Rubrika: Kniha povídek 9. díl

Vražedný porcelán 3/5

14. 6. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Ráno na služebně……. Tom se Semirem přišli na služebnu, když u šéfky v kanceláři byl manažer firmy míšeňského porcelánu – Frank Missing. Tom se Semirem rovnou zamířili za šéfkou.
ŠÉFKA: “ Tak už jsou tady. Chtěla bych vám představit mé komisaře Tom Kranich a Semir Gerkhan. Frank Missing z míšeňské porcelánky.“ Na přivítanou si podali ruce.
SEMIR: “ Velice náš těší.“
MISSING: “ I mě.“
ŠÉFKA: “ Když jsme kompletní tak začněte.“
MISSING:
“ Jak jen začít. Naše porcelánka začala vyrábět nové jídelní sady pro jaký kolik počet lidí. S těmi to jídelními sadami jsme jezdili po Německu – do Berlína, Mnichova, Kolína, Hamburku, Frankfurtu,……. Na veletrzích v daných městech jsme prodali určitý počet sad různým zákazníkům.“ Položil na stůl fotografie, jak vypadá jídelní sestava. Jedná se o klasický cibulákový vzor – modré cibulové květy na bílém podkladu.
TOM: “ A jak s ním souvisí náš případ?“
MISSING: “ Před několika týdny se objevili případy záhadných umírtí v Drážďanech, Lipsku, Mnichov, v malém městečku Bad Tölz a teď naposledy v Kolíně. Když jsem včera večer o tom slyšel v televizi tak jsem hned na vás obrátil. Ale nedostali jsme se ke všem, úmrtím, které se staly.“
SEMIR: “ A místní policie to nechala plavat.“
MISSING: “ Ano, všichni mrtví lidé podle lékařů zemřeli na zástavu srdce i když všichni neměli žádné problémy se srdcem. A tak naše firma na vlastní náklady jsme nechali udělat pitvu jednoho postaršího pána, kde jsme dostali souhlas jeho manželky a dcery.“
TOM: “ Našli jste stopy po draselných solích.“
MISSING: “ Přesně tak. Jak to víte?“
SEMIR: “ Náš patolog udělal rozbor krve mrtvého ze včerejší nehody a jeho manželka skončila v nemocnici se stejnými symptomy.“
ŠÉFKA: “ A jak se mohli dostali draselné sole do vašeho porcelánu?“
MISSING: “ Z fabriky ze Stassfurtu, kde se vyrábí z draselných solí draselné hnojivo, které se pak rozváží po celém Německu či do zahraničí. Částice draselných solí se k nám dostali pomocí spodních vod, které se pak dostaly do výroby naší nové kolekce. Bylo to přes špatný a starý kotel, ze kterého unikali látky. Kotel už je vyměněný.“
TOM: “ A co zaměstnanci té fabriky v Stassfurtu?“
MISSING: “ Poprosil jsem ředitele fabriky, ale nikdo to ze zaměstnanců nikdo nebyl – nikdo v minulosti neměl záznam, nikdo nebyl propuštěn. Také jsme hned stáhli sady z trhu a poprosili jsme zákazníky, aby nám přinesli určité jídelní sady, které si v poslední době koupili.“
SEMIR: “ A ty draselné sole se teplem vypařují třeba do jídla?“
MISSING: “ Ano, sole se pak ukládají v těle a člověk se po několika dnech cítí velmi unavený, nevolnost, až na konec se rozostří zrak a nastane srdeční zástava.“
TOM: “ A dá se to nějak vyléčit…….“
MISSING: “ Lékaři musí léčit jako při ostatních otravách takovými jedy.“
ŠÉFKA: “ Jak jste mluvil o tom, že jste se nedostal ke všem úmrtím. Naše kolegyně je přímo v Bad Tölzu a mohla by se dostat k záznamům možná i z Mnichova.“
MISSING: “ To by bylo moc dobré. Tak trochu se chceme poškozeným revanšovat, co se jim stalo.“
SEMIR: “ A vy chcete dostat viníka za mříže.“
MISSING: “ Přesně tak. A tak…….“
ŠÉFKA: “ Dobře, vaše přání splníme. Pokusíme se dostat viníka dostat do chládku, i když nevíme, kde pořádně začít.“
Bad Tölz………. Tina seděla s Elke nad notebookem a na internet dávali inzerát penzionu Berghammer, aby Elke měla větší náštěvnost v penzionu. K inzerátu přidali pár fotografií, jak to vlastně vypadá. Přes Tinino rameno nakukoval její otec. Ben už byl dávno v práci, přesněji seděl v kanceláři na místní kriminální policii, kde je vrchním komisařem.
OTEC: “ No musím uznat, že se vám to povedlo.“
ELKE: “ Za to může Tina, já s tímhle tím krámem neumím dělat.“
TINA: “ Do tohohle toho krámu by sis mohla dělat veškeré účetnictví a další věci.“
ELKE: “ Co když se mi rozbije?“
OTEC: “ Musela by sis ty data zálohovat na nějaký disk či disketu.“
TINA: “ Disketa teď moc neletí. Ale na nějaké CD či DVD.“
ELKE: “ Vím, že by mi to usnadnilo práci, ale já se budu držet svých papírů.“ Tině zazvonil mobil, volal jí Tom, aby Tinu informoval o jejich případu a také že potřebují určité podklady k případu. Pár informací ji pošlou na fax do Benovy kanceláře.
OTEC: “ Že by tě potřebovali v Kolíně?“
TINA: “ To zase ne, ale dostala jsem úkol.“
ELKE: “ To abys nezůstala zkrátka. Na co jsi potřebovala číslo do Benovy práce.“
TINA: “ Tam mi pošlou ve zkratce o, co jde. Budu potřebovat Benovu pomoct a taky dneska pojedu do Mnichova.“
OTEC: “ Tak tu naši procházku necháme na zítra.“
ELKE: “ A jestli nic nemáš na práci, tak mi tu trochu pomůžeš s úklidem.“
OTEC: “ Ale já jsem chtěl jít za Rézi.“
ELKE: “ Tam se taky dostaneš.“
Tina odjela na kriminálku v Tölzu, kde úřadoval Ben. Dveře do jejich kanceláře byli otevřené a Ben právě stál u faxu a četl si podklady k případu, který vyšetřuje dálniční policie. Na papíře bylo logo dálniční policie z Kolína nad Rýnem.
BEN: “ Dálniční policie Kolín nad Rýnem……. Draselné sole…….“ Do kanceláře vstoupila Tina.
TINA: “ Můžu si vzít ten fax.“
BEN: “ Ale zajisté. Bylo mi divní, proč dálniční policie z Kolína posílá fax. A z draselných solí.“
TINA: “ Chtěla jsem tě o něco poprosit. Jestli bys mi nesehnal něco o záhadném úmrtí tady v Bad Tölzu. Ty mrtví byli otráveny draselnými solemi z draselných hnojiv, které se vyrábějí v Sasku.“
BEN: “ Ano, jeden případ tu byl, před týdny. Lékař říkal, že zemřel na zástavu srdce. A do dalším psali, že se stal v Mnichově.“
TINA: “ Do Mnichova právě jedu. U nás na kriminálce je manažer z míšeňské porcelánky. Jejich firma se chce revanžovat, co se rodinám stalo. Přítomnost těch draselných solích našli v jejich nové jídelní soupravě.“
BEN: “ Aha, ten spis ti seženu.“
TINA: “ Díky.“ Vzala si fax, který ještě držel Ben v ruce. A odešla z místní kriminálky a odjela do Mnichova.
Kolín……. Missing se jel podívat na manželku mrtvého Heppa. Zeptat se jí, jak se jí daří a povědět jí, co má jeho firma v plánu. Missing byl informován, že do jeho firmy přišel email: „Chci 5 mil€, že se přestane šťourat v záhadných úmrtích!!“
ŠÉFKA: “ Takže tu máme vyděrače, který chce peníze aby jste se vzdal v hledání vraha.“
TOM: “ Ale nikdo z firmy na výrobu draselných hnojiv to není.“
SEMIR: “ Někdo má dluhy.“
MISSING: “ Tak tohle to jsem nečekal. Podle vás se mám mu předat peníze.“
ŠÉFKA: “ Je to jediná šance toho vyděrače odstranit ze světa.“
TOM: “ Dá se vystopovat ta emailová adresa?“
ANDREA: “ Hartmut vám k tomu řekne víc. Emailová adresa se dá přečíst, ale určitě se nevystopuje.“
ŠÉFKA: “ Dobře, běžte za Hartmutem. Musíme vědět, co je zač.“
SEMIR: “ Už tu nejsme.“ Andrea jim napsala na malý lístek emailovou adresu, odkud byl email poslán a pak ho předala Semirovi. Tom se Semirem si vzali své bundy a odjeli za Hartmutem na KTU.
…..pokráčko zas příště….

Vražedný porcelán 2/5

12. 6. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
V Kolíně……. Semir s Tomem byli u Engelhardtové v kanceláři.
ŠÉFKA: “ Jak jste daleko s tou dnešní nehodou?“
SEMIR: “ Na začátku. Právě se chystáme do práce a za manželkou mrtvého.“
TOM: “ Podle techniků to nevypadá, že by realitnímu manažerovi někdo přeřezal brzy.“
SEMIR: “ Tělo jsme nechali převést na patologii.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Jeďte se podívat do realitní kanceláře a za manželkou.“ Semir s Tomem odcházeli, když si Engelhardtová na něco vzpomněla. „Ještě jedna věc. Kde jste nechali Tinu?“
TOM:
“ Chtěl jsem vám to říct. Odjela do Bad Tölzu za maminkou, kde měla nehodu.“
ŠÉFKA: “ Doufám, že to není zlé?“
TOM: “ Ne, není. Jenom střes mozku a lehká zranění.“
ŠÉFKA: “ Tak to ráda slyším.“ Semir s Tomem odešli za kanceláře.
Tom se Semirem zajeli do realitní kanceláře Hepp, kde se toho moc nedozvěděli od sekretářky a dalších zaměstnanců v realitní kanceláři. Tak rovnou zajeli za manželkou.
U manželky……. Když se manželka Monika Heppová dozvěděla tu strašnou novinu o manželovi, byla z toho úplně zoufalá.
SEMIR: “ Jestli chcete my, přijdeme jindy.“
MANŽELKA: “ Ne, to je dobrý. Jen se ptejte.“
TOM: “ Nevíte, kdo by se mohl vašemu manželovi pomstít nebo by ho rád viděl mrtvý?“
MANŽELKA: “ To opravdu netuším. Ve své práci měl všechny rád a naopak.“
SEMIR: “ I v realitní kanceláři nám moc nepomohli. Už vypověděli, že vaše manžela měli rádi.“
TOM: “ Neměl nějaké spory?“ Manželce se udělalo špatně a úplně se jí zatemnělo před očima. A skácela se na pohovku, kde se děla. Tom se Semirem přispěchali napomoct, Semir zavolal sanitku, která zde byla během pár minut, ale do příjezdu sanitky se stav paní Heppové zhoršil. Semir s Tomem zastavili lékaře sanitky.
SEMIR: “ Přežije to?“
LÉKAŘ: “ S paní Heppovou to moc dobře nevypadá. V nemocnici se udělají další testy a pak budete moudřejší.“
TOM: “ A z čeho tak mohla zkolabovat.“
LÉKAŘ: “ To vám teď neřeknu, ale odebereme jí krev a uděláme rozbor.“
SEMIR: “ Díky. My se pak stavíme v nemocnici.“ Lékař nasednul do sanitky a odjeli do nemocnice.
TOM: “ To se nám to pěkně komplikuje.“
SEMIR: “ Informuje o tom šéfku a zajedeme do nemocnice.“ Semir si vzal mobil a volal šéfové, co se stalo. Tom se Semirem se trochu porozhlédli po domku, jestli by nenašli nějakou stopu do případu. A pak odjeli do nemocnice, kde už měli takové základní informace. Tom se Semirem zastavili doktora, který vycházel z pokoje paní Heppové. Paní Heppová byla na kapačkách a spala.
TOM: “ Jak je paní Heppové?“
DOKTOR: “ Odebrali jsme ji vzorky krve, které bychom měli mít do večera. Teď je na kapačkách a spí.“
SEMIR: “ Nemohl jí někdo otrávit?“
DOKTOR: “ Následky tomu ukazují. Měla by se z toho dostat, její životní funkce nebyly zatím poškozeny. Zprávu vám hned obratem pošleme. Omluvte mě, práce volá.“
TOM: “ Ale zajisté.“
DOKTOR: “ Naschle.“
SEMIR, TOM: “ Naschle.“ Doktor odešel do své pracovny.
TOM: “ Teď jenom čekat.“
SEMIR: “ To můžeme na služebně.“ Odjeli na služebnu.
Bad Tölz………. Tina s otcem si zašli do jedné místní hospůdky na pivo a na pravou bavorskou klobásu, když skončili návštěvní hodiny v místní nemocnici. Právě si objednali, když otci zazvonil mobil.
OTEC: “ Omluv mě.“
TINA: “ Ale jistě.“
OTEC: “ To je moc důležitý obchod.“
TINA: “ Jen běž.“ Otec odešel z terasy, aby Tina neslyšela, co otec vymyslel. Tina využila situace a volala Tomovi na mobil. Tom právě přišel do kanceláře, když mu zvonil mobil na stole v kanceláři.
TOM: “ Ahoj poklade, právě jsem ti chtěl volat.“ Zavřel dveře od kanceláře.
TINA: “ Jen aby.“
TOM: “ Jak se má babička?“
TINA: “ Je plná elánu. Má otřes mozku a lehká zranění.“
TOM: “ Tak to rád slyším. Jinak o Péťu a Martina je dobře postaráno.“
TINA: “ Jak to?“
TOM: “ Poprosil jsem svoji tetičku z Mnichova. Nasedla do prvního vlaku do Kolína a pak jsem ji vyzvedl na nádraží.“
TINA: “ To nevím, jak to uděláme.“
TOM: “ A copak?“
TINA: “ O mamčině nehodě se dozvěděla i tetička z Berlína a buď ještě dneska dorazí anebo až zítra.“
TOM: “ Nemůžeme jednu poslat domů, to by bylo od nás sobecký.“
TINA: “ Moje tetička bude spát u maminky doma. Miláčku, ono to nějak dopadne.“
TOM: “ Proč vždy musíš mít pravdu.“
TINA: “ Asi to bude moje kouzlo…….“
TOM: “ A tím kouzlem jsi mě očarovala. U Engelhardtové to máš domluvené a ani neměla žádné námitky.“
TINA: “ A já jsem si myslela, že to bude horší.“ Tom uviděl blížícího Semira.
TOM: “ Miláčku, budu pomalu končit. Blíží se Semir……. Posílám pusu a miluju tě.“
TINA: “ Taky tě miluji, a že pozdravuji kluky.“
TOM: “ Vyřídím jim to. Ahoj lásko.“
TINA: “ Ahoj.“ Tom zavěsil. Semir právě přišel do kanceláře, když Tom položil mobil na stůl.
SEMIR: “ Když milostný rozhovor s Tinou skončil tak se přeorientujeme na náš případ.“ Tom mlčel a čekal, co vypadne ze Semira. „Ty nechceš slyšet, co je nového.“
TOM: “ Já čekám, co z tebe vypadne.“
SEMIR: “ Patolog našel zbytky mrtvého Heppa stopy po draselné soli a to samé našli i u paní Heppové. Takže Hepp zemřel na zástavu srdce.“
TOM: “ To si dávali k večeři draselné hnojivo?“
SEMIR: “ To asi těžko, ale nějak se do jejich těla musel dostat.“
TOM: “ A ještě, kdo je chci vidět mrtvé.“ Do kanceláře přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Před malou chvilkou se mi volal manažer míšeňské porcelánky. Chce nám pomoct v případu.“
SEMIR: “ A jak nám chce pomoct?“
ŠÉFKA: “ To nám poví až zítra. Víc mi do telefonu neřekl.“
TOM: “ A ještě něco máš?“
SEMIR: “ Hartmut prozkoumal celé auto Heppa a žádné cizí zavinění nenašel.“
ŠÉFKA: “ Takže to mohli způsobit zdravotní problémy.“
TOM: “ Ani v bytě jsme nic nenašli, co by mohlo způsobit jejich zdravotní problémy.“
ŠÉFKA: “ Dneska toho už víc neuděláme. Tak běžte domů. Zítra se snad dozvíme více.“
SEMIR: “ Pořád mi nejde do hlavy jeden mrtvý, otrávená žena a míšeňský porcelán.“
TOM: “ Neznáš přísloví. Ráno moudřejší večera.“
Bad Tölz……. Ve večerních hodinách přijela vínová Octavia k soukromému penzionu Berghammer. Před domem stála auta – černá Octavia (vozidlo Tinina otce) a černé BMW starší výroby (vozidlo syna – Bena majitelky penzionu Berghammer). Majitelka Elke Berghammerová uslyšela přijíždět Tinino auto.
ELKE: “ Kdo to může být teď pozdě večer.“
BEN: “ Jedině Tina s otcem.“ Elke jim šla otevřít.
ELKE: “ Tak vás tu pěkně vítám. Pokoje jsem vám už připravila.“
TINA: “ Po dnešku se do ní těšim.“ Všichni tři odešli do takové malé společenské místnůstky. Kde se všichni posadili na židle ke stolu.
BEN: “ Ahoj ve spolek.“
TINA, OTEC: “ Ahoj.“
ELKE: “ Jak se vám vlastně Rézi?“
OTEC: “ Má se skvěle až na otřes mozku. Ještě pár dní si poleží v nemocnici.“
TINA: “ Ale prakticky mamince nic není.“
ELKE: “ Aspoň, že tak. A kde jste vlastně celou dobu byli?“
BEN: “ Mami, to je ale hloupá otázka. Určitě byli na pivu s klobásou.“
TINA: “ Ben má pravdu. My velkoměští obyvatelé jsme se nechali unést krásami vašeho městečka.“
OTEC: “ Zítra doděláme naši obchůzku.“
ELKE: “ Tak si dáte aspoň kafe?“
TINA: “ Ne, díky. Už bych neusla vůbec.“
OTEC: “ Já také ne. Díky. „
ELKE: “ Tak dobře. Měla bych otázku, Tino. Potřebovala bych dát na internet inzerát našeho penzionu.“
TINA: “ To není problém. Jestli nebude vadit tak já se odpotácím do pelechu.“
ELKE: “ Ukážu ti tvůj pokoj.“ Tina s Elke odešli do Tinina pokoje. Otec s Benem si ještě chvilku povídali a pak se všichni odebrali na kutě.
pokráčko zas příště…..

Povídka č.98: Vražedný porcelán 1/5

10. 6. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na služebně……. Skoro všichni už byli na poledním obědě, ale Tina s Tomem byli trochu více pozadu. Ještě dodělávali poslední papíry. Tom šel uklidit hrníček od kafe do kuchyňky a Tina pomalu odcházela ze své kanceláře, když ji zastavil zvonící telefon v její kanceláři, Tina ho šla zvednout.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie……. Tati, co se stalo?……. A je v pořádku?……. Dobře. Sejdeme se v Tölzu……. Dobře……. Zatím ahoj.“ Když se Tina loučila, přišel do kanceláře Tom. Tina zavěsila.
TOM: “ Co se stalo?“
TINA: “ Maminka měla nehodu.“
TOM: “ A jak je na tom?“
TINA:
“ Ani taťka moc toho neví. Lékaři mamince diagnozovali otřes mozku a nějaké modřiny. Teď je v nemocnici v Bad Tölzu.“
TOM: “ To mi spadl kámen ze srdce. A otec jel do Tölzu?“
TINA: “ Ano a já pojedu za ním.“
TOM: “ Myslel jsi, že to řeknou tvé rty. Engelhardtová nebude moc nadšená.“
TINA: “ Ty to za mě určitě vysvětlíš naši šéfové.“
TOM: “ Co mám s tebou dělat.“
TINA: “ Nechat mě jet.“
TOM: “ Tak dobře. Šťastnou cestu a až…….“ Tina mu skočila do řeči
TINA: “ To víš, že se ti ozvu, miláčku.“ Dala polibek na rty, vzala si své klíče od Octavie a odešla z kanceláře.
TOM: “ Miláčku,…….“ Tina se zastavila na úrovni Andreina stolu a Tom přišel za Tinou.
TINA: “ Copak?“
TOM: “ O Péťu a Martina bude dobře postaráno a pozdravuj otce.“
TINA: “ Vyřídím.“ Dali si velký polibek na rozloučenou a Tina odešla ze služebny. Tom zůstal stát sám na služebně a pak vyrazil za ostatními do jejich motorestu. Než Tina vyrazila do Bad Tölzu, zajela domů pro pár věcí na sebe a ještě pro nějaké věci pro maminku.
V motorestu……. Zbytek dálniční policie čekala na Tinu a Toma, ale přišel jenom Tom.
HOTE: “ Kde pak jsi zapomněl Tinu?“
TOM: “ Odjela do Bad Tölzu.“
ANDREA: “ Co tam prosím tě bude dělat?“
TOM: “ Její maminka měla nehodu a tak ji jela navštívit do nemocnice.“
SEMIR: “ A je to s maminkou nějak vážný?“
TOM: “ Má otřes mozku a modřiny.“
BONRÁT: “ Aspoň, že tak.“
ANDREA: “ A co Engelhardtová?“
TOM: “ A o tom ještě neví.“
HOTE: “ To určitě bude humbuk.“
TOM: “ Necháme se překvapit.“
Tinina maminka Rézi Berghammerová v Bad Tölzu byla navštívit svoji kamarádku, která vlastní soukromí penzion Berghammerová v Bad Tölzu. Maminka a kamarádka mají stejná příjmení, ale sestry to nejsou, jak si vždy na místní škole mysleli. Když dneska jela domů tak kousek před Mnichovem na B13 měla nehodu, kde už byla nehoda, která se pomalu odklízela. Rézi stála v koloně a pak do ní narazil opilý řidič. Rézi Berghammerová nerada jezdí po dálnicích, má z nich takový strach když jezdí za volantem a tak raději po silnicích 1. třídy. Ale když Rézi sedí jako spolujezdec a jede po dálnici tak jí to vůbec nevadí.
Na dálnici A57 si v klidu jel muž Michael Hepp – kolem padesáti let ve své stříbrné Škodě Fabii. Měl namířeno do své pracovny v centru města – realitní kanceláře. Heppovi se najednou udělalo nevolno a ztrácel kontrolu nad svým vozidlem – zrak se mu zhoršoval a vše se mu úplně rozmazalo. Nakonec jeho hlava skončila na volantu, Fabia přejížděla z jednoho pruhu do pruhu, narážela do ostatních aut, která narážela do sebe, stříbrná Fabia skončila ve středových svodidlech. Zde moc Fabia nezůstala, protože do kufru Fabie narazil kamion s odparkami. Fabia se rozdělila na dvě části – kufr se oddělil od předku a kamion tlačil před sebou kufr a přední část zůstala u středových svodidel. Kamion po pár metrech zastavil a celá dálnice se uklidnila.
Když byla dálniční policie na cestě na služebnu, ozvala se v BMW, mercedesu a v Porsche vysílačka, že se stala nehoda na A57 na 346km se stala nehoda. Dálniční policie tuto zprávu potvrdila a vyrazila na místo nehody.
Na místě na nehody……. Hote s Bonrátem sháněli informace o nehodě. Tom, Semir a Andrea se koukali po nehodě. Po chvilce k nim přišli, Hote a Bonrát.
BONRÁT: “ Mrtvý se jmenuje Michael Hepp, byl manažerem v realitní kanceláři v centru. A ta stříbrná Fabia byla jeho.“
ANDREA: “ Já pojedu na služebnu a pokusím se o tom Heppovi něco zjistit.“
SEMIR: “ Dobře.“ Předal Andree klíče od BMW a vyrazila na služebnu.
TOM: “ A jak se to stalo?“
HOTE: “ Svědkové vypověděli, že začal přejíždět z pruhu do pruhu, na chvilku se zastavil u středových svodidel a pak do něho narazil kamion s odpadky.“
SEMIR: “ Ještě něco?“
BONRÁT: “ To je všechno.“
Bad Tölz……. Tina dorazila do Bad Tölzu, kde hned navštívila nemocnici, kde ležela její maminka. Rézi Berghammerová neležela na pokoji sama, ale ještě se třemi ženami ve stejném věku jako je Rézi. U Rézi byl její manžel Petr Berghammer. Tina slušně zaťukala na dveře od pokoje, ale nikdo neříkal dál a tak vešla dál. Šla rovnou k posteli své maminky.
MATKA: “ Tino, co ty tady děláš?“
TINA: “ Když mi dá otec vědět, co se děje s maminkou, tak se snad na ní může dcera podívat. Hlavní je, že se ti nic vážného nestalo. Jestli mě tu nechceš tak já zase můžu jet zpátky do Kolína.“
MATKA: “ Taky tě ráda vidím, a když ses trmácela celou cestu až sem. Doufám, že nepřijede celá rodina. Lehký otřes mozku a samé modřiny a podlitiny. A v práci tě nebudou postrádat?“
TINA: “ Neboj, Petr nepřijede, protože jel na služební cestu. Semir s Tomem jsou šikovní dost, že si poradí sami.“
OTEC: “ Tina má na prostou pravdu. Oni dva to zvládnou a Elke o to ví, co se ti stalo?“
MATKA: “ Už jsem jí to dala vědět. Už vás čekají s volnými postelemi.“
OTEC: “ Už mi to řekla taky a velice se na nás těší.“
TINA: “ A kde se ti ta nehoda stala?“
MATKA: “ Na B13 v koloně, kde odklízeli nehodu, co se tam stala a pak se tam objevil ten opilý řidič. Měli by mu sebrat řidičák.“
TINA: “ Mami, to je podle toho kolik měl v krvi a jestli byl někdo usmrcen. Pokud se vejde do určitého limitu tak mu připíšou nějaké body a popřípadě zaplatí nějaké škody.“
MATKA: “ Kdyby to mělo být podle mě tak bych ten vzala řidičák na místě.“
TINA: “ Kdyby to mělo být podle tebe, tak by každý pátý byl bez řidičáku a my jsme byli bez práce.“
MATKA: “ Já vím, že jsou práci, děláš dobře…….“
OTEC: “ Ale každý to vidí jinak.“
MATKA: “ Přesně tak.“
pokráčko jindy……

Obětní beránci 2/2

21. 5. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na služebně……. Johanes běžel rovnou do svého pelíšku, který měl u Andreina stolu, kde se uložil ke spánku.
SEMIR: “ Miláčku, mám problém.“
ANDREA: “ A prosím tě jaký?“
SEMIR: “ Johanes překousal vodítko.“ Položil na stůl překousané vodítko.
ANDREA: “ To měl Johanes ocelový zuby, aby to překousal.“
SEMIR: “ Tak na to ho zeptej sama.“
ANDREA: “ A jak to, že je tak klidný?“
TINA: “ Dal si trochu do těla. Uběhnul pět kilometrů.“
TOM:
“ A ještě mi ztrhal manželku.“
SEMIR: “ Přejdeme k případu. Už se ti dostali do rukou otisky toho Rumuna?“
ANDREA: “ Už jsem je prohnala počítačem. A vypadlo mi jméno Alexander Pavlov. Nebyl trestaný ani žádným zlodějíčkem aut či drogový dealer.“
TINA: “ A co pobyt v Německu?“
ANDREA: “ Na žádných úřadech jsem nenašla jeho vízum či žádost o trvalý pobyt v Německu. Neměl tu ani bydliště a ani rodinu.“
TOM: “ Takže tu byl na černo.“
SEMIR: “ Nevíme, jestli je sám anebo větší parta.“
V malém domku……. V domku se zahradou se ukrývala parta, která převáží rumunské státní příslušníky do Německa, kde dělali transplantace ledvin mladým Rumunům. V jedné malé sanitce se prováděly tyto operace. Všechno dělali pro pár pěkných peněz na černém trhu.
Hote s Bonrátem se ptali sousedů okolo přivaděče na dálnici A20, jestli tu něco podezřelého neviděli. Jedna mladá obyvatelka této malé obytné čtvrti viděla červenou dodávku. Už tu jezdí asi tak měsíc a ještě s jedním kamionem. Objevují se tu ve večerních hodinách.
Komisařové dálniční policie byli u šéfky a informovali ji o případu. Do její kanceláře přišli, Hote a Bonrát.
HOTE: “ Ptali jsme se sousedů v okolí. Jedna obyvatelka nám vypověděla, že měsíc jezdí pod dálnici jeden tranzit a kamion.“
BONRÁT: “ Jednou tu celou akci sledovala. Z kamionu vystoupili několik lidí, jeden je zavedl do tranzitu a druhý dávám peníze lidem z kamionu. A pak se rozjíždí svými směry.“
SEMIR: “ Teď už víme, jak se sem dostal. A je tu větší parta.“
ŠÉFKA: “ V chladírenských boxech. Ale co s nimi chtějí dělat?“
TOM: “ Něco nekalého.“ Do kanceláře přišla Andrea se zprávou od Hartmuta.
ANDREA: “ Hartmut poslal fax, kde je rozbor chladicí kapaliny. Kapalinu, kterou jste našli se používá jenom v chladírenských boxech pro převoz potravin na delší vzdálenosti.“
Druhý den……. Lidé na skládce za městem našli nějaké divné pytle, ve kterých byli kusy těl. Nechali práci prací a zavolali policii. Na skládku se dostal patolog i komisařové od dálniční policie. Na skládce se našla tři rozřezaná těla Rumunů. U Semira, Toma a Tiny se zastavil patolog.
PATOLOG: “ Jedno vám řeknu, že se jedná o tři mužská těla.“
TINA: “ Z Rumunska?“
PATOLOG: “ Možné to je. Těla prohlédnu a dám vám vědět.“
SEMIR: “ Díky.“ Patolog odjel na své pracoviště.
TOM: “ Tak tohle to bude ještě zajímavý.“
Na služebně……. Tom se Semirem seděli ve své společné kanceláři. Během chvilky do kanceláře přišla šéfka s Tinou, která nesla další zprávy od Hartmuta.
TINA: “ Pneumatiky kamionu jsou shodné pod dálnicí A20 a na místě, kde jsme našli zmrzlého Rumuna. A pneumatiky tranzitu odpovídají staršímu typu Ford.“
TOM: “ A co otisky těch mrtvých?“
TINA: “ Andrea je už prověřila. Je to samé jako našeho zmrzlíka.“
SEMIR: “ Neviní občané, přijdou o život.“
ŠÉFKA: “ Už se ozval patolog?“
TOM: “ Čekáme na něho. Jinak se nehneme z místa.“ Ozval se telefon, který vzal Semir.
SEMIR: “ Gerkhan…….“
PATOLOG: “ Mám už něco těch Rumunech.“ Semir ti přepnul na hlasité slyšení.
ŠÉFKA: “ A to je co?“
PATOLOG: “ Na skládce leželi několik týdnů. A teď ti hlavní. Všem byli vyoperovány obě dvě ledviny. A všichni byli omámeny halotanem. Je to dost silný uspávací prostředek, pokud se podává v míře.“
TINA: “ A ty ledviny míří na černý trh.“
PATOLOG: “ Kde za to nějakou pěknou tučnou částku. Ledviny byli odborně vyoperovány.“
TOM: “ A to můžou dělat v nějaké malé místnosti.“
PATOLOG: „Ano, ledviny nejsou tak náchylné jako třeba srdce nebo játra. Ledviny vydrží delší převoz na určité místo.“
SEMIR: “ Ještě něco jste objevil?“
PATOLOG: “ To je prozatím všechno.“
ŠÉFKA: “ Díky za cenné informace.“
PATLOG: “ Nemáte zač. Naschle.“ Semir zavěsil sluchátko.
TOM: “ Takže šachy s lidskými orgány.“
ŠÉFKA: “ Na naše bedra jsme si vzali pěkné sousto. Musíme je co nejdříve z provodit ze světa.“
TINA: “ Stali se obětními beránky.“
ŠÉFKA: “ Zajeďte se podívat na místo, kde jste našli tu chladicí kapalinu. Někde v okolí musí být úkryt. A skládka je blízko jejich úkrytu.“ Tom se Semirem si vzali bundy, Tina si došla pro bundu do své kanceláře a vyrazili na cestu. Dorazili do obytné části, kde bylo viděno auto. Projeli celou obytnou část, ale nic podezřelého nenašli. Setkali se u jedné malé kapličky. Na kapotě BMW měli rozloženou mapu.
SEMIR: “ Někde to tu musejí mít.“
TINA: “ Celý jsme to prohledali a nic.“
TOM: “ Tak zase od začátku.“ Tom se Semirem se koukali do mapy, Tina se rozhlížela do okolí. V dálce zahlédla červený Ford tranzit.
TINA: “ Myslím, že se na nás usmálo štěstí.“ Semir s Tomem zvedli hlavy. Kolem nich profrčel červený tranzit. Nasedli do svých vozidel a sledovali červený tranzit. Tom se ozval přes vysílačku na služebnu.
TOM: “ Kobra11, centrále. Potřebujeme provětřit jednu SPZ.“
ANDREA: “ Tak diktuj.“
TOM: “ GGYN 789. Jedná o červený tranzit.“ Andrea měla během chvilky majitele tranzitu.
ANDREA: “ Majitelem tranzitu je Martin Schultz. Ale ten tranzit byl předtím přihlášený na jednu firmu, ale ta zkrachovala.“
TOM: “ Pošli za námi posily. Jsme někde poblíž Kürten. Někde tu mají svůj úkryt.“
ANDREA: “ Dobře, Hote s Bonrátem jsou na cestě.“ Tom zavěsil vysílačku.
Tranzit dorazil k jejich domku se zahradou. Dálniční policie odstavila svoje vozidla na bezpečném místě poblíž domku. Komisařové tajně přelezli zděnou zeď a potají vnikli do baráku. V sanitce na dvoře byl další Rumun omámen halotanem a lékař se na něho chystal. Tina se dostala přímo do baráku, kde našla pokoj, ve kterém byli Rumuni.
TINA: „Не волнуйтесь. Я из полиции и помочь вам.“ Rumuni kroutili hlavou, že rozumí. Tina odešla pryč. Semir s Tomem odstranili dva chlapy z bandy, uslyšeli další kroky, tak se rychle schovali za betonový sloup. Johan hledal své kamarády, aby mohli pomalu odklízet další mrtvé Rumuni. Ale na jeho zavolání se nikdo neozýval, Johan se ozbrojil, ale než ji stačil použít, Semir s Tomem ho sklidili z cesty. Tina se procházela po domě, kde se pohyboval jako myška. Zastavila se u dveří, které byli poodevřené dveře, kde byl slyšet hlas – jejich hlavního šéfa Gustav Moritz, který mluvil s hlavním odběratelem s orgány. Martin a Heinz zahlédli, jak Tina poslouchá rozhovor a k Martinovi s Heinzem stála zády. Martin s Heinzem ji zahlédli v jednom zrcadle, které stojí na chodbě v blízkosti schodiště. Martin napadl Tinu ze zadu, tím ji ozbrojil, pěkně ji držel pod krkem a odešel s ní za Moritzem do jeho kanceláře, který dohovořil s odběratelem.
MORITZ: “ Koho tu máme?“ Heinz prohledal Tininy kapsy. Vyndal ji služební průkaz, který předal Moritzovi. “ Vrchní komisařka Kranichová. Od dálniční policie. Tak to jste vy, co děláte na případu.“ Moritz vrátil Tině služební průkaz do náprsní kapsy její bundy. Tina se pořád Martinovi cukala, až se mu nakonec vykroutila úplně a rychle utíkala pryč z místnosti.
Všichni tři začali střílet po Tině, která jen tak, tak unikla kulkám. Při utíkání si ze země vzala svoji zbraň a začala se bránit střelbou a Heinze smrtelně postřelila. I rozstřelili krásné zrcadlo na chodbě. Semir s Tomem zpozorněli a vydali se za hlukem střelby. I lékař v sanitce zpozorněl, ale o toho se postarali, Hote s Bonrátem. Tom se Semirem chtěli vběhnout do domu, ale měli ušetřenou práci, protože Tina s Moritzem a Martinem po sobě stříleli v přízemí, kde se mohli zapojit i Semir s Tomem. Moritz s Martinem se blíži k zadnímu vchodu, kde mají své auto, když se k nim dostali ke svému vozidlu, tak s ním ujížděli na silnici B45. Dálniční policie se hned za nimi vydala v BMW a Tina se postarala o Rumuny.
Martinovo auto se po silnici řítilo jako neřízená raketa, ale BMW jim bylo pomalu v patách. Několik kilometrů před nimi měli hasiči cvičení – inscenovanou nehodu, kde byla sanitka a policisté. Šlo o nehodu, kdy se srazil autobus, auto a motocykl. Hasiči se starali o ropu, která vytekla do přírody. Tom se ozval vysílačkou na služebnu.
TOM: “ Kobra11, centrále. Potřebujeme posily na B45, pronásledujeme černé Volvo
AKV 3421.“
CENTRÁLA: “ Rozumím, ale B45 je uzavřená kvůli cvičení.“
TOM: “ A na jak dlouho?“
CENTRÁLA: “ Na celý den.“
TOM: “ Díky.“ Zavěsil vysílačku.
SEMIR: “ To je snad vtip.“
TOM: “ Musíme je otočit zpátky. A dostat je na B33.“
SEMIR: “ Nebo na A3.“ Martin s Moritzem zahlédli cvičení na silnici.
MARTIN: “ A co mám teď dělat?“
MORITZ: “ Otoč to! Tu barikádu neprorazíme.“ Martin otočil své auto kolem své osy a jel naproti BMW.
SEMIR: “ Kdo z nás dřív uhne?“
TOM: “ On.“ Když se k sobě blížili, tak se navzájem vyhnuli, Semir otočil své BMW okolo své osy a vyrazil za Martinem. Ale Moritz tuto honičku nemohl vidět a tak ji trochu okořenil kulkami. Tom jim vracel palbu zpět. Martin prorazil zátarasy na začátku B45 a najel na dálnici A3, Tom se ozval na centrálu, že se objevili na dálnici A3, kde Martin s Moritzem skončili v kamionu, který převážel chemická hnojiva do Dánska. Ale před tím Martinovo auto najelo na zbytky – pneumatik a udělané rampy z nehody, Volvo letělo vzduchem, proletělo karavanem a nakonec skončilo ve stojícím kamionu s chemickými hnojivy. BMW zastavilo poblíž nehody a komisaři se vydali za Martinem a Moritzem do kamionu. Během chvilky byli na místě kolegové.
V domě bylo postaráno o Rumuny. Rumuni se museli legitimovat a v brzké době budou opět dovezeni do své rodné země Rumunska.
Konec!!!
Autorka: Tina11
Překlad:
„Potresti disegnarlo?“ – „Mohli byste nám to nakreslit?“
„Не волнуйтесь. Я из полиции и помочь вам.“ – “ Nebojte se. Já jsem od policie a pomůžu vám.“

Povídka č.97: Obětní beránci 1/2

19. 5. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Tina s Elenou si dali sraz v jednom motorestu, kam chodí, když si chtějí spolu v klidu popovídat. Elena už seděla v motorestu a dopřávala si sladké – palačinky s ovocem a šlehačkou a k tomu si dala kafíčko. Po chvilce k Eleně přišla Tina.
TINA: “ Ahoj. To ani na mě nepočká.“ Posadila se židli naproti Eleně.
ELENA: “ Ahoj. To víš,…….“
TINA: “ Když jíš sladký tak se něco stalo.“
ELENA: “ Jenom bych uškrtila jednu ženskou. A ta si své moje nervy obaluji sladkým.“
TINA: “ Aha.“
ELENA: “ Dej si se mnou taky kalorickou bombu. Vždyť jsi větší tvigy než já a pak to vyběháš v terénu.“
TINA: “ Já a tvigy?“
ELENA: “ No jistě. A trochu tučného ti nezaškodí. A stejnak to je na mě.“ Přišla k nim servírka.
SERVÍRKA: “ Dáte si něco?“
TINA:
“ Dám si to samé.“
SERVÍRKA: “ Dobře.“ Odešla objednat Tinino přání.
TINA: “ A co je s tou ženskou, kterou bys zaškrtila?“
ELENA: “ Ale……. Nechceš jet místo ní do Keni asi tak na 2-3 měsíce?“
TINA: “ Ráda bych jela, ale myslím, že Engelhardtová s Tomem by nebyli moc nadšený. Tak si vem sebou Jana s dětmi.“
ELENA: “ To bych byla ještě radši.“
TINA: “ A co vlastně budeš dělat v Keni?“
ELENA: “ Víš, jak jsme spolu upravovali ten projekt o té škole v Africe, tak mi to šéf povolil a právě tam se mnou pojede jedna nová kolegyně. To všeho strká noc a dělá ze sebe důležitou.“
TINA: “ Dát si ještě nohy na stůl a ať to udělá za ně někdo jiný. Takovýhle lidi přímo miluju.“
ELENA: “ To mi povídej.“
TINA: “ To budete ten velký komplex školy.“
ELENA: “ Ano, budete stát skoro 10-20 mil€. A ty děti budou mít nějaké vzdělání.“
TINA: “ Někdy tyhle ty děti úplně lituji.“
ELENA: “ Tak můžeš přispívat nějakou určitou částkou. Každá koruna dobrá.“ Tina s Elenou se na sebe podívali a servírka přišla se sladkým obědem pro Tinu. A pak servírka zase odešla, když Tině dala její oběd. Tina s Elenou si pěkně popovídali.
Na dálničním odpočívadle……. Hote, Bonrát, Semir a Tom se pokoušeli vysvětlit jednomu starému páru z Itálie, kteří tak trochu zabloudili kvůli objížďkám a novým nájezdům a podjezdům. Hote s Bonrátem se pokoušeli vysvětlit cestu lámavou francouzštinou, ale italský pár nerozuměl. Semir mluvil pomalu anglicky, ale také ne.
HOTE: “ Tak chlapci, tak to jsme v háji.“
BONRÁT: “ A tyhle ti se asi jinou řečí neučili. Znají akorát italštinu.“
SEMIR: “ To jsi nemohl něco pochytit od Tiny?“
TOM: “ Semire, mě stačí ten základ. Ano, ne, děkuji a nahledanou, bohatě mi to stačí.“
SEMIR: “ To jde vidět.“
TOM: “ A navíc mám od toho lidi.“
BONRÁT: “ A nechtěli byste sehnat Tinu?“
HOTE: “ Nebo tu chcete, aby tu stáli do večera?“
SEMIR: “ Tome, je to na tobě.“ Hote, Bonrát se Semirem ještě zkoušeli překládat cestu Italům, ale marně. Tom odešel k mercedesu, kde volal Tině. Tinu právě zastihl, když se Tina s Elenou loučili.
ELENA: “ Kdo tě tak shání?“
TINA: “ Hádej třikrát.“ Vzala mobil. „Ahoj, něco se snad děje?“
TOM: “ Miláčku, potřebujeme tvoji pomoct.“
TINA: “ To jste zase sešrotovali auto?“
TOM: “ Ne, to ne. Ale máme jiný problém. Už několik minut se tu pokoušíme vysvětlit italskému páru cestu, ale……….“
TINA: “ Nějak se vám to nedaří. A kde jste?“
TOM: “ Na A20 88km, směr Düsseldorf-sever.“
TINA: “ Pomoct je na cestě.“
TOM: “ Díky miláčku.“
TINA: “ Co bych pro vás neudělala.“
TOM: “ Já vím. Posílám pusu na cestu.“ Zavěsil.
ELENA: “ Tom se Semirem potřebují tvé síly?“
TINA: “ S jedním italským párem. Nějak jim nemůžou vysvětlit cestu.“
ELENA: “ Pomoct od Italky se vždy více šikne než jiná řeč. Tak pozdravuj doma.“
TINA: “ Neboj, vyřídím a ty taky pozdravuj doma.“
ELENA: “ Dobře, ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Každá odešla ke svému autu a odjela příslušným směrem. Tina dorazila na odpočívadlo za Semire, Tomem, Hotem a Bonrátem.
SEMIR: “ Naše záchrana přijela.“
BONRÁT: “ Jsme zachráněni.“
TINA: “ Dostali jste z nich vůbec něco?“
HOTE: “ Na mapě nám ukázali, že se chtějí do Mnichova a odtud Neapole.“
SEMIR: “ Viděli, že se snažíme, ale nikam to nevedlo.“
TOM: “ A mapu mají trochu ze staršího data.“
BONRÁT: “ A v italštině. Tak jsme tomu prd rozuměli.“ Tina zašla za italským manželským párem. Zjistit, kam mají namířeno. Ostatní se koukali z povzdálí. Tina s manželským párem velice moc rozuměli, pak si zašla do svého služebního auta, kde si vzala svoji mapu, tužku a papír. Tina ukázala na mapě manželskému páru, jak se odtud vymotají a ještě jim to namalovala na papír. Když se domluvili, manželský pár odjeli podle Tinina návodu, Tina odešla za ostatními, kteří stáli u policejního Porsche.
HOTE: “ Proč tu byli?“
TINA: “ Byli za příbuznými. Jindy jezdí bez problému, ale když se překopávají dálnice, tak se tu zamotali.“
SEMIR: “ A natrefili na nás.“
TINA: “ Mám vám vyřídit díky, že jste snažili, trochu rozuměli, ale…….“ Bonrát skočil Tině do řeči.
BONRÁT: “ Pořád opakovali větu – Potresti disegnarlo?“ Ještě to Bonrát zkomolil a Tina ho opravila.
HOTE: “ Co to znamená?“
TINA: “ Ptali se vás, jestli byste jim nemohli nakreslit.“
TOM: “ Teď jste o trochu chytřejší.“
BONRÁT: “ Člověk se pořád učí.“
Ve večerních hodinách……. Na jedno malé parkoviště pod dálnicí A20 se setkali dvě auta – jeden kamion s chladírenským boxem a červený Ford tranzit. Z každého auta vystoupili dva lidé.
MARTIN: “ Kolik jich je?“
HEINZ: “ Celkem 4 kousky.“
MARTIN: “ Vždyť jich mělo být pět?“
ACHIM: “ To ano, ale jeden při cestě…….“
HEINZ: “ Zmrznul. Za pár dní tu máme další várku.“ Otevřel dveře od chladicího boxu, ze kterého vyšli čtyři rumunští příslušníci. Rumuni byli schováni mezi vepřovými půlkami na zpracováni do velko výrobny v Kolíně-západ. Takhle bylo přes hranice převezeno plno Rumunů a bylo jim namluveno, že v Německu dostanou práci a pak v pozdějším čase do Německa převezou i jejich rodiny. Martin si převzal Rumuny, odvedl je do tranzitu a Achim dal určitou částku peněz Heinzovi a Ludvikovi ta Rumuny. Nasedli do svých vozů a rozjeli se svými směry.
Následující den……. Policejní pásky uzavřeli malé parkoviště u silnice B34 směr na Solingen, kde se našla mrtvola zmrzlého Rumuna ze včerejší dodávky. Na místě činu už byla dálniční policie, technici a patolog, který právě ohledával tělo, kde se zastavili Tom se Semirem.
TOM: “ Už něco máte?“
PATOLOG: “ Můžu vám říct, že jde o východního občana – Rumunsko, Ukrajina,……. Z států, kde se mluví rusky. A zemřel – je úplně zmrzlí.“
SEMIR: “ Zmrzlí? Teď na začátku jara?“
PATOLOG: “ Kde zmrznul, vám neřeknu, ale byl těmto chladným teplotám několik hodin. Po pitvě vám řeknu více.“
TOM: “ Jako vždycky.“ Tělo Rumuna dali do železné rakve, patolog odjel do svého království, kde se podívá na zmrzlého Rumuna. K místu činu přijela vínová Octavia a naproti ji běžel přivítat Johanes.
TINA: “ Ahoj Johanesi.“ Přivítala se s ním velkým pohlazením. Pak si všimla ukousaného vodítka. “ To se dělá utíkat Semirovi? A panička by neměla radost, kdybys jí utekl.“ Kousek vodítka Tina odepnula a položila ho na silnici. Ale Johanes měl jiné starosti. Johanes zavětřil stopu. Johanes tahal Tinu z místa činu úplně pryč. „Johanesi, kam běžíš?“ Tina se rozběhla za Johanesem. Semir si chtěl pohladit Johanese, že je hodný, ale…….
SEMIR: “ Kde je Johanes?“ Pak uviděl překousané vodítko. „Ten pes si dělá srandu.“
TOM: “ Už se mu u tebe nelíbilo.“
SEMIR: “ Ale Andreina kamarádka mě zabije.“
TOM: “ Třeba zavětřil stopu.“
SEMIR: “ To jako drogy?“
TOM: “ Třeba.“ Odešli se zeptat Hota a Bonráta.
SEMIR: “ Neviděli jste Johanese?“
HOTE: “ Proč?“
TOM: “ Semirovi utekl.“
BONRÁT: “ Jak ti mohl utéct.“ Semir jim ukázal překousané vodítko. Hote, sebral ze země odpojené vodítko, které sundala Tina.
HOTE: “ Umí si poradit.“
BONRÁT: “ Před chvilkou přijela Tina a někam za Johanesem běžela.“
SEMIR: “ A kam přesně?“
BONRÁT: “ Běžela na opačnou stranu, k přivaděči A20 po té staré silnici.“
SEMIR: “ To je ta tvoje stopa.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a vyrazili za Tinou. Johanes běžel jako za mlada a Tina ho vůbec nestíhala. Tina se zastavila a vydýchávala se, Johanes se zastavil a běžel za Tinou a štěkal na ni, že musí běžet dál.
TINA: “ Johanesi, ty mi teda dáváš zabrat.“ Johanes běžel dál, a když Tina nabrala síly tak běžela za Johanesem. Johanes dovedl Tinu pod dálnici A20, kde se včera přivezli Rumuni. Johanes skákal kolem jedné kaluže z vody. Tina šáhla rukou do vody a čichla si k ní. „Chladicí kapalina.“ Tina pohladila Johanese a ještě se vydýchávala po běžeckém maratónu. Tina chtěla volat kolegům, ale když pak uslyšela přijíždět auto, tak uložila mobil do kapsy u kalhot.
SEMIR: “ Johanesi, to se dělá utíkat.“
TOM: “ A co náš Johanes vypátral.“
TINA: “ Chladicí kapalinu.“
SEMIR: “ Ta se používá skoro všude.“
TOM: “ Ale patolog říkal, že byl vystavěn chladu několik hodin.“
SEMIR: “ Kdyby ho strčili do mrazáku, tak tam není chladicí kapalina a pak by Johanes nenašel stopu.“
TINA: “ A co chladírenské boxy, ve kterých se převážejí potraviny – maso, nanuky,……. Tam je stála teplota.“
SEMIR: “ To je ono. Jak ses proběhla? Autem to by bylo lepší?“
TINA: “ Jednou člověk udělá něco pro svoje zdraví,…….“
SEMIR: “ Vždyť je to skoro pět kilometrů.“
TINA: “ Na škole jsem byla přebornice na dlouhé běhy.“ ¨
TOM: “ Tak to jde vidět. I Johanes se stal přeborníkem na dlouhé tratě.“ Místo pod dálnici pročesávali technici. Našli stopy pneumatik tranzitu a kamionu.
pokráčko zas příště…..

Tome, chci jenom tebe….! 4/4

2. 5. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
V bytě Eriky……. Semir a šéfka si vzali sebou pár kolegů a techniky, kvůli případným stopám.
ŠÉFKA: “ Semire, něco jsem našla.“ Semir šel šéfkou. V jednom malém pokoji v bytě, skrýval tajemství. Pokoj ukrýval samé fotky Toma a Tiny, co dělali, kde byli na dovolených ale také jejich svatební fotografie, kde na některých fotografiích byla vystřižena Tina a místo Tiny byla dána Erika.
SEMIR: “ Ta je opravdu chorobně žárlivá.“
ŠÉFKA: “ Ta by měla léčit.“
SEMIR: “ Měla je opravdu moc prokouknutý.“ Přišel k nim Sigi. Šéfové předal papírové desky ve formátu na letenky.
SIGI: “ Tohle to jsme našli v obýváku.“ Odešel po své práci.
SEMIR: “ Že by někam chtěli odletět s Tomem, kde by začali nov život.“ Šéfová otevřela papírové desky. Vyndala dvě letenky.
ŠÉFKA: “ Jsou napsána na Eriku a Toma. Chtějí odletět do Španělska a to už zítra. Ale tu nejsou zpáteční.“
SEMIR: “ To je pěkná mrcha.“
ŠÉFKA: “ Semire, takovýhle lidi už nezměníte.“
SEMIR: “ Jak to říkala Tina, že snaží uvázat na určitého člověka a získat v něm důvěru.“
ŠÉFKA: “ A přitom si poštve proti sobě všechny.“
V bytě svědků……. Tina, Hote a Bonrát si zkracovali chvilku hraním hry – Člověče, nezlob se. Tině se nějak dařilo a tak měla skoro všechny figurky v domečku, Bonrátovi figurky byli také skoro doma, ale Hotemu se moc nedařilo, když těsně před cílem tak ho Tina vyhodila anebo zase Bonrát. Při hře se náramně bavili. Najednou se ozval typický zvuk rozbitého skla a to dvakrát. Jedním sklem proletěla dýmovnice a druhým kámen se vzkazem. Tina, Hote a Bonrát se ukryli za gauč a dusili od kouře. Když byl klid, tak Tina vstala a šla otevřít okna, aby se dostal čerstvý vzduch do obýváku.
TINA: “ Nestalo se vám něco?“
HOTE: “ Ne, všechno je dobrý.“ Bonrát pomohl vstát Hotemu. Když se udělal lepší vzdoušek, tak Tina a všichni se vydýchali, přečetla si vzkaz od Eriky. Ve vzkazu stálo: „Zítra v 11:00 ve starém bývalém hotelu Zlatý orel – Kolín-sever. Sama bez svých kolegů a neozbrojená.“ Vzkaz si také přečetli i Hote s Bonrátem.
Semir seděl ve své kanceláři, když mu zazvonil mobil, který ležel na stole.
SEMIR: “ Tino, něco se snad stalo?“
TINA: “ Erika našla náš úkryt. Do bytu vhodila přes okno dýmovnici a kámen se vzkazem.“
SEMIR: “ Nestalo se vám nic?“
TINA: “ Všichni jsme v pořádku.“
SEMIR: “ Všichni přijeďte na služebnu a se šéfkou se dohodneme, co dál.“
TINA: “ Dobře.“ Zavěsila. Semir šel hned za šéfkou do kanceláře, která volala s policejním prezidentem. Hovor rychle ukončila, protože viděla na Semirovi, že se něco stalo.
ŠÉFKA: “ Semire, něco se stalo?“
SEMIR: “ Erika našla tajný úkryt Tiny. Oknem prohodila dýmovnici a kámen se vzkazem. Už jsou na cestě na služebnu.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Ta si nějak moc troufá.“
V hotelu……. Tom se tak nudil, že z toho začal luštit sudoku v dnešních novinách. Tom sudoku nikdy neluštil, protože nepochopil pravidla, jak se to má luštit. Do jeho pokoje vstoupila Erika, Tom odložil noviny.
ERIKA: “ Tak miláčku, zítra se naposledy uvidíš se svoji manželkou a pak spolu odletíme do Španělska.“
TOM: “ Tak zaprvé neříkej mi miláčku a za druhé nikam s tebou neletím a zatřetí nikdy neopustím svoji manželku.“
ERIKA: “ Už mám koupené letenky.“
TOM: “ Se mnou nepočítej.“
ERIKA: “ Já chci jenom tebe!“
TOM: “ Eriko, kolik ti to mám říkat, že my dva už k sobě nepatříme.“ Erika chtěla dát Tomovi polibek, ale Tom na poslední chvíli odvrátil hlavu na stranu.
ERIKA: “ A co je tak na ní tak krásného? Její postava nebo…….“
TOM: “ Když tě to tak zajímá, tak všechno.“
ERIKA: “ Ještě řekni, že milejší než já.“
TOM: “ To máš pravdu.“
ERIKA: “ Nechápu, že jste spolu mohli tak dlouho vydržet. Oba dva poldové. Neleze si na nervy.“
TOM: “ Rozhodně bych to asi s tebou dlouho nevydržel na rozdíl od Tiny. A na nervy si nelezeme.“
ERIKA: “ To se zítra uvidí, jestli já nebo tvoje manželka.“ Odešla z pokoje.
Na služebně……. V šéfčině kanceláři měli bojovou poradu, co se bude dít dál.
SEMIR: “ Máme Tinu ubytovat v hotelu anebo má přespat u nás.“
TINA: “ Přece vás nebudu obtěžovat.“
ŠÉFKA: “ Tino, Semir má pravdu, dnešní noc přespíte u Semira doma. V hotelu byste byla jako terč.“
TINA: “ Když jinak nedáte.“
SEMIR: “ U nás budeš jako v bavlnce.“
ŠÉFKA: “ A zítřkem všechno skončí.“
Jak bylo řečeno, Tina přespala u Semira a Andrey. Adelina a Michal měli zpestřený večer. Tina přespala v pokoji pro hosty. Ráno na služebnu přijel Škoda Superb Combi, ze kterého vystoupila Tina se Semirem. Tak trochu si prošli, jak to bude vypadat.
V hotelu……. Erika vyhlížela Tinu, po chvilce přijelo BMW. Tina vystoupila z auta a vešla do hotelu. V hlavní hale se Tina potkala s Erikou.
ERIKA: “ Ráda vás poznávám osobně.“
TINA: “ To já také.“
ERIKA: “ Nebudu chodit kolem horké kaše. Sebrala jste mi mého muže.“
TINA: “ Opravdu? To jste si vzpomněla velmi brzo. Po několika letech, když jsme manželé.“
ERIKA: “ Víte, my jsme si slíbili, že budeme jenom spolu. A Tom patří jenom mě.“
TINA: “ Tak jedině přes moji mrtvolu.“ Když toto Tina vyslovila, Erika vystřelila po Tině, ale Semir byl rychlejší, shodil Tinu na zem a kulka se zaryla do zdi. Erika utekla pryč.
SEMIR: “ Dobrý?“
TINA: “ Jo dobrý.“
SEMIR: “ Běž najít Toma. Já půjdu za Erikou.“ Jak Semir řekl tak se i stalo. Tina prohledávala celý hotel, aby našla Toma a Semir pronásledoval Eriku. Semir a Erika si vyměňoval střelbu v bývalé kuchyni hotelu. Tina procházela jednotlivé pokoje, najednou Tinu někdo ze zadu přepadl – na ústa ji dal ruku, aby nekřičela a odtáhl ji do bezpečí. Z násilníka se vyklubal Tom
TINA: “ Tome,…….“
TOM: “ Tak rád tě vidím.“
TINA: “ To já taky.“
TOM: “ A teď rychle pryč. Erika si vzala do hlavy, že se zbaví a na dobro.“
Společně odešli pomoct Semirovi, který s Erikou skončili na dvoře a ze dvora do prádelny, sušárny a sklepů. Tina s Tomem se rozdělili a chtěli tak obklíčit Eriku, ale Erika měla jiný plán. Když Erika viděla, kde se pohybuje Tina tak jí následovala. Erika Tinu omámila chloroformem a odtáhla ji do auta. Erika nasedla do auta, rychle ujížděla pryč. Semir s Tomem se potkali na dvoře, rychle nasedli do BMW a jeli za Erikou. Erika zahnula do jednoho přístavu, kde to je malý kousek od hotelu. V přístavu byla dříve než dálniční policie, tak vystoupila z auta a odbrzdila auto. Auto pomalu jelo do Rýna, Tina pořád nevnímala, co se děje. Během chvilky tu bylo BMW, Erika střílela po BMW, ale Tom měl mušku a postřelil Eriku do ramene. Semir zastavil a postaral se o Eriku, Tom skočil do Rýna a hledal Tinu. Semir nasadil Erice pouta, aby mu neutekla, tak Eriku připoutal k zábradlí a pak šel napomoct Tomovi, který našel Tinu, ale vůbec nevnímala. Tom se Semirem dělali masáž srdce a dýchání z úst do úst. Po šesti dýchnuté z úst do úst se Tina probrala a vykašlávala zbytky Rýna. Tina skončila v náruči Toma.
SEMIR: “ Konečně je po všem.“ Odešel za kolegy, kteří se postarali o Eriku. Semir chtěl nechat dvě hrdličky o samotě. Tina s Tomem si dávali jeden polibek za druhým.
Do přístavu se také přijela podívat i Engelhardtová, jaké jsou škody, ale hlavně na Toma, že je živ a zdráv. Tina s Tomem seděli v sanitce a každý měl přes sebe deku proti nachladnutí.
ŠÉFKA: “ Tak vás ráda vidím pěkně po hromadě.“
TOM: “ I já šéfová.“
HOTE: “ A jak to bude s Erikou?“
ŠÉFKA: “ Bude uvězněna do psychiatrické léčebny, kde asi nejspíš zůstane dokonce své života.“
SEMIR: “ A máš další žárlivou ex-přítelkyni z krku.“
TOM: “ Doufám, že to je poslední.“
ŠÉFKA: “ Vemte si pár dní dovolené. To vám oboum prospěje.“
SEMIR: “ No a na mě zbude kopa hlášení.“
TINA: „Ono to půjde jako másle.“
TOM: “ Zvládneš to levou zadní.“ Všichni pomalu odcházeli, až Tina s Tomem zůstali sami. Dávali si jeden polibek za druhým.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Tome, chci jenom tebe…..! 3/4

30. 4. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Ráno na služebně……. Semir s Andreou zjistili samé novinky. Na služebnu přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Už něco máte?“
SEMIR: “ Už ji máme.“
ŠÉFKA: “ A kdo to je?“
ANDREA: “ Erika Schusterová. Podle dopisů jak si s Tomem psala na přelomu základní a střední školy, byli moc do sebe zamilovaní. Slíbili si, že se od sebe nikdy neodtrhnou a budou spolu žít až do konce života.“
SEMIR: “ Ale pak se Erika z nenadání vypařila jako pára nad hrncem. Tom se z novin dočetl, že Erika je mrtvá, že zemřela při jedné autonehodě.“
ŠÉFKA: “ Sfalšovala svůj pohřeb a teď v Kolíně. Má hlavní plán rozbít manželství Tiny a Toma, aby se Tom vrátil k Erice.“
SEMIR: “ Erika je v Kolíně asi tak měsíc či dva. Její rodiče nám to řekli, tedy volali, když to uviděli v novinách. Hned je napadlo, že je to Erika.“
ANDREA: “ A pořád mluvila, že se vrátit k Tomovi.“ Přišel k nim Sigi.
SIGI: “ Před malou chvilkou přišel tento balíček. Je adresový pro Tinu.“ Položil ho na Andrein stůl. Balíček byl malých rozměrů.
ŠÉFKA: “ Díky.“
Sigi odešel po své práci.
SEMIR: “ Mám to otevřít anebo Tina?“
ŠÉFKA: “ Nechte to na Tině.“
SEMIR: “ Dobře, jedu za Tinou.“
ŠÉFKA: “ A jak to vlastně snáší?“
SEMIR: “ Musím říct, že dobře.“
ŠÉFKA: “ Jenom se ptám, aby to nebrala, že jí bereme zločince.“
ANDREA: “ To asi né. Ale Tina to zvládne.“
SEMIR: “ A oba dva zase uvidíme pěkně pohromadě.“ Vzal balíček a zajel za Tinou, Hotem a Bonrátem.
V bytě svědků……. Hote s Bonrátem seděli v kuchyni u malé snídaně. Po chvilce k nim přišla Tina, ale moc vyspaná nebyla.
HOTE: “ Dobré ráno.“
TINA: “ Dobré.“
BONRÁT: “ Moc ses nevyspala.“
TINA: “ Nějak jsem nemohla usnout k ránu.“
HOTE: “ Pořád jsi myslela na Toma?“
BONRÁT: “ Neboj, Toma najdete živého a zdravého.“
TINA: “ Já vím. Pořád se o něho bojím.“ Ozval se zvonek u dveří.
HOTE: “ Kdo to může být?“ Vstal a šel otevřít. Za dveřmi stál Semir s balíčkem. Bonrát mezitím nalil Tině kafe.
SEMIR: “ Jak se má náš zajatec?“
TINA: “ Na ochranku si nemůžu stěžovat.“
SEMIR: “ Dneska ti přišel balíček na služebnu. Engelhardtová ti ho nechala, abys ho otevřela.“ Položil ho na stůl. Tina ho otevřela, v balíčku byli fotografie Toma, Tiny a Eriky. Některé fotky, kde byla Tina s Tomem, byli roztrhané na kousky.
TINA: “ O našem vztahu toho ví nějak moc.“
SEMIR: “ To jsou ale fotky z nedávna.“
TINA: “ Jak jsme byli na prodlouženém víkendu.“ Hote, vyndal dopis z krabice.
HOTE: “ Tady je dopis.“ Přečetl ho nahlas. „Tom patří jenom mě!!“
Tina složila roztrhanou jednu svatební Tiny a Toma.
BONRÁT: “ Ta je pěkně chorobně žárlivá.“
TINA: “ O koho jde?“
SEMIR: “ Jedná se o Eriku Schusterovou.
V Kolíně je asi tak dva měsíce.“
HOTE: “ Stačila si všechno zjistit.“
TINA: “ Musela si udělat i náhradní klíč, jak by se jinak dostala k našim stavebním fotkám.“
BONRÁT: “ A falešnou smrt Toma si dobře naplánovala.“
SEMIR: “ Erika byla dlouho v zahraničí a taky sehrála svoji smrt. Její rodiče nám řekli, že básnila o Tomovi, že ho chce zpátky.“
TINA: “ A co ty ostatní?“
SEMIR: “ Buď jsou vdané anebo žijí v zahraničí.“
V hotelu……. Tom chodil jako tělo bez duše po svém pokoji. Do jeho pokoje přišla Erika.
ERIKA: “ Ta tvoje Tina velice bojácná a dělá všechno proto, aby tě našla. Se svým kolegou se pěkně zakousli do případu.“ Položila noviny na postel. „Co pak nějak jsi zapomněl řeč?“
TOM: “ Chce zachránit svého milovaného manžela.“
ERIKA: “ Kdy konečně na ní zapomeneš. My dva patříme k sobě!!“
TOM: “ Už jsem ti několikrát řekl, že k sobě nepatříme. Mezi námi to skončilo. Já miluji svoji manželku Tinu, nikdy se jí nevzdám.“
ERIKA: “ Kdy ti to dojde, že já a ty…….“
TOM: “ A naše láska je už dávno pryč. Bylo to na základce, byli jsme hloupí, když jsme to řekli. A navíc jsi utekla jako malá holka.“
ERIKA: “ Za to mohli moje rodiče. Museli jsme se narychlo odstěhovat.“
TOM: “ To je nějaký divný, když jsem potkával tvoje rodiče ve městě.“
ERIKA: “ To není pravda.“ Odešla z pokoje. Tom si vzal do ruky noviny a četl si hlavní článek novin, kde se dozvěděl, že Tina byla postřelena neznámým střelcem. Tomovi bylo úzko.
V bytě……. Všichni seděli v obýváku, kde si prohlíželi si fotografie, které poslala Erika.
BONRÁT: “ Pro takovou maličkost vraždí jenom, aby získala Toma pro sebe.“
HOTE: “ Takovýhle žárlivý lidi nikdy nechápu.“
TINA: “ Chtějí upoutat svoji pozornost, aby si ho všímali. Chtějí zase v něm získat důvěru jako před tím.“
SEMIR: “ Erika pro lásku k Tomovi udělá všechno. Musíme jenom čekat, jestli se Erika ozve.“ Jejich rozhovor narušil zvonící Semirův mobil. „Ahoj Hartmute, máš něco?……. To zní zajímavě……. Díky……. Vyřídím a ahoj.“ Zavěsil
TINA: “ Něco nového?“
SEMIR: “ Hartmut porovnal ty dvě kulky. Obě dvě jsou shodné a zase ráže 9mm.“
HOTE: “ Tak Erika musí dělat v nějakém střeleckém oddílu.“
BONRÁT: “ Nebo ji naučil střílet její otec.“ Semir zavolal Andree.
SEMIR: “ Ahoj miláčku, můžeš zavolat rodičům Eriky a zeptat se jich jestli Erika umí střílet z loveckých zbraní nebo jestli někam nechodila do nějakého střeleckého klubu……. Dobře, díky……. Ahoj.“ Zavěsil.
TINA: “ A ta ráže nebyla použita nějaké případu?“
SEMIR: “ Nic takové Hartmut neříkal, ale hledá další zajímavosti.“
TINA: “ Ještě jsi mluvil, že něco vyřídíš.“
SEMIR: “ Že se máš držet a že se Tom najde v pořádku.“
Na služebně……. Semir se zastavil u Andrey.
ANDREA: “ Volala jsem rodičům Eriky. Její otec mi potvrdil, že sám byl myslivcem a taky chodila do střeleckého klubu.“ Přišla šéfová.
ŠÉFKA: “ Teď je jasné, že to byla ona. A co bylo v balíčku?“
SEMIR: “ Samé fotky Tiny, Toma a Eriky. Jak svatební taky i z dovelených…….“
ANDREA: “ Otec mi dal i adresu Eriky, když bydlela v Kolíně sama. Nechodila do práce, ale byla přihlášená úřadu práce.“
ŠÉFKA: “ A kde vlastně byla, celý ten čas?“
ANDREA: “ V zahraničí. Pracovala jako pokojská v jednom hotelu. Tam dala výpověď, protože si vzala do hlavy, že musí navštívit svého bývalého přítele…….“
SEMIR: “ Navštívit Toma a vrátit se k němu. Já se zajedu podívat do toho bytu.“
ŠÉFKA: “ Pojedu s vámi.“ Šéfka si odešla pro kabát, Andrea předala Semirovi adresu napsanou na malém lístku a pak společně odešli do bytu Eriky Schusterové.
Tom chodil po svém pokoji jako tělo bez duše. Erika si ho jenom hýčkala, aby ho získala pro sebe. Erika ve svém pokoji vymýšlela další ďábelský plán, jak se zbavit Tiny a na dobro.
…..pokráčko zas příště…….

Tome, chci jenom tebe….! 2/4

28. 4. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Na místě činu……. Hartmut tu hrůznou věc viděl a tak šel varovat Semira, který přijížděl S Hotem a Bonrátem.
HARTMUT: “ Semire, neříká se mi lehce.“
SEMIR: “ Co se děje?“
HARTMUT: “ Jedná se o Toma…….“
SEMIR:
“ Je snad mrtvý?“ Hartmut neměl slov a tak se šel Semir podívat sám. Když Semir uviděl mrtvého Toma, bylo mu velice úzko. Běžel za Tomem ho ještě jednou obejmout, nějak se mu nechtělo věřit, že Tom Kranich je mrtvý. Hotemu s Bonrátem přeběhl mráz po zádech a ztuhli na malou chvilku, ale museli dělat svoji práci.
SEMIR: “ Jak to mám říct Tině…….“
Další den, kdy Tina s otcem dorazili do Kolína. Otec zavezl svoji dceru přímo domů. Tina si vzala svoji tašku s věcmi a svoji policejní uniformu, zabalenou do vaku na šaty.
OTEC: “ Nechceš pomoct?“
TINA: “ Ne, děkuji.“
OTEC: “ Tak pozdravuj Toma a děti.“¨
TINA: “ Neboj se, já mu to vyřídím. A pozdravuj od nás babičku.“
OTEC: “ Rád to vyřídím. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Tatínek dal své dceři pusu na tvář, nasedl do auta a odjel domů. Tina prošla brankou a vešla do domu. „Tome,……. Miláčku,……. Jsem doma.“ Ale nikdo se neozýval. Děti byly ve škole. Tina šla dát uniformu do své skříně v ložnici. Tina se šla podívat na zahradu, jestli tam Tom není. Tina došla do kuchyně a odtud zavolala Tomovi na mobil. Erika vyndala Tomův mobil z jeho saka.
ERIKA: “ Volá ti tvoje Tina.“ A típla mobil. “ Má o tebe nějaký strach.“
TOM: “ To každá, která miluje svého manžela.“ Tině bylo divné, že se jí z mobilu ozýval vyvěšovací tón.
TINA: “ To je nějaký divný.“ Když Tina odjížděla do Milána, nechala své služební auto, které už nestálo před garáží. „Odjedu na pár dní a oni mi stačí sešrotovat moje auto.“ Tina si vzala klíče od Škody Superb Combi – jejich nové rodinné auto. Odjela na služebnu.
Na služebně byla úplně divná atmosféra. Tina se zastavila u Andrey. Engelhardtová a Semir byli v šéfčině kanceláři. Semir vykouknul z kanceláře.
SEMIR: “ Tino, můžeš na chvilku.“ Tina šla za nimi do kanceláře.
TINA: “ Něco se snad stalo?“
SEMIR: “ Bude lepší, když se posadíš.“ Tina se usadila na židli vedle Semira.
ŠÉFKA: “ Máme pro vás jednu špatnou zprávu.“
SEMIR: “ Jedná se o Toma. Včera dopoledne jsme ho…….“
TINA: “ Tom je mrtvý?“
ŠÉFKA: “ Je nám to tak líto.“ Tina nevěděla, co říct a tak se jí udělali skleněné oči a pomalu jí tekli slzy po tváři. Semir utěšoval Tinu, když Engelhardtové zazvonil telefon. „Engelhardtová……. A je to stoprocentní?“ Šéfka si napsala na malý kousek jméno, co jí pověděl patolog. “ Díky……. Naschle.“ Zavěsila.
TINA: “ Vždyť jsem…….“
SEMIR: “ Co se stalo? S Tomem jsi mluvila?“
TINA: “ Když jsem přijela tak jsem mu volala, ale po chvilce to někdo vytípnul.“
ŠÉFKA: “ S tím by mohla souviset zpráva od patologa. Patolog vzal mrtvému otisky a nechal je u Hartmuta porovnat. Otisky nesouhlasili a ten mrtvý se jmenuje Ludvik Neumann. A byl zavražděn ráží 9mm.“
SEMIR: “ To je nějaký divný.“
TINA: “ Třeba ho někde drží.“
ŠÉFKA: “ Semire, třeba to tak může být.“
TINA: “ Tak mě napadlo, že by někdo předstíral jeho smrt, jako se to stalo mně před lety.“
ŠÉFKA: “ Dost možné to může být. Nějaká bývalá přítelkyně.“
SEMIR: “ No dobře. Nenapadá tě někdo?“
TINA: “ Nejsem typ, který se ptát přítele, kolik měl bejvalek před mnou. Abych pravdu řekla tak mě to ani nezajímá.“
ŠÉFKA: “ Naprosto vás chápu. Ale to jediný záchytný bod.“
SEMIR: “ Ta dotyčná chce každému udělat bolest. Toma chce jenom pro sebe a teď se bude chtít zbavit i Tiny.“
ŠÉFKA: “ Jednu bolest už způsobila – Tině a teď je na řadě Tom, aby mu řekla, že Tina je po smrti.“
SEMIR: “ A pokud ví, kde Tina bydlí tak jejich dům není bezpečný.“
Andrea mezitím něco našla o Ludvikovi Neumannovi. Tina se Semirem zajeli za jeho manželkou ji říct, že jeho vražda byla nehodou. Pak Tina se Semirem odjeli do baráku Tiny a Toma. Po celou dobu je sledovala jedna osoba.
SEMIR: “ Teď musíme najít něco, kde Tom má své tajnosti.“
TINA: “ Takovou tajnou krabičku.“
SEMIR: “ Přesně.“ Tina prohledala jednu skříňku v obýváku. Našla jednu středně velkou krabici od bot.
TINA: “ Tady asi něco bude.“ Předala ji Semirovi, který si sedl na gauč. „Jdu si sbalit nějaké věci.“ Tina po malé chvilce přišla Tina se sbalenými věcmi a ještě s další krabičkou. „Mám tu ještě jedno tajemství.“ Dotyčná je sledoval přes dalekohled pušky ráže 9mm, se kterou byl zabit Ludvik Neumann. Tina se Semirem vyšli z domu, utajená osoba měla ve svém hledáčku Tinu, když měla příležitost, tak po ní vystřelila. Kulka strefila Tinu do ruky, Semir se ozbrojil a hledal po okolí, kdo je ten tajemný střelec, ale ten už byl dávno pryč. Semir přiběhl za Tinou.
SEMIR: “ Jsi v pořádku?“
TINA: “ Jde to. Na umření to není.“ Semir vyndal z kufru lékárničku, Tina si pomalu sundala bundu.
SEMIR: “ To moc dobře nevypadá. Bude lepší, když zavezu do nemocnice.“
TINA: “ Raději ti nebudu odporovat.“ Semir Tině ošetřil ránu, společně odjeli do nemocnice, kde ji ošetřili a vyndali kulku, dostala nějaké antibiotika proti bolestem. Semir mezitím zavolal šéfové, co se stalo. “ Tady máš malý dáreček pro Hartmuta.“ Předala Semirovi kulku v pytlíčku na důkazy.
SEMIR: “ Vypadá jako na kulku, co zabila Neumanna. Hote a Bonrát jsou na cestě do našeho bytu pro svědky.“
V bytě……. Tina se Semirem si prohlíželi obě dvě krabičky. V obouch krabičkách byli samé fotky dívek, milostné dopisy a další věci. Jedna krabička byla přímo o jedné ženě, ale jméno neznali.
SEMIR: “ To by mohla být ona.“
TINA: “ Ukaž.“ Semir podal Tině jednu fotku s jednou mladou dívkou, vypadala moc pěkně.
HOTE: “ Kdybych byl mladší taky bych si něco začal.“
SEMIR: “ Hote,…….“
TINA: “ Jde ji vidět, že to bude pěkná mrcha.“
BONRÁT: “ Ty máš teda odhad.“
HOTE: “ Já bych to nepoznal.“
TINA: “ Někdy mám dobrý čuch na lidi, co jsou zač. Rychle je prokouknu.“
SEMIR: “ Tak si ty všechny fotky vezmu na služebnu a s Andreou se pokusíme zjistit jejich totožnosti. A zítra se tu stavím, co jsme s Andreou zjistili.“
TINA: “ Tak šťastný lov na neznámou krásku.“ Semir se rozloučil s Tinou, Hotem a Bonrátem, odešel na služebnu.
BONRÁT: “ Tak jak se cítíš, jako svědkyně.“
TINA: “ Je to takový jiný než z pohledu komisaře. Jednou za život si tím musíme projít.“
HOTE: “ Nedáš si kafe?“
TINA: “ Ne, děkuji. Jestli to nebude vadit, tak se odeberu na kutě. Dneska toho bylo vážně na mě dost.“
BONRÁT: “ Ale jistě nevadí.“
HOTE: “ Tak dobrou.“
TINA: “ Dobrou.“ Odešla z obýváku do svého pokoje, kde se uložila ke spánku. Andrea a Semir strávili celý večer na služebně.
Tom byl uvězněný v jednom malém pokoji v jednom bývalém hotelu na okraji severního Kolína. Tom ležel v posteli a myslel na svoji milou manželku Tinu. Po chvilce vstal a posbíral kousky roztrhané Tininy fotky a položil je dřevený stůl, kterou roztrhala Erika, kde fotku poskládal.
TOM: “ Moc mi chybíš. Nade všechno tě miluji.“
…….. pokračování příště……

Povídka č.96: Tome, chi jeno tebe….! 1/4

26. 4. 2011
Kniha povídek 9. díl
0 komentářů
Bylo krátce po zimě a pomalu se hlásilo jaro. Sníh pomaloučku slézal a vykukovaly jarní květiny. V tomto období byla Tina se svým otcem v Miláně na pohřbu jejich bývalého milého šéfa tehdejší kriminálky, kde Tina s otcem pracovali. Otec Tině byl malým nadřízeným, ale jejich velký šéf byl Fabio de Mino. Tina na této kriminálce dělala praxi a pak hned po škole zde skončila na trvalo, než na místo de Mina nastoupil jiný šéf, se kterým Tina měla velké rozpory, a to byl její důvod odjet do Kolína na kriminálku, kde pomáhala řešit jeden případ. Tinin otec už nezažil nového šéfa, protože v té době byl v Kolíně a spravoval tehdejší autosalon.
Fabio de Mino zemřel na srdečný infarkt a poslední dobou byl moc nemocný a ochablí. Tina s otcem spali u své příbuzné Petry Clementové. V den pohřbu všichni policisté a komisaři i z jiných oddělení, kteří znali Fabia de Mina, se byli s ním rozloučit. Měli na sobě slavností policejní uniformy, které mají na takové příležitosti, anebo když přebírají nějaké medaile. Tina s otcem se po dlouhé době nasoukali do svých slavnostních uniforem. Bylo zde plno příbuzných, známých či nějak se znali Fabiem de Minem. Tina s otcem moc dobře znali s Fabiem de Minem a jeho manželkou. Společně trávili hodně času jak v práci, tak i po práci. Jako kdyby byla Tina s otcem jejich příbuzní.
Po pohřbu se konalo malé posezení u manželky doma – jenom pro příbuzné, kde byla Tina s otcem. Ostatní policisté šli opět do služby, kde dělali svou práci a občas zavzpomínali na Fabia de Minu. Manželka se hodně starala o Tinu s jejím otcem. A tak je zavedla do jeho pracovny.
TINA: “ Má to tu pořád stejný, když jsem tu občas byla.“
MANŽELKA: “ To ano, Fabio to tak chtěl, až jsem, přijdete. Chtěl vás pozvat na jednu věc.“ Ukázala jim ocenění, které Fabio de Mino získal od ministra vnitra za perfektní práci u policie. “ Toto ocenění získal asi tak před měsícem než…….“ Manželce se objevili slzy v očích.
OTEC: “ To je krásné ocenění. Tohle to se dostane málo do rukou zaměstnancům policie, když už jsou po své službě.“
MANŽELKA: “ Pořád o tom básnil, že vás pozve. Chtěl to udělat někdy v létě……“
TINA: “ V dopise jste psala, že nám tu něco zanechal.“
MANŽELKA: “ Jednu medaili. Je to ještě za vašich mladých let.“ Dala Tině červenou semyšovou krabičku s medailí. Tina ji otevřela.
OTEC: “ To je ještě, co jsi byla na škole. Šlo o ty ukradené královské klenoty…….“
TINA: “ Asi už tuším. Ale tohle to nemůžu příjmout. To patřilo vašemu manželovi a tak by to tady mělo být.“
MANŽELKA: “ Ne, Fabio si to tak přál, abyste si to vzala vy.“
TINA: “ Tak tedy děkuji, ale raději bych to viděla tady.“
OTEC: “ Tina má pravdu, že by to mělo být tady.“
MANŽELKA: “ Povídal, abyste měli nějakou vzpomínku na vašeho šéfa, když jste v Kolíně. Ještě tohle to mi řekl, než…….“
OTEC: “ Měla byste udělat malou dovolenou, třeba u vaší sestřenice. Musíte přijít na jiné myšlenky.“
MANŽELKA: “ Za dva dny k ní odjíždím.“
TINA: “ Odpočinek vám udělá moc dobře.“
OTEC: “ Tak půjdeme za ostatními.“
MANŽELKA: “ Jestli chcete, můžete tu ještě zůstat.“ Odešla do obýváku za příbuznými. Tina s otcem ještě malou chvilku zůstali. Otec našel jednu společnou fotografii s Fabiem de Minem, když odcházel do penze.
TINA: “ Byli to krásné časy.“
OTEC: “ Už teď mi moc chybí. Byl to moc dobrý člověk.“
V podvečerních hodinách se vrátila Tina se svým otcem za Petrou do jejího bytu. Petra si dělala malou večeři. Tina a otec šli rovnou za Petrou do kuchyně. Tina s otcem tuto událost brali hodně osobně, jako kdyby Fabio de Mino jejich člen rodiny.
PETRA: “ Tak jaký pohřeb?“
TINA: “ Byl moc pěkný.“
OTEC: “ Takový si přímo zasloužil.“
PETRA: “ A co jeho manželka? Když tu byla, tak byla úplně na dně.“
TINA: “ Smrt jejího manžela ji velice vzala.“ Položila na stůl medaili, kterou dostala.
PETRA: “ Můžu se podívat?“
TINA: “ Ale jistě.“ Petra otevřela červenou krabičku, ve které byla medaile. Petra si vzala medaili do ruky a prohlížela si ji.
PETRA: “ Vždyť patří vašemu zesnulému šéfovy.“
OTEC: “ To ano, ale de Mino odkázal Tině tuto medaili.“
PETRA: “ Měla bys to nechat, jako takovou malou památku.“
TINA: “ Ale nedala si to vymluvit.“
PETRA: “ Ale je to krásná cena.“ Položila medaili zpět do krabičky a zavřela ji. „Tak spolu se najíme, aspoň trochu přijdete na jiné myšlenky.“
TINA: “ Nevolal mi někdo?“
PETRA: “ Někdo ti volal, když to chtěla vzít tak položil. Volal ti tvůj manžel.“
TINA: “ Tak jsi to měla vzít Tomovi.“ Odešla do obýváku, kde zavolala Tomovi. Otec se šel převléknout z uniformy, Petra dodělala večeři pro Tinu a jejího otce. Tina dotelefonovala s Tomem, když Petra přinesla večeři pro všechny, Tina zasedla ke stolu.
OTEC: “ Jak pak se má Tom a děti?“
TINA: “ Už se mě nemohou dočkat.“
PETRA: “ Víš, že jde na tobě vidět, že ta smrt šéfa vzala.“
TINA: “ Byl jako můj starší brácha. Hodně jsem za ní chodila, co jsem chtěla vysvětlit.“
OTEC: “ Mohla ses mě klidně zeptat.“
TINA: “ Hlavně jsem za ním chodila kvůli škole, co nám vyprávěl na přednáškách.“
PETRA: “ Vždyť ses mohla zeptat při přednášce.“
TINA: “ To ano, ale nechtěla jsem to tam rozpatlávat.“
OTEC: “ Tak snad obrátíme list. Uzavřeme toto téma.“
TINA: “ Máš pravdu. Tak se pustíme do tvých skvělých tortelin.“
PETRA: “ Když jsi tady, tak tě vždy udělám ráda.“
Druhý den……. Tina s otcem vyrazili v podvečerních hodinách domů do Kolína, kde na ně čeká práce. Pár hodin to Tině a jejímu otci bude trvat – několik hodin než se dostanou do Kolína a v Kolíně se děli věci…….
Na služebně……. Semir seděl ve své kanceláři a čekal na Tom, aby mohli jet spolu na každodenní objížďku po dálnicích. Semir vstal a odešel za Andreou.
SEMIR: “ Neozval se ti Tom?“
ANDREA: “ Ne, proč?“
SEMIR: “ No už by tu měl být.“ Na Andreině stole se ozval telefon.
ANDREA: “ Schäferová, dálniční policie……. A Kde?“ Zapsala si, kde stala jedna hrozná věc. „Dobře, už tam jednou naši kolegové……. Naschle.“ Zavěsila.
SEMIR: “ Co se stalo?“
ANDREA: “ U dálničního přivaděče na A24 a A56 se našlo tělo muže.“
SEMIR: “ Řekni to Hotemu a Bonrátova, že jsem na cestě. A zavolej výjezdovou.“
ANDREA: “ Už na tom pracuji.“ Semir si došel pro svoji bundu a odjel na místo činu.
………pokračování příště……