Kniha povídek 6. díl Archivy - Strana 3 z 4 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Návrat do minulosti 2/3

23. 1. 2010 Tina11

0 komentářů

Ráno doma u Tiny a Toma……. Tina už seděla u snídaně. Po chvilce přišel Tom. Dali si polibek na přivítanou. Tom zůstal stát u kuchyňské linky.

TINA: “ Moc si toho nenaspal.“

TOM: “ To máš pravdu…….“

TINA: “ Nechceš mi něco povědět?“

TOM: “ Asi ano. Jde o jeden případ, co se stal v minulosti.“

TINA: “ Můžu se o tom něco dozvědět?“

TOM: “ Tohle by jsi měla vědět. Jedná se o moji bývalou přítelkyni, která zemřela při výbuchu v autě…….“

TINA: “ Usuzuji, že ten váš vztah byl moc vážný.“

TOM: “ Ano to je pravda. Elena a já jsme spolu čekali dítě a chtěli jsme se vzít. Připadalo mi to, že to šlo nějako moc rychle…….“

TINA: “ To mi je moc líto. A všechno se otočilo proti vám a vaše budoucnost se začala padat jako domeček z karet. A co bylo dál?“

TOM: “ Když se stalo toto neštěstí tak jsem chtěl po vyřešení případu odejít od policie, ale Semir, Andrea, Hote, Bonrát a šéfka do mě pořád mluvili, abych nezahazoval kariéru za hlavu. Tak jsem si vzal větší volno a odjel jsem na delší čas na dovolenou. A když ses objevila ty po pár měsících…….“

TINA: “ Měl jsi strach, aby se to neopakovalo. Aby se ti tvoje sny nevytratili jako pára nad hrncem.“

TOM: “ Jsem moc rád, že jsem našel takovou odvahu a navázal jsem s tebou kontakt.“ Tina přišla k Tomovi, objala ho rukama kolem pasu. „Elenin přítel se mi chce pomstít za to, co se stalo Eleně. A Zürs se tě bude chtít zabít. S tím jsem si jist.“

TINA: “ A myslíš si, že by jsi……. Tyhle ty bývalí lásky mám vždy nejraději. Ty a Semir se o mě postaráte.“ Usmála se na Toma.

TOM: “ Jestli by jsem byl šťastný s Elenou?? Na tohleto ti neumím odpovědět. To víš, že jo.
Tino, ale nechtěl bych tě nikdy ztratit a hrozně moc tě miluji.“

TINA: “ Taky bych tě nechtěla ztratit. A taky tě moc miluji a jsem ráda, že jsem si našla takové chlapa.“

Dali jeden polibek a další, další……. A vyrušil je domovní zvonek.

TOM: “ To bude asi Semir.“

TINA: “ Chtěl jsi, aby ti s tím pomohl, ale jak jsi to pěkně zvládl sám.“

TOM: “ Půjdu mu otevřít.“

Tom dal ještě Tině polibek a pak šel otevřít Semirovi. Semir se chvilku zdržel a pak Semir a Tom sebrali a odjeli na služebnu.

Na služebně……. Tom a Semir přišli do kanceláře a ani si nestačili sednou do svých pohodlných křesílek v kanceláři, když přišla Andrea.

ANDREA: “ Ahoj.“

SEMIR, TOM: “ Ahoj.“

ANDREA: “ Před malou chvilkou mi francouzští kolegové z Interpoolu poslali emailem složku Leona Zürse.“ Položila vytisklí email na stůl. Zazvonil Semirův telefon. Semir ho zval.

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie……. A jste si opravdu jistý?……… Tak vám děkuji za zprávu…………. Naschle.“ Položil telefon.

TOM: “ Andreo, dopověz tu tvoji větu.“

ANDREA: „Pořád stále prováděl svoje drogové kšeftíky ve Francii, v Belgii, Holandsku, Lucembursku.“

SEMIR: “ Tome, to byl patolog. Leon Zürs před deseti lety při výbuchu nezemřel.“

TOM: “ Tak se naše tušení naplnilo.“

ANDREA: “ Šéfka by vám měla přinést jeho spis.“

SEMIR: “ Dobře. A podíváš se na Leona Zürse??“

ANDREA: “ Dobře. Hned se na to podívám.“ Odešla udělat Semirovo přání.

SEMIR: “ Teď se hlavně musíme postarat o Tinu.“ Do kanceláře přišla šéfka.

ŠÉFKA: “ Tak vám nesu ten spis před deseti lety.“ Položila desky na stůl se spisem.

TOM: “ Už se nám ozval náš patolog.“

ŠÉFKA: “ A?“

SEMIR: “ Leon Zürs je živu.“

ŠÉFKA: “ NO to není moc dobrá zpráva.“

TOM: “ Francouzští kolegové z Interpoolu nám poslali něco o Zürsovi.“

SEMIR: “ Provozoval své kšefty s drogy i nadále.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ANDREA: “ Leon Zürs dlouho žil ve Francii v jedné vile, kde Interpool našel kokain asi tak za 400 000 000 euro. V Holandsku a Lucembursku byl jenom malou chvilku, ale i belgičtí kolegové měli úspěch. Našli kokain za 500 000 euro. Kokain hodně prodával do Itálie, Španělska, Portugalska, Rakouska, Švýcarska.“

ŠÉFKA: “ Pořád spolupracuje s Hongkongem??“

ANDREA: “ Neustále. Pořád má své odběratele, kteří mu moc dobře platí.“

ŠÉFKA: “ Budeme počítat, že bude chtít prodat další kokain z Hongkongu.“

ANDREA: “ Zürs hodně spolupracuje s jedním italským odběratelem.“

TOM: “ V tom případě někdy se objeví kokain z Hongkongu.“

SEMIR: “ Jedině, že by jsme se spojili s hongkongskými kolegy, aby se podívali na drogovou bandu a řekli, kdy pojedem další zboží do Německa.“

ANDREA: “ Mám se o to postarat??“

ŠÉFKA: “ Andreo, ještě chvilku počkejte. Uvidíme, co na to řekne policejní prezident. Možná, že se s nimi spojí on sám osobně.“

Ve vile……. Leon Zürs seděl na gauči a si dopřával dobré irskou Whisky s ledem ve svém obýváku. A přemýšlel jak se pomstí Tomovi Kranichovi.

Přišla Monika.

MONIKA: “ Dneska večer vyráží zásilka kokainu z Hongkongu. Měla by dorazit pozítří.“

LEON: “ To je konečně jedna pozitivní zpráva. A co náš dodavatel z Itálie.“

MONIKA: “ Ten přiletí. Ještě mu pak řeknu bližší informace. A kdo se s ním dohodne?? Já neumím italsky. Já se nima horko těžko domluvím a angličtinu nechtějí ani slyšet oni raději italštinu.“

LEON: “ Ale naše komisařka od dálničního poldy.“

MONIKA: “ Ty myslíš Kranichovou?? A jestli vůbec ještě umí italsky, když žije několik let v Německu.“

LEON: “ Rodný jazyk se nikdy nezapomene. A ty jsi nečetla, že byla několik měsíců v Itálie, kde dávala do hromady jednu kriminálku a dostala pochvalu.“

MONIKA: “ Dobře. Tak já to nechám na tobě, jak sis to pěkně vymyslel.“

LEON: “ Díky. Už mám něco vymyšleného v hlavě.“

Na služebně……. Semir a Tom si pročítali spis o Lenonovi a email od Interpoolu z Francie. Do kanceláře přišla šéfka.

ŠÉFKA: “ Mluvila jsem s policejním prezidentem. Drogy z Hongkongu vyrazí dneska večer do Německa. Byli by k nám dorazit pozítří.“

SEMIR: “ No tak na to by jsme se měli připravit.“

TOM: “ A kolegové z Hongkongu mají tušení komu by Leon mohl prodat kokain??“

ŠÉFKA: “ Odběrateli z Itálie, ale jméno nevědí.“

SEMIR: “ Tak to si zjistíme sami.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ANDREA: “ Asi jsem našla toho italského odběratele.“

TOM: “ A prozradíš nám jeho jméno?“

ANDREA: “ Jmenuje se Lucio Carducci. Tady je jeho spis.“ Položila spis na stůl.

Den přijetí drog z Hongkongu……. Dálniční policie byla na nohou už od ranních hodin. Vyhlížela jeden kamion z Hongkongu, který byl celý plný kokainu na který čeká Leon Zürs. Stříbrné BMW vyhlíží kamion na dálnici A6 ze směru Norimberka. Když Semir s Tomem zahlídli kamion, nasedli do BMW a vyrazili nenápadně za ním.

Kamion měl namířeno do jedné staré tovární haly v Kolíně-Hürth. Stříbrné BMW zastavilo kousek dál od továrny a špehovali tuto bandu, co mají v úmyslu.

Ve vile……. Leon Zürs byl ve spojení po telefonu s jedním člověk z bandy, který pracoval pro něj.

LEON: “ ……. No výborně……. Bude lepší když naše zlato pohlídáte. Nechci aby se tam objevili poldové……. Takže ať to je na zítra připravené pro našeho odběratele…….“Zavěsil mobil. Přišla Monika.

MONIKA: “ Tak co??“

LEON: “ Zásilka je na našem místě. Ital přiletí zítra??“

MONIKA: “ Ano. Po dlouhé době jsem se s ním dohodla. Přiletí kolem 13:00.“

LEON: “ Dobře a teď se půjdeme podívat na naši policistku.“

Leon a Monika se sebrali a odešli se podívat na Tinu, která seděla v jedné místnůstce ve vile, kde měla velký komfort – pěkná křesílka, gauč, stolek, ledničku, televizi proti nudě a další věci. Přišli do pokoje Tiny.

LEON: “ Tak vás velice moc vítám u mě doma. Kranich má vždy štěstí na moc pěkné ženy, který…….“

TINA: “ Co ode mě chcete??“

MONIKA: “ Vyřídit zítřejší obchod, který je pro nás moc důležitý.“

LEON: “ To je pravda. Zítra přiletí Ital, který bude chtít naše zboží a my chceme po vás, aby jste se s ním domluvila.“

TINA: “ Proč zrovna já?? To že jsem manželka poldy, kterého chcete……. A že jsem se narodila v Itálii…….“

LEON: “ No výborně jak to hezky chápete. Potřebujeme se s ním domluvit.“

MONIKA: “ A vy to zvládnete levou zadní.“

TINA: “ Co když na vaše požadavky nepřistoupím??“

LEON: “ Tak skončíte jako váš manžílek a jeho přítelkyně. Určitě vás s tím seznámil.“

TINA: “ Seznámil a to prosto jasně. A když splním vaše přání.“

MONIKA: “ Zůstanete na živu a váš manžílek si…….“

TINA: “ Splním váš úkol. A o co jde?“

LEON: “ Takový přístup se mi líbí. Za chvilku se to dozvíte.“

Večer doma u Toma a Tiny…….
Den utekl jako voda. Před rodinný dům Tiny a Tom přijelo stříbrné BMW. Tom se rozloučil se Semirem. BMW odjelo domů.

To přišel domů a bylo mu divné, že po celém baráku je úplné tichu a tma. Tak si rozsvítil v obýváku a šel do kuchyně, kde ležel na kuchyňské lince malý lísteček s textem: “ Tak mám tvoji ženu. Bude jenom záležet na tobě jestli tvoje manželka zůstane na živu a nebo skočí jako Elena, ale to by jsi ani nechtěl. Tak zítra přijď do staré tovární haly v Kolíně-Hürth. Přejdeš sám a ještě přineseš 20 kg kokainu za výměnu tvé manželky. L.Z.“ Když si tento lísteček přečetl Tom tak byl z toho celý špatný. Ani tomu nechtěl uvěřit, jaký podraz udělal Leon Zürs.

Druhý den………. Se tuto zprávu dozvěděla šéfka se Semirem, tak tomu ani nechtěli uvěřit, co provedl Leon Zürs.

SEMIR: “ Myslíte si, že Hartmut bude mít na skladě nějaký kokain??“

ŠÉFKA: “ To nevím, ale mohli by jste ho poctít jeho návštěvou.“

TOM: “ Tak vyrazíme na cestu.“

Tom a Semir vyrazili za Hartmutem na KTU. Na KTU byla navštívit jeho rodinka – Katrina a malá Natálka. Hartmut se rozplýval nad Natálkou, když na KTU přišli Tom se Semirem.

SEMIR: “ Hele me se, kdo pak tu je??“ Tom a Semir se šli přivítat s Natálkou.

HARTMUT, KATRINA: “ Ahoj.“

HARTMUT: “ Copak potřebujete??“

TOM: “ Chtěli jsme se zeptat jestli se ve tvém skladě nenajde 20 kg kokainu.“

KATRINA: “ Semire, ještě řekni…….“

SEMIR: “ Katrino, mýlíš se. Potřebujeme to do jednoho případu.“

TOM: “ Když budu mít kokain tak dostanu za něj Tinu.“

HARTMUT: “ Počkat. To se jedná o toho Leona Zürse??“

SEMIR: “ Ano. Leon unesl Tinu, ale nevíme kam a tak musíme dát Zürsovi těch 20 kg kokainu.“

HARTMUT: “ Šéfka o tomto ví??“ Předal Natálku Katrině.

TOM: “ Ano. Sama nás tebe doporučila.“

HARTMUT: “ Tak se půjdeme podívat do toho skladu.“

Ve vile u Leona Zürse se konala velká porada s Tinou, co a jak má dělat. A asi tak za 2 hodiny vyrazí na Düsseldorfské letiště vyzvednout italského odběratele Lucia Carduccia.

Na KTU Hartmut našel pro Toma a Semira 20 kg kokainu. Hartmut jim to dal do jedné velké černé tašky.

KATRINA: “ Tak ať to s Tinou dopadne dobře.“

TOM: “ Díky…….“

HARTMUT: “ Rád ji zase uvidím ve zdraví.“

SEMIR: “ Nebojte se Tinu najdeme živou a zdravou.“

KATRINA: “ A taky na sebe dávejte pozor.“

SEMIR: “ Katrino, neboj se.“

TOM: “ Dáme na sebe pozor.“

Tom a Semir se rozloučili s Hartmutem, Katrinou a Natálkou, nasedli do BMW a odjeli na služebnu.

KATRINA: “ Doufám, že…….“

HARTMUT: “ Miláčku, nepřivolávej to nejhorší. Všechno dobře dopadne.“ Dali si velkou pusu.

………..pokráčko zas příště………..

Povídka č. 72: Návrat do minulosti 1/3

21. 1. 2010 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

S tím to příběhem se vrátíme trochu do minulosti jednoho dálničního komisaře – Toma Kranicha. Příběh už budete znát z televizní úpravy.

Večer u Tiny a Toma……. Tina telefonovala s tetičkou z Berlína, kterou má Tina strašně moc ráda. Trochu měli výměnu názorů přes telefon, ale naštěstí, že děti byli na 3 týdenním programu se školou v německých Alpách. Když Tina naštvaně položila mobil na kuchyňskou linku přišel Tom. Tina byla z celá zoufalá, co ji tetička řekla.

TOM: “ Co se stalo??“

TINA: “ Ani se neptej. Už se těším až zaklepe bačkorama.“

Tom obal rukama Tinu kolem pasu a utěšoval ji.

TOM: “ Podle rozhovoru to byla tvoje tetička.“

TINA: “ Ano. Chce přijet na celý měsíc, když tu nebudou naši.“

TOM: “ To bude bydlet u nás??“

TINA: “ Ne, ale bude nastěhovaná u našich v domku.“

TOM: “ No potěš pánbůh.“

TINA: “ Ani si nechci představit, co bude ten měsíc……….“ Položila hlavu na Tomovo pravé rameno.

TOM: “ Všechno bude dobrý.“ Tina zvedla hlavu a oba dva se na sebe usmáli. Dali malou pusinku. “ Radši se budeme bavit o něčem jiném.“

TINA: “ O čem pak.“

TOM: “ Kam pak jedou tvoji rodiče??“

TINA: “ Dělají si poznávací výlet po Finsku, Norsku, Švédku a Dánsku. Ještě s nimi jede Monika a Petr.“

TOM: “ To přece nemůžou stihnout za jeden měsíc.“

TINA: “ Budou jezdit jenom po těch nejzajímavějších památkách a tak. Nejvíce jsou zvědavi na jejich nedotčenou přírodu. Tak třeba to stihnou.“

TOM: “ Tak si uděláme pěkný večer.“

TINA: “ To můžeme.“

Dali si pusu a ozval se zvonek u dveří.

TINA: “ Určitě to bude náš milí kolega.“

TOM: “ Půjdu se tam podívat.“

Tom šel otevřít domoví dveře, za kterými stojí Tomův otec.

TOM: “ Ahoj. Pojď dál.“

OTEC: “ Ahoj. Díky.“

Otec se přivítal s Tinou.

TOM: “ Tak co potřebuješ??“

OTEC: “ Chtěl bych vás pozvat na zítřejší večeři ke mně domů.“

TOM: “ Že nám chceš představit další……….“

OTEC: “ To je, ale jednu osobu z rodiny. A že tu máme nějaký podezřelý klid.“

TINA: “ Michal s Péťou jsou se školou v Alpách na 3 týdny.“

TOM: “ A kdy se máme zítra ukázat.“

OTEC: “ Když přijdete na 19:30.“

TOM: “ Dobře.“

OTEC: “ Tak já vás dlouho nebudu rušit.“

TOM: “ Tati, ty nás nerušíš.“

OTEC: “ Určitě si budete chtít udělat klidný a pěkný večer bez dětí. A zítra si popovídáme více.“

Tomův otec se rozloučil a Tom šel vyprovodit otce k autu.

Druhý den na služebně………. Semir už dávno seděl v kanceláři a po chvilce přišel Tom do kanceláře.

SEMIR: “ Ahoj.“

TOM: “ Ahoj.“

Za chvilku přišel Bonrát.

BONRÁT: “ Ahoj kluci.“

SEMIR, TOM: “ Ahoj.“

TOM: “ Copak nám neseš??“

SEMIR: “ Nějakou nehodu na dálnici??“

BONRÁT: “ Kluci samá voda. Mám tu balíček pro Toma. Přišel před malou chvilkou než jsi přišel.“

TOM: “ A od koho??“

BONRÁT: “ Na balíčku to není napsané.“ Předal hnědou obálku Tomovi. A odešel za Hotem, protože měli práci v terénu.

SEMIR: “ Že by něco od tajné ctitelky.“

Tom rozbalil hnědou obálku, ve které se nacházejí fotky ještě z dávné milosti s Elenou Krügerovou. Tom položil obálku na stůl a posadil do svého křesla.

SEMIR: “ To nevypadá moc dobře.“

TOM: “ Leon Zürs je opět na světě.“

SEMIR: “ Bude mít na tebe velký zálusk.“

TOM: “ To taky, ale i na Tinu.“

SEMIR: “ Bude ti chtít oplatit za minulost s Elenou Krügerovou.“

TOM: “ Asi bych si měl o tom všem zmínit Tině, co??“

SEMIR: “ Jako správný manžel, tak ano. Myslím si, že to měla Tina pochopí.“

TOM: “ Myslíš jako, že bude nadšena, že jsem s Elenou čekal dítě??“

SEMIR: “ Ale to ji musíš vysvětlit.“

TOM: “ To se ti tak lehce řekne…….“

SEMIR: “ Musíme to oznámit šéfoví.“

TOM: “ Nemůžu pochopit, že Leon Zürs žije.“

SEMIR: “ Ale přeci zemřel při výbuchu vlaku. A na vlastní oči jsme to viděli.“

TOM: “ Asi nepůjde zjistit o koho šlo.“

SEMIR: “ Po deseti letech?? Můžeme to zkusit. Na patologii by nám mohli říci více, ale asi budeme o to zažádat.“

TOM: “ Tak zajdeme za šéfkou??“

SEMIR: “ Právě jsem ti to chtěl navrhnout.“

Tom se Semirem odešli za šéfkou říci, co se stalo.

Ve vile……. Leon Zürs sídlil ve vilové čtvrti v Kolín-Dortmund. Kde si pronajal pěknou vilu moderního typu bílé barvy a s velkou zahradou. Leon už v této vile bydlí asi tak měsíc. S Leonem tu ještě byla jedna žena s rezavými vlasy. Pořád chodila jenom v černých kostýmcích – kalhotových a nebo v černých sukních. Leon Zürs před 10 lety se mu podařilo utéci z hořícího pekla – vy výbuchu na nákladním vlaku, který převážel benzín. Leon Zürs zemřel přímo před očima Toma a Semira, ale opak je pravdou. Leon Zürs z této nehody vyvázl s těžkými popáleninami, ale jeho asistentka Monika mu dávala morfium na zklidnění bolesti. Leon měl popálené skoro celé záda a trochu i obličej.

Celých deset let se schovával v zahraničí, kde prováděl své drogové obchody dále i přes svoje zranění a v hlavě měl jenom pomstu Tomovi Kranichovi, že mu přebral přítelkyni Elenu Krügerovou.

LEON: “ Musím se zbavit konečně toho dálničního poldy.“

MONIKA: “ Pořád tě to nepřešlo.“

LEON: “ Ne!!! Přebral mi Elenu a měl s ní dítě.“ Položil na stůl Tomovu fotku.

MONIKA: “ Na tohle to myslíš celých deset let. A už mě z toho bolí hlava když to pořád připomínáš dokola.“

LEON: “ Prostě se mu chci pomstít. Zjistila jsi něco o tom dálničním poldovi??“

MONIKA: “ No jistě. Po dlouhé době se mi podařilo nabourat do systému dálniční policie.“

LEON: “ To jsi na tom dělala celý měsíc, co jsme tady??“

MONIKA: “ Ano. Ještě řekni, že ti to vadí. Rychlejš jsem to nestihla.“

LEON: “ Dobře omlouvám se ti. Pokračuj.“

MONIKA: “ Náš dálniční komisař Tom Kranich si našel jinou pohlednou ženu. Jmenuje se Tina Berghammerová. Převzala jméno po Kranichovi.“

LEON: “ Takže náš polda si našel novou ženušku. To jsou ale věci.“

MONIKA: “ Jeho manželka se narodila v Miláně. Do Německa se přestěhovala před několika lety. Po pár měsících se dálniční policie setkala s tou to komisařkou. Spolu vyšetřovali případ.“

LEON: “ To zní zajímavě. Jen pokračuj.“

MONIKA: “ Kranichovi mají spolu 2 děti. Obě už chodí do školy. Kranichovi jsou spolu jako manželé asi tak deset. Bydlí v jednom rodinném domku na okraji Kolína na pravém břehu Rýna.“

LEON: “ Máš fotku Kranichovi manželky.“

MONIKA: “ NO jistě. A je moc pěkná jako tvoje Elena.“ Položila Tininu fotku vedle Tomovi fotky na stole.

LEON: “ Opravdu moc pěkný páreček. Hodí se k sobě jako……. No tak se postaráme o jeho milovanou ženušku a i o toho Kranicha.“

MONIKA: “ Dobře. A máš už nějaký plán.“

LEON: “ Dej mi jenom pár dní a já na něco přijdu. A nechtěla by jsi pro mě ještě něco udělat??“

MONIKA: “ Co pak??“

LEON: “ Dej mi další uklidňující…….“

MONIKA: “ Ale zajisté.“ Leonovi píchla do žíly na ruce další dávku morfia pro uklidnění od bolesti. Leonovi se jenom velice ulevilo.

Na patologii…………. Tom a Semir zajeli na patologii, aby měli jistotu, že Leon Zürs skutečně žije.

SEMIR, TOM: “ Dobrý den.“

PATOLOG: “ Dobrý den. pánové z dálniční policie. Co pak můžu udělat??“

SEMIR: “ Potřebovali jsme takovou malou pomoct.“

TOM: “ Jedná se o případ před deseti lety. Jde o jistého Leona Zürse.“

PATOLOG: “ Jestli si dobře pamatuji tak zemřel při výbuchu na vlakové soupravě??“

SEMIR: “ Ano. A my potřebujeme zjistit, jestli opravdu je ten mrtvý z vlaku.“

PATOLOG: “ Rád to pro vás udělám, ale musíte mít na to papír…….“ Tom mu předal určený papír. „Koukám, že jste neztráceli čas.“

TOM: “ Potřebujeme to, co nejdříve.“

PATOLOG: “ Udělám to, co nejdříve.“

SEMIR: “ Děkujeme a nashledanou.“

TOM: “ Naschle.“

PATOLOG: „Naschle.“

Na služebně……. Tom seděl v kanceláři úplně sám. Semir byl s Andreou v kuchyňce. Tom volal Tině. Vínová Octavia právě dorazili před dům Tininých rodičů. Tina ani nestačila vystoupit z auta a zvonil ji mobil.

TINA: “ Tvoje srdce touží po mě po několika hodinách.“

TOM: “ Dalo by se to tak říct. Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“

TINA: “ Na co pak??“

TOM: “ Jestli mě neodmítneš na dnešní oběd.“

TINA: “ Tome, asi tě musím zklamat. Přijela tetička z Berlína a aspoň jeden z nás se musí rozloučit s mými rodiči a ještě budeme mít rodinným oběd.“

TOM: “ No co se dá dělat. Tak aspoň ode mě pozdravuj všechny a ten oběd ti vůbec nezávidím.“

TINA: “ Taky bych byla raději s tebou, ale…….“

TOM: “ Určitě v tom měla prsty tetička.“

TINA: „Jako vždy.“

TOM: “ Tak ti posílám pusu a ten oběd si užij.“

TINA: “ Díky. To zase nedopadne dobře. Zatím ahoj.“

TOM: “ Určitě ano. Ahoj.“ Oba dva společně zavěsili. Do kanceláře přišel Semir.

SEMIR: “ Tak jak to dopadlo.“

TOM: “ Tina má rodinný oběd.“

SEMIR: “ To musí mít velkou radost s tetičkou. A kdy ji to tedy hodláš říct?“

TOM: “ Ještě mám možnost dneska večer.“

SEMIR: “ To je taky pravda.“

Den utekl jako voda. Tina se chystala na další rodinnou večeři. Tomův otec pozval Tinu a Toma na večeři k němu domu, protože jim chce představit rodinného člena. Tina už byla převlečená do černého kostýmku a bílou halenkou, aby trochu vypadala k světu. Podívala na hodiny na svém mobilu a Tom nikde. Už by měli pomaloučku jet na večeři. Tak volá Tomovi do kanceláře na jeho mobil. Tomův mobil zvoní v kanceláři, kde jenom Semir. Semir se podíval na displej mobilu, kde je objevila Tinina fotka a „Tina“ Po malé chvilce přišel Tom do kanceláře.

SEMIR: “ Někdo tě shání.“ Tom zval mobil.

TOM: “ Teď zase toužíš ty po mě.“

TINA: “ To taky, ale volám kvůli tomu, že jdeme na večeři k tvém otci.“

TOM: “ Při tom dnešním shonu jsem na to úplně zapomněl. A nebylo by lepší………“

TINA: “ Ty by jsi chtěl odmítnou tvého otce?? Otce vidíš jednou za uherskej rok.“

TOM: “ To máš pravdu. Tak přijedeš pro mě na služebnu……. Nějak to nestíhám.“

TINA: “ To víš, že pro tebe zajedu. Za chvilku jsem u tebe.“

TOM: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

Tom zavěsil.

SEMIR: “ Rodinné trable??“

TOM: “ Ne, akorát jsem zapomněl na rodinnou večeři s mým otcem.“

SEMIR: “ Nemáte poslední dobou nějak moc těch rodinných večeří.“

TOM: “ Semire, já to raději nepočítám.“

Na služebnu přijela vínová Octavia. Když Tom uviděl Tinu přijíždět hned šel za ní. Tom a Tina si dali na přivítanou velký polibek.

TOM: “ Miláčku, promiň……. A moc ti to sluší.“

TINA: “ Děkuji. Nemusíš se omlouvat. Určitě jsem tušila, že to tak dopadne.“

TOM: “ Tak ty se na mě nezlobíš?“

TINA: “ Vůbec. A co ten dnešní oběd si musíme vynahradit.“

TOM: “ Já to tak nenechám. Ten si 100% nahradíme a k tomu si uděláme pěkný večer.“

Dali velkou pusu. Přišel k nim Semir.

SEMIR: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Moc ti to sluší. Úplně jiná Tina.“

TINA: “ Díky. Musím vypadat trochu k světu, když……….“

SEMIR: “ No to je samozřejmost.“

TOM: “ Tak my pomaloučku vyrazíme.“

SEMIR: “ Tak si to užijte. A uvidíme se zítra.“

Tak se rozloučili. Tina nasedla do Octavie na místo řidiče. Tom šel pomalou k Octavii a Semir k BMW. Tom se otočil.

TOM: “ Semire, nechceš zítra přijít k nám??“

SEMIR: “ Ty to chceš říct Tině až ráno?“

TOM: “ Co mi jiného zbývá a navíc musíš zajet pro mě.“

SEMIR: “ No dobře. Tak zítra. Ahoj.“

TOM: “ Ahoj.“ Nasedl do Octavie a Octavie odjela. Po chvilce i BMW.

Tina s Tome vystoupili z Octavie. Tom si dělal kravatu, kterou mu přinesla Tina z domova. Na chodníku před Octavií si vázala kravatu, ale nějak mu to nešlo.

TOM: “ Pomůžeš mi???“ Udělal na Tinu psí oči.

TINA: “ Tak ukaž.“ Uvázala Tomovi kravatu.

TOM: “ Moc ti děkuji.“

TINA: “ No nevim, co……….“

TOM: “ Ale mám na to tebe.“ Dali si svoji poslední polibek a šli pak nahoru do bytu.

V bytě se Tina s Tomem přivítali s otcem a tetičkou z Mnichova.

OTEC: “ No né. Tobě to opravdu moc sluší.“

TINA: “ Děkuji.“

TETA: “ A kdo pak to je??“

TOM: “ Chci ti představit moji milou manželku Tinu Kranichovou Berghammerovou.“

TETA: “ Velice mě těší.“

TINA: “ Mě taky.“

OTEC: “ Tak se na to vrhneme.“

Dobře se navečeřeli a na pili se dobrého červeného vína. Ještě poseděli po večeři u stolu.

TETA: “ Tome, co pak mi řekneš o sobě. Když jsme se tak dlouho neviděli.“

TOM: “ Nevím jestli víš, že pracuji u dálniční policie už pěkných pár let. Ale určitě ti něco řekl můj otec.“

TETA: “ To je sice pravda, ale neřekl mi, že jsi ženatý.“

OTEC: “ To bylo moje tajemství.“

TETA: “ A kde pracujete vy???“

TINA: “ Pracuji u dálniční policie…….“ Otec skočil Tině do řeči.

OTEC: “ Naše manželská dvojice pracuje na stejném pracovišti a společně vyšetřují případy.“

TETA: “ Takže jako komisařka??“

TINA: “ Ano…….“

TOM: “ Asi se to moc nelíbí, že…….“

TETA: “ A co by se mi nemělo líbit.“

TINA: “ Že pracuji u policie. V naší rodině máme jednu tetu, která je proti tomu.“

TETA: “ Mě to vůbec nevadí, ale je že vy dva se máte rádi. To je pro mě to hlavní. A malý členové jsou už na světě??“

TOM: “ Jsou. Dva kluci – Martin a Péťa.“

TETA: “ Tak to se musím na ně někdy přijít podívat.“

Tak si pěkně popovídali nad lahví bílého vína. Tina musela osobě všechno říci na co se ptala teta. Tina s Tomem odešli brzy domů. Když Tina s Tomem stáli před Octavii…

TOM: “ Tak co říkáš na moji tetičku??“

TINA: “ Rozhodně lepší než moje tetička z Berlína.“

TOM: “ To jsem moc rád, že se ti líbí. Jde na tobě vidět, že sis jí oblíbila.“

TINA: “ Byla bych moc ráda kdyby si moje tetička něco vzala od tetičky.“

TOM: “ Miláčku, to se nikdy nestane.“

TINA: “ To vím. Ale pořád bude mít nervy. Už se tak těším do peřin.“

Tina s Tomem nasedli do Octavie a odjeli domů.

…………….Pokráčko zas příště…………

V utajení 3/3

31. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

Na služebně………. Tom a Semir zašli ze šéfkou do kanceláře.

ŠÉFKA: “ Tak jak zvládá naši hlídači královny??“

SEMIR: “ Dobře. Pořád všechno stejný. Dali jsme jim nějaké informace o té koruně.“

TOM: “ Večer se sejdeme s Buchvaldem a probereme tu cestu do Hannoveru a zpátky.“

ŠÉFKA: “ Dobře. Dám to vědět policejnímu prezidentovi.“

SEMIR: “ Jestli by nechtěl jít s námi na konzultaci??“

ŠÉFKA: “ Ano. Že by vymyslel nějakou cestu, kde by královna byla mimo nebezpečí.“

V pokoji číslo 303………. Tina si četla v ložnici, aby se nějak zabavila. Ben si četl další podklady k případu v obýváku dole. Pořád ho žralo, co se stalo s Tinou odpoledne a nikdy si nemyslel, že se s Tinou někdy pohádá.

Benovi to nedalo a zašel za Tinou do ložnice.

BEN: “ Tino, máš chvilku??“

TINA: “ Co chceš zase probírat??“

BEN: “ Chci se omluvit za dnešní rejpání…….“

TINA: “ Tak tudy vítr vane. Chceš se zase usmířit??“ Tina odložila knihu na postel.

BEN: “ Ano. Bylo by to zapotřebí. A zapomeneme, co se mezi námi stalo.“

TINA: “ Co se stane, když to tvoji omluvu nepřijmu??“

BEN: “ To nevim. Že bych to řekl Tomovi??“ Mile se usmál na Tinu.

TINA: “ No dobře. Omluvu přijímám.“

BEN: “ Prostě to byla moje chyba, že jsem se tak blbě zeptal.“

TINA: “ Někdy mě prostě vytočí každá blbina.“

BEN: “ To šlo vidět.“

TINA: “ Bene,………“

BEN: “ Už raději mlčím.“ Tak se na sebe podívali a Ben se posadil na postel. Tak ty dva se na sebe dívali až si dali velký polibek a další, další, další a další……. A tohle to se nemělo vůbec stát.“

TINA: “ Tohle to se nemělo vůbec stát…….“ Řekla klidným hlasem.

BEN: “ Teď to byla zase moje chyba. Trochu jsem se nechal…….“

TINA: “ Ale opravdu mi slib, že se to nedozví Tom nebo mě…….“

BEN: “ Chápu. Budu mlčet jako hrob. Vždy se mi musí něco takového stát. Já má na todle takový štěstí.“

TINA: “ Co budu dělat dneska večer až se uvidím s Tomem.“

BEN: “ To bude dobrý. Neboj se. To zvládneme na jedničku s hvězdičkou.“

TINA: “ Zase jsem udělala botu v mém dobrém manželství.“

BEN: “ Tino, až odjedu tak na to zapomeneš.“

TINA: “ To doufejme.“

Ben objal Tinu, aby se tak netřásla na večer.

BEN: „Všechno bude dobré. Uvidíš.“

V Grandhotelu………. Jak slíbila dálniční policie Buchvaldovi, že příjdou tak splnili svůj slib. Sešli se v jedné místnosti, kde na vysvětlování měli klid a nikdo je nebude rušit. Hlavní slovo mě Buchvald.

BUCHVALD: “ Jak už jsem řekl předtím, že pro korunu pojedeme po dálnici A3.“

SEMIR: “ Dobře. Je to nejkratší cesta do Hannoveru.“

TOM: “ Jak dlouho bude trvat návštěva v Hannoveru??“

BUCHVALD: “ To ještě nevím. Nevim, co si nachystal ředitel muzea pro královnu.“

SEMIR: “ A jak budete chtít naše postavení na dálnici???“

BUCHVALD: “ Potřebuje nějaké vozy, aby vyklízeli cestu před královniným vozem. Ale také, aby někdo hlídal v zadu, ale to snad znáte z vašich konvojů.“

TOM: “ My se raději zeptáme, jak si by to přála královna.“

BUCHVALD: “ Jak dlouho bude trvat cesta po dálnici do Hannoveru?“

TINA: “ Dvě až tři hodinky. A podle jaký bude provoz na dálnici. A3 bývá dost často ucpaná.“

BEN: “ A kdy se máme sejít???“

BUCHVALD: “ V Hannoveru máme být kolem 11:00 hodiny. Bude stačit odsud odjedeme po 8:00 hodině.“

SEMIR: “ Dobře. Už tu raději budeme dříve.“

TOM: “ Jestli to je všechno.“

BUCHVALD: “ To by mělo být všechno kolem cesty do Hannoveru. Kdyby se něco změnilo tak se ozvu a nebo se domluvíme zítra ráno.“

SEMIR: “ Dobře. Zítra naschle.“

BUCHVALD, TOM, TINA, BEN: “ Naschle.“

Všichni odešli z místnosti. Dálniční policie šla pomaloučku ke svým autům. Buchvald šel za svými kolegy. Tina šla napřed a na všechny čekala na recepci Grandhotelu. Jak tak stála na recepci a četla jsi informace o hotelu tak zaslechla jeden telefonát mezi Weberem a Baumanem. Bavili se o zítřejší akci. Když Weber dohovořil s Baumanem tak prošel kolem Tiny a pěkně se na ní usmál. Tina si v hlavě třídila informace, které zaslechla. Po chvilce na recepci přišli Tom, Semir a Ben. Všichni šli do apartmánu Tiny a Bena.

V pokoji číslo 303……. Seděli v dolním obýváku. A domlouvali se na zítřejší akci jak budou rozestavěný na dálnici.

SEMIR: “ Jak to uděláme s vámi. Vy dva jsme jasný.“

TINA: “ Co kdybychom měli každý jeden vůz a nějak se střídali na dálnici.“

SEMIR: “ Kdy by jsi vzala druhý auto.“

TOM: “ Semire, druhý auto jsme schovali kousek odsud.“

TINA: “ Nějak jsi na to zapomněl.“

SEMIR: “ Už si vzpomínám.“

BEN: “ Když chcete, abych se střídal s Tinou na dálnici. Tak tomu vašemu okolí…….“

TOM: “ Ty znáš jenom svůj Mnichov.“

BEN: “ To je pravda. Nevím jaký dálniční nájezdy a podjezdy patří A3.“

SEMIR: “ Bene, můžeš jet s Tomem v hlavním konvoji. A já s Tinou se můžeme střídat na dálnici.“

TOM: “ Čekal jsem, kdy na to přijdeš.“

SEMIR: “ Díky. A jaký kdo vezme auto.“

TINA: “ Půjčím ti moje služební auto, ale jestli se mu něco stane.“

TOM: “ Miláčku, raději bych mu ho raději nepůjčoval.“

SEMIR: “ Já se k němu budu chovat jako v rukavičkách.“

TINA: “ Nebo si vemte s Benem naše rodinné autíčko.“

TOM: “ Tino, to nemyslíš vážně! To bych raději Semirovi půjčil to tvoje služební auto.“

TINA: “ Já jsem to myslela dobře. Promiň, že jsem něco řekla.“

BEN: “ Nechte ty auta za zítra ráno. To bude jistější něž dneska. Hlavní je, že jsme dohodli na tom, kdo s kým pojede.“

TOM: “ To máš pravdu.“

Tom vstal z gauče.

TOM: “ Miláčku, pojď na chvilku ven.“

Tina hned asi tušila, co by to tak mohlo být. Tak tedy spolu odešli ven před apartmán.

BEN: “ Proč je Tom tak nabroušenej.“

SEMIR: “ To ti nepovím, kvůli čemu by to mohlo být.“

BEN: “ To se určitě dozvíš.“

SEMIR: “ Jestli v tom něco nebude, že tu Tom nemůže být s Tinou.“

BEN: “ To by bylo vysvětlení.“

Tina a Tom byli venku před apartmánem.“

TINA: “ Tome, vysvětlíš mi, co se to s tebou děje?? Něco jsem ti snad udělala???“

TOM: “ Nic si mi neudělala.“

TINA: “ Tak co tě trápí??“ Přišla k Tomovi blíž a usmála se na něho.

TOM: “ Promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Asi jsem tě neměl do toho to případu zatahovat.“

TINA: “ To je dobrý. Ale byl to tvůj nápad.“

TOM: “ To máš pravdu…….“

TINA: “ Tak už vím, co tě trápí.“

TOM: “ Tak co tě napadlo.“

TINA: “ Je to líto, že tu nemůžeš být se mnou, co??“ Objala Toma kolem pasu.

TOM: “ ANO…….“

TINA: “ Ty budeš moc ráda až toto všechno skončí.“

Tom dal Tině tak velký polibek, že Tině dokázal jak ji má opravdu moc rád. Ben a Semir si nemohli ujít a je viděl z okna.

SEMIR: “ Měl si pravdu. Tento případ dělá divy s Tomem.“

BEN: “ Jistě. Sám na tento případ nasadil Tinu a teď si bere to, že to udělal.“

SEMIR: “ Prostě Tomovi je moc smutno doma bez Tiny.“

BEN: “ Ale moc jim to sluší.“

SEMIR: “ Taky se k sobě moc hodí.“

Tina s Tomem si venku dávali jeden polibek za druhým.

TINA: “ Měl by jsi něco vědět.“

TOM: “ Co jsi zase provedla.“

TINA: “ Vím, že se nemají poslouchat cizí hovory. Ale jeden člen z Buchvaldovi ochranky.“

TOM: “ A dál??“

TINA: “ Z toho krátkého rozhovoru jsem pochopila, že někdo má spadeno na švédskou pravou korunu. A taky mluvili, že se nějak budou chtít………“

TOM: “ No to je zpráva. Měli by jsme to dát vědět Buchvaldovi. A poznala by jsi toho chlapa??“

TINA: “ Ano.“

TOM: “ To je stopa. Věděl jsem, že se na to hodíš.“

Tuto stopu Tina s Tomem řekli Semirovi a Benovi. Tuto zprávu řeknou Buchvaldovi až zítra ráno, ale šéfce to řekli ještě tu noc.

Ráno před Grandhotelem……. Všichni účastníci se sešli před hotelem, kde jim dálniční policie řekla Buchvaldovi, co Tina včera večer slyšela. Tinino a Tomovo rodinné autíčko zůstalo před apartmánem. Tom s Benem si vzali Tomovo nové služební auto, Semir zavezl Tinu pro její služební auto, které je ukryté v lese pro případ v nouzi. Je zahrabané pod kupou listí a plechy. Tina nasedla do svého služebního auta a vyrazili se Semirem na dálnici.

Na dálnici je všechno zatím v pořádku. Všechno probíhá podle plánu. Semir s Tinou pěkně střídají na dálnici.

Cesta do Hannoveru dopadlo moc dobře. Ale nejhorší to bude na zátek do hotelu, co kdyby zasáhl Werner po koruně, kterou chce do své moci.

Konvoj se po 2 hodinách vrací zpět do Kolína. Werner jenom čeká na tu správnou chvíli, aby mohl zasáhnout.

BEN: “ Včera vám to moc slušelo.“

TOM: “ Díky. Jsme se hledali.“

BEN: “ To bylo vidět.“

Tak se Ben s Tomem pěkně bavili. Werner dostal příkaz od Baumana, aby se do toho pustil. Werner si vzal do ruky malou krabičku, kde zmáčknul jeden čudlík. Tento čudlík způsobil, že auto se švédskou korunou vyletělo do vzduchu jenom před část vozu. Auto s korunou se převrátilo na střechu a auto s Wernerem vjelo do předu. Ben hned dal vědět na centrálu, že se chce někdo zmocnit koruny. Všichni ostatní auta z konvoje začali brzdit i stříbrné BMW. Buchvald se postaral o švédskou královnu a rychle ji z tohoto pekla odvezl rychle do Grandhotelu. Werner vyšel ze svého auta (černý tranzit s černými okýnky) a šel si pro korunu, kterou si vzal ze zavazadlového prostoru a rychle nasedl do svého auta a ujížděl z této nehody pryč i s korunou. Řidiči tohoto auta byli bez vědomí. Hote s Borátem se postarali o tuto nehodu. Nový mercedes a BMW se rozjeli za Wernerovým autem. Semir požádal o Tininu
pomoct, která byla kousek od nich.

Werner nemohl nechat policajty za zadkem. A tak nabil svoji zbraň a začal střílet po novém služební autě. Tom se vyhýbal kulkám.

BEN: “ Tvoje nové služební ti moc dlouho nevydrželo bez úrazu.“

TOM: “ Nechci ty poznámky a střílej po něm.“

BEN: “ Rozkaz.“

Ben vytáhl svoji zbraň a začal střílet po Wernerovi. A sjel na jinou dálnici – A44, která ještě není dostavěná.

TOM: “ Musíme se nějak zmocnit té koruny.“

BEN: “ A můžeš mi říct, jak.“

TOM: “ Bene, přemýšlej. Si taky policajt.“

Stříbrné BMW se drží mercedesu jako klíště. A tak se spojil s Tinou přes vysílačku.

SEMIR: “ Kde jsi??“

TINA: “ Moc radostnou zprávu nemám. Trčím v zácpě na B76, která vede na další nájezd na A3.“

SEMIR: “ Sakra! To jsi mě moc nepotěšila. Zrovna potřebujeme tvoji pomoct.“

TINA: “ A jakou?? Pokusím se ze zácpy rychle dostat.“

SEMIR: “ Musíme nějak zastavit Wernera. Ale spíš, abychom se dostali ke koruně. Za chvilku bude kilometr 63, kde je malá restaurace, kde se my dva setkáme.“

TINA: “ Jo tu restauraci znám. Tam budu za chvilku. Kolona aut se konečně rozjela.“

SEMIR: “ Dobře.“

Semir mezitím vysvětlil Tině svůj plán. Semir tedy sjel k restauraci. Ben ani Tom nevěděli, co má Semir v úmyslu, protože se zabývali Wernerem, který po nich střílel. Tina už čekala na Semira. Tina u restaurace nechala své služební Octavii a nasedla k Semirovi do BMW. Wernerovi už došla všechna munice do jeho zbraně.

TINA: “ Už máte nějaký plán.“

SEMIR: “ Ben s Tomem chtějí, abychom získali korunu.“

TINA: “ A jak se dostaneme ke koruně??“

SEMIR: “ To už nech na mě.“

Ozvala se vysílačka.

BEN: “ Semire, už máš plán??“

TINA: “ Nejsem Semir, ale už něco máme v plánu.“

BEN: “ Tak se vy dva předveďte.“

TINA: “ Tak jdeme na to.“

Tina zavěsila.

SEMIR: “ Tak ti předávám do rukou moje BMW:“
TINA: “ Bude se k němu chovat jako v rukavičkách.“

Tina se Semirem si vyměnili místa. Tina šlápla na plyn a jela blíže k Wernerovi a Semir si otevřel střešní okýnko. Semir pomaloučku vylezl na střechu auta. Semir si otevřel dveře od tranzitu a vlezl dovnitř. Zde našel švédskou korunu a vzal ji do ruky. BMW se stáhlo za mercedes a Ben vylezl na střechu mercedesu a převzal si korunu od Semira. Jenomže Werner našel v přístrojové desce další zraň, náboje a nabil zbraň. Ben korunu převzal a rychle sní do mercedesu, aby švédská královna nepřišla o takový poklad, který hledala několik let. Mercedes se stáhl. Na scéně se zase objevilo BMW, Semir naskočil na kapotu BMW a Werner začal střílet po obouch autech. BMW se rychlo stáhlo na úroveň mercedesu a Semir mohli klidně nastoupit do BMW. Ben a Semir začali střílet po Wernerovi, ale Wernerovi nějak scházeli další náboje a tak Ben se Semirem měli výhodu.

TINA: “ A44 by tu měla na chvilku končit.“

SEMIR: “ Dobrý postřeh, ale Werner to neví.“

TINA: “ Tak dneska bude mít letecký den.“

SEMIR: “ Chudák.“

Ozvala se vysílačka.

BEN: “ Mám se zeptat místo Toma. Co bude dál??“

SEMIR: “ Tato dálnice za chvilku končí.“

BEN: “ Aha…….“

Všechny auta se právě pohybovali na nedostavěném mostě, který asi po dvouch kilometrech končí. Když Tina uviděla končící dálnici tak snížilo rychlost. Černý tranzit pořád jel tou samou velkou rychlostí, ale Wernerovi nedošlo, že za pár chvil bude lítat ve vzduchu. Když Tom po chvilce uviděl končící dálnici hned mercedes snižoval rychlost. Dálniční policie viděla jak černý tranzit letí vzduchem. Všichni vystoupili z aut a šli se podívat Werner se svým tranzitem letí do lesů, kde nemá šanci na přežití.

BEN: “ Tak své poselství jsme splnili a tak se můžeme vrátit na základnu.“

TOM: “ Ale byla to dobrá akce.“

TINA: “ A kdo semnou sjede pro moje služební auto.“

TOM: “ Já t tam hodím. Semire, tobě půjčím moje nové služební auto.“

SEMIR: “ No né. Neboj se. Až se vrátíš bude celé.“

TOM: “ To byl jsem moc ráda.“

Semir a Ben odjeli do Grandhotelu, odvezli švédskou korunu švédské královně. Tina s Tomem zajeli pro Octavii.

V Grandhotelu………. Švédská královna sama osobně poděkovala Tině, Tomovi, Semirovi, Benovi, ale také policejnímu prezidentovi, že odvedli perfektivní práci a že koruna zůstala v pořádku. Teď se může celá dálniční policie všem chlubit, že byli osobně pochváleni od švédské královny.

Švédská policie zatkla Baumana, který se všemu přiznal. U něho v bytě našli všechny podklady k odcizení švédské královské koruny.

Druhý den dálniční policie doprovázela švédskou královnu na kolínské letiště. Cesta dopadla dobře. Cestu měli úplně prázdnou. Buchvald ještě jednou poděkoval dálniční policii za bezvadnou akci a že všechno dopadlo na jedničku.

Dálniční policie a Ben stáli u nového mercedesu na parkovišti kolínského letiště.

SEMIR: “ A teď by jsme si mohli zasloužit něco dobrýho.“

TOM: “ Jestli myslíš oběd. Tak to jo.“

BEN: “ A já se s vámi rozloučím. Už mě shánějí na mém oddělení v Mnichově.“

TOM: “ Bene, děkujeme za pomoct.“

BEN: “ To byla maličkost. Co by jsem neudělal pro svého kamaráda.“

SEMIR: “ A zase někdy ozvy. A přijeď se zase na nás podívat.“

BEN: “ Určitě se za vámi zastavím. Mějte se tu moc dobře.“

Ben se rozloučil se Semirem, Tom a Tinou. Ben nasedl do svého služebního auta a vyrazil na cestu di Mnichova.

TINA: “ A, kdo bude tentokrát platit oběd??“

SEMIR: “ Minule jsem byl na řadě já. Tome, máš dneska kasu.“

TOM: “ Už zase.“

SEMIR: “ Už to tak bývá, že to spadlo na tebe.“

TOM: “ Tak půjdeme do naší.“

TINA: “ Já jsem pro.“

SEMIR: “ Já taky.“

TOM: “ Tak vyrazíme na cestu.“

Tom předal Tině klíče od nového mercedesu, aby se projela v novém služební autě. Když to měla slíbené od manžela, že první jízdu v novém mercedesu právě pojede Tina.

Konec!!!

Autorka: Tina11

V utajení 2/3

29. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

V Grandhotelu……….

Semir a Tom zajeli do Grandhotelu Schloss Bensberg. Rovnou zašli za hlavním člověkem, který má nastarosti ochranku švédské královny.

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie a tohle to je můj kolega Kranich.“

BUCHVALD: “ Velice mě těší. Od policejního prezidenta jsem byl už informován. Smrt našeho tajemníka nás velice zasáhla. Královna je ještě z toho celá pryč.“

TOM: “ Je nám moc líto, co se stalo. A kde byl tajemník??“

BUCHVALD: “ Byl se projet po významných místech v blízkosti Kolína. Královna si nestěžovala na Fredrika. Dalo by se říct, že to byl jako královnin jediný syn.“

SEMIR: “ A kdo bude jeho nástupcem??“

BUCHALD: “ To se rozhodne až se královna vrátí do Švédska. Nového tajemníka zvolí vláda z několika kandidátů, kteří se přihlásí na tuto funkci.“

TOM: “ A můžete nám něco říci o tajemníkovi?? Jestli to není moc tajné.“

BUCHVALD: “ Fredrik v této funkci působil přes 10 let. Královna byla s Fredrikem velice moc spokojená. Nikdo si na něho nestěžoval. Byl dost často na cestách. Takže tuto smutnou zprávu se dozvěděla i jeho manželka a ve Švédsku bude mít důstojný pohřeb.“

SEMIR: “ Dozvěděli jsme se, že vaše královna si má vyzvednout pravou švédskou korunu v Hannoveru a že nás potřebujete na tuto cestu.“

BUCHVALD: “ V této rodině je jedna koruna, která byla vyrobena podle pravé koruny. A královna si právě přijela pro pravou, která se dědí v plno generací na švédském trůně. Švédská vláda za tuto korunu zaplatila velké peníze a Švédsko chce mít originál doma.“

TOM: “ A kdy jste přišli, že pravá švédská koruna je u nás v Hannoveru??“

BUCHVALD: “ Přes jednu agenturu. Ta nás na to upozornila. A hned jsme se spojili s hannoverským muzeem, aby nám ji vydali zpátky do rodné země.“

SEMIR: “ A může mít někdo políčeno na korunu??“

BUCHVALD: “ Jestli myslíte od nás. Tak asi ne. Všichni si přejeme, aby v pořádku jsme ji odvezli do Švédska.“

TOM: “ A někdo z venku??“

BUCHVALD: “ Abych řekl pravdu. Tak asi všichni.“

SEMIR: “ Chtěli by jsme se ještě zeptat na cestu. Jak to bude probíhat.“

BUCHVALD: “ Řeknu vám jenom takovou hrubou představu. Do Hannoveru pojedem po dálnici A3. Zde si vyzvedneme korunu. Pak pojedeme zpátky. A druhý den královna opouští Kolín nad Rýnem.“

TOM: “ Takže královna neodletí ještě ten den.“

BUCHVALD: “ Ne. Chce si na cestu do Švédska odpočinout. A samozřejmě, že se v noci může dojít k odcizení koruny.“

SEMIR: “ Je to takové riziko, ale musíme vyhovět královně. A druhý den chce, abychom vám pomohli na letiště??“

BUCHVALD: “ Ano. Potřebujeme volnou cestu na letiště.“

TOM: “ To asi nebude problém.“

BUCHVALD: “ Už máte někoho, kdo bude hlídat okolí hotelu??“

SEMIR: “ Ano. Máte. Kdo tu bude hlídat budou ve vedlejším hotelu.“

BUCHVALD: “ To myslíte vedle v těch apartmánech??“

TOM: “ Ano. To vymyslel náš policejní prezident.“

BUCHVALD: “ A kdo to bude???“

TOM: “ Bude to náš další člověk od dálniční policie. My vám ještě představíme, aby jste věděli, kdo to je.“

BUCHVALD: “ Dobře. Pak vám ještě dám vědět, kdy se sejdeme.“

SEMIR: “ Tak vám tu nechám moji vizitku pro spojení.“ Předal vizitku Buchvaldovi do ruky.

BUCHVALD: “ Jestli to je všechno.“

TOM: “ Už jsme se toho dozvěděli plno informací. Děkujeme a zítra se uvidíme.“

BUCHVALD: “ Jsem rád, že jsem vám trochu pomohl. A dám vám vědět, kdy se sejdeme. Naschle.“

TOM, SEMIR: “ Naschle.“

Semir a Tom odešli z hotelu a odjeli na služebnu.

V BMW…….

SEMIR: “ Docela milí chlapík.“

TOM: “ To jo.“ A hrál s mobilem. A volá Benovi do Mnichova.

SEMIR: “ Komu jdeš volat??“

TOM: “ Svému kamarádovi na tu akci.“

SEMIR: “ AHA.“

BEN: “ Ahoj Tome. To je taky dost, že se ozveš. Zase máš rodinné trable??“

TOM: “ Ahoj. Nechci ty tvoje vtipné poznámky. Mám na tebe jednu otázečku.“

BEN: “ Tak povídej.“

TOM: “ Potřebujeme tvoji pomoct v našem případu.“

BEN: “ Máte málo lidí??“

TOM: “ To nemáme, ale potřebujeme ohlídat jednu státnickou osobu.“

BEN: “ Ještě řekni, že jste dostali na starost švédskou královnu.“

TOM: “ Trefa do černého. Bylo by to na pár dní.“

BEN: “ Zkusím se pozeptat. Stejnak tu máme málo práce. Myslím si, že by to mohlo vyjít. A to budu sám??“

TOM: “ Bude s tebou jedna milá osoba.“

BEN: “ No ještě řekni, že to bude tvoje manželka Tina. Tak to musím přijet.“

TOM: “ A kdy mi dáš tak vědět, že přijedeš na 100%.“

BEN: “ Počítám ještě dneska. Když bych ti poslat SMSku.“

TOM: “ Dobře.“

BEN: “ Ještě máš něco na srdci??“

TOM: “ To je všechno. Bližší informace se pak dozvíš.“

BEN: “ To mi bylo jasné. Zatím ahoj.“

TOM: “ Ahoj.“ Zavěsil.

SEMIR: “ Přijede.“

TOM: “ Prý to vypadá nadějně, že ano. Mají málo práce.“

SEMIR: “ Jestli mají milého šéfa tak by mohl pustit, když bude hlídat tak vzácnou návštěvu.“

Večer u Tiny a Toma……. Tina seděla v obýváku a přehrabovala se v papírech od Schrankmannové. Do baráčku přišli Tom a Semir.

TOM: “ Ahoj, miláčku.“ Dal Tině pusu na přivítanou.

TINA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Ahoj.“

TINA: “ Co taková delegace??“

TOM: “ Přišli jsme se tě na něco zeptat.“

SEMIR: “ Potřebujeme pomoct v případu.“

Tina odložila papíry na stranu.

TINA: “ Tak co z vás vyleze.“

SEMIR: “ Tak začni, byl to tvůj nápad.“

TOM: “ Tak dobře. Potřebujeme ohlídat jednu státní osobu……“

TINA: “ Ty myslíš tu švédskou královnu?? Vždyť to každou chvilku říkají v rádiu.“

TOM: “ Ano. A tak jsme tě chtěli poprosit, jestli by jsi nepohlídala.“

SEMIR: “ A ještě by jsi dostala další pomocnou ruku.“

TOM: “ Semir myslí mého kamaráda Bena.“

TINA: “ Tak tudy vítr vane…….“

Tom a Semir udělali smutné oči…….

TOM, SEMIR: “ Prosím!!!“

TINA: Tak dobře, že jste to vy.“

Tom dal takovou velkou pusu Tině, že se raději Semir otočil, aby to raději neviděl. Semir ještě chvilku poseděl a pak odjel domů za Andreou a dětmi. Tomovi pak přišla SMSka, že Ben Jäger přijede pomoct s případem.

Ráno na služebně……. V Semirově a Tomově kanceláři se sešli Semir, Tom, šéfka, Tina a Ben.

ŠÉFKA: “ Když jsme tedy kompletní tak přejdeme k hlavnímu bodu.“

SEMIR: “ Asi tak za hodinku se máme sejít s Buchvaldem, se kterým se seznámíte. S ním se domluvíte na dalších informacích.

BEN: “ A kde budeme ubytovaný??“

TOM: “ Vedle Grandhotelu je hotel, ze kterého jde hezky na Grandhotel.“

ŠÉFKA: “ Všechno je už domluvené ve vašem hotelu. A pak si to zařiďte podle svého ve vašem pokoji.“

TINA: “ A naše jména.“

SEMIR: “ Mladý novomanželský pár Königovi.“

BEN: “ To se vám povedlo. Novomanželský pár.“

ŠÉFKA: „To byl nápad naše policejního prezidenta.“

BEN: “ Poslouchat se musí.“

ŠÉFKA: “ Jestli to je všechno, co by jste potřebujete tak můžete vyrazit na cestu.“

Dálniční policie a Ben vyrazili na cestu do Grandhotelu, kde mají schůzku s Buchvaldem. Ben a Tina si dohodli další informace s Buchvaldem, se kterým budou ve spojení pro další akce. No pak se Tina s Benem rozloučili se Semirem a Tomem, a vyrazili na služebnu.

V Altenbrücker Mühle…….

Tina a Ben přišli na recepci hotelu.

RECEPČNÍ: “ Dobrý den, vítám vám v našem hotelu.“

BEN: “ Dobrý den. Ve vašem hotelu tu máme předplacený novomanželský apartmán.“

RECEPČNÍ: “ A vaše jméno.“

BEN: “ Novomanželé Königovi.“

Recepční hledali jejich jméno v počítači.“

RECEPČNÍ: “ Váš apartmán je připraven. Číslo 303. Je to ve třetím patře. Přeji vám příjemný pobyt. Doufám, že se vám bude líbit apartmán.“

TINA: “ Určitě.“

BEN: “ Děkujeme.“ Dal polibek Tině.

Tina a Ben odešli do svého apartmá. Jejich apartmán se nachází v podkroví hotelu. Apartmán je rozdělen na dvě patra – v podkroví je jeden pokoj a když se sejde po schodech z podkroví tak se dojde do druhého pokoje.

Tina s Benem mohli jenom oči nechat na tak krásně vybaveném pokoji.

TINA: “ Tak to se policejnímu prezidentovi moc povedlo.“

BEN: “ Klobouk dolů před vaším policejním prezidentem. Ten náš by nám dal takový umolousaný pokoj.“

TINA: “ Jestli si můžu vybrat tak si beru podkroví, můj novomanželi.“

BEN: “ No dobře, ale vypadá to, že budu muset spát asi na hoře, moje novomanželko.“

Odložili kufry a obhlíželi si apartmán. V prvním patře je velký obývák a ložnice, a ty to dvě místnosti jsou odděleny zdí s dřevenými trámy. V přízemí je také obývací pokoj a prosklenými dveřmi se nacházela koupelna.

BEN: “ Tak co s tím teď uděláš, novomanželko.“

TINA: “ Můj novomanželi, budeš muset být tady nahoře. Co se dá dělat.“

BEN: “ Přestaneme blbnout. Já si vezmu tady obývák nahoře a tobě přenechám ložnici.“

TINA: “ Dobře. A taky si určíme nějaká pravidla.“

BEN: “ S tím jsem docela počítal. Nechceš si rozbouřit své dobré manželství.“

TINA: “ Tak za prvé ten polibek na recepci si…….“

BEN: “ Chápu. Jsi už vdaná za mého dobrého kamaráda. A budu to respektovat.“

TINA: “ To jsem ráda, že jsi to pochopil. Hned jsem na tobě poznala když jsi k nám přišel poprvé, že jsem se ti moc zalíbila. Co??“

BEN: “ To máš sice pravdu, ale nebudu kazit takové pěkné štěstí svému dobrému kamarádovi. A pusy budou padat výjimečně, když to bude potřebovat situace.“

TINA: “ Učíš se dobře. To podstatné jsi už řekl.“

BEN: “ Mám ještě jednu otázku.“

TINA: “ Jakou??“

BEN: “ Ale nějaké ty malinké pusy mohou padnout, aby to nebylo tak nápadné, když jsme těmi novomanželi…….“

TINA: “ Malá pusa nikomu neuškodí.“

Ben odešel se kouknout z okna na Grandhotel.

BEN: “ Pěkný výhled na hotel.“

Tina přišla k Benovi.

TINA: “ Přímo na královniny okna. Kdybys mě hledal tak si vybaluji věci v ložnici.“

BEN: “ Jistě.“

Druhý den……. Semir s Tomem se zajeli podívat za Benem a Tinou jak spolu válčí. Dali si sraz v parčíku okolo Altenbrücker Mühle, kde Tina a Ben seděli na lavičce pod lípou, kde byl krásný stín. Odtud bylo také hezky vidět na švédskou královnu.

TOM, SEMIR: “ Ahoj.“

TINA, BEN: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Máte něco nového??“

TINA: “ Všechno je při starém.“

TOM: “ A už se s vámi spojil Buchvald kvůli té koruně??“

BEN: “ Dneska večer by jsme se měli s ním sejít.“

SEMIR: “ Tak to by jsme sem měli také zajít.“

U auta před Grandhotelem……. Se vybavoval jeden člen z ochranky – Mark Bauman. Volal se svým šéfem, který má zálusk na královninu korunu. Šéf Weber pověřil Baumana, aby se pak zmocnil koruny a ať se bez ní vůbec nevrací, protože Bauman půjde na popravu. Weber a Bauman pár let žijí ve Švédsku. Weberova rodina v minulých dobách sloužili na švédském dvoře. Celé této rodině se líbila švédská koruna a hrozně moc by se jim líbila a právě Robert Weber se chce zmocnit této koruny a splnit tak sen jeho rodiny. Mark Bauman se s Weberovu rodinou seznámil náhodou při slavnostech na švédském dvoře – kdy se konala svatba mladého švédského krále a irské princezny. Kde se jim hrozně moc zalíbila koruna. Švédská koruna se ztratila po pár měsících od této svatby a pak nebyla k nalezení. A když se Weber a Bauman dozvěděli, že švédská koruna je v Hannoveru, hned si Bauman vyžádal, aby mohl jet do Německa pro korunu.

Semir a Ben spolu odešli k BMW, kde Benovi předal ještě nějaké podklady pro tento případ. Tom a Tina zůstali sami v parčíku.

TOM: “ Miláčku, doufám, že si to Ben nebere moc osobně…….“

TINA: “ Myslíš tím, co??“

TOM: “ Miláčku, snad mluvím jasně.“

TINA: “ Neboj se. Já si Bena podám. Nepřipustím si ho k tělu. „

TOM: “ Já budu věřit.“

TINA: “ Můžeš se na mě spolehnout.“

TOM: “ Opravdu??“

TINA: “ Kolikrát se ještě budeš ptát??“

TOM: “ Nevim…….“

Roztomile se na sebe usmáli a pak dali si velký polibek.

TOM: “ Tak mě napadlo, že to je další naše společná zkouška v dlouholetém manželství.“

TINA: “ Myslíš na tu naši velkou hádku…….“

TOM: “ Vzala jsi mi to přímo z úst. Ale zkusíme to překousnout…….“

TINA: “ Tome, ty moc dobře víš, že bych to nikdy neudělala……. A vzala jsem si muže svých snů.“

TOM: “ Ale to se dozvídám věcí…….“

TINA: “ Je pravda, že už jsme prožili hodně takových hádek, ale nechtěla, abys ztratil nejlepšího kamaráda ze školy a milou manželku.“

TOM: “ Radši bych tu byl s tebou, ale už to nemůžeme dát na spátek. Ben je ale dobrý, ne.“

TINA: “ To ti věřím, že by jsi chtěl být se mnou, ale Ben dodržuje moje pravidla.“

TOM: “ To už je tak poslušný, že dodržuje tvoje pravidla.“

TINA: “ Ano. A přijal je velice rád a počítal s nimi. Nechceš přejití na jiné téma.“

TOM: “ Ale teď to vypadá…….“

TINA: “ Tome,…….“

Dali si další polibek a další, další, další,……. Po chvilce přišli Ben a Semir. Raději se k nim otočili zády, aby nemuseli vidět…….

SEMIR: “ Neradi vás rušíme…….“

BEN: “ Při tak důležité…….“

TOM: “ To je dobrý.“

Ben a Semir se k nim otočili.

TINA: “ Copak máte??“

SEMIR: “ Volal mi Buchvald, že se máme u něho zastavit tak 19:00 hodinu ohledně cesty do Hannoveru.“

TOM: “ Jestli k tomu nebude chtít šéfka přivolat i policejního prezidenta, aby věděl jak to všechno bude probíhat.“

SEMIR: “ Tak se vydáme na služebnu??“

TOM: “ Tak jdeme.“

SEMIR: “ Tak si to tady užijte a uvidíme se kolem 19:00 hodiny před Grandhotelem.“

BEN: “ Budeme tam jako koni.“

TOM: “ Zatím ahoj.“

SEMIR, TINA, BEN: “ Ahoj.“

Tom a Tina si dali poslední polibek na rozloučenou. Semir a Tom odešli k BMW a odjeli na služebnu. Tina s Benem pomaloučku šli do svého apartmánu.

BEN: “ O čem sis povídala s Tomem??“

TINA: “ Tak o všem možným.“

BEN: “ Já si myslím něco jiného.“

TINA: “ A co???“

BEN: “ Bavili jste se o mě.“

TINA: “ To není pravda.“

BEN: “ Je n to přiznej.“ Tina se zastavila.

TINA: “ No tak dobře. Bavili jsme se o tobě.“

BEN: “ Ještě mi řekni, že Tom varoval, aby sis se mnou nic nezačínala!!“ Zastavil se také a podíval se na Tinu.

TINA: “ Já se o tom nechci bavit!!“

BEN: “ Tino, tohle to by jsme si měli vyříkat.“

TINA: “ Ale já to nemám náladu.“ Šla dál k apartmánu. Ben doběhl Tinu a zastavil ji.

BEN: “ Musíme si říct…….“

TINA: “ Co když jsem…….“

BEN: “ Že to nemyslíš vážně!!!“

TINA: “ Klidně jsem to mohla říct Tomovi, že jsme si něco začali. Času jsme na to měli hodně, aby se mu to mohla vyžvanit.“

BEN: “ Panebože. Jen to ne. Vždyť víš, že jsme si určili pravidla.“

TINA: “ Tak se jich drž a všechno bude v pořádku. A už se o tom nechci bavit.“ Odešla do apartmánu a byla pěkně naštvaná na Bena.

BEN: “ Co jsem komu udělal. Že jsem tu nabídku vůbec bral. Sakra!!!!“

………….Pokráčko zase příště………

Povídka č. 71: V utajení 1/3

27. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

Po pár týdnech……. Do Kolína přijela tetička z Berlína. Tina a Tom museli přijít na návštěvu k Tininým rodičům, kde strávili celý večer. Tetička z Berlína se dozvěděla, co se stalo s Tinou.

Už bylo hodně večer a tak všichni seděli u stolu u obýváku nad lahví vína. A tak si povídali až tetička došla na jedno téma, které tak nesnáší Tina s Tomem a nejraději by tetičku za to vraždili.

MATKA: “ Budeš moct zase pracovat na oddělení??“

TINA: “ No vidíme jak dopadnou všechny vyšetření.“

TOM: “ Všechno dopadne dobře. A bude jako dřív.“

TINA: “ Všichni na služebně mi drží palečky, abych dál dělala na služebně.“

OTEC: “ Dobře to dopadne.“

TETA: “ Radši bych to viděla jinak.“

TINA: “ Už s tím zase začínáte. Nemám na todle pořád náladu, abych si to pořád vyslýchala.“

TETA: “ Tino, tohle to prostě není práce pro tebe. Je to spíše pro muže. Vždy jsem byla proti, abys pracovala u policie. Ale ty né…….“

Tina už toto nemohla poslouchat a tak se stala ze židle.

TINA: “ To je hezký, že se vám ne to nelíbí, ale co s ním naděláte. Už se stalo. Prostě nejsem typ člověka, který by celý den seděl na židli v kanceláři. A nebo abych se pořád otravovala doma tak také moc nemusím!!! Abych tohle to pořád poslouchala každý rok o Vánocích, narozeninách a nebo když přijedete do Kolína. To vždycky raději odjedu, abych nemusela poslouchat ty vaše řeči, že bych se měla vzdát u policie.“

Tina odešla do ložnice.

TOM: “ Musím se zastat své milované manželky, že má úplnou pravdu. Myslím, že to řekla dost jasně jaký je typ člověka. Je pravda, že každej chlap je rád, když doma večer na něho čeká teplá večeře, ale tahle jsem si svoje manželství nepředstavoval, aby se moje manželka doma odřela jako kůň jak si pořád myslíte vy, že by měla být ženská jenom v domácnosti. Tinu jenom podporuji, aby dělala svoji práci dobře a také aby to dotáhla, co nejvýše jako její otec. Tiny se nikdy nevzdám. Našel jsem tu nejlepší ženskou o kterou bych nerad přišel.“

Tom odešel za Tinou do ložnice.

TETA: “ To se mi moc nepovedlo. Tak už vím, proč tu vždy nebyli.“

MATKA: “ No to ne, ale taky mě už leze na nervy jak se o tom tady pořád bavíš.“

OTEC: „ Taky se nediv, proč byli vždycky pryč. Aby to nemuseli poslouchat. To si radši udělají nějaký pěkný romantický výlet a nebo si vezmou sebou děti a odjedou na Vánoce třeba k Petře.“

TETA: “ Petry je taky někdy dost.“

MATKA: “ Petra je náhodou príma ženská. Taky se nediv, že jsou u Petry pořád.“

OTEC: “ Jak už Tom řekl Tina není sedící typ v kanceláři. Tina prostě musí pořád něco dělat venku. Proto se dala k policii. Rési byla také proti když se dozvěděla, že její dcera Tina chce jít na policejní školu. Ale pak se to Rési uložilo v hlavě, že to Tinu moc baví a pořád chodila za mnou jak co se dělá. A proto jsem ji také vzal k sobě na oddělení.“

MATKA: “ Jsem moc ráda, že si Tina vzala schopného muže jako je Tom. Aspoň je při Tině, když něco spolu probírají obzvlášť tuto záležitost. Petr byl také moc dobrý policista. Taky jsi nadávala, že jde k policii, ale pak tě to přešlo, ale u Tiny to prostě nerozkejcháš. Promiň, že to teď tak hnusně řeknu, ale Tina a Tom budou moc rádi až zaklepeš bačkorami.“

OTEC: “ Já si to také myslím.“

TETA: “ Aby náhodou celá rodinka nebyla při sobě.“

Tom a Tina si už leželi v posteli pěkně přitulení u sebe, aby trošku přišli na jiné myšlenky.

TINA: “ Tome, víš, že jsem ráda, že nemáš něco podobného v rodině.“

TOM: “ Taky jsem ráda. Abych ti pravdu už nikom nevim.“

TINA: “ Kdybys někoho takové měl jako tetička tak mi raději ani nepředstavuj. Nervy mám jenom jedny.“

TOM: “ Miláčku, to ti přísahám.“

TINA: “ Nekřikáš si, kam ses to oženil. Do jaké rodiny.“

TOM: “ Je pravda, že vaše rodina trochu složitější, ale počítal jsem, že se naše manželství někomu nebude vyhovovat a nakonec jsem měl pravdu.“

TINA: “ Já jsem taky docela bála jestli nebudeme mít něco podobného jako je naše tetička.“

TOM: “ Ale nepovídej. Teď mi řekni, co by jsi udělala, kdybych chtěl po tobě, abys odešla od policie. Byl by jsem jako tetička.“

TINA: “ To nevim. Že bych se s tebou rozvedla. A žila bych sama a nebo by jsem si třeba vzala Bena.“ Tak se podezřele usmála na Toma.

TOM: “ To snad nemyslíš vážně s Benem.“

TINA: “ No jistě. No ptal ses, co by jsem udělala, tak jsem ti odpověděla.“

TOM: “ Bude lepší když přejdeme na jiné téma, co ty na to.“

TINA: “ Úplně mi čteš myšlenky.“ Tak si dali polibek a další, další, další…….

Před služebnou……. Na parkovišti před služebnou stálo nové služební auto. Když Tom a Semir dorazili na služebnu hned se šli zeptat šéfky komu patří to nové služební auto. Šéfka jim odpověděla, že Tomovi a dálniční komisařové si šli okouknout služební vůz. Tom a Semir si prohlížejí Tomovo nové služební autíčko – Mercedes Benz C63 AMG šedo-stříbrné barvy. Ale Tom ještě nedostal klíče od šéfové a tak ho obhlížejí jenom z venku.

SEMIR: “ Já chci taky nový služební vůz.“

TOM: “ Ještě řekni, že mi závidíš, že jsem dostal nové auto.“

SEMIR: “ Tak trochu.“

TOM: “ Třeba někdy taky dostaneš nový. Škoda, že šéfka nemá klíče.“

SEMIR: “ Už se nemůžeš dočkat až se projedeš??“

TOM: “ Ano. Dostal jsem novou hračku a tak jí musím vyzkoušet.“

Semir zbystřil, že na služebnu přijíždí dosti známé služební auto – vínová Octavia. Octavia zaparkovala vedle stříbrného BMW.

SEMIR: “ A podívejme se, kdo nám to přejel.“

Tina vystoupila a šla za Tomem a Semirem.

TINA: “ Ahoj.“

TOM, SEMIR: “ Ahoj.“

TINA: “ Tak co nový služební vůz??“

TOM: “ Zatím se na něho můžeme koukat jenom zvenčí. Šéfka nám nedala klíče.“

SEMIR: “ A co ty tady??“

TINA: “ Šéfka má pro mě nějakou práci, abych se doma nenudila. A je takový příkaz ze shora.“

TOM: “ O něčem takovém šéfka mluvila.“

SEMIR: “ Ještě řekni, že se doma nudíš.“

TINA: “ Trochu málo…….“

TOM: “ Když je to příkaz ze shora a tak jestli v tom nebudeme mít prsty Schrankmannová.“

SEMIR: “ Ta je schopna všeho.“

Ze služebny vyběhla Andrea se zprávou.

ANDREA: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Něco se stalo??“

ANDREA: “ Mám pro vás práci. Na dálnici A7 se stala nehoda na 23km. Hote a Bonrát jsou už na cestě.“

TOM: “ Tak vyrazíme na cestu.“

Semir odešel k BMW. Tom se loučil s Tinou. Dali si pusu.

TOM: “ Myslel, že spolu půjdeme na oběd, ale…….“

TINA: “ To nevadí. Uvidíme se večer.

Semir je celý nedočkavý. Vystoupil z auta a zavolal na Toma.

SEMIR: “ Tak jdeš konečně.“

TOM: “ Už jdu.“

TINA: “ Tak už běž.“

TOM: “ Tak večer. Ahoj.“

TINA: „Ahoj.“

Tom nasedl do BMW a odjeli na místo nehody.

ANDREA: “ Nemá Tom o tebe nějaký velký strach??“

TINA: “ Bojí se o svoji milovanou manželku…….“

ANDREA: “ To zcela chápu. Asi by měl takovou starost i Semir.“

TINA: “ To máš na prostou pravdu.“

ANDREA: “ A copak tu vlastně děláš??“

TINA: “ Přišla jsem si pro práci.“

ANDREA: “ Už vím o co jde. No máš se na co těšit.“

TINA: “ To jsi mě teda utěšila.“

ANDREA: “ Tak tě zvu na kafe.“

TINA: “ To už je lepší.“

Tina a Andrea odešli za šéfkou do kanceláře.

V BMW…….

SEMIR: “ Nebojíš se nějak moc o Tinu.“

TOM: “ Docela ještě ano.“

SEMIR: “ Ale vždyť se Tině už nemůže stát. a řekni, že ti Tina chybí na služebně??“

TOM: “ To je pravda, že se nemůže nic stát, ale nevíš, co se třeba může stát třeba za hodinku. Že se tak blbě ptáš.“

SEMIR: “ To jde na tobě vidět. Že ti Tina chybí po boku.“

TOM: “ Ty jsi na tom byl úplně stejně.“

SEMIR: “ A kdy??“

TOM: “ Když Andrea byla na mateřský. Tak ses choval úplně stejně jako já, ale já se o Tinu ještě bojím.“

SEMIR: “ Úplně tě chápu. Asi bych se o Andreu taky ještě bál, kdyby se něco podobného stalo Tině.“

Na místě nehody……. Zde se střetla dvě osobní vozidla – černý Golf a modrý Oplem a
s jedním kamionem, který převážel basy s pivem. Řidič modrého Opla byl na místě mrtvý, řidič z Golfa a kamionu byli těžce zraněny a byli převezeni do nemocnice. Na místo nehody dorazilo stříbrné BMW.

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“

TOM, SEMIR: “ Ahoj.“

HOTE: “ Škoda toho zlatavého moku.“

SEMIR: “ Nerozplývej se nad pivem a řekněte nám, co se tu stalo.“

BONRÁT: “ Řidič z modrého Golfa při nehodě zemřel. Řidič kamionu a Opla byli převezeni do nemocnice s těžkými zraněnými.“

TOM: “ A jméno toho mrtvého??“

HOTE: “ Mrtvý se jmenuje Fredrik Reinfeldt. A byl tajemníkem švédské královny, která je právě v Kolíně.“

SEMIR: “ O tom jsem četl v novinách a slyšel v rádiu.“

TOM: “ Švédská královna si tu má převzat jejich moc vzácnou korunu. Která doprovázela celou generaci královen a králů, ale pak se jim ztratila a tak si udělali stejnou podle originálu.“

SEMIR: “ Nevíš toho nějak moc.“

TOM: “ O tomto mluvili i v televizi.“

BONRÁT: “ To by bylo něco pro sběratele. Pravá švédská královská koruna.“

HOTE: “ To máš pravdu. A královna si tu chce vyzvednout tu jejich rodinnou tradici…….“

TOM: “ Ano. Je takové dědictví v rodině.“

BONRÁT: “ Ještě že ti nahoře nechtějí, aby dálniční policie dělala takovou…….“

SEMIR: “ Švédské královně dělat ochranku. Vždyť má svoje lidi. Jako že by jsme to dostali jako případě, že se máme postarat o královnu a korunu??“

TOM: “ Aby to nakonec nebyla pravda.“

HOTE: “ Schrankmannová je čeho schopná. Ta by si to u policejního prezidenta vydupala.“

Na služebně……. Tina s Andreou odnesli 3 velké papírové krabice od banánů do kufru vínové Octavie. Ve dvou krabicích jsou nevytříděné papíry – ještě po původních komisařích dálniční policie. Dalo by se říct, že to je taková historie dálniční policie a ve třetí krabici jsou šanony a desky na papíry.

TINA: “ Schrankmannová se opravdu zbláznila.“

ANDREA: “ To ti moc nezávidím.“

TINA: “ Ty papíry mi budou za chvilku líst na nervy.“

ANDREA: “ Podle Schrankmannové nebude.“

Tina zavřela kufr od Octavie. Tina a Andrea odešli do kanceláře.“

ŠÉFKA: “ Doufám, že vám to nebude vadit. Schrankmannová myslela, že by to dala za úkol Andrea a nebo Herzbergerovi a Dietrovi…….“

TINA: “ To by to dopadlo.“

ANDREA: “ Státní zástupkyně si vzpomněla na tebe, že se doma prý moc nudíš.“

TINA: “ A co to jsou za papíry??“

ŠÉFKA: “ Papíry z minulosti. Kdo tu dříve působil.“

TINA: “ Jako dřívější majitelé této služebny??“

ŠÉFKA: “ Ano. Akorát vím, že to dříve bylo oddělení dopravní policie. A postupně se z toho stalo oddělení dálniční policie.“

ANDREA: “ Aspoň vyčteš jak to bylo doopravdy s dálniční policií.“

TINA: “ V tom bude ještě hrát roli moje bývalé pracoviště.“

ŠÉFKA: “ Tak mě napadla jedna věc.“

TINA: “ Jaká??“

ŠÉFKA: “ Když se budete přehrabovat v těch papírech. Jestli by jste nestavila takovou historii?? Docela by mě zajímalo jak to dříve chodilo.“

TINA: “ Vytáhnu z toho to nejdůležitější.“

O pár hodinách později……. Šéfka dotelefonovala s policejním prezidentem od kterého se dozvěděla zprávu……. Andrea šla odnést papíry šéfce. Položila je na stůl před šéfku.

ŠÉFKA: “ Andreo, přijďte sem všichni. Něco by jste měli vědět.“

ANDREA: “ Dobře.“ Andrea odešla z kanceláře a zašla do kanceláře Toma a Semira, kde oba dva luštili křížovky.

ANDREA: “ Máme jít hned za šéfkou do kanceláře.“

SEMIR: “ Něco se snad děje.“

ANDREA: “ Nevim. To mi neřekla.“

Andrea zašla za Hotem a Bonrátem.

ANDREA: “ Máme jít k šéfce.“

HOTE: “ Tak jdeme.“

Tom a Semir dopsali slovíčko ve svých křížovkách a šli za šéfkou do kanceláře.

BONRÁT: “ Tak copak máte pro nás??“

ŠÉFKA: “ Mluvila jsem s policejním prezidentem. Smrt švédského tajemníka Fredrika Reinfeldta velice zasáhla samotnou švédskou královnu, ale také celé Švédsko. Policejní prezident mě požádal, abychom strážili švédskou královnu až pojede si pro pravou švédskou korunu do Hannoveru.“

SEMIR: “ Ale v tom bude ještě jeden háček.“

ŠÉFKA: “ Prezident chce, abychom dělali ochranku švédské královně po celou dobu jejího pobytu v Kolíně. Aby byla pořád hlídaná od rána do večera.“

HOTE: “ Ale vždyť na to nemáme lidi.“

ŠÉFKA: “ To je sice pravda, ale prý si umíme poradit. A prezident to nechtěl dávat LKA, protože vím jak by to dopadlo.“

BONRÁT: “ A kdo se teď stará o královnu??“

ŠÉFKA: “ No prozatím je to LKA, ale za chvilku bude odvolaná.“

TOM: “ A můžeme si promluvit s královninými bodigárdy?? Jak to chtějí udělat s tou cestou do Hannoveru??“

ŠÉFKA: “ Ano. Prezident vám už zařídil schůzku. Tam se dozvíte více.“

SEMIR: “ Kde je najdeme??“

ŠÉFKA: “ Grandhotel Schloss Bensberg. Kadettenstraße 23, Kolín-Bensberg. Máte se tam hlásit za hodinu.“

TOM: “ Dobře.“

HOTE: “ To je všechno??“

ŠÉFKA: “ Ano. Už můžete jít. To bylo všechno, co jsem vám chtěla říci.“

Všichni odešli z kanceláře, ale kromě Toma. Semir se zastavil mezi dveřmi.

ŠÉFKA: “ Tome, ještě něco potřebujete vědět??“

TOM: “ Napadla mě jedna věc. Věděl bych o jedné osobě, která by mohla hlídat královnu.“

SEMIR: “ Ještě řekni, že by to měla být Tina.“

Semir vešel do kanceláře a zavřel za sebou dveře.

ŠÉFKA: “ Ale to není moc dobrý nápad. Nevim jestli by to povolil prezident.“

TOM: “ Já vím, ale by jsme královnu pořád na očích.“

SEMIR: “ Ale nepouštěl bych Tinu samotnou.“

ŠÉFKA: “ Semir má pravdu. A máte někoho, kdo by šel s Tinou??“

TOM: “ Napadli mě dva lidé – Tinin bratr a nebo můj kamarád, který je u policie.“

SEMIR: “ Šéfka, ale zase na druhou stranu to můžete zkusit, když to nevyjde tak máme smůlu a uděláme to jinak.“

ŠÉFKA: “ No dobře. A Tina o tomto vašem nápadu ví???“

TOM: “ Ještě ne.“

SEMIR: “ My by jsme všechno Tině vysvětlili.“

ŠÉFKA: “ Já to zkusím, ale moc velkou naději nedávám.“

TOM: “ Děkujeme.“

Semir a Tom odešli za kanceláře. Jen co Semir a Tom odešli kanceláře šéfka volá policejnímu prezidentovi. Odešli do své kanceláře.

SEMIR: “ Myslíš, že to Tina vezme.“

TOM: “ Když půjdeš se mnou. Aspoň se Tina nebude doma nudit.“

SEMIR: “ Ať se pomaloučku vrátí do starých kolejí??“

TOM: “ Dalo by se to tak říct.“

Po chvilce přišla šéfka k nim do kanceláře.

TOM: “ Jak to dopadlo??“

SEMIR: “ Určitě špatně.“

ŠÉFKA: “ Ale naopak. Policejní prezident byl úplně nadšen, co jste vymysleli. A hned vymyslel, že by Tina mohla bydlet v protějším hotelu vedle Grandhotelu.“

TOM: “ Myslíte v těch apartmánech???“

ŠÉFKA: “ Ano. Ale prezident pak bude chtít jméno toho druhého člověka. Prezident hned zamítl, že by Tinu pustil samotnou.“

……..Pokráčko zas příště………………

Hodina pravdy 4/4

25. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

Po pár dnech později……. Zdravotní stav komisařky Tiny Kranichové se na tolik zlepšil, že byla odvezena na normální pokoj. Tina ještě trpěla krátkou ztrátou paměti, ale ta se za pár dní ztratí. Před Tinin pokojem hlídkuje stráž – Hote a Bonrát. Tom se šel podívat na Tinu, jak se má.

TOM: “ Ahoj.“

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“

BONRÁT: “ My tě tu necháme o samotě.“

TOM: “ Díky.“ Hote a Bonrát odešli na kafe do bufetu. Tom vešel do Tinina pokoje.

TOM: “ Ahoj.“

TINA: “ My dva se známe??“

TOM: “ Ano. Až moc dobře.“ Tom přišel blíže k Tině.

TINA: „A vy znáte moje jméno??“ Tom se posadil na postel naproti Tině.

TOM: “ Nebude lepší, když si budeme tykat?? Jmenuješ se Tina Kranichová.“ Tina se zadívala na Tomovi oči. A tak se jí něco vybavilo…….

TINA: „Ty oči jsem někde už viděla…….“

TOM: “ Něco se snad stalo??

TINA: “ Ty tvoje oči se mi pořád znají ve snu. Ale zaboha si nemůžu vzpomenout, kde jsem je v minulosti viděla.“

TOM: “ Tak se podívej na tvůj prstýnek. A dozvíš se moje jméno.“ Tina si sundala svůj svatební prstýnek, kde byl text: “ TINA A TOM KRANICHOVI 23.6.1999.“

TINA: “ My dva jsme manželé. To je to jméno – Tom Kranich.“ Tom se usmál. „Tak proto se mi zdá jenom o jedné svatbě. Sen se mi opakuje pořád dokola.“

TOM: “ Tak teď víš, kdo je tvůj manžel.“ Teď věděl, že to je na dobré cestě.

TINA: “ A můžu si ještě něco splnit ze snu??“

TOM: “ Tak povídej.“ Tušil co má Tina v plánu. Tina dala Tomovi velký polibek jako na svatbě před oltářem.

TINA: “ Nechceš mi něco o mě říct a také o nás dvouch??“

Tom začal Tině vyprávět její životopis. Jak se spolu seznámili, jak přišla k dálniční policii, o jejich manželství. Tina si pomaloučku rozpomínala na další věci a jména z rodiny, dětí, dálniční policii. Tak si hezky spolu povídali, že se jim nechtělo vůbec skončit.

TOM: “ Miláčku, už budu muset pomaloučku jít.“

TINA: “ Ještě né. Mě je s tebou moc dobře.“ Dala Tomovi pusu na tvář.

TOM: “ Ale práce volá. Zítra se zase za tebou zastavím.“

TINA: “ Já do zítřka ani nedospím.“

TOM: “ Něco ti přinesu proti nudě.“

TINA: “ Moc děkuji. Strašně se tu nudím.“

TOM: “ Tak zase zítra.“

TINA: Tak dobře. Měj se hezky.“

TOM: “ Ty taky. Zítra přijdu. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Dali si polibek na rozloučenou a Tom odešel na služebnu.

O 3 dny později……. Tom a Semir se jeden šli spolu podívat na Tinu. Před pokojem zase stráží Hote a Bonrát. Hote a Bonrát hráli piškovrky a nebo lodě na papíře.

SEMIR, TOM: “ Ahoj.“

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.

SEMIR: “ Tak to jde??“

HOTE: “ Jde to.“

TOM: “ Tak vás nebudeme zdržovat od hraní.“

SEMIR: “ Kdo si hraje ten nezlobí.“

Všichni se na sebe usmáli. Tom a Semir vešli do pokoje, ale zůstali stát. Tina nebyla v pokoji. A na posteli ležel lístek, pro který došel Tom. Na lístečku bylo napsáno: “ Tak už vás mám všechny pěkně pohromadě.“ Semir zašel za Hotem a Bonrátem, ať jsou do pokoje.

TOM: “ Ať si mě Berger nepřeje.“

SEMIR: “ Nebyl někdo náhodou u Tiny??“

HOTE: “ No nikdo.“

BONRÁT: “ Naposledy tu byl doktor tak před hodinou.“

SEMIR: “ Musíme všechny urychleně najít.“

TOM: “ Někdo Tinu vynesl venkem. Jestli se jí něco stane…….“

HOTE: “ Ale z toho lístku vyplívá, že Berger má všechny, které chtěl.“

TOM: “ Semire, musíme zajet za šéfkou.“

BONRÁT: “ My zatím pojedeme na služebnu a pokusíme se najít Bergerův úkryt podél dálnice A5.“

SEMIR: “ Když něco najdete dejte nám vědět.“

HOTE: “ Spolehněte se na nás.“

Semir a Tom vyběhli z pokoje a nasedli do BMW a odjeli domů k šéfové. Hote a Bonrát si sbalili všechny věci a vyrazili na služebnu.

U šéfové doma………. Tom a Semir dorazili pozdě k šéfové. Tom a Semir přišli před dveře od šéfčina bytu, ale dveře byli vypáčené. Semir s Tomem se ozbrojili a vešli do bytu se zbraní v ruce a navzájem si kryli záda. Ale šéfku tu nebyla.

TOM: “ Přišli jsme pozdě.“

SEMIR: “ Berger je zase o krok v předu.“
V kuchyni na stole ležel obrázek jedné továrny, který zde zanechali Meibach a Berger.

TOM: “ Koukni.“

SEMIR: “ Továrna u dálnice A5??“

TOM: “ Možná to je.“

SEMIR: “ Zajedeme na služebnu. Tam se dozvíme více.“

TOM: “ Dobrej nápad.“

V úkrytu……. K Andree a Katrině přibili dva členové – Tina a šéfka. Tině moc neprospěl chloroform a tak trochu vykašlávala krev. Katrina a Andrea se postarali o Tinu. Tina měla svěšenou hlavu k zemi když do místnosti přišli Berger a Meibach.

BERGER: “ Tak vás tu všechny pěkně vítám.“

ŠÉFKA: “ To nás velice těší, ale nemohl by jste propustit…….“

BERGER: “ Ale já nechci.“

KATRINA: “ Nevidíte, že na tom není zdravotně dobře.“

BERGER: “ No a. Ale musí se nechat Kranichova manželka. Vybral si pěknou manželku…….“

Tina na Bergera tak blbě podívali přes její vlasy, které ji vyseli přes oči. Meibach nabídl Tině její prášek. Tina se na něho podívala, jako kdyby ho chtěla probodnout na místě.

MEIBACH: “ Nebojte se, paní Kranichová. To je váš předepsaný lék, který jste brala.“

Tina si tedy vzala svůj lék a zapila ho vodou. Po prášku se Tině udělalo lépe.

ANDREA: “ Co teď s námi bude?“

BERGER: “ Jen se nechte překvapit, co s vámi uděláme.“

TINA: “ Aby to nedopadlo jako před lety.“

MEIBACH: „Vrací se mám pamět. To je moc dobře. Jestli myslíte v Miláně v té staré továrně???“

TINA: “ To přesně myslím.“

BERGER: “ A paní Engelhardtová také nikdy nezapomene na to, co se stalo.“

ŠÉFKA: “ To máte naprostou pravdu.“

MEIBACH: “ Ještě se uvidíme.“Meibach a Berger odešli z místnosti.

ANDREA: “ Odkud znáš Bergera??“

TINA: “ Bergera neznám, ale za to znám Meibacha.“

ŠÉFKA: “ Z minulosti z Milána??“

TINA: “ Ještě ze školy. Meibach trochu více zneškodnil nevinných lidí. Mezi nimi byli i naši spolužáci se třídy.“

Na služebně……. Hote a Bonrát seděli za počítačem u Andrejina stole. A hledali starou továrnu a nebo nějakou starou zástavbu podél dálnice A5. Na služebnu přišli Semir a Tom.

SEMIR: “ Našli jste něco??“

HOTE: “ Probrali jsem všechno. Zatím nic.

BONRÁT: “ Možná, že jsme nějakou vhodnou továrnu či barák přehlédli.“

TOM: “ Možná, že vám trochu usnadníme práci.“

HOTE: “ Jak to???“

Tom položil na stůl fotku ze šéfčina bytu. Tato továrna je velký komplex a dříve se v ní vyráběly pneumatiky.

SEMIR: “ Tuto fotku jsme našli v šéfčině bytě.“

HOTE: “ Šéfka je tedy pryč??“

TOM: “ Ano.“

BONRÁT: “ Hote, tuhle tu továrnu jsme už měli v ruce.“

HOTE: “ To je pravda.“

SEMIR: “ Kde ji najdeme??“

HOTE: “ Tato továrna stojí u A5 směr na Kolín-Essen. Je to bývalí výrobní komplex na pneumatiky.“

TOM: “ To vim, kde to je.“

SEMIR: “ My jedeme tam. Vy přijeďte za námi a vemte si pár lidí sebou.“

BONRÁT: “ Rozkaz.“

Semir a Tom vyrazili k továrně. Hote a Bonrát si vzali sebou další kolegy a také vyrazili za Tomem a Semirem.

Semir po cestě volá Hartmutovi, jestli chce jet za nimi tak může jet, protože ví, kde je Katrina a zbytek. Hartmut hned nasedl do Lucy a rozjel se do staré továrny na pneumatiky.

V továrně……. Naše čtveřice je rozdělena na jednotlivé osoby. Tina byla v malém bazénku s vodou, která se pomaloučku zvedala. Tina měla přivázané ruce za zády a lano vedlo k betonovému kusu, který je na dně bazénku. Meibach se přišel rozloučit s Tinou.

MEIBACH: “ Tak jsem se s vámi přišel rozloučit, paní Kranichová. Rád jsem vám zase viděl, po tolika letech. Bylo to s vámi moc příjemné.“

TINA: “ Tohle to vám nikdy neprojde. A co jste udělat. Na to nikdy nezapomenu. Nikdy!!“

MEIBACH: “ Velice se omlouvám, co se stalo, ale……. Už se to nemůže vrátit.“

TINA: “ Radši mi zmizte z očí.“

MEIBACH: “ Jak si přejete. Naschle..“

Meibach odešel za Bergerem, který se stará o Andreu, Katrinu a šéfovou, které jsou o dvě budovy dál. Šéfka
ležela v tom nejvyšším patře budovy. Ležela v benzínovém kruhu, který pak zapálil Meibach. Andrea a Katrina jsou velkou zdí, kde jsou velká okna. Andrea a Katrina fungují jako terče. Tento úkol je připraven pro Semira, aby zabil svoji manželku a sestru, jako zásahová jednotka Bergerovi bratry před několika lety.

K továrnímu komplexu dorazila dálniční policie s posilami a Hartmut v Lucy. Všichni přítomní si rozdělili cestu. Tom a Hote si vzali první budovu, kterou měli před nosem. Hartmut a Semir si vzali druhou budovu, Bonrát si vzal pár lidí a šli do budovy mezi první a druhou budovou.

Hote vyrazil do horních pater budovy. Tom se zašel podívat do dolních částí budovy. Vešel do místnosti s bazénkem a hned Tomovi zatrnulo, když uviděl topící Tinu.

TOM: “ Tino, vydrž ještě chvilku.“

Tom skočil do vody. Tomovi se moc dobře nedařilo přeříznout lano. Tak se vynořil nad vodu, hluboce se na nadechl a potopil se pod vodu. Tom předal nadechnutý vzduch Tině. Když přeřízl lano, Tina rychle vynořila nad vodu a v klidu se nadechla vzduchu. Tom se po chvilce také vynořil nad hladinu. Tina se opřela o okraj bazénku. Tom se opřel o kraj vedle Tiny.

TOM: “ Dobrý.“

TINA: “ Jo dobrý. Bylo to teda o chlup.“

TOM: “ To máš naprostou pravdu.“

TINA: “ tohle to byla vražedná kombinace.“Tom vylezl z bazénku a přišel Hote.

HOTE: “ Podej mi ruku.“Hote a Tom pomohli vylézt Tině z bazénku. Tinu posadili na zem a Tom Tinu trochu utěšoval.

HOTE: “ Rád tě zase vidím.“

TOM: “ A kde jsou ostatní??“

TINA: “ To vůbec netuším, kam je ti dva odvedli.“

TOM: “ Půjdu se po nich podívat. Hote, postaráš se o Tinu.“

HOTE: “ Tome, rád se o Tinu postarám.“

TOM: “ Díky.“Tom dal Tině pusu na tvář a odešel napomoct Semirovi a Hartmutovi. Hote dal přes Tinina ramena jeho služební bundu, aby Tina moc nenastydla.

HOTE: “ Půjdeme do tepla.“

TINA: “ Hlavně chci už odsud rychle pryč.“Hote odvedl Tinu pryč. Tom šel napomoct Bonrátovi. Bonrát potřeboval vynést šéfovou z hořící budovy. Šéfová se na nacházela v tom nevyšším patře budovy. Tom a Bonrát šli na věc.

Semir a Hartmut vběhli do prostřední budovy, kde byli Andrea a Katrina.

SEMIR: “ Andreo…….“

HARTMUT: “ Katrino……….

Byli v otáčecích oknech, které Berger otáčel jak se mu chtělo. Bergerovi šlo o tom, aby Semir zabil svoji manželku nebo ségru. Hartmut šel blíže ke Katrině, ale moc se k ní nedostal, protože Berger začal střílet po Semirovi a Hartmutovi, ti se museli schovat někam do bezpečí, ale Semir zase nemohl moc střílet jak se mu chtělo, aby nezasáhl Andreu a nebo Katrinu.

Tom a Bonrát našli šéfku. Šéfka vůbec nevnímala. Byla omámena chloroformem. Tom uslyšel takový podivný hluk.

TOM: “ Postarej se o šéfovou a já si podám Meibacha.“

BONRÁT: “ Dobře.“

Tom odešel za Meibachem, který nasedal do auta, ale Tom ve 2. patře zastavil, namířil zbraň na Meibachovo auto a prostřelil mu přední pneumatiku jednou ranou. Meibachovo auto skončilo ve protější stěně. Tom běžel za Meibachem, ale ten už byl mrtvý. Bonrát mezitím vynesl šéfovou ven z budovy. Tom k nim přišel a šéfka nabírala pomaloučku vědomí. Pak šéfku odnesli k Hotemu.

Semir a Hartmut nic nemohli dělat. Jenom čekali na Bergerovu chybu. Berger vystřelil po Semirovi a Hartmutovi, Bergerova kulka se odrazila od železného předmětu a zasáhla Katrinu do ruky. Berger udělal jednu chybu – a to že vykoukl nad zeď. Bylo ho vidět od pasu na horu a to byla jediná šance pro Semira, aby se navždy zbavil Bergera. Berger namířil zbraň na Semira, ale Semir byl rychlejší a smrtelně zranil Bergera, který se převážil před zeď a na zem spadl jako shnilá švestka.

Semir a Hartmut šli vysvobodit svoje milované manželky. A odešli za Bonrátem a Hotem k sanitce, kde byla jenom šéfka. Lékaři Katrině ošetřili zraněnou ruku.

SEMIR: “ Kde je Tom a Tina.„

HOTE: “ Tom odjel s Tinou do nemocnice.“

ANREA: “ Nechtělo by se vám navštívit Tinu??“

KATRINA: “ To není špatný nápad.“

HARTMUT: “ Napadl mě jeden skvělí dárek pro Tinu.“Tak jak řekli tam udělali. Tině koupili jeden dáreček.

V nemocnici………. U Tiny byl Tom. Spolu si tak pěkně povídali. Když najednou ozvalo klepání na dveře. Do pokoje vstoupila velká tlupa lidí – Semir, Andrea, Hartmut, Katrina s Natálkou, Hote, Bonrát a šéfka. Nikdo z nich nevěděl, kdo má začít. Tak se toho chopila Andrea.

ANDREA: “ Tady jsme ti přinesli takový malý dáreček.“ Předala ho Tině do ruky. Tina tedy otevřela středně velký balík.

SEMIR: “ Doufám, že nás…….“

Tina se podívala do balíčku, kde byli věci na potápění – šnorchl, ploutve a brýle. Nafukovací kruh a rukávky pro začátečníky, když se učí plavat. Tina to všechno vyndala na postel.

KATRINA: “ To je, aby ses nám příště neutopila. Byla tě škoda.“

TINA: “ Děkuji za pěkné dárky.“ Pěkně si všichni popovídali.

Po týdnu……. Tina se balí věci do tašky – jde z nemocnice domů. Tina stála zády ke dveřím do pokoje, když přišel Tom, který Tinu objal kolem pasu.

TOM: “ Ahoj můj nejdražší poklade.“Tina se otočila k Tomovi a dali si polibek na přivítanou. Tina objala Toma kolem pasu.

TINA: “ Ahoj. Přišel jsi vysvobodit princeznu ze zajetí, princi.“

TOM: “ Princ slyšel tvé volání o pomoct. Máš všechno??“

TINA: “ Mám. Můžeme vyrazit do našeho krásného zámku.“

TOM: “ Venku čeká kočár.“

Tom zval Tině tašku. Odešli z nemocnice a odjeli domů. Večer ještě čekalo na Tinu malé překvapení – taková malá oslava na bowlingové dráze v Düsseldorfu, že se Tina uzdravila a takové malé přivítání, že Tinu propustili z nemocnice.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Hodina pravdy 3/4

22. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

Na služebně………. Šéfka přišla za Semirem a Tomem do kanceláře. Přinesla jim spis o Bergerovi.

ŠÉFKA: “ Tak jsem vám přinesla spis o Bergerovi.“

SEMIR: “ Děkujeme.“

ŠÉFKA: “ Máte nějakou představu, co má Berger v úmyslu??“

TOM: “ Myslíme si, že to bude mít nějakou spojitost s případem před několika lety.“

SEMIR: “ A zároveň se nám oboum se bude chtít pomstít.“

ŠÉFKA: “ Berger přišel o oba dva při předání heroinu??“

SEMIR: “ Ano. Pak nás obvinil, že jsme je mi.“

TOM: “ Ale byla to zásahová jednotka. Ale nakonec v tom bude ještě něco jiného.“

ŠÉFKA: “ Doufejme, že nebude chtít Berger do svého úkrytu Tinu.“

TOM: “ To doufám, že ne. Tina si toho vytrpěla už dost.“

SEMIR: “ Tome, musíme počítat sevším. Berger toho bude určitě schopen. Ale určitě nebudu daleko od pravdy.“

ŠÉFKA: “ Jsem stejného názoru.“

TOM: “ Hote s Bonrátem hlídají Tinu.“¨

ŠÉFKA: “ To je všechno, co můžeme udělat pro Tinu.“

Večer u Hartmuta a Katriny……. Den utekl jako voda. A Hartmut se vracel domů. Hrozně moc se těšil na Katrinu a na malou Natálku. Když vešel do baráku, v předsíni si odložil věci a šel dál. Taky se mu nezdálo ti divné ticho. A tak si myslel jestli Katrina nespí.

HARTMUT: “ Miláčku,……. Katrino,…….“ Ale nikdo mu neodpovídal. Šel do kuchyně, kde ležel dopis s testem: “ Další ovečku mám v moci.“

HARTMUT: “ Ten hajzl.“ Okamžitě volal Semirovi.

Večer na služebně……. Semir seděl v kanceláři. Zazvonil mobil a zvedl ho.

SEMIR: “ Ahoj Hartmute.“

HARTMUT: “ Ahoj. Stalo se něco strašného.“

SEMIR: “ A co???“

HARTMUT: “ Berger má Katrinu.“

SEMIR: “ Sakra!!! Do kanceláře přišel Tom se 2 hrnky, které postavil na stůl.

HARTMUT: “ Zanechal lísteček.“

SEMIR: “ Tak s tím jsme nepočítali. A co bude s malou??“

HARTMUT: “ To se nějak vyřeší.“

SEMMIR: “ Jestli chceš tak oba dva můžete přespat u mě, aby jste nebyli sami doma.“

HARTMUT: “ Dobře. Zatím ahoj.“

SEMIR: “ Ahoj.“ Zavěsil a položil mobil na stůl.

TOM: “ Co se stalo??“

SEMIR: “ Berger dostal Katrinu.“

TOM: “ To snad né.“

SEMIR: “ Myslím si, že Katrina je náhrada za Tinu.“

TOM: “ Tohle si nemyslím. Berger má plán, kterého se bude držet a chce dostat do své moci – Tinu, Andreu a Katrinu.“

Ráno v úkrytu……. Andrea se probudila a vedle sebe si všimla jedné spící osoby. Andrea danou osobu probudila.

KATRINA: “ Andreo,…….“

ANDREA: “ Katrino, co ty tady děláš??“

KATRINA: “ To nevim. A ty??“

ANDREA: “ Pak ti to vysvětlím o co tu jde.“

KATRINA: “ Hrozně moc mě bolí hlava.“

ANDREA: “ To bude dobrý.“

Ráno na služebně……. Semir, Hartmut a Natálka přišli na služebnu. Zašli rovnou za Tomem do kanceláře.

TOM: “ Ahoj.“

SEMIR, HARTMUT: “ Ahoj.“

Hned do kanceláře přiběhli Hote a Bonrát. Chtěli vidět malou Natálku.

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“

HARTMUT: “ Ahoj.“

BONRÁT: “ Můžeme??“

HARTMUT: “ Ale opatrně.“

Hartmut předal malou Natálku Bonrátovi. Hote a Bonrát odešli s malou Natálkou z kanceláře.

SEMIR: “ Máš ten lístek.“

HARTMUT: “ Mám.“ Lísteček položil na stůl.

SEMIR: “ Já mu dám další ovečku!!“

HARTMUT: “ Vy jste nějak ve spojení s Bergerem??“

TOM: “ Nejsme. Ale hledáme, kde by se mohli ukrývat.“

HARTMUT: “ Doufám, že Berger nezkřiví Katrině ani jeden vlásek.“

SEMIR: “ My je najdeme a živí.“

V úkrytu……. Andrea a Katrina si povídají o Bergerovi.

KATRINA: “ Co je zač ten Berger??“

ANDREA: “ Chce se pomstít za své bratry, které zabili Tom a Semir.“

KATRINA: “ Tohle by nikdy neudělali.“

ANDREA: “ Bergerovi bratry zabila naše zásahová jednotka. Berger obchodoval s heroinem.“

KATRINA: “ Doufám, že nás brzy najdou. Nelíbí se mi tato díra. A jak je na to Tina?“

ANDREA: “ Prý se její stav zlepšuje.“

KATRINA: “ Aspoň jedna dobrá zpráva.“

Na služebně……….

ŠÉFKA: “ Na co jste přišli.“

SEMIR: “ Prošli jsme celý případ a nic.“

ŠÉFKA: “ Musíte je rychle najít.“

TOM: “ To se vám řekne. Musíme přijít na Bergerův postup.“

SEMIR: “ Napadlo nás, že jsme se mohli podívat do věznice, kde seděl Berger.“

ŠÉFKA: “ Dobře. Možná, že se někam dál pohnete. A jak je na tom Tina??“

TOM: “ Každý den je to lepší.“

ŠÉFKA: “ Tak to ráda slyším.“

Ve věznici……. Semir a Tom zajeli do kolínské věznice, kde seděl Berger, aby se dozvěděli další informace. Zašli za ředitelem věznice.

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie a to je můj kolega Kranich.“

ŘEDITEL: “ Velice mě těší. Co by jste si přáli.“

TOM: “ Jde o vašeho jednoho vězně – Martin Berger.“

ŘEDITEL: “ Ten byl před několika dny propuštěn za dobré chování. Měl si odsedět doživotí za pašování heroinu a zbytečné lidské životy…….“

SEMIR: “ To je pravda. Nevíte kdo by věděl o jeho pomstě??“

TOM: “ Myslíme jako dálniční policii.“

ŘEDITEL: “ Taková informace se ke mně nedostala.“

TOM: “ Třeba se někomu mol vyspovídat se svým plánem.“

ŘEDITEL: “ Seděl v cele s jedním vězněm – Karl Kellerman. Bergera propustili ještě s jedním mužem.“

SEMIR: “ Vzpomenete si na jeho jméno??“

ŘEDITEL: “ Byl to jistý Daniel Meibach. Meibach a Berger mají něco společného, ale už si nevzpomenu, co.“

TOM: “ Mohli by jsme mluvit s Kellermanem??“

ŘEDITEL: “ Ale jistě.“

Zašli za Kellermanem do jeho cely.

ŘEDITEL: “ Jsou tu pánové od dálniční policie a chtěli by si s vámi o něčem promluvit.“

SEMIR: “ Chtěli by jsme vědět, jestli se vám Berger nesvěřil s nějakým plánem??ů

KELLERMAN: “ Ano. O něčem pořád mluvil a už mě to strašně vadil, jak to pořád omílal do kola.“

TOM: “ A o čem to bylo??“

KELLERMAN: “ Pořád mluvil o manželkách Gerkhana a Kranicha. A o sestře Gerkhana a i o šéfové od dálniční policie.“

SEMIR: “ To je všechno, co víte??“

KELLERMAN: “ A ještě, že jejich úkryt je poblíž dálnice A5.“

TOM: “ No myslím, že nám stačí. A děkujeme za pomoct.

KELLERMAN: “ Rád jsem vám pomohl.“

TOM, SEMIR: “ Naschle.“

KELLERMAN: “ Naschle.“

ŘEDITEL: “ Vyprovodím vás.“

………….pokráčko zase příště……………

Hodina pravdy 2/4

18. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

Večer na služebně…….

ANDREA: “ Nepotřebuješ pomoct s hlídáním Martina a Péti??“

TOM: “ Ne to je dobrý. Už se o ně stará Tinina matka.“

SEMIR: „Už se to rozkřiklo po celé rodině?“

TOM: “ Jako řetězová reakce.“

ŠÉFKA: “ Už máte nějaké tušení, kdo by to tak měl nasvědomí???“

SEMIR: „Stále se nemáme čeho chytit. Ale máme takové podezření, že se nám chtěl někdo pomstít.“

ŠÉFKA: “ Jak to myslíte??“

TOM: “ Jestli to byla pomsta na Tinu tak Schuster zemřel nevině a nebo to bylo připravené na Schustera a Tina se stala nevinnou obětí.“

SEMIR: “ A taky tu je možnost, že se nám oběma nechce někdo pomstít.“

ANDREA: “ Zítra se podívám, jestli někoho nepropustili.“

ŠÉFKA: “ Dobře. Běžte už domů. Zítra určitě se pohnete dál.“

TOM: “ Už potřebuji trochu vypnout.“

SEMIR: “ Nechceš hodit domů??“

TOM: “ Díky, ale ještě se stavím u dětí.“

Ráno na dálnici………. Andrea si to ve své modré Fabii po dálnici A3. Několik km před Andreou je malá, ale fingovaná nehoda. Andrea zastavila a šla se povídat, co se děje. Berger přišel zezadu a Andreu omámil chloroformem, rychle Andreu odnesl do auta, nasel a ujížděl z místa pryč. O fingovanou nehodu se postaral Meibach. Andreino auto odvezl na nejbližší odpočívadlo.

Na služebně……. Tom seděl v kanceláři a Semir přišel do kanceláře.

TOM: “ Ahoj.“

SEMIR: „Ahoj. Jak se má Tina??“

TOM: “ Už se má lépe. Pomaloučku se to lepší, ale pořád je v umělém spánku. Ale vypadá to, že se probudí sama.“

SEMIR: “ Tak to je na dobré cestě. Andrea je tu??“

TOM: “ Andreu jsem ještě neviděl.“

SEMIR: “ To je divný. Už by tu měla být.“

Do kanceláře přišel Bonrát.

BONRÁT: “ Semire, mám něco pro tebe.“

SEMIR: “ Co je to??“

BONRÁT: “ Na dálničním odpočívadle jsme našli Andreino auto. Andreina Fabie stojí před služebnou a našli jsme malý lísteček.“

SEMIR: „A Andrea??“

BONRÁT: “ Tu jsme nikde nenašli.“ Předal lístek Semirovi. Semir otevřel lísteček, kde bylo napsáno: „Počkejte na další pokyny.“

TOM: “ To vypadá na únos.“

SEMIR: “ Ale kdo. Jestli ji někdo zkřiví vlásek…….“

TOM: “ Tak ji musíme, co nejrychleji najít.“

BONRÁT: “ Ale v tom případě je Tina v ohrožení.“

SEMIR: “ Sakra! V tom případě se nám chce někdo pomstít. Nám oboum.“

TOM: “ Bonráte, před Tinin pokoj postav stráž.“

BONRÁT: “ Rozkaz.“ Odešel z kanceláře a zařídil hlídání Tiny v nemocnici.

TOM: “ Pomaloučku likviduje naše nejbližší přátele. Napadl mě jeden člověk, který nám mohl pomoct.“

SEMIR: “ Že by Hartmut??“

TOM: “ Uhádl si.“

SEMIR: “ Tak jdeme navštívit našeho tatínka.“

Na KTU……. Hartmut si prohlížel Tininu Octavii, jestli náhodou nebylo nějak poškozeno.

SEMIR: “ Ahoj náš tatínku.“

HARTMUT: “ Ahoj.“

TOM: “ Ahoj.“

HARTMUT: “ Co vy tady.“

SEMIR: “ Potřebujeme pomoct.“

HARTMUT: “ Tak se svěřte.“

TOM: “ Chceme vědět jméno toho to rukopisu.“

Semir předal lístek Hartmutovi.. Hartmut naskenoval rukopis do počítače. Označil podobná písmenka a pak Hartmut zobrazil majitele rukopisu. Když Tom a Semir uviděli na monitoru fotku Martina Bergera, tak se jim zatrnulo a nevěděli, co mají říci.

HARTMUT: “ Něco se snad stalo?? Vy ho znáte??“

SEMIR: “ Až moc dobře.“

TOM: “ Před několika dny byl propuštěn.“

SEMIR: “ Až se to dozví šéfka. Bude skákat 2 metry vysoko.“

HARTMUT: “ Berger není žádnej svatoušek. Jeho trestní rejstřík je delší než můj celej život.“

TOM: “ Budeme si muset vyžádat jeho spis.“

SEMIR: “ Našel jsi něco na autech??“

HARTMUT: “ Ano. Prostřelená pneumatika patřila Tině. Pravá přední pneumatika u Octavie byla jemně líznutá a pak skončila ve Schusterově autě. Octavia ještě měla porušenou geometrii kol.“

TOM: “ A ráže té kulky??“

HARTMUT: “ 9mm.“

SEMIR: “ Manfréd Schuster zemřel nevinně.“

HARTMUT: “ A jak pak se má vaše kolegyně??“

TOM: “ Tinin stav se pomaloučku den ode dne zlepšuje.“

HARTMUT: “ Tak to rád slyším.“

Na služebně……. Šéfka seděla ve své kanceláři. Tom a Semir přilítli do kanceláře.

ŠÉFKA: “ Hoří snad??“

TOM: “ Dalo by se to tak říct.“

SEMIR: “ Šéfová, máme špatnou zprávu.“

ŠÉFKA: “ A jakou??“

TOM: “ Propustili Martina Bergera.“

ŠÉFKA: “ To snad né. Vždyť dostal doživotí.“

TOM: “ To ano, ale pustili ho za dobré chování.“

SEMIR: “ Budeme chtít jeho spis.“

ŠÉFKA: “ O to se postarám.“

TOM: “ Co máme udělat my??“

ŠÉFKA: “ Pokuste se najít Bergerův úkryt, kde by se mohla ukrývat Andrea.“

SEMIR: “ Dobře.“

V úkrytu……. Andrea byla ukryta ve velké místnosti, kde byli 3 okna, matrace, deky, jeden stůl na kterém bylo jídlo a pití. Andrea se probudila a strašně ji bolela hlava. Po chvilce přišel do místnosti Martin Berger.

ANDREA: “ Berger.“

BERGER: “ Paní Schäferová si na mě vzpomněla. To je moc milé.“

ANDREA: “ Můžu vědět, c o s tím já společného??“

BERGER: “ Nepospíchejte!! Brzy se všechno dozvíte, co mám s vámi v úmyslu. Za pár hodin tu budete mít společnici.“

ANDREA: “ A koho??“

BERGER: “ Vaše kolegyně Kranichová to nebude, ale jiná osoba, kterou moc dobře znáte.“ Berger odešel.

ANDREA: “ Ten parchant!! Katrina je v nebezpečí.“

………………pkráčko zas příště………

Povídka č. 70: Hodina pravdy 1/4

16. 12. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

Na služebně……. Na Andreině stole zvonil telefon. Andrea rychle přiběhla z kuchyňky. Zvedla telefon. V telefonu se ozval hlas muže, který je účastníkem nehody na dálnici A5.

ANDREA: “ Dálniční policie Schäferová,……….“ Hned se Andrea zarazila a ztratila řeč. Na služebnu přišli Hote, Bonrát a šéfka. Podívali se na Andreu, co se stalo. „Hned posílám kolegy a sanitku…… Naschle.“ Zavěsila. Ze zprávy byla úplně pryč.

ŠÉFKA: “ Andreo, co se stalo??“

ANDREA: “ Stala se hrozná věc.“

HOTE: “ Tak konečně mluv.“

ANDREA: “ Nehoda na dálnici A5. V nehodě je připleteno Tinina Octavie…….“

BONRÁT: “ A dál.“

ANDREA: “ Tina na tom není moc dobře. Má velmi vážná zranění.“

HOTE: “ A sakra.“

BONRÁT: “ Kdo to řekne Tomovi??“

ANDREA: “ Já nemůžu.“

ŠÉFKA: “ Já se o to postarám.“

HOTE: “ My pojedeme na dálnici A5.“

ŠÉFKA: “ Dobře.“

V mercedesu………. Tom a Semir měli moc dobrou náladu. Semir Tomovi četl různé vtipy z časopisu.

TOM: “ Máš tam ještě něco??“

SEMIR: “ Hledám……. Přijde žabička s punčoškou na hlavě.“ Semira přerušila vysílačka.

ŠÉFKA: “ Centrála Kobře11.“

TOM: “ Šéfka osobně.“

SEMIR: “ Tady Kobra11. Co se děje??“

ŠÉFKA: “ Kde jste??“

SEMIR: “ Jsme na A5 – 55 km.“

ŠÉFKA: “ To je od vás kousek. Na 65 km je nehoda. Tome, pro vás mám špatnou zprávu.“

Tom se Semirem na sebe podívali.

SEMIR: “ Jakou??“

ŠÉFKA: “ V nehodě je zapletena Tinina Octavia.“ Tomovi hned zmizel úsměv z tváře a přepadl ho takový divný pocit – myslel na to nejhorší, co se může stát.

SEMIR: “ A co je s Tinou??“

ŠÉFKA: “ Tina je velmi těžce zraněná. Moc dobře to s ní nevypadá. Hertzberger a Dieter jsou na cestě.“

SEMIR: “ Hned jsme tam.“ Zavěsil vysílačku. „Tome, dobrý?? Vezmu to za tebe.“

TOM: “ Ale, kdo……. Dobrý…….“

Mercedes zastavil v odstavném pruhu s výstražnými světli. Semir si vyměnil místo s Tomem. Odjel na místo nehody. Tom zapl modrý majáček za předním sklem.

Na místě nehody……. Semir šel za Hotem a Bonráte, když vzlétával vrtulník s Tinou do nemocnice. Tom zůstal v autě. Zpráva ho moc vzala.

SEMIR: “ Co je s Tinou??“

BONRÁT: “ Lékaři toho nám moc neřekli. Že ve vážném stavu.“

SEMIR: “ Tak přejdeme na jiné téma. Co se tu stalo??“

HOTE: “ Černý mercedes má přestřelenou přední levou pneumatikou. A pak dva tahače tu taky udělali pěknou paseku.“

SEMIR: „
Mercedes a Tininu Octavii odvezte Hartmutovi.“

BONRÁT: “ Dobře. Řidič mercedesu je mrtvý. A je to jistý Manfréd Schuster. Andrea vyhledává informace.“

SEMIR: „
Dobře.“

HOTE: “ S Tomem to moc dobře nevypadá.“

SEMIR: “ Pokus šéfka stáhne Toma z případu…….“

BONRÁT: “ No uvidíme, co vymyslí šéfka.“

HOTE: “ Doufám, že se Tina brzy vrátí do starých kolejí.“

SEMIR: “ Tak to bude chtít celá služebna.“

Semir odešel za Tomem, který sedí v mercedesu. Semir nasedl do mercedesu za Tomem.

SEMIR: “ Pojedeme na služebnu.“

TOM: “ Dobře.“

SEMIR: „
Všechno bude v pořádku. Uvidíš.“

TOM: “ To bych si taky přál. Ale nejraději by jsem vrátil čas zpátky.“

SEMIR: “ To tady každý.“

Odjeli na služebnu.

HOTE: “ Musíme pomoct Tomovi.“

BONRÁT: “ Třeba s hlídáním Martina a Péti.“

HOTE: “ Tom bude potřebovat záchrannou ruku.“

Na služebně…….

ŠÉFKA: “ Tome, jestli chcete můžete si vzít pár dní volno.“

TOM: “ Šéfová, to je dobrý. Nevydržel bych doma.“

ŠÉFKA: “ No dobře. Hned jsem si myslela, že to tak dopadne.“

TOM: “ Ozvali se z nemocnice??“

ANDREA: “ Ještě ne.“

SEMIR: “ Co jsi našla o Manfrédovi Schusterovi??“

ANDREA: “ Pracoval ve firmě, kde se vyrábějí lustry – Kolín-Essen. Byl manažerem a zabýval se expedicí lustrů do zahraničí. Občas zajel na služební cestu do zahraničí představovat lustry. Jeho trestný rejstřík je čistý. Má manželku a 2 straší děti.“

SEMIR: “ Pojedeme se podívat do té firmy.“

TOM: “ Dobrý nápad.“

Semir a Tom odešli ze služebny. Jako první byla jejich zastávka – nemocnice, kde leží Tina. Chtěli vědět více o Tině. Tina leží na JIP po operaci. Tom by si nejraději přál, aby to bylo obráceně.

TOM: “ Myslíš, že se z toho Tina dostane??“

SEMIR: “ Tina určitě bude bojovat. Aby tě zase s dětmi viděla…….“

TOM: “ Škoda, že nejde vrátit čas zpátky.“

Okolo nich prošel Tinin lékař.

DOKTOR: “ Můžu se zeptat, kdo jste??“

TOM: “ Tom Kranich a jsem manžel Tiny Kranichové.“

SEMIR: “ Já jsem dobrý rodinný přítel.“

DOKTOR: “ Vaše manželka prodělala operaci. Zatím ji držíme v umělém spánku. Až se stav vaší manželky zlepší nechám, aby se probrala sama.“

TOM: “ A dostane se z toho?? Aby mohla zase dál pracovat…….“

DOKTOR: “ Ještě musíme pár dní počkat. Operace dopadlo velmi dobře a dáváme naději, že bude všechno v dobrém pořádku.“

SEMIR: “ A bude normálně chodit??“

DOKTOR: “ Páteř nebyla poškozená. To je největší štěstí. Při takové to nehodě je nebezpečí, že dotyčný nebude chodit, ale vaše manželka měla opravdu moc velké štěstí, jako kdyby nad stál nějaký anděl. Až se probudí bude mít ztrátu paměti do 14 dní zmizí.“

TOM: “ Nevíte jak mi spadl kámen ze srdce.“

DOKTOR: “ To jsem ráda, že jsem vás potěšil. Ale už musím jít. Práce volá. Naschle.“

TOM, SEMIR: “ Naschle.“

Doktor odešel.

TOM: “ Tak zajedeme za tou manželkou mrtvého, rodinný příteli.“

SEMIR: “ Jenom jsem čekal, až to řekneš.“

U manželky…….

SEMIR: “ Paní Schusterová, máme pro vás špatnou zprávu ohledně vašeho manžela.“

MANŽELKA: “ Co se stalo Manfrédovi.“

TOM: “ Váš manžel měl dopravní nehodu na dálnici A5. Při nehodě přišel o život.“

MANŽELKA: “ Manfréd je mrtvý??“ začali ji téci slzy z očí.

SEMIR: “ Ano. Je nám to moc líto.“

MANŽELKA: “ O této nehodě jsem slyšela v rádiu. A dalším účastníkem byla policistka.“

TOM: “ Ano, to je pravdu. A je ve vážném stavu.“

SEMIR: “ Paní Schusterová, kde jste byla mezi 10:00 a 11:00 hodinou??“

MANŽELKA: “ V tuto dobu jsem byla u sousedky na kafi.“

TOM: “ Jestli se můžu zeptat, jaké povolání děláte??? Když jste byla dopoledne u sousedky na kávě.“

MANŽELKA: “ Pracuji jako zdravotní sestra a právě jsem přijela z noční služby. Se sousedkou jsem musela něco probrat.“

SEMIR: “ Takže jste byla celou dobu u sousedky. A kdy jste přišla domů?“

MANŽELKA: “ U sousedky jsem byla do 12:00 hodin a doma jsem teprve 10 minut.“

TOM: “ Už vás nebude dále zdržovat.“

SEMIR: “ Ještě jednu otázečku. Jaké vztahy měl váš manžel ve firmě??“

MANŽELKA: “ Vztahy měl dobré. Hodně často odjížděl do zahraniční. Manfréd se mi nesvěřoval s problémy z firmy.“

SEMIR: “ Díky. Teď je to opravdu všechno.“ Položil na stůl svoji vizitku.

TOM, SEMIR: “ Naschle.“

MANŽELKA: “ Naschle.“

Tom a Semir odešli z domu. Stojí před BMW.

TOM: “ Docela by mě zajímalo jestli ta dnešní nehoda nebyl útok na Tinu??“

SEMIR: “ Pomsta Tině.“

TOM: “ Proč ne. Důvodů je hodně. A nebo byla Tina na špatném místě ve špatném čase.“

SEMIR: “ To se nám doufám podaří vyřešit.“

TOM: “ Teď mě napadla ještě jedna myšlenka.“

SEMIR: “ Jaká, Scherlogu?“

TOM: “ Jestli se mě někdo nechce pomstít. A nebo nám oboum. A odklízí ty nejbližší.“

SEMIR: “ No vidíš jak ti to pálí, Scherlogu. A co ten mrtvý??“

TOM: “ Schuster byl nevinnou obětí.“

Semir a Tom nasedli do BMW a odjeli na služebnu.

V tajném úkrytu…….

BERGER: “ Kranichová je tady?? Rád bych se seznámil s manželkou Toma Kranicha.“

MEIBACH: “ Mám takový malý problém.“

BERGER: “ Jakej??“

MEIBACH: “ Kranichová je v nemocnici.“

BERGER: “ Jak to?? Co si zase zvoral?“

MEIBACH: “ Kranichová měla nehodu podle plánu. A teď leží v nemocnici s těžkými zraněními.“

BERGER: “ Ty jsi ale idiot. Kranichová měla z nehody vyjít jenom s modřinami.“

MEIBACH: “ Já vím……. Že jsem to zkazil, ale…….“

BERGER: “ Jaký ale.“

MEIBACH: “ Při nehodě zemřel jeden člověk. Ale tato nehoda je omyl. Vždy se nemusí povíst podle plánu.“

BERGER: “ Fakt jsi idiot. Chtěl jsem ty tři ženský mít na očích. Aspoň, že to tak dopadlo s Kranichovou. Budeme muset udělat jiný plán. Nejraději bych tě…….“

MEIBACH: “ Já vím, co chceš říct.“

BERGER: “ Těm dálničním poldům se musíme nějak pomstít za to, co nám udělali. A nemá Kranich ještě někoho blízkého??“

MEIBACH: “ Už nikoho nemá. Prohledal jsem všechno, co se dalo.“

BERGER: “ Dobře.“

……….pokráčko zase příště…………

Egyptská touha 4/4

30. 10. 2009 Tina11

Kniha povídek 6. díl

0 komentářů

V patrových garážích……. Tina byla na místě a čekala u svého služebního auta. A byla opřená o kapotu u své Octavie. Tom a Semir byli v dalším horním patře garáží a všechno odposlouchávali. Po chvilce přijel novinář Weber(Bauer).

BAUER: “ Dobrý den, moje jméno je Werner a jsem z kolínského zpravodaje.“

TINA: “ Velice mě těší, Kranichová. O čem by jste chtěl promluvit.“

BAUER: “ Zajímám se o váš případ. Už jsem se doslechl, že egyptské muzeum bylo vykradené už podruhé.“

TINA: “ To je pravda. Z muzea zmizeli 2 vázy. Do muzea se dostali přes rozbité okno v archivu.“

BAUER: “ A poprvé se tam dostali dveřmi v archivu.“

TINA: “ To je pravda. Sebou si vzali 2 velmi vzácné sochy.“

BAUER: “ Podle vás si udělali kopii klíče??“

TINA: “ Ano.“

BAUER: “ A jak souvisí auto ředitele tiskárny a vykradení egyptského muzea??? Všechno to vypadá na zaměstnance muzea.“

TINA: “ To je sice pravda, ale jak si spojíte zaměstnance muzea a tiskárny. Zaměstnanec muzea neví jak vypadá auto ředitele tiskárny. A tak jsme se zaměřili na zaměstnance tiskárny.“

BAUER: “ Velice zajímavý názor. A už víte, kde se budou předměty prodat?? Myslím všechny 4.“

TINA: “ Počítáme, že se pachatelé budou chtít spojit s odběratelem, který ocení velkou starožitnost předmětu než na černém trhu. Odběratel nabídne velkou částku.“

BAUER: “ A odběratele jste už našli??“

TINA: “ Dalo by se to tak říct.“

BAUER: “ Jak to myslíte??“

TINA: “ Už jsme zjistili jméno odběratele.“

BAUER: “ A jméno neřeknete??“

TINA: “ Na otázku jste si odpověděl sám.“

BAUER: “ Prozatím děkuji vám děkuji.“

TINA: “ Nemáte za co.“

BAUER: “ Naschle příště.“

TINA: “ Naschle.“

Weber(Bauer) nasedl do svého auta a odjel do tiskárny. Tina sedla do své Octavie a odjela za Semirem a Tomem do horního patra garáže.

SEMIR: “ Hezky se ti podařilo odpálkovat novináře.“

TINA: “ No jo. Náš Werner je vlastně Jan Bauer.“

TOM: “ Cože?? Ten z tiskárny??“

TINA: “ Ano.“

SEMIR: “ Bauer chtěl vědět jak jsme daleko, aby se mohl spojit se svým Italem.“

Nasedli do svých služebních vozů a odjeli na služebnu.

V tiskárně……. Jan Bauer a Hans Hofmann se sešli v Janově kanceláři.

HOFMANN: “ Jak jsi dopadl??“

BAUER: “ Dobře fízlové vědí o našem Italovi.“

HOFMANN: “ A sakra! A co ještě víš od té Kranichové??“

BAUER: “ Kranichová je milá ženská, která mi řekla ještě, že jsme si udělali kopie klíče do archivu.“

HOFMANN: “ Fízlové jsou nějak moc napřed. Co budeme dělat dál??“

BAUER: “ Musíme se spojit s Italem. A konečně dodělat ten obchod.“

HOFMANN: “ Fízlové se budou držet tiskárny??“

BAUER: “ Kranichová mi řekla, že tiskárny. Asi už mají nějaký dobrý důvod.“

HOFMANN: “ To nevypadá moc dobře.“

BAUER: “ Nemůže jít vždy podle plánu. Musíme se toho zbavit.“

Na služebně……. Dálniční komisařové se sešli v šéfčině kanceláři.

ŠÉFKA: “ Tak jaké jsou novinky??“

SEMIR: “ Je to moc zajímavé.“

TINA: “ Náš novinář Weber je náš člověk z tiskárny – Jan Bauer.“

TOM: “ Musíme jenom počkat až se spojí s Italem a budou u nás v chládku.“

ŠÉFKA: “ Tady půjde i o ty předměty, které musíme najít v naprostém pořádku.“

SEMIR: “ To se nám určitě podaří.“

Ředitel tiskárny Gerlach se prochází po chodbách firmy. Najedou si všiml pootevřených dveří na škvírku, které vedou do Bauerovi kanceláře. Bauer se právě bavil s Italem. A tak zaslechl jejich rozhovor. Když Bauer zavěsil tak ředitel Gerlach zašel do své kanceláře a hned volal dálniční policii. Gerlach se dovolal na Semira. Semir zašel do své kanceláře pro mobil.

SEMIR: “ Ano Semir.“

GERLACH: “ U telefonu Gerlach z tiskárny v centru.“

SEMIR: “ Dobrý den, pane Gerlachu. Něco potřebujete?“

GERLACH: “ Něco bych pro vás měl. Vím, že se nemají poslouchat cizí hovory, ale Bauer volal s jedním pánem a mluvil o nějaké továrně v Kolíně-západ.“

SEMIR: “ No to je skvělá stopa.“

GERLACH: “ A ještě Bauer mluvil o číslu letu.“

SEMIR: “ A vzpomenete si na jeho kód.??? Strašně by nám to pomohlo.“

GERLACH: “ RO/K369.“

SEMIR: “ A nemluvil Bauer o nějakém čase??“

GERLACH: “ Ano. Mluvil o 15:00 hodině.“

SEMIR: “ Pane Gerlachu, moc jste nám pomohl.“

GERLACH: “ To jsem rád. To je všechno, co jsem chtěl.“

SEMIR: “ Naschle.“

GERLACH: “ Naschle.“

Semir položil mobil na stůl a šel za Andreou.

SEMIR: “ Poklade můj, potřebuji zjistit jeden let.“

ANDREA: “ Tak povídej.“

SEMIR: “ RO/K369.“

Andrea zadala kód po počítače.

ANDREA: “ Pod tímto kódem se skrývá letadlo z Říma, které přistane na kolínské letišti v 14:00 hodiny.“

SEMIR: “ Díky, poklade můj. Teď máme naše obchodníky.“

Na letišti……. Tom se Semirem šli hledat Riccarda Pavese do letištní haly. Na letišti byli i Bauer a Hofmann. Tina mezitím hlídala před letištěm. Když přistálo letadlo z Říma, tak šel Bauer se přivítat s Pavesem.

TOM: “ Ital je tady a může se jít na obchod.“

SEMIR: “ Tak doufám, že pojedeme do správné továrny.“

Všichni se přesunuli k autům. Nasedli do nich a dálniční policie sledovala Bauerovo auto. Až dorazili do Kolína-západ do jejich úkrytu.

Bauer a Hofmann ukázali svoje zboží Pavesemu. Jednalo se o sochy – ANUBIS, BEST, a dvě stejné vázy. Pavesemu se náramně moc líbili. A tak jim dal slíbenou

částku – 2 000 000 euro. Dálniční policie pěkně všechno sleduje povzdálí. Byli jako myšky, ale toto ticho dlouho nevydrželo, protože Semirovi zazvonil mobil. Semir to hned Katrině zavěsil. Bavili se tichým hlasem,

TOM: “ Semire,…….“

SEMIR: “ To vysvětli Katrině. Ta si vybrala blbej čas.“

Po tomto hluku zbystřili Bauer, Hofmann a Ital. Hofmann se šel podívat, co se to děje. Hofmann měl v ruce nabitou zbraň. Dálniční policie se také ozbrojila a rozdělila se. Bauer a Ital se pomaloučku sklízeli svoje saky paky – Italovi předměty. Ani je nestihli dát do auta když…….
Tina se zmocnila Itala a Bauera. Tom a Semir se starají o Hofmanna. Občas se mezi nimi objevila střelba.

TINA: “ Tak vás ráda zase vidím.“

BAUER: “ To já taky.“

ITAL: „Dobbiamo Scram. Anche con gli oggetti.“ Řekl tichým hlasem na Bauera. (Musíme se odsud zdejchnout. I s předměty.)

BAUER: “ Já něco vymyslím. Nebo snad jste něco vymyslel??“

ITAL: „Tutto quello che devi. Si tenta di raggiungere la macchina e mi lasciano fuori. Poi si combinano. È possibile aiutare te qui.“ (Všechno už máte. Nějak se pokusím dostat k autu a budu odjíždět pryč. Pak se s vámi spojím. Vy si tu poradíte sám.)

BAUER: „Dobře.“

Bauer musel nějak zbavit Tiny, aby mohli oba dva zdejchnout. Bauer vystřelil po Tině, ale Tina se schovala do bezpečí za nějakou dřevěnou krabici. A vystřelila po nich také. Bauer a Ital nasedali do auta a ujížděli pryč. K Tině přiběhli Semir a Tom.

SEMIR: “ Kde jsou??“

TINA: “ Vzali roha.“

TOM: “ My se o ně postaráme…….“

TINA: “ Jako vždycky.“

SEMIR: “ Přesně.“

Semir a Tom vyrazili v BMW za Bauerem a Italem. Oba dva vozy se naháněli na dálnici A5, kde byl malý provoz. Ale Bauere s Italem nevěděli, že dálnice A5 za chvilku bude končit, ale o tom nevěděli ani Semir s Tomem. Ital občas vystřelil po dálničních komisařích.

Už zbystřili Semir s Tomem, že se nějak auta ztrácejí, že ostatní auta sjíždějí výjezdem, který jen půl kilometru od mostu, který se odstřeluje.

TOM: “ Semire, radši zastav. Nebo snad chceš skončit pod hromadou betonu??“

SEMIR: “ No to nechci. Rád tě poslechnu.“

Bauer šlápl na plyn, ale jeho jízda byla konečnou. BMW zastavilo 800 metrů před mostem a Semir s Tomem se koukali jak Bauerovo auto skončilo pod hromadou betonu.

V továrně……. Tina tu pohlídali krásné předměty. Posila odnášela v plastové rakvi mrtvé tělo Hofmanna. Hote s Bonrátem tu našli další egyptské předměty, ale ty jsou malých rozměrů, které také patří egyptskému muzeu.

Dálniční komisaři odvezli řediteli Jürgenovi nalezené a nepoškozené sochy ANUBISE, BESTA a dvě velké vázy. Jürgen poděkoval dálniční policii za bezvadnou práci.

Štědrý den……. Dny utekly jako voda a už je tu Štědrý den. Všechny rodiny uklízeli svoje bytečky, domečky na dnešní den. Zdobili se vánoční stromečky, dělali se vánoční zvyky a tak dále.

Katrina a Hartmut se chystali na návštěvu k Semirovi a Andree na vánoční večeři. Semir už byl pro svoji maminku na nádraží. Jenomže když Katrina došla k domovním dveřím tak se stala jedna věc……. Katrině praskla plodová voda.

KATRINA: “ No myslím, že asi návštěvu u Semira bude muset odložit.“

HARTMUT: “ Jak to myslíš??“

KATRINA: “ Někdo chce na svět.“

HARTMUT: Ten nevěděl, co má na to říct. Ten byl šťastnej jako blecha. „Tak tě odvezu do nemocnice.“

Hartmut pomohl Katrině do auta a rychle s ní ujížděl do porodnice. Semir, Andrea a Semirova maminka si říkali, kde by náš mladý manželský pár je.

Hartmut zavolal Semirovi, co se stalo, když malá Natálka byla na světě.

SEMIR: “ Hartmute, kde jste??“

HARTMUT: “ Semire, asi tomu nebudeš věřit, ale…….“

SEMIR: “ Počkej……..“

HARTMUT: “ Natálka je na světě.“

SEMIR: “ Ale to je moc dobrá zpráva. Tak jste si dali pěkný dárek k Vánocům.“

HARTMUT: “ Zítra se stavíte??“

SEMIR: “ Určitě. Nebudu vás rušit. Ahoj.“

HARTMUT: “ Ahoj.“

Semir zavěsil.

SEMIR: “ Tak mám dobrou zprávu.“

ANDREA: “ Jakou??“

SEMIR: “ Dneska tu bude nás o 2 méně.“

ANDREA: “ Natálka je na světě??“

SEMIR: “ Ano.“

ANDREA: “ No tak to musíme dneska oslavit a zítra se na ně půjdeme podívat.“

Tato moc skvělá zpráva se tak rychle rozšířila, že to věděli všichni členové dálniční policie, ale příbuzní. Jak Semir s Andreou slíbili tak se přišli druhý den podívat na maminku, tatínka a jejich kouzelnou Natálku. Do nemocnice přišla celá služebna, nemohla si tento pěkný zážitek ujít.

Silvestr byl také plné oslavy. Ještě se zapíjelo narození Natálky, obzvlášť maminka s tatínkem. A Silvestra si slavil podle svého.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 6. díl

Návrat do minulosti 2/3

Povídka č. 72: Návrat do minulosti 1/3

V utajení 3/3

V utajení 2/3

Povídka č. 71: V utajení 1/3

Hodina pravdy 4/4

Hodina pravdy 3/4

Hodina pravdy 2/4

Povídka č. 70: Hodina pravdy 1/4

Egyptská touha 4/4

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace