…….“

TINA: “ Tak dobře. Byl to můj idol. Když to víte tak se zase můžeme vrátit k případu.“

TOM: “ Počkej, ještě nemáme probraného Semira. Jak vypadala?“

SEMIR: “ Když tě to tak zajímá. Vypadal jako Pamela. Spokojený?“

TOM: “ Ale ano.“

TINA: “ Teď se vrátíme k těm deskám.“

SEMIR: “ Takž při stavbě centra se udělá chyba a při větším větru se stavba řítí.“

TOM: “ A několik tisíc lidí zemře a skandál je na světě.“

TINA: “ A firma se dostane do finančních potíží.“

SEMIR: “ Firma Kozlowského zkrachuje a někdo na tom vydělá.“

TOM: “ Někdo tu má nevyřízené účty.“

TINA: “ Pokud tohle to předáme komisaři tak nás vlastnoručně zaškrtí.“

SEMIR: “ Tak zaměstnáme Engelhardtovou, Hota a Bonráta.“

Druhý den……. Naše dálniční policie seděla u snídaně. Tině zazvonil mobil a na displeji se objevilo jméno – „Anna Engelhardtová.“

TINA: “ Volá šéfová.“

SEMIR: “ Copak asi chce.“ Tina raději odešla z jídelny pryč, aby mohla v klidu mluvit se šéfkou.

TINA: “ Copak máte na srdci?“

ŠÉFOVÁ: “ Volám kvůli tomu, že vím, do čeho jste se namočili a také mě už informoval policejní prezident.“

TINA: “ Tentokrát jsme v tom nevině.“

ŠÉFOVÁ: “ Každou chvilkou čekám, až sem dorazí Schrankmannová. A co jste zjistili. Jak vás znám tak se k vám něco dostalo.“

TINA: Samé pěkné zajímavosti. Jedná se o obchodní centrum FORUM, které staví firma Kozlowski s.r.o. v Chemnitz.“ Šéfka si zapisovala informace na papírek.

ŠÉFOVÁ: “ Ještě něco?“

TINA: “ Ještě máme desky se vzorci. Podle jednoho vzorce se jedná, že při určité rychlosti větru se nové obchodní centrum zřítí.“

ŠÉFOVÁ: “ To máte pěknou časovanou bombu. Takže už od základů bude centrum narušeno. Firma Kozlowski to pěkně celé zaplatí, až se úplně zkrachuje.“

TINA: “ Máme vám ty desky poslat?“

ŠÉFOVÁ: “ Ano, bude to tak lepší. Hartmut se na ně rád podívá.“

TINA: “ Doufejme, že Schrankmannová nevymyslí, abychom odjeli pryč.“

ŠÉFOVÁ: “ To si nemyslím. Policejní prezident je pro, abyste tam zůstali tak nebudete tak podezřelí. My se na to podíváme a ozveme se.“

TINA: “ Dobře. Zatím nashle.“

ŠÉFOVÁ: “ Nashle.“ Společně zavěsili. Tina se vrátila zpět do jídelny. Dálniční policie musela se bavit o něčem neutrálním.

TOM: “ Co měla šéfová tak důležitého?“

TINA: “ Tak natolik ji zaujal můj projekt, že se uskuteční.“

TOM: “ Tak to je skvělá zpráva.“

SEMIR: “ Gratuluji.“

TINA: “ Díky.“

ANDREA: “ Já též. To se musí oslavit.“

V dopoledních hodinách přišli do hotelu komisaři z Drážďan. S dálniční policií se potkali mezi hlavními vchodovými dveřmi. Když někdo za dálniční policie řekl větu tak odcházel k autům na parkoviště před hotelem.

RETZBACH: “ Kam pak?“

SEMIR: “ Přece tu nebude sedět jako pecky.“

ANDREA: “ Je snad zakázáno jet na výlet?“

RETZBACH: “ Ne není.“

TOM: “ No vidíte. Jsme tu na dovolené tak si můžete dělat, co chceme.“

TINA: “ Tak nashle.“ Nasedli do svých aut a odejeli na připravený výlet.

RETZBACH: “ Ti čtyři jsou pěkně mazaný.“

WINKLER: “ To máte naprostou pravdu, šéfe.“

RETZBACH: “ Tak půjdeme do toho pokoje.“

……pokráčko zas příště…..

Roztomilí, ale nebezpeční 3/3

10. 1. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Na služebně………. Tom se Semirem informovali Annu Engelhardtovou, co se stalo.

ŠÉFKA: “ Až se o tom dozví Schrankmannová……… už dobře vám můžu říct, jak to dopadne.“

TOM: “ Dá nám sytě červenou barvu a vůbec jí nezajímá, že v tom je nevinně jeden člověk.“

ŠÉFKA: “ Tome, já vám plně chápu, ale Schrankmannová je……“

SEMIR: “ Co kdybychom si to vzali na triko. Chceme dostat ten krek, Tinu a dealery.“

ŠÉFKA: “ V tomhle tom mám svázané ruce a moc dobře to více. Víte, že pro svoje lidi udělám cokoliv, ale……“

SEMIR: “ Almara je neústupná. Bude chtít, aby se krek zničil a o Tině nebude chtít ani slyšet.“

ŠÉFKA: “ To je jako mluvení do větru.“

TOM: “ Semire, jak si říkal. Tak si to vezme na své triko.“

SEMIR: “ A když se to nepodaří. Almara si na nás smlsne ještě víc.“

ŠÉFKA: “ Musím souhlasit se Semirem.“ Do kanceláře vtrhla státní zástupkyně Maria Schrankmannová. A za sebou zavřela dveře.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Doufám, že na to nepřistoupíte.“ Předala dopis Engelhardtové a přečetla ho na hlas.

ŠÉFKA: “ Vaše manželka za náš krek. Ještě se ozveme.“

SEMIR: “ Kde jste to vzala.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Byla jsem na technickém, kde mi to dal váš technik. A neslyšela jsem odpověď.“

TOM: “ Dalo by se říct, že ano.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Vy jste se zbláznili. Vy je necháte utéct s drogami…. Chtějí jenom krek…. Je to úplná bouda.“

TOM: “ Vy si tomu říká bouda, ale ono to je čistá pravda.“

SEMIR: “ Ty grázlové mají Tinu.“

TOM: “ To chcete, aby moji manželku zabili, když jim nepřineseme ten krek.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Paní Engelhardtová, vy na to nic neřeknete?“

ŠÉFKA: “ Souhlasím s tím, aby se moji lidé přistoupili na dané podmínky. Nerada bych ztratila mého dobrého člověka.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ To vás neučili, že máte poslouchat své nadřízené. Vždyť je to léčka, aby mohli vesele dál prodávat drogy.“

TOM: “ Ale zapomněla jste na jedno, že v tom je Tina.“

SEMIR: “ Rádi porušíme příkazy ze shora. Sami si to bereme na svá trika.“

TOM: “ Klidně se zaručíme svými průkazy.“ Semir a Tom položili na šéfčin stůl svoje služební průkazy a odjištěné zbraně.

SEMIR: “ A bude nám úplně jedno, jestli nás přeložíte do nějaké největší díry na světě anebo nám dáte okamžitou výpověď.“

TOM: “ Klidně se můžete spolehnout, že s námi půjde i Tina, když se nám tato akce nepovede.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak výborně. Případ teď spadá pod LKA až do vyřešení případu jste suspendování a další podmínky jsme si ujasnili.“ Odešla z kanceláře a ze služebny do svého paláce.

ŠÉFKA: “ Teď jste mi to pěkně zavařili.“

TOM: “ To máme čekat, až se zbaví Tiny. To ji radši vidět živou a třeba……….“

SEMIR: “ Šéfová, někdy je to tak lepší. I když víme, že přijedeme o místo.“

ŠÉFKA: “ Plně vás chápu. Když si něco vezmete do hlavy to pak stojí za to. Až něco budete vědět tak mi dejte vědět, jak jste daleko.“

TOM: “ Já myslel, že jsme suspendovaní.“

ŠÉFKA: “ To ano, ale u Schrankmannové u mě ne“

SEMIR: “ Výsledky vám budeme ohlašovat.“ Semir a Tom odcházeli z kanceláře, když si šéfka na ně vzpomněla tak se Semir a Tom zastavili mezi dveřmi.

ŠÉFKA: “ Popřípadě můžete počítat i se mnou.“ V ruce si hrála se svým služebním průkazem, který pak přiložila k ostatním na jejím stole.

SEMIR, TOM: “ Šéfová, děkujeme.“ Odešli z kanceláře a zastavili se u Andrey.

ANDREA: “ Co tu chtěla?“

SEMIR: “ Miláčku, musíme ti něco vysvětlit. Oba dva jsme dali šéfové svoje průkazy a zbraně.“

ANDREA: “ A proč?“

TOM: “ Ti dealeři mají Tinu. A chtějí vyměnit za krek.“

SEMIR: “ Ale almara s tím vůbec nesouhlasí, abychom přistoupili na jejich podmínky.“

TOM: “ Engelhardtová nám v tom podpořila. Chceme dostat všechny, ale almaře je jedno, že Tinu můžou kdykoliv zabít.“

HOTE: “ A co když to nevyjde.“

SEMIR: “ Necháme to na almaře, co s námi udělá…… s námi čtyřmi.“

BONRÁT: “ To se připravte na ten nejhorší zapadákov.“

HOTE: “ Měli byste něco vědět. Že my vás v tom nenecháme.“

ANDREA: “ Musíme držet za jeden provaz.“

BONRÁT: “ To je fakt.“

SEMIR: “ Už se ozval Hartmut?“

ANDREA: “ Volal, že Tinino auto je v pořádku a že sem jede almara, než jsem vám stačila říct, už tu byla.“

TOM: “ Měli bychom se podívat na jejich odběratele.“

ANDREA: “ Podívám se na to.“

SEMIR: “ Ještě bychom neměli zapomenout, že někde budou mít informátora.“

BONRÁT: “ O to se postaráme mi.“

V Erenfeldu………. Ludvik Missing šel navštívit Tinu v jejím novém domově. Tina se probrala po velkém spánku.

LUDVIK: “ Jak jste se vyspala? Rád vás poznávám osobně, vrchní komisařko Kranichová.“

TINA: “ A co mi vlastně chcete. Pokud mi pamět dobře slouží tak já s vámi nemám nic společného, že bych vás v minulosti zavřela.“

LUDVIK: “ To jste neměla, ale teď ano. Co po vás chci. Vyměním vás za náš krek, který má vaše oddělení.“

TINA: “ A kdo mi zaručí, že mě necháte na živu.“

LUDVIK: “ To zaleží na vašem manželovi. Určitě by vás nerad viděl mrtvou.“

TINA: “ S tím musím jenom souhlasit.“

LUDVIK: “ Pokud to dobře půjde, budete brzy na svobodě.“

TINA: “ Musíte splněný plán do puntíku.“

LUDVIK: “ Chytrá.“

TINA: “ Nebo si snad myslíte, že my policajtky jsme blbý?“

LUDVIK: “ Jak který. Ale vy mezi nimi nejste.“

TINA: “ To mě potěšilo.“

Další den………. Anna Engelhardtová udělala malou poradu ve své kanceláři. Všichni stáli v jedné řadě, jako kdyby něco provedly, šéfka si seděla ve svém pohodlném křesle.

ŠÉFKA: “ Takže, mluvila jsem s kapitánem LKA, bylo mu divné, proč si tento případ dál neřešíme sami, když v tom figuruje naše osoba.“

SEMIR: “ A dál?“

ŠÉFKA: “ S velkým odporem to teda vzali. Včera jim Schrankmannová oficiálně předala.“

TOM: “ Ale LKA nechala na vás odpovědnost.“

ŠÉFKA: “ Ano, je to tak. Přiloží malou ruku k dílu, ale většinu nechají na nás. I policejní prezident stojí na naší straně. Asi si umíte představit………“

HOTE: “ Všichni si přejeme, to dopadlo v nejlepším pořádku.“ Do kanceláře přišla Schrankmannová.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Mluvila jsem s policejním prezidentem a on mi řekl, že máte splnit jejich podmínky.“

SEMIR: “ A je snad na tom něco špatného?“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Ano je!“ Tomovi zazvonil mobil. Volalo mu tajné číslo. Raději odešel do kanceláře. Než Tom odešel z šéfčiny kanceláře tak ještě něco řekl Schrankmannové.

TOM: “ Někdy byste si měla příklad od policejního prezidenta.“
Schrankmannová se na chvilku zarazila, ale pořád se držela své představivosti. A udělala jim takovou malou přednášku.

TOM: “ Kranich.“

LUDVIK: “ Chci slyšet vaši odpověď. Splníte naše podmínky.“

TOM: “ To je samozřejmé. Můžu mluvit se svou ženou?“

LUDVIK: “ Ale jistě.“

TOM: “ Miláčku, jsi v pořádku?“

TINA: “ V naprostém.“

TOM: “ Brzy tě dostaneme.“

LUDVIK: “ Takže………. Stačí splnit jednoduché podmínky.“

TOM: “ Kde chcete předat ten krek?“

LUDVIK: “ Za 2 a půl hodiny v pískovně v Erenfeldu kde se uvidíte s vaší manželkou.“

TOM: “ Budu tam.“

LUDVIK: “ Pěkně přesně a ani o minutku později.“ Zavěsil. Tom taky. Schrankmannová odešla z kanceláře. Semir zašel za Tomem.

SEMIR: “ Kdo to byl?“

TOM: „Za dvě a půl hodiny v pískovně v Erenfeldu.“

SEMIR: “ Ještě musíme přemluvit Hartmuta, aby nám předal krek.“ Do jejich kanceláře přišla Andrea, Hote, Bonrát a šéfová.

TOM: “ A co ten informátor?“

HOTE: “ Jednoho jsme objevili. Tím informátorem je jistý Markus Klain.“

BONRÁT: “ Klain dělá na okresku 43 v Kolíně-Hürth. Taky jsme zjistili spojení mezi Klainem a Helmutem Lorenzem.“

HOTE: “ Znají se od mala. Když toto všechno praskne, co vše pro Klaina udělal, hned by ho vyhodili.“

ANDREA: “ Narazila jsem na jednoho odběratele kreku. Je to jistý Massimiliano Calvino. Je to neapolský dealer a velmi produktivní na italské drogové scéně. Jeho obchody velmi vynášejí. Jeho letadlo z Neapole přistane za dva a půl hodiny na Düsseldorfské letiště.“

TOM: “ To je ten samí čas, kdy se mám setkat s Missingem v pískovně.“

ŠÉFKA: “ Tome, Semire, musíte zpracovat Hartmuta. A vy dva budete poblíž pískovny a pojedete na letiště do Düsseldorfu.“

SEMIR: “ Tak raději zajedeme za Hartmutem.“

V úkrytu………. Missing a Lorenzovi se připravili na přílet Massimiliana Calvina. Bratři Lorenzovi jeli pro neapolského odběratele. Missing hlídal Tinu v jejím úkrytu.

LUDVIK: “ Tak se naposledy vidíme. Bylo mi s vámi moc dobře.“

TINA: “ To je taková škoda. Ten čas tak rychle letí.“ Řekla to takový ironickým hlasem. A odešel z domku. Hote a Bonrát dorazili na letiště, kde už byli také bratři Lorenzovi a vyhlíželi neapolského obchodníka.

V centrálním skladu…………. Ve skladu ve Wedenu, kde byla také Schrankmannová.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Snad jim to nechcete vydat.“

HARTMUT: “ Co se stane, když neposlechnu.“

SEMIR: “ Tak se někde sejdeme – myslím jako celá služebna.“

TOM: “ Hartmute, tak nám to dej. Jde o život Tiny anebo jí snad chceš vidět mrtvou.“

HARTMUT: “ To né…….“

TOM: “ Tak nám vydej ten krek.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Přece jim nebudete věřit. Oba dva nejsou ve službě.“

HARTMUT: “ Paní Schrankmannová, promiňte. Ale já jim krek vydám. Toma a Semira znám dlouho a nikdy by mi nelhali a taky bych nerad stál nad hrobem Tiny. Ale vám to je úplně jedno“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Na mě tak brzy nezapomenete.“ Odešla ze skladu. Hartmut jim vydal všechen krek ve sportovní tašce.

TOM: “ Tak to se ti povedlo.“

HARTMUT: “ Díky. Život blízkého anebo kamaráda je přednější.“

V pískovně………. Tom se svými kolegy byli na místě. Schrankmannová tu byla se svou partou s neohroženými chlapci – zásahovkou. Semir s Hotem a Bonrátem byli po pískovně rozmístěny, tak aby byli na blízku Tomovi. Jejich schůzka se konala u pásového dopravníku. Po chvilce přijel Volkswagen TOURREG ze kterého vystoupila Tina s Missingem. Helmut se staral o Itala, kterého zadržela zásahová jednotka.

LUDVIK: “ Tašku dejte na pasový dopravník.“

TOM: “ A co moje manželka?“

LUDVIK: “ Za chvilku bude u vás.“ Tom dal tašku na pás, taška se začala pohybovat po pásku a jela směrem k Missingovi. Axel rozvázal Tinu a pomalu šla k Tomovi. Když už byla taška s krekem u Missing dala Schrankmannová pokyn zásahové jednotce aby zaútočili. Zásahová jednotka vyrazila so boje, Axel a Missing začali okolo sebe střílet. Tina rychle běžela za Tomem, který byl schovaný za terénním vozem BMW. Tom jim vracel palbu zpět, Tina přišla se zraněnou rukou.

TINA: “ Kterej blbec tohleto vymyslel?“

TOM: “ Můžeš třikrát hádat.“ Ovázal Tině zraněnou rukou svým čistým kapesníkem.

TINA: “ Jestli tohle to vymyslela naše milá Schrankmannová tak jí jedno, že někdo bude po smrti.“

TOM: “ Taky na tom případu měla velký podíl.“ Tom dal zbraň Tině, aby mu pomohla ve střelbě.

Missing a Axel nasedli do svého TOUREGU a odjížděli kolem BMW, kde se schovávali Tina a Tom. Nasedlis BMW a jeli za nimi. Axel střílel po BMW, ale Tina jim vracela střelbu a to dost úspěšně. Tina si vyměňovala prázdný zásobník za nový, když Tina zahlédla velký bagr s radlicí.

TINA: “ Tome, stůj!“ Tom poslechl Tinu. Bagr s radlicí nabral TOURREG a hrnuli ho malého jezírka. Na bagru byli, Hote s Bonrátem. BMW stál naproti policejnímu terénnímu vozu, kde seděl Semir. Všichni tři vystoupili z aut a šli se podívat na namočené auto v jezírku, ze kterého vykukoval Axel s Missingem. Hote a Bonrát si plácli rukou, že jim to vyšlo. Tina, Tom a Semir stáli na cestě a usmívali se. O ty dva se postarali kolegové. Tina byla ošetřena v sanitce. U Tiny se zastavila šéfová. U Toma s Semirem se zastavila Schrankmannová.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Myslím, že bych se vám měla omluvit.“

SEMIR: “ Omluvu přijímáme.“ Předala jim jejich služební průkazy. Odjela do své kanceláře. Tina se šéfkou přišli k nim.

ŠÉFKA: “ Tak to by bylo.“

TOM: “ Almara je spokojená.“

SEMIR: “ Tak půjdeme napsat kopu hlášení.“ Komisaři nasedli do stříbrného BMW a odjeli na služebnu. Za nimi je následovalo policejní vůz s Hotem, Bonrátem a šéfkou.

Konec!!

Autorka: Tina11

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 8. díl

Tunel smrti 2/3

Povídka č.93: Tunel smrti 1/3

Turecko-italské obchody 4/4

Turecko-italské obchody 3/4

Turecko-italské obchody 2/4

Povídka č.92: Turecko-italské obchody 1/4

Vyřizování účtů 3/3

Vyřizování účtů 2/3

Povídka č.91: Vyřizování účtů 1/3

Roztomilí, ale nebezpeční 3/3

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace