fotky také najde zde:
Daniel Roesner (35.narozeniny)
dnes (20.01.2019) slaví své 35. narozeniny herec Daniel Roesner.
Přeji všechno nejlepší, hodně zdraví, šěstí, lásky a mnoho životních úspěchů. Tina11
Dítě je zviditelněná láska 6/6
Na statku……. Dr. Ambach s Erikem se dovezli terénním autem ke statku. Ambach vystoupil z auta, aby otevřel bránu na dvůr statku. Kim slyšela hlasy a vrnět motor. Raději zpozorněla a poslouchala, co se bude dít. Dr. Ambach a Erik vyklízely věci ze statku. Dr. Ambach několikrát volal Anitě, ale ta mobil vůbec nebrala.
AMBACH: „Vůbec mi to nebere.“
ERIK: „Vybyla se jí baterka, mohl se jí rozbít…“
AMBACH: „Nemám z toho dobrý pocit.“
ERIK: „Třeba sedí u fízlů.“
AMBACH:„Nežvaň a vyklízej. Potom se zbavíme ty holky.“
Když Kim uslyšela kroky do sklepa, schovala se mezi regály a vzala si do ruky jednu láhev s vínem. Jen, co Erik prošel okolo Kim, vzala ho po hlavě lahví. Erik ležel na zemi. Kim vzala nohy na ramena, vyběhla na dvůr. Dr. Ambach vytáhl na Kim zbraň.
KIM: „Kde je moje dítě?“
AMBACH: „Je tam, kde má být.“
KIM: „Já chci své dítě.“
AMBACH: „Je o něj dobře postaráno.“
KIM: „Já vám nevěřím.“
Tmavě modrý Peugeot se vřítil na statek. Dr. Ambach obrátil zbraň na dálniční policii. Tom po dr. Ambachovi opětoval střelbu. Dr. Ambach nasedl do auta, objel mohutnou lípu uprostřed nádvoří, při výjezdu ze statku naboural policejní auto, které blokovalo výjezd ze statku. Dr. Ambach ujížděl po polní cestě. Tom šel ke Kim, jestli nepotřebuje pomoc, během, co Ambach objížděl lípu. Semir se mezitím s autem otočil, Tom vypustil Johannese, aby dělal společnost Kim. Tom nasedl do auta, u brány informovali kolegy, aby se postarali o Kim a Erika ve sklepě. Peugeot hned vyrazil za Ambachem. Na polní cestě byly výmoly, a tak cesta byla rozhoupaná. Tom s dr. Ambachem si vyměňovali palbu.
TOM:„Můžeš jet trochu klidněji.“
SEMIR:„Potřebuješ snad blicí pytlík.“
TOM:„Ne, v tom se nedá střílet.“
SEMIR:„To kritizuješ můj styl jízdy.“
TOM:„To za každej vymetenej rigol dostaneš euro.“
SEMIR:„A kolik jsem už projel?“
TOM:„Tohle není terénní auto.“
SEMIR:„Zkouším, co vydrží.“
TOM:„Já jenom, aby se nám nerozpadlo pod zadkem.“
Dr. Ambach to chtěl vzít zkratkou přes pole. Vedle pole byl les, ze kterého vyšel mohutný jelen šestnácterák. Dr. Ambach se lekl, až z toho strhnul volant a skončil v nakupených smotaných balíkách slámy. Co se dr. Ambach vzpamatoval, uviděl před sebou Toma se Semirem se zbraně mi v ruce.
Nemocnice sv. Terezy……. Tom se Semirem zajeli s Kim na dětské oddělení, kam nechala Anna Engelhardtová převést z bytu Schüllerové. Kim si malé děti prohlížela a mezi nimi našla svého Míšu. Spolu odešli domů.
Ivan se po hrozné autonehodě zotavoval velmi dobře. Ještě byl napojen na přístrojích. Kim se šla na Ivana podívat a říct mu, že všechno dopadlo dobře.
V Římě……. Tina seděla v civilu u Lorence a Moriniho v jejich kanceláři. Tina drbala Rexe na hlavě, kterou měl položenou v jejím klíně. Měli mezi sebou velmi veselý hovor. Do jejich kanceláře vstoupila Katja, která se stará o technické zázemí daných případů. Měla v ruce zprávu z technického – rozbory z krve z šatů, co našel Rex a Morini v popelnici, daleko od vily Innes. Na Lorencův stůl položila krabici s osobními věcmi Donatiové.
LORENCO:„Ahoj Katjo, co pro nás máš?“
MORINI: „Ahoj.“
KATJA: „Tady máte ten rozbor a osobní věci.“ Odcházela pryč z kanceláře.
LORENCO:„Kam jdeš?“
KATJA: „Nebudu vás rušit. Dobře se bavte.“
MORINI: „Co jí je?“
TINA: „Nemá ráda v této kanceláři příměs kolínského ovzduší. Raději jí vyhovuje čisté římské ovzduší.“
MORINI: „To chceš říct, že na tebe žárlí.“ Rex to hned potvrdil svým štěkotem.
LORENCO:„Samozřejmě. Podívej i Rex ti to potvrdil. Má tak spadeno i na mě.“
MORINI:„Na vás?“
TINA:„Moje osoba se hodně motá okolo Lorence. Tráví spolu hodně času, jdeme spolu na večeři…“
MORINI:„To je přeci samozřejmé, když je tu vzácná návštěva. Tina vám ani nemůže líst do zelí, když je vdaná.“
LORENCO:„Když jsi to pochopil, tak se podívej na ty výsledky.“ Morini vzal výsledky do ruky a pročítal je.
MORINI:„Ta krev na šatech je Elisy Donatiové, jak na té bustě.“ K Morininu přišel uniformovaný policista s informací ústní i na papíře…. „Děkuji. Na kamerových záznamech cestou do chemičky se našlo auto Daria a Flavia. V čase, kdy byla zabita Donatiová.“ Tina se prohrabovala krabicí.
LORENCO:„Vraha bychom už měli, ale co motiv.“
TINA:„A co tohle.“ Ukázala Lorencovi fotku, na které byla Elisa a manžel Innes. Všichni si vzali bundy a vyrazili za Innes Bellottiovou.
Innes všem přišla otevřít.
INNES:„Co tu zase chcete. Vraha snad máte.“
LORENCO:„Můžeme dál?“
INNES:„Pro mě za mě.“ Komisaři vešli do domu. Innes se usadila u jídelního stolku v kuchyni. Ostatní postávali okolo. Morini s Rexem se uchýlili do postranní. Hlavní slovo si vzal Lorenco a Tina.
LORENCO:„Lupiči Elisu Donatiovou nezabili. Mají akorát na svědomí krádeže.“
INNES:„Tu bustu jste našli u Lariniho.“
LORENCO:„Tu noc jí zabít nemohl. Jak by mohl vědět v Palermu, že Elisa je přepadena lupiči.“
TINA:„Byla jste to vy.“
INNES:„Já? Co je to za nesmysl.“
TINA:„Tu noc, co byla Elisa přepadena, šla jí na pomoc. Rozvázala jste ji.“
LORENCO:„Potom jste si všimla té fotky – vašeho manžela a Elisu.“
INNES:„Věděla jsem, že mě opustil. Nevěděla jsem s kým… uviděla jsem tu fotku.“
TINA:„Popadla jste bustu a praštila Elisu do hlavy.“
LORENCO:„Doma jste se převlékla, zakrvácené věci jste dala do pytlíku a odnesla ji do popelnice o několik ulic dál.“
TINA:„Policii jste chtěla zavolat…“
INNES:„Než bych dopajdala domů, už pomalu začalo svítat. Nechala jsem to na Mariniovi, brzy po ránu chodí věnčit psa své dcery.“
MORINI:„Tak půjdeme paní Bellottiová.“
Další večer……. Tento večer byl závěrečný k oslavám k výročí a narozenin Vincenza Martinelliho a Angela Rossettiho. Postupně si rozbalovali své dárečky od hostů. Nesměla tu chybět Tina, která měla na sobě šaty bez rukávů s průsvitnou krajkou u výstřihu ve žluté barvě. K tomu vzala příhodné šperky a doplňky. Tinin otec a Lorenco se oblékli do večerních obleků.
LORENCO: „Musím opět říct, že ti moc sluší.“
TINA: „Díky. Oboje dvoje šaty jsou, dostala od mého Toma.“
LORENCO:„Má dobrý vkus.“
TINA:„Bude potěšen, až mu to vyřídím.“
O dva dny později……. Tina se svým otcem se vracely z Itálie do Kolína nad Rýnem. Cestou domu přespaly u jejich příbuzné Petry v Miláně.
Jejich cesta se zkomplikovala na A3. Před nimi se postavila napříč cisterna s benzínem. Před cisternou udělal holandský řidič s karavanem smyk, když mu při předjíždění udělal myšku mladý motorkář. Do cisterny narazil řidič, který se staral o svou těhotnou manželku. Řidič cisterny utíkal do bezpečí. Po nárazu vozidla se tank cisterny poničil a benzín začal vytékat na zničenou kapotu auta. Tina prudce zastavila, až se ze Škody Superbu Combi hustě zakouřilo z gum. V protisměru nahánělo BMW lupiče, kteří vyloupili klenotnictví v centru města. Po cestě se dohadovali, jak se zbaví policie. Auto najelo na vozík, které táhl osobní automobil. Náklad z vozíku se rozletěl do všech stran. Tina s otcem šli na pomoc mladému páru do auta, které bylo zaklíněno v cisterně. Tina vytáhla z auta těhotnou ženu a otec těžce zraněného muže. Odtáhli je bezpečí. Auto s cisternou explodovalo. Tina s otcem chránily mladý pár svými těly. Hořící cisternou prolétlo auto z protisměru. Otec si toho hned všiml.
OTEC:„Tino, …“
Tina zahlídla auto v hořící cisterně. Bafla ženu a odtáhla ji na stranu, aby na ně nespadlo, hoří auto. Hořící auto spadlo na dálnici kousek od Tiny, skončilo na střeše. Otec hned běžel do Superbu pro hasicí přístroj, kterým hasil auto s lupiči.
V protisměru u středových svodidel zastavilo BMW. Tom volal přes vysílačku pomoc. Tom se Semirem přeskočili středová svodidla. Když viděli Tinu s otcem, věděli, že zabránili velké tragédii. Komisaři si hned šli pro svůj úlovek do auta. Lupiči byli zraněný a zatčený.
Pro zraněného mladíka přiletěl vrtulník, mladou maminku odvezla sanitka. Tina s otcem byli pořád s ní, než odjela do nemocnice.
OTEC:„Že to tak dopadlo.“
TINA:„Můžeš si tento hrdinský čin zapsat do deníčku.“
OTEC:„To je nápad.“ Zastavili se u Škody Superb.
TINA:„Co jsem způsobila.“
OTEC:„Jsi mě navedla, že bych mohl psát paměti.“
TINA: „Kdy s tím chceš začít.“
OTEC: „Až budu v důchodu.“
TINA: „Ty a důchod.“
OTEC: „Někdy na mě bude čekat.“ Oba dva se na sebe usmívali od ucha k uchu. Semir s Johannesem byl na procházce u krajnice dálnice. Semir se na chvilku otočil a Johannes vzal čáru. Běžel za Tinou.
TINA: „Johannesi… Kde se tu bereš.“ Vzala si basetku do náručí. Hned se basetce dostalo drbání. „Tati, můžu ti představit Johannese. Je to naše kolegyně.“
OTEC:„Kolegyně?“
TINA:„Když je to basetka, říká se mu Johannes.“ Po chvilce k nim přišel Semir.
SEMIR:„Tak tady jsi.“
TOM:„Je v dobrých rukou.“
SEMIR:„Ještě jsem vám ani nepoděkovali za vaši pomoc.“
OTEC:„Není vůbec zač.“
SEMIR:„Johannesi, měl by ses proběhnout.“ Johannes se podíval na Semira. Tichými signály vyslal Semirovi, ať si trhne nohou. Opět si položil hlavu na původní místo.
TINA: „Evidentně se mu nechce. Jestli chceš, ráda se o Johannese postarám.“
SEMIR: „Vážně?“
TOM: „Radši to ber, než si to Tina rozmyslí.“ Tina vypustila Johannese na zem, naskočil na zadní sedadla, dveře mu otevřel Tinin otec. Semir se šel rozloučit s Johannesem. Otec si šel sednout do auta na místo spolujezdce.
TOM:„Brzy se uvidíme.“ Dal Tině polibek.
TINA: „Čau.“
TOM: „Čau.“ Tina nasedla do auta. Škoda Superb Combi odjel pryč. Semir se smutně koukal na odjíždějící auto.
TOM:„To už ti je teď smutno po Johannesovi.“
SEMIR: „Ale vůbec…“
TOM:„Vždyť to na tobě vidím. Bude o něj dobře postaráno. Pak si pro něj zajedeš.“
SEMIR: „Já vím…“
TOM:„Ale před tím tu musíme uklidit ten bordel.“
Odebrali uklízet zbytky po velké havárii.
Dítě je zviditelněná láska 5/6
V Římě……. Lorenco, Morini spolu s Rexem vyrazily za Marionovými si pro seznam ukradených věcí Elisy Donatiové. Manželé vyprovodili komisaře a inspektora na hlavní cestu, kde se setkali se sousedkou Innes Bellottiovou. Larini nesl smetí do popelnice.
INNES:„Už víte, kdo Elisu zabil?“
LORENCO:„Usilovně na tom pracujeme.“ Rex se najedou rozeběhl za Larinim. Otevřenou brankou vešel na zahradu. Lorenco s Morinim šli za Rexem.
LORENCO:„Komisař Fabri, moc se omlouvám za Rexe.“ Řekl v rychlosti Larinimu, který jenom koukl, co se to děje. Rex měl zabořený nos v záhonu a opatrně hrabal hlínu. Lorenco opatrně šlápl do záhonu, z kapsy u saka si vyndal gumové rukavice, které si navlékl na ruce. Lorenco trochu odstrčil Rexe na stranu, aby vyndal z malého křovíčka bustu Beethovena, která byla od krve.
LARINI:„To není moje.“ Všichni sousedé se koukali od branky, co se to děje u Lariniho.
LORENCO:„Já vím…“
LARINI:„Co se tu vlastně děje?!“ Rex se rozeběhl ven za zahrady. Sousedé u branky uhýbali na stranu.
LORENCO:„Morini, běž za Rexem.“ Morini poslechl komisaře a vydal se za Rexem. Mezitím Lorenco v rychlosti řekl Larinimu, co se tu děje a zavolal na prezidium, aby mu poslali policejní vůz, do kterého si potom Larini sedl. Lorenco předal bustu Beethovena kolegům v pytli na důkazy.
ROSA:„Co teď s ním bude?“
BRUNO: „Za nic nemůže.“
LORENCO: „To nám v klidu řekne na prezidiu.“ Innes se odebrala domů „Od paní Bellottiová kulhá?“
BRUNO: „Už to budou asi tři měsíce. Odešel od ní manžel, ona to neunesla.“
ROSA: „Innes z nešťastné lásky chtěla spáchat sebevraždu, protože věděla, že má jinou.“
BRUNO: „Skočila po auto, ale kolem jdoucí zmírnil její pád. A tak od té doby kulhá.“ Sousedé odešli domů. Mezitím se objevil Morini s Rexem, Morini držel v ruce pytlík s věcmi od krve. Rex to našel hravě, protože ho upoutala stejná vůně, co cítil u Innes doma. Lorenco se podíval dovnitř.
LORENCO:„Rexi, dobrá práce.“ Pohladil ho. Rex si radostně zaštěkal. Lorencovi začal zvonit mobil, který vyndal ze saka a přijal hovor. Volala mu Valérie z technického. Našli bandu lupičů.
MORINI:„Co se děje?“
LORENCO:„Máme ty lupiče. Než tam dojedeme…. Tina tam bude dřív.“
MORINI:„Tina má dneska to focení se soudcem a státní zástupcem.“
LORENCO:„Ještě, že tě mám…. Úplně jsem na to zapomněl.“
V Kolíně…….
AMBACH:„Budeme muset zmizet. Byli za mnou fízlové.“
ERIK:„Sakra…“
AMBACH:„Mají tvůj a její portrét od svědků.“
ERIK:„Najedou se tam všichni objevili.“
AMBACH:„Ještě tu mám obchod a hned se budeme pakovat.“
ERIK:„Dobře. Postarám se o to nejnutnější.“
V Římě……. Rossetti a Martinelli si dělali památeční fotky s lidmi, kteří pro něco znamenali. Tina se svým otcem na tomto focení nesměli chybět. Museli mít na sobě policejní uniformy. Fotili se po odděleních a dalších skupinkách.
Tina přišla po focení v policejní uniformě na policejní prezidium. Na chodbě si ji hned všiml Morini, Lorenco a Rex. Hned za nimi Tina šla.
MORINI:„Sekne ti to.“
LORENCO:„Vážně ti to moc sluší.“
TINA:„Díky.“ I Rex se ozval svým štěkotem, že se mu Tina v uniformě líbí.
LORENCO:„I Rex má stejná názor.“
TINA:„Už jsem vyšla ze cviku nosit takový úbor.“
LORNECO:„Teď jsme se chystali na výslechy Continiho a Rinaldiho.“
MORINI:„Úkryt měli ve staré chemičce u Tibery.“
LORENCO:„Ta hlína z bot byla kontaminována chemikáliemi z výroby barev a laků.“
TINA: „To jste kluci šikovní. Dobrá práce.“
LORENCO: „Jestli chceš vidět a promluvit si s Contim…“
MORINI: „Klidně to můžu udělat já.“
TINA:„Ty mi dáváš takovou důvěru. Moc ráda ho uvidím.“ Tinin otec uviděl Tinu na chodbě, jak se baví s Lorencem a Morinim. Hned za ní šel. Přes ruku měl přehozený civil a v ruce držel boty.
OTEC: „Konečně jsem to vyřídil.“
TINA: „Ráda bych vám představila mého otce – Petr Berghammer. Tati to je komisař Lorenco Fabri, inspektor Morini a bych nezapomněla na Rexe.“ Tinin otec si podal s každým ruce na přivítanou. Rex se nechal podrat za uchem o Tinina otce.
OTEC: „Mohl bych poprosit. Nenašla by se tu místnost, kde bych mohl v klidu převlíknout. Martinelli a Rossetti mě pozvali na pivo. Tak abych nešaškoval v tomhle úboru.“
TINA: „Tak na pivo…“ Culila se na otce.
OTEC:„Dlouho jsme se neviděli.“
TINA: „Vždyť já proti tomu nic nemám.“
MORINI: „Tak pojďte za mnou.“ Morini s otcem šli spolu, aby se otec mohl převléknout. Tina počkala na svého otce na chodbě, aby mu potom odešla věci do auta a domluvili na dalších věcech.“
Moroni zavedl Tinu, kde seděl Dario Conti. Morini poprosil, aby je nechal o samotě. Morini a policista odešli pryč. Dario koukal na Tinu, jako na zjevený obrázek. Tina se po letech moc nezměnila.
DARIO:„Já mám snad vidiny.“
TINA: „Vůbec nemáš. V klidu mi řekni, co se stalo ten večer.“ Posadila se na stůl naproti Continovi.
DARIO: „Vloupaly jsme se do té vily, najedou se objevila ta žena. Spoutaly jsme ji, dali jsme jí roubík. Vzali jsme peníze, šperky z trezoru…. Další cennosti. A odešli jsme pryč. Potom jsme v rádiu slyšeli, že ta žena je mrtvá. My jsme to nebyli.“
TINA: „Někdo šel po vás do té vily. A Tu ženu zabil.“
DARIO: „Udělali jsme v té čtvrti další vily. Loupili jsme, když majitelé nebyli doma. Všechno jsme to dělali pro Flaviovu sestru. Flavio měl našetřené peníze na operaci pro sestru. Najedou, zmizeli. Flaviova matka si je vzala na chlast…“
TINA: „Máte ty šperky a peníze?“
DARIO: „Všechno to vzali ti policisté. Ještě jsme se nestihly prodat.“
TINA: „To bude pro vás bod k dobru k vazebnímu soudci.“
DARIO:„A co vy tady v Římě?“
TINA:„Jsem tady soukromě. Přijela jsem na oslavu Rossettiho a Martinelliho.“
DARIO:„O tom jsem slyšel. A vy byste se nemohla přimluvit…“
TINA:„Dario, já na tento případ nemám žádné pravomoce. Komisař Fabri si mě přivzal, dejme to jako konzultanta. Přimluvím se u komisaře Fabriho, aby o za oba dva ztratil slovo.“
DARIO:„Já to pořád říkám, že jste ten nejlepší policajt pod sluncem. Koukám, že máte rodinu. A kde teď úřadujete? Taky jsem chtěl, ale nevyšlo mi to.“
TINA:„Jsme jedna šťastná rodina. Usídlila jsem se v Kolíně nad Rýnem. Věřím, že najdeš tu pravou.“
Komisař Lorenco Fabri s Morinim předávali Flavia policistovi v uniformě, aby ho odvedl do vazby. Po chvilce vyšla Tina s Dariem. Morini poprosil kolemjdoucího policisty, aby zavedl Daria do vazby.
LORENCO:„Byl Dario překvapený, že tě vidí.“
TINA:„Myslel si, že vidí přízrak.“
LORENCO:„Co ti řekl?“
TINA:„Vilu Donatiové vykradli, svázaly, dali jí roubík a odešli s lupem pryč. Donatiová žila. Prý v té čtvrti vykradli další vily, ale vždy nepřítomnosti majitelů.“
LORENCO:„Nechal jsem prověřit kamerový systém, kudy jel Flavio a Dario do chemičky.“
MORINI:„Všechny šperky jsme našli. Podívám se nato.“
LORENCO:„Mluvil jsem s Larinim. Do Říma se vrátil až dneska. V jeho záhonku jsme našli vražednou zbraň – bustu Beethovena.“
TINA:„To jste byli úspěšný.“
V Kolíně……. Dr. Ambach po úspěšném uzavření dalšího obchodu, dal příkaz, aby se sbalila a přivezla děti na statek. Dr. Ambach s Erikem se starali o další důkazy.
Byt Schüllerové……. Anita Schüllerová pospíchala domů. Všimla si, že před barákem stojí civilní a služební vozy. Vystoupila z auta a šla domů. Ale všimla si za oknem pohyb. Hote ji zahlídl z okna, hned informoval kolegy. Tom se Semirem vyběhli za Anitou, ta vzala nohy na ramena, nasedla do auta a ujížděla pryč. Moc daleko nedojela, z vedlejší ulice ji do cesty vjelo auto. Lekla se, strhla volant ze silnice a narazila do stromu u silnice. Tom se Semirem běžely k nehodě. Z motoru šla pára a byly bouchnuté všechny airbagy. Tom hned zavolal pomoc, Anita byla zraněná. Když byla nehoda pod kontrolou kolegů od dálniční policie, Tom se Semirem se mohli v klidu vrátit do bytu Schüllerové.
HOTE:„Dietře, něco jsem našel…“ Bonrát se přiřítil k Hotemu z obýváku. Vešel za Hotem přes otevřené zrcadlo.
BONRÁT:„Tomu říkám úlovek roku.“ Bylo zde celkem 5 miminek, Bonrát si jedno vzal do náručí. Hned se oba dva rozplývali.
Když se v bytě objevil Tom se Semirem, šli za Hotem a Bonrátem do zrcadlové říše.
SEMIR: „Co tu máte?“
HOTE:„Máte tu nejdražší poklad na světě.“ Komisaři měli hned lepší náladu. „Role dědečka by ti slušela.“
BONRÁT: „Zatím to moc nevypadá, že by se Jochen pouštěl do rodiny.“
TOM: „Uvidíš časem.“
SEMIR:„Kde je vlastně Johannes?“
BONRÁT:„Celou dobu leží v obýváku na gauči.“ Uložil dítě do postýlky. „Pojďte se mnou, něco vám ukážu.“ Všichni se odebrali do obýváku. Bonrát šáhl na pracovní stůl, kde ležela fotka statku.
TOM: „To by byl dobrý úkryt pro Kim.“
SEMIR: „Adresa u toho nebyla?“
BONRÁT:„Žádnou jsem nenašel. Byla volně vložená mezi papíry.“ Na druhé straně fotky nebyla napsána adresa. Semir šáhl do kapsy pro mobil, volal Andree. Andrea hned zalovila ve věštírně, hned Semirovi nadiktovala adresu. Hned poprosil o posily na statek. Tom se Semirem vzali Johannese sebou. Hote s Bonrátem se postarali o malé špunty.
Dítě je zviditelněná láska 4/6
V Kolíně…… Kim byla uvězněna ve vinném sklípku, který byl součástí statku, patřil dr. Ambachovi. Kim seděla na židli. Byla spoutána lany. O jejího Míšu se starala Schüllerová.
AMBACH:„Co ten kluk?“
ERIK:„Je zatím mimo hru. Fízlům zatím nic neřekne.“
AMBACH: „Na pár dní budeme mít klid.“
ERIK: „Co ta malá ve sklepě.“
AMBACH:„Zatím ji tu necháme. Její dítě dáme na prodej. Než zvedneme kotvy, budeme se jí zbavit.“ Erik souhlasně pokyvoval hlavou.
Ina na soudním lékařství poznala Sandru podle tetování a jejích věcí, co měla na sobě. Tom, Semir a Johannes si šli prohlédnout Sandřin byt. Sandra bydlela v bytě po starší ženě, která odešla za svým synem do Hamburku. Byt byl zařízen starožitnostmi – krásné skříně, stoly, židle, zrcadla, …… Tom si prohlížel velkou barokní komodu v obývacím pokoji. Otevřel dvířka v horní části komody, kde byli po stranách šuplíky a uprostřed byla mezera. Tom strčil ruku do mezery, kde na konci šuplíku byl čudlík. Za ten zatáhl, otevřela schránka. Vyndal klíček. Přišel k němu Semir.
SEMIR:„Koukám, že máš větší štěstí.“
TOM:„Najít ty správné dvířka.“ Otevřel ve spodní části dvířka komody. Vnitřní uspořádání bylo stejné jako v horní části. V mezeře na jedné ze stran šuplíků byl schován zámeček pod malou kulatou krytkou. Tom dal na stranu krytku a strčil do ní klíček. Po otočení se otevřela schránka. Vyndal průhlednou kapsu ve formátu A4. Rozepnul zip na delší straně kapsy. Z toho vyndal fotky a papíry. Společně si je prohlížely. Na fotkách byl Erik, dr. Ambach a jejich asistentka Schüllerová. Fotky byly pořízeny při obchodu s dětmi. Ještě další dvě fotky patřily Ivanovi a Kim.
SEMIR:„Ale ne……“ Tom narazil na seznam dětí, který byl tvořený fotkami.
TOM:„Klidně si můžeš vybrat.“ Prohlížel si seznam. Jedno z dětí bylo zvýrazněno červenou fixou.
SEMIR:„Zřejmě půjde o to zemřelé dítě.“
TOM:„A tohle bude ta Kim.“
SEMIR:„Není na druhý straně něco napsáno.“ Tom otočil fotku na zadní stranu, ale byla prázdná. „Škoda…“ Tom otočil všechny fotky, ale měli prázdné zadní strany.
Tom se Semirem se vracely na služebnu. Johannes si v klidu ležel na zadních sedadlech. V autě se ozvala vysílačka.
HOTE:„Kobra19, Kobře11.“ Tom převzal vysílačku.
TOM:„Hote, co pro nás máte?“
HOTE:„Už se našlo auto tvé mrtvé dívky.“
TOM:„To šlo ale rychle.“
HOTE:„Trochu nám k tomu pomohlo štěstí. Povodí Rýna ve spolupráci s říční policií prohledávaly dno Rýna……“
TOM:„Kde to auto ulovily?“
HOTE:„V Kolíně-Niehlu, naproti kontejnerovému překladišti.“
TOM:„Dobře. Sejdeme se na místě výlovu.“
HOTE:„Rozumím.“ Semir vyrazil za kolegy.
Kolín-Niehl…… Místo nalezení auta – Ford Focus, bílé barvy, stál na odtahovém voze od KTU. Hote s Bonrátem tu byly konečně jako první, po chvilce dorazil i Peugeot. Tom se Semirem zavítaly za kolegy. Hned zahltily informacemi.
BONRÁT:„Kolegové od říční policie hned dali do databáze.“
HOTE:„Našlo by až za delší čas. Měli smůlu, že prohledává dno Rýna.“
SEMIR:„Nechte to auto převést na KTU.“
BONRÁT:„Už se stalo.“
Na služebně……. Semir s Tomem zavítali rovnou za šéfkou do její kanceláře. Johannes se uložil pod Andrein stůl.
ŠÉFKA:„Co vám ta dívenka řekla.“
SEMIR:„Sandra Schneiderová a ten kluk Ivan se zapletli do nebezpečné hry…“
TOM:„Odhalili obchod s dětmi.“ Položil přes šéfovou fotky a seznam dětí. Šéfová si to začala prohlížet. „To jsme našli v bytě Schneiderové.“
ŠÉFKA:„Co to označené dítě.“
SEMIR:„Domníváme se, že jde o dítě té unesené Kim.“ Ukázal na fotku s Kim.
ŠÉFKA:„Co ti ostatní?“
TOM:„Na to budeme potřebovat pomoc Andrey.“ Do kanceláře vstoupila Andrea
ANDREA:„Do ruky se mi dostala zprávě ohledné nehody. Podle svědků se pronásledovala dvě auta. Všichni se shodli, že se jednalo o zelené terénní auto.“
TOM:„A SPZ?“
ANDREA:„Mám tu pár typů. Ale většinou se nepatrně liší.“
ŠÉFKA:„Tak je všechny prověřte.“
ANDREA:„Ještě tu mám dva identikity.“ Kresby ze spisu položila na stůl. Engelhardtová přiložila k identikitům fotky Kim a Erika. „V autě ještě kolegové našli dudlík.“
TOM:„Ivan chtěl, aby se Kim s malým někam schovala do bezpečí.“
SEMIR:„Místo toho je tenhle odvedl někam jinam. Jak se daří Ivanovi?“
ANDREA:„Drží se. Zatím ještě nemá vyhráno.“
ŠÉFKA:„Hrozně by nám pomohlo najít, jaké jména ukrývají tyto fotky.“
ANDREA:„Podívám se na to.“ Sbalila všechny podklady k případu. Spolu s Tomem a Semirem odešla z kanceláře.
Na statku……. Jednal se velký komplex budov čtvercového půdorysu. V jednom rohu byla příjezdová cesta s bránou. Ke statku vedla alejní cesta. Celý komplex byl obehnán vzrostlými listnatými stromy. Uprostřed dvora stála mohutná lípa v kulatém trávníku.
Ambach tu občas prováděl své obchody. V jednom křídle byl vstup sklepení. Šlo se po schodech dolů, kde na konci byli dřevěné mohutné dveře. Vinný sklep se skládal z velkých sklepů. Bylo jich celkem tři. Úplně v tom posledním seděla svázána Kim. Malými skoky se židlí se dostala k regálu, kde měl dr. Ambach uložená vína. Vzala jednu lahev vína, kterou upustila na zem. Lahev se roztříštila. Kim se pomalu a lehce rozhoupala a opatrně spadla ne zem. Na zemi prošmátrala po střepu, kterým přeřezala lana u zápěstí a u nohou. Hned šla obhlídnout situaci. Zastavily je mohutné dveře. Kim tu zůstala uvězněná. I když volala o pomoc. Nikdo ji neslyšel. Statek stojí daleko od lidí.
V Římě……. Lorenco, Tina a Rex byli na policejním prezídiu. Tina seděla u Rexe a drbala ho ušima. Lorenco seděl u svého stolu, do jejich rozhovoru vstoupil Morini.
MORINI:„Mám novinky.“
LORENCO:„Tak sem s nimi.“
MORINI: „Technici našli dvoje zajímavé otisky.“ Tina se zaběhla podívat k Morinimu na majitele otisků. Držel jejich spisy v ruce.
TINA:„Dario Conti a Flavio Rinaldi.“
LORENCO:„To mi chceš říct, že tam vlezli a neměli na rukách rukavice.“
MORINI:„Vše je možné. Oba dva mají za sebou vězení za malé krádeže. Lupy dělaly v Římě, Miláně, ve Florencii…“
TINA:„Můžu…“
MORINI:„Ale jistě.“ Tina šáhla po spise Daria Contiho. Listovala v něm a zastavila se jednoho bodu jeho spisu.
TINA:„To jsem ani nevěděla, že mu dají do spisu.“
LORENCO: „Ty jednoho znáš?“
TINA:„Ano…. Dario Conti nám pomohl rozprášit velkou bandu, která měla svědomí malé banky a zlatnictví. Dario byl v té bandě jako informátor. Když pak zjistili, chtěli na něj svalit vraždu klenotníka. Dostal podmínku, vím, že sekal latinu.“
MORINI:„Abych nezapomněl, v té čtvrti se stalo více krádeží. Ve většině případů, když nebyli majitelé doma.“
LORENCO:„Ale teď je Elisa překvapila.“
V Kolíně……. Andrea pracovala na dispečinku. Johannes jí dělal společnost. Ležel jí u nohou. Když šla Andrea za komisaři do jejich kanceláře, Johannes se uložil do svého pelíšku.
ANDREA:„Tak jsem to už rozluštila.“
SEMIR:„Nakrm nás novinkami.“
ANDREA:„Unesená dívka se jmenuje Kim Katznerová. Kim odešla s Erikem Kaufmannem.“ Položila na stůl jeho fotku. „Podívala jsem se na ty SPZ. Podařilo se mi najít tu pravou kombinaci.
TOM:„A kde je vítěz.“
ANDREA:„Terénní vůz je přihlášen na dr. Ambacha. Je to právník. Erik Kaufmann pracuje pro něj.“ Položila jeho fotku na stůl.
SEMIR:„Co tam starší žena?“
ANDREA:„Ta se jmenuje Anita Schüllerová. Pro pana Ambacha dělá asistentku.“
TOM:„Ivan se s Ambachem při závozu zboží buď v Innsbrucku, nebo až tady v Kolíně.“
ANDREA:„Ze zajímavosti jsem poslala fotku Schüllerové do nemocnice v Innsbrucku.“
SEMIR:„To byl dobrý nápad. V nemocnici si vyhledávala mladé dívky, které dítě nechtěj.“
Druhý den……. Tom se Semirem se hned po ránu vydali za dr. Ambachem. I tentokrát šel s nimi Johannes.
AMBACH:„Jel snad někdo z mých klientů moc rychle.“
SEMIR:„Jsem na tuhle větu alergický.“
TOM:„Semire, to chce klid…“ šuškali si pro sebe pod fousy. „Jsme tu kvůli nehodě, do které se zapletl terénní vůz s SPZ KQA 357.“
AMBACH:„Stalo se něco Erikovi?“
SEMIR:„Nic se mu nestalo. Akorát pan Kaufmann unesl jednu dívku s dítětem. Řidič toho druhého auta je v nemocnici.“
AMBACH:„To je směšné…. Erik by nic takového neudělal.“
TOM:„Svědci nehody se na jeho portrétu úplně shodli.“
AMBACH:„To mu nevěřím. Můžete mi říct, co by dělal as tou dívkou a děckem.“
SEMIR:„Dívky by se mohl zbavit a její dítě prodá neplodným párům.“
AMBACH:„Jak jste přišli na tuhle pitomost.“
TOM:„Dostala se nám informace, že se ztratily děti z nemocnice. Jedna dívka po nich pátrala a skončila mrtvá. Další dívka hledá své dítě…“ Ambach byl lapen. Honilo se mu hlavou, jak se k tomu vůbec dostaly.
Na KTU……. Tom měl Johannese v náručí, po cestě ho drbal. To se Johannesovi líbilo.
HARTMUT:„Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:„Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: „Ahoj Johannesi. Tebe jsem dlouho neviděl.“ Pohladil si Johannese na přivítanou. Johannes dvakrát na Hartmuta štěknul, že také zdraví.
SEMIR: „Máš něco pro nás?“
HARTMUT: „Moc toho nemám. Na věcech mrtvé dívky jsem našel vlákna z rukavic. Jedná se o běžné rukavice. Z auta nic nemám. Týdenní pobyt v Rýně udělal své. Akorát mě něco zarazilo.“ Šli se podívat na auto, Tom vypustil Johannese na zem. „Vzdálenost sedadla je dost daleko.“
SEMIR:„Za volant sedl muž.“
HARTMUT:„Mrtvá menšího vzrůstu a sedadlo by bylo blíž.“
TOM:„Zabili, všechno naaranžovaly, opatrně převezli a uložili k dálnici.“
SEMIR:„Auto pak hodili do Rýna.“
Andrea se ozvala Semirovi na mobil, že má zprávu z nemocnice z tyrolské metropole Innsbrucku. Tamní vrchní sestra Schüllerovou poznala. Chodila tam vyzvídat, kdo chce dát dítě k adopci. Také si potom i dítě odnesla.
Deník: KOBRA 11: Semir, Alex, Andre a další. Jak vypadají a co chystají herci nyní?
Malý článeček k AFC11 na stránkách deníku. Odkaz máte zde:
07.01.-13.01.2019
Návštěvnost za minulý týden (7.1. 2019 – 13.1. 2019):
| Pondělí | 61 |
| Úterý | 30 |
| Středa | 47 |
| Čtvrtek | 56 |
| Pátek | 55 |
| Sobota | 36 |
| Neděle | 49 |
| Celkem | 334 +2.5% |
|---|
Dítě je zviditelněná láska 3/6
V nemocnici…… Když Tom se Semirem našli sestru Inu, zašli si popovídat na sesternu, kde nikdo nebyl.
TOM:„Kdo je ta mrtvá?“
INA:„Je to moje kamarádka Sandra Schneiderová. Pracoval tu semnou na oddělení.“
SEMIR:„Kdy jste ji viděla na posledy.“
INA:„Před 14 dni, byla jsem na dovolené. Bylo mi divné, že tu není. Vrchní sestra mi řekla, tu na oddělení týden neviděla. Vždy dala vědět, že nepřijde do práce.“
TOM:„Od vás bychom potřebovali, abyste jela s námi na soudní lékařství… kvůli identifikaci.“
INA:„Jistě.“
SEMIR:„Měla přítele?“
INA:„Teď momentálně ne. Žila sama.“
TOM:„Rodiče Sandry nehledali?“
INA:„Sandřiny rodiče jsou neznámí. Sandru vychovávala pěstounka, ale ta se odstěhovala do Mnichova. Stará se tam o své rodiče.“
SEMIR:„Nechovala se Sandra poslední době divně?“ Inu napadla jedna, kterou se Sandra zabývala v poslední době.
INA:„Jestli to je ono, co Sandra probírala…“
TOM:„Co to bylo?“
INA:„Sandra pracovala 2 až 3 měsíce v nemocnici v Innsbrucku, byl to takový výměnný pobyt. Dost ji rozladilo, že se z nemocnice ztratila 2 miminka a jedno zemřelo.“
SEMIR:„Jak se může ztratit dítě z nemocnice.“
INA:„Podle nemocničních záznamů se děti daly k adopci. Mladé dívky mezi 17 a 19 lety podepsali adopční papíry. Tím se zabránilo, že dívky dítě po porodu neviděly, aby se na něj nemohli fixovat. Sandra zavedla jednu dívku za jejím dítětem. To pak zemřelo. Sandra si prohlížela adopční formuláře, podpisy dívek byly úplně jiné, než kterými se prokázaly na příjmu.“
TOM:„Ty dívky si museli předem vytipovat. Kdo to udělal si o nich, musel zjistit jejich rodinné poměry.“
SEMIR:„Víte na, co zemřelo?“
INA:„Sandra mi říkala, že prý mělo srdeční slabost. Ale záznamy o nemocném srdíčku nic neprokazovaly.“
TOM:„Určitě se v tom Sandra trochu angažovala.“
INA:„Ano, hodně se v těchto případech vrtala. Dívce, které zemřelo dítě, se jmenovala Kim. Hodně si spolu telefonovaly. A pak se scházela s jedním klukem, ten se jmenoval Ivan. S Ivanem se seznámila právě v Innsbrucku. Do nemocnice zavážel věci. Teď jezdí pro jednu firmu tu v Kolíně. Rozváží zboží firmám, ale i fyzickým osobám, které si objednají zboží v e-shopu.“
TOM:„Víte, jak se tam firma jmenuje?“
INA:„To opravdu nevím.“
SEMIR:„Zavání mi to, jako obchodování s dětmi.“
TOM:„Pustili se do dost nebezpečné akce, pokud zjistili, o koho jde.“
Tom se Semirem zavezli Inu na soudní lékařství. Cestou na soudní lékařství se zastavili v koloně, před nimi se stala nehoda se zraněním. Místo ještě vyšetřovala policie. Tom vystavili na střechu Peugeotu majáček, Semir přijel blíže k nehodě. Tom se Semirem zašli za policistou, kterému se legitimovaly. Policista jim řekl, co se tu stalo. Druhý policista seděl v autě, kde to vypadalo jako v kanceláři – počítač, pohodlné křeslo, stůl se židlí, tiskárna. Policista ukázal na monitoru řidičák havarovaného vozidla. Semir zašel pro Inu do auta, zavedl jí k ostatním.
SEMIR:„Je to ten Ivan, který se znal se Sandrou?“
INA:„Ano, co se mu stalo?“
SEMIR:„Měl těžkou nehodu. Byl převezen do nemocnice.“
V Římě…… Lorenco pozval Tinu na oběd do jedné malé restaurace za Římem. Rex byl samozřejmě s nimi, aby o něco nepřišel. Když odcházeli z restaurace, měl Lorenco telefonát u auta. Rex skočil do auta přes stažené okýnko na místě spolujezdce u řidiče, kde ho Tina zatím drbala.
LORENCO:„Uděláme si jednu malou změnu plánu.“
TINA:„Nemám s tím žádný problém.“ Rex si sedl na zadní sedačky, aby si Tina mohla sednout vedle Lorenca. Většinou Rex sedí vepředu vedle Lorenca.
Lorencovo auto dorazilo do vilové čtvrti na okraji Říma, kde na ně čekala mrtvola ženy. Morini vyšel z vily ven, aby si popovídal se svědky, kteří našli mrtvou ženu. Morini si ani svědků nevšiml, a rovnou zavítal za Tinou a Lorencem.
MORINI:„To jsou k nám hosti.“ S velkou radostí se přivítal s Tinou. „Ahoj Tino.“
TINA:„Ahoj Morini.“
MORINI:„Kde se tu bereš?“
TINA:„Přijela jsem na oslavu Rossettiho a Martinelliho. Na večírku jsem se potkala s Lorencem a Rexem.“
LORENCO:„Co se tu stalo?“
MORINI:„Sousedé našli tělo Elisy Donatiové. Bylo jim divné, že celý dům volně přístupný – otevřená branka, vchodové dveře, ……“
LORENCO:„A bavil ses s nimi.“
MORINI:„Ještě ne… jako správný gentleman jsem se šel, přivítal s Tinou.“
LORENCO:„My se jdeme podívat dovnitř.“
Tina, Lorenco a Rex se šli podívat na místo činu. Oběť ležela na zemi s tupou ránou na hlavě v obývacím pokoji. Zloději vykradli sejf a další cennosti, co viděli a našli. Tělo ohledával patolog.
PATOLOG:„Ahoj Lorenco.“ Tinu si pamatoval z dřívějších dob, jako Tina patologa.
LORENCO:„Ahoj.“
PATOLOG:„Dneska tu máš jiného a vzácného pomocníka. Dobrý den.“ Tina s patologem si podali ruce na přivítanou.
TINA:„Dobrý den.“
LORENCO:„Mám. Tina tu je jenom na pár dní.“
TINA:„Jsem tu ze soukromých důvodů.“
PATOLOG:„Určitě se nebudu mýlit, že jde o tu slávu na státním zastupitelství.“
TINA:„Máte pravdu.“
LORENCO:„Můžeme přejít k případu.“
PATOLOG:„Jistě. Ta žena byla silně praštěna do hlavy, předmět měl tupou hranu.“
LORENCO:„Co ty modřiny na zápěstí?“
PATOLOG:„Ty jsou od těch provazů, kterými byla svázána.“ Objevila se u nich technička Valerie.
VALERIE:„Mimo těch provazů, jsme tu našli ještě i roubík. Trezor byl otevřen pomocí kódu. Pachatel ti zanechal bláto z bot.“
LORENCO:„Našla se vražedná zbraň.“
VALERIE:„Nic jsme nenašli.“ Dva zřízenci z patologického ústavu, si odvezli mrtvolu, Valerie s patologem si šli každý po své práci.
LORENCO:„Takže tu máme loupežnou vraždu.“
TINA:„Nemyslím si, že to byl lupič. Nejdřív by ji svázal, oloupil, zabil a rozvázal. Přesunul, kde jsme ji našli. To nedává smysl.“
LORENCO:„To je dobrý postřeh.“
TINA:„A navíc by tu nechal vražednou zbraň.“
LORENCO:„To je fakt. Ještě, že tě tu mám.“ Oba dva se usmívali. Odešli za manžely, co našli mrtvou.
LORENCO:„Jak moc jste se znaly?“
BRUNO:„Jak jsme tu už říkaly inspektorovi. Znali jsme se dobře. Hodně jsme se navštěvovali.“
LORENCO:„Dokázaly byste napsat seznam chybějících věcí paní Donatiové?“
ROSA:„Jistě. Čeho jsem si všimla, že chybí busta Beethovena na římse nad krbem.“
TINA:„Jste si s tím naprosto jistá?“
ROSA:„Ano. Elisa ji dostala od nás k narozeninám. Měla hrozně moc ráda vážnou hudbu.“
BRUNO:„Busta stála na malém soklu.“
ROSA:„Přivezli jsme ji až z Vídně.“
LORENCO:„Tady inspektor vás nechá, abyste si prohlédl pokoj. Potom bychom se pro ten seznam zastavili.“
MORINI:„Tak pojďte se mnou.“ Tina s Lorencem si všimli, že ze sousedního domu je sledovala z terasy postarší žena. Ihned za ní zašli. Dveře jim otevřela Innes Bellottiová, pustila je do domu.
INNES:„Ubohá Elisa. Bude mi chybět.“
LORENCO:„Usuzuji, že jste znali dobře.“
INNES:„Ano. Byli jsme dobré kamarádky. Kdo ji jen mohl udělat.“
TINA:„Zatím vše ukazuje na loupežnou vraždu.“
INNES:„Elisa byla vyloupena.“
LORENCO:„Vzali ji věci z trezoru.“
INNES:„Viděla jsem běžet přes zahradu Elisy dvě osoby.“
TINA:„Kdy to bylo?“
INNES:„Asi tak kolem třetí ranní hodiny.“
TINA:„Ve tři hodiny ráno.“
INNES:„Nemohla jsem spát. Probudilo mě to horko, v poslední době špatně spím. Chvilku jsem seděla na terase. Brala jsem si práše na spaní, v té době jsem viděla běžet ty dvě postavy.“
LORENCO:„Jak vypadaly?“
INNES:„Postavy byly v celém černém. Do obličeje jsem ji vůbec neviděla.“
LORENCO:„Šla jste se podívat na Elisu?“
INNES:„Ano byla. Když jsem odcházela, byla úplně v pohodě. Chtěla jsem s Elisou počkat na policii, ale poslala mě pryč.“
TINA:„Neměla paní Donatiová spory se sousedy?“
INNES:„Občas se pohádala se sousedem Larinim.“
TINA:„O co šlo?“
INNES:„Elisa si občas pustila svou hudbu víc nahlas. A taky si ještě stěžoval na štěkot psa.“
LORENCO:„Jaký pes? Žádného jsme v domě nenašli.“
INNES:„Už to budou tři týdny, co umřel.“
LORENCO:„To nám bude stačit.“ Tina s Lorencem se rozloučili s paní Bellottiovou. Odešli za Morinim, který vyprovázel svědky k brance. Ti odcházeli domů.
MORINI:„Všechno si prohlédli. Kde jste byly?“
LORENCO:„U sousedky Innes Bellottiové. Ptal ses na sousedy?“
MORINI:„Jistě. Paní Donatiová měla menší spory s Larinim. Každým dnem se bude vracet zpět do Říma. Je na návštěvě u svých příbuzných v Palermu.“