V pokoji……. Retzbach a Winkler hledali vytištěné projekty anebo jiné věci – třeba zapisovací disk či flashdisk.
WINKLER: “ Tady nic není.“
RETZBACH: “ No to není moc dobré. Nemáme se, čeho chytnou.“
WINKLER: “ Ani manželka toho nám moc neřekla. Technici toho moc nenašli.“
Na benzínové pumpě……. Dálniční policie se zastavila na malé přestávce u jedné benzínové pumpy, kde si v klidu popovídali.
ANDREA: “ Tak co šéfka?“
TINA: “ Z včerejších novin se dozvěděla, co se tu stalo a pak dneska ji volal policejní prezident. Ještě čeká, co řekne Schrankmannová.“
TOM: “ Aby jí nenapadlo, abychom jeli do Kolína.“
SEMIR: “ To by udělala pěknou blbost.“
TINA: “ Šéfová se podívá na tu firmu i na ten projekt. A ty desky máme poslat na služebnu a Hartmut se na to podívá.“
TOM: “ Abychom ty desky poslali co nejdříve.“
ANDREA: “ Máš je tady?“
TINA: “ Jistě.“ Dala do obálky desky s výpočty. Z černého mercedesu se ozval Tinin mobil. Tina ho šla vzít a Andrea dodělala načatou práci od Tiny – napsala adresu služebny, zalepila. „Šéfová, nějaké novinky?“
ŠÉFOVÁ: “ Budete se divit. Přišla Schrankmannová a trvala na tom, abyste nevraceli, když se dozvěděla o těch deskách a tak obrátila názor.“
TINA: “ To je snad nejlepší zpráva za celý den. Desky se dneska odesílají.“
ŠÉFOVÁ: “ Dobře. Už vás dál nebudu dlouho rušit. Až se něco dozvíme, dám vám vědět.“
TINA: “ Dobře. Zatím nashle.“
ŠÉFOVÁ: “ Nashle.“ Tina zavěsila.
SEMIR: “ Jaká je ta dobrá zpráva?“
TINA: “ Schrankmannová nás chtěla odvolat do Kolína, ale když ji šéfka řekla, že máme jeden trumf……….“
ANDREA: “ Takže tu zůstáváme.“
SEMIR: “ Almara se nám nezměnila.“
TOM: “ Jedině jí muselo přes noc rozsvítit.“
SEMIR: “ Nebo ji unesli malý zelený mužíčci a trochu více jí promluvili do duše.“ Dopis odvezli na poštu, aby v Kolíně byl co nejdříve.
Retzbach a Winkler navštívili firmu, ve které pracoval Manfréd Ulig. Zde se dozvěděli, že Ulig dělal na projektu FORUM pro firmu Kozlowského v Chemnitz. Jedná se o nové obchodní centrum s novými, pěknými obchody a s 3D kinem, velkými garážemi. Takové další lákadlo pro turisty. Ulig na tomto projektu pracoval půl roku a stavba měla začít hned na začátku letních prázdnin tohoto roku. Ale před několika dny chtěl od tohoto projektu odejít, protože se mu něco nezdálo a měl také rodinné problémy. A tak kvůli tomu si udělal malé volno a odjel do hotelu STAR. Retzbach a Winkler odešli do Uligovi kanceláře kde se rozhlíželi co by jim pomohlo k případu. Retzbach slídil po kanceláři a Winkler se ponořil do jeho počítače.
RETZBACH: “ Našel jsi něco?“
WINKLER: “ Zatím jsem nic nenašel. Má tu plno souborů.“
WINKLER: “ Zatím jsem nic nenašel. Má tu plno souborů.“
RETZBACH: “ Nějaká stopa tu přeci musí být.“ Našel ve skříňce vytištěný projekt s dalšími podklady. Položil je před Winklera.
WINKLER: “ Tenhle ten projekt má uložený i v počítači.“
RETZBACH: “ A co bude v deskách?“ Winkler si vzal do rukou desky a začal v nich listovat. V deskách byli výpočty pro stavbu centra, ale nebyli úplné, protože část chyběla.
WINKLER: “ Výpočty pro obchodní centrum.“
RETZBACH: “ Co by tak mohli znamenat.“
WINKLER: “ To opravdu netuším. Naši technici nám řeknou více.“
RETZBACH: “ Taky by jsme se, měli podívat na toho Kozlowského v Chemnitz.“
WINKLER: “ A kdy vyrazíme?“
RETZBACH: “ Teď hned. Chemnitz je malý kousek od Drážďan.“
Dálniční policie si udělala malý výlet do Lipska. Prošli si celé město, zašli si na oběd, kde strávili nějaký čas a pak se kolem večeře vrátili zpátky do hotelu.
V Chemnitz………. Retzbach a Winkler zašli do firmy Kozlowski s.r.o. Zašli rovnou za ředitelem. Do ředitelovy kanceláře je zavedla jeho sekretářka.
KOZLOWSKI: “ Co pro vás můžu udělat?“
RETZBACH: “ Jsme z kriminálky z Drážďan. V jednom hotelu se stala vražda, Manfréd Ulig.“
KOZLOWSKI: “ O této tragédii jsem slyšel v rádiu i v televizi. Také jsem se ozval i jeho manželce. A co byste chtěli vědět.“
WINKLER: “ Přišli jsme se zeptat na projekt FORUM, která má stát zde v Chemnitz.“
KOZLOWSKI: “ Je to projekt roku. Městské zastupitelstvo chce přilákat turisty a tak jsem oslovil Uliga, aby navrhnul celé centrum, kde mám být i 3D kino a plno obchodů. Na projektu dělal přes půl roku. Teď se to troch protáhne. Už jsme začali stavět předběžné základy, a firmy bude mít problémy, co se stalo.“
RETZBACH: “ Nemáte ponětí, proč by Uliga chtěli zabít?“
KOZLOWSKI: “ To opravdu netuším. Vím, že chtěl odstoupit od projektu, nějak se nepohodl s manželkou a také se mu něco nezdálo.“
WINKLER: “ A neřekl, co?“
KOZLOWSKI: “ Naznačil něco o konstrukci, ale to je vše.“ Retzbach položil desky před Kozlowského. Kozlowski si je prohlédl. „Ty výpočty jsou dané pro naše centrum, ale nejsou kompletní.“
RETZBACH: “ Jak kompletní?“
KOZLOWSKI: “ Část výpočtů tu chybí. Ale vždy měl u sebe všechny podklady k projektům.“
WINKLER: “ Jeho notebook zmizel a další papíry také.“
KOZLOWSKI: “ Všechno to měl v notebooku.“
RETZBACH: “ Tak mi vás už nebudeme rušit. Kdyby vás něco napadlo, klidně zavolejte.“ Předal Kozlowskému svou vizitku. Retzbach a Winkler se rozloučili s ředitelem Kozlowským a odjeli do Drážďan. „Ještě bychom si měli promluvit s těmi z Kolína.“
WINKLER: “ Koukal jsem na ty z Kolína a jsou čistí. O dalších informacích pracuji.“
Druhý den………. Naše dálniční policie seděla na snídani, když k nim přišli Winkler a Retzbach. V jídelně skoro nikdo nebyl.
RETZBACH: “ Dobré ráno.“
DÁLNIČNÍ POLICIE: “ Dobré ráno.“
SEMIR: “ S čím můžeme pomoct.“
RETZBACH: “ Chtěl bych si s vámi promluvit.“
ANDREA: “ Tak povídejte, skoro tu nikdo není.“
TINA: “ Tak co potřebujete vědět.“
RETZBACH: “ Co ještě víte o tom mrtvém?“
TOM: “ Vždyť jsme všechno řekli vašemu kolegovi.“
WINKLER: “ To ano, ale jestli jste nenašli desky s výpočty pro stavbu v Chemnitz.“
SEMIR: “ Nic takového jsme nenašli.“
ANDREA: “ A kdybychom něco takové věděli tak bychom to řekli.“
RETZBACH: “ Klidně jste nám mohli říci, že jste kolegové z Kolína nad Rýnem od dálniční policie.“
TOM: “ To jsme to měli všude vytrubovat.“
ANDREA: “ Ani si člověk nemůže vyjet na dovolenou.“
WINKLER: “ Ale mohli jste to říci.“
RETZBACH: “ Třeba jste tu mohli slídit.“
SEMIR: Slídit a tady? Naše místo je na dálnici.“
TINA: “ Kdybychom zde slídili tak bychom se snad ohlásili vašim nadřízeným. Jsme tu na dovolené.“
SEMIR: “ A to na celý týden. A že se tu stane zločin, to jsme nevěděli.“
TOM: “ Naše šéfová vám řekne, že jsme tu na dovolené.“
RETZBACH: “ To jsme si také ověřili.“
ANDREA: “ Jestli už nic nemáte tak my pojedeme na výlet.“
TINA: “ MY vám šlapat zelí nebudeme.“
SEMIR: “ NA to se můžete spolehnout.“
TOM: “ Zatím nashle.“ Dálniční odešla z jídelny a odebrala se do svých pokojů.
WINKLER: “ Něco vám nesedí, šéfe.“
RETZBACH: “ Nevím. Tak se pustíme do práce.“
Na cestě do Chemnitz………. Dálniční policie měli namířeno do dalšího saského města – Chemnitz. Na jednom malém dálničním odpočívadle si udělali malou přestávku. Všichni se shromáždili u stříbrného BMW, protože se z vysílačky promlouval hlas Anny Engelhardtové.
SEMIR: “ Šéfová už jste něco zjistili?“
ŠÉFOVÁ: “ Ano ale raději vám předám Hartmuta.“
HARTMUT: “ Opravdu se jedná o výpočtu pro stavbu v Chemnitz. Ta konstrukce je vadná.“
TOM: “ Takže konstrukce by se mohla kdykoliv zřítit?“
HARTMUT: “ Ano, podle mě jde o nějaký podvod. Udělal jsem takový experiment……….“
SEMIR: “ Hartmute, zkrať to.“
HARTMUT: “ Na těch listech jsou vyryté správné výpočty budovy.“
ANDREA: “ Někdo tu má spadeno na firmu v Chemnitz.“
ŠÉFOVÁ: “ Trochu jsme po té firmě pátrali. Asi tak před 5-6 lety se řediteli Kozlowskému zemřela manželka při autonehodě. Firma Kozlowského postavila špatně jeden dům v Freibergu. V domě zemřela tří členná rodina a nikdo neví, proč a jak zemřeli.“
ANDREA: “ O tom psali v novinách.“
SEMIR: “ Určitě o tom víte něco více.“
ŠÉFOVÁ: “ Jde o jedno vyřizování účtů z mládí. Asi o milou nešlo, ale bude to jiný motiv.“
TINA: “ Proč je Ulig mrtvý a Kozlowskému se chce někdo pomstít. Jedině by šlo o podíl firmy či dědictví.“
ŠÉFOVÁ: “ Tino, jdete správným směrem. Hlavně se jedná o podíl firmy. Když firma zkrachuje, cena podílu se zvýší o několik procent.“
SEMIR: “ A kdo toto dostane tak si bude žít jako prase v žitě.“
TOM: “ Víte toho víc než dost. Ať si zbytek kolegové zjistí sami.“
ŠÉFOVÁ: “ Už jsme měla s nimi čest po telefonu. Desky jsou na cestě do Drážďan, ale poslala jsem jim to jako anonymní odesílatel. Od případu se držte zpátky.“
TOM: “ S tím naprosto souhlasíme.“
V Drážďanech……. Retzbachovi se dostala do ruky zpráva z patologie. Manfréd Ulig byl zastřelen zbraní o ráži 45mm a byl použit tlumič, který zanechal na kulce typické rýhy. Do Retzbachovi kanceláře vešel Winkler.
RETZBACH: “ A co ty vzorce?“
WINKLER: “ Jedná se o výpočtu pro tu novou stavbu centra. Je to na to jestli budova vydrží stát při určitých podmínkách.“
RETZBACH: “ Moc toho moc nemáme. Chybí nám motiv, a kdo za tím vězí. Už sis proklepnul Kozlowského?“
WINKLER: “ Ještě ne.“
RETZBACH: “ Tak se na to podívej, co nejdříve.“
WINKLER: “ Zajisté, šéfe.“
Další den……. Winkler držel v ruce obálku, kterou dostal od listonoše, který přišel na jejich oddělení. Tato obálka byla od dálniční policie, kterou poslala Anna engelhardtová. Winkler zašel za Retzbachem do jeho kanceláře. Winkler zaťukal na dveře od kanceláře.
RETZBACH: “ Vstupte.“ Winkler vstoupil do kanceláře.
WINKLER: “ Dobré ráno, šéfe.“
RETZBACH: “ Něco důležitého?“
WINKLER: “ Byl tu pošťák a přinesl tuto obálku.“
RETZBACH: “ Odesílatel?“
WINKLER: “ Je anonymní.“
RETZBACH: “ Co v tom je?“
WINKLER: “ Ještě jsem se nekoukal.“Otevřel obálku, vydal desky s výpočty, předal je Retzbachovi.
RETZBACH: “ To je asi ten zbytek těch vzorců.“ Prohlížel si desky. „A co firma Kozlowského?“
WNKLER: “ Něco mám. Firma Kozlowského to má velice nahnuté, pokud se budova centra zřítí, budou mrtvý. Firma se z finančních problémů nevyhrabe a tak bude pro ni lepší, když zkrachuje. A její cena se tak několika násobně zvýší.“
RETZBACH: “ Někdo tu chce podíl firmy.“
WINKLER: “ Také s tím souvisí i ten požár toho rodinného domku, kde uhořela tří členná rodina.“
RETZBACH: “ O tom se mluvilo v médiích.“
WINKLER: “ Kozlowskému zemřela manželka při autonehodě.“
RETZBACH: “ To vypadá na něco z minulosti. Pokuste se dozvědět více o tom požáru i o té nehodě.“
WINKLER: “ Dobře.“
Tento den si dálniční policie udělala odpočinkový den. semir si koupil dnešní ranní noviny na recepci hotelu. Ostatní byli na terase hotelové restaurace.
ANDREA: “ Jak jsou kolegové daleko?“
SEMIR: “ Moc daleko nejsou. Už mají v rukách naše výpočty k nové budově.“
Když se domluvili, co budou dneska dělat tak se podle toho také rozešli. Semir s Andreou si udělali pěší turistiku po okolí, Tina s Tomem se budou motat kolem vody, půjčí si šlapadlo a projedou se po jezeře. Do hotelu vešel vrchní komisař Gerhard Retzbach. Hosté se ptali Retzbacha jak jsou daleko s případem. Po schodech přicházeli Tom s Tinou v lehkém oblečení k vodě.
TINA: “ Co pak komisaři, už máte viníka.“
RETZBACH: “ Ještě ne, ale potřebuji od vás pomoct.“
TOM: “ A proč od nás?“
RETZBACH: “ Dalo by se využít vašich schopností.“
TINA: “ My se hlavně orientujeme na piráty silnic a dálnic. Takovéto vraždy nám skoro nic neříkají.“
RETZBACH: “ Ale potřebuji si promluvit.“
TOM: “ Tak dobře.“ Všichni se odebrali na terasu, kde už nikdo nebyl. Posadili se ke stolku.
TINA: “ Co máze za problém?“
RETZBACH: “ Jde o případ.“
TOM: “ Aha.“
RETZBACH: “ Hrozně tápeme. Zkusili jsme všechny stopy a nic. Nevíme, kam bychom se měli hnout a jakým směrem.“
TINA: “ Tak se ponořte do minulosti ředitele Kozlowského a nebo Uliga.“
TOM: “ Třeba jde o nějakou lásku.“
RETZBACH: “ Láska a požár mi nějak nejde dohromady.“
TINA: “ Tak požár a lásku berte jednotlivě.“
RETZBACH: “ A Ulig?“
TOM: “ Třeba jedna nevinná figurka, aby se lépe dostali ke Kozlowskému a jeho firmě.“
RETZBACH: “ Mě osobně, něco uniklo.“ Začal chodit po terase tam a zpět.
TINA: “ Ale my jsme tu na dovolené.“
RETZBACH: “ To já vím. Stačí mě nějak navést.“
TOM: “ Tak dobře, ale náš kolega nebude mít radost.“ Společně odešli do Uligova pokoje, kde to prohlédli technici.
TINA: “ Na co se tu máme zaměřit.“
TOM: “ Vždyť technici to tu prohlédli.“
RETZBACH: “ Něco mi říká, že to je v tomto pokoji.“ Tina s Tomem ještě jednou prohlédli celý pokoj. Tina si obhlížela jednu skříň.
TINA: “ Tome, pojď mi pomoct, odtáhnou tuto skříň.“
TOM: “ Že by něco?“ Společně odtáhli skříň, kde se ukrývali tvrdé desky o formátu A1, která se zavazovala na tkaničky. Tina vzala desky a sedla si s nimi na postel. Rozvázala tkaničky, kde se ukrýval poklad. Byla tam skici rodinných domků a obchodního domu FORUM.
TINA: “ Pokud Ulig dělal i rodinné domy, tak by s tím mohl souviset ten požár rodinného domku.“
TOM: “ Ulig a Kozlowski se znaly.“ Ukázal jim společnou fotku, a ještě s jedním mužem uprostřed. Fotka ležela pod postelí.
RETZBACH: “ Stačí najít toho neznámého muže.“
TINA: “ Teď se podívat detailně na ten požár.“
RETZBACH: “ V požáru klíč k celému případu.“
TOM: “ Možné je všechno.“ Retzbachovi zazvonil mobil.
REZBACH: “ Winklere, máš něco?…….
To zní zajímavě……. Dobře……. Jsem v hotelu STAR……… Za chvilku jsem na kriminálce.“ Zavěsil.
To zní zajímavě……. Dobře……. Jsem v hotelu STAR……… Za chvilku jsem na kriminálce.“ Zavěsil.
TOM: “ Jaké zajímavosti.“
RETZBACH: “ Ten požár začal hořet od zásuvky.“
TINA: “ Se stavbou se manipulovali od základů. A vrah to měl pěkně promyšlené.“
TOM: Ti mrtvý byli známí nebo příbuzní.“
RETZBACH: “ By známí s ředitelem Kozlowského.“
TINA: “ Docela dost drsné, nejdřív smrt manželky a pak příbuzných.“
RETZBACH: “ Kozlowski se léčí u psychologa.“
TOM: “ A jestli mu zkrachuje i firma, bude úplně na dně.“
TINA: “ Tak stačí najít kamaráda.“
RETZBACH: “ Můžu s vámi počítat?“
TOM: “ No moc neradi se vám hrabeme v případu, ale když jste tam pěkně poprosil.“ Všichni se odebrali z pokoje. Retzbach si vzal desky s fotkou. Tina s Tomem šli napřed, protože Retzbacha opět zastavili hosté. Tina s Tomem se zastavili v recepční hale a koukali se jak je Retzbach otlačován hosty.
TINA: “ Má to jespě smysl, dělat ten náš plán?“
TOM: “ Tak si ho můžeme zkrátit.“ Dal Tině pusu na rty. „Jen to nech na mě, miláčku.“
TINA: “ Ráda se nechám překvapit. Odešli z hotelu.
Blížil se podvečer, slunko podalo za obzor, už bylo chladněji než přes den, také už byl čas jít na večeři. Tina s Tomem si ještě udělali malou procházku před večeří, sedli si na lavičku, kde zachytávali poslední paprsky slunce. Okolo nich šli Semir s Andreou a zastavili se u nich.
TOM: “ Jaký byl výlet?“
ANDREA: “ Byl perfektní.“
SEMIR: “ A co by a místní jezero?“
TINA: “ Není na to strávit den u vody.“
SEMIR: “ On tu byl zase Retzbach?“
TOM: “ Ano chtěl od nás pomoct.“
ANDREA: “ Že bychom mu píchly s případem?“
TOM: “ Něco v tom smyslu.“
SEMIR: “ To Engelhardtová nebude mít radost.“
TINA: “ To nám je jasný, ale byl neobytný. A navíc máme novinky.“
ANDREA: “ A jaký pak?“
TOM: “ Kozlowski a Ulig se znali. Ulig také navrhoval i rodinné domy, v jeho pokoji jsme našli skici. Ti mrtvý z domu, který vyhořel, byli známí Kozlowského.“
SEMIR: “ A vrah je snad zahradník?“
TINA: “ Ne, to není. Ulig měl v pokoji fotku, kde je s Kozlowským a s jedním kamarádem.“
SEMIR: “ Pomsta z minulosti. Jak tradičný motiv.“
…….pokráčko zas příště….