Povídka č. 20: Kokain 22. 5. 2008
Kniha povídek 2. díl
0 komentářů
Semir, Tom, Tina a Andrea měli volnou sobotu a neděli. Každý si volný víkend strávili podle svého. Všichni byly v Kolíně.
Tina si trochu přispala. Když chtěla vsát, tak za ní přišel Tom. Tina byla ještě rozespalá. Tom držel v ruce malou snídani do postele.
TOM: “ Dobrý ráno. Jak se vyspal náš brouček??“
TINA: “ Dobrý. Velmi dobře.“
Dali si velkou pusu na přivítanou. Tom si sedl vedle Tiny na postel
TINA: “ My něco snad slavíme??“
TOM: “ Dalo by se říct, že ano.“
Tom předal Tině bílou obálku, kde byl zájezd do Paříže na 12 dní, protože slaví výročí svatby. Tina rozbalila obálku.
TINA: “ Paříž. Na 12 dní.“
TOM: “ Líbí??“
TINA: “ Líbí. Co ty jsme tak mohli slavit.“
TOM: “ Nejsou to narozeniny.“
TINA: “ Tak jedině výročí svatby. Jak víš, že se chci podívat do Paříže??“
TOM: “ Na to tě znám pěkně dlouho.“
TINA: “ Kam dáme na těch pár dní Martina??“
TOM: “ No přece k babičce.“
TINA: “ Semir o tom ví??“
TOM: “ Neví. To je pro Semira malý překvapení.“
TINA: “ Ale to Semir nebude mít velkou radost. Smím-li se zeptat, kdy odjíždíme??“
TOM: “ Pozítří.“
Semir přišel do kanceláře a v kanceláři byl akorát Bonrát, Hote, Andrea a šéfka. Šéfka vyšla z kanceláře a Semir přišel za ní.
SEMIR: “ Šéfová, kde je Tom a Tina??“
ŠÉFKA: “ Já jsem myslela, že vám to řekli.“
SEMIR: “ Mě nikdo nic neřekl.“
ŠÉFKA: “ Tina a Tom odjeli na 12 dní pryč.“
Odpoledne se stala dopravní nehoda na dálnici A3 na 202 km. Bonrát a Hota byli už na místě. Za chvilku tam přijel Semir. Šel rovnou za ni ma.
BORÁT: “ Kde jsou Tom a Tina??“
SEMIR: “ Odjeli pryč na 12 dní.“
HOTE: “ My taky o tom nevíme.“
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
BORÁT: „Mrtvý řidič z černého golfa. Jméno je Karl Heinz. Pracuje u spediční firmy SPED, a. s. u firmy pracuje přes 10 let. Pracuje řidič kamionu.“
HOTE: “ Víš kam odjeli?““
SEMIR: “ Hote, na to se mě ptáš zbytečně, protože šéfová mi více neřekla. Tak se jí zeptej??“
BORÁT: “ Slavěj něco??“
SEMIR: “ To nevim.“
Semir odjel do kanceláře pro další informace o Karlu Heinzovi.
SEMIR: “ Víš něco o Karlu Heinzovi??“
ANDREA: “ Heinz pracoval u firmy už přes 10 let. Dneska měl volno, protože přijel z e zahraničí. Přijel ze Španělska, vezl víno.“
SEMIR: “ Jaký postavení měla firma??“
ANDREA: “ Docela dobré. Dobrý vztahy s ostatními firmami kam dováželi jejich značkové víno.jinak to je všechno. Heinz měl rodinu. Bydlí Kolín-východ se 2 dětmi, které žijí v Anglii a kde studují angličtinu. Tady máš adresu.“
Andrea předala adresu na lístečku Semirovi.
SEMIR: “ Nevíš, co je s Tinou a s Tomem??“
ANDREA: “ Ne, ani mi nic neřekli. Na jak dlouho??“
SEMIR: “ Na 12 dní.“
Semir odjel do spediční firmy. Šel za ředitelem. Zaťukal na dveře od kanceláře. Semir vstoupil do kanceláře.
SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie.“
ŘEDITEL: “ Dobrý den. Majer, ředitel firmy. Co tu chce policie??“
SEMIR: “ Jde o vašeho zaměstnance Karla Heinze. Dnes odpoledne měl na dálnici smrtelnou nehodu.“
ŘEDITEL: “ Dneska měl volno. Byl to dobrý řidič. Vždy dovezl svoji zakázku včas a zaměstnanci si na něho nestěžovali.“
SEMIR: “ Kdo si sním nejvíce rozuměl??“
ŘEDITEL: “ Jeho největší kamarád spíše jeho kolega Martin Bauman. Dobře spolu vycházeli, byli jako 2 bráchové.“
SEMIR: “ Kde ho najdu??“
ŘEDITEL: “ Já vás za ním zavedu.“
Majer zavedla Semira za Baumanem.
ŘEDITEL: “ Martine, někdo s vámi chce mluvit.“
Martin uklízel svůj kamion a za chvilku přišel.
ŘEDITEL: “ Já vás nechám o samotě. Potřebujete ještě něco??“
SEMIR: “ Všechny výjezdy za hranice Německa.“
ŘEDITEL: “ Dobře.“
Majer odešel.
SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie.“
MARTIN: “ Bauman. Kvůli čemu jste tady??“
SEMIR: “ Kvůli vašemu kolegovi Karlu Heinzovi.“
MARTIN: “ Něco se mu stalo??“
SEMIR: “ Přišel o život při jedné nehodě na dálnici.“
MARTIN: “ Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Občas jsme spolu jezdili se zakázkami, hlavně do Španělska a do Portugalska.“
SEMIR: “ Věděl jste, že Heinz měl volno??“
MARTIN: “ Ano, věděl. Domlouvali jsme se, měli jsme se sejít tady a projít si zakázky na příští měsíc.“
SEMIR: “ To zatím bude všechno. Kdyby jste si na něco vzpomněl. Dejte mi vědět.“
MARTIN: “ Dobře. Naschle.“
SEMIR: “ Naschle.“
Semir předal svoji vizitku Martinovi. Cestou potkal Majera. Majer mu předal papíry, které chtěl Semir.
ŘEDITEL: “ Tady máte ty papíry, které jste chtěl.“
SEMIR: “ Děkuji. Naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“
Semir nasedl do auta a odjel na manželkou mrtvého řidiče.
SEMIR: “ Znali jste se velmi dobře s Martinem Baumanem??“
MANŽELKA: “ Znali jsme se velmi dobře. Občas spolu jezdili do zahraničí a občas jsme jezdili společně na dovolenou.“
SEMIR: “ Měl nějaké nepřátelé ve firmě??“
MANŽELKA: “ Já o ničem nevím. Občas jsme si povídali o práci a to bylo málo kdy. Možná, že by mohl mít na manžela spadeno náměstek ředitele Johan Braun.“
SEMIR: “ Johan Braun. A co??“
MANŽELKA: “ Jednou jsme se bavili o tom, že Braun pašuje z Německa drogy do zahraničí v lahvích od vína. Slyšel i rozhovor Brauna jednoho muže.“
SEMIR: “ Ještě o tom někdo ví??“
MANŽELKA: “ Vím o tom já a jeho kamarád Martin. Jinak už o nikom nevim. Jestli o tom neví ještě ředitel.“
SEMIR: “ To mi zatím bude stačit. Tady máte mají vizitku. Kdyby jste se na něco vzpomněla.“
Semir předal manželce vizitku.
SEMIR: “ Naschle.“
MANŽELKA: “ Naschle.“
Semir dorazil do kanceláře.
SEMIR: “ Andreo, zjistíš mi jedno jméno??“
ANDREA: “ Jaký??“
SEMIR: “ Johan Braun.“
Andrea zadala jméno do počítače.
ANDREA: “ Johan Braun už byl jednou trestaný za pašování kokainu z Německa do Španělska a do Portugalska. Seděl 5 let a před 2 měsíci ho propustili z kolínského vězení.“
SEMIR: “ Díky.“
Semir odcházel do kanceláře a Andrea ještě na Semira volala.
ANDREA: “ Volal Hartmut, že něco našel.“
SEMIR: “ To si nemohla říct dřív??“
ANDREA: “ Neptal si se.“
Semir odjel za Hartmutem.
SEMIR: “ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: “ Ahoj Semire. Kde máš Tinu s Tomem??“
SEMIR: “ To vůbec nevím. Co pro mě náš??“
HARTMUT: “ V autě jsem našel obálku s penězi a také přeříznuté brzdy.“
Hartmut předal Semirovi obálku s penězi. Na obálce bylo napsáno: “ Bergman.“
SEMIR: “ Kolik je v tý obálce??“
HARTMUT: “ 20 000 eur.“
SEMIR: “ Ještě něco??“
HARTMUT: “ To je všechno. Nic víc jsme nenašli.“
SEMIR: “ Díky Hartmute. Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
Semir je u šéfové v kanceláři a dávali dohromady důkazy z případu.
ŠÉFKA: “ Už víte, kdo je ten Bergman??“
SEMIR: “ Ještě ne. Andrea se o to pokouší. Možná, že budou o něm vědět ve firmě.“
ŠÉFKA: “ Ale pořád nechápu proč měl Karl Heinz ty peníze autě.“
SEMIR: “ To nevim, ale zjistím to. Tak mě napadlo mě jestli někoho nevydíral.“
ŠÉFKA: “ Možný to je. Lepší bude, když se zeptáte jeho kolegy.“
SEMIR: “ To už mě taky napadlo.“
Tom a Tina si užívali výročí svatby ve Francii. Jezdili na výlety vypůjčeným autem, chodili k moři a sbírali mušličky na památku. Užívali si klid od Semira.
Semir, Bonrát a Hote šli do firmy a ve firmě dělali domovní prohlídku. Pátrali, kde by mohli být ukrytý kokain a komu patří obálka s penězi. Prohledali celou firmu, ale nic nenašli. Semir zašel za Baumanem.
SEMIR: “ Víte komu patří ty peníze??“
MARTIN: “ To nevim. To jméno je majitele sklárny, kde vyrábějí lahve pro naši firmu.“ Semir zajel do sklárny.
SEMIR: “ tady mám ty peníze.“
BERGMAN: “ Díky.“
Bergman odešel s penězi do sklárny, aby si je uložil. Semir otevřel jednu dřevěnou bednu, která stála před sklárnou na dvoře. Vyndal láhev a ta byla poněkud lehká. Rozbil jí o zeď a v láhvi byla ještě jedna menší láhev na pašování kokainu. Semir rozbil ještě 2 láhve. Bergman vyběhl ze sklárny.
BERGMAN: “ Co to děláte??“
SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie. Pro koho děláte tydle láhve??“
BERGMAN: “ Pro Baumana a jeho pár lidí.“
Semir ukázal šéfové, jako pašují přes hranice kokain.
ŠÉFKA: “ Mají to hezky vymyšlené.“
SEMIR: “ To jo.“
ŠÉFKA: “ Už víte, kdy vyjede ten kamion kokainem??“
SEMIR: “ Ještě ne. Bylo by dobré ještě jednou prohledat firmu obzvlášť kamiony, které budou vyrážet pryč.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
Druhý den jel Semir opět do firmy. Prohledal kamion, otevřel jednu dřevěnou bednu v kamionu a vzal jednu láhev do ruky a rozbil jí. Z láhve vyteklo jenom červené víno. Pomáhal mu Hote. Otevírali další a další bedny s vínem. A v bednách byly láhve s červeným vínem.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
SEMIR: “ Ne. Pravý kamion už bude pryč.“
Martin byl ve své kanceláři a v počítači našel nákladní list, který si vytiskl a šel do hangáru, kdy byly dřevěné bedny se stejným listem, který držel v ruce. Martin otevřel jednu bednu a rozbil jednu láhev o zeď.
MARTIN: “ Takhle to je.“
Přišli za ním Braun se svými lidmi.
BRAUN: “ Vy jste na to přišel??“
MARTIN: “ Já jsem na to nepřišel. Tak kvůli tomu jste zabili Karla.“
BRAUN: “ Přesně tak. Aby to nevyžvanil řediteli. Tak jsme ho umlčeli.“
Semir obcházel ještě jednou firmu a uviděl hangár do kterého vlezl. Braun měl na mušce Martina a chtěl ho zabít, ale v pravou chvíli se objevil Semir. Zachránil Marina do smrti a Brauna s jeho lidmi odvedli policisté. Martin daroval láhev vína Semirovi,
MARTIN: “ Mockrát vám děkuji.“
SEMIR: “ To nestojí za řeč. Děkuji za víno. Můžu se zeptat stojí v krámě vaše víno??“
MARTIN: „160 eur.“
SEMIR: “ Tolik??“
MARTIN: “ Hmmm.“
Večer na služebnu přijeli Tina a Tom. Tina si povídali s Andreou před služebnou a Tom byl se Semirem v kanceláři.
SEMIR: “ Tak co jak jste se měli??“
TOM: “ Docela dobře. Od koho máš to víno. Od tajné lásky??“
SEMIR: “ Ne. Od jednoho kluka z případu.“
Tom si prohlížel láhev vína. Na láhvi byla malá cedulka s cenou: “ 160 eur.“
TOM: “ To je pěkně drahé víno, ale musí být dobrý.“
SEMIR: “ To máš pravdu. Dáš si??“
TOM: “ Dám. A máš vývrtku??“
SEMIR: “ Ne. A ty??“
TOM: “ Ne.“
Tina přišla za ni ma do kanceláře a na stůl položila kapesní nůž s vývrtkou. Semir a Tom se tak na sebe podívali a pak na Tinu. Všichni pak vypili víno za 160 eur.
Konec!!!
Autorka: Tina11
Post Views: 3