Z mnichovské věznice se převážela policejní eskorta s pěti těžkými vězni do kolínské věznice Ossendorf, kde v Ossendorfu budou mít přísnější stráž ke svému trestu, který spáchali. Mezi pěti vězni byl i Stefan Kaiser, který byl odsouzen za vraždy mladých žen, které držel na tajných místech, ženy umírali v kyselině sírové. Kaiser si ženy vybíral, která mu padla do oka, že neměl vybraný typ žen.
Tina se svou kamarádkou Elenou se sešli kolem polední pauzy na kus řeči v jednom motorestu, kde si většinou dávali spicha.
ELENA: “ Tino, měla bych se ti něčím odvděčit za tvou pomoc, když jsem byla v úzkých. Fakt mi to moc pomohlo a Afriku nechci vůbec vidět. Nikdy bych, jsem netušila, že bych měla takový problémy, ještě k tomu psychického rázu.“
TINA:“ Elen, s tím si nedělej starosti, ráda jsem ti pomohla. Hlavní je, že ti terapie pomohla. Život je nevyzpytatelný. A mohlo by to dopadnout ještě hůř.“
ELENA: “ Abych měla klid v duši, musím se ti něčím odvděčit.“
TINA:“ Jak tak vidím ve tvých očích, že to myslíš vážně.“
ELENA: “ Smrtelně vážně. Tak bys na mém místě udělala to samé, kdybych ti s něčím pomohla.“
TINA: “ Něco na tom bude. Až něco budeš mít něco pro vyrovnání tak mi dej vědět.“
ELENA: “ To si piš Kranichová a budeš čubrnět, až na to do smrti s Tomem nezapomenete.“
TINA:“ Beru tě za slovo Richterová.“ Tina s Elenou se na sebe usmívali.
Dva mladíci jeli po A3 směrem na Kolín. Spolujezdec Adam dával svému kamarádovi Bobovi za volantem udělaný joint.
BOB: “ Jsem v podmínce.“
ADAM: “ Žádnej fízl tu okolo není.“
V policejní eskortě vládlo hrobové ticho, že by se mohlo krájet. Vězeňská služba měla na mysli, aby tento převoz rychle skončil. Mít za zády takový zločince, není moc příjemný pocit.
Adam si zapálil jointa a dal šluknout Bobovi, který si teda kousek šluknul. O 500 metrů za mladíky jel policejní auton, který dostal hlášku, že mají vypomoct svým kolegům v nouzi. Policejní auton zapnul majáčky. Bob si právě dával šluka jointa, když je viděl ve vnitřním zpětném zrcátku.
BOB:“ Teď jsem v průšvihu.“
ADAM:“ Kde se tu vzali?“ Bob šlápnul na plyn a ujížděl pryč, aby je nechytli. Bobovi už pomalu stoupal joint do hlavy, tak se po A3 zřídil 200km/h, kličkoval mezi ostatními auty. Policejní auton neměl čas, se nezabýval mladíky, prvním výjezdem sjeli z dálnice. Jeho styl jízdy naznačoval, že způsobí nehodu. A taky se tak stalo. Bob udělal myšku před autem, který zkřížil cestu dalšímu autu, pochroumané plechy byli hned na světě. Tato nehoda se rozšířila o další čtyři auta.
Policejní eskorta se pomalu blížila k místu, kde sebe řachlo několik aut. Řidič autobusu zareagoval na nehodu pozdě, smetl dvě auta, na další najel, tím se převrátil na bok, několik metrů se sunul po dálnici. Poslední doprovodné auto narazilo velkou silou do autobusu.
Vězni a vězeňská služba v autobuse byli těžce a středně zraněni. Stefan Kaiser měl tak velký štěstí, při nehodě si udělal svou skrýš, kde byl chráněn a nic se mu v podstatě nestalo. Stefan překráčel ostatní vězně až k vězeňské službě, kde si od zraněného vězeňského policisty vzal služební zbraň a klíčky od pout. Rychle si odemkl pouta a rozbil si okno od u autobusu. Při vylézání z okna se podařilo Stefanovi pořezat o zbytkové sklo v rámu okna. Vzal nohy na ramena a utíkal, co nejdál od dálnice. Stefan si to namířil na vesnici Rauschendorf.
Tina s Elenou spolu odcházeli z motorestu, kde se Tina stavila na parkovišti, kdy zahlédla na benzínové pumpě Tomova kamaráda Bena Jägera. Elena stávala u Tiny a koukala se, co tam může Tina vidět.
ELENA: “ Co tam tak zázračného vidíš? Zelený mužíčky z vesmíru?“
TINA:“ Jednoho mužíčka a zároveň našeho nocležníka.“
ELENA: “ Nocležníka?“
TINA: “ Když přijede do Kolína, na co by si platil hotel se stravou, když má tu střechu nad hlavou a zcela zdarma. Nemusí platit ubytování a stravu. Ale on si to vybírá hlídáním dětí.“ Ben nasedl do auta a zajel na parkoviště, poblíž, kde stála Tina s Elenou. Ben k nim přišel.
BEN: “ Ahoj.“
TINA:“ Ahoj. Elen, tak ti představuji našeho nocležníka Bena, s Tomem se znají od školy. Bene, to je moje kamarádka Elena, známe se už od dětství.“
BEN: “ Velmi mě těší.“
ELENA: “ Mě též. Já se s vámi rozloučím, pomalu musím pádit do kanceláře, aby mě holky neukamenovali, že jsem přijela pozdě. Tino, na čem jsme se dohodli, tak ti dám vědět. Ahoj.“
TINA:“ Jasný.“
BEN, TINA:“ Ahoj.“ Elena odešla ke svému autu a odjela do kanceláře.
TINA:“ Co ty tady děláš?“
BEN:“ Dá se říct, že jsem potřeboval změnit prostředí, v Mnichově je špatná atmosféra.“
TINA:“ Co se děje?“
BEN:“ To je na dlouhý povídání. Všechno se dozvíte a ještě jednu novinku.“
TINA:“ Co to je?“
BEN:“ Tino, nech se překvapit. A hlavně to neříkej Tomovi, že jsem tu.“
TINA:“ Jasný. A víš, že tvá návštěva přímo hodí.“
BEN:“ Jak to?“
TINA:“ Mamka a ani taťka nemůžou vyzvednout Martina a Péťu z kroužku.“
BEN:“ Na kdy se mám pro ně stavit.“
TINA:“ Oba dva končí kolem půl pátý ve škole.“
BEN:“ Tak fajn vyzvednu je.“ Tině zazvonil mobil, šáhla do kapsy u kalhot a přečetla si na display, že volá Hote.
TINA: “ Ano Hote, děje se něco?“
HOTE: “ Na A3, 160km je vážná nehoda. Vyboural se autobus s vězni.“
TINA:„Už jsem na cestě.“
HOTE: “ Tom se Semirem jsou taky na cestě.“ Oba dva současně zavěsili.
BEN:“ Práce?“
TINA: “ Havaroval autobus s vězni….“
BEN:“ Ať to dobře dopadne. S klukama jsme domluvený. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj večer.“ Tina s Benem se každý odebral ke svému autu.
Na místě nehody……. Bylo už zajištěné kolegy od dálniční policie. Tina dorazila na místo nehody jako první. Když Tina uviděla u policejního auta šéfku Annu Engelhardtovou a ještě jednoho chlapa, byl ředitel věznice z Ossendorfu – Igor Lehmann, Hote s Bonrátem.
TINA:“ Šéfka osobně.“ Zamířila ke skupince. „Ahoj kluci, dobrý den šéfová.“
ŠÉFKA: “ Už je tu jeden z mých lidí. Tino, chtěla bych vám představit ředitele věznice v Ossendorfu Igora Lehmanna. Vrchní komisařka Tina Kranichová.“
TINA: “ Velice mě těší.“ Tina si ředitelem podala ruce na přivítanou.
LEHMANN:“ Mě též.“
TINA:“ Kolik vězňů uteklo?“
LEHMANN:“ Když to řeknu tak, že se bude hledat pouze jedna jehla v kupce sena. Utekl Stefan Kaiser.“
TINA:“ A co ostatní?“
ŠÉFKA:“ Vězeňská služba je na tom nejhůř, oba dva museli být převezeni do nemocnice vrtulníkem. Ostatní vězni mají střední zranění. Byli převezeni do vězeňské nemocnice.“
TINA:“ Co svědci?“
BONRÁT:“ Nikdo nikoho neviděl, že by někdo utíkal z autobusu. Měli spíš starosti o ostatní.“
HOTE:“ Za nehodou stojí dva mladíci. Jsou taky zraněni a měli tak trochu naváto marihuanou.“
TINA:“ Cílený útok na policejní útok můžeme vyloučit. Kaiser viděl příležitost a vzal nohy na ramena. A za co seděl?“
LEHMANN:“ Za zabití několika žen. Která se mu líbila, tu unesl na tajné místo, kde svázal a nechal je zemřít v kyselině sýrové. Jeho spis vám obrat pošlu.“
ŠÉFKA:“ Můžeme tak počítat, že to udělá znovu.“
LEHMANN:“ Kaisera se musí, co nejdříve najít a zabránit to mu. Mrtvých bylo už dost.“
TINA:“ Hote, najde se tu automapa?“
HOTE:“ Ale jistě.“ Šáhl do policejního auta pro mapu, kterou předal Tině. Tina si mapu položila na kapotu policejního auta. To už se na místě nehody objevil i Tom se Semirem. Tina spolu s Hotem a Bonrátem hledali místo nehody na mapě.
ŠÉFKA:“ Dorazil zbytek mých lidí. Vrchní komisaři Tom Kranich a Semir Gerkhan.“ Tom se Semirem si podali ruce na přivítanou s Lehmannem.
LEHMANN:“ Igor Lehmann, ředitel věznice v Ossendorfu.“ Když se Tom se Semirem vítali s ředitelem, šéfová sledovala Tinu přes rameno a koukala se jí pod ruce.
ŠÉFKA:“ Je tu vůbec nějaká možnost, kde by se Kaiser mohl ukrýt.“
TINA:“ Někde tu poblíž, ale myslím si, že půjde, odsuď hodně daleko. A to jsou akorát tři vesnice – Rauschendorf, Stieldorf a Birlinghoven.“ Aby Semir s Tomem nebyli pozadu, šli se také podívat.
BONRÁT:“ Všechno to prohledat, to zabere moře času.“
TINA:„To je pravda, ale je to zatím první naše stopa, kde by Kaiser mohl být.“
ŠÉFKA:“ Tina má pravdu. Bude to hledání jehly v kupce sena.“
SEMIR:“ To bude krásně zabitej čas.“
Vězeň Stefan Kaiser si vybral vesnici Rauschendorf. Dával si pozor, aby nebyl moc vidět a vyhlížel si svůj úkryt na noc. Další den si půjde na lov jiného obydlí. Kaiser si vyhlédnul jeden domek, skoro na okraji vesnice, kde poblíž stáli další baráky. Ale bylo vidět, že v domě nikdo není. Kaiser se do baráku dostal zadem přes terasu, kde si rozbil okno, a tak se dostal dovnitř.
Mezitím se na služebně dálniční policie dělali kopie fotografie Stefana Kaisera a policisté dostávali instrukce od šéfky Engelhardtové a vrchních komisařů, co mají dělat. Pěkně mají obejít domek po domku. Komisaři se také dostali ke spisu Stefana Kaisera, aby měli představu, s kým mají dočinění. Komisaři přiložili ruce k dílu, a s dalšími kolegy vyrazili do terénu do vesnice Rauschendorf.
Semir se ptal u jednoho domku, Tina s Tomem k dalšímu domku.
TOM:“ Co ti chtěla Elen?“
TINA:“ Chtěla se mi poděkovat a za to všechno se nám chce odvděčit.“
TOM:“ Ale vždyť to vůbec nemusí.“
TINA:“ Znáš Elen, že nechce být nikomu dlužna. A už je na to žhavá, až nám něco vymyslí.“
Stefan Kaiser uslyšel hlasy, které se blížily k domu. Podíval se ven oknem, když uviděl Toma a Tinu jít po chodníku, schoval se rychle v obýváku za křeslo, aby nepoznali, že v domě někdo je.
TOM:“ A nevíš, co náhodou chystá.“
TINA:“ To je ve hvězdách.“ Tom zvonil u domku, kde byl Kaiser ukryt. Kaiser je sledoval zpoza křesla a po ruce měl i ukradenou služební zbraň. K Tomovi a Tině se blížil Semir.
SEMIR:“ U Winterových zvoníte zbytečně. Ještě jsou na dovolené, měli by se vrátit zítra.“ Tina s Tomem opustili domovní dveře domku. Kaiser si velice oddechl. „Po tý procházce necítím nohy.“ Tom si stoupl na špičky před Semira.
TOM: “ Zdá se mi, že mi ta procházka ti dala zabrat, ale až takhle. Mně se zdá, že jsi nějaký menší. Aby tě Andrea poznala.“ Tina se lehce usmívala. Semir raději nic neříkal, mávl nad tím rukou a odcházel k dalšímu domu. „Semire, přece ses nenaštval.“ Tina s Tomem šli za Semirem, aby to Tom u Semira vyžehlil.
V podvečer na služebně……. Tina seděla za Andreiným stolem, zakládala hotové papíry do šanonů nebo do desek. Za Tinou přišel Semir s hotovým a kompletním spisem, už stačil jenom založit, kam patří. Semir se postavil po Tinině levé ruce.
SEMIR:“ Tu máš něco do archivu.“
TINA:“ To šlo nějak rychle.“
SEMIR:“ Byli to jen malé formality.“ Mezitím se u Tiny a Semira objevil Tom, stoupl si mezi Tinu a Semira.
SEMIR:“ Byli to jen malé formality.“ Mezitím se u Tiny a Semira objevil Tom, stoupl si mezi Tinu a Semira.
TOM:“ Miláčku, potřebuji od tebe tvůj podpis a tohle to nemůžu po tobě přečíst.“ Ukázal Tině, co nemohl přečíst. Šlo o koncové číslice u SPZ.
TINA:“ Miláčku, za tu dobu, co jsme spolu, si myslím, že bys mohl rozpoznat můj škrabopis. To jsou moje dvě čtyřky v rychlosti.“ Semir se naklonil k Tomovi.
SEMIR:“ Já jsem ti to hned říkal, miláčku.“ Semir se usmíval jako měsíček na hnoji, a tak trochu to vrátil Tomovi z odpoledne. Tom, jako kdyby se nechtěl vidět, Tina se musela potají usmívat, jaké mají harmonické pracovní vztahy Semir s Tomem. Tina daný papír podškrábla svým autogramem a Tom doplnil do svého hlášení koncové čísla SPZ, a předal to Tině, aby to založila, kam patří. Přišla se za nimi podívat šéfka.
ŠÉFKA:“ Tino, můžete to založit, kam patří.“
TINA: “ Ale jistě.“ Šéfka předala Tině hotové spisy. Na služebně se objevil ředitel z Ossendorfu – Igor Lehmann. Tina se ještě pozdravila s ředitelem a pak se pustila do zakládání papírů a složek na svá místa.
LEHMANN: “ Dobrý večer.“
SKUPINKA:“ Dobrý večer.“
LEHMANN:“ Jedu z práce a tak jsem se přišel zeptat, jak jste pokročili v hledání uprchlíka.“
ŠÉFKA:“ Dá se říct, že jsme na mrtvém bodě.“
SEMIR:“ Obešli jsme všechny vesnice, a žádné stopy po Kaiserovi.“
LEHMANN:“ Tak trochu jsem s tím i počítal.“
ŠÉFKA:“ Pro dnešek jsme udělali, co jsme mohli. Zítra nechám posílit hlídky v terénu a rozšíříme oblasti pátrání po Kaiserovi.“
LEHMANN: “ Jenom se obávám toho nejhoršího. Už vás nebudu dál zdržovat. Určitě se těšíte domů.“ Komisaři spolu Engelhardtovou se rozloučili s ředitelem Lehmannem. Po rozlučce se Lehmann odporučil domů.
SEMIR:„Tak to dneska zabalíme.“
ŠÉFKA:“ Máme stejné myšlenkové pochody. Tak nashle zítra.“ Tina, Tom a Semir se rozloučili s Engelhardtovou, která si ze své kanceláře vzala potřebné věci a namířila si to rovnou domů. Tom, Tina a Semir po chvilce po odjezdu Engelhardtové též se vypravili dom.