Kniha povídek 2. díl Archivy - Strana 2 z 3 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Povídka č. 23: Trpkosladká hádka

4. 6. 2008 Tina11

0 komentářů

Tina a Tom se vraceli z prodlouženého víkendu z Hartbergu, ale na prodlouženém víkendu si vjeli vlasů. Nepohodli se v jedné věci.

V pondělí sedí na lavičce na dálničním odpočívadle Semir a Tom.oba dva si četli noviny. Mezi nimi zavládlo velké ticho. Semir odložil noviny.

SEMIR: “ Tome, něco se snad stalo??? Jindy seš tak ukecanej….“
TOM: “ Jo stalo.“

SEMIR: “ Co??“
TOM: “ My dva…….“

SEMIR: “ Co?? Vy dva jste se pohádali?? To nemůže být pravda. Nechápu, že jste se mohli pohádat. Vždyť vy jste taková vzorová rodina, že by jsme se já s Andreou mohli dost učit. Prosim tě kvůli čemu??“
TOM: “ Tak trochu více jsme se pohádali, no….“

SEMIR: “ Ježiš, Tome ty mě nějak děsíš, vždyť přece ty a Tina……..“
TOM: “ No právě, já a Tina….. nikdy jsme se zas až tak moc nepohádali a možná proto jsme teď takhle vybouchli.“

SEMIR: “ Tak kvůli čemu teda??“
TOM: “ No prostě, jak jsme byli o víkendu v tom pitomým Hartbergu tak jsme si začali lízt na nervy!!!!“

SEMIR: “ Tome neřvi na mě!! Já vám za to nemůžu, krucinál!!!“

TOM: “ Promiň Semire, mě to dost štve…. Řekl jsem Tině, že mi vadí jak je hodně zaneprázdněná a že by se měla spíš víc věnovat sobě, Martinovi a taky tak trošku i mě. A to jsem neměl říkat, protože na mě začala zvyšovat hlas a pak už jsem se neudržel ani já a……“

SEMIR: „………. A začal si křičet tak, jak křičíš vždycky na mě, co??? Viz před chviličkou.“

TOM: “ Hm, hm…… jsem blbej, já vím.“

SEMIR: “ Ale co, prosim tě, zase to bude dobrý, po bouři se vždycky vyjasní. Podívej se na mě a na Andreu, vždyť jsme na sebe někdy jako dva psy, ale nakonec se stejně vždycky krásně udobříme, a to je na tom to nejhezčí.“

TOM: “ To je sice pravda, ale ty a Andrea a Já a Tina, to je něco úplně jinýho….“

SEMIR: “ Víš co?? Udělej to, co mi vždycky radíš ty. Zajdi taky jednou za život do květinářství, nebo do zlatnictví a uvidíš, že když přiznáš chybu, tak si padnete do náručí a zase bude všechno OK.“

TOM: “ No náhodou Tině kupuju kytky často.“

SEMIR: “ Jo, ale akorát tak když přijdeš pozdějš domů.“

TOM: “ Tak to zase né, to by si mě podceňoval.“

SEMIR: „Prostě udělej to, co ti říkám.“

TOM: “ Ještě uvidim, tohle se mi zdá moc vážný na to, aby to spravila kytka nebo řetízek…..“

Druhý den na služebně……….

SEMIR: “ Ahoj Bonráte, ahoj Dietře, ahoj Tino…… Tino……….“

TINA: “ Copak Semire??“

SEMIR: “ Já bych ti jenom chtěl říct, že třeba když se my pohádáme s Andreou, tak se to vždycky…….“

TINA: “ Aha, tak pan Kranich už se stačil pochlubit………“

SEMIR: „Když jsme nejlepší kámoši, tak nevidim jedinej důvod, proč by mi to nemohl říct. Já mu taky všechno říkám a vy to taky všichni víte, když se s Andreou pohádáme.“

TINA: “ Jasně, ale ty Andrea se hádáte kvůli nesmyslům, třeba jenom proto, že každej chcete jet jinam na dovolenou, jenomže já a Tom………..“

Tom vešel do místnosti……… a Tina se na něj podívala a zmizela ven před služebnu.

SEMIR: “ Náhodou dovolená je Tino vážná!!!“

TOM: „Semire, nech toho, nemá to cenu.“

SEMIR: “ Ty blbče Tome, vždyť tohle je ještě horší než jsem si myslel.“

TOM: “ Vidim, že ses nějak zapotil, máš úplně mokrý triko.“

SEMIR: “ No to jsem se polil colou, ale měl by si to rychle řešit.“

TOM: “ Tak mi to dej, přežmouchnu to v umývárně.“

SEMIR: “ Ty víš, že nemyslim to triko, myslim přece tebe a Tinu, myslim…….. a víš co?? Vyřeš si to jak chceš, já jedu pro Andreu a Míšana, chce hodit do obchoďáku, auto má pořád v opravně a já se o svojí rodinu dokážu postarat, já teda jo!!! Měj se.“

Semir odešel.

BONRÁT: “ Tome, mě se to taky moc nelíbí, běž za ní, udělejte si třeba pěknej den.“

TOM: “ Víš co Bonráte?? Dejte mi všichni pokoj.“

Tom se sebral a šel ta Tinou…….

TOM: “ Tino….“

TINA: “ Copak??? Přišel si se usmířit??“

TOM: “ Já jsem chtěl…..“

TINA: “ Ty si chtěl, ale co chci já to tě asi nezajímá. Chtěl si, abych se zavřela doma a starala se jenom o domácnost, o Martina a o tebe, to si chtěl??? Já tudle práci mám moc ráda.“

TOM: “ Tak to není………“

TINA: “ Bojíš se, abych si mezi těma zločincema nenašla někoho lepšího než jsi ty??“

TOM: “ Tak to jsi nemusela………“

Tom se smutně podíval na Tinu, otočil se a odcházel………

TINA: “ Tome???“

Tom až večer přijde domů, na stole v kuchyni leží lísteček a na něm je napsáno:

„Tome, tak máš co si chtěl, odjela jsem s Martinem k Petře do Caorle, Anna o tom ví, že jsem si vzala dovolenou, ale nepočítej s tím, že ti řekne na jak dlouhou.“

Tvá Tina

Tom si po přečtení lístku vezme mobila a volá Semirovi……..

TOM: “ Ahoj Semire, prosim tě nepřijel by si ke mně?? Potřebuju si s někým popovídat.“

SEMIR: “ Nazdar, a kdy je Tina???“

TOM: “ Odjela do Caorle.“

SEMIR: “ No to mi je jasný, jak něco je, tak ty holky od toho hnedka odjedou.“

TOM: “ Tak přijedeš teda??“

SEMIR: “ Vždyť je vosum večer Tome!!! A navíc chci bejt se svojí milovanou rodinou, ty si svojí nechal utéct, tak jí dopřej mě……. Počkej Andrea ti něco chce.“

ANDREA: „ Tome?? Ahoj, to víš, že Semir přijede, vždy´t seš jeho nejlepší kamarád a může tam i spát, hlavně moc neponocujte.“

TOM: “ Andreo, ty seš zlatá. Ten pitomec Semir ani netuší co má doma za poklad.“

ANDREA: „ Ale on to ví a mezi námá, já jsem docela ráda, že se ho na jeden večer zbavim.“

SEMIR, (v pozadí): “ Co si tam říkala?? Ono to vypadá, že neposlouchám, ale když to vypadá, že neposlouchám, tak při tom neposlouchám, poslouchám.“

SEMIR: “ Tak Tome, za chvíli jsem tam, to mám zlatou ženu, viď??“

TOM: “ To máš……. Já jí mám taky, ale ……….“

SEMIR: “ No právě, kvůli tomu ale jedu za tebou. Tak čau za 10 min.“

TOM: “ Čau.“

Za 15 min u Toma v bytě zvoní zvonek……

TOM: “ Čau Semire, kdy si takovou dobu, už jsem se o tebe začínal bát.“

SEMIR: “ Proboha, vždyť jsem přijel normálně, vyrazil jsem hned po tom, co jsem típl mobila.“

TOM: “ No jo.“

SEMIR: “ Koukám, že ty ani Tina si nemáte vůbec co vyčítat, oba jste totiž takový čísla.“

TOM: “ No právě……..“

Tom podává Semirovi lísteček se vzkazem od Tiny…….. Semir si ho přečetl.

SEMIR: “ Tak to je dobrý, úplně v pohodě.“

TOM: “ Co dobrý??? Tak ona mi Tina odjede s Martinem do Itálie a ty jen tak řekneš, dobrý a v pohodě, seš normální?? Chtěl bych vědět co ty si dělal ty na mým místě. „

SEMIR: “ Co na mě zase vyjíždíš, ani nevíš proč jsem to řekl……“

TOM: “ No a proč, to jsem zvědav.“

SEMIR: “ Na a všimni si posledních dvou slov dopisu.“

TOM: „…… jak dlouho.“

SEMIR: “ Úplně poslední dvě slova, ježiši.“

TOM: “ Tvá Tina??“

SEMIR: “ No Bingo!!! Správně, tvá Tina. Tvá, tvá, tvá. Kdyby se s tebou přece chtěla rozvést, tak to nenapíše. A navíc není Tina tak pitomá, aby se s tebou rozvedla. Třeba chce mít s tebou v budoucnu další děti.“

TOM: “ Tak to děkuju, to si mě teda potěšil…..“

SEMIR: “ Ne, ale fakt, to slovo hodně řeklo.“

TOM: “ A co řeklo??“

SEMIR: “ No, že tě i přeze všechno moc a moc miluje.“

TOM: “ Vždyť já jí taky, ale ona si teď myslí, že jí chci doma proto, abych jí přivázal k plotně.“

SEMIR: “ Tome, víš měl si jí to pořádně vysvětlit.“

TOM: “ Copak se to dalo??? Copak jsem nechtěl??“

SEMIR: “ Nedalo, nedalo, neměl s prostě……“

Tomovi zvoní mobil, přišla mu SMS. Tom se po přečtení SMS pousměje….

SEMIR: “ Kdopak to byl a copak psal, jestli se sním zeptat??“

TOM: “ To víš, že jo. Tina.“

SEMIR: “ Co?? Co psala???“

Tom odříkává SMS zprávu:

“ Tome, myslím na tebe, vlastně jsem na tebe myslela dneska celý den a nejen dneska. Mrzí mě co se mezi námi stalo, ale tebe asi ne. Jinak by ses mi už dávno ozval. Vlastně jsem ti jen chtěla popřát dobrou noc a ….. MILUJI TĚ.“

TOM: “ Hned jí zavolám.“

SEMIR: “ Jen zavolej, zavolej. Já nebudu poslouchat.“

Tom zavolal Tině…………

TOM: “ Tino, seš to ty??“

TINA: “ To víš, že jsem to já, kdo jiný by to byl, když mi voláš na můj mobil, tak bude asi pravděpodobné, že se ozvu já.“

TOM: “ Promiň, miláčku, já jsem ti jenom chtěl říct, že na tebe taky musím pořád myslet a že tě taky strašně moc miluju. A hned zítra ráno pro vás pojedu, ano??“

TINA: “ Já už se na tebe nezlobím, už mě to nějak cestou přešlo a něco jsme taky probrali s Petrou a Martínek už chce taky za tatínkem.“

TOM: “ Jé, co dělá Martínek?? No, víš mě taky tak trochu pomohl Semir.“

TINA: “ Martínek už spí. Ale já věděla, že v něčem bude mít prsty i Semir. Že je teď s tebou???“

TOM: “ Jak to víš??“

TINA: “ To mi bylo hned jasný jak, jsem slyšela nějaký pochechtávání, nebo tam je snad s tebou někdo jiný??“

TOM: “ Je tu se mnou Semir už se nesměj, je to trapný.“

SEMIR: “ To se nedá……“

TOM: „Tak Tino, zítra teda přijedu, ano??“

TINA: “ Ne, ne, ne my přijedeme s Martínkem samy a přivezeme překvapení, to budeš koukat.“

TOM: “ Dobře, tak to já taky nějaké přichystám.“

TINA: “ Už se na tebe moc těším, přijedeme asi tak v poledne.“

TOM: “ Hm. Tak dobrou noc miláčku, posílám velikánskou pusu.“

SEMIR: “ Tak co?? Usmířili jste se, že jo???“

TOM: “ Ano, tak víš, si to slyšel ne??“

SEMIR: “ Tak gratuluju k úspěchu!! Jsme ti říkal, že všechno dobře dopadne, jenom ty si pořád sejčkoval..“

Další den……… ráno přijeli Tom se Semirem společně na služebnu…..

BONRÁT: “ Nazdar kluci, dneska tu jste nějak brzo.“

SEMIR: “ To víš, když jsme spali spolu. Teda jako myslim to tak, že jsem u Toma přespal…“

BONRÁT: “ Jo, já to chápu.“

TOM: “ Ty seš trdlo, Semire. Jo, já teda teď zajedu pro nějaký ten pěkný dárek Tině na usmířenou.“

SEMIR: “ Dobře. A asi by si měl něco koupit i Martínkovi, ne??“

TOM: “ To je fakt, tak skočím ještě do hračkárny. Šéfce řekni, že přijedu asi tak, je osm, takže řekněme v půl desátý.“

SEMIR: “ Jo, jo, jo, jo,, co bych pro tebe neudělal….“

Tom tedy nasedne do auta a už frčí na nákupy. Okolo deváté se vrací s krásným stříbrným náramkem a řetízkem pro Tinu a chundelatým plyšovým psem pro Martina. Tom má plné ruce a ve dveřích ho zastaví Bonrát.

BONRÁT: “ Tome, v kanceláři na tebe čeká milý překvapení.“

TOM: “ Tina??“

BONRÁT: “ Ne Tina, ne……“

TOM: “ A jakýpak překvapení to může bejt, když to není Tina.“

BONRÁT: “ Jedna moc pěkná………“

SEMIR: “ Tome, čeká tam na tebe nějaká moc hezká blondýna.“

TOM: “ NA mě?? A blondýna??“

Tom otevře dveře do kanceláře a ……….

TOM: “ Sabino, co tu děláš??“

SABINA: “ Co bych tu dělala, přijela jsem se na tebe podívat, jela jsem okolo Kolína, protože jedu pracovně do Hatrbergu. Nejsi rád, že mě vidíš??“

TOM: “ Ale ano, to víš, že jo, vždyť jsme se neviděli aspoň takových pět let???“

SABINA: “ Dokonce šest.“

TOM: “ Tak ty jedeš do Hartbergu, tam je moc pěkně….“

SABINA: “ TY si tam byl??“

TOM: “ Teď, jeli jsme tam s Tinou na prodloužený víkend.“

SABINA: “ Tina je tvoje žena?? Nebo přítelkyně??“

TOM: “ Moje žena, no moc pěkný vzpomínky na ten víkend nemám, dost jsem se tam totiž pohádali, ale už je to zase v pořádku, v poledne má Tina přijet i s Martinem, to je máš syn.“

SABINA: “ Tak vy máte už dokonce i syna, jo?? A kolikpak mu je??“

TOM: “ 3 roky.“

SABINA: “ To musí být miláček malej.“

TOM: “ To je, až přijedou, tak vás představím.“

SABINA: “ To nevím, jestli to bude nejlepší nápad, když jsi říkal, že jste pohádali a navíc jste se čerstvě usmířili….“

TOM: “ Ale ne, Tina bude ráda. Je to suprová ženská.“

Do kanceláře vstoupí Semir.

SEMIR: “ Tome, nechceš mě přestavit??“

TOM: “ Jo, promiňte, já vás ještě… to je můj nejlepší kamarád Semir Gerkhan a to je moje kamarádka, bývalá splétačka ze základky Sabina Brickerová.“

SEMIR: “ Těší mě.“

SABINA: “ Mě taky těší.“

TOM: “ Co kdybychom si skočili někam na pozdní snídani, my tři??“

SEMIR: “ To by se mi líbilo, ale co šéfka, nebude mít řeči, že tu zase nebudeme.“

TOM: “ Stejně ti není nic na práci, vždyť se nudí i Bonrát s Hotem, co by jsme tu dělali.“

SABINA, SEMIR: “ Tak jdem…..!!“

Venku jdou Sabina, Semir a Tom k Sabinýmu autu a z něj najednou vystoupí Kamila – druhá bývalá Tomova spolužačka. Přivítají se a jsou rádi, že se po letech zase vidí. Obejmou se a dají si pusu, jenže v tu chvíli přijela Tina a při vystupování z auta vidí, jak Tom políbil Kamilu.

Semir poklepe Tomovi na rameno a říká: “ Nerad ruším setkání po letech, ale právě ti přijela Tina Tome.“

TOM: “ A sakra……..“

Tom jde k Tině.

TOM: „Ahoj miláčku, ty jsi přijela nějak dřív, viď??“

TINA: “ Jo přijela, a koukám že nevhod. Tak kterou máš ty a kterou Semir?? Aha, už to chápu, tak tohle je to překvapení, ne??“

TOM: “ Ne, Tino, to jsou moje spolužačky ze základky, nejdřív mě přepadla ráno v kanceláři a pak druhá Vyskočila z auta. Opravdu Tino, musíš mi věřit, já klidně kleknu před tebe a tady přede všema na kolena.“

Tina se pousměje…

TINA: “ Vždyť já ti věřím, ty můj vyšetřovateli!!!“

Dají si obrovský polibek. Semir, Sabina a Kamila jim zatleskají.

TOM: “ Pojedem na pozdní snídani někam do pěkné restaurace??“

TINA:“Ano, ale po 2 podmínkami.“

TOM:“ A jaképak podmínky??“

TINA:“ Že to bude italská restaurace a že támhleti tři pojedou s námi, moc ráda bych se s nimi seznámila, vypadají příjemně.“

TOM:“ Jsou moc milé, ale seš moje nejmilější!!“

Tom popadne Tinu a vyzdvihne ji do vzduchu a ještě si dali velký polibek.“

TOM:“ Jo a nahoře na vás čeká opravdová překvapení.“

MARTIN, TINA:“ Ale my chceme nejdřív papat!!“

TOM:“ Tak honem.“

Konec!!!!!

Autorky: Tina11 a Andrea

Povídka č. 22: Dávný případ 1/2

3. 6. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Tina zajela za otcem do autosalonu si popovídat. Otec doprovodil Tinu k autu a ještě si povídali. Sledoval jeden automechanik Rolf a přišel za ním Michal.

ROLF: “ Ty znáš tu krásnou holku??“

MICHAL: “ Znám. Proč se ptáš??“

ROLF: “ Ještě řekni, že s ní chodíš??“

MICHAL: “ Nechodim, ale je to moje dobrá kamarádka.“

ROLF: “ Odkud ji znáš??“

MICHAL: “ Od jednoho mého dobrého kamaráda.“

ROLF: “ Když jí tak dobře znáš tak mi řekni něco řekni.“

MICHAL: “ Jmenuje se Tina, je vdaná za…….“

ROLF: “ Za tebe.“

MICHAL: “ Ale to není pravda, je vdaná za policajta a mají spolu jedno dítě.“

ROLF: “ Můžu se tě ještě na něco zeptat??

MICHAL: “ Na co??

ROLF: “ Kde pracuje??“

MICHAL: “ Pracuje u policie.“

ROLF: “ To si snad děláš srandu. Taková hezká holka a u policie.“

Rolf odešel do dílny a za Michalem přišel Erik.

ERIK: “ Co se mu stalo??“

MICHAL: “ Ptal se na Tinu, když jsem mu řekl, že pracuje u policie tak se naštval a odešel.“

ERIK: “ Je tady chvíli a dělá oči na Tinu. Cos mu ještě řek.“

MICHAL: “ Že je vdaná a má jedno dítě. Myslel si, že s ní chodim.“

ERIK: “ Rolf je opravdu střevo, že když vidí hezkou holku tak, že ji musí mít za každou cenu.“

MICHAL: “ Mě to nevysvětluj.“

ERIK: “ Já vim.“

Erik a Michal odešli do dílny.

OTEC: “ Tak se někdy stavte??“

TINA: “ Rádi bychom, ale máme tento měsíc dost práce. Jedna nehoda za druhou. Této měsíc s tím nepočítejte.“

OTEC: “ No dobře. Až budete mít volný víkend tak dejte vědět.“

TINA: “ To víš, že jo. Tak já už pojedu.“

OTEC: “ Pozdravuj Toma a Martina.“

TINA: “ Vyřídím. Ahoj.“

OTEC: “ Ahoj.“

Tina nasedla do auta a odjela. Rolf je ještě pozoroval tajně z dílny. Otec odešel do své kanceláře.

MICHAL: “ Že ty si nikdy nedáš říct.“

Rolf se tak podíval na Michala a odešel pryč. Erik přišel za Michalem.

ERIK: “ Cos mu zase řek??“

MICHAL: „Aby si dával pozor a taky, aby si nic nezačínal s Tinou. Už minule na Tinu dělal oči.“

Rolf přišel za Michalem a Erikem.

ROLF: “ Michale, může se tě na něco zeptat??“

MICHAL: “ Na co??“

Michal a Erik se na sebe podívali.

ROLF: “ Jaký příbuzenský vtah má náš ředitel a Tina??“

MICHAL: “ Až moc blízký příbuzenský vztah. Tina je ředitelova dcera.“

ROLF: “ Děkuji.“

MICHAL: “ Nemáš zač.“

Semir seděl na lavičce na dálničním odpočívadle. Semir si četl noviny a Tom se vrátil z malé procházky, byl na benzínce. Sedl si vedle Semira na lavičku.

TOM: “ Doplňuješ si vzdělání??“

SEMIR: “ Tak trochu.“

TOM: “ Co tam hezkýho píšou??“

SEMIR: “ Samí zajímavosti.“

Semir se začetl do jednoho článku.

SEMIR: “ To nemůže být pravda.“

TOM: “ A co??“

SEMIR: “ No, že v Düsseldorfu bude výstava aut tento víkend.“

TOM: “ Ukaž.“

Semir a Tom si společně četli článek.

SEMIR: “ Tam chci.“

TOM: “ Já taky.“

SEMIR: “ Víš, kde vezme vstupenky??“

TOM: “ To nevim.“

Za chvilku přijela Tina.

SEMIR: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

Posadila se na lavičku vedle Toma.

SEMIR: “ Chceš se trochu vzdělat??“

TINA: “ Ukaž.“

Semir předal Tině noviny. Tina si tak letmo četla články v novinách. Semir vstal z lavičky.

TOM: “ Ty někam jdeš??“

SEMIR: „Jdu si pro kafe. Chceš taky??“

TOM: “ Ne.“

Semir odešel.

TOM: “ miláčku, můžu se tě na něco zeptat??“

TINA: “ Na co??“

Tina odložila noviny.

TOM: “ Četla jsi ten článek a tý výstavě??“

TINA: “ Četla jsem ho u taťky. Proč??“

TOM: “ Semir chce na tu výstavu.“

TINA: “ A ty taky, viď??“

TOM: “ Jak si to pozvala?? Nechceš jít s náma??“

TINA: “ Půjdu a velmi ráda.“

TOM: “ Semir bude shánět vstupenky. Takový malý překvapení pro Semira. Ty máš toho kamaráda přes ty vstupenky.“

TINA: “ Mám, ale jestli je bude mít. A kolik??“

TOM: “ Já, Semir, ty a možná Jan. Jestli budou chtít kluci.“

TINA: “ Takže okolo 6 vstupenek. Bonrát a Hote si nenechaj ujít.“

Bonrát a Hote zastavili Semira, Tinu a Toma na služebně.

HOTE: „Četli jste to v novinách??“

SEMIR: “ Co??“

Ze Semirovi kanceláře se ozval telefon. Tina šla zvednout. Ty tři se bavili o tom článku v novinách.

TINA: “ Dálniční policie, Kranichová.“

JAN: “ Ahoj Tino.

TINA: “ Ahoj Jane. Co potřebuješ??“

JAN: “ Potřebuju jednu vstupenku na ty auta.“

TINA: “ Jak víš, že ti seženu??“

JAN: “ Přes toho tvýho kamaráda. Kluci jdou taky??“

TINA: “ Stačí ti to zítra?? Jdou.“

JAN: “ Bohatě stačí. Když tak dej ještě vědět.“

TINA: “ Jistě a pozdravuj Elenu a Šarlotku.“

JAN: “ Vyřídím a pozdravuj všechny v práci a Martinka. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

Semir a Tom přišli do kanceláře.

SEMIR: “ Kdo to byl??“

TINA: “ To byl Jan, že vás pozdravuje.“

SEMIR: “ Něco bližšího.“

TINA: “ Ptal se jestli jdete na ty auta.“

SEMIR: “ Jan jde??“

TINA: “ Jde.“

Semir odešel do kuchyňky si pro kafe a Hote zašel za Tinou a Tomem.

HOTE: “ Kde seženete vstupenky??“

TINA: “ Hote, nestarej se. Já už to nějak zařídím.“

HOTE: “ Takže kamarád na správném místě.“

TINA: “ Přesně tak.“

HOTE: “ Semir o tom ví??“

TOM: “ To je pro něho překvapení. Nechte si ti pro sebe.“

HOTE: “ Aha. Jasně.“

Hote odešel. Tina šla do své kanceláře zavolat svému kamarádovi.

MARKUS: “ VIKING, Markus Bauman.“

TINA: “ Dálniční policie, Tina Kranichová Berghammerová.“

MARKUS: “ Tino, copak potřebuješ??“

TINA: “ Potřebuju 6 vstupenek na sobotní akce v Düsseldorfu. Je to ta akce s auty.“

MARKUS: “ Už vím. Jenom 6.“

TINA: “ Jenom 6.

MARKUS: “ Stačí ti to až zítra??“

TINA: “ Stačí.“

Tom přišel za Tinou do kanceláře.

MARKUS: “ Když zítra tak zítra. Přiď si ke mně do firmy kolem 10. hodiny. Ještě něco??“

TINA: “ Dobře. Už nic nepotřebuju. Ahoj.“

MARKUS: “ Ahoj.“

Tina zavěsila telefon

TOM: “ Tak co??“

TINA: “ Stačí to zítra???“

TOM: “ Bohatě.“

Semir přišel za ni ma do kanceláře.

SEMIR: “ vy dneska nepracujte??“

TOM: “ Pracujem, ale teď zrovna nevíme do čeho píchnout.“

SEMIR: “ Tak já vám poradim. Tady můžete zpracovovávat nehody za posledních 14. dní.“

Semir předal Tomovi asi 20 papírových desek s papírama o nehodách. Semir odešel do kanceláře a dělal si svou práci. Tina a Tom se tak na sebe podívali.

TOM: “ Za ten lístek bude vděčný.“

TINA: “ To máš pravdu.“

Tina aTom to řekli potichu, aby to neslyšel Semir.

Druhý den Tina zašla za Markusem pro ty vstupenky. Jednu vstupenku předala Janovi.

JAN: “ Dík.“

TINA: “ Prosim.“

JAN: “ Za odměnu tu máš čokoládu.“

TINA: “ Děkuji. To nemuselo být.“

Jan předal čokoládu s oříškama Tině.

JAN: “ Když tak se rozděl s Martinem.“

TINA: “ To víš, že jo.“

Tina jela na služebnu, kde předala Bonrátovi a Hotovi vstupenky. Jedna poslední vstupenka zbyla v obálce. Ta právě patřila Semirovi. Tom zahlídl Tinu, jak jde k nim do kanceláře. Tina vešla do kanceláře a položila před Semira obálku se vstupenkou.

SEMIR: “ To je pro mě??“

TINA: “ Ano.“

Semir otevřel obálku. Když uviděl vstupenku tak nevěřil svým vlastním očím, že má vstupenku na sobotu na auta.

SEMIR: “ Moc děkuju. Čím se ti odvděčím??“

TINA: “ Už jsem dostala úplatek od Jana. Dostala jsem čokoládu s oříškama.“

SEMIR: “ Už to mám. Můžu vás dnes pozvat na oběd??“

TINA: “ Oběd jako úplatek za vstupenku. To si nechám líbit.“

Tina odešla za Andreou.

SEMIR: “ Není tak trochu tvá žena vybíravá??“

TOM: “ Semire, to si zjistil brzo.“

Týden utekl jako voda a v sobotu odjeli na výstavu aut do Düsseldorfu. Celá výstavní hala byla vyzdobena krásnými sportovními vozy, ale i tu byly k vidění luxusní drahá auta. Strašně se jim zalíbilo Červené Ferrari a stálo skoro 10 mil. eur.

Následující den se stala dopravní nehoda na dálnici A2 na 165 km. Na místě už byli Bonrát s Hotem a zajišťovali stopy a informace o mrtvém muži z černého golfa. Mezitím přijeli Semir, Tom a Tina.

TOM: “ Hote, už něco víte??“

HOTE: “ Jmenuje se Mark Hofman. Andrea ho prohání počítačem.“

Tina se koukala po černém golfu. Za předním sklem vyseli pletené modré botičky. Tina ty botičky sundala ze zrcátka. Tom přišel za Tinou.

TOM: “ Máš něco??“

Tina mu ukázala na ruce ty modré botičky.

TINA: “ Hmm. Mám. Tydle modrý botičky.“

TOM: “ Že by měl rodinu??“

TINA: “ Nebo ji očekává.“

TOM: “ To je možný.“

Přišel k nim Semir. Tom zkoumal černého golfa.

SEMIR: “ Něco jste našli.“

TINA: “ Tydle modrý botičky.“

TOM: “ Něco mám.“

Semir šel za Tomem. Tom objevil prasklou pneumatiku.

TOM: “ Todle nevypadá jako prasklá pneumatika.

SEMIR: “ Že by ji někdo na dálku odpálil??“

TOM: “ Bude lepší, když se na to podívá Hartmut.“

Semir, Tom a Tina byly u šéfky v kanceláři. Přišla také do kanceláře i Andrea.

ŠÉFKA: “ Co nesete??“

ANDREA: “ Mark Hofman měl čistý trestní rejstřík. Asi tak před 5 lety byl u soudu kvůli nehodě při které zemřela Petra Baumanová. Ta nehoda se stala na B15 směr Kolín-sever. Při nehodě byly 2 svědkové Mark Hofman a Anna Baumanová.“

SEMIR: “ Kdo tu nehodu zavinil??“

ANDREA: “ jistý Markus Berger. Jako právníka měl svého otce, který mu věřil nevinnu, ale soud byl proti. Berger musí zaplatit částku 500 000 euro jako odškodnění za nehodu.“

TOM: “ Kde najdeme toho Hofmana??“

ANDREA: “ Je členem jedné závodní stáje, která sídlí v Kolíně.“

Tina zajela za manželkou mrtvého muže.

TINA: “ Jak dlouho byl v té závodní stáji??“

MANŽELKA: “ Asi tak přes 10 let. Hrozně moc miloval rychlá kola. V Kolíně si našel tudle závodní stáj, kde s ním vycházeli velmi dobře. Občas jezdil do zahraničí obhajovat Německo.“

TINA: „¨víte o tý nehodě před 5 lety??“

MANŽELKA: “ Ale jistě. Byly toho plné noviny. Můj manžel u soudu byl jako hlavní svědek a ještě jednou paní nebo slečnou. Soudní řízení trvalo asi tak 2 roky.“

TINA: “ to zatím bude stačit. Nechá vám tu mojí vizitku, kdyby jste si na něco vzpomněla.“

Tina položila svojí vizitku na stůl a modré pletené botičky.

TINA: “ tohle to patří vám.“

MANŽELKA: “ Děkuji. Naschle.“

TINA: “ Naschle.“

Služebně se baví šéfka s Andreou.

ŠÉFKA: “ Už jste si vyžádala ten spis??“

ANDREA: “ Ano, ale je tu jeden problém.“

ŠÉFKA: “ Jaký problém??“

ANDREA: “ Spis je archivován na nejvyšším soudu. Když jsme ten případ nevyšetřovali tak nám ten spis nedají.“

ŠÉFKA: “ Proč nám ho nechtěj dát??“

ANDREA: “ Spis je už 2 roky skartovaný.“

ŠÉFKA: “ to toho máme.“

ANDREA: “ Co bude dál??“

ŠÉFKA: “ Na něco se snad příjde.“

Druhý den Tina jela do závodní stáje jako špion, aby ještě něco zjistila o případu, který se stal před 5 lety. Tina přijela tak upraveném voze na sportovní. Tina zaparkovala své auto před budovu na parkoviště a vešla do budovy. Hned se jí ujal muž.

PETR: “ Vy tady někoho hledáte??“

TINA: “ Já hledám šéfa, protože jsme přišla na to nový místo. A včera jsem volala.

PETR: “ Tak pojďte se mnou.“

Zašli za šéfem.

PETR: “ Šéfe, tady vám vedu tu mladou dívku, která jsme včera volala.“

MARK: “ Přived ji.“

Petr zašel za Tinou.

MARK: “ Mark Berger.“

TINA: “ Niky Hercogová.“

MARK: “ Tak vás tady vítám. Řeknu Anně, aby vám to tady všechno ukázala.“

TINA: “ Díky.“

Petr zavedl Tinu za Annou.

PETR: “ Anno, vedu vám novou pracovnic Niky Hercogovou.“

ANNA: “ Anna Baumanová.“

TINA: “ Velmi mě těší.“

PETR: “ Tak já vás tu nechám osamotě.“

Petr odešel pryč.

ANNA: “ Ukážu ti tvůj pokoj.“

Tina a Anna si vyšli na procházku po budově a okolí budovy. Zastavili se u závodní dráhy.

ANNA: “ Můžu se na něco zeptat??“

TINA: “ Na co??“

ANNA: “ Jak ses vlastně dostala k autům??“

TINA: “ Přes jednoho kamaráda. On je tím úplně posedlý a před pár roky mě taky do toho zatáhl.“

ANNA: “ Nechceš si se mnou dát dvojku červenýho??“

TINA: “ Klidně.“

ANNA: “ A trochu mi o sobě řekneš.“

Následující den přijeli Tom a Semir do závodní stáje si popovídat s Markem Bergerem. Anna je zahlídla z okna a Tina vycházela ze svého pokoje a Anna letěla za Tinou.

ANNA: “ Niky, Niky podívej se z okna.“

TINA: “ Proč??“

ANNA: “ Jen se podívej.“

Anna zatáhla Tinu k oknu.

ANNA: “ Podívej se na ty dva dole.“

TINA: “ Jeden se ti snad líbí??“

ANNA: “ Oni jsou oba dva hezký. Mě se líbí ten malej. A tobě??“

TINA: “ Me zase ten jeho kamarád.“

ANNA: “ A nechceš s ním chodit??“

TINA: “ Proč??“

ANNA: “ Že s nikým nejseš. Ohromě by vám to slušelo.“

Tom se Semirem si povídali před barákem s Markem Bergerem.

SEMIR: “ Marka tu měli všichni rádi??“

MARK: “ Ano, měli ho rádi. Nikdo si na něho nestěžoval.“

TOM: “ A kdo byl jeho nejlepším kamarádem??“

MARK: “ S ním si nejvíce rozuměla Anna Baumanová. Byly jako bracha se ségrou.

SEMIR: “ A můžeme s Annou mluvit??“

MARK: “ Ale jistě.“

Anna šla dolů na parkoviště a zastavila se u nich a začli si povídat o Marku Hofmanovi. Mark po chvilce odešel a potkal Tinu na schodech.

MARK: “ Niky, postarejte se pak o Annu??“

TINA: “ Proč??“

MARK: “ Kvůli jedné osobě. Ona vám to pak vysvětlí.“

TINA: “ Dobře.“

MARK: “ Děkuji.“

TINA: “ Prosim.“

Mark odešel do své kanceláře a Tina stála pořád na schodech. Když si dostatečně popovídali Semir a Tom s Annou, tak Anna odešla za Tinou. Semir a Tom se museli nějak sejít s Tinou a osamotě. Semir si hrál s mobilem a poslal SMS Tině.

Dávný případ 2/2

3. 6. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Za hodinku se sešli na tajném místě Semir, Tom a Tina.

SEMIR: “ Tak co??“

TINA: “ Annu to velmi vzalo. Nic víc jsme z ní nedostala. Pořád řikala jaký to byl dobrý kamarád a závodník.“

SEMIR: “ Tak toho moc nevíme.“

Večer Anna slyšela rozhovor mezi Markem a Petrem. Anna rychle běžela za Tinou do pokoje.

ANNA: “ Víš, co jsem slyšela??“

TINA: „A co?? Nějaký zajímavý drb??“

ANNA: “ Už vím na půl vím……….“

TINA: “ A co to je??“

ANNA: „Neskákej mi do řeči. No, že Mark s Petrem pašují do Dánska a Finska krásné diamanty.“

TINA: “ A co já s tím??“

ANNA: “ No, že asi kvůli tomu zabili Marka. Na toto téma jsme se bavili s Markem. Mark mi pověděl, že před lety přišel na to, že mají hezké skladiště plné diamantů a druhý den na to bylo skladiště prázdné, ale ještě o tom věděla ta mrtvá řidička Petra Baumanová.“

TINA: “ Ty a Petra Baumanová máte něco společnýho??“

ANNA: “ Petra byla moje sestra.“

TINA: “ A Mark chodil s tvojí sestrou??“

ANNA: “ Ale pak asi před 5 – 6 lety. Pak si našel tu svou manželku.“

Semir a Tom zajeli za Hartmutem.

SEMIR: “ Co ta prasklá pneumatika??“

HARTMUT: “ Ta pneumatika byla odpálena na dálku.“

TOM: “ Ještě něco si našel??“

HARTMUT: “ Víc jsme toho nenašel, ale to auto bylo minulý týden opravně.“

Hartmut jim předal knížku z auta, kde byly psány všechny opravy auta a další věci okolo auta.

Pak Semir a Tom odjeli do závodní stáje si ověřit jednu věc. Když vycházeli z Markovi kanceláře k autu, tak uviděli Tinu a Annu, stáli u závodní dráhy a pomaloučku šli k nim.

SEMIR: “ Myslíš, že něco zjistila??“

TOM: “ To nevim. Jak to chceš zjistit??“

SEMIR: “ No, že by jsi dal svoji vizitku Tině a na druhou stranu, že by jsi napsal, kdy se spolu sejdete.“

TOM: “ Proč zrovna já. Proč né ty??“

SEMIR: “ No, protože si určitě Anna myslí, že se Tině líbíš a zase naopak. Jak si to dělal vždycky než jsi poznal Tinu.“

Semir a Tom se dohadovali, Tina s Annou si povídali.

ANNA: “ Hele, koukej. Jsou ty dva od policie. Určitě se bude chtít někdy sejít.“

TINA: “ To si nemyslim. Určitě už bude mít nějakou přítelkyni.“

ANNA: “ Možná, že jo možná, že ne. A navíc by vám to spolu hezky slušelo.

Pomaloučku k nim došli. Semir a Tom odjeli do kanceláře. Tina našla u svého auta na předním skle Tomovu vizitku.

ANNA: “ Že by jste měli rande??“

TINA: “ Já tomu nevěřím.“

Tina si vzala vizitku a na druhé straně vizitky bylo na psáno: “ Ve 12 h. na dálničním odpočívadle na A1.“ Anna jí koukala přes rameno.

ANNA: “ Co jsme ti řikala.“

TINA: “ Tak si zase měla pravdu.“

Tina věděla, že mají sraz u Schrödera u jeho stánku. Tina přijela na smluvené místo. Na ní už čekali Semir s Tomem.

SEMIR: “ Máš už něco novýho??“

TINA: “ Mám už zajímavého.“

TOM: “ Nenapínej nás a mluv.“

TINA: “ Petra a Anna jsou ségry. Mark s Petrou chodil než si našel svoji manželku. Petra věděla, že Mark a Petr pašovali diamanty do Dánska a Finska. Viděla, kde jsou schované diamanty, ale když tam přišli policisté, druhý den skladiště bylo prázdné.“

SEMIR: “ To jsou novinky.“

TOM: “ Máš ještě něco??“

TINA: “ To je všechno. Vlastně ještě něco. Mark měl starší sestru, která momentálně žije v Austrálii.“

SEMIR: “ Už jsi se prozradila Anně??“

TINA: “ Ještě ne. Měla bych??“

SEMIR: “ Možná, že jo. Pak by jsme se mohli dozvědět více informací.“

Tina večer si zavolala Annu a chtěla jí říct pravdu.

ANNA: “ Copak se děje??“

TINA: “ Musím ti něco důležitého říct.“

ANNA: “ Co to je??“

TINA: “ Nebudu chodit okolo horké kaše. Nejmenuji se Niky Hercogová, ale Tina Kranichová a pracuju u dálniční policie. A ty dva ………“

ANNA: “ 2 ty dva jsou tvoji kolegové.“

TINA: “ Přesně tak.“

ANNA: “ A můžu se ti s něčím svěřit??“

TINA: “ A s čím??“

Anna začal vyprávět Tině velmi dlouhý příběh, který se stal před 6 lety.

Druhý den Mark a Petr odjeli pryč a Tina s Annou je sledovali z okna. Když odjeli autem pryč, tak Tina s Annou rychle šli do Markovi kanceláře. Anna hlídali dveře, kdyby se náhodou vrátili Mark s Petrem. Tina hledala všelijaké informace, které by je o trochu popošoupli dál. Najednou Tina našla něco zajímavýho. Našla fotku nějakého skladiště a na druhé straně fotky bylo napsáno: “ 12. 5. ve 12. hodin.“ Tuto fotku ukázala Tina Anně.

TINA: “ Todle ti něco říká??“

ANNA: “ Ne, ale mělo by to být skladiště v Düsseldorfu. Dost často o tom mluvili Mark s Petrem a ještě s jedním chlapem, o kterém jsme ti vyprávěla včera.

Anna uviděla Marka a Petra.

ANNA: “ Máme tu menší problém.“

TINA: “ Jakej??“

ANNA: “ Mark a Petr se vracejí.“

TINA: “ Musíme rychle zmizet.“

ANNA: “ Dobrej nápad.“

Mark a Petr přišli na to, že Tina je policistka. Jen co zahlídli ve dveřích Tina a Annu. Mark a Petr hned začli střílet po Tině a Anně. Tina a Anna se schovali do bezpečí a Tina na ně začala také střílet. Annu lehce postřelili a Mark s Petrem nasedli do auta a ujížděli pryč. Mezitím přijeli Tom a Semir. Tina se na chvilku po starala o Annu.

TINA: “ Za chvilku tu bude sanitka.“

Semir a tom vystoupili z auta.

TOM: “ Co se tu stalo??“

TINA: “ Přišli na to, kdo jsem.“

SEMIR: “ Neví kam jeli??“

TINA: “ Možná, že jeli do skladiště do Düsseldorfu.“

Semir, Tom a Tina se rozjeli do skladiště. Tom dal vědět šéfové, aby zavolala zásahovou jednotku.

Semir, Tom a Tina dorazili ke skladiště a zásahová jednotka už byla na místě a zajistila budovu a čekala na povel „akce“ od velitele.

Petr s Markem prohledávali budovu, kam si schovali diamanty. Semir, Tom a Tina vešli do budovy jako myšky, rozdělili si cestu. Velitel uviděl, že Mark s Petrem našla své diamanty.

VELITEL: “ Akce.“

Zásahová jednotka vtrhla do skladiště. Zabavila diamanty. Petr a Mark utíkali pryč. Neposlední chvíli je zhlídli Semir, Tom a Tina. Mark a Petr nasedli do auta a namířili si to přímo na dálnici. Semir a Tom vyrazili za ni ma. Tina zůstala ve skladišti, aby zajistila další diamanty.

Na dálnici vznikla malá honička s přestřelkou. Tomovo auto už bylo skoro na odpis. Už mu chyběla obě zrcátka, kapota, rozbité přední sklo,………….

Semir prostřelil pneumatiku a auto s Markem a Petrem narazilo do sloupu a byli na místě mrtvý.

Semir a Tom se vrátili ke skladišti s rozbitým modrým mercedesem. Zajistili zbývající diamanty a odjeli na služebnu Tininým autem. Tina odpoledne šla navštívit Annu do nemocnice.

Konec!!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 21: Dovlená Eleny a Jana

27. 5. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Byl teplý červencový den, Jan se Semirem a Tomem seděli v autě na dálničním odpočívadle a nic zvláštního se na dálnici nestalo.

SEMIR: “ To je pařák.“

TOM: “ Víš, čím to bude Semire.“

SEMIR: “ Čím??“

TOM: “ Že je léto.“

SEMIR: “ Děkuji pane Kranichu, bez vás bych myslel, že je zima v plném proudu.“

TOM: “ Ještě, že mě máš……..“

SEMIR: “ Samozřejmě, bez tebe bych netrefil ani na WC.“

TOM: “ No, to by to tady vypadalo……..“

JAN: “ Kluci, už se snad zase budete hádat?? Andrea s Tinou mě požádali, abych na vás dohlídl, protože jste pořád v sobě……“

SEMIR: “ Vždyť my se nehádáme, že ne??“

TOM: “ Ne, ne, ne, to je z lásky.“

JAN: “ Aha tak to se máte hodně rádi.“

SEMIR, TOM: “ Přesně tak.“

JAN: “ A se mnou se nehádáte, takže mě jako nemáte rádi, jo??“

TOM: “ Ale máme. S tebou se člověk hádat nemůže, protože seš náš hodnej kamarád.“

SEMIR: “ No hodnej, někdy……. A navíc kdo by nás potom z těch hádek rozháněl, kdybychom se hádali s tebou??“

JAN: “ No, tak to jste fakt moc hodný kluci.“

SEMIR: “ Že jo.“

TOM: “ Tak mě napadlo, co kdybychom se stavili pro naše milované protějšky a zašli všichni společně na oběd??“

JAN, SEMIR: “ Souhlas.“

Tak jeli na služebnu pro Tinu a Andreu a potom ještě pro Elenu. Všichni jeli do pěkné restaurace Portariva .

V restauraci……

JAN: “ Tak se všichni usaďte a my vám s Elenou něco pěkného řekneme.“

ELENA: “ No radši až po obědě ať jste pěkně napjatí.“

TINA: “ Jé, Elen prosim, tak nám to řekněte teď my to takovou dobu nevydržíme.“

SEMIR: “ Jo a můžete nás mít na svědomí, protože jak budeme rychle jíst, abychom to rychle věděli, tak se ještě udávíme.“

JAN: “ Tak dobře….. Já a Elena letíme za týden do Španělska.“

ELENA: “ Budou to takové naše druhé líbánky.“

SEMIR, TOM, ANDREA, TINA: “ Jé, to se máte!!!!“

ANDREA: “ A do Španělska, tam je nádherně….. Co kdybychom taky někam jeli na dovolenou, co řikáš Semire.“

SEMIR: “ No, to by šlo ….. Třeba na koupaliště.“

ANDREA: “ Tak tam zrovna ne, ale třeba do Chorvatska nebo na Sicílii.“

SEMIR: “ Sicílie by šla…. A kdy by jsme mohli letět??“

ANDREA: „Co třeba na konci srpna??“

SEMIR: “ Jojo, tak to doma ještě probereme.“

TOM: “ Tak si objednáváme ne?? Mám hlad, že bych polykal i rezavý hřebíky.“

SEMIR: “ No fuj, Tome hřebíky….“

TOM: “ Moc vtipné….“

A po týdnu nastal den „D“, kdy měli Jan s Elenou odjet na druhé líbánky do Španělska. Semir, Tom, Tina a Andrea se s Elenou a Janem loučí na letišti.

JAN: “ Tak se uvidíme za týden a přivezeme každý mu z vás nějaký suvenýr.“

SEMIR: “ To si budeme pamatovat a běda jak na nás zapomenete.“

Jan s Elenou nasedli do letadla a už mysleli na to, jak budou ležet u moře a užívat si.

JAN: “ Tady si užijeme celý týden a vypnu si mobil, sice Tom se Semirem budou volat a třeba se naštvou, ale já nechci, aby nás někdo rušil.“

ELENA: “ To radši né!!! Ještě si budou myslet, že se nám něco stalo. Musíme být s nimi ve spojení. Jak znám Toma se Semirem a i Tinu s Andreou, tak ty hnedka plašili, vyhlásili by po nás celosvětové pátrání.“

JAN: “ Asi máš pravdu pro dnešek mobil ještě nechám zapnutý, ale zítra jim napíšu ať nás na chvíli nechají samotný a potom mobila zapnu zase až den před odletem domů.“

ELENA: “ Hmm, tak dobře, já to taky napíšu Tině a Andree, jo??“

JAN: “ Tak jo.“

Zatím v Kolíně……….

TOM: “ Tak co, už se ti ozval Jan s Elenou??“

SEMIR: “ Jan mi volal když dorazili a řikal, že si vypnou mobily, abychom je prý nerušili.“

TOM: “ No jó, tak mají druhé líbánky, přej jim to…… a co ty s Andreou, pojedete na tu Sicílii??“

SEMIR: “ Ano, dohodli jsme se to na konec srpna.“

TOM: “ Ale kdy přesně??“

SEMIR: “ Co se staráš, ty by si snad chtěl letět s máma???“

TOM: „No já jen tak,, to už se tě nemusím ani na nic zeptat??“

SEMIR: “ Ale no jo!!! Odlétáme 23. srpna a budeme tam 8 dní.“

TOM: “ A proč zrovna 8 dní??“

SEMIR: “ Já nevim prostě 8 dní, ta tvoje otázky furt!! To je jako kdyby si se mě ptal proč je Země kulatá. Prostě to tak je a nepátrej po tom……“

TOM: “ No Semire…… nepohádali jste se takhle náhodou s Andreou?? Že seš takovej podrážděnej??“

SEMIR: “ Trochu jsme se včera chytli, no.“

TOM: “ A proč?? Co si zase provedl??“

SEMIR: “ Co já….. Já jsem nic neudělal, jenom jsem s Andreou probírali tu dovolenou a ona chtěla víc chtěla do Chorvatska, protože jsme tam ještě nikdy nebyli, no.“

TOM: “ A ty si prostě rozhodl na Sicílii, co??“

SEMIR: “ Jo rozhodl jsem. Ale Andrea mi potom řekla, že ať si tam jedu sám.“

TOM: “ Takže bych tam přece mohl jet s tebou??“

SEMIR: “ Hmm, to jo, ale Tome tohle je vážný.“

TOM: “ Neboj, ty rozumbrado, Andrea tom ještě s tebou moc ráda pojede??“

SEMIR: “ Snad jo….“

Druhý de………. V práci………….

TOM: “ Tak co??“

SEMIR: “ Co, co??“

TOM: “ No, co Andrea??? Jak jste to dohodli??“

SEMIR: “ Nijak.“

TOM: “ Vy spolu ještě pořád nemluvíte??“

SEMIR: “ Já totiž nevěděl jak začít.“

TOM: “ Tak víš, co?? Dneska kup kytku,běž za ní omluv se jí a pak jí třeba řekni, že do Chorvatska pojedete na 100% příští rok. Uvidíš, že bude ráda.“

SEMIR: “ Tak dobře jestli to nevyjde tak mě máš na svědomí.“

TOM: “ Ale vyjde, znám Andreu. Je to suprová holka.“

Přichází Tina……..

TINA: “ Ahoj Semire, je to pravda, že jste se pohádali s Andreou??“

SEMIR: “ Ona ti něco řikala??“

TINA: “ Ne, já s ní ještě nevmluvila, ale Bonrát něco povídal, že jste se o tom bavili s Tomem.“

SEMIR: “ Co ten má co poslouchat cizí rozhovory.“

TINA: “ Jen něco zaslechl.“

SEMIR: “ Bonráte??“

TINA: “ Nic mu neříkej…..“

SEMIR: “ Ale jo……“

Semir šel za Bonrátem.

SEMIR: “ Bonráte, za ten trest mi objednáš pizzu.“

BONRÁT: “ Semir, já nechtěl, to si mám zacpávat uši když kolem vás procházím.“

SEMIR: “ To víš, že ne, ale ta pizza platí….“

TINA: “ A že bych si taky dala??“

TOM: “ Já mám tyky docela chuť.“

BONRÁT: “ Tak já tedy pro ty pizzi teda jedu, no.“

HOTE: “ Že mi jednu vzal?? Nebo dvě, ale ne stačím jedna, držím dietu.“

BONRÁT: “ Tak kolik jich mám vzít??“

TOM: “ 5. Snad si vezmeš taky pro sebe, ne??“

BONRÁT: “ Jo, ale v tom případě 6, protože chci dvě, za to jak ji na mě Semir ošklivej.“

SEMIR: “ Tak promiň….. zase dobrý??“

BONRÁT: “ To víš, že jo, na tebe se člověk nedokáže zlobit, ty špunte malej.“

SEMIR: “ Bonráte,…….“

Další den……..

SEMIR: “ Tome, si skvělej…… Zabralo to Andrea se mnou zase baví. A nejen to.“

TOM: “ Vidíš, co jsem říkal??“

TINA: “ Kluci, mě tak napadlo, že až přijedou Elena s Janem, tak uspořádáme párty. Já a Andrea navaříme.“

TOM: “ Tak to bude mňam, mňam,“

SEMIR: “ Tak to bude ….. super mejdlo.“

Když nastal den příletu Eleny a Jana tak jim přišli Tom, Tina, Semir a Andrea naproti a užili si pěkný mejdan plný veselí a legrace………

Konec!!!

Autorka: Andrea

Povídka č. 20: Kokain

22. 5. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Semir, Tom, Tina a Andrea měli volnou sobotu a neděli. Každý si volný víkend strávili podle svého. Všichni byly v Kolíně.

Tina si trochu přispala. Když chtěla vsát, tak za ní přišel Tom. Tina byla ještě rozespalá. Tom držel v ruce malou snídani do postele.

TOM: “ Dobrý ráno. Jak se vyspal náš brouček??“
TINA: “ Dobrý. Velmi dobře.“

Dali si velkou pusu na přivítanou. Tom si sedl vedle Tiny na postel
TINA: “ My něco snad slavíme??“

TOM: “ Dalo by se říct, že ano.“
Tom předal Tině bílou obálku, kde byl zájezd do Paříže na 12 dní, protože slaví výročí svatby. Tina rozbalila obálku.

TINA: “ Paříž. Na 12 dní.“

TOM: “ Líbí??“
TINA: “ Líbí. Co ty jsme tak mohli slavit.“

TOM: “ Nejsou to narozeniny.“

TINA: “ Tak jedině výročí svatby. Jak víš, že se chci podívat do Paříže??“

TOM: “ Na to tě znám pěkně dlouho.“
TINA: “ Kam dáme na těch pár dní Martina??“

TOM: “ No přece k babičce.“

TINA: “ Semir o tom ví??“

TOM: “ Neví. To je pro Semira malý překvapení.“
TINA: “ Ale to Semir nebude mít velkou radost. Smím-li se zeptat, kdy odjíždíme??“

TOM: “ Pozítří.“

Semir přišel do kanceláře a v kanceláři byl akorát Bonrát, Hote, Andrea a šéfka. Šéfka vyšla z kanceláře a Semir přišel za ní.

SEMIR: “ Šéfová, kde je Tom a Tina??“

ŠÉFKA: “ Já jsem myslela, že vám to řekli.“

SEMIR: “ Mě nikdo nic neřekl.“

ŠÉFKA: “ Tina a Tom odjeli na 12 dní pryč.“

Odpoledne se stala dopravní nehoda na dálnici A3 na 202 km. Bonrát a Hota byli už na místě. Za chvilku tam přijel Semir. Šel rovnou za ni ma.

BORÁT: “ Kde jsou Tom a Tina??“

SEMIR: “ Odjeli pryč na 12 dní.“

HOTE: “ My taky o tom nevíme.“

SEMIR: “ Co se tu stalo??“

BORÁT: „Mrtvý řidič z černého golfa. Jméno je Karl Heinz. Pracuje u spediční firmy SPED, a. s. u firmy pracuje přes 10 let. Pracuje řidič kamionu.“

HOTE: “ Víš kam odjeli?““

SEMIR: “ Hote, na to se mě ptáš zbytečně, protože šéfová mi více neřekla. Tak se jí zeptej??“

BORÁT: “ Slavěj něco??“

SEMIR: “ To nevim.“

Semir odjel do kanceláře pro další informace o Karlu Heinzovi.

SEMIR: “ Víš něco o Karlu Heinzovi??“

ANDREA: “ Heinz pracoval u firmy už přes 10 let. Dneska měl volno, protože přijel z e zahraničí. Přijel ze Španělska, vezl víno.“

SEMIR: “ Jaký postavení měla firma??“

ANDREA: “ Docela dobré. Dobrý vztahy s ostatními firmami kam dováželi jejich značkové víno.jinak to je všechno. Heinz měl rodinu. Bydlí Kolín-východ se 2 dětmi, které žijí v Anglii a kde studují angličtinu. Tady máš adresu.“

Andrea předala adresu na lístečku Semirovi.

SEMIR: “ Nevíš, co je s Tinou a s Tomem??“

ANDREA: “ Ne, ani mi nic neřekli. Na jak dlouho??“

SEMIR: “ Na 12 dní.“

Semir odjel do spediční firmy. Šel za ředitelem. Zaťukal na dveře od kanceláře. Semir vstoupil do kanceláře.

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie.“

ŘEDITEL: “ Dobrý den. Majer, ředitel firmy. Co tu chce policie??“

SEMIR: “ Jde o vašeho zaměstnance Karla Heinze. Dnes odpoledne měl na dálnici smrtelnou nehodu.“

ŘEDITEL: “ Dneska měl volno. Byl to dobrý řidič. Vždy dovezl svoji zakázku včas a zaměstnanci si na něho nestěžovali.“

SEMIR: “ Kdo si sním nejvíce rozuměl??“

ŘEDITEL: “ Jeho největší kamarád spíše jeho kolega Martin Bauman. Dobře spolu vycházeli, byli jako 2 bráchové.“

SEMIR: “ Kde ho najdu??“

ŘEDITEL: “ Já vás za ním zavedu.“

Majer zavedla Semira za Baumanem.

ŘEDITEL: “ Martine, někdo s vámi chce mluvit.“

Martin uklízel svůj kamion a za chvilku přišel.

ŘEDITEL: “ Já vás nechám o samotě. Potřebujete ještě něco??“

SEMIR: “ Všechny výjezdy za hranice Německa.“

ŘEDITEL: “ Dobře.“

Majer odešel.

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie.“

MARTIN: “ Bauman. Kvůli čemu jste tady??“

SEMIR: “ Kvůli vašemu kolegovi Karlu Heinzovi.“

MARTIN: “ Něco se mu stalo??“

SEMIR: “ Přišel o život při jedné nehodě na dálnici.“

MARTIN: “ Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Občas jsme spolu jezdili se zakázkami, hlavně do Španělska a do Portugalska.“

SEMIR: “ Věděl jste, že Heinz měl volno??“

MARTIN: “ Ano, věděl. Domlouvali jsme se, měli jsme se sejít tady a projít si zakázky na příští měsíc.“

SEMIR: “ To zatím bude všechno. Kdyby jste si na něco vzpomněl. Dejte mi vědět.“

MARTIN: “ Dobře. Naschle.“

SEMIR: “ Naschle.“

Semir předal svoji vizitku Martinovi. Cestou potkal Majera. Majer mu předal papíry, které chtěl Semir.

ŘEDITEL: “ Tady máte ty papíry, které jste chtěl.“

SEMIR: “ Děkuji. Naschle.“

ŘEDITEL: “ Naschle.“

Semir nasedl do auta a odjel na manželkou mrtvého řidiče.

SEMIR: “ Znali jste se velmi dobře s Martinem Baumanem??“

MANŽELKA: “ Znali jsme se velmi dobře. Občas spolu jezdili do zahraničí a občas jsme jezdili společně na dovolenou.“

SEMIR: “ Měl nějaké nepřátelé ve firmě??“

MANŽELKA: “ Já o ničem nevím. Občas jsme si povídali o práci a to bylo málo kdy. Možná, že by mohl mít na manžela spadeno náměstek ředitele Johan Braun.“

SEMIR: “ Johan Braun. A co??“

MANŽELKA: “ Jednou jsme se bavili o tom, že Braun pašuje z Německa drogy do zahraničí v lahvích od vína. Slyšel i rozhovor Brauna jednoho muže.“

SEMIR: “ Ještě o tom někdo ví??“

MANŽELKA: “ Vím o tom já a jeho kamarád Martin. Jinak už o nikom nevim. Jestli o tom neví ještě ředitel.“

SEMIR: “ To mi zatím bude stačit. Tady máte mají vizitku. Kdyby jste se na něco vzpomněla.“

Semir předal manželce vizitku.

SEMIR: “ Naschle.“

MANŽELKA: “ Naschle.“

Semir dorazil do kanceláře.

SEMIR: “ Andreo, zjistíš mi jedno jméno??“

ANDREA: “ Jaký??“

SEMIR: “ Johan Braun.“

Andrea zadala jméno do počítače.

ANDREA: “ Johan Braun už byl jednou trestaný za pašování kokainu z Německa do Španělska a do Portugalska. Seděl 5 let a před 2 měsíci ho propustili z kolínského vězení.“

SEMIR: “ Díky.“

Semir odcházel do kanceláře a Andrea ještě na Semira volala.

ANDREA: “ Volal Hartmut, že něco našel.“

SEMIR: “ To si nemohla říct dřív??“

ANDREA: “ Neptal si se.“

Semir odjel za Hartmutem.

SEMIR: “ Ahoj Hartmute.“

HARTMUT: “ Ahoj Semire. Kde máš Tinu s Tomem??“

SEMIR: “ To vůbec nevím. Co pro mě náš??“

HARTMUT: “ V autě jsem našel obálku s penězi a také přeříznuté brzdy.“

Hartmut předal Semirovi obálku s penězi. Na obálce bylo napsáno: “ Bergman.“

SEMIR: “ Kolik je v tý obálce??“

HARTMUT: “ 20 000 eur.“

SEMIR: “ Ještě něco??“

HARTMUT: “ To je všechno. Nic víc jsme nenašli.“

SEMIR: “ Díky Hartmute. Ahoj.“

HARTMUT: “ Ahoj.“

Semir je u šéfové v kanceláři a dávali dohromady důkazy z případu.

ŠÉFKA: “ Už víte, kdo je ten Bergman??“

SEMIR: “ Ještě ne. Andrea se o to pokouší. Možná, že budou o něm vědět ve firmě.“

ŠÉFKA: “ Ale pořád nechápu proč měl Karl Heinz ty peníze autě.“

SEMIR: “ To nevim, ale zjistím to. Tak mě napadlo mě jestli někoho nevydíral.“

ŠÉFKA: “ Možný to je. Lepší bude, když se zeptáte jeho kolegy.“

SEMIR: “ To už mě taky napadlo.“

Tom a Tina si užívali výročí svatby ve Francii. Jezdili na výlety vypůjčeným autem, chodili k moři a sbírali mušličky na památku. Užívali si klid od Semira.

Semir, Bonrát a Hote šli do firmy a ve firmě dělali domovní prohlídku. Pátrali, kde by mohli být ukrytý kokain a komu patří obálka s penězi. Prohledali celou firmu, ale nic nenašli. Semir zašel za Baumanem.

SEMIR: “ Víte komu patří ty peníze??“

MARTIN: “ To nevim. To jméno je majitele sklárny, kde vyrábějí lahve pro naši firmu.“ Semir zajel do sklárny.

SEMIR: “ tady mám ty peníze.“

BERGMAN: “ Díky.“

Bergman odešel s penězi do sklárny, aby si je uložil. Semir otevřel jednu dřevěnou bednu, která stála před sklárnou na dvoře. Vyndal láhev a ta byla poněkud lehká. Rozbil jí o zeď a v láhvi byla ještě jedna menší láhev na pašování kokainu. Semir rozbil ještě 2 láhve. Bergman vyběhl ze sklárny.

BERGMAN: “ Co to děláte??“

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie. Pro koho děláte tydle láhve??“

BERGMAN: “ Pro Baumana a jeho pár lidí.“

Semir ukázal šéfové, jako pašují přes hranice kokain.

ŠÉFKA: “ Mají to hezky vymyšlené.“

SEMIR: “ To jo.“

ŠÉFKA: “ Už víte, kdy vyjede ten kamion kokainem??“

SEMIR: “ Ještě ne. Bylo by dobré ještě jednou prohledat firmu obzvlášť kamiony, které budou vyrážet pryč.“

ŠÉFKA: “ Dobře.“

Druhý den jel Semir opět do firmy. Prohledal kamion, otevřel jednu dřevěnou bednu v kamionu a vzal jednu láhev do ruky a rozbil jí. Z láhve vyteklo jenom červené víno. Pomáhal mu Hote. Otevírali další a další bedny s vínem. A v bednách byly láhve s červeným vínem.

ŠÉFKA: “ Máte něco??“

SEMIR: “ Ne. Pravý kamion už bude pryč.“

Martin byl ve své kanceláři a v počítači našel nákladní list, který si vytiskl a šel do hangáru, kdy byly dřevěné bedny se stejným listem, který držel v ruce. Martin otevřel jednu bednu a rozbil jednu láhev o zeď.

MARTIN: “ Takhle to je.“

Přišli za ním Braun se svými lidmi.

BRAUN: “ Vy jste na to přišel??“

MARTIN: “ Já jsem na to nepřišel. Tak kvůli tomu jste zabili Karla.“

BRAUN: “ Přesně tak. Aby to nevyžvanil řediteli. Tak jsme ho umlčeli.“

Semir obcházel ještě jednou firmu a uviděl hangár do kterého vlezl. Braun měl na mušce Martina a chtěl ho zabít, ale v pravou chvíli se objevil Semir. Zachránil Marina do smrti a Brauna s jeho lidmi odvedli policisté. Martin daroval láhev vína Semirovi,

MARTIN: “ Mockrát vám děkuji.“

SEMIR: “ To nestojí za řeč. Děkuji za víno. Můžu se zeptat stojí v krámě vaše víno??“

MARTIN: „160 eur.“

SEMIR: “ Tolik??“

MARTIN: “ Hmmm.“

Večer na služebnu přijeli Tina a Tom. Tina si povídali s Andreou před služebnou a Tom byl se Semirem v kanceláři.

SEMIR: “ Tak co jak jste se měli??“

TOM: “ Docela dobře. Od koho máš to víno. Od tajné lásky??“

SEMIR: “ Ne. Od jednoho kluka z případu.“

Tom si prohlížel láhev vína. Na láhvi byla malá cedulka s cenou: “ 160 eur.“

TOM: “ To je pěkně drahé víno, ale musí být dobrý.“

SEMIR: “ To máš pravdu. Dáš si??“

TOM: “ Dám. A máš vývrtku??“

SEMIR: “ Ne. A ty??“

TOM: “ Ne.“

Tina přišla za ni ma do kanceláře a na stůl položila kapesní nůž s vývrtkou. Semir a Tom se tak na sebe podívali a pak na Tinu. Všichni pak vypili víno za 160 eur.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 19: Odložený případ

22. 5. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Byl krásny den. nebe bylo úplně vymetené a bylo krásně modré nebe. Slunce se jen vyjímalo na nebi. Semir a Tom jeli za Schröderem. Schröder je jejich dobrý kamarád. Seznámili se v jednom případu. Schröder má na dálničním odpočívadle svůj stánek s jídlem. U Schrödera byly také Hote a Bonrát.

SEMIR: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj.“
SCHRÖDER: “ Ahoj kluci. Kde pak máte Tinu??“
TOM: “ Její bratr od ní něco chce.“

Semir a Tom přišli za Hotem a Bonrátem. Ti už seděli u stolu a užívali si klid na slunci.

HOTE: “ Ahoj.“

SEMIR, TOM: “ Ahoj.“

BONRÁT: “ Ahoj. Posaďte se u nás.“

SEMIR: “ Díky.“

Semir a Tom se posadili.

Tina a její bratr se spolu bavili před advokátní budovou v Cáchách.

PETR: “ Tak jsme domluveni. Dohodni se s Tomem co na to bude řikat.“

TINA: “ Dobře. Mamče a taťkovi nic neřeknu.“

Petr zahlídl jednu ženu.

PETR: “ Podívej se támdle.“

TINA: “ Proč??“

Tina se podívala na tu ženu.

TINA: “ Ještě řekni, že s ní chodíš.“

PETR: “ No, chodim. Jmenuje se Petra. Řekni, že je hezká.“

TINA: “ Je hezká i když je blondýnka.“

PETR: “ Ty máš něco proti blondýnkám??“

TINA: “ Ne, nemám. Jak dlouho se znáte??“

PETR: “ Asi 2 až 3 měsíce.“

Petra přišla za Tinou a Petrem. Petra dala Petrovi pusu na přivítanou

PETR: “ Petro, tohle je ta moje sestra Tina.“

PETRA: “ Velmi mě moc těší. Petr mi o vás hodně vyprávěl.“

TINA: “ Mě taky.“

Podali si spolu ruce.

PETRA: “ Už je moc hodin. Musíme jít.“

PETR: “ Tak mi se rozloučíme. Nezapomeň to vyřídit. Ahoj.“

TINA: “ Neboj. Ahoj.“

PETRA: “ Naschle.“

TINA: “ Naschle.“

Tina jela za Semirem, Tomem, Hotem, Bonrátem a Schröderem na dálniční odpočívadlo. Když přijela tak k jí šel naproti Tom.

TOM: “ Ahoj. Jsme se dlouho neviděli.“

TINA: “ Ahoj. Na čem se tam tak dohadujou??“

TOM: “ Z novin rozebírají různý články.“

Tak se posadili na lavičku do stínu stromu.

TOM: “ Co chtěl Petr??“

TINA: “ Za nedlouho bude mamča a taťka slavit výročí svatby a tak s chtěl domluvit na dárečku pro ně.“

TOM: “ Jaký dárek.“

TINA: “ Mamča má ten starý golf tak místo toho chce Petr koupit mamče nový auto.“

TOM: “ Co chce dát otci??“

TINA: “ To byl dárek společný. Petr myslel nějaký zájezd k moři.“

TOM: “ Petr má představu jaké auto??“

TINA: “ No zatím ne, ale chce nenápadně vyspovídat mamču.“

TOM: “ Co chce dělat s tím starým autem??“

TINA: “ Chce ho dát do bazaru na protiúčet.“

TOM: “ Má to hezky vymyšlený. Kdo má zařizovat ten zájezd??“

TINA: “ My.“

TOM: “ Máš ještě nějaký novinky??“

TINA: “ Mám, ale neřeknu.“

TOM: “ Řekni.“

TINA: “ neřeknu. Nech se překvapit.“

Do rozhovoru jim skočila vysílačka.

CENTRÁLA: “ Centrála volá Kobru 11.“

TOM: “ Vezmeš to??“

TINA: “ Vezmu.“

Tina vstala a vzala vysílačku.

TINA: “ Tady Kobra 11.“

CENTRÁLA: “ Nehoda na A3 na 167 km.“

TINA: “ Dobře už jedeme.“

Tom zavolal na kluky.

TOM: “ Kluci máme práci.“

SEMIR: “ To né.“

TOM: “ Ale ano.“

Všichni jeli na místo nehody.

TOM: “ Máte něco??“

HOTE: “ Mrtvý se jmenuje Ludwig Stein. Pracuje u místního soudu. To je zatím vše.“

Semir, Tom a Tina odjeli na služebnu. Šli rovnou za šéfkou.

ŠÉFKA: “ Už něco máte??“

SEMIR: “ Něco málo jo. Mrtvý se jmenuje Ludwig Stein. Andrea ho prohání počítačem.“

Andrea přišla za ni ma.

ANDREA: “ Tino, volá ti Petr. Potřebuje se setbou na něčem domluvit.“

Tina šla do své kanceláře.

TINA: “ Ahoj. Co potřebuješ??“

PETR: “ Potřebuju se na něčem domluvit.“

TINA:“ Na čem??“

U šéfky v kanceláři.

ANDREA:“ Ludwig Stein pracuje u soudu přes 20 let. Soudil i v zahraničí ty nejtěžší případy. Nejvíce pomáhal v Itálii a ve Francii. Jinak byly s ním spokojeni. Byl oblíbený u zaměstnanců.“

SEMIR:“ Nepracoval na nějakém případu??“

ANDREA: “ Ne.“

Tina volala Eleně.

ELENA:“ Ano.“

TINA: “ Ahoj Eleno.“

ELENA:“ Ahoj Tino. Co potřebuješ??“

TINA: “ Chce si s tebou na něčem domluvit.“

ELENA:“ Tak už mě nenapínej a povídej.“

TINA: “ Moje mamča a taťka budou slavit výročí svatby a tak potřebuju, aby mi někdo pomohl a výzdobou a další věci okolo.“

ELENA:“ To víš, že ti pomůžu. A na kdy??“

TINA:“ Ještě se přesný termín neví tak bych ti dala vědět.“

ELENA:“ Dobře. Ahoj.“

TINA:“ Ahoj.“

Odšéfové přišli Semir a Tom za Tinou.

TOM: “ Co chtěl Petr??“

TINA: “ Domlouvali jsme se na tu oslavu.“

SEMIR: “ Jakou oslavu.“

TOM: “ To ti neřeknu.“

Tina a Elena se dohadovali jaký zájezd koupit rodičům. Nakonec vybrali 14 denní zájezd k moři do Řecka. Petr už měl koupené auto pro maminku. Modrou Fabii.

Ráno v kanceláři.

ANDREA:“ Stein před 10leti vyšetřoval případ Markuse Fischera. Na tom případu také pracovala Tina.“

SEMIR: “ Co?? Tina??“

ANDREA:“ Fischer zabil svou přítelkyni, kvůli tomu, že mu zahýbala. Měla ráda Marka Heinze, kterého později zabil. Tina a její kolega Martin mu dokázali vinu a pomohla jim očitá svědkyně, která viděla jak Fischer zabil jeho přítelkyni a Heinze. Očitá svědkyně je už tři dny mrtvá. Před 3 týdny byl propuštěn za dobré chování.“

ŠÉFKA: “ Kde je archivován případ??“

ANDREA:“ Jedna část je na bývalém pracovišti Tiny. Tedy na kriminálce a 2. část na soudě v Düsseldorfu.“

ŠÉFKA: “ Dobře. Sežeňte celý případ.“

SEMIR: “ Dobře šéfová.“

Tina, Semir a Tom jeli na bývalé pracoviště kriminálky. Tina šla tam sama. Když vstoupila do budovy tak jí zahlídla sekretářka Katrina. Přátelsky se objali.

KATRINA: “ Co ty tady děláš??“

TINA: “ Potřebuju něco od našeho šéfa.“

KATRINA: “ A co??“

TINA: “ To ti neřeknu.“

KATRINA: “ Já tě za ním zavedu.“

Katrinaa Tina šli za šéfem. Katrina zaťukala na dveře a vešla do kanceláře

KATRINA: “ Vedu vám příjemnou návštěvu.“

ŠÉF: “ Kdo je to??“

Katrina zašla za Tinou. Tina si prohlížela nástěnku. Do kanceláře šla Katrina a Tina.

ŠÉF: “ To je, ale překvapení Tina Berghammerová.“

TINA: “ Mám na vás malou prosbu.“

ŠÉF: “ Jakou??“

TINA: “ Potřebovala bych případ Markuse Fischera. Fischer už zabil soudce Steina a svědkyni. Fischera před 3 týdny propustili z vezení. Mám takový tušení, že se bude chtít pomstít všem, kdo ho dostal do vězení.“

ŠÉF: “ Dobře. Já vám tem spis dám, ale 2. část je u soudu.“

TINA: “ To já vím.“

Šéf a Tina šli do archivu. Šéf vyndal velký šedý šanon s případem.

ŠÉF: “ Tady to je.“

TINA: “ Děkuji.“

Tina. Tom a Semir zajeli na soud pro 2. část případu. Tina tam šla sama za archivářem a tím, kdo má starost, aby dal souhlas pro vydání spisu. Archivář před zbytek případu. A odjeli do kanceláře pročítat si spis.

Jan a Elena si povídají doma.

JAN: “ Možná, že bych měl píchnout klukům u dálniční policie.“

ELENA:“ Proč??“

JAN: “ Když jsem byl na praxi v době policejní školy, tak jsme měli případ, který právě řeší Semir, Tom a Tina.“

ELENA:“ Nemám předat tuto informaci Tině??“

JAN: “ To budeš moc hodná. Ještě musím sehnat další informace.“

Jan druhý den sbíral informace o případu a Elena dala správu Tuně a Tina to dál řekla Semirovi, Tomovi a šéfce. Odpoledne se sešli u šéfky v kanceláři.

JAN: “ Pře 3 dny jsme měli mrtvou ženu Janu Hermanvou. Později jsme přišli na to, že figuruje ve vašem případu, tak tuto informaci předávám vám.“

SEMIR: “ Víte o ni něco blíž??“

JAN: “ Byla svobodná. O manžela přišla před 5 lety při nehodě. Nemá žádné děti. Jinak figurovala jako svědek.“

Večer se konala malá oslava. Slavilo se výročí svatby Tininy maminky a tatínka. Maminka měla velkou radost ze zájezdu do Řecka a auto se jí také líbilo. Auto mělo velkou červenou mašli. Mašle pokrývala celé auto. Oslavu si všichni užili.

Následující den někdo volal do kanceláře. Telefon zvedla Andrea.

ANDREA:“ Dálniční policie, Shäferová.“

BERGER: “ Chtěl bych mluvit s Tinou Berghammerovou.“

ANDREA:“ S Tinou Berghammerovou, ale jestli nemyslíte Tinu Kranichovou.“

BERGER: “ A dáte mi jí k telefonu??“

ANDREA:“ Ale jistě.“

Andrea šla pro Tinu vedle do kanceláře.

ANDREA:“ Máš u mě telefon.“

TINA: “ Kdo to je??“

ANDREA:“ Ani se nepřestavil.“

Tina šla s Andreou. Andrea předala Tině telefon.

TINA: “ Ano.“

BERGER: “ Mám pro vás něco zajímavého. Když přijdete na adresu Auepergstrasse. Tam na vás budu čekat. Přijdete??“

Tinasi zapsala adresu a vrtalo jí hlavou, kdo to je.

TINA: “ Přijdu.“

Berger zavěsil. Tině to pořád vrtalo hlavou.

ANDREA:“ Co ti je??“

TINA: “ Vrtá mi hlavou, kdo to byl, protože ten hlas my byl povědomí.“

ANDREA:“ Nechce vám trochu pomoct??“

TINA: “ Asi jó.“

Tina, Semir a Tom se rozjeli na uvedenou adresu. Berger už je čekal v bytě. Když dorazili ke dveřím na zemi leželi klíče. Semir sebral klíče a otevřel dveře a vešli do bytu. Procházeli místnosti. Tina vešla do místnosti, kde byly samé fotky a Berger.

TINA: “ Co ty tady děláš??“

BERGER: “ Přišel jsem ti pomoct.“

Semir šli za hlasem Tiny.

SEMIR: “ Vy dva se znáte??“

TINA: “ Ano. Rolf Berger. Náš informátor na kriminálce.“

SEMIR: “ Semir Gerkhan. Velmi me těší.“

TOM: “ Tom Kranich.“

TINA: “ Co máš hezkého??“

ROLF: “ O případu jsem slyšel v televizi a četl v novinách. A tak jsem si řekl, že vám pomůžu. Fischer se chystá pomstít těm lidem, kteří ho dostali do vězení. Nejprve zabil, soudce a svědkyni. Nakonec bude chtít zabít i tebe.“

TINA: “ Možná, že bude chtít i tebe, protože si nám taky dost pomáhal s případem.“

ROLF: “ Ta svědkyně má sestru v zahraničí a sestra viděla tu vraždu.“

SEMIR: “ A že se o ní nepíše ve spisech.“

ROLF: “ O ni nikdo nevěděl. Když se to stalo, tak odjela do USA. Sestra přijela po několika letech do Německa a Fischer jí též zabil asi tak před 5 dny v Kolíně v hotelu.“

TOM: “ O tom by mohl vědět Jan.“

Jan přišel na služebnu dálniční policie.

SEMIR: “ Jane, víš nějaké informace o tý mrtvé sestře??“

JAN: “ Sestra měla poměr s Fischerem, ale dlouho jim to nevydrželo, protože sestra si našla jiného.“

TOM: “ Co dělala tady v Kolíně??“

JAN: “ Sestra sem přijela do Kolína oslavit její narozeniny, ale už je neoslavila. Byla zabita v hotelu. Jinak spolu dobře vycházeli. Před několika lety sem sestra přijela, protože sem jela za jinou kamarádkou a v garážovém parkovišti viděly vraždu.“

Druhý den si ještě pročítaly spis, aby si ujasnily nějaké souvislosti. U Tiny v kanceláři zazvonil telefon. Semir, Jan a Tom byly u šéfky a Tina zrovna přišla na služebnu, protože odvezla Martinka do školky.

ANDREA:“ Chceš vzít ten telefon??“

TINA: “ To je dobrý.“

Tina zvedla telefon.

TINA: “ Dál……..“

FISCHER: “ Po dlouhé době rád slyším váš hlas. Přejdu k věci. Sejdeme se ma dva na našem místě ve 12 h. Sama bez vašich policejních kamarádů.“

Fischer zavěsil a Tina byla zamyšlená, kdo to byl. Andrea přišla za Tinou.

ANDREA:“ Něco se snad stalo??“

TINA: “ Chce se mnou sejít.“

Tutoinformaci se rychle rozšířila.

SEMIR: “ Jaký je to místo??“

TINA: “ Žádný místo mě nenapadá.“

Tina byla zamyšlená, pak šla k velké mapě nástěnné mapě. Zadívala se na jedno místo, kde byla stará továrna na okraji Düsseldorfu.

TINA: “ Stará továrna na okraji Düsseldorfu

Semir, Tom, šéfka a Jan se sešli okolo Tiny. Semir ukázal na továrnu.

SEMIR: “ Ty myslíš tudle??“

TINA: “ Hmm.“

Semir, Tom, Tina a Jan zajeli na smluvené místo. Byly schovaní, aby je neviděl Fischer. Tom dal Tině pusu pro štěstí.

TOM: “ To máš pro štěstí.“

TINA: “ Díky.“

Tina nasedla do auta a jeli k továrně. Vystoupila vešla do továrny. Semir, Tom a Jan šli potichu k továrně, aby je Fischer nezahlídl. Tina vešla do velké haly, kde na konci haly stál Fischer s Rolfem. Fischer mířil na Rolfa zraň. Tina se zastavila.

FISCHER: “ Tak se po dlouhé době vidíme. Už jsem se na vás moc těšil i na vašeho informátora. Jen mi hezky pošlete vaší zbraň a hezky pomalu.“

Tina poslala Fischerovi zbraň. Rolf se tak podíval na Tinu a věděl, že má eso v rukávu. Fischer sebral zbraň a předal jí Rolfovi, ale Rolf věděl, že má Tinu zabít, ale nechtěl to udělat. Rolf si vzal zbraň do ruky.

FISCHER: “ Určitě víš co tě čeká můj milý Rolfe. No jen hezky namiř zbraň na svoji kamarádku Tinu.“

Rolf poslechl, ale nedokázal zmáčknout spoušť. Toto všechno viděli Jan a Semir mohli zasáhnout ale nevěděli, jak by to dopadlo, Semir byl úplně na jiném místě.

FISCHER: “ No tak to zmáčkni.“

Rolfa ani nedutal a Fischer mu s tím pomohl. Když vystřelil na Tinu, měl zavřený oči. Tina spadla na zem a ani se nehnula. Fischer pak ještě zabil Rolfa a utekl. Jan myslel na nejhorší. Tom a Jan šli za Tinou a Rolfem. Tom šel za Tinou a Jan za Rolfem, ale Tina s Rolfem nebyli mrtví.

TOM: “ Seš v pořádku??“

TINA: “ Jo jsem.“

Rolf se zvedl ze země a Tině pomohl Tom. Najednou se ozývala střelba. Semir potřeboval pomoct, protože ho Fischer načapal. Tom, Tina, Jan a Rolf mu šli na pomoct. Tina si po cestě vzala zbraň. Mezi ni ma vznikla trochu delší přestřelka. Když utichla tak si rozdělili cestu mezi sebou. Tina vešla do velké hlavní místnosti továrny, ale Tina netušila, že se v této místnosti skrývá Fischer. Tina se otočila k měnu zády, ale stála od něho dost daleko. Naproti Tině se objevili Semir a Jan.

FISCHER: “ Jaké hezké překvapení. 3 policajti na mušce.“

Za Fischerem se objevil Rolf a stál dost daleko od Fischera. Namířil na něj zbraň.

FISCHER: “ Pošlete mi vaše zbraně.“

Semir a Jan poslechly Fischera. Janova zbraň se zatavila kousek od Tiny a Semirova dojela až k Fischerovi. Tina viděla v očích Semira a Jan, že chystají nějaký plán. Fischer jako první vystřelil na Tinu, ale Tinu shodil Tom na zem. Semir se schoval do bezpečí a Jan sáhl po své zbrani a Rolf vystřelil na a Jan Fischera také postřelil a Fischer spadl k zemi mrtvý.

Všichni stály před továrnou. Celou továrnu zabezpečila policie. Odvezli mrtvolu Fischera. Janovi poděkovali za pomoct na služebně. I šéfová Rolfovi také poděkovala.

Konec!!!

Autorka: Tina

Povídka č. 17: Diamanty 1/2

12. 5. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Semir byl na návštěvě u Tiny a Toma. Hrál si s Martinem. Tina byla začtená do jednoho článku v novinách. Tom si povídal se Semirem. Za chvilku zazvonil zvonek u dveří. Martinek šel otevřít.

ELENA: “ Ahoj. Máš doma maminku??“

MARTIN: “ Ahoj. Mám.“

ELENA: “ Zavoláš mi ji??“

MARTIN: “ Zavolám.“

Martinšel za Tinou.

MARTIN: “ Mami.“

TINA: “ Copak je??“

MARTIN: “ Teta Elena chce s tebou mluvit.“

TINA: “ Neřekla ti proč??“

MARTIN: “ To neřikala.“

Tina šla za Elenou. Elena stála u branky.

TINA: “ Ahoj.“

ELENA: “ Ahoj.“

TINA: “ Copak mi chceš??“

ELENA: “ No, když ti to řeknu, tak to Semir vykecá.“

TINA: “ Podle to co?? Ono se to rychle rozkřikne velmi rychle.“

ELENA: “ No, dobře tak já to řeknu. Víš, že budeš tetou??“

TINA: “ Gratuluju. Jan už to ví??“

ELENA: “ Ještě ne. Dneska večer mu to řeknu.“

TINA: “ Už víš co to bude??“

ELENA: “ Ne, ale chtěla bych holčičku Šarlotku.“

TINA: “ To je hezky jméno. Můžu jim to říct.“

ELENA: “ Jak chceš.“

Tinaa Elena si ještě povídali. Pak přišla Tina za Tomem a Semirem.

TOM: “ Kdo to byl??“

TINA: “ Elena.“

TOM: “ Můžu se zeptat co chtěla??“

TINA: “ No, že očekávají potomka.“

SEMIR: “ To si snad děláš srandu.“

TINA: “ Ne.“

SEMIR: “ No, podívejme se Jan krátce po svatbě a bude otcem.“

Odpoledne Bonrát a Hote měli roztahané papíry po celé služebně. Dávali dohromady nehody za uplynulí rok. Všichni na služebně skákali přes papíry. Tina, Semir, Tom a Andrea se vraceli z oběda na služebnu. Když přišli na služebnu Hote s Bonrátem hledali určité papíry. Tina, Tom, Semir a Andrea skákali přes papíry. Úspěšně přeskákali přes papíry. Když si jich všimli Bonrát a Hote.

BONRÁT: “ Nechcete nám pomoct??“

ANDREA: “ Proč??“

BONRÁT: “ Aspoň to půjde rychlejš. A nebude to tady dělat do večera.“

SEMIR:“ Ať vám pomůžou Tina a Andrea.“

BONRÁT: „ Ví, že to není špatný nápad??“

ANDREA: „ Vy dva jste to vymysleli výborně. Mám tady plno práce a ještě vám budu pomáhat. Na to zapomeňte.“

Andrea odešla pryč.

HOTE: „ Vy dva jste si něco udělali??

SEMIR: “ Ne. Ani nevím co to do ní vjelo.“

BONRÁT: „ Tino, pomůžeš nám??“

TINA: “ Budu na vás tak hodná, že vám pomůžu.“

BONRÁT: „ Aspoň jedna příjemná duše.“

TINA: “ Díky.“

SEMIR: “ My půjdeme na tu naši práci. Co??“

TOM: “ Jasně šéfe.“

Každý měl práci na odpoledne. Bonrát, Hote a Tina stihli udělat ještě 2 roky.

Všichni se chystali domů. Tom a Semir se bavili před služebnou.

TOM: “ Co jste si udělali??“

SEMIR: “ Já nevim. Co zase vjelo do Andrey.“

TOM: “ Že jste se pohádali??“

SEMIR: “ Pohádali jsme se kvůli takové blbině.“

TOM: “ Jaký??“

Andrea byla celý den na všechny nepříjemná. Andrea odcházela domů, Tina se bavila s Hotem

HOTE: “ Co si udělali??“

TINA: “ Já nevim. Na obědě už byla taková.“

HOTE: “ Že se pohádali. Andrea se ti nesvěřila??“

TINA: “ Nesvěřila. Je tajemný hrad v Karpatech.“

HOTE: “ Ani Semir.“

TINA: “ Ne.“

Přišel k nim Bonrát.

BONRÁT: “ Pro dnešek to zabalíme. Co??“

HOTE: “ To bude nejlepší.“

Ještě se chvíli bavili. Andrea se hádala se Semirem před služebnou. Tom stál v pozadí. Po hádce Andrea odjela pryč. Pak přišli Tina s Bonrátem.

BONRÁT: “ Rodinná krize??“

SEMIR: “ Asi jó.“

Hote přiběhl se zprávou.

HOTE: “ Na A3 nehoda na 130 km.“

SEMIR: “ Né.“

HOTE: “ Vypadá to na smrtelné zranění.“

TOM: “ Kdo tu zůstane??“

TINA: “ Já tu zůstanu.“

Nasedli do aut. Tom hodil klíče Tině od modrého mercedesu.

TOM: “ Aby ses dostala domů.“

TINA: “ Dík.“

Semirovo auto odjelo na místo nehody.

TOM: “ Co te mrtvý??“

HOTE: “ Johanes Bachman. Soudce Krajského soudu v Kolíně. To je za tím vše.“

BONRÁT: “ V autě jsme našli tento spis.“

SEMIR: “ Co je v těch spisech??“

BONRÁT: “ Spis o Hanzu Kellermanovi.“

Všichniuviděli, že přijelo auto. Přijel modrý mercedes se zapnutým majáčkem. Z auta vystoupila Tina a šla za ni ma.

SEMIR: “ Copak nám neseš za zprávy??“

TINA: “ Bachman pracoval na případu Kellerman. Podle \Krajského soudu v Kolíně chtěl dokázat jeho nevinu.“

TOM: “ Co udělal ten Kellerman??“

TINA: “ Podle soudu v Kolíně prý zabil svého mladšího bratra, ale Bachman mu věřil, že ho nezabil. Více informací u Krajského soudu.“

SEMIR: “ Měl rodinu??“

TINA: “ Měl. Manželka bydlí Kolín-Bonn a 20-ti letý syn je v Anglii na 3 roky.“

TOM: “ To bude pro dnešek stačit.“

SEMIR: “ Máš pravdu. Zabalíme to.“

Dneska to všichni zabalili a jeli domů se vyspat na další.

Druhý den se sešli Tina, Tom a Semir u šéfky v kanceláři.

ŠÉFKA: “ tak co máme??“

SEMIR: “ Mrtvého soudce a spis.“

ŠÉFKA: “ Máte více informací o Bachmanovi a Kellermanovi.“

TOM: “ Více informací nám řekne Krajský soud.“

ŠÉFKA: “ Pročítali jste si ten spis??“

SEMIR: “ Ano.“

ŠÉFKA: “ O čem je??“

TINA: “ Pracoval na případu Kellerman. Chtěl dokázat jeho nevinu za zabití svého mladšího bratra.“

ŠÉFKA: “ Bachman chodil za Kellermanem do vezení??“

TINA: “ Chodil. Stále sedí v kolínském vězení.“

ŠÉFKA: “ No, dobře. Víte co máte dělat. Zajet za manželkou, za Kellermanem a Krajský soud.“

SEMIR: “ Dobře.“

Odešli z kanceláře a šli rovnou před služebnu.

SEMIR: “ Jak to uděláme??“

TOM: “ To nevim.“

SEMIR: “ Kdy budeš mít auto??“

TINA: “ Nevim. Taťka mi nedal vědět.“

TOM: “ My pojedeme za Kellermanem a Tina pojede za manželkou. No a pak se sejdeme u Krajského soudu.“

SEMIR: “ No vidíš, jak si to hezky vymyslel. Co máš vlastně s tím autem??“

TINA: “ Když mi ho dobrá duše minulý týden rozbila přesněji přímo sešrotoval.“

Tom se tajně smál, protože to byl Semir, který sešrotoval Tinino auto.

TOM: “ Nebude lepší, když pojedeme.“

SEMIR: “ No, dobře.“

Tom hodil Tině klíče od modrého mercedesu a odjeli.

Tina zajela za manželkou Bachmana.

TINA: “ Proč váš muž vyšetřoval případ Kellerman??“

MANŽELKA: “ Kellerman pořád věří ve svoji nevinu a můj muž to už od počátku, kdy Kellerman nastoupil do vězení.“

TINA: “ vy věříte taky v jeho nevinu??“

MANŽELKA: “ Já jsem Kellermana znala a byl u nás doma vždy jsme si spolu vycházeli i s jeho mladším bratrem. Celá rodina je moc velmi milá a manžela jsem podporovala, aby Kellermana dostal z vězení.“

TINA: “ Neměl nějaké nepřátelé nebo lidé, které ho neměli rádi a chtěli by se mu pomstít.“

MANŽELKA: “ To mě nikdo nenapadá……… ale počkat jedna šance by tu byla. Nevlastní bratr.“

TINA: “ Nevlastní bratr.“

MANŽELKA: “ Ano, nevlastní bratr Jan Keller.“

TINA: “ Ale, že nebylo ani zmínka ve spisu o Janu Kellerovi. O Kellerovi se vědělo i při prvním státní u soudu??“

MANŽELKA: “ Ne, nevědělo. Muž na Jana přišel asi tak před týdnem.“

TINA: “ Má doma nějaké spisy o Kellermanovi??“

MANŽELKA: “ Ne, ale asi bude mít v práci.“

TINA: “ To mi za tím bude stačit. Kdyby jste si na něco vzpomněla dejte mi vědět.“

MANŽELKA: “ Dobře.“

Tina předala svojí vizitku paní Bachmanové.

TINA: “ Naschle.“

MANŽELKA: “ Naschle.“

Tina odešla a odjela ke Krajskému soudu v Kolíně, kde už čekali Semir a Tom na Tinu. Tom a Semir se bavili s Bachmanovým kolegou a Tina byla v jeho kanceláři. Tina seděla u Bachamanovýho počítače. V počítači měl uložený spis Kellerman i s podrobnostmi. Tina stáhla spis na CD.

SEMIR: “ Máš něco??“

TINA: “ Hmm. Mám.“

TOM: “ A to je co??“

TINA: “ Bližší informace o případu uložený v počítači.“

SEMIR: “ Ty jsi to poslala Andree.“

TINA: “ Ne, stáhla jsem to na CD.“

TOM: “ Ještě je něco v počítači??“

TINA: “ Už nic zajímavého.“

SEMIR: “ Ještě by jsme mohli projít šanony.“

TOM: “ To je dobrý nápad.“

Prohledávali šanony v kanceláři. Tina našla v šuplíku fotku Bachmana, manželky a s bratry Kellermanovými. Semir byl ve vedlejší místnosti. Z druhé strany fotky bylo napsáno: “ Srpen – Španělsko 2000.“

SEMIR: “ Máte něco??“

Semir přišel k nim.

TOM: “ Nic.“

TINA: “ Našla jsem fotku.“

TOM: “ Ukaž.“

Tina šla k nim ukázat jim fotku.

SEMIR: “ Oni se znali??“

TINA: “ Znali se velmi dobře. Občas jezdili spolu na dovolenou. Dalo by se říct, že to byla jedna velká rodina.“

SEMIR: “ Kdo jsou tydle dva??“

TINA: “ To jsou rodiče hanze a mladšího bratra Markuse. Rodiče zemřeli při nehodě, když se vraceli z dovolené z Chorvatska.“

TOM: “ Co tendle mladík??“

TINA: “ To je nevlastní bratr Jan Keller Markuse a Hanze.“

SEMIR: “ Co?? Jejich nevlastní bratr??“

TINA: “ Hmm. Ale občas se neměli moc v lásce. Keller je prý momentálně v zahraničí, ale Bachman přišel na to, že by měl být v Německu.“

Semir a Tom se baví po cestě k autu.

TOM: “ Už jste se udobřili??“

SEMIR: “ Ještě ne.“

TOM: “ Ještě ses nepochlubil kvůli čemu??“

SEMIR: “ Kvůli myčce nádobí. Andree se líbí jiná a mě se líbí zase jiná, která se hodí do naší kuchyně. Andrea si stojí za svým.“

Tině zazvonil mobil. Když dotelefonovala přišla za ni ma.

SEMIR: “ Můžu se tě na něco zeptat??“

TOM: “ Na………..“

SEMIR: “ Já jí to řeknu sám.“

TINA: “ Na co??“

SEMIR: “ Jakou myčku nádobí sis vybrala do kuchyně??“

TINA: “ Podle toho, která se tam hodí nejvíc. A taky podle toho kam ji chcete dát.“

SEMIR: “ To mě napadlo taky.“

TINA: “ a nebo si kupte 2.“

SEMIR: “ Proč??“

TINA: “ Aby ste byly spokojený.“

SEMIR: “ Tak si vybav naší kuchyni.“

TINA: “ No, vybavuju. Tam by se hodila myčka do linky, jako to máme my v kuchyni.“

Semir šel ke stříbrnému BMW a zastavil se u auta.

TOM: “ Kdo to byl??“

TINA: “ Taťka. Už si mám vyzvednout auto.“

TOM: “ To bude mít Semir radost.“

SEMIR: “ Už jdete??“

TOM: “ Jó, už jdem.“

Diamanty 2/2

12. 5. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Tina a Tom šli k modrému mercedesu.

TOM: “ Semire, my jedeme pro auto.“

SEMIR: “ Pro auto??“

TINA: “ Pro moje spravený auto.“

Všichni nasedli do aut. Semir odjel do kanceláře a Tina s Tomem odjeli do autosalonu, vyzvednout si opravené auto.

Tom a Tina už byli na místě a zaparkovali na parkovišti před autosalonem. Po cestě se bavili o Semirovi a Andree.

TINA: “ Půjdeš se mnou?? Pozdravit mého otce??“

TOM: “ Pozdravit tvého otce?? Mám, nemám……“

TINA: “ Jdeš, nejdeš??“

TOM: “ Pudu pozdravit tvého otce.“

TINA: “ Bude mít ohromnou radost.“

TOM: “ To máš pravdu.“

Tina a Tom zašli za otcem. Otec na tam čekal.

TINA: “ Ahoj.“

TOM: “ Ahoj.“

OTEC: “ Ahoj. Copak potřebujte??“

TINA: “ Jdu si vyzvednout moje auto.“

OTEC: “ Kdo ti ho tak hezky rozbil??“

TOM: “ Může poděkovat Semirovi.“

OTEC: “ Semir je takový šikula.“

TOM: “ On rád ničí aut. Nejvíce, které si vypůjčí.“

TINA: “ Ale nezapomeň, že taky rád ničí své auto.“

Tina si šla pro auto do takové velké garáže, kde byly auta, která byla rozbitá nebo šla na roční prohlídku a nebo na technickou. Tina vyjela z garáže a auto zaparkovala na parkovišti před autosalonem. Tom a otec čekali před budovou a povídali. Tina přišla k nim.

OTEC: “ Tak co je novýho??“

TOM: “ Nic. Pořád při starém.“

OTEC: “ Přijďte někdy k nám i s Martinkem.“

TOM: “ Přijdeme a moc rádi. Tenhle víkend asi né, protože jsme se dohodli s Petrou, že sejdeme v Hartbergu.“

Na Tinu zavolal Michal, který pracuje v autosalonu, jako automechanik a znal Tinu.

MICHAL: “ Tino, můžu se na něco zeptat??“

TINA: “ Na co??“

MICHAL: “ Na Martina. Jestli o něm něco nevíš. Už jsem ho dlouho neviděl.“

A přišel za Tinou.

TINA: “ Vim, že pracuje na protidrogovém, ale nevim jestli tam ještě pracuje.“

MICHAL: “ Ty to zjistíš.“

TINA: “ A co za to??“

MICHAL: “ To ještě nevim, ale něco vymyslím. A dej mi vědět. Děkuji předem. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

Michal odešel do dílny.

OTEC: “ To jsem nevěděl, že Michal zná Martina.“

TINA: “ Oni 2 spolu chodili na základku. Michal pracoval u jednoho soukromníka no a Martin si k němu dával auto. Soukromník zkrachoval a Michal přišel sem a Martin chodil sem za Michalem.“

Ještě chvilku si povídali pak odjeli do kanceláře a pročítali si případ.

Druhý den přišla šéfová k Semirovi a Tomovi do kanceláře.

ŠÉFKA: “ Tak co??“

SEMIR: “ Ve spisech se vůbec nepíše o tom jejich nevlastním bratrovi. Ani nějaké základní informace.“

ŠÉFKA: “ O co jde ve spisech??“

TOM: “ O pašování diamantů do Německa.“

Za ni ma přišla Tina.

SEMIR: “ Co máš ty??“

TINA: “ 2 adresy. Na jedné adrese bydlí někdo jiný a na tý druhý adrese podle počítače by měl bydlet Keller.“

Přišlaza ni ma Andrea.

ANDREA: “ O Kellerovi jsem našla velmi málo. Trestní rejstřík má čistý.“

Tině předala papír o Kellerovi a odešla. Tina pak papír předala dál až se dostal k šéfové.

ŠÉFKA: “ No dobře. Bylo by dobré se ještě zeptat Kellermana a Bachmanové.“

SEMIR: “ Dobře šéfová.“

Šéfka odešla z kanceláře. Tina, Tom a Semir odešli podle příkazů, které řekla šéfka.

Tina po návštěvě u Bachmanové jela na uvedenou adresu. Tina zastavila před domem a šla ke dveřím, ale dveře nebyly zavřené, ale pootevřené. Tina si vzala do ruky zbraň a vešla do domu. Prohlídka celý dům a pak našla Kellera mrtvého v kuchyni. Tina se ujistila, že je opravdu mrtvý a šáhla mu na krk. Tině zazvonil mobil.

TOM: “ Máš něco??“

TINA: “ Mám. Z Kellera už nic nedostaneme.“

TOM: “ Proč??“

TINA: “ Keller je mrtvý.“

TOM: “ Předej to šéfový. Za chvilku jsme tam.“

TINA: “ Dobře.“

TOM: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Co se stalo??“

TOM: “ Keller je mrtvý.“

SEMIR: “ Teď tomu vůbec nerozumím.“

TOM: “ Já taky ne.“

Během hodinky bylo místo činu uzavřeno policejními páskami. Lidé byly zvědavý co se stalo.

SEMIR: “ Tak co??“

DOKTOR: “ Byl zabit zbraní 9 mm.“

SEMIR: “ Kdy zemřel??“

DOKTOR: “ Je mrtvá asi tak 2 hodiny.“

SEMIR: “ Ještě něco??“

DOKTOR: “ Už ne.“

SEMIR: “ Díky.“

DOKTOR: “ Naschle.“

SEMIR: “ Naschle.“

Semir a Tom šli za Hotem.

SEMIR: “ Máš něco o Kellerovi??“

HOTE: “ Keller pracoval jako soukromé očko. Na této adrese bydlí krátce.“

TOM: “ Ještě něco??“

HOTE: “ To je vše o Kellerovi.“

Z prvního patra přiběhla Tina a šla k nim. V ruce nesla desky.

TOM: “ Bylo něco v počítači??“

TINA: “ Počítač je nepoužitelný. Z počítače vzali hardware, CD a diskety jsou taky pryč. Ale mám něco zajímavého.“

SEMIR: “ A to je co??“

TINA: “ Jan, Hanz a Markus byly asi 5 let v Jihoafrické republice kvůli diamantům. Ještě tam s ni ma Thomas Hamacher. Hamacher dost často jezdil do Německa s diamanty a prodával je dál za hranice Německa .“

TOM: “ Co dělali Jan, Hanz a Markus v Jihoafrické republice??“

TINA: “ Pomáhali brousit diamant. Některé diamanty rovnou dávali do šperků, které pak dále vyváželi nebo jenom vyváželi diamanty..“

SEMIR: “ Jak věděl Jan, že Hamacher pašoval do Německa??“

TINA: “ Důkazy. S těmi důkazy chtěli jít na policii Jan, Hanz a Markus a předat jim důkazy, ale Hamacher se pomstil Hanzovi a zabil jeho mladšího bratra.“

SEMIR: “ Kellermana zavřeli za vraždu svého bratra a zapašování diamantů. Hanz si myslel, že to udělal Jan a Hamacher.“

TOM: “ Bachman pořád věřil v jeho nevinnu.“

TINA: “ A co třeba todle.“

Držela v ruce malý lísteček s nápisem: “ KLD 250 v 14:00 Kolín-Bonn.“

SEMIR: “ To je kolínský letiště. Hote, vyřiď šéfový, kde jsme.“

HOTE: “ Dobře.“

Tina, Tom a Semir odjeli na kolínské letiště. Seděli na lavičce a aby viděli až přistane letadlo z Jihoafrické republiky.

TOM: “ Už jste se usmířili??“

SEMIR: “ Tak na půl. Že jste si spolu promluvili??“

TINA: “ Proč se ptáš??“

SEMIR: “ Protože Andrea byla jako vyměněna. Řekni pravdu.“

TINA: “ Dobře. Promluvila jsem s Andreou.“

SEMIR: “ To bylo vidět, že sní promluvil.“

Tom zahlídl Hamacher s 2 muži, kteří mu dělali ochranku.

TOM: “ Ptáček už je tady.“

Hamacher se pozdravil s jedním mužem, který od něj odkoupí diamanty. Tom, Tina a Semir šli za Hamachrem a neznáním mužem. Všichni nasedli do aut a odjeli.

TOM: “ Kam můžou jet??“

SEMIR: “ To se za chvíli dozvíš.“

Dorazili ke staré továrně. Hamacher a muž vešli do továrny a ukázali si diamanty a peníze. Tina, Tom a Semir vešli do továrny zadním vchodem a chovali se jako myšky. Když došlo k výměně diamantů za peníze tak vtrhli do místnosti Semir a Tom jen co zahlídli Hamacher a muž začali střílet Semira a Toma, okamžitě Semir zastřelil muže a byl na místě mrtvý. Hamacher přestal střílet a utíkal po továrně, Semir a Tom si rozdělili cestu. Setkali se ve velké hale, kde načapal Hamacher na ně pistoli.

HAMACHER: “ Jen hezky pomalu položte zbraně na zem a pošlete je ke mně.“

Tom a Semir poslechli Hamachera a v tu chvíli se objeli Tina. Tina stála za Hamacherem a mířila na něj zraň. Tinu okamžitě zahlídli Tom a Semir. Hamacher vystřelil na Semira a Tom. Semir svalil Toma na zem a Tina vystřelila na Hamachera a byl na místě mrtvý.

SEMIR, TOM: “ Díky.“

TINA: “ Prosim.“

Kellerman pustili z věznice domů.

Konec!!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 18: Pomsta Hanze Kircha

12. 5. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

V celém Německu zavládlo letní počasí. Obyvatelé Německa odjížděli na letní dovolenou do zahraničí. Dálnice byly zacpané. Do toho blázince odjeli Semir, Andrea a Michal na 3 týdenní dovolenou do Chorvatska. Také šéfová odjela na dolovenou.

Tom už byl v kanceláři a dělal hlášení o nehodách, které se staly v minulém a v tomto týdnu. Tina byla na návštěvě u Eleny, protože se jí narodila holčička Šarlotku. Na služebně byl takový blázinec, že to chtěli všichni zabalit a jít na dovolenou. Hote dělal prozatímní sekretářku. Na stole bylo plno papírů a desky s papírama. Do tohoto zmatku zvonili telefony, něco po Hotovi chtěli a Hote byl už z toho mimo sebe. Bonrát zašel za Tomem do kanceláře a nesl mu nějaké papíry.

BONRÁT: “ Tady máš ty papíry.“

TOM: “ Díky.“

Bonrát položil na stůl.

BONRÁT: “ Kde je vlastně Tina??“

TOM: “ Jela si něco zařídit, už by tu měla být.“

K obědu se to trochu uklidnilo. Přes dopoledne panovalo velké horko. Bonrát, Hote, Tom a Tina pomáhali řídit dopravu na dálnici, kde se dálnice opravuje a na tomto místě se dělá velká kolona až přes 5 km. Borát radil cestu jedné rodině z Dánska, kteří zabloudili. Chtěli jet do Francie, ale nějak zabloudili. Pokoušel se mu pomáhat i Hote, ale cestu se jim nepovedlo vysvětlit. Pak si zavolali Tinu na pomoct. Tak podle mapy to dali dohromady.

Večer kolony aut úplně zmizely a dálnice byly průjezdné. Takové to dny ještě budou 2.

Tom seděl v kuchyňce a Tina za ním přišla.

TOM: “ Jak dlouho to bude trvat??“

TINA: “ Nejmíň 2 dny.“

Tina se posadila naproti Tomovi.

TOM: “ Jak se má Elena??“

TINA: “ Dobře, ale už se těší domů.“

TOM: “ Ty půjdeš zítra za Elenou??“

TINA: “ Asi jó. Jestli chceš tak pojď se mnou,“

TOM: “ To si ještě rozmyslim.“

Přišli za nimi Hote a Bonrát. Hote držel v ruce 1,5 láhev s bílou tekutinou.

HOTE: “ Dneska si to zasloužíme.“

TOM: “ To máš pravdu.“

HOTE: “ Když tu není šéfová.“

BONRÁT: “ Zahrajeme si 2 partičky.“

Bonrát položil karty na stůl.

TINA: “ To vypadá na dýl.“

Tina a Tom se dostali domů až okolo 3 hodiny ráno. Vypili to ho dost. Tom už byl v posteli a Tina za chvilku přišla do ložnice, zahasla světlo a Tom rozsvítil lampičku na nočním stolku. Tina vlezla do postele a lehla si. Chtěla zhasnout lampičku a Tom vlezl k Tině pod peřinu.

TOM: “ Může dnes spát s tebou?? A pejsek??“

TINA: “ Když sem vy 2 vejdete tak jo.“

Tom si vzal pejska a ulehli pod Tininu peřinu. Tina zhasla lampičku a Tom se k Tině přitulil.

Druhý den Tom s Tinou do porodnice za Elenou.

TINA, TOM: “ Ahoj Eleno.“

ELENA: “ Ahoj.“

TINA: “ Tak co, kdy tě pustí??“

ELENA: “ Možná zítra nebo pozítří.“

TOM: “ Už se těšíš co??“

ELENA: “ Ano, konečně budu zase doma.“

Ještě chvíli si povídali a pak museli jít do práce.

Když přišli na služebnu, Bonrát zrovna telefonoval. Hned se k nim otočil.

BONRÁT: “ Bezva, mám pro vás prácičku.“

TINA: “ A jaká prácička by to měla být??“

TOM: “ No povídej Bonráte.“

BONRÁT: „Na dálničním odpočívadle na dálnici A7 je mrtvá žena.“

TINA: “ Dobrá, zajedeme tam.“

BONRÁT: “ A nemám dát vědět Semirovi?? Třeba by dorazil včas.“

TOM: “ No můžeš to zkusit, ale asi ti moc nepoděkuje.“

TINA: “ Pojď nebo se tam do večera nedostaneme!! Ahoj Bonráte.“

TOM: “ Ahoj.“

BONRÁT: “ Ahoj.“

Vyrazili na odpočívadlo, které jim řekl Bonrát. Když dorazili byli už stopy zabezpečeny a tělo zrovna ohledával soudní lékař. Když přišli blíž, podal jim jeden policista a předal jim osobní věci té mrtvé ženy. Soudní lékař za Tomem a Tinou.

DOKTOR: “ Mrtvá žena je zastřelená ráží 9 mm. Byla ještě znásilněna.“

TOM: “ Tento den začíná opravdu pěkně.“

TINA: “ Ještě jste něco našel??“

DOKTOR: “ Už né. Více vám řeknu až po pitvě.“

TINA: “ Dobře. Naschle.“

TOM: “ Naschle.“

DOKTOR: “ Naschle.“

Doktor odešel a Tina si prohlížela věci mrtvé ženy.

TINA: “ Kristina Flaubertová. To jméno mi něco říká.“

TOM: “ A víš přibližně odkud??“

TINA: “ To si nemůže vzpomenout.“

Tina se dál přebírala osobními věci. Najednou došla na fotku. Byla to třídní fotka ze střední školy. Na fotce byla i Elena.

TOM: “ Ty jí znáš ze školy?? A Elena taky??“

TINA: “ Hmm. Znám ji ze školy.“

TOM: “ Ale proč ji zabili??“

TINA: “ To nevim, ale možná nám to chtěla říct.“

Vrátili se na služebnu a zadali jméno té mrtvé do počítače.

TOM: “ Tak co?? Našla si něco??“

TINA: “ Možná.“

TOM: “ Tak povídej, copak si našla.“

TINA: “ Trestní rejstřík má čistý, ale je tady jedna zajímavá informace.“

TOM: “ Jaká??“

TINA: “ Byla to přítelkyně Hanze Kircha! Ten byl zavřen do vězení za znásilnění a následné zabití. Po té ho zavřeli se s ním přestala scházet a později se ním rozešla!! Kircha před necelým měsícem propustili.“

TOM: “ Ty myslíš, že se jí chtěl pomstít, kvůli tomu, že se s ním rozešla??“

TINA: “ Nevím. Ale teď si matně vzpomínám, že ho znám??“

TOM: “ A odkud??“

TINA: “ Ze školy. Byl o ročník vyš než já a Elena. Byly jsme svědky toho znásilnění a vraždy, ale on o tom nemá ani ponětí. Nevěděl o nás a oni utajili naši totožnost kvůli bezpečnosti.“

TOM: “ Aha. A nechceš zajít jo jejího bytu??“

TINA: “ Máš stejný myšlenky.“

Tina a Tom zajeli do bytu. Přišli ke dveřím od bytu.

TOM: “ Máš klíče??“

TINA: “ To víš, že mám.“

Tina vytáhla klíče od bytu a odemkla. Vešli do bytu. Zastavili se u stolku na kterém byly všelijaké papíry a fotky. Tina našla novinový článek a ještě na něm byl malý lísteček: “ Vyřídit Tině Berghammerové a Eleně Krügerové.“ Tina si vzala do ruky ty noviny a Tom nahlížel přes její rameno.

TOM: “ Co pak vám chtěla vyřídit??“

TINA: “ Že propustili Hanze Kircha z vězení, abychom si dali pozor.“

TOM: “ Píšou tam, co udělal??

TINA: “ Hmm. Píšou.“

Druhý den pustily Elenu domů i s malou Šarlotkou. Elena dala vědět Tině, že už je doma. Tina se u ní odpoledne zastavila.

TINA: “ Víš, že propustili Hanze Kircha??“

ELENA: “ Ne, odkud to víš??“

TINA: “ Dnes ráno jsme našli mrtvé tělo Kristiny Flaubertové. A Kristina nás chtěla informovat.“

ELENA: “ Hanz Kirch znásilnil tu dívku??“

TINA: “ Ano. A myslim, že jsme se nám bude chtít pomstít kvůli tomu, že jsme ho viděli a usvědčili.“

ELENA: “ Kristina bydlí v Německu??“

TINA: “ Kristina se přestěhovala do Německa. V Německu má rodiče, tak se přijela na ně podívat, ale rodiče jsou momentálně na delší čas mimo Německo.“

Hanz Kirch si zjistil všechny informace o Tině a Eleně. A přemýšlel jak by se jim pomstít.

KIRCH: “ Naše Tina Kranichová je vdaná za fízla a Elena Richterová taky. Jak to jen udělat, aby jsem dostal Tinu a Elenu do pasti. Je jak to udělat.“

Hanz přemýšlel a přemýšlel a ž přišel na plán.

KIRCH: “ Už to mám.“

Tině odpoledne volala Petra z Itálie.

PETRA: “ Ahoj Tino.“

TINA: “ Ahoj. Copak důležité ho potřebuješ??“

PETRA: “ Před pár dny ti přišel dopis na tvou adresu do Itálie. Tak jsem ten dopis před 2 dny poslal do Německa jako expres, abys ho dostala co nejdřív.“

TINA: “ Díky. Nevíš přibližně od koho bude??“

PETRA: “ To nevím jestli to nebude někdo ze školy kvůli srazu.“

Tina a Petra si ještě povídali. Odpoledne si jela Tina přečíst domů dopis, který jí poslala Petra z Itálie. V dopise stálo: “ Ahoj Tino, přejdu rovnou k věci. Před necelým měsícem propustili Hanze Kircha. O tom tématu by jsem chtěla mluvit a také s Elenou. Jestli na ní máš spojení tak jí to vyřiď. Tady máš moje telefonní číslo 782 141 151. Na toto číslo mi zavolej, abychom se domluvili na srazu. S pozdravem Kristina Flaubertová ze střední školy.“

Tina si přečetla dopis. Ovšem nevěděla, že s není sama doma. Byl totiž Hanz Kirch. Hanz Tinu omámil chloroformem a odvezl jí na neznámé místo.

Jan přišel domů z práce o trochu dřív. Protože měl pro Elenu překvapení. Chtěl vzít Elenu do restaurace na romantickou večeři, ale doma nikdo nebyl akorát malá Šarlotku, která spala ve svém pokojíčku.

JAN: “ Miláčku…… Eleno.“

Jan uviděl na stole lísteček: “ Za hodinu ve staré továrně na okraji Düsseldorfu.

H. K.“

Jan se rozjel za Tomem, ukázat mu co našel doma. Tom seděl ve své kanceláři.

JAN: “ Ahoj.“

TOM: “ Ahoj. Co tady děláš??“

JAN: “ Přišel jsem ti něco ukázat.“

TOM: “ Co??“

JAN: “ Jen si to přečti.“

Jan předal lísteček Tomovi. Tom si lísteček pozorně přečetl.

TOM: “ Elena ti řekla o tom případu??“

JAN: “ Řekla.“

Tomovi to došlo, co má zálibem Hanz Kirch.

TOM: “ Pojď se mnou domů.“

JAN: “ Proč??“

TOM: “ Neptej se a pojď se mnou.“

JAN: “ Už se na nic radši neptát.“

Jan a Tom jeli domů. Když vešli do baráku, Tina nikde nebyla. V kuchyni na stole našli lísteček. Tomův lísteček obsahoval stejné informace jako Janův lísteček.

JAN: “ O co tu vlastně jde??“

TOM: “ Kirch se chce pomstít Eleně a Tině za to co viděli na střední škole.“

JAN: “ Nebude lepší, když zajedeme do tý továrny?? Už moc času nemáme.“

TOM: “ Tak jo.“

Tom a Jan jeli na smluvené místo.

Tina a Elena byly v jedné velké místnosti. Tina se probrala. Elena se po chvíli také probrala Elenu trochu bolela hlava a byla mimo sebe a nevěděla, jak se jsem dostala.

TINA: “ Není ti něco??“

ELENA: “ Ne, nic mi není, ale trochu mě bolí hlava. Jak se odtud dostaneme??“

TINA: “ To nevim, ale na ně snad přijdeme.“

Tina a Elena se dívali jak by se z místnosti mohli dostat.

TINA: “ Eleno, puč mi sponku.“

ELENA: “ Jakou??“

TINA: “ Co máš ve vlasech.“

ELENA: “ Aha.“

Elena podala Tině sponku za svých vlasů. Tinou sponkou otevřela dveře.

ELENA: “ To jsou fígle. Odkud to máš??“

TINA: “ Ze školy.“

Vyšli po tichu, protože kousek dál od dveří stál chlap, který měl za úkol je obě hlídat.

ELENA: “ Co teď uděláme??“

TINA: “ Jen se dobře dívej. Aspoň se něčemu přiučíš.“

Tina omráčila chlapa ze zadu. Vzala mu zbraň a šli dál.

Mezitím k továrně dorazili i Tom a Jan. Do továrny vešli jako myšky. Rozdělili se, aby jim hledání netrvalo dlouho.

Tina a Elena si rozdělili cestu. Elena se objevila v chodbě, kde na ní čekal Hanz Kirch. Kirch namířil zbraň na Elenu. Za chvilku se objevila Tina. Kirch si vzal Elenu jako rukojmí. Tina držela v ruce zbraň.

KIRCH: “ Jen tu zbraň hezky pošli k nám.“

Tina poslechla Kircha.

KIRCH: “ Teď jsme tu hezky pohromadě.“

Elena myslela na nejhorší. Obě dvě ani nedutaly.

KIRCH: “ Dostal jsem se záhadným způsobem k případu a podrobně jsem si ho přečetl a zjistil jsem, že dvě duše jsou na živu, a že musejí zemřít.“

TINA: “ Proč zemřela Kristina?? Protože tě opustila a našla si jinýho??“

Tom a Jan se potkali v jedné místnosti.

TOM: “ Našel je??“

JAN: “ Nenašel.“

Když uslyšeli hlas Kircha tak se vydali za hlasem.

KIRCH: “ Kristina to ho věděla víc než vy a tak vám to chtěla říct. Protože všechno neřekla soudu a tak to chtěla napravit.“

TINA: “ A co Kristina věděla??“

KIRCH: “ To ti neřeknu. Já myslel, že jste na to přišli. Jak tak slyším, tak asi né. Tak já vám to řeknu. Kristina věděla, že pašuji diamanty d o Asie.“

Když už se Tom a Jan přiblížili k místu dění, tak si rozdělili cestu. Kirch se s ni ma nechtěl moc bavit a tak je postupně zabít. Nejdříve Elenu a pak Tinu. Kirch Elenu omráčil a spadla na zem. Kirch namířil zbraň na Tinu. Tina uviděla Jana za Kirchem a Jan uviděl Elenu na zemi, ale zatím nic nepodnikal. Kirch už nevydržel s nervama a tak stiskl spoušť a Tom v pravou chvíli shodil Tinu na zem a Jan vzal věc do rukou a zabil Kircha. Kirchovo tělo spadlo vedle Elen\. Jan rychle běžel za Elenou. Elena se pomal probírala a za chvilku ležela v náruči svého zachránce.

TOM: “ Není ti nic??“

TINA: “ Ne??

Pomohl Tině vstát ze země.

Továrna byla obklíčena policisty a hlídkovými vozy. Elena a Tina seděli v sanitce a měli přes sebe deku. Vedle Eleny ještě seděl Jan a Elena si položila hlavu na jeho rameno a spala. Přišel za ni ma Tom.

TOM: “ Tak co?? Pojedem domů??“

TINA: “ Pojedem.“

JAN: “ Tak my taky pojedem domů. Děkuji za záchranu Eleny.“

TOM: “ To ani nestojí za řeč.“

JAN: “ No tak my už půjdeme.“

Jan vzbudil Elenu a odešli k autu.

JAN: “ Ahoj.“

TOM, TINA: “ Ahoj.“

TOM: “ Pojedem taky domů??“

TINA: “ Pojedeme. Už se moc těším do postele.“

Tom a Tina odjeli domů hned za Janem a Elenou.

Konec!!!!!

Autorky: Tina11 a Elena

Povídka č. 16: Svatba

25. 4. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Obyvatelé Kolína se probudili do slunného dne. Do tohoto dne se také probudili Tina a Tom.

Tom už dávno seděl v kuchyni u snídaně i s malým Martinem. Tina za malou chvilku přišla za ni ma a s každým se přivítala velkou pusou. Za chvilku šla Tina otevřít dveře, protože Semir zazvonil u dveří.

TOM: “ Nevíš, kdo to může být??“

TINA: “ Hádej třikrát.“

Tina otevřela dveře a mezi ni ma stál Semir. Martin běžel naproti Semirovi.

SEMIR: “ Ahoj. Tady máš poštu.“

TINA: “ Ahoj. Dík.“

SEMIR: “ Ahoj Martine.“

Semirpředal poštu Tině a Martina si vzal na ruku.¨

MARTIN: “ Ahoj.“

Semir šel dál a Tina zavřela dveře. Semir šel rovnou za Tomem.

TOM: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Ahoj.“

Tina si cestou do kuchyně prohlížela poštu a narazila na jeden dopis a otevřela ho.

TOM: “ Dáš si kafe??“

SEMIR: “ Dám.“

Tom nalil do hrnečku kafe a předal ho Semirovi. Tom promluvil na Tinu.

TOM: “ Copak píšou zajímavého??“

TINA: “ Píšou zajímavý věci.“

Tina si četla svatební oznámení od Jana a Eleny. Ve svatebním oznámení stálo: “ Elena a Jan si slíbí věrnost v kostele sv.Mikuláše dne 11. 8. 2007 v 11:00 h. v Lipsku. Elena Krügerová a Jan Richter.“

TOM: “ Něco se snad stalo??“

TINA: “ Stalo. „

Tina předala Tomovi svatební oznámení a přečetl si ho.

TOM: „To si snad dělaj srandu?“

TINA: „Asi né.“

SEMIR: “ Ukážete mi to taky??“

TOM: “ Todle budete mít ve schránce.“

Tom předal oznámení Semirovi a přečetl si ho.

SEMIR: “ To jim gratuluji. To máme jet až do Saska??“

TOM: “ Budeš muset.“

Zazvonil Tinin mobil. Tina šla zvednout svůj mobil, ale mobil měla na nabíječce. Semir s Tomem si povídali a Martin šel na chvilku do svého pokoje.

Tina dotelefonovala s Elenou a přišla za ni ma.

TINA: “ Nechybí ti něco??“

TOM: “ Mě??“

TINA: “ Hmm.“

Tinapředala Tomovi jeho mobil. Tina se posadila na židli a položila si mobil na stůl.

TOM: “ Můj mobil. Kdo to byl??“

TINA: “ Elena.“

SEMIR: “ Co pak chtěla??“

TINA: “ Chtěla vědět jestli jí půjdu za svědka.“

Nastal den „D“ Eleny a Jana

Před kostelem sv. Mikuláše…….

TOM: “ Kde jsou?? Už je 10:50, ještě to nestihnou.“

TINA: “ Ale neboj, znám Elenu, ta by nikdy nikam nepřišla ani o minutku pozdě“

TOM: “ No, nevim, vždyť už je 10:50, a teď je už 10:51.“

TINA: „Ale vždyť mají ještě devět minut.“

Andrea má na sobě černo-bílé šaty s krajkou a Semir má černý oblek.

ANDREA, SEMIR: “ Ahoj.“

TOM, TINA: “ Ahoj.“

TINA: “ No, Andy tobě to ohromě sluší, vypadáš nádherně.“

ANDREA: “ Děkuji. Ty šaty jsou z Itálie a navíc vypadáš krásně.“

Tomse Semirem se obejmou a poklepou si na ramena.

SEMIR: “ A nechceš ještě pusu??“

TOM: “ NE, děkuju bez toho se docela obejdu.“

SEMIR: “ No, kdybys třeba chtěl, když ses hrnul do toho objetí.“

TOM: “ Ty seš pitomej, Semire.“

SEMIR: “ No, a kde jsou ti naši svatebčané?? Vždyť už je za pět minut jedenáct.“

TOM: “ Ale koukněte už jedou!!!“

Stříbrná Škoda Octavia zastavila před kostelem, byla ozdobená bílými stužkami a perlami a ve předu byla připevněna svatební panenka s nádhernými a dlouhými šaty.

Nejdřív vystoupil Jan a hned spěchal otevřít dveře auta Eleně. Elena vystoupila a z jejích překrásných svatebních šatů všem přecházel zrak.

JAN: “ Seš nádherná!!“

Elenase na Jana usmála. Jan s Elenou šli k Tině, Tomovi, Semirovi a Andree.

ANDREA: “ Vypadáte překrásně, moc vám to spolu sluší.“

ELENA, JAN: “ Děkujeme.“

Tom a Semir podávají Janovi ruce.

TOM: “ Tak vítej mezi nás ženáče.“

JAN: “ No, ještě ženatej nejsem.“

TOM, SEMIR: “ Doufám, že si to nerozmyslíš. Elena je suprová ženská!!!“

JAN: “ Nebijte se ženich na útěku ze mě nebude.“

TOM, SEMIR: „No, vono jde o to, aby spíš z Eleny nebyla nevěsta na útěku.“

JAN: “ Vy jste blbý, kluci!!“

A už přijíždějí šéfová, Hote a Bonrát.

SEMIR: “ Akorát včas šéfová….. tak jsme tu všichni.“

TINA: “ A je za minutu jedenáct. A Tom celou dobu plašil, že se to nestihne.“

SEMIR: “ No tak Tom ten vždycky….“

TOM: “ Co na mě zase máš??“

SEMIR: “ Jé, Tome já nevěděl, že si za mnou…. To já nic, víš, já jen jsem chtěl říct jako kde seš, když jsem tě neviděl.“

TOM: “ Aha , jen aby.“

Do kostela vchází nejdříve družičky potom Jan se svou nevěstou Elenou, a za Elenou jde její svědek Tina a Janem jeho svědek Semir. Za Tinou a Semirem šli pochopitelně Tom s Andreou, Hote se šéfovou a Bonrát a mnoho dalších příbuzných a kamarádů.

Zní krásná svatební hudba a Janovi s Elenou to ohromě sluší.

FARÁŘ: “ Sešli jsem se v tento den slavnostní den, abychom spojili dva milující se lidi ve svazek manželský. A proto se táži vás Eleno Krügerová berete si zde přítomného Jana Richtera za svého právoplatného manžela a budete s ním žít dobrém i ve zlém a sdílet vše co vás v životě potká, dokud vás smrt nerozdělí.“

ELENA: “ Ano.“

FARÁŘ: “ A vy Jane Richtere berete si zde přítomnou Elenu Krügerovou za svého právoplatného manžela a budete s ním žít dobrém i ve zlém a sdílet vše co vás v životě potká, dokud vás smrt nerozdělí.“

JAN: “ Ano.“

FARÁŘ: “ Nyní jste si slíbili lásku a manželství na celý život před bohem, před svědky a na důkaz vašeho manželství si vyměňte prstýnky.“

Janovi a Eleně se třesou ruce až Janovi spadne Elenin prstýnek na zem.

SEMIR: “ Jane, ty seš blbej, nemůžeš dávat pozor, já věděl, že něco zvořeš.“

Tom a Semir dostávají záchvat smíchu.

JAN: “ Dej teď pokoj, aspoň do týhletý chvilky mi laskavě nekecej.“

TINA: “ Nechte toho vy dva. A ty Semire se nesměj!!!!“

FARÁŘ: “ Tím to váš sňatek prohlašuji za právoplatný. Dejte si první novomanželský polibek.“

Jan a Elena si dají velký polibek. Potom se ještě i se svědky podepíší a už odcházejí za znění varhanů.

Všichni nasedají do aut a odjíždějí na hostinu do jedné romantické restaurace. Na hostině se všichni baví a je veselo……..

TOM: “ Tak co Jane kam pojedete na svatební cestu??“

SEMIR: “ Spíš na líbánky, ne??“

TOM: “ Tak líbánky………“

JAN: “ Je to překvapení řeknu to Eleně až večer, zařídil jsem 14 dní v italském Lignanu u moře. Doufám, že so to Eleně bude líbit.“

SEMIR: “ To by musela bejt hloupá, aby se jí tam nelíbilo, to my jsme byli s Andreou na líbánkách…..“

TOM: “ A jé pan bude vzpomínat a vyprávět veselé historky, kterým se směje jenom on.“

SEMIR: “ No, co bylo to veselý, nádherný a užili jsem si to.“

TOM, JAN: “ No, ty sis třeba užil, ale Andrea se ti určitě bála říct pravdu do očí.“

SEMIR: “ Hele, kluci nerejte zase do mě.“

TOM, JAN: “ Vždyť víš, že to bereme ze srandy.“

SEMIR: „Jó, jó, ty vaše srandičky. Člověk už neví co je sranda a co ne. Kluci ale já vás stejně miluju.“

TOM: “ Nás,jo?? A co Andrea?? Snad se kvůli nám nebudeš rozvádět, náš vztah musíme ukončit, milovali jsem tě Semire, ale dál už to musíme prostě ukončit.“

SEMIR: “ Ne, já miluju jenom Andreu.“

TOM: “ Jo Andreu, Semire už si nějak přebral, prosit. Kolik si toho vypil??“

SEMIR: “ No, já tady jenom pár lahviček.“

JAN: “ Jo, jenom pár 1,5 lahviček.“

SEMIR: “ No, ale máte pravdu kluci, Semirek by měl spinkat.“

Semir si opřel hlavu o stůl a spokojeně podřimuje.

TOM: “ Semire!!! Ale vždyť je teprve pět hodin.“

V tom jdou k Semirovi, Tomovi a Janovi Tina, Elena a Andrea.

TOM: “ Semire, vstávej, jde jsem Andrea. Vstávej pitomče.!!!“

SEMIR: “ Co, co je?? Mami nech mě ještě spát, škola začíná až ve vosum.“

ANDREA: “ Tak co tu děláte spiklenci??“

JAN: “ Ale tak jsme trochu vzpomínali a plánovali a tak.“

ANDREA: “ Aha. Semire?? Co mu je??“

TOM: “ No, on byl trochu unaveném tak si zdřímnul.“

ANDREA: “ Jo, tak až se prozdřívmne, tak mu řekněte ať se za mnou staví Budeme s Tinou na zahradě.“

TOM: “ Co na zahradě??“

TINA: “ Bavit se a tancovat.“

TOM: “ Jo a kde je vůbec Martin??“

TINA: “ Toho už si před 2 hodina odvezla Petra. A ještě se s ním loučil.“

TOM: “ Je to mi nějak vypadlo, promiň.“

TINA: “ To nic, miláčku.“

Dali si pusu.

TOM: “ Takže vy jdeme tancovat, jo?? Tak to jdu samozřejmě s vámi.“

ANDREA: “ Tak jdeme.“

Elena a Jan zůstávají sedět u Semira………

JAN: “ A my tady budeme hlídat pana Semira, aby nám ho někdo neukrad.“

ELENA: “ A budeme si povídat, spíš šeptat, aby nás neslyšel.“

JAN: “ Ten spí jako dřevo.“

ELENA: “ Nikdy nevíš, třeba bude schválně poslouchat.“

JAN: “ No a i kdyby tak to potom nikomu nebude moct říct, protože si to ani nebudeme pamatovat jak je nažbluňkanej vším možným.“

ELENA: “ To je fakt……..“

JAN: “ Já jsem tak šťastnej, že tě mám…….“

ELENA: “ Vždyť já taky, lásko moje.“

Jan ukáže Eleně v katalogu u zamluvený hotel v italském Lignanu a ta je štěstím bez sebe.

ELENA: “ A kdy odjíždíme??“

JAN: “ Pozítří……..“

Dají si velikánský polibek.

JAN: “ Půjdeme tancovat???“

ELENA: “ To ví, že jo. Ale co Semir.“

JAN: “ Ten se jen tak nevzbudí.“

Elena pohladila Semira po hlavě……….. tak jedeme………………..

Konec!!!!!

Autorky: Tina11a Andrea

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 2. díl

Povídka č. 23: Trpkosladká hádka

Povídka č. 22: Dávný případ 1/2

Dávný případ 2/2

Povídka č. 21: Dovlená Eleny a Jana

Povídka č. 20: Kokain

Povídka č. 19: Odložený případ

Povídka č. 17: Diamanty 1/2

Diamanty 2/2

Povídka č. 18: Pomsta Hanze Kircha

Povídka č. 16: Svatba

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace