30.03.-05.04.2020
Návštěvnost za minulý týden (30.3. 2020 – 5.4. 2020):
| Pondělí | 71 |
| Úterý | 74 |
| Středa | 58 |
| Čtvrtek | 43 |
| Pátek | 48 |
| Sobota | 62 |
| Neděle | 58 |
| Celkem | 414 -19.5% |
|---|
23.03.-29.03.2020
Návštěvnost za minulý týden (23.3. 2020 – 29.3. 2020):
| Pondělí | 78 |
| Úterý | 90 |
| Středa | 65 |
| Čtvrtek | 65 |
| Pátek | 69 |
| Sobota | 78 |
| Neděle | 69 |
| Celkem | 514 +11.0% |
|---|
Halloween 5/5
Obec Manheim…….Hans se svou matkou Deborou vycházeli z vily. Hans držel v ruce starý středně velký kufr, kde se ukrývalo jejich rodinné tajemsvtí. K vile jako první dorazila Neumannova skupina. Jen co Hans uviděl modré blikající majáčky, vzal nohy na ramena. Jenomže Hansovu cestu na svodu mu překazil příjezd dálniční policie. Šerif Neumann měla v držení Hanse, kterého pak skolil na kapotě vínové Škodě Octavii, kde mu nasadil želízka.
NEUMANN:“ Promiňte, komisařko.“
TINA:“ To je v pohodě.“ Hote s Bonrátem si hned Hanse převzali. O matku se postaral policista z Neumannovy skupiny. Tina s Neumannem se šli podívat na kufřík.
DEBORA:“ Neotevírejte ten kufřík.“ Tina a Neumann se po sobě podívali. „Prosím ne….“ Tina zaklekla ke kufříku a otevřela ho. Všichni měli vystrašené obličeje. V kufříku leželo tělo 8 leté dívenky – zbylo z ní akorát „malá mumie“. Debora si klekla vedle Tiny. „Pani, ať mi neberou moje děti. Hote, bral Deboru za ruku, aby ji odvedl pryč. Pořád volala větu, aby jí nebrali děti. Neumann společně s Tinou zavřeli kufr.
NEUMANN:“ Další případ uložený v šuplíku vyřešený.“
TINA:“ Tenhle případ uložím s velkou chutí.“
Na služebně…….Tina postupně vyslýchala Deboru a Hanse Rothovi ve výslechových místnostech.
DEBORA: “ Poslední roky jsem žila v Holandsku u své kamarádky. Před několika měsíci zemřela. Vrátila jsem zpátky do Kolína. Doneslo se mi, že naši vilu koupila jedna rodina a chce ji rekonstruovat.“
TINA:“ Tak by objevili vaše tajemství.“
DEBORA:“ Nechtěla jsem přijít o své jedné dítě a chtěla jsem chránit Hanse.“
TINA: “ Tak jste řádně uklidila a dceru jste pohřbila ve vile. A všem jste řekla, že dcera se ztratila.“
DEBORA: “ Mělo to být tak jednoduché……. Poslala jsem Hanse, aby mi přinesl mou dceru…….“
HANS: “ Měl jsem rád svého otce rád, i když se jednoho dnes zastřelil. Máma mi řekla, že odešel za anděly. Jako malý jsem to moc nechápal. Otcova velká záliba byli zbraně. Na půdě jsem je objevil a chtěl jsem je vyzkoušet. Vzal jsem jednu do ruky. Sestra se mezitím objevila za mnou, zatahala mě za nohu, jak jsem zdržel pušku v ruce a otočil jsem se, rána zabila sestru……. Ti lidé měli být na Halloweenské oslavě….“
TINA: “ Rodina se vrátila dřív. Patrikovi nebylo dobře.“
HANS: “ Nechtěl jsem do vězení, protože chtěli zavolat policii.“
TINA:“ Dals jste zbraň do otcovy ruky, aby všechno padlo na otce. Bez milosti jste je zabil.“
HANS:“ ……. Tak se to stalo…….“ Tina dala pokyn Bonrátovi, aby se postaral o Hanse. Tina opustila výslechovku. Státní zástupkyně a šéfka stály výslechovky.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Dobrá práce.“
TINA: “ Děkuji.“
ŠÉFKA: “ Teď si Kolín může oddechnout…….“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Bude nějakou dobu trvat, než se dostane z vězení…….“
Na semináři……. Tom se Semirem společně brouzdali po internetu na notebooku – četli si různé internetové články různých novin, deníků, televizních stanic. Až narazili na článek, že byl dopaden vrah rodiny z Manheimu. K článku, na který se koukali, byl pořízené fotografie z místa zatčení. A také video z místa zatčení, kdy šerif z Manheimské policie zatýkal Hanse Rotha na kapotě vínové Octavie od dálniční policie. Videa novinářům poskytli místní obyvatelé Manheimu, kdy sledovali zatčení u vily Müllerových naživo.
Druhý den……. Tina zajela do nemocnice za Gittou, aby ji vyzvedla. Gitta seděla na posteli a hrála s medvídkem od Tiny. Tina zaťukala na dveře a vešla.
TINA:“ Ahoj.“
GITTA: “ Ahoj. Budu muset jít do domova, než přiletí teta Elke.“
TINA:“ Nemusíš.“
GITTA:“ A kde tedy budu?“
TINA: “ Ty dny, než přijede teta Elke budeš u nás. Doufám, že se ti bude u nás líbit.“
GITTA:“ Jů.“
TINA: “ Ale před tím se musíme připravit na dnešní večer.“
GITTA:“ Na jaký večer?“
TINA:“ Naše kamarádka připravila halloweenskou oslavu pro dospělé i děti.“
GITTA:“ A jaké je téma?“
Halloweenská oslava……. Tento večer se konal v motorestu Moniky. Téma večera bylo ve stylu pohádkových bytostí. Jedna část motorestu byla rozdělena pro dospělé a pro děti. V dětském oddělení byly připraveny hry pro děti, kde mohli soutěžit i proti svým rodičům. Toto oddělení měl na starosti Moničin manžel Holger. Dálniční policie se převlékla za postavy z oblíbené vánoční pohádky „Tři oříšky pro Popelku“. Tom se Semirem se v motorestu ukázali po skončení semináře ve Frankfurtu. Než dojeli k Monice, byli se převléknout do kostýmů.
Semir s Andreou se zhostili rolí prince a Popelky, Tina s Tomem převzali role krále a královny, Hote byl za preceptora, Bonrát s Hartmutem byli za Kamila a Vítka, kteří dělali společnost princovi. Děti měli na sobě své oblíbené pohádkové a kreslené bytosti.
Monika s Holgerem se postarali také o hlavní zábavu pro své hosty. Děti měli ve svém koutku diskotéku. Později měli na programu tombolu s krásnými výhrami. V pozdě večerních hodinách, kdy děti spali v pokoji v motorestu, měla dospělá část také tombolu a plno zábavy.
Konec!!
Autorka: Tina11
Halloween 4/5
Druhý den……. Andrea byla už na služebně, seděla u svého stolu. Hned po ránu tu byla delegace ze státního zastupitelství – Schrankmannová.
ANDREA: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA, SCHRANKMANNOVÁ:“ Dobré ráno.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Jak to vypadá s příbuznými té dívky?“
ANDREA:“ Zatím bledě. Mám částečně rozdělaný Rostock a Kiel. Největší oříšek bude Hamburk.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Vy jste ještě nemluvili s tou dívkou?“
ŠÉFKA: “ Ke mně se nic takového nedošlo.“ Tu se objevil, Hote.
HOTE: “ Promiňte, že se vměšuji do rozhovoru. Tina byla včera večer za Gittou v nemocnici.“ Tina se na služebně objevila jako blesk z čistého nebe. Hned se zastavila u hloučku u Andreina stolu.
TINA:“ Dobré ráno“
ŠÉFKA, SCHRANKMANNOVÁ:“ Dobré ráno.“
TINA:“ Mám pro tebe jednu malou pomoc.“
ANDREA:“ Oč se jedná?“
TINA:“ Elke Hallerová, pracuje ve výzkumné laboratoři v Hamburku. Momentálně je na výzkumné expedici na Aljašce.“ Předala Andree papírek s těmito informacemi.
SCHRANKMANNOVÁ:“ Co nejdřív se s ní spojte.“
U Katriny doma…….Katrina se ráno probudila s kocovinou a s velkou bolestí hlavy. Měla na čele studený obklad, při tom odpočívala v obýváku s notebookem v klíně. Katrina byla přihlášená na SKYPE a toho hned využil Semir. Katrina tedy přijela Semirovo volání.
KATRINA: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Ahoj. Asi ti je jasný, proč ti volám.“
KATRINA: “ Zprávy se šíří kosmickou rychlostí.“
SEMIR:“ JE vidět, že si užíváš alkoholové následky.“
KATRINA: “ Velmi vtipné.“
SEMIR: “ Katrino, tím jsi zašla velice daleko. Když si k tomu přidám ty dvoje další průšvihy.“
KATRINA: “ Ty toho taky naděláš.“
SEMIR: “ Neber to na lehkou váhu. S Andreou si tě vezme do parády.“
KATRINA:“ Vždyť se toho moc nestalo.“
SEMIR: “ Jo…. Tak nestalo, že s tebou má Andrea problémy a že k tomu zburcuje další lidi na pomoc.“
KATRINA: „Už jsi skončil?“
SEMIR: “ Ještě ne. To ti říkám, nastanou ti pěkné krušné časy. A ty tvoje všechny průšvihy půjdou na tvou hlavu…….“ Katrina vzteky zavřela notebook. “ No to si dělá srandu.“ Do pokoje přišel Tom s denním tiskem a plnou taštičkou, kterou se cpal. Semir seděl u stolu s notebookem.
TOM:“ Kdo si dělá srandu.“ Posadil se ke stolu, ale naproti Semirovi.
SEMIR:“ Katrina se klidně odpojila.“
TOM: “ Zřejmě nebyla šťastná, že dostala za ucho.“
SEMIR: “ To nebyla. Všechno brala na lehkou váhu, jako kdyby jí to bylo jedno. Nejraději bych ji přetrhl jako hada.“
TOM: “ Kdo by to neudělal.“
SEMIR: “ Ale já si na ni pořádně zasednu.“
TOM: “ S tím ti klidně pomůžu, ale před tím si dej toto.“ Vyndal zpoza novin průhledný pytlík s váženým nugátem. Pytlík postavil před Semira.
SEMIR: “ Díky, to se teď opravdu hodí.“ Rozbalil pytlík a hned si dal jeden kousek nugátu do pusy na obalení nervů.
Na služebně…….Andrea našla tetu Gitty, už se spojila se svým nadřízeným Elke Hallerové v Hamburku prostřednictvím počítače. Andrea s Tinou si prohlíželi internetovou stránku výzkumné laboratoře Elke Hallerové. Tině došla SMSka, šáhla pro mobil a přečetla si SMSku.
ANDREA:“ Copak se děje?“
TINA: “ Hartmut je se vším hotový. Kdyby mě někdo hledal, jsem na KTU.“
ANDREA:“ Rozumím.“ Tina si vzala bundu a odjela na KTU.
Na KTU…….Hartmut diskutoval se svým kolegou, řešili jiný případ, který má KTU na starosti. Hartmut Tinu zahlédl jedním očkem, když se objevila na technickém.
TINA:“ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: “ Ahoj. Tak mám všechno zpracovaný.“
TINA:“ Schrankmannová bude skákat radostí dva metry do stropu. Tak co máš?“
HARTMUT:“ patolog nám poslal chlupy z otcova těla. A další chlupy jsem našel na košili, kterou jsi našla na půdě. Rozbor ukázal, že se jedná o vzácná psí plemena.“
TINA:“ Pokud vím tak Müllerovi neměli žádného psa.“
HARTMUT: “ Jednoznačné je, že ty chlupy přinesl náš vrah.“
TINA:“ Co ta krev na futrech?
HARTMUT: “ Krev patří ženě, v databázi není, ale za to je shoda v 16 genetických stopách z té krevné stopy na půdě.“
TINA: “ Rodinná shoda.“
HARTMUT: “ Buď půjde o matku, nebo dceru. Ta půdní krev je 30 let stará.“
TINA: “ Před 30 lety ve vile žili první majitelé. Ale jaká je shoda mezi touhle rodinou a Müllerovými.“
HARTMUT:“ Tak se podíváme, co se stalo před 30 lety.“ Hartmut zabrousil na internet, kde vyhledal několik starých článků k vile. Jeden článek psal o malé holčičce s její fotografií, která se z čista jasna ztratila, a druhý článek byl o majitelce vily – Debora Rothová také s fotografií. Tato žena byla velice podobná té ženě, se kterou se setkala Tina ve vile v den objevení tragédie.
TINA: “ Ta žena je podobné, kterou jsem viděla ve vile.“
HARTMUT:“ Co by s rodinou mohla mít společného.“
TINA: “ Můžeš tu fotku nechat zestárnout.“
HARTMUT:“ Jak si přeješ.“ Vzal fotografii ze článku, dal ji programu a nechal, jí zestárnou.
TINA:“ To je ona. Proč by se vracela do své vily.
HARTMUT:“ Počkej……. Rothová…. To mi něco říká. Už jsem to tu někde viděl.“ Začal štrachat v deskách na stole. “ Tady to je.“ Vyhledal jméno v policejní databázi. „Hans Roth je synem Debory Rothové. Jeho DNA bylo na té košili a byl i v databázi. Už seděl za malé krádeže.“ Listoval v jeho spise, kdy nejel na fotografie Hanse. Hartmut zvětšil fotografii zad, kde byl vytetovaný obrázek čerta ve stylu Krampusů, kteří jsou symbolem adventního času.
TINA:“ Proboha.“
HARTMUTA: “ Stalo se něco?“ Tina se vzpomněla na Gittin obrázek, který si vzala v nemocnici. Obrázek vyndala z kapsy u bundy a ukázala ho Hartmutovi. Oba dva obrázky se úplně shodovaly.
TINA: “ Gitta to tetování uviděla, když se ukryla, když jí zabily rodiče.“
HARTMUT:“ Roth je častým účastníkem vězení. Teď je momentálně venku na podmínku za ozbrojenou loupež.“
TINA:“ Kdo je jeho kurátor?“¨
HARTMUT:“ Je to Thorsten Kluge.“ Položil před Tinu všechny analýzy k jejímu případu. Za Hartmutem přišel kolega, aby mu pomohl něco vyřešit.
MARK:“ Hartmute, můžeš se na něco podívat.“ Hartmut se otočil k Markovi a spolu se koukali na výsledky. Něco si pro sebe špitali.
HARTMUT: “ Omluvíš nás.“
TINA:“ Samozřejmě.“ Hartmut odešel s Markem. Tina si vypůjčila Hartmutův počítač na vyhledání telefonního spojení na Thorstena Klugeho. Vzala si svůj mobil, ze kterého volala Klugemu. Místo Klugeho to vzala jeho sekretářka.
SEKRETÁŘKA: “ Dobrý den, u telefonu Langová.“
TINA: “ Dobrý den, Kranichová dálniční policie. Chtěla bych mluvit s panem Klugem.“
SEKRETÁŘKA:“ Pak Kluge je momentálně pracovně mimo kancelář. Co byste od něj chtěla?“
TINA:“ Chtěla bych se něco dozvědět o Hansovi Rothovi.“
SEKRETÁŘKA:“ Informace o klientech může podávat pouze pan Kluge. Až se objeví v kanceláři, řeknu mu, aby vám hned zavolal zpátky.“
TINA: “ To budete moc hodná.“ Nadiktovala její telefonní číslo, které si sekretářka zapisovala na papír s poznámkou. Rozloučili se. Tina si uklidila mobil do kapsy od bundy. Vzala si Hartmutovi podklady spolu s obrázkem od Gitty a odjela na služebnu.
Na služebně…….Tina se právě z KTU a vystupovala z auta, když jí zazvonil mobil. Vyndala ho z kapsy od bundy a zvedla telefonát.
TINA:“ Kranichová…….“ Šla do útrob služebny.
KLUGE:“ U telefonu Thorsten Kluge, volám obratem na váš vzkaz od mé sekretářky.“
TINA:“ Veškeré informace podáváte pouze vy. Chtěla jsem se něco dozvědět o Hansu Rothovi.“
KLUGE: “ Roth je za tou tragédií?“
TINA:“ Všechny stopy k tomu nasvědčují.“ Posadila na za židli za Andrein stůl.
KLUGE: “ Jak asi víte, Roth byl propuštěn a podmínku. Našel sem mu práci v útulku pro zatoulané psi.“ Nadiktoval jméno útulku, majitele a jeho telefonní číslo. Toto všechno si Tina zapisovala na lístek. Rozloučili se. U Tiny se objevila Andrea se šéfkou, když Tina telefonovala přes pevnou linku do útulku.
TINA:“ ……. Kranichová, dálniční policie. Chtěla jsem se zeptat na Vašeho zaměstnance Hanse Rotha……. Už tři dny se neobjevil……. Mohla bych vás o něco poprosit……. Mohl byste mi poslat čísla čipů psů, se kterými se Roth nevrátil……. Dobře…….“ Nadiktovala e-mailovou adresu majiteli útulku. Tina zavěsila. Andrea se šéfkou se na Tinu dívali.
ŠÉFKA:“ Jaké čipy psů?“
TINA:“ Patolog spolu s Hartmutem našli na otci a košili od Rotha chlupy vzácných psů. Kdybych byla majitelka vzácných psů, určitě bych jim dala nechat dát čipy, které by vysílali GPS signál.“
ANDREA: “ A tím se najde jejich poloha.“
Nějakou dobu to majitelovi útulku trvalo, než vyhledal čipy psů, kteří jsou s Rothem. Teta od Gitty se spojila s dálniční policií, které to bude pár dní trvat, než se objeví z Aljašky v Kolíně nad Rýnem.
Jen co poslal majitel útulku čipy psů, hned je Andrea hodila na počítače, aby se zjistilo, kde jsou. Andrea si tyto GPS signály prohlížela v malém dispečinku dálniční policie, hned vedle šéfčiny kanceláře. K Andree přišla šéfka s Tinou.
TINA: “ Majitel se už ozval?“
ANDREA: “ Ano, teď si prohlížím jejich GPS signály.“ Postupně se na počítačové obrazovce objevovali body GPS signálů od zatoulaných psů. Všechny signály se pohybovali, až na čtyři body, které stály na jednom místě.
TINA:“ Co tyhle body?“ Ukázala na ně prstem.
ŠÉFKA:“ To je pravda. Kde to je?“
ANDREA:“ Malý moment.“ Klikla na danou oblast bodů. V malém okně se objevila mapka spolu s adresou. Byla to vila Müllerových.
TINA:“ To je dům Müllerových…….“ Tina odešla do své kanceláře si pro bundu, spolu s Hotem, Bonrátem a dalšími kolegy odjeli do Manheimu.
Halloween 3/5
NA KTU…….Katrina byla navštívit svého muže a něco mu připomenout,…….
KATRINA:“ Doufám, že jsi dneska nezapomněl?“ Hartmut hleděl do počítače.
HARTMUT: “ Co?“
KATRINA: “ Posloucháš mě?“
HARTMUT:“ Ano,…….“
KATRINA:„Mě připadá, že ne…….“
HARTMUT: “ Ale ano…….“
KATRINA:“ Tak ti to ještě jednou zopakuji. Dneska jdeme do té restaurace.“
HARTMUT:“ To je už dneska?“
KATRINA:“ Ano, dneska. Tak ti radši připomínám, abys nezapomněl. I když bys neměl.“
HARTMUT:“ Asi tě budu muset zklamat. Ten dnešní večer se bude muset odložit na jindy.“
KATRINA:“ Odložit?! To nemyslíš vážně!“
HARTMUT:“ Je tu práce jako na kostele…….“
KATRINA:“ Týdny se na to chystáme, že si spolu uděláme pěkný večer. A ty teď zkazíš.“
HARTMUT:“ Nemůžu nechat kolegy ve štychu. Podívej se, kolik je tu práce – z několika případů najednou. Všichni tu děláme přes časy za kolegy, co mi chybí.“
KATRINA:“ No to je výborný. Práce je přednější než já. Strašně jsem se těšila na ten večer.“ Jako myška se Tina objevila na KTU v rozhovoru Hartmuta a Katriny. Mlčky stála vedle Hartmuta.
HARTMUT:“ To já taky, ale musí se to odložit.“
KATRINA: “ A to mám teď nechat propadnout.“
HARTMUT:“ Mě to je jedno, co s tím uděláš. Klidně si tam běž s Andreou.“
KATRINA:“ Ta mě třeba pochopí.“ Hartmut se otočil – v periferním vidění viděl postavu – Tina.
HARTMUT:“ Kde se tu bereš?“
TINA: “ To jsem si měla před tím vyžádat pozvánku.“
HARTMUT: “ To samozřejmě, že ne.“
KATRINA:„Koukám, že jsem tu zbytečná.“ Naštvaně odešla z KTU. Ani se Katrina nerozloučila s Hartmutem a Tinou.
TINA: “ Nic mi do toho není, stalo se něco mezi vámi.“
HARTMUT: “ Katrina se naštvala, že dneska nikam nejdeme. Na tu večeři jsme se chystali dlouho.“
TINA: “ To muselo být…….“
HARTMUT: “ Tohle Katrina nikdy nepochopí, že některé věci se nedají zrealizovat, i kdybych se rozkrájel…….“
TINA:“ Když jsem byla menší, vyčítala jsem otci, že nešel se mnou na slíbenou akci, kvůli práci. Jako starší jsem pochopila, proč otec nebyl se mnou……. Když jsem pak otce viděla v novinách, nebo dostal ocenění,……. Bylo mi vše jasné.“
HARTMUT:“ Pro Katrinu je to španělská vesnice……. Tak se vrátíme k případu. Moc toho pro tebe nemám.“
TINA:“ I ta troška je lepší, než nic.“
HARTMUT:“ Kolegové včera večer našli tento otisk boty. Je úplně shodný s tím, co jsi nafotila na okenním rámu na půdě. Jde o běžnou botasku o velikosti 43.“
TINA:“ Nosí ji každej druhej člověk.“
HARTMUT:“ Další analýzy se bude muset počkat. Teď se toho na nás sesypalo a navíc mi chybí lidi.“
TINA:“ Já tomu rozumím.“
HARTMUT: “ Až něco bude, obratem se ti ozvu.“
Na služebně…….Tina přišla na služebnu, zastavila se u Andrey. Andrea dokončovala telefonát s Katrinou, ohledně dnešního večera.
ANDREA: “ Dneska mám postaráno o zábavu na večer. Jdu s Katrinou na sklenku.“
TINA:“ Já vím. Ten večer měl patřit Hartmutovi a Katrině. Je vidět, že jsi velice nadšená.“
ANDREA:“ To máš pravdu. Snad nebudu celej večer poslouchat, jak se oba dva pohádali. Nerada bych měla hlavu jako pátrací balon.“
TINA: “ Jak je vidět, že Katrině mateřská leze na mozek.“
ANDREA: “ Krásně jsi to vystihla. Potřebovala by se dostat mezi lidi.“ Obě dvě se na sebe podívali a hned jim naskočilo jméno člověka, který by měl dát Katrinu pěkně do latě. U Andrey a Tiny se objevila šéfka Engelhardtová.
ŠÉFKA:“ Jak vypadá hledání po příbuzných.“
ANDREA:“ Zatím bezúspěšně. I když jsem dostala od Tiny malou pomoc. Chvilku to ještě potrvá. Rodiče neměli žádné sourozence
TINA: “ V tomhle nám pomůže Gitta. Nechci jí teď otravovat v nemocnici, když má za sebou operaci.“
ŠÉFKA:“ Co Hartmut?“
TINA:“ Budeme muset počkat. KTU je zasypáno naším případ, ale i jinými věci na zpracování.“
Na služebně byli odpolední hodiny. Andrea už odjela domů, aby se připravila na večer s Katrinou. Andrea musela předat děti na hlídání ke své mamince. Tina dodělávala své resty u Andreina počítače, když se u ní zastavil, Hote s Bonrátem.
BONRÁT: “ To je pro Andreu.“ Předal Tině papírové desky s chlopněmi s papíry, aby to Andrea zkontrolovala a uložila, kam patří. Tina desky položila na stůl.
HOTE:“ Andrea už ví, co s tím.“ Do rozhovoru zazvonil telefon. Tina ho zvedla.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie,……. Zastavím se. A děkuji za zprávu……. Nashle.“ Zavěsila. Zvedla se ze židle, šla si do své kanceláře pro věci.
BONRÁT: “ Kam jdeš?“ Oblékla si na sebe bundu.
TINA:“ Do nemocnice. Popovídat si s Gittou.“ Odjela do nemocnice.
V nemocnici…….Primář dětského oddělení Eggers zavedl Tinu za Gittou na pokoj. Na stolku seděl středně velký plyšový slon od sestřiček z oddělení.
TINA:“ Ahoj Gitto.“ Držela v ruce středně velkého hnědého medvěda, kterého koupili kolegové dálniční policie. Mysleli na Gittu, aby v nemocnici nebyla tak sama.
GITTA: “ Ahoj. Jak se jmenuješ?“
TINA:“ Jmenuji se Tina a jsem od policie.“
GITTA: „To je krásný medvídek.“
TINA:“ Ten medvídek je pro tebe ode mě a od mých kolegů, aby ti tu dělal společnost.“ Tina dala Gittě medvídka do jejího klína. Gitta ho objala a zabořila hlavu do jeho chlupaté srsti.
GITTA:“ Moc děkuji.“
TINA:“ Nemáš vůbec zač. Povíš mi, co se stalo?“
GITTA:“ U nás ve škole jsme měli program k Halloweenu. Všichni jsme se vrátili dřív domů, protože Paulovi nebylo dobře. Nejdřív byla postřelena maminka. Řekla mi, abych se někam schovala. Šla jsem do té schovky a slyšela jsem rány. Další dvě rány zasáhly maminku s tatínkem. Všechno jsem viděla přes díru ve zdi, kde jsem byla schovaná.“
TINA: “ Viděla jsi, kdo střílel?“
GITTA:“ Byla to příšera.“
TINA: “ Příšera?“ Gitta ukázala na kroužkový blog formátu A4, který ležel na stolku do postele. Tina vzala blog do ruky. Pod úvodní stránkou byl namalovaný obrázek – hlavy, která vypadala jako maska čerta – Krampus (jak je nazýván v Rakousku) v období adventu.
Večerní Kolín…….Andrea s Katrinou šli k autu. Jenomže že Katrina si dala pěkně do nosu – nohy se jí motaly, byla trochu hlučnější……. Andrea podpírala Katrinu, aby jí nikde neupadla. S těžkými obtížemi Andrea usadila Katrinu do jejího auta – naštěstí Katrina měla ten nápad, že dojela pro Andreu domů, společně odjeli na dívčí večer. Andrea měla z Katriny hlavu jako pátrací balon – Katrina si prozpěvovala písničky od australské skupiny 5SOS, ale nejvíc si Katrina broukala „Castaway“. Andrea Katrininým autem moc daleko nedojela – nádrž byla totálně prázdná. Na palubní desce se hned objevil symbol. Zastavila u kraje silnice a dala výstražná světla.
ANDREA: “ No to je výborný. Se Semirem si můžete podat ruce.“ Katrina se hlučně zasmála. Andrea pošátrala v kabelce po mobilu, ze kterého si zavolala pomoc.
ANDREA:“ ……. Ahoj Tino, mohla bych tě o něco poprosit……. S Katrinou se vracím domů, ale jak si nám došel benzín…….“ Katrina se hlučně projevila zpěvem. Až si z toho musela Andrea zakrýt ucho, aby něco slyšela v telefonu. „……. Jsem na nábřeží směr z města……. Díky jsi zlato……. Ahoj.“ Zavěsila.
Když k Andree přijela vínová Octavia, byli zde kolegové – Hote a Bonrát i s odtahem.
TINA:“ Ahoj kluci.“
HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“
ANDREA: “ Děkuji, že jsi přijela.“
TINA: “ Nemáš vůbec zač.“
HOTE: “ Kam mám zavést Katrinino auto?“
TINA:“ K Hartmutovi na KTU.“
ANDREA: “ To je dobrý nápad.“
BONRÁT: “ My se o to postaráme.“
Bonrát pomohl Andree s Katrinou přesunout ji do Tinina auta. Když odjížděla vínová Škoda Octavia, Hote s Bonrátem se postarali o Katrinino auto.
U Hartmuta……. Hartmut se podíval z okna, když před jeho domem zastavila vínová Octavia. Hartmut šel holkám na pomoc, Hartmut vzal Katrinu do náručí a odešel s ní do domu, uložil ji pokoje pro hosty. Katrina se hlasitě projevovala. Holky zatím počkaly v obýváku.
HARTMUT: “ Díky, že jste se postarali o Katrinu.“
ANDREA: “ Nemáš zač.“
HARTMUT:“ A kde je její auto?“
TINA:“ Najdeš ho na KTU.“
HARTMUT: “ Správná volba. Poslední dobou mě štve, jak se Katrina chová.“
ANDREA:“ Jedna jediná možnost je, že Katrina by se měla dostat mezi lidi.“
HARTMUT: “ Jak toho chceš docílit.“
ANDREA, TINA:“ O jednom člověku bychom věděli, který platí na Katrinu.“ Obě dvě myslely na Semira.
Tina přivezla Andreu domů. Andrea z toho všechno byla nešťastná.
ANDREA: “ Už mě ty Katrininy problémy unavují…….“
TINA: “ Občas se to nedalo přeslechnout, co se děje. Ale moc dobře víš, že do cizích problémů nemotám.“
ANDREA: “ Ale teď se do toho se Semirem pořádně obujem.“
TINA: “ To schvaluji. Ale kdybyste potřebovali pomoc, klidně se na mě můžeš obrátit.“
ANDREA: “ Pomocná ruka se bude hodit. I teď, že jsem si s někým o tom krátce popovídala. Ještě jednou děkuji za výpomoc.“
TINA:“ Nemáš vůbec zač.“ Holky si popřály dobrou noc, rozloučili se, Andrea vystoupila z auta a odešla domů. Octavia si to zamířila ke svým rodičům.
Halloween 2/5
U Tininých rodičů…….Octavia přijela k domku Tininých rodičů, kde přespala spolu se svými dětmi. Babička s dědečkem se starali o Péťu a Martina, když Tom odjel na služební cestu. V obýváku akorát seděl Tinin otec, jeho manželka Rézi už byla v posteli spolu s Péťou a Martinem. Otec chtěl jít také už spát, když se v domě objevila Tina.
TINA: “ Kde jsou všichni?“
OTEC: “ Ahoj. Šli už spát.“ Na Tině bylo vidět, že unavená a zdrcená z případu. Posadila se k jídelnímu stolu v obýváku. Druhá část obýváku měl svůj prostor gauč s křesly a skleněným konferenčním stolkem. Otec zašel do baru, který byl součástí nábytkové stěny. Z baru vzal lahev se skleničkami, otec do skleniček nalil pěti hvězdičkovou Metaxu.
OTEC:“ Tu máš něco na odreagování.“ Podal Tině do ruky skleničku. Otec si přisedl k Tině, přiťukli si a vychutnávali si Metaxu.
TINA: “ To mi pomohlo.“
OTEC: “ S mamkou jsme sledovali tvůj případ. Udělal to skutečně otec?“
TINA: “ Pro novináře je verze, že to byl otec a druhá verze je, že otec za tím nestojí – podle testu na střelný prach. Hartmut bude dělat ještě další testy.“
OTEC: “ A ta dívenka je na tom jak?“
TINA: “ Její zranění není vážné.“
OTEC: “ To je dobrá zpráva. Ještě abyste našli příbuzné té malé.“
TINA:“ V to doufám také.“ V obýváku se objevil Péťa. „Co ty tady?“ Péťa se usadil v Tinině klíně.
PÉŤA:“ Slyšel jsem hlasy, tak jsem se přišel podívat…….“
TINA:“ Podívat……. Abys o něco nepřišel.“
PÉŤA: “ A taky jsem ti přišel dát pusu na dobrou noc.“ Otec šel umýt skleničky do kuchyně, uklidil láhev zpátky do baru. Péťa dal mamince na každou tvář jednu pusu a jednu velkou na rty.
TINA:“ A teď alou do pelechu.“ Péťa slezl z maminčina klína. Dědeček se objevil v obýváku.
OTEC: “ A já nedostanu pusu na dobrou noc. Pokud si dobře pamatuji, žádnou jsem nedostal.“ Dědeček si moc dobře pamatuje, že už dostal, ale chtěl ještě jednu pusu od Péti, kterou mu dal i teď.
PÉŤA:“ Dobrou noc.“
TINA, OTEC:“ Dobrou noc.“ Péťa odešel do svého pelechu. Tina vstala od stolu, zastrčila židli ke stolu, otec zhasl v kuchyni a společně odešli do svých postelí.
Ráno na služebně…….Tina byla hned po ránu u šéfky Engelhardtové v její kanceláři, kde byla také i státní zástupkyně Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ:“ Včerejší večerní zprávy nešly, přehlídnou……. Co vás to mělo být……. Prý tajemství…….“
TINA: “ V době jsem mluvila s jednou starou paní…….“
SCHRAMKNANNOVÁ:“ Stará dáma……. Ještě mi řekněte, že do té vily spadla z nebe.“
TINA:“ Dá se to tak říct. Najedou se, objevila ve vile. Jediné vysvětlení je mezi tou starou dámou a tou vilou.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Já tady z vás jednou vyrostu…….“ Šla se podívat ven z okna. Tina se šéfkou po sobě louply očima.
ŠÉFKA:“ Už má něco Hartmut zpracovaného?“
TINA:“ Zatím nic.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Budu ráda, když mě budete informovat o případu.“ Sebrala si své věci a odešla z kanceláře. Rozloučila se s Tinou a šéfkou, potom spolu odešli za Andreou.
ANDREA:“ Sára a Rainer Müllerovi nemají žádné záznamy. Tady máš jejich adresy do zaměstnání.“ Předala malé pírky s adresami do práce Sáry a Rainera.
TINA:“ Díky. Ještě se zajedu podívat do vily.“
ŠÉFKA:“ Nezapomeňte na malou Gittu.“
TINA: “ Nezapomenu.“
Na KTU…….Hartmut, než odjel na obhlídku místa činu, provedl test, zda byl otec vrahem. Hartmut prozkoumal smrtící zbraň, ze které vzal otisky prstů. Na spoušti byla lepkavá hmota, vzal kousek vzorku na vatovou tyčinku, hned udělal rozbor. Po rozboru si šel zastřílet ze zbraně. Na zem si natáhl metr, podle kterého vždy vystřelil jednu ránu. Hartmut střílel na figurínu, kterou mu vždy vyměňoval jeho kolega, a ránu srovnávaly podle fotografie, kterou pořídl patolog. Hartmut tuto záhadu rozlousknul při čtvrtém pokusu.
U vily……. Než Tina zajela do Sářiny práce, zastavila se na místě činu, kde pobíhali policisté v uniformách. Ve stejný čas se tu Tina setkala s Hartmutem.
TINA:“ Ahoj.“
HARTMUT:“ Ahoj. Mám pro tebe pár věcí hotových.“
TINA:“ Tak sem s nimi.“
HARTMUT:“ K tomu bude praktická ukázka.“ Tina šla s Hartmutem na chodbu, kde byli zastřeleni rodiče. Hartmut si odložil kufřík se svými proprietami na zem. „Podíval jsem se na tu zbraň.“
TINA:“ Máš slovo.“ Dal Tině do ruky metr, kterou spolu položili na zem. Na mapě měl Hartmut označená místa.
HARTMUT:“ Taky mi to potvrdil i patolog.“ Postavil se podle metru. “ Tato vzdálenost je metr dvacet, ze kterého bylo stříleno. Jednoznačně z toho vyplívá, že otec nezabil svou rodinu.“
TINA:“ Dobrá práce. A co otisky.“
HARTMUT: “ Na zbrani jsem nenašel ani jeden otisk, čistá jako sklo. Na spoušti jsem našel stopy po lepkavé hmotě. Po rozboru jde o smůlu, která patří – Pinus Strobus neboli borovici vejmutovce.“
TINA: “ Před vilou rostou dva statné jehličnany.“ Tina při odchodu ven z vily si všimla na dřevěném futru krev. Krev se uchytila na malém poškození na futrech.
HARTMUT:“ Máš něco?“
TINA: “ Stopy po krvi. Nedávno se tu někdo musel škrábnout.“
HARTMUT:“ Třeba může patřit tomu tvému duchovi.“
TINA:“ Když se na to podíváš, tak to zjistíme, komu patří.“ Hartmut tedy si vatovou tyčinku, na kterou nabral krev z futra. Před vilou hledali borovice. Původní majitelé u vily si zasadili dvě borovice vejmutovky, za ty roky borovice vyrostli do výše až na střechu vily. Tina si všimla zlomené větve.
TINA:“ Támhle jsou zlomené dvě větve. Tichá cesta pro vraha.“
HARTMUT:“ Vrah se tak na střechu a dostal se na půdu, kde se ukrýval.“
Tina s Hartmutem vyšli na půdu, Hartmut položil na zem kufr se svými věcmi, které potřebuje na místu činu. Půda byla velice prostorná se zaprášenými věcmi – staré dřevěné skříně a bedny, krabice s hračkami,……. V každém koutě byla pavučina, ale i na ostatním předmětech. Hartmut si nasadil gumové rukavice, Tina si též oblékla gumové rukavice.
HARTMUT:“ Měl bych na tebe jednu prosbu.“
TINA:“ Jakou?“
HARTMUT:“ Jestli by ses nezhostila jednoho úkolu. Když tu sebou nemám žádné kolegy. Tak je zastoupíš.“
TINA:“ Co to bude.“ Hartmut podal Tině fotoaparát do ruky.
HARTMUT:“ Jestli by sis mi to tady zdokumentovala.“
TINA:“ To mi svěříš takový důležitý úkol.“
HARTMUT: “ To ti půjde jako báseň.“ Tina s Hartmutem přešli k otevřenému oknu. Tímto oknem vlezl vrah.
TINA: “ Tudy se dostal náš vrah.“
HARTMUT:“ Tamhle naproti jsou zbytky kůry z borovice.“ Na střešní plošince byla kůra z boty od vraha, když se dostávala na půdu vily. Tina si všimla na okenním ránu stopy boty, kde byli malé zbytky kůry se smůlou z borovice.
TINA:“ Krásný otisk z boty.“ Hned ho odfotila.
HARTMUT: “ Rychle se učíš.“ Tin se podívala na Hartmuta blbým pohledem. Hartmut věděl, že Tinu tou poznámkou neurazil. Tina s Hartmutem se vrhli na věci v půdním prostoru. Tina si vzala na starost světle modrou pánskou košili. Bylo evidentně vidět, že tato košile tu leží velmi krátce. Prohlédla si ji, odfotila ji i udělala detailní fotografie. Na košili byli malé částečky ze smůly z borovice. Hartmut podal Tině velký pytel na důkazy, do kterého dala Tina košili. Hartmut se zabýval jednou skvrnou na dřevěné podlaze. Skvrna měla pravidelnou fazónu, byla tu delší dobu – měla světlou barvu.
TINA:“ Co by to tak mohlo být.“
HARTMUT: “ To se hned uvidíme.“ Vzal si do ruky rozprašovač s roztokem, roztok rozprášil na skvrnu. Potom si vzal do ruky malou UV baterku s modrým světlem. “ Náš malý testík nám ukázal, že jde o krev, pomalu se tu vsakovala do dřeva. Už tu bude delší dobu.“
TINA:“ Co by se tu mohlo stát……. Je tu docela horko.“
HARTMUT: “ To máš pravdu. Košile bude propocená.“
TINA:“ Náš vrah tu nějakou dobu musel být a na něco čekat……“
Hartmut, aby zjistil, jak stará je krev, vzal si sebou kousek vzorku. Vzorek si dal do skleněné skleničky s víčkem.
Po prohlídce půdy se Tina s Hartmutem se rozloučili. Tina se odebrala ke svému služebnímu vozu. Po cestě k autu ji zastavila jedna reportérka z televize RTL. Zeptala se jí, jestli by nedala malí rozhovor poledních televizních novin. Tina s tím souhlasila.
REPORTÉRKA:“ Pověděla zraněná dívka, co se stalo osudnou noc?“
TINA: „Ještě jsem s dívkou nemluvila. Vyčkáváme, až ošetřující lékař povolí s dívkou si promluvit.“
REPORTÉRKA: “ V těchto chvílích se na státním zastupitelství koná tiskovka,…….“ Jak Tina slyšela slovo tiskovka, bylo ji jasné, že ti spunktovala almara. Nesměla na sobě znát, že o ničem neví. “ kterou vedle státní zástupkyně Schrankmannová spolu se šéfkou dálniční policie Engelhardtovou. Hned na úvod tiskovky padla otázka, za rodinnou tragédií stojí otec. Ale nebyla ještě jednoznačně odpovězena.“
TINA:“ Je potvrzeno, že za rodinnou tragédií nestojí otec.“ Reportérka si ukončila svou reportáž a Tina odešla ke svému autu. K vile přijel šerif od manheimské policie ve služebním voze. Tina se hned u něj zastavila.
NEUMANN:“ Dobrý den, chystal jsem se na vaši služebnu předat vám výpověď toho svědka.“ Podali si ruce na přivítanou.
TINA:“ Dobrý den, na služebně byste mě asi těžko hledal. Mám okolo případu spousty lítání, když mám případ na starosti sama.“
NEUMANN:“ Jak to? Vždyť tu máte kolegy.“
TINA: “ Odjeli povinně na školení.“
NEUMANN: “ Jo to znám moc dobře. Jinak jsem se pobavil s místními lidmi. Před 30 lety tu žila jedna rodina a z čista jasna se odstěhovala. Dlouho byla vila opuštěná. Párkrát ve vile přespávali bezdomovci. Před půl rokem se sem nastěhovali Müllerovi a chtěli vilu renovovat.“
TINA:“ Klíč k případu se skrývá v milosti – před 30 lety.“
NEUMANN: “ Paní Müllerová pověděla sousedce, že mají příbuznou na severu Německa.“
TINA:“ Jméno neřekla? Nebo aspoň, kde pracuje?“
NEUMANN: “ Na jméno při rozhovoru nepřišla řeč. Příbuzná bydlí v malé vesničce a za prací dojíždí do velkého města. A pracuje ve výzkumné laboratoři a dost často pracuje v zahraničí.“
TINA:“ To bude hledání jehly v kupce sena. Ale aspoň se máme čeho chytit.“
NEUMANN: “ Ta dívenka vám toho řekne více.“ Předal Tině výpověď od svědka, rozloučili se a každý se rozjel svým směrem.
Frankfurt nad Mohanem…….Tom se Semirem pilně chodili na přednášky. Měli malou přestávku mezi semináři, když končila pauza Tom se Semirem zdržovali začátek další hodiny. Zastavili se mezi dveřmi v jedné místnosti, kde běžela televizní polední zprávy televize RTL. Hltavě sledovali danou reportáž, protože se v ní zrovna objevila Tina, která hovořila v den ohlášení rodinné tragédie a druhý den během poledního vysílání. Komisaři nic neslyšeli, protože byl stažený zvuk.
SEMIR:“ Jen, co vytáhneme paty z Kolína tak se něco stane.“
TOM:“ A muselo se stát něco velkýho.“
Přednášející si dělal čárky, kdo je hodině. Měl u všech čárku, ale u Toma a Semira mu chyběli. Přednášející by rád chtěl začít včas.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ: “ Ví tu někdo, kde je Gerkhan a Kranich.“ V učebně bylo hrobové ticho, nikdo se nehlásil. Tak se je vydal hledat. Učitel je našel u televize.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ:„Koukám, že televize je přednější než další hodina.“
TOM:“ Jenom jsme chtěli vědět, co se děje v našem městě, když jde o naši kolegyni.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ:“ Po školení si můžete dělat, co chcete.“ Přednášející jim mírně rukou naznačil, že je čas odejít na přednášku. Když Tom potom volal Tině, byla Tina spolu se svým otcem na obědě
Povídka č.132: Halloween 1/5
Skončili školní prázdniny a nastal nový školní rok. Na dveře zaklepal podzim a s ním jeden populární americký svátek – Halloween. K tomuto svátku se po městě dělali různé akce pro děti a dospělé, popřípadě poutače na Halloweenské oslavy.
Na služebně dálniční policie bylo po ránu rušno – komisaři Semir Gerkhan a Tom Kranich se chystali na služební cestu do Frankfurtu nad Mohanem. Tom ve své kanceláři se probíral papíry – hlášeními pro šéfku Engelhardtovou a papíry na seminář. Tom by byl moc rád, kdyby jí Semir šel pomoc. Andrea zdržovala Semira v kuchyňce. Semir byl v objetí Andrey.
SEMIR:“ Já bych měl pomoc Tomovi…….“ Cukal se z Andreina objetí.
ANDREA:“ On to zvládne sám.“ Dala Semirovi pusu na rty. Rozhovor byl rychle skončený velkým polibkem.
Na druhé straně služebny si Tom hrál s hlášeními pro šéfovou. Tom si hlášení několikrát za sebou procházel, ale pořád mu v té sadě hlášení něco chybělo. Všechny hlášení si rozložil na stůl – z toho dvě hlášení musela podepsat Tina a dvě hlášení chyběla. Tom hledal hlášení po stole, když v kanceláři objevila Tina.
TINA:“ Neruším.“
TOM:“ Vůbec ne. Měl mi s tím pomoc Semir jenomže, se někde fláká. Když tě tu mám, můžu tě poprosit o dva autogramy.“ Podal Tině dané hlášení.
TINA:“ Ale jistě. Taky tu něco mám pro tebe.“ Dala do ruky Tomovi chybějící hlášení do Tomovy sady hlášení. Tina našla na stole propisovačku, kterou podepsala dané hlášení.
TOM:“ Kde si je našla?“
TINA:“ Netuším, jak se dostali do mé kanceláře.“ Tom si vzal Tininy podepsané hlášení, které založil k ostatním podle data. Všechny hlášení vložil do desek, které by se měli dostat do rukou šéfky Engelhardtové.
TOM:“ Předáš ty desky Engelhardtové. Čeká na ně jako na smilování.“
TINA:“ Až se tu šéfka objeví, dostane je do ruky.“
TOM:“ Předem ti děkuji.“ Dal Tině velkou pusu na rty.
TINA:“ Ještě tu něco mám pro tebe.“ Předala Tomovi euro desky s papíry k semináři, na kterém byla Tina před několika týdny. V deskách byli Tininy poznámky a výsledky k testu.
“ Určitě se vám to bude hodit. Měla jsem nutkání to vyhodit…….“
TOM:“ Ještě, že se tak nestalo, poklade.“ Tom s Tinou se políbil, když do kanceláře vstoupil Semir.
SEMIR:“ Tome, promiň, že jsem tě v tom nechal, ale Andrea mě nechtěla pustit.“
TINA:“ To je na tobě vidět.“ Semir měl na obouch tvářích červenou rtěnku od Andreiných rtů. Tom s Tinou se lehce usmívali, když viděli Semira.
TOM:“ Neomlouvej se, už mám všechno hotový. Než vyrazíme na cestě, měl by ses trochu zkulturnit.“ Vzal si papírový kapesník, který naslinil a utíral ze Semirovi obličeje Andreinu rtěnku.
SEMIR:“ Opatrně. Nemusíš mi vydřít kůži.“
TOM:“ Pro krásu to ještě chvilku vydrž.“ Když byl Tom hotový, zahodil použitý kapesníček do koše.
SEMIR:“ Děkuji. Jestli máš všechny, tak můžem vyrazit.“ Semir s Tomem si brali do ruky veškeré potřebné věci sebou na seminář.
TINA:“ Přeji šťastnou cestu.“
SEMIR:“ Děkujem.“ Rozloučil se s Tinou a odcházel z kanceláře.
TOM:“ Až dorazíme, dám ti vědět.“ Dal Tiny pusu na rty. „Ahoj.“
TINA:“ Čau.“ Tom odešel z kanceláře.
Večer na služebně……. Už bylo dost hodin a Tina se chystala domů. Šéfka Engelhardtová měla ve své kanceláři telefonát. Během tohoto telefonátu sledovala Tinu, aby jí neutekla, jak si oblíká bundu a pomalu odchází, ale ta se zastavuje u Hoteho a Bonráta. Položila jim na stůl jejich papíry.
TINA:“ Snad vám to takhle bude stačit.“
HOTE:“ Děkujeme.“
BONRÁT:“ Určitě to tak bude vyhovovat.“ To už se u nich objevila šéfka se zprávou….
ŠÉFKA:“ Tino, mám tady pro vás ještě práci.“
TINA:“ O co jde?“
ŠÉFKA:“ Jedná se o vraždu tříčlenné rodiny v Manheimu.“
HOTE:“ Tím by se měla zabývat kriminálka.“
ŠÉFKA:“ Schrankmannová nám ten případ přidělila, i když nespadá moc do naší kompetence. Místní kolegové zajistili místo činu, Hartmut je též na cestě. Adresa je tady.“ Předala Tině kousek papírku s adresou.
TINA:“ Hote, vemte sebou pár lidí.“
Obec Manheim…….Rodina byla nalezena ve větší vile, která byla postavena v Tudorovském stylu, který je hodně k vidění v Americe. Vila je celá postavená ze dřeva a z dalších přírodních materiálů. Interiér je pak zařízen ze dřeva a kaneme. Vila sídlila na konci obce Manheim a u malého lesa.
Kolem vily se to hemžilo policisty, lidmi z obce a novináři a televizní redaktoři. Hartmut byl už na místě a se svými lidmi sbíral důkazy pro případ. K vile přijela vínová Škoda Octavia Rapid spolu s dalšími policejními auty. Tina s kolegy se propletly mezi místními lidmi a chrtícími novináři získat informace k tragédii. Jedna reportérka z novin hned odchytla Tinu, k nim se přidali další novinářské supy.
REPORTÉRKA:“ Co říkáte na tuto hroznou tragédii?“
NOVINÁŘ:“ Šlo o nějakého šílence.“
REPORTÉRKA:“ Nebo snad šlo o cílený útok na rodinu?“¨
TINA:“ Právě jsem přijela, ani jsem neviděla místo činu, takže nemůžu odpovídat na vaše otázky.“ Tina odešla středem spolu s kolegy mezi novináři, šli k vile, kde na ně čekal šéf z Manheimské policie. Novináři nebyli moc šťastni, co jim Tina odpověděla.
Do vily se vcházelo přes velkou terasu, kde čekal šéf z místní policie – Robert Neumann.
TINA, HOTE, BONRÁT:“ Dobrý večer.“
NEUMANN:“ Dobrý večer. Jmenuji se Robert Neumann, jsem šerifem policie zde v obci Manheim.“
TINA:“ Vrchní komisařka Tina Kranichová od dálniční policie. A to jsou mý kolegové.“ Tina s Neumannem si podali ruce na přivítanou. Hote a Bonrát se představil každý zvlášť.
NEUMANN:“ Tragédii postihla rodinu Müllerovu – rodiče Sáru a Rainera, mají dvě děti syn Paul a dcera Gitta. Moji lidí hledají dcerku Gittu.“ Ukázal Tině její fotku na společné rodinné fotce. „Jednoznačně to vypadá, že otec zabil rodinu.“
TINA:“ Šla se někam schovat a tím měla možnost utéct z domu.“
NEUMANN:“ Co se ke mně dostalo, Müllerovi se přistěhovali před půl rokem, chtěli tuto vilu renovovat, dlouho před nimi zde ve vile nikdo nebydlel.“
TINA:“ Mohla bych vás o něco poprosit.“
NEUMANN:“ Co by to mělo být?“
TINA:“ Jestli byste neobešly sousedy…….“
NEUMANN:“ Ale jistě. Moc rádi to uděláme.“
TINA:“ Díky.“ Tina se šla konečně podívat na místo činu. V přízemí hned potkala Hartmuta. Navzájem se pozdravili. Hartmut zavedl Tinu, kde se stala ta tragédie.
HARTMUT:“ Opatrně na schodech, leží tu ten syn. Byl zastřelen zezadu, když utíkal pryč z vily.“
TINA:“ Jejich dcera měla větší štěstí.“ Na schodišti do pokojů leželo deseti letého chlapce – Paula. Paul měl na sobě kostým ragbyového hráče. Ve škole měli halloweenskou oslavu, rodinka se vrátila dříve z oslavy. Paulovi nebylo dobře.
Vyšli po schodech do patra, kde ležela rodičů – Rainer a Sára. Oba dva byli zastřeleni – každý z nich měl v sobě dvě střely.
HARTMUT:“ Rodiče to schytali nejvíc. Byli v přímé palbě.“
TINA:“ A co vražedná braň?“
HARTMUT:“ Ta se našla u otcova těla. Bude se jednat o brokovnici nebo podobná zbraň.“ Na druhé straně zdi visely tři obrázky a najedou, jeden ze tří obrázků spadl na zem. Jejich zraky se upřeli na protější zeď a přišli blíže. Ve zdi byla stopa po střelbě. Ze zdi se ozval dětský ženský hlas.
GITTA:“ Pomoc……. Tady jsem.“
TINA:“ Jde to odtud.“ Hartmut si vzal do ruky páčidlo.
GITTA: “ Pomoc….“
HARTMUT:“ Ustup dál od stěny.“ Začal se pomocí páčidla zavrtávat do zdi. Za zdí byl tajný úkryt, tam se i malá Gitta schovala. Když Hartmut udělal dostatečně velkou díru, Tina si do díry posvítila baterkou, kde vykukovala zraněná Gitta. Byla převlečená za králíka. Hartmut upustil páčidlo na zem, vzal zraněnou Gittu do náručí a hned s ní běžel ven před vilu, kde byl, Hote s Bonrátem.
HARTMUT:“ Potřebuji rychle sanitku.“ Jen co se Hartmut s Gittou objevili před vilou, hned se sesypaly novináři jako supy. Co se venku starali, Hote, Bonrát a Hartmut o Gittu – Tina si prohlížela vilu. Byla na chodbě, kde se stal největší masakr. Pod skříňkou na nožkách ležel fotoaparát. Tina se pro něj shýbla a prohlížela si v něm fotografie, které byly z dnešní oslavy ve škole. Tina se otočila v ponětí, že na chodbě někdo je. Myslela, že se jí to zdálo a dál prohlížela fotografie ve fotoaparátu. Po chvilce to Tinu nedalo, odložila fotoaparát na skříňku, šla ke schodišti do přízemí. Zde se setkala se starší dámou kolem 80 let. Tato dáma chytla Tininy ruce.
ROTHOVÁ: “ Vypadni odsud……. Nech ten dům na pokoji. Říkala jsem jim, aby odsud ten dům rychle opustili. Vypadni odsud, dokud je čas.“ Tina se dostala ze svárů té staré paní. Jenomže paní se vypařila jako pára nad hrncem. Tina si vzala zbraň do ruky a opatrně vešla do Hartmutovi udělané díry. Všude byli samé pavučiny, Tina došla až konec této tajné chodby, kde byli dveře. Opatrně otevřela dveře, kde na druhé straně vchodu byl. Na druhé straně dveří seděl Hartmut,
HARTMUT:“ Co tu děláš?“
TINA:“ Ty jsi neviděl?“
HARTMUT:“ A koho bych měl tak vidět.“ Tina uložila svou zbraň do pouzdra u kalhot a baterku zhasla. Tina vyhledala šéfa Manheimské policie. Neumann řekl svým lidem, aby se podívali po staré dámě, kterou viděla a mluvila Tina.
NEUMANN:“ Po staré paní není zatím ani památky.“
TINA:“ Tu starou paní jsem opravdu viděla.“
NEUMANN:“ Ono k tomu i napovídá i to období, co teď je – Halloween. Budeme ji hledat.“ Neumann odešel pryč.
BONRÁT:“ Kde by se tu mohla vzít.“
HOTE:“ Nikoho jsem neviděl vcházet.“
BONRÁT:“ A co by tu asi tak dělala.“
TINA:“ Ať odsud odejdeme……. Zřejmě Müllerovi už dlouho sledovala a chtěla je z domu dostat ven.“
HOTE:“ Ale co by to tak může být.“
TINA:“ To netuším, ale ta vila má v sobě tajemství, kterému se musí najít klíč.“
HARTMUT:“ To jsem ti zapomněl říct. Dělal jsem otcovi test na střelný prach, který vyšel negativně. Měl na sobě nepatrné částečky střelného prachu. Dostali se na něj, když mu pachatel dával zbraň k ruce.“
TINA: “ To znamená, že, kdyby zatím byl opravu otec, vystřelil by po Gittě víckrát, a né jenom jednou.“
HARTMUT:“ To máš pravdu. Našli jsme akorát jednu stopu po střele. Na KTU udělám další testy, abychom vyloučili, že otec je vrah.“
TINA:“ Pro novináře platí to, že zatím vším stojí otec. Kam odvezli Gittu?“
HOTE:“ Gitta leží v nemocnici u sv. Anny. Lékař od záchranky říkal, že Gitta je mimo ohrožení života.“ Ještě si řekli pár slov, rozloučili se. Hartmut odjel směrem k domovu, Tina byla odchycena novináři a televizními reportéry u jejího auta.
REPORTÉRKA:“ Jak se daří zraněné dívce?“
TINA: “ Její zranění nejsou natolik vážná.“
REPORTÉR:“ Zavraždil otec svou rodinu?“
TINA:“ Zatím z toho vycházíme. Ale budou se dělat další testy pro a proti otcovi vině.“
REPORTÉRKA:“ Dá se říct, proč to otec udělal?“
TINA: “ Vyšetřování je teprve na začátku. Tato rodinná tragédie má zapříčinění v minulosti této vily. Vila ukrývá v sobě tajemství, které vedlo ke smrti této rodiny.“ Tina nasedla do auta, ale reportéři chtěli vědět více, ale to už byla Tina pryč.
V nemocnici…….Vínová Škoda Octavia dorazili k nemocnici. Tina vystoupila z auta a zašla rovnou na nemocniční recepci. Malou chvilenku počkala a na recepci se objevil primář dětského oddělení Štefan Eggers.
EGGERS:“ Dobrý večer, Štefan Eggers, primář z dětského.“
TINA:“ Dobrý večer, Tina Kranichová, dálniční policie. Vyšetřuji tu rodinnou tragédii a tak jsem se chtěla zeptat, jak se daří Gittě Müllerové.“
EGGERS:“ Její zranění nebylo moc vážné. Bylo toho na ní dneska moc.“
TINA:“ Zastavím se za ní později.“ Rozloučili se, Tina odcházela ke svému služebnímu autu, když ji na mobil volala šéfka Engelhardtová. Chtěla vědět, jak se vyvíjí případ.