Tom a Tina se chystali na ples. Na ples je pozval sám státní návladní a policejní prezident. Pozvánku také dostali Semir s Andreou, Bonrát, Hote a šéfka.
Tina se ještě upravovala v koupelně a Tom si upravoval kravatu v ložnici před zrcadlem.
TOM: “ Miláčku můžeš na chvilku přijít.“
TINA: “ Už jdu.“
Tina šla za Tomem a upravila mu kravatu.
TINA: “ Teď je to lepší.“
TOM: “ Dík.“
Dali si pusu.
Všichni už byli na plese a bavili se spolu. Nejvíce spolu chodili Semir, Tom, Tina, Andrea, Hote a Bonrát, protože na plese naznali. Šéfová byla chvíli u nich a chvíli se bavila se státním návladním a s policejním prezidentem.
Tina po chvilce uviděla svého bratra a šla za ním.
TINA: “ Ahoj.“
PETR: “ Ahoj ségra. Co ty tady děláš??“
TINA: “ Dostala jsem pozvánku od státního návladního. Přesněji dostali všichni pozvánku. Ty si taky dostal??“
PETR: “ Dostal.“
Petr v dálce uviděla pana při těla.
PETR: “ Podívej. Támdle je Bergman.“
TINA: “ Myslíš toho soudce.“
PETR: “ Ty ho znáš??“
TINA: “ Hmm. Znám.“
PETR: “ Odkud??“
TINA: “ Z kriminálky.“
Bergman přišel za ni ma.
BERGMAN: “ Dobrý večer.“
PETR: “ Dobrý večer.“
TINA: “ Dobrý večer.“
BERGMAN: “ Jaké překvapení. Tina Berghammerová. Co vy tady děláte??“
TINA: “ Byla jsem pozvaná od státního návladního. Už se nejmenuji Berghammerová, ale Kranichová.“
BERGMAN: “ Vy jste se nám vdala. A co vy??“
PETR: “ Já jsem ještě svobodný. Nikdo mě nechce.“
Dál si povídali. Povídali si o starých časech.
SEMIR: “ Kde máš Tinu??“
TOM: “ Někam se ztratila.“
SEMIR: “ Tu kravatu ti určitě dělala Tina??“
TOM: “ Proč??“
SEMIR: “ Že ji máš hezky uvázanou.“
TOM: “ Vázala.“
Přišla k nim Andrea.
ANDREA: “ Kde máš Tinu??“
TOM: “ Víš už seš druhá, která se ptá na Tinu.“
Státní návladní ztišil celou místnost. Všichni se ztišili.
STÁT. NÁVL.: “ Všechny Vás tady vítám. Proč jsme se tady vůbec dnes setkali. Chtěl bych poděkovat pár lidem.“
Tina v tomto projevu přišla za Tomem. Bavili se potichu.
TOM: “ Kde si byla??“
TINA: “ Povídala jsem si s Petrem.“
TOM: “ S Petrem. Co tady dělá??“
TINA: “ Neřeknu. Nech se překvapit.“
Tina si povídala po tichu s Andreou. Státní návladní pokračoval v povídání.
STÁT. NÁVL.: “ Chtěl bych poděkovat panu Bergmanovi za dlouholetou a výbornou práci jako soudce. Pak ještě Petru Berghammerovi za pěknou a dobrou práci v Cáchách. A ještě jedno poděkování patří dálniční policii. Za ty léta si dálniční policie udělal velkou kariéru.“
Tina a Tom jeli domů. Tina si rozčesala účes.
TOM: “ Ty jsi věděla, že Petr bude pochválen??“
TINA: “ Nevěděla, ale až dneska mi to řekl.“
TOM: “ Na jak dlouho tam jedem??“
TINA: “ Na týden. Do Lisabonu.“
TOM: “ Kam dáme Martina??“
TINA: “ K babičce.“
Oba dva už se snili, že si budou užívat v Portugalsku. Celý den bez Semira a Andrey, protože je vidí každý den v práci.
Tak nadešel den jejich odjezdu do portugalského Lisabonu.
TOM: “ Tak doufám, že už máme všechno sbalené, ale už vidim že až dorazíme, tak nám stejně něco bude chybět.“
TINA: “ No co, tak to dokoupíme a stejně, na týden toho máme až moc.“
TOM: “ Lepší mít víc věcí než míň.“
TINA: “ To je fakt, ale teď už honem do auta ať jsme co nejdřív…“
A tak vyráží na dlouhou cestu za krásnou a pohodovou dovolenou. Když dorazí po hodně hodinách do Lisabonu tak žasnou nad krásou. Krásný hotel, památky, moře prostě nádhera!!!
TOM: “ No……….“
TINA: “ Tak co?? Nemáš slov, viď??“
TOM: “ To nemám, ale v Itálii je to přece jenom o kousíček krásnější.“
TINA: “ To je sice fakt, ale Itálii už známe dobře a tady jsme v neznámu.“
TOM: “ A to je dobře, takže jdeme do hotelu, prohlédneme si apartmá, pak se najíme a můžeme na krásnou podvečerní procházku po Lisabonu, co říkáš??“
TINA: “ Nejsem proti, ale co věci?? Kdy je vybalíme??“
TOM: “ NA to máme přece dost……..“
TINA: “ To je pravda, už mám hlad, jestli v té krásné hotelové restauraci De´Rousé budou tak výborně vařit jako to vypadá zvenku tak to předpokládám, že za ten týden přiberu na váze tak 3 – 4 kila.“
TOM: “ To přece vůbec nevadí, stejně seš z těch kolínských minutek celá pohublá.“
TINA: “ Opravdu?? Tak když to říkáš ty, tak to bude pravda…..“
TOM: “ Máme druhé líbánky…..“
Tom s Tinou si prohlédli svůj krásný pokoj, potom se upravili a vydali se do krásné restaurace De´Rousé.
V restauraci…….
TOM: “ Tak co si dáme?? Je to tu přenádherné.“
TINA: “ Nádhera….. Takže, já bych si třeba mohla dát…..“
Tomovi zvoní mobil, volá Semir…….
TOM: “ Čau Semire!! Jak se vede??“
SEMIR: “ No co mě?? Ty si snad jel s Tinou na dovolenou, ne?? Tak mě se neptej, já jsem přece doma. Tady je to furt stejný.“
TOM: “ Jo tak tady je to přenádherný, právě jsme s Tinou na večeři v krásný restauraci De´Rousé v hotelu, teď si vybíráme jídlo…….“
SEMIR: “ Jo?? Tak počkej, já vám poradim, jo tak dejte si……. kuřecí řízek se sýrem a krokety!!! Víš jak je to výborný, zrovna jsme to měli s Andreou k obědu……“
TOM: “ Proboha Semire, my jsme v restauraci. Kde tohleto ani nemaj.“
SEMIR: “ Tak co je to za hospodu, když tam nemaj takovýhle prachobyčejný jídlo.“
TOM: “ Semire, tady to nemaj, protože je to moc obyčejný. Chápeš??“
SEMIR: “ Ježiši, tak, kde to jste?? Tam maj jenom takový ty mořský potvory a nějaký ty šneky, ne??“
TOM: “ No, to taky. Asi si dám obalované sephie v tatarském těstíčku.“
SEMIR: “ Co to je??“
TOM: “ To by si ani nechápal.“
SEMIR: “ Nechceš mi vzít na ochutnání do ubrousku??“
TOM: “ Jasně!!! A budu to skladovat ten týden v kufru pod košilema, ne??
SEMIR: “ Jo, já vlastně zapomněl, že jste v tom Lisabonu. Tak mi přivezte aspoň nějakej suvenýr, ať z toho taky něco mám.“
TOM: “ To víš, že ti něco vybereme, něco opravdu originálního co bude mít z celýho Německa jenom policista dálniční policie Semir Gerkhan.“
SEMIR: “ Zapomněl si nejlepší policista dálniční policie.“
TOM: “ No, tak promiň. Asi budu končit. Tak se měj hezky a pozdravuj doma a všechny v práci.“
SEMIR: “ Jo, jo, jo, vyřídím….. měj se hezky a pozdravuj Tinu.“
Tom si uložil mobil do kapsy…
TINA: “ Tak co Semir??“
TOM: “ Ale vždyť ho znáš, zase ty jeho vtípky.“
TINA: “ Ale, vždyť ty do něj taky pořád reješ.“
TOM: “ To, je z legrace, vždyť nás přece znáš, ne??“
TINA: “ No právě že vás znám, jste pěkný čísla a když se k vám přidá ještě Jan, tak to jste jak neřízená střela.“
TOM: “ Já vím, já vím. Tak už nám to nesou….“
Tina s Tomem si dali všelijaké vybrané lahůdky a nejlepší víno co v restauraci měli.
Po jídle šli na procházku po krásném lampami prozářeném Lisabonu.
TOM: “ Nádhera co??“
TINA: “ Snad ještě krásnější než na našich prvních líbánkách.“
TOM: “ To bych taky řekl……“
TINA: “ Je tu úplně jiný vzduch než v Německu.“
A tak se procházeli a procházeli až byl večer….. Procházeli se u moře sbírali mušličky pro maminku a pro Martinka. Na levičce seděli a pozorovali západ Slunce.
TOM: “ Nepůjdeme už do hotelu?? Dělá se nějaká zima.“
TINA: “ Půjdem. Už mám bolavý ťapky a už se těším do postele.“
Tak šli tedy do hotelu v klidu si vybalili věci a šli spát.
Druhý den se šli koupat do moře a váleli se celý den na pláži. Na oběd si došli do své oblíbené restaurace De´Rousé. Byly tam pečení a vařený.
Druhý den jeli na výlet. Vypůjčili si auto a vyrazili na výlet do Porta. Prošli si město a blízké okolí. Na chvíli se zastavili na pobřeží, kde si sedli na lavičku a pozorovali moře a okolní skály. V Portu Martinovi koupili plyšového medvídka.
Také se šli občas vykoupat i do bazénu, který sídlil na hotelové střeše. Ze střechy byl krásný vhled na město a okolí.
Po dobré večeři šli Tina a Tom na procházku. Tina se zastavila před jedním obchodem, tom šel dál ulicí.
TINA: “ Tome, pocem.“
TOM: “ Co je??“
TINA: “ Jen pocem a uvidíš.“
Tom šel za Tinou.
TOM: “ Copak si objevila.“
TINA: “ Dáreček pro Semira.“
TOM: “ Počkej. Ty myslíš ty kraťasy se zelenými žabičkami.“
TINA: “ Hmm. To právě myslim.“
TOM: “ Semir nám bude vděčný za takový krásný dáreček.“
TINA: “ A bude mít velkou radost.“
Tina a Tom si už představovaly ty kraťasy na Semirovi.
Týden utekl jako voda. Tina a Tom se balili kufry. Tině se z Lisabonu vůbec nechtělo. Netěšila se do práce a na pravidelný denní shon.
TOM: “ Tak pojď nebo nám uletí letadlo.“
TINA: “ už jdu. Mě se odsud nechce.“
TOM: “ Mě taky ne, ale Semir se na tebe těší a Martin taky.“
TINA: “ A nechceš se sem zase někdy ještě vrátit??“
TOM: “ Vrátit?? Proč ne. Tak už pojď.“
TINA: “ Už jdu.“
TOM: “ Ne, že budeš v letadle básnit, že se ti nechce tak…….“
TINA: “ Tak co??“
TOM: “ Tak tě vysadím z letadla.“
TINA: “ To myslíš vážně nebo je to jenom legrace.“
TOM: “ To víš, že je to jenom legrace.“
Dali si poslední lisabonskou pusu. Byl to spešl polibek.
Na letišti je čekal uvítací výbor. Přivítat je přišli Martinek s babičkou. Martin běžel naproti Tině a Tomovi. Tina se přivítala jako první s Martinkem. Tom šel zatím za Tininou maminkou. Pak se přivítal Martin s tatínkem.
Druhý den za Tinou a Tomem stavil Semir. Šel si popovídat jak se měli a tak. Seděli u kafe v kuchyni.
SEMIR: “ Jak jste se měli??“
TOM: “ Docela dobře. Celý týden bylo hezky, svítilo sluníčko.“
SEMIR: “ Přivezli jste mi něco hezkýho??“
TINA: “ No přivezli.“
Semir hořel nedočkavostí. Tina došla pro dáreček a předala ho Semirovi. Semir rozbalil dáreček Tina a Tom se tak nenápadně smály. Když viděl ty zelené žabičky tak už věděl, že to bude nějaká blbina. Pak se i Semir zasmál dárečku.
SEMIR: “ To je hezký dáreček.“
TOM: „Mě se ze všeho nejvíc líbí ty žabičky.“
TINA: “ Ještě tady máš na ochutnávku láhev portugalského vína.“
SEMIR: “ Mockrát vám děkuji.“
Semir a se na chvíli zdržel a povídali si o zážitcích z Lisabonu.
Konec!!!!!
Autorky: Tina11 a Andrea