Rubrika: Kniha povídek 6. díl

Touha po penězích 4/5

6. 3. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
U manžela…….
DANIEL: “ Ještě něco potřebujete???“
TOM: “ Ano, hlavně jsme tu kvůli vaší manželce.“
DANIEL: “ Něco se snad stalo Bettině??“
SEMIR: “ Vaší manželku se někdo pokusil otrávit nějakým jedem.“
DANIEL: “ Otrávit??? A už víte, kdo by to tak mohlo být všechno nasvědomí.“
TOM: “ Jsme toho názoru, že vaší manželku chce se zbavit kvůli jedné věci…….“
DANIEL: “ A to je co??“
SEMIR: “ Jedná se tu o závěť, která vám bude vyplacena.“
DANIEL: “ Ano, to o tom vím. Už jsem byl informován od otce Bettiny.“
TOM: “ Tuto informaci jsme se dozvěděli od rodinného notáře.“
DANIEL: “ Ale nejde mi do hlavy, kdo by se chtěl zbavit mé ženy.“
SEMIR: “ Není to nikdo z firmy, ale už máme tušení, kdo by to tam mohl být.“
DANIEL: “ Ale já snad nejsem v podezření…….“
TOM: “ Tím bych si nebyl tak jistí. A ještě jeden člověk, velice k nám moc blízký než vaše manželka.“
SEMIR: “ A ještě něco. Nemáte fotku maminky vaší manželky?“
DANIEL: “ Podívám se.“ Šel hledat fotku matky Bettiny Krausové. Asi tak po 5 minutách přišel s fotkou, Tom se Semirem se těch 5 minut rozhlíželi po obýváku. “ Tady je ta fotka.“ Předal fotku Tomovi.
TOM: “ Děkujeme za spolupráci.
TOM, SEMIR: “ Naschle.“
DANIEL: “ Naschle.“ Semir a Tom odešli z domu a odjeli na služebnu. Daniel hned volal Monice, co se stalo.
DANIEL: “ Máme velký problém.“ Jeho hlas byl nejistý a vystrašený.
MONIKA: “ Danieli, něco se stalo??? V tvém hlasu je vidět, že se něco velkého stalo.“
DANIEL: “ Byla u mě policie.“
MONIKA: “ A dál.“
DANIEL: “ Vědí o té závěti a ještě mají podezření na nás dva.“
MONIKA: “ To snad né. Já myslela, že ten jed byl dobrý nápad.“
DANIEL: “ Jak vidíš, tak asi né.“
MONIKA: “ Ale poldové určitě vymyslí ještě něco, aby nás dostali.“
DANIEL: “ Promluvíme si o tom ještě dneska večer.“
MONIKA: “ Dobře. Neboj se to dopadne dobře a moc tě miluji.“
DANIEL: “ Taky tě moc miluji. Ahoj.“ Zavěsil.
Na služebně……. Tom se Semirem přišli na služebnu, když Tina dotelefonovala s lékařem od Bettiny Krausové.
SEMIR: “ Máš něco??“
TINA: “ Volal lékař od Bettiny Krausové. Zjistili o jaký jed se jedná.“
TOM: “ A jak se jmenuje??“
TINA: “ Jedná se o oxid arsenitý, ale hodně se používá pod jménem arsenik.“
SEMIR: “ A dál.“
TINA: “ Smrt oběti nastává po požití 0,3 gramu arseniku, ale také jde o individuální stav oběti. Smrt nastává během několika hodin. Tělo Bettiny Krausové na tuto látku začalo reagovat asi tak po 15 minutách po aplikaci do těla a přišli na to asi tak po 4 hodinách. Její tělo se začalo dehydratovat, jed se pomaloučku dostával na nervovou soustavu a pak…….“
TOM: “ Takže velká šance, aby Krausová zemřela.“
TINA: “ Lékaři Krausové raději vypumpovali žaludek s magnéziem, podali ji proti jed a drží jí v umělém spánku.“
SEMIR: “ A může mít nějaké následky??“
TINA: “ Vyloučit se to nedá, ale může mít problémy s elektrolytickou rovnováhou těla, s nízkým tlakem…….“
TOM: “ Tak to se stalo když bylo…….“
TINA: “ Teď jsou čtyři hodiny. Tak kolem dvanácté hodiny. A teď mají službu s Hote s Bonrátem.“
SEMIR: “ A co to jméno??“
TINA: “ Stále nic.“
TOM: “ Tady máš její fotku.“ Předal Tině fotku matky Bettiny Krausové. Semir a Tom zašli za šéfkou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Tak jak je na tom paní Krausová??“
SEMIR: “ Paní Krausová byla otrávena jedem – oxidem arsenitým nebo-li arsenikem. Smrt by nastala po několika hodinách při jejích zranění z nehody.“
TOM: “ Jed trochu zapůsobil i nervovou soustavu. Ale paní Krausová je mimo nebezpečí ohledně jedu, ale jinak je na tom dost blbě.“
ŠÉFKA: “ A jak to vzal její manžel??“
SEMIR: “ Byl docela mimo když jsme tak přišli……. O závěti věděl od otce Bettiny Krausové.“
TOM: “ Trochu jsme Krausovi naznačili, že jdeme po něm a jeho milence.“
ŠÉFKA: “ Je ještě je nalákat do pasti a mít důkazy.“
SEMIR: “ Ještě přijít kam chtějí odejít z Německa. A Tina pořád hledá maminku Bettiny Krausové.“
TOM: “ Třeba by nám mohla pomoct.“
Šéfka chtěla něco říci, ale do kanceláře přišla Tina a zastavila se mezi dveřmi do kanceláře.
TINA: “ Našla jsem maminku Bettiny Krausové. Dneska večer přiletí do Kolína.“
ŠÉFKA: “ A mluvila jste s ní?“
TINA: “ Ano, o nehodě své dcery se dověděla z televize. Když jsem s ní mluvila tak právě nasedla do letadla do Kolína.“
SEMIR: “ A kde tu celou dobu byla??“
TINA: “ Paní Müllerová žila v Itálii v Janově, kam se odstěhovala po manželově smrti.“
ŠÉFKA: “ Dojeďte pro paní Müllerovou a pak ji ubytujte v hotelu, ve kterém to vám ještě řeknu. A Danielovi Krausovi nic neřikejte.“
Večer na letišti……. Dálniční policie čekala na kolínském letišti na paní Miriam Müllerovou. Z letadla z Janova přistálo na letiště, všechny cestující odcházeli pro své věci v odbavovací hale. Miriam Müllerová vyšla jako první z haly. Tina, Tom a Semir ji vyhlíželi podle fotky.
TOM: “ Nebude to ta bruneta??“
SEMIR: “ Podle fotky jsou podobné.“
TOM: “ Zajdeš tam?? Ty velice ráda.“
TINA: “ To jsem čekala, že to z tebe vypadne.“ Odešla za Miriam Müllerovou. “ Dobrý večer. Moje jméno je Tina Kranichová, mluvila jsem s vámi dneska odpoledne.“
MIRIAM: “ Ano, už si vzpomínám. Dobrý večer, Miriam Müllerová.“ Podali si ruce na přivítanou a přišel Tom se Semirem.
TINA: “ A tohle to jsou moji kolegové Kranich a Gerkhan.“
SEMIR, TOM: “ Dobrý večer.“ Podali si ruce s paní Müllerovou na přivítanou.
MIRIAM: “ Dobrý večer. Velice mě těší.“
SEMIR: “ Teď vás odvezeme do hotelu.“
MIRIAM: “ Dobře. Už se těším do postele.“
U Moniky…….
MONIKA: “ Něco musíme vymyslet, abychom dostali ty prachy.“
DANIEL: “ A jak to chceš udělat??“
MONIKA: “ Nevim, ale snad na něco přijdeme.“
DANIEL: “ Proč vlastně chtěli fotku Bettiny matky.“
MONIKA: “ Počkat. Její matka má s tou závětí něco společného??“
DANIEL: “ Ano, pokud matka nezemře nebude určitá částka vyplacena“
MONIKA: “ Třeba si chtěli něco ověřit, jestli to je opravdu ona. Tak zítra zavoláme dálniční policii a zjistíme, co vlastně s tou fotkou chtěli.“
DANIEL: “ Dobře.“
V hotelu……. Dálniční komisařové odvedli paní Müllerovou do její pokoje.
MIRIAM: “ Děkuji za střechu nad hlavou.“
TOM: “ Můžete pak poděkovat naší šéfové.“
MIRIAM: “ Chtěla bych jenom vědět, jak je na tom Bettina?“
TINA: “ Jak asi víte, že vaše dcera měla těžkou autonehodu. Dneska se někdo pokusil otrávit vaši dceru, ale už je všechno v pořádku.“
SEMIR: “ Ale za tu nehodu má prsty váš zeď Daniel.“
MIRIAM: “ Daniel??? Oni dva byli milí pár………. Vůbec tomu už nechápu…….“
TOM: “ Danielovi jde hlavně o peníze, které zdědila vaše dcera po vašem otci.“
MARIAM: “ Vždyť dostane skoro 30 mil……. Ale je v tom ještě jeden háček.“
TINA: “ A jaký??“
MIRIAM: “ Ta částka nebude vyplacena než já budu mrtvá.“
TINA: “ Ale o tomhle se notář Losse vůbec nezmínil.“
SEMIR: “ Tak budeme muset hrát se zetěm falešnou hru.“
MIRIAM: “ Vy mě chcete prohlásit za mrtvou?? Jestli to dobře chápu.“
TOM: “ Ano, i vaší dceru prohlásíme za mrtvou. Chceme vašeho zetě a jeho milenku dostat.“
MIRIAM: “ Daniel si našel milenku??“
SEMIR: “ Ano. Je to jeho kolegyně z práce.“
TINA: “ Podle kolegů se Daniel a vaše dcera hodně hádali doma i práci. Podle ředitele to spolu táhli skoro 2 měsíce.“
MIRIAM: “ Jen co se vrátím do Kolína tak se tu dějou takový věci.“
TINA: “ Pro dnešek to stačilo.“
TOM: “ Zítra se pro vás zastavíme. A podíváte se na svoji dceru.“
SEMIR: “ Až se uzdraví, bude potřebovat vaši pomoct.“
MIRIAM: “ Dobře.“
SEMIR, TOM, TINA: “ Naschle.“
MIRIAM: “ Naschle.“ Dálniční policie odešla z pokoje a z hotelu. Semir nasedl do BMW a odjel domů za Andreou. Tina s Tomem nasedli do Octavie a odjeli domů.
………Pokráčko zase příště……….

Touha po penězích 3/5

3. 3. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Druhý den u notáře……. Tina zajela za notářem Lossem do jeho kanceláře.
LOSSE: “ Co se tedy stalo paní Krausové??? Včera jste mi toho moc neřekla.“
TINA: “ Paní Krausová měla těžkou nehodu, teď leží v nemocnici v kritickém stavu na JIP.“
LOSSE: “ Pane bože. Paní Krausová byla moc milá……. Hlavně ať se z toho dostane. A bude mít nějaké následky??“
TINA: “ To mi ošetřující lékař vůbec neřekl. Bude ještě pár sní bojovat o život. Raději se vrátím, o čem jsem chtěla mluvit.“
LOSSE: “ Paní Krausová měla u mě závěť, který napsal její otec pan Müller, který zemřel před několika lety na rakovinu.“
TINA: “ A co stojí v závěti.“
LOSSE: “ Paní Krausová zdědila majetek po otci v hodnotě 5 mil euro, a ještě k tomu peněžní částku 15 mil euro, které její otec vyhrál ve sportce.“
TINA: “ A jakou roli v tom manžel Bettiny Krausové??“
LOSSE: “ Ten zdědí těch 20 mil euro po smrti své manželky. Ale když manželka zemře při autonehodě, spadne letadlo, vlakové neštěstí atd. manžel dostane ještě dalších 10 mil euro k tomu.“
TINA: “ A to paní Krausová si přála, že ještě její manžel zdědí tolik peněz??“
LOSSE: “ Těch 10 mil euro udělal otec paní Krausové, kdyby se s paní Krausovou stalo…….“
TINA: “ Daniel Kraus ve velmi tučném plusu a když k tomu ještě prodá střechu nad hlavou, bude mít další velkou částku. Chtěla bych se zeptat, jestli se vám paní Krausová zmínila o manželově nevěře s jednou pracovnicí z práce??“
LOSSE: “ Ano, řekla mi to. Byla z toho úplně vedle.“
TINA: “ Daniel Kraus věděl o této závěti???“
LOSSE: “ Ale ano. Ještě se poznal s otcem paní Krausové.“
TINA: “ Asi teď budu mít takovou diskrétní otázku. Vy jste jejich rodinný notář??“
LOSSE: “ Už asi tak dobrých 20 let. A panem Müllerem jsme vycházeli velmi dobře. I jeho manželka byla velmi milá. To byla celá rodina.“
TINA: “ A paní Krausová s manželem nemají děti?“
LOSSE: “ Neměli. Manželovi šlo hlavně o kariéru ve firmě a paní Krausová chtěla děti. A její maminka by se to taky přála.“
TINA: “ A co je vlastně s maminkou??“
LOSSE: “ Když pan Müller zemřel na rakovinu, jeho manželka se odstěhovala do zahraničí, ale bohužel nevím, kam.“
TINA: “ Paní Müllerová by se měla dozvědět, co se stalo s její dcerou.“
LOSSE: “ Snad paní Krausová řikala, že maminka se odstěhovala do Švýcarska nebo Itálie.“
TINA: “ To se nám podaří zjistit. Informací jsem dozvěděla hodně, ale kdyby jste si na něco vzpomněl zavolejte.“ Položila na stůl svoji vizitku.
LOSSE: “ Dobře. Taky budu moc rád, kdyby se paní Müllerová našla a její dcera uzdravila, co nejdříve.“
TINA: “ Naschle.“
LOSSE: “ Naschle.“ Tina od notáře Losseho dostala kopii závěti. Tina odešla z kanceláře a vypravila se na služebnu.
V nemocnici……. Daniel Kraus a Monika Bergmanová zajeli se podívat do nemocnice za Bettinou Krausovou. Daniel a Monika seděli ještě v autě.
MONIKA: “ Jak to chceš udělat?? Budem tam sedět polda před jejím pokojem.“
DANIEL: “ Půjdu normálně do pokoje, jako na návštěvu.“
MONIKA: “ Ale pořád bude určitě ležet na JIP.“
DANEL: “ Já to půjdu okouknout a uvidíme podle situace.“
MONIKA: “ Dobře.“
Monika a Daniel vešli do nemocnice. Vyšli do patra, kde ležela jeho manželka. Před pokojem Bettiny Krausové seděli 2 kolegové od dálniční policie. Daniel a Monika se schovávali za rohem na konci chodby. Spolu mluvili polohlasně.
MONIKA: “ Co teď budeme dělat??“
DANIEL: “ Musíme vymyslet, aby byla Bettina pod drnem.“
MONIKA: “ Já vím, že tě to štve, že Bettina je na živu. Vždy se nějaký plán nemusí povést na poprvé.“ Monika ukázala Danielovi malou lahvičku s jedem a injekční jehlu. Daniel se na to blbě podíval. „To je naše šance. Stačí, když to stříkneš do kapačky.“
DANIEL: “ No dobře.“ Vzal si lahvičku, bílí plášť a odebral se k pokoji, kde ležela jeho manželka. Daniel vešel do pokoje. Koukal se jak Bettina ležela na kapačkách, dýchacích přístrojích – vzpomínal na ty nejkrásnější dny s Bettinou. Monika na něho čekala za rohem a asi po 5 minutách vyšel z pokoje a šel za Monikou, kde si sundal bílí plášť. Mluvili spolu polohlasně.
MONIKA: “ Tak co??“
DANIEL: “ Nedokázal jsem to.“
MONIKA: “ Co si snad děláš srandu.“
DANIEL: “ Nějak se mi vybavili vzpomínky.“
MONIKA: “ Pane bože. Tobě dát něco za úkol.“
DANIEL: “ Jestli chceš tak si to udělej sama, když jsi tak chytrá.“
MONIKA: “ Promiň, nechtěla jsem na tebe tak vyjet.“ Vzala to do svých rukou. Odešla do pokoje Bettiny Krausové. Když viděla Bettinu na přístrojích po operaci, tak se jí trochu zatrnulo, ale vzchopila se a vstříkat jed z lahvičky injekcí do kapačky. A pak rychle odešla z pokoje za Danielem.
DANIEL: “ Ani se neptám.“
MONIKA: “ A je to.“
DANIEL: “ Teď pár dní počkáme, co se stane.“
MONIKA: “ A náš sen bude splněn na 100%.“
Monika a Daniel rychle odešli z nemocnice, odjeli do firmy, jako kdyby se nechumelilo.
Na služebně……. Tina přijela na služebnu a šla rovnou za Semirem a Tomem do jejich kanceláře. Zde se ještě potkala se šéfkou. Andrea s Katrinou odjeli koupit dáreček pro naše oslavence k výročí svatby.
TOM: “ Zjistila jsi něco??“
TINA: “ Samé zajímavé věci.“ Položila kopii závěti na stůl. „Notář Losse mi poskytl kopii závěti otce Bettiny Krausové.“ Šéfka vzala závěť do ruky a začala ji číst.
ŠÉFKA: “ Povídej te a nenapínejte nás.“
TINA: “ Manžel Bettiny Krausové dostane 30 mil euro. Z toho 5 mil euro je dědictví paní Krausové od jejího otce a ještě dalších 15 mil euro.“
SEMIR: “ Co těch dalších 10 mil euro??“
TINA: “ Ty dostane Daniel Kraus za to, že jeho manželka zemřela při autonehodě, pád s letadlem a nebo při vlakovém neštěstí.“
TOM: “ Když Daniel Kraus prodá střechu nad hlavou bude mít další milión k dobru.“
ŠÉFKA: “ Kraus a Bergmanová mohou klidně odcestovat za hranice, kde začnou nový život.“
SEMIR: “ A má ještě někoho z rodiny.“
TINA: “ Otec Bettiny Krausové před několika lety zemřel a její matka žije v zahraniční.“
ŠÉFKA: “ Tak se pokuste zjistit, kde maminka Bettiny Krausové žije. A co kolegové v nemocnici??“
TINA: “ Dobře.“
TOM: “ Hote s Bonrátem jedou vystřídat kolegy v nemocnici, a noc proběhla v klidu.“ Do kanceláře přišel Bonrát.
BONRÁT: “ Tino, před služebnou máš návštěvu.“
TINA: “ Díky.“ Odešla za kamarádem, který ji přivezl lístky na závody formule F1.
TINA: “ Ahoj. Copak mi neseš??
MARK: “ Ahoj. Mám pro tebe ty 2 lístky na ty závody.“
TINA: “ Tak sem s nimi.“ Mark předal Tině malou bílou obálku, kde byli dva lístky.
“ A kolik jsem ti dlužna??“
MARK: “ No hodně. 1 110 euro.“
TINA: “ Až moc tolik.“
MARK: “ No řikala jsi, že na penězích nezáleží.“
TINA: “ Já vím. Taky, že je dostaneš.“ Předala Markovi peníze.
MAR: “ Na lístek toho dost zažijete hodně – nejenom, že uvidíte závod, ale také i zákulisí – boxy formulí, můžete si s nimi popovídat atd. A asi to nejlepší na konec – tvůj manžel se může projet ve formuli.“
TINA: “ Za ty peníze…….“
MARK: “ Líbí se program??“
TINA: “ Ale jistě. Moje drahá polovička bude moc nadšena. A jako dárek to nezklame.“
MARK: “ Jsem ráda, že jsem ti udělal velkou radost tobě. A pak mi dej vědět jak se to líbilo.“
TINA: “ Neboj se. Dám.“
MARK: “ Už musím letět do kanceláře.“
TINA: “ Dobře. Zase se někdy ozvu a můžeme si někam třeba sednout.“
MARK: “ To nezní špatně. Zatím ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Mark odešel ke svému autu a odjel do kanceláře. Tina se před služebnou potkala s Hotem a Bonrátem, kteří mají službu v nemocnici.
HOTE: “ Tvůj úsměv na tváři je znamení, že dárek vyšel.“
TINA: “ Tak doufám, že se bude líbit.“
BONRÁT: “ Jenom taková otázka. Kolik jsi do Toma vrazila??“
TINA: “ 555 euro.“
HOTE: “ No né. Ale to musí stát za to.“
TINA: “ Když se Tom může projet formulí a popovídat se závodníky…….“
BONRÁT: “ No tak to je dárek.“
HOTE: “ Tak mi už pomalu vyrazíme do nemocnice.“
TINA: “ Výměna stráží. Tak vám přeji příjemnou službu.“
HOTE, BONRÁT: “ Díky a ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Hote a Bonrát nasedli do policejního Porsche a odjeli do nemocnice. Tina odešla na služebnu, lístky dobře schovala před Tomem a pak hledala informace o mamince Bettiny Krausové.
Tina hledala informace o mamince od Bettiny Krausové, po chvilce k ní přišel Tom s malý lístečkem.
TOM: “ Tino, moje nejmilejší, nejdražší a jediná na celém světě……“
TINA: “ Copak potřebuje, můj nejmilejší manžel, když tak pěkně prosí.“ Oba dva se na sebe pěkně usmáli.
TOM: “ Volal mi ředitel firmy DEKANTUS, že si prohlížel životopis Bettiny Krausové a našel malou zmínku o mamince Bettiny Krausové.“
TINA: “ A jak zní to jméno.“ Tom předal malý lísteček se jménem: „Miriam Müllerová.“ Tina zadala jméno do počítače. Vyjel ji takový výčet jmen, že……. „No to bude ještě dlouhá mravenčí práce.“ Tom se podíval přes Tinino rameno.
TOM: “ Miláčku, ty to zvládneš.“
TINA: “ Tobě se to řekne. Víc by mi pomohlo její svobodné jméno.“ Se tak zamyslela…….
TOM: “ Copak?? Nějaký nápad??“
TINA: “ Fotka matky by byla lepší.“
TOM: “ Jak ti to pálí.“ A dal Tině pusu na tvář. Zazvonil telefon na stole. Tina ho zvedla. Volal ošetřující lékař Bettiny Krausové, že se něco stalo s Bettinou Krausovou. Tina zavěsila telefon a přišel Semir.
SEMIR: “ Na něco jste přišli??“
TINA: “ Volala nemocnice, že se Bettině Krausové přitížilo.“
SEMIR: “ Tak se zajedeme podívat do nemocnice a pak za manželem Danielem Krausem.“
TOM: “ A ty můžeš zatím hledat tu maminku.“
TINA: “ To bude na dlouho. A až budete u manžela tak si vyžádejte fotku maminky.“
TOM: “ Rozkaz, šéfe.“ Dal Tině pusu na tvář a se Semirem vyrazili do nemocnice a pak za manželem Bettiny Krausové.
V nemocnici……. Tom a Semir zašli do ošetřujícím lékařem Bettiny Krausové. Lékař jim pověděl, že se v krvi Bettiny Krausové našli jed a začala se jim ztrácet před očima. Ale už Bettině je lépe, ale pořád je v kritickém stavu. Ale ještě pořád neví o jaký jed se jedná.
…………Pokráčko zas příště………..

Touha po penězích 2/5

27. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
U manžela……. Semir zajel za manželem Danielem Krausem. Popovídali si v obýváku rodinného domku.
DANIEL: “ Co po mě chce dálniční policie??“
SEMIR: “ Přišel jsem kvůli vaší manželce.“
DANIEL: “ Bettině se něco stalo??“
SEMIR: “ Ano, měla těžkou autonehodu na silnici B78. Její auto skončilo v autobusu.“
DANIEL: “ A je mrtvá……..“
SEMIR: “ Vaše manželka byla těžce raněna, prodělala těžkou operaci a lékaři ji nedávají moc velkou šanci.“ Danielovi zatrnulo.
DANIEL: “ A můžu jí navštívit??“
SEMIR: “ To můžete. Nevíte, kdo by mohl mít nasvědomí.“
DANIEL: “ Teď v tuto chvíli mě nikdo nenapadá.“
SEMIR: “ Nebyl to někdo z její práce, přátel……..“
DANIEL: “ Opravdu nevím. Nikdo mě nenapadá.“
SEMIR: “ No dobře. Ale kdyby jste si na něco vzpomněl tak zavolejte.“ Položil svoji vizitku na stůl.
DANIEL: “ Dobře.“
SEMIR: “ Tak zatím naschle.“
DANIEL: “ Naschle.“ Semir odešel z domu a rozjel se na služebnu.
Před firmou……. Tom čekal na Tinu u svého služebního mercedesu. Vínová Octavia přijela na parkoviště a zatavila ve stínu firmy, Tom přišel k Tině, Tina vystoupila z auta a dala si slunečný brýle na hlavu. Spolu vešli do velké vstupní haly. Zamířili přímo na recepci firmy, která stála u zdi a naproti vstupnímu vchodu.
RECEPČNÍ: “ Dobrý den, mohu vám nějak pomoct??“
TOM: “ Kranich,……“
TINA: “ Kranichová,…….“ Ukázali svoje služební průkazy.
TOM: “ Jsme od dálniční policie. A chtěli by jsme mluvit s ředitelem.“
RECEPČNÍ: “ Dobře. Dojdu pro něho.“ Odešla za ředitelem. Tina s Tomem se mezitím okoukli halu. Tom se zastavili u dřevěného stojanu, kde byli vystavená vína. Tom vzal do ruky to nejdražší víno – za 500 euro. Po chvilce k němu přišla Tina a mluvili spolu polohlasně.
TOM: “ 500 euro…….“
TINA: “ To je jak zadarmo. Těch 500 euro bych vrazila do něčeho jiného.“
TOM: “ A do čeho??“
TINA: “ Třeba například na dárek pro tebe k našemu výročí.“ Než Tom stačil zareagovat na Tininu větu, tak přišla recepční a ředitel firmy.
ŘEDITEL: “ Tak co si přeje dálniční policie od naší firmy.“ Tom dal zpátky láhev vína na své místo.
TOM: “ Kranich,…….“
TINA: “ Kranichová,…….“ Společně ukázali svoje služební průkazy. “ Jedná se o jednu vaší zaměstnankyni.“
ŘEDITEL: “ A o koho se jedná??“
TOM: “ Bude lepší když si promluvíme v soukromí.“
ŘEDITEL: “ Pojďte semnou do mé kanceláře.“ Ředitel, Tina a Tom odešli do ředitelovi kanceláře. Ředitel si sedl do svého křesla a Tina s Tomem si sedli naproti řediteli na židličky pro hosty.
ŘEDITEL: “ O koho se jedná??“
TINA: “ Jedná se o Bettinu Krausovou. Dnes ráno měla těžkou autonehodu s autobusem na silnici na silnici B78. Paní Krausová je po těžké operaci a je v kritickém stavu.“
ŘEDITEL: “ Paní Krausová by dala o sobě vědět, kde je a nebo co se jí stalo.“
TOM: “ A to její manžel neměl o ní strach??“
ŘEDITEL: “ Dneska jsem ještě Krause neviděl, ale vždy se staral o svoji manželku.“
TINA: “ A toho si nevšimli ani její pracovníci??“
ŘEDITEL: “ To ano, ale čekali jsme, že se paní Krausová ohlásí. A když jsem ji pak volal na mobil tak to nikdo nezvedal.“
TINA: “ Nevíte, kdo by mohl mít spadeno na paní Krausovou??“
ŘEDITEL: “ Teď mě nikdo nenapadá………. Ale vlastně ano, jeden člověk by se tu našel.“
TOM: “ A kdo je to??“
ŘEDITEL: “ Nová zaměstnankyně Monika Bergmanová. Bergmanová a Krausová se neměli moc v lásce a pracovali na stejném pracovišti.“
TINA: “ A co manžel Bettiny Krausové??“
ŘEDITEL: “ Manžel Bettiny Krausové má pletky s Bergmanovou. Tuhle tu informaci jsem dostal od pracovnic z jejich pracoviště.“
TOM: „A co tu vlastně manžel Bettiny Krausové??“
ŘEDITEL: “ Stará se o trasy, kudy se poveze naše zakázka – do obchodů po Německu a do zahraničí. Pak obvolá firmy a nebo napíše e-mail v jakém stavu dorazila zakázka.“
TINA: “ A může Kraus zasáhnou do práce své manželce a Bergmanové??“
ŘEDITEL: “ Ale ano. Ale poslední dobou spíše dával zelenou Bergmanové. Dalo by se říct, že svoji manželku ignoroval.“
TOM: “ A hádali se v práci??“
ŘEDITEL: “ Ano a dost často.“
TINA: “ Myslím, že nám pro začátek stačí.“ Tom položil svoji vizitku na stůl před ředitele.
TOM: “ Můžete kdykoliv zavolat, kdyby vás něco napadlo.“
ŘEDITEL: “ Dobře.“
TINA: “ Budeme rádi, kdy jste to moc nerozhlašoval po firmě.“
ŘEDITEL: “ Spolehněte se.“
TOM, TINA: “ Naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“ Tina s Tome odešli z kanceláře. Každý nasedl do svého auta a odjeli na služebnu.
Na služebně……. Tina a Tom přijeli na služebnu. Tom jako pozorný manžel počkal na svou milovanou manželku u jejího auta.
TOM: “ A ty už něco máš pro mě??“
TINA: “ Jestli myslíš k našemu výročí tak už něco mám, ale ještě to není jisté.“
TOM: “ A je to malý, velký,……….“
TINA: “ Nech se překvapit. A ty už máš taky něco pro mě??“
TOM: “ Dalo by se říct, že ano, ale neřeknu.“ Ještě malou chvilkou si povídali před služebnou.
Hote a Bonrát vybírali od svých kolegů peníze na dárek pro Tinu a Toma k jejich výročí svatby. Semir byl u šéfky v kanceláři, přišli k nim Hote a Bonrát.
BONRÁT: “ Máme malou prosbu.“
HOTE: “ My vybíráme peníze na dárek pro Tinu a Toma.“
ŠÉFKA: “ A kolik od mě chcete??“
BONRÁT: “ Dobrovolná částka.“ Šéfka sáhla do kabelky pro peněženku a vytáhla z ní 200 euro.
SEMIR: “ Do nich tolik vrazíte??“
ŠÉFKA: “ A proč ne. Když je to dobrovolné.“ Hote si vzal od šéfky 200 euro a dal je do plechové pokladničky. „A už víte co Tině a Tomovi koupíte??“
BONRÁT: “ To pořád nevíme, ale pracujeme se na tom.“
SEMIR: “ Když jsme se tu tak sešli. Mohli by jsme změnit podnikový výlet.“
ŠÉFKA: “ A jak??“
HOTE: “ Semir a Jan chtějí jít na závody multikár.“
BONRÁT: “ Selátko na rožni se mu nezamlouvá.“
ŠÉFKA: “ Když najdou dostatek hlasů…….“
HOTE: “ Budeme bojovat za selátko.“ Do kanceláře přišel Tom s Tinou.
TOM: “ Ještě se nemůžete dohodnout???“
HOTE: “ No nedohodli.“
ŠÉFKA: “ Nechte výlet výletem. Jak jste dopadli??“
TINA: “ Bettina Krausová na tom není moc dobře. Leží na JIP v kritickém stavu.“
ŠÉFKA: “ A co ve firmě??“
TOM: “ Paní Krausovou mají rádi kromě jedné osoby – Monika Bergmanová. Má pletky s manželem Bettiny Krausové.“
SEMIR: “ Milenecký trojúhelník.“
ŠÉFKA: “ Ani motiv bude jasný…….“
TINA: “ Možná, že se v tom najde i více.“
ŠÉFKA: “ Tak se pusťte do práce.“
V domě Moniky……. Daniel Kraus se sešel s Monikou Bergmanovou v jejím bytě.
DANIEL: “ Máme průser!!!“
MONIKA: “ A jaký???
DANIEL: “ Bettina je v nemocnici v kritickém stavu.“
MONIKA: “ Sakra!!! Ale musíme jit…….“
DANIEL: “ Ale v nemocnici může hlídat fízl od dálniční policie.“
MONIKA: “ Jestli myslíš její velkou pojistku skoro 20 mil euro……. Fízlům ještě pár dní potrvá než na to příjdou.“
DANIEL: “ Fízlové…….“
MONIKA: “ Tak se zajeď podívat do nemocnice a ujisti se jestli už tam někdo nesedí.“
DANIEL: “ Ale těším se až budeme spolu a daleko.“
MONIKA: “ To já taky.“
Na večer na služebně……. Hote a Bonrát seděli u svého stolu a četli si dnešní noviny. Tina byla ve své kanceláři a dělala pořádek na stole, Tom byl zažraný do počítače, Semir lítal po služebně, Andrea byla doma a hlídala děti. Tina šla s deskami k Hotemu a Bonrátovi, protože jim…….
TINA: “ Tohle to patří vám.“ Položila na stůl desky.
HOTE: “ Kde jsi to našla??“
TINA: “ Na stole ve své kanceláři.“
BONRÁT: “ Děkujeme.“
TINA: “ Nemáte za co.“ Tina už byla na odchodu do kuchyňky pro kafe.
HOTE: “ Tino, počkej.“
TINA: “ Copak??“
HOTE: “ Tohle jsi viděla. Určitě to byl super dárek pro Toma.“ Ukázal ji článek v novinách o F1.
TINA: “ To jsem už viděla dneska ráno. Na lístky jsem už objednala.“
BONRÁT: “ Ale byla by škoda, kdyby to nevyšlo……. Tom by určitě skákal do stropu, kdyby to vyšlo.“
HOTE: “ Docela by mě to taky líbilo.“ Přišel Semir.
SEMIR: “ Co by se ti líbilo??“
HOTE: “ Tyhle ty závody formule F1.“
SEMIR: “ Taky jsem to četl v novinách, ale zajímalo by……….“
TINA: “ Toma. Už se stalo.“
SEMIR: “ To by byl podnikovej výlet.“
BONRÁT: “ Pečené selátko a výlet na kole je lepší.“
SEMIR: “ No že by jsme to všechno spojili dohromady.“
Tato skupinka se bavila o formuli F1 v Kolíně nad Rýnem. Tom se v kanceláři vyjednával s jednou firmou překvapení pro Tinu k výročí svatby.
Semir přišel za Tomem do kanceláře. Tomova nálada byla moc dobrá, protože měl zajištěný dárek pro Tinu.
SEMIR: “ Copak??? Usmíváš se jako měsíček na hnoji.“
TOM: “ Mám přichystaný dárek pro Tinu.“
SEMIR: “ A co??“ Šel se podívat na Tomův monitor. „Tak to bylo ono, co jsi uviděl.“
TOM: “ Limuzína nás odveze do pěkné romantické místo, kde strávíme pěkný večer,…….“
SEMIR: “ No né. To by se mi taky líbilo na Tinině místě.“
TOM: “ Jenom jsem chtěl, aby na to Tina pořád vzpomínala.“
SEMIR: “ Ale myslí si, že tím jí vytrhneš dech. Fakt se ti to povedlo.“
TOM: “ Díky…….“
SEMIR: “ A já vím, co ti Tina připravila.“
TOM: “ A řekneš mi něco blíže.“
SEMIR: “ Akorát, že to je malý, pěkný a za velkou cenu.“
V kuchyňce si sedli Hote a Bonrát u stolu a popíjeli kafe. Tina myla zbytečné hrnečky od kafe. Do kuchyňky přišli Tom a Semir.
TOM: “ Je ještě trochu kafe??“
TINA: “ Ještě se tu kousek najde.“ Podala jim hrnečky a skleněnou nádobu s kafem na dvě porce. Všichni si sedli ke stolu.
SEMIR: “ Našla něco Andrea??“
HOTE: “ Andrea nám tu nic pro vás nenechala.“
BONRÁT: “ Tak jsme se moc nepohli v případu.“
TOM: “ Akorát víme, že jde o milostný trojúhelník.“
TINA: “ V tom bude něco víc.“
SEMIR: “ A co například?“
TINA: “ Třeba může jít o peníze – dědictví, tajné uložené fondy,…….“
SEMIR: “ Ale to není špatný nápad.“
TOM: “ O místo ve firmě určitě nepůjde. Krausovou měli moc rádi.“
HOTE: “ Tak se pustíme do práce.“
Tina se odebrala k Andreinýmu počítači a hledala další peněžní informace o Bettině Krausové. Tina našla notáře Bettiny Krausové, zavolala notáři Lossemu, když Tina se loučila s notářem a zavěsila telefon, přišel Tom.
TOM: “ Našla jsi něco??“
TINA: “ Ano, právě jsem mluvila s notářem Lossem.“
TOM: “ A dál.“
TINA: “ Losse je notář Bettiny Krausové.“
TOM: “ A co ti řekl??“
TINA: “ Po telefonu to nechtěl rozebírat a tak se mám s ním setkat zítra kolem půl desáté.“
TOM: “ Daniel Kraus chce tučnou částku od manželky.“
TINA: “ Kraus a Bergmanová budou chtít zdrhnout za hranice.“ Přišel Hote.
TOM: “ Přišel jsi jako nezavolanou.“
HOTE: “ Jak to??? Zase nějaký speciální úkol.“
TINA: “ Dejte hlídku před pokoj Bettiny Krausové.“
HOTE: “ Dobře.“ Odcházel za Bonrátem a zavolal „Už se na tom pracuje.“
TINA: “ Dám to vědět ošetřujícímu lékaři Bettiny Krausové.“
TOM: “ Právě jsem ti chtěl navrhnout.“ Oba dva se na sebe podívali a usmáli.
………Pokráčko zas příště…………..

Povídka č. 74: Touha po penězích 1/5

23. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Na dálničním odstavném pruhu……. Tom a Semir stály v odstavném pruhu, protože Semir vyměňoval zadní pravou pneumatiku. Semir nějak píchnul kolo. Tom mezitím četl noviny.
SEMIR: “ Tome, pojď mi pomoct!!“
TOM: “ Semire, vždyť je to tvoje aut.“
SEMIR: „ To jo, ale nemůžu tu matku povolit.“ Jak Semir vehemtně chtěl povolit matku na kole, tak sebou upadl na zem a klíč od matky mu zůstal v ruce. Tom zahodil noviny.
TOM: “ No koukám, jakou máš sílu.“ Vzal ze Semirovi ruky klíč od matky, ale Tomovi se také moc nedařila povolit matka. Semir zůstal sedět na zemi a sledoval Toma.
SEMIR: “ Už máš nějaký dárek pro Tinu k vašemu výročí svatby??“
TOM: “ Pilně na něm pracuji, ale pořád nevím, co vybrat.“
SEMIR: “ Loni jste výročí slavili na dovolený s námi.“ Jen co Semir dopověděl tuto větu jak Tom skončil jako Semir – nepodařilo se mu povolit matku. “ Tak to chce něco originálního.“
TOM: “ Tak mi pověz něco, když jsi tak chytrej.“
SEMIR: “ NA to by jsi mohl přijít ty sám. Když to umíš se ženskými tak dárek pro Tinu to bude hračka.“
TOM: “ Semire, ty jsi mi zase poradil……. A čekám s čím příjde Tina.“
SEMIR: “ Nemáš zač. Já rád poradím.“ Oba dva se na sebe blbě podívali a usmáli. A hned se na to objevila vínová Octavia, která zastavila před BMW. Přišla k nim Tina.
SEMIR, TOM: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
TOM: “ Jak ses sem dostala??“
TINA: “ Tajný informační zdroje…….“
SEMIR: “ A nechtěla bys nás…….“
TOM: Ukázal Tině klíč od matky na kole. „Nebude lepší když…….“
SEMIR: “ Tome, vždyť je tak utažený, že ani silák to nepovolí.“ Tina si vzala od Toma klíč. Tom a Semir se raději vyklidili pole u pneumatiky. Tina zatáhla tak, že matku na pneumatice povolila.
TOM: “ Jeden silák stojí před tebou.“
TINA: “ Předávám žezlo majiteli.“ Tak se usmála. Semir si vzal klíč od matky a pokračoval ve své práci. Když Semir dokončil výměnu kola a uklidil všechny věci tak a pak byla porada, co bude dál.
SEMIR: “ Nezajedeme někam na benzínku???“ A podíval se na své špinavé ruce.
TOM: “ Když mi svěříš tvoje milované BMW do mých rukou.“ Tina nasedla do Octavie,
Semir půjčil Tomovi BMW, odjeli na nejbližší benzínku.
Na silnici B78 si to frčela modrá Škoda Fabia, kterou řídila jedna mladá žena jménem Bettina Krausová. Tato mladá žena pracovala jedné velké firmě DEKANTUS, která se zabývala o víno – import a export vína v lahvích. Bettina si všimla ve zpětném zrcátku černý JEEP, který se řítí na její kufr Fabie. JEEP postrčil Fabii kufru, Fabii trošku nadskočila, řidič JEEPU to udělal ještě párkrát, až JEEP vytlačil Fabii ze silnice. Fabii padala strmým lesním srázem, ale v další zatáčce vjížděl autobus, do kterého Fabie narazila. Bettina Krausová měla položenou hlavu na volantu, ji tekla krev po zranění hlavy, měla těžká poranění a byla v bezvědomí. Černý JEEP se okamžitě vytratil z této silnice.
U benzínky……. Služební vozy stály na parkovišti ve stínu, protože po celém Německu vládly pěkná tepla a naši dálniční komisařové si dávala takovou ranní siestu než bude nějaká akce v terénu. Jejich hlavní stanoviště bylo u laviček u svých služebních aut, kde byl krásný a příjemný stín od lípy. Tina seděla na lavičce a si četla noviny. Tinu zaujal jeden malý článeček v novinách, kde psaly, že se pojede v Kolíně nad Rýnem Formule 1 a že tu budou jezdit ty největší hvězdy Formule 1. A tak si Tina vzpomněla na Toma, že by se mu to líbilo a před 2 lety na to chtěl jít, ale jak si se mu to nevydařilo a byl velice moc zklamaný. Tina odložila noviny a si vzala mobil, zavolala svému kamarádovi.
TINA: „……. Ahoj ……. Taky tě ráda po delší době slyším……. Mám jeden úkol na tebe……. V novinách jsem četla, že se pojede v Kolíně závody Formule 1 a tak bych jsem tě chtěla……. Chtěla bych 2 lístky……. Je to pro mého manžela k našemu výročí svatby……. Ano byli tu před 2 lety, ale nějak se mu to nevydařilo, aby se tam dostal a tak jsem mu chtěla udělat velkou radost, když máme ten významný den……. A dalo by se říct, že ani na penězích nezáleží……. Díky a ahoj.“ Tina spokojeně zavěsila a měla Toma z krku. Semir s Tomem se pomaloučku vraceli k Tině.
SEMIR: “ Tak jsi na konečně přišel.“
TOM: “ Na co??“
SEMIR: “ Na ten dárek pro Tinu.“
TOM: “ Ještě řekni, že jsi na něco přišel, protože mě nic nenapadá.“
SEMIR: “ Tak jeďte na nějaké romantické místo, kde to pěkně oslavíte.“
TOM: “ Děkuji za radu na to bych opravdu nepřišel. Ještě řekni, že máme jet spolu do Benátek, protože to je město pro zamilovaný…….“
SEMIR: “ Tome, snažím se ti jenom pomoct. A ty Benátky nejsou špatný.“
TOM: “ Semire, tak jsme byli tolikrát, že je znám skoro nazpaměť. Neboj se mě něco napadne.“ Došli k Tině, která si luštila křížovku na zadní straně novin. Tom se posadil vedle Tiny a Tina přestala luštit křížovku.
TOM: “ A co váš podnikový výlet??“
TINA: “ Jako každý rok na pečené selátko a malý výlet na kole.“
SEMIR: “ Letos to bude úplně jinak.“
TOM: “ Jak to??“
SEMIR: “ S Janem jsme si vymysleli, že chceme jít na multikáry.“
TINA: “ Co ještě na to řekne Hote s Bonrátem.“
TOM: “ Už je vidím, jak budou proti, že výlet na kole a pečené selátko je…….“
SEMIR: “ Tady se někdo můžu……. Když jede…….“
Semirovi zazvonil mobil. Semir vezl telefon Janovi. Semir popošel kousek dál od Toma a Tiny. Tina s Tomem spolu doluštili křížovku na zadní straně novin, Semir se bavil s Janem o jejich multikárách na které by měli jít. Po chvilce se ozvala vysílačka, když Semir domluvil s Janem. Tom šel vzít vysílačku v BMW.
CENTRÁLA: “ Centrála, volá Kobru11.“
TOM: “ Kobra11 slyší.“
CENTRÁLA: “ Nehoda na silnici číslo B78. Osobní vůz narazil do autobusu.“
TOM: “ Dobře. Je to kousek od nás a přebíráme to.“ Zavěsil vysílačku.
SEMIR: “ Tak máme po siestě.“ Komisařové nasedli do svých aut a odjeli na místo nehody.
Na místě nehody……. Zde už byli kolegové a zajišťovali stopy. Auto zatím bylo ještě v autobusu. Komisařové zašli pro informace k Hotemu a Bonrátovi.
SEMIR: “ Tak co tu máme.“
HOTE: “ Řidička z Fabie je těžce zraněná a byla převezena do nemocnice, ale lékaři ji nedávají šanci na přežití.“
BONRÁT: “ Na kufru Fabie technici našli stopy po černém laku.“
TOM: “ Takže byla vytlačil ze silnice.“
TINA: “ A máte jméno té řidičky.“
HOTE: “ Je to jistá Bettina Krausová. Andrea hledá další informace.“
SEMIR: “ Ať se Hartmut podívá na tu Fabii a hlavně na ten černý lak.“
BONRÁT: “ Už se tak stalo. Podle techniků Fabia nebyla nějak moc poškozena – žádné přeříznuté brzy a atd.“
SEMIR: “ Hote, mám jednu otázečku.“
HOTE: “ Poslouchám.“
SEMIR: “ Co kdyby by jsme letos vynechali pečené selátko a místo toto jeli na závody multikár…….“
HOTE: “ Ještě řekni, že se ti projížďka na kole a pečené selátko nelíbí.“
SEMIR: “ To……. Ale jo…….“
BONRÁT: “ Tak k tomu něco řeknete i vy.“
TINA: “ Nás z toho vynechte.“
TOM: “ My už máme jiný plány.“
HOTE: “ O tom si ještě popovídáme na služebně.“ Odešel s Bonrátem dělat svoji práci.
TOM: “ Tak si rozdělíme cestu. Tino, pojedeš se podívat za řidičkou jak se jí vede. A my pojedeme na služebnu, co zjistila Andrea o Krausové.“ Jak Tom řekl tak se i stalo. Tina odjela do nemocnice za Bettinou Krausovou, Semir s Tomem nasedli do BMW, Semir vycouval z nepřehledné zatáčky, kde se jim otevřelo pole s koněmi a jedna černá limuzína, která už odjížděla pryč. Tom nechal oči na černé limuzíně.
TOM: “ Už vím, co dám Tině k výročí svatby.“
SEMIR: Podíval se na pole. „Ty chceš dát Tině koně??“
TOM: “ To bude dáreček.“
SEMIR: “ Tome, řekneš mi, co to bude??“
TOM: “ Semire, neboj se brzy se to dozvíš.“
U manžela……. Manžel Bettiny Krausové – Daniel Kraus měl u sebe doma ženskou návštěvu – svoji milenku Moniku Bergmanovou. Daniel a Monika to spolu táhli 2 měsíce. Bettina Krausová měla takové tušení, že její manžel jí je nevěrný a že má něco s Monikou Bergmanovou.
MONIKA: “ Tak jak dopadla akce??“
DANIEL: “ Bettina Krausová je mrtvá.“
MONIKA: “ No konečně.“
DANIEL: “ Musíme jen počkat až nám banka vydá peníze a pak spolu někam odjedeme a to hodně daleko.“
MONIKA: “ Já se tak těším.“ Dali si veliký polibek.
Na služebně……. U Andrey se šli Tom, Semir a šéfka.
TOM: “ Máš něco o té řidičce??“
ANDREA: “ Ano. Bettina Krausová se narodila 8.7.1965 v Berlíně. V Kolíně žije se svým manželem Danielem. Spolu nemají žádné děti…….“
SEMIR: “ A kde pracuje??“
ANDREA: “ Pracuje ve firmě DEKANTUS v Kolíně-Essen jako manažerka. Hlavně se věnovala o export a import německého, italského, španělského, portugalského, francouzského vína.“
ŠÉFKA: “ Jak funguje tato firma, když dělá exporty a importy.“
ANDREA: “ Firma DEKANTUS tady stáčí hlavně německé víno z oblastí Ahr, Bádensko, Franken, Hessische Bergstrasse, Mittelrhein, Mosel-Saar-Ruwer, Nahe, Pfalz, Rheingau, Rheinhessen, Saale-Unstrut, Sächsische Weinstrasse, Württemberg. A ty zahraniční vína jsou touto firmou rozvážena po celém Německu. Firma DEKANTUS má svoje malé vinařství v oblasti Sächsische. Odtud si hrozny převáží do své firmy, zde si ho pracuje a stáčí do lahví. A pak jde do celého zahraničí.“
ŠÉFKA: “ A už se vám ozvala Tina??“
SEMIR: “ Ještě ne. A už se ozvali z nemocnice jak na tom je Bettina Krausová??“
ANDREA: “ Zatím nic.“
TOM: “ Tak si rozdělíme. Zajedeš za manželem a já si vezmu tu firmu.“
SEMIR: “ Proč vždycky dostanu to horší.“
ANDREA: “ Tady máš adresu.“ Podala Semirovi na malém lístečku adresu Daniela Krause.
ŠÉFKA: “ Až se všichni vrátíte tak se u mě stavte v kanceláři“
SEMIR: „Dobře.“ Šéfka odešla do své kanceláře.
TOM: “ Dáš mi taky adresu??“
ANDREA: “ Tady je.“ Podala Tomovi lístek s adresou. „A co máš pro Tinu??? Jestli to není tajný??“
TOM: “ Vy jste nějaký moc zvědavý. Předem řikám, že se to brzy dozvíte.“
SEMIR: “ Tohle to sluším už poněkolikáté.“
Než by Tom zase vysvětloval tak raději odešel ze služebny a odjel do firmy DEKANTUS. Semir a Andrea se na sebe podívali.
ANDREA: “ Bude lepší když na Toma nebudeš tlačit a pak ti to sám řekne.“
SEMIR: “ Tak já teda zase jdu.“
V nemocnici……. Tina a lékař, který ošetřoval Bettinu Krausovou se na ní koukali přes velké skleněné okno, jak ležela na JIP oddělení na dýchacích přístrojích.
TINA: “ Jakou šanci dáváte paní Krausové??“
LÉKAŘ: “ Paní Krausová je velice velmi kritickém stavu. Operace dopadla dobře, ale takových 5 nocí bude ohrožena. Podle toho, jak bude její tělo reagovat na léky.“
TINA: “ I lékaři jí nedávali moc velkou šanci, když byla ještě v autě.“
LÉKAŘ: “ Když ji přivezli do nemocnice, tak nám skoro zemřela pod rukama, ale schopila se zabojovala i přes operace.“ Tině zazvonil mobil. “ Víte, že se tu nemají……….“
TINA: “ Já vím, ale promiň te. je to asi moc důležité.“ Tina to vzala Tomovi. „Tome, něco se děje??……. Dobře. Hned sem tam……. Ahoj.“ Zavěsila.
LÉKAŘ: “ Ještě něco potřebujete??“
TINA: “ To mi zatím stačí a kdyby se něco stalo tak nám dejte vědět.“
LÉKAŘ: “ Dobře. Zatím naschle.“
TINA: “ Naschle.“ Tina a lékař se rozešli každý na svoji stranu. Tina odjela za Tomem do firmy DEKANTUS.
……..Pokráčko zas příště………..

Obrazová mánie 5/5

15. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tina s Tomem si lámají hlavu, kde by mohli mít úkryt a se kterým odběratelem by se mohla banda sejít. Hote a Bonrát si dělali svoji práci. Na služebnu přišla státní zástupkyně.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ještě stále děláte na tom případu??“
TOM: “ Ano a už jsme jim docela blízko.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ To se mi jen zdá. Oni tu vyšetřují případ, který předali kolegům z BKA. Ještě řekněte, že už máte jejich úkryt.“
TINA: “ Ten ještě nemáme, ten se pokoušíme najít, ale už máme jméno našeho odběratele.“ Když právě četla email od francouzského Interpoolu. “ Je to jistý Jean-Louis BORLOO, který se těmito vzácnými obrazy zabývá asi tak 15 let. Ale vždy BORLOO unikne Interpoolu.“
TOM: “ Tak tomu řikám pořádná stopa. A kdy přiletí jeho letadlo.“
Tina chvilku brousila na internu a hledala let z Paříže do Kolína.
TINA: “ Letadlo BORLOOA přistane za necelé 2 hodinky na Kolín-Bonn.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No koukám, že chcete dát slovo Engelhardtové, že dopadnete ty lumpy, kteří ji dostali do nemocnice.“
TINA: “ My vždy své slovo dodržíme.“
Hote vyšel ze šéfčiny kanceláře, ale na zemi ležela jedna fotka. Tak ji zvedl a přinesl ji ukázat Tině a Tomovi.
HOTE: “ Koukejte, co jsem našel na zemi v šéfčině kanceláři.“
Předal ji Tomovi. Na fotografii byla stará tovární hala v Kolíně-Duisburg. Tom otočil fotku na zadní stranu, kde byl nápis: „Tovární hala Duisburg.“ Tina se podívala na fotografii.
TINA: “ Tuhletu fotku jsem viděla jenom tak okrajově v jejich spisu, když tu byli Gerlach a Bauman.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Kolegové z BKA jsou v tom namočený až po uši.“
V tom vtrhli na služebnu Bauman s jeho pomocníky. A hned začali střílet po celé služebně. Všichni přítomní na služebně se schovali do úkrytu, Tom shodil Schrankmannovou na zem, Tina se zatím starala o nepřátelskou návštěvu – střelbou. Hote se postaral o státní zástupkyni. Hote a Schrankmannová se ukryli v šéfčině kanceláři a potom Hote pomohl ve střelbě ostatním kolegům. Státní zástupkyně si zacpala uši, aby neslyšela ten strašný hluk z výstřelů. Také se přidali i ostatní kolegové. Bauman si vzal svůj obraz a rychle šli pryč. Tina s Tomem se kryli, když se na rozsypalo plno skla z jejich kanceláře, které prostřelil Alex s Robertem.
TOM: “ Jste všichni v pořádku??“
HOTE: “ My tu jsme v pořádku.“
Tina s Tomem vstali ze země.
TINA: “ Hote, postarejte se o tu továrnu a klidně tam pošlete zásahovou a taky se postarejte o toho Francouze, který přiletí na letiště do Bonnu.“
BONRÁT: “ My se o postaráme.“
Tina a Tom vyběhli ze služebny a rozjeli v šedo-stříbrném mercedesu za
Baumanem a jeho partou. Bauman a jeho parta se pohybovala po dálnici A8, která nebyla v moc dobrém stavu – právě se řítili na otevřený kus dálnice.
BAUMAN: “ Zbav se jich.“
Alex střílel po mercedesu. Tom se vyhýbal kulkám od Alexe.
TOM: “ Nechceš taky přidat ruku k dílu.“
TINA: “ Nad tím jsem taky přemýšlela.“
Tina tedy začala střílet po Baumanově autě.
TOM: “ Kam se chtějí dostat??“
TINA: “ Asi nevědí, že ještě nejsou otevřeny posledních 5 kilometrů.“
Baumanovo auto vjelo na neotevřenou dálnici. Šedo-stříbrný mercedes jel za ním.
TINA: “ Tak si ji otevřeli sami a dřív.“
Baumanovo auto najelo na nečekanou hromadu písku, vůz se několikrát převrátil ve vzduchu a pak dopadl na čumák a skončil na střeše. Mercedes ihned zastavil tak, že se kouřilo ze všech pneumatik. Tina a Tom běželi napomoct Baumanovi a jeho lidem, ale nepřežili tuto nehodu.
TOM: “ No tak ti nám už nepomůžou.“
TINA: “ Tak aspoň najdeme ten obraz.“
Tom otevřel kufr, i když auto bylo na střeše. Z kufru se na ně smála Whistlerova matka.
TOM: “ Tak tady máme tu naši matičku a je v pořádku.“
TINA: “ Ředitelovi jsme našli jeden obraz a ještě ty zbývající.“ Zazvonil ji mobil. Tina ho vzala. “ Hote, máte něco?“
HOTE: “ No jistě. Zásahovka zadržela plno obrazů a ještě pár lidí z bandy. Ještě jsem poslal pár lidí do jedné vili, kde měli svoji centrálu.“
TINA: “ A co Gerlach.“
HOTE: “ Pro něho si došla sama Schrankmannová.“
TINA: “ A co náš Francouz??“
HOTE: “ Už je v naší vyšetřovací vazbě a pak ho předáme francouzskejm kolegům.“ Tina zavěsila.
TOM: “ Dobrý zprávy??“
TINA: “ Až moc dobrý. Obrazy se našli, banda je vazbě a Francouz taky.“
TOM: “ Takže případ je vyřešen.“
Na služebně……. Tina a Tom přijeli na služebnu.
TINA: “ Tady to teda vypadá.“
TOM: “ Jako kdyby se tu prohnal uragán.“
Na služebnu přišli Semir s Andreou.
SEMIR: “ Tak mi odjedeme na dovolenou vám tu nepřenecháme služebnu a vy zní uděláte kůlničku na dříví.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
TOM: “ Už by jsem tě chtěl vidět jak uhlídáš svým tělem naši služebnu.“
Pak se šli všichni podívat za šéfkou do nemocnice, zjistit jak se jí daří a kdy ji už pustí z nemocnice.
Konec!!!
Autorka Tina11

Obrazová mánie 4/5

11. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
V kanceláři…….
BAUMAN: “ Moc nám na tom případu záleží.“
TINA: “ A my tu máme sedět se založenýma rukama??“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Prostě tento případ předáte tady kolegům z BKA. Mají hodně podkladů, aby je dostali do vězení. Vy jste akorát zjistili, kdo to jsou, ale další stopy nemáte.“
GERLACH:“ Už jsme jim v patách. A ještě by jste nám museli předat Fischera a Müllera.“
TINA: “ To je sice pravda, že nemáme žádné stopy, ale my by jsme je nějak získali. Ale když trváte na tom, že ten případ chce tak vám ho přenecháte.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No to je pořádné slovo od dálniční policie. Tak případ je váš, když jste se tak hezky dohodli. Stejnak tu mají jiné případy – nevyřešené.“
GERLACH: “ My to taky známe s odloženými případy.“
BAUMAN: “ Moc děkujeme za pěkné vaše gesto.“
TINA: “ Tak si sebou vemte i dnešní ukradený obraz.“
Tina vyšla z kanceláře.
TINA: “ Hote, propusťte Fischera a Müllera.“
TOM: “ Ale…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jen hezky poslechněte vaší šéfku.“
Hote si vzal ještě napomoct Bonráta. Když hote s Bonrátem přišli s Müllerem a Fischerem, předali je Baumanovi a Gerlachovi. Celá služebna byla úplně někde jinde. Tina si raději z toho seděla do křesla u Andrejina počítače a ani se nechtěla vidět. Bauman a Gerlach se rozloučili s komisaři dálniční policie, vzali si sebou ukradený obraz z nehody a odejeli pryč.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Můžete se pustit do dalších nevyřešených případů, který vám tu zbytečně leží.“ Odešla z služebny.
TOM: “ To je snad vtip!!“
TINA: “ Musela jsem ustoupit a navíc jsem neměla žádnou šanci prosadit si případ, než jim případ dát.“
TOM: “ Tino, ty za nic nemůžeš. Udělala jsi, co bylo v tvých silách.“
TINA: “ Podle Schrankmannový nemáme žádné stopy.“
TOM: “ A ty jsi jim neřekla, co našel Hartmut??“
TINA: “ Ne, to jsem si nechala pro sebe……. Třeba to bude náš záchytný bod.“
HOTE: “ To teď máme sedět se založenýma rukama??“
BONRÁT: “ Podle státní zástupkyně, ano.“
U Toma v kanceláři zvoní telefon. Tom ho šel zvednout. A po chvilce zazvonil telefon na Andreiným stole. Tina ho vzala.
TINA: “ Dálniční policie, Kranichová.“
ŠÉFKA: “ Tak jak to beze mě zvládáte?“
TINA: “ Šéfová, ani se neptejte.“
ŠÉFKA: “ Viděla jsem to ve zprávách, co se stalo. A jak to zvládáte na mém místě??“
TINA: “ Teď zrovna moc né. Schrankmannová nám vzala případ přímo pod nosem.“
ŠÉFKA: “ To mu se ani nedivím a nic z toho nedělejte. Schrankmannová je už taková a vy s tím neudáte.“
TINA: “ A jak se jinak máte??“
ŠÉFKA: “ Všechno je naprostém pořádku. Ale ještě pár týdnů to musíte bez mě vydržet.“
TINA: “ My to tu nějak vydržíme, ale hlavní, že jste v pořádku. A moc se na vás těšíme.“
ŠÉFKA: “ Případ se vám podaří vyřešit jako vždycky.“
TINA: “ Doufejme, že ano. akorát potřebujeme nějaké stopy.“
ŠÉFKA: „
Vy už si nějak poradíte a stopy si vždy najdete. No už vás nebudu zdržovat od práce. Naschle.“
TINA: “ Mějte se hezky a posílá pozdrav ze služebny.“ Tina zavěsila telefon.
HOTE: “ Jak je šéfce???“ Ke skupince přišel Tom.
TINA: “ Už je lépe. Ještě pár týdnů to musíme bez ní přežít.“
BONRÁT: “ Tak to je nelepší zpráva z celého dne.“
TOM: “ Náš milí kolega Semir Gerkhan chtěl vědět, co je šéfce. Tu zprávu si přečetl v novinách.“
HOTE: “ Aby Semirovi náhodou něco neuniklo.“
TOM: “ A co ses vlastně dozvěděla v galerii???“
TINA: “ Od ředitele galerie jsem dostala obrázky ukradených obrazů.“ Položila je na stůl. Tom se obrázky přehraboval.
BONRÁT: “ A ještě něco??“
TINA: “ Hlavně by jsme se měli zaměřit na odběratele, který se zajímají o obrazy těch to malířů.“
TOM: “ Ale přesně tyhle ty obrazy jsme našli i v Baumanově bytě.“
TINA: “ Každý z těch to obrazů stojí kolem 1,5 mil euro. Ale když ho prodají sběrateli, ten je ochotný dát i víc euro. Takže naše banda může být v pěkném balíku.“
HOTE: “ Ještě najít nějaké typy odběratelů.“
TOM: “ Třeba by nám mohl pomoct Interpool. Na koho se máme podívat.“
TINA: “ Něco jste našli v bytě Baumana??“
HOTE: “ Akorát jsme našli obrázky těch ukradených obrazů, ale kolegové ještě mohli něco najít.“
TOM: “ A taky ještě samej bordel.“
TINA: “ Hote, povídejte se na jeden typ zbraně. CZ 75, byla vyrobena v Československu, ale někdo ji sem musel prodat naší bandě.“
BONRÁT: “ My se na to podíváme, šéfe“ Odešel s Hotem a udělali Tinin úkol.
TOM: “ Co mám dělat já, šéfe??“
TINA: “ Mě napadla jedna myšlenka. BKA mluvila, že banda ukradla ještě obrazy v jiných městech – Hannover, Stuttgart, Mnichov, Frankfurt. Vždy ukradli tak 5 obrazů. A nechtěl…….“
TOM: “ Rád se na to podívám.“ Dal Tině pusu a odešel udělat zadaný úkol. Tina se spojila s Interpolem, kvůli odběrateli.

V úkrytu……. Všichni členové bandy se sešli v obývacím pokoji, kde měli velkou poradu.
MICHAL: “ Jak to, že vás začali sledovat fízlové??“
ROBERT: “ Jen, co jsme vyjeli na dálnici tak nás začali sledovat fízlové.“
MICHAL: “ Ale nemuseli vás sebrat dálniční poldové.“
MARKUS: “ Ta stará továrna byla nejbližší……. Kde by jsme se ukryli a pak by jsme jeli sem, ale poldové nám byli pořád za zadkem.“
MICHAL: “ Hlavně, že jste tady a že to tak dopadlo. Dálniční poldové se budou věnovat něčemu jinému.“
GERLACH: “ Pro jistotu je budeme sledovat.“
MICHAL: “ Dobře. Ještě musíme získat poslední obraz – Whistlerovu matku. A bude i lepší když budete odposlouchávat jejich vysílačky.“
GERLACH: “ A co jejich mobili??“
MICHAL: “ Staří jenom vysílačky v autech.“
GERLACH: “ Dobře.“
Druhý den ráno……. Na služebně bylo polomrtvo. Zde byli akorát Tina s Tomem. Tina si prohlížela email od jejího bratra Petra. Petr, Monika (manželka Petra) a Tininy rodiče jsou na měsíčním poznávacím zájezdě po severských státech. V emailu Tina našla fotky z cesty po Švédsku. Tina si právě četla text, který napsal Petra, Tom přišel za Tinou. Podíval se na monitor počítače.
TOM: “ Ale tohleto nepatří do našeho případu.“
TINA: “ To vím taky, ale je to takové odreagování.“
TOM: “ A už se ozval Interpool??“
TINA: “ Ještě ne. A ty jsi něco našel??“
TOM: “ Obvolal, co jsem jenom mohl. Kde banda byla tak nám galerie pošle na email.“
TINA: “ Ty jsi šikulka.“ A na sebe se usmáli a dali si malý polibek. A na služebnu přišli Hote a Bonrát.
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
TOM: “ Našli jste něco??“
BONRÁT: “ Ano. ta vaše zbraň CZ 75 se během 2. sv. války nedostala. A tak naše banda si odkoupila od jednoho odběratele.“
HOTE: “ Ten odběratel se jmenuje Josef Nowak a narodil se v Československu. A tato zbraň CZ 75 byla použita v jednu případu – přesněji ve Stuttgartu, kde se s ní střílelo v galerii, kde byli ukradeny asi 5 významných obrazů.“
BONRÁT: “ A Nowak tu zbraň prodal Michalovi Baumanovi, který tu byl jako komisař z BKA. A ze Stuttgartu nám pošlou fax z toho přepadení a Něco o tom Nowakovi. Protože teď žije ve Stuttgartu.“
TOM: “ To jsou zajímavý věci. A co ten druhý z BKA??“
TINA: “ Gerlach. Ten vypadal, že v tom jede s nima.“
HOTE: “ Jestli nás tu nepotřebujete. Tak mi pojedeme na obhlídku.“
TOM, TINA: “ Tak zatím ahoj.“
BONRÁT, HOTE: “ Ahoj.“ Odešli ze služebny a jeli na obhlídku.
Na stanici BKA……. Gerlach seděl na židli u takového velkého přístroje, kde byli nejrůznější čudlíky, obrazovky a další věci. A mluvil do mikrofonu, aby měl dálniční policii na mušce.
GERLACH: “ Tina Kranichová, dálniční policie, Kobra11. Tom Kranich, dálniční policie, Kobra11.“ Jeho hlas se zapisoval do přístroje a na vedlejší obrazovce se ukazovali křivky jeho hlasu. “ A teď vás mám.“
Na služebně……. Tina s Tomem pracují na případu, pročítají si podklady, které jim poslali ředitelé z galerií – Mnichov, Hannover, Stuttgart a Frankfurt. Seděli v Tomově a Semirově kanceláři. Na služebnu přišla státní zástupkyně Schrankmannová a všimla si rozložených papírů na Andreině stole. Oba dva byli tak začtený do podkladů, že Schrankmannovou vůbec neslyšeli a přišla do jejich kanceláře.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Snad jste něco slíbili!!“ Tina s Tomem se lekly a otočili se na státní zástupkyni. „Případ snad patří BKA.“
TOM: “ To je sice pravda…….“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Máte tu plno nevyřešených případů, který by už mohli být dávno uzavřený a založený v archivu. Né!! Vy musíte dělat na dalším případu.“
TINA: “ Snad by jste už mohla dávno vědět jednu věc.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ A to je prosím vás, co??“
TINA: “ Nikdy se nevzdáme případu, ve kterém figuruje někdo ze služebny a nebo z našich blízkých přátel. A šéfová nám věří, že tento případ vyřešíme.“
TOM: „A navíc jsme si našli další stopy k případu.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No tohle to bude mít ještě velkou dohru. Na to vemte jed. Ještě se tu objevím.“ Naštvaně odešla ze služebny.
TOM: “ Schrankmannová to nikdy nepochopí. Místo, aby nás podržela tak nás podrazí.“
TINA: “ Schrankmannovou už nezměníš.“ U Andrey na stole zazvonil Tinin mobil. Tina ho šla zvednout. „Kranichová……. Dobrý den……. A kudy jede ten transport???…….“ Za Tinou přišel Tom. „Dobře. My se to postaráme……. A kdyby jste to řekl lidem v transportu, aby nás očekávali. A pak se s nimi spojíme sami……. Naschle.“
TOM: “ Jakej transport??“
TINA: “ Volal mi ředil z kolínské galerie. Dneska do galerie mu přivezou vzácný obraz -Whistlerovu matku.“
TOM: “ A kde jsou??“
TINA: “ Jsou na dálnici A7 na 158 km.“
TOM: “ Tam by měli být poblíž i Hote s Bonrátem.“
TINA: “ Tak jedeme??“
TOM: “ Jistě.“
Na dálnici A7 se to jenom hemžilo auty. Mezi nimi byli auta naší bandy, která se chystá přepadnout transport a zmocnit se Whistlerovi matky. I šedo-stříbrný mercedes
C63 AMG si to frčí po dálnici A7. Tina se spojila s Hotem a Bonrátem přes vysílačku.
TINA: “ Kobra11, Kobře19.“
HOTE: “ Tady Kobra19. Určitě potřebujete pomoct, co?“
TINA: “ Potřebujeme ohlídat jeden transport přesněji jeden obraz. Měl by být už kolem 160 km. Transport patří ke kolínské galerii.“
HOTE: “ Rozumím našemu úkolu.“ Policejní Porsche projelo kolem transportu s obrazem. „Zdá, že jsme ho našli.“
TINA: “ Řidiči o naší akci vědí.“
HOTE: “ Dobře. Počkáme až přijedete.“
TINA: “ Dobře, ale asi tu budou poblíž i Baumanovi lidi.“
HOTE: “ Naše šéfová se nějak bojí. Budeme opatrný než se ukážete.“
TINA: “ Hote,…….“ Zavěsila vysílačku.
HOTE: “ Něco jsem Tině provedl?“
BONRÁT: “ Tina ti pak vysvětlí.“
Tento rozhovor slyšel na stanici BKA Gerlach. Hned volal Baumanovi.
BAUMAN: “ Bauman.“
GERLACH: “ U telefonu Gerlach.“
BAUMAN: “ Tak co si našel??“
GERLACH: “ Na A7 je taky dálniční policie. Už by měli být u nás.“
BAUMAN: “ Sakra!! všechno musí zkazit.“
GERLACH: “ A nechcete tu akci odložit?“
BAUMAN: “ Ne!! Musíme ji dotáhnout až do konce. Takže to uděláme podle plánu.“
GERLACH: “ Dobře.“ Bauman zavěsil a pak Gerlach.
Bauman si vzal do ruky vysílačku a ozval se prvnímu vozu, které v bylo blízko transportéru s obrazy.
BAUMAN: “ Tak jdeme na to.“
MICHAL: “ Rozkaz šéfe.“
Spolujezdec Michala – Alex so vzal do ruky zbraň CZ 75, střílel po transportéru po jeho pneumatikách. Ale tu už také zbystřila i dálniční policie. Další vůz Baumana se staral o šedo-stříbrný mercedes a Bauman se staral o Porsche. Mezi vozy se objevila přestřelka. Transportér dostal zásah do pneumatiky a převrátila se na levý bok, od železného vozu se objevovali jiskry, jak se vůz brousil po dálnici. Tina s Tomem se konečně zbavili jednoho vozu a šli na pomoct Hotemu a Bonrátovi. Tina prostřelila pneumatiku Baumanova vozu. Baumanův vůz se převrátil na střechu a narazil do stojícího transportéru s obrazy. Když dorazili místu šedo-stříbrný mercedes a policejní Porsche, všichni se ozbrojili – Hote a Bonrát se postarali o řidiče z transportéru a Tina s Tomem se postarali o muže v Baumanově voze. Ale jak si bylo pozdě. Muž v Baumanově voze byl na místě mrtvý. Tom mu zkontroloval tep na krku.
TOM: “ Je mrtvý.“
TINA: “ Z něho už nic nedostaneme, co má Bauman v plánu.“
Mezitím místo nehody zajistili další posily od dálniční policie. Tina volala s ředitelem kolínské galerie u Tomova auta, kde byl klid.
TINA: „……. Řidičům se nic nestalo……. Na obrazy jsme se už koukali. Všechny jsou v naprostém pořádku……. Dobře. Obraz po kterém jdou, tak ten si vezmeme k nám služebnu……. Bude to jistější. Aspoň vám neudělají další bordel k galerii……. Dobře……. Zatím naschle.“ Zavěsila. A odešla za Hotem, Bonrátem a Tomem, kteří vybírali obrazy k transportéru.
BONRÁT: “ Tino, co máme dělat s těmi obrazy??“
TINA: “ Náš šéf vám říká, že ty obrazy dáte do nového transportéru, který by měl někdy přijet. Poslal ho ředitel galerie.“
TOM: “ No dobře. A co ten obraz, který chtějí mít v moci??“
TINA: “ Tu Whistlerovu matku si vezmeme sebou na služebnu.“
Bonrát vytáhl tento obraz a všem ho ukázal, jak ta matka vůbec vypadá.
TOM: “ Ty myslíš, že u nás bude v bezpečí.“
HOTE: “ Šéfka má určitě plán na mě.“
TOM: “ To mu bych se ani nedivil.“ Podíval se na Tinu takový podezřelým pohledem.
TINA: “ Když ten obraz bude nás a Bauman ho bude chtít, tak nás zavede na to místo, kde mají ukradené všechny obrazy. A setkáme se i s odběratelem.“
TOM: “ Naše zatupující šéfka má vždy výborné nápady.“ Dal Tině malý polibek a podíval se na Hota a Bonráta.
TOM: “ Něco se snad stalo??“
BONRÁT: “ Ne, ale je na vás pěkný pohled.“
HOTE: “ Jak se k sobě pěkně hodíte.“
TINA: “ Tak pojedeme na služebnu. Ať se ještě dneska někam dostaneme.“
TOM: “ Jsem stejného názoru.“
BONRÁT: “ Šéfovou se musí poslouchat.“
Bonrát podal Hotemu obraz Whistlerovi matky. Hote předal obraz Tomovi. Tina a Tom odešli k mercedesu a odjeli na služebnu.
HOTE: “ Tina a Tom je opravdu moc pěkný pár.“ Bonrát zašel za Hotem, který stál u transportéru.
BONRÁT: “ Buď rád, že si Tom nenašel nějakou……. Tina se objevila v pravou chvíli.“
HOTE: “ Ale Elena byla stejně milá jako Tina, ale Elenu potkalo neštěstí.“
BONRÁT: “ To máš sice pravdu. Ale můj osobní názor, že se Tina víc hodí k Tomovi.“
HOTE: “ Já ti ho taky neberu. Každý má svůj názor.“
V úkrytu……. Celá banda se sešla v obývacím pokoji a projednávala další kroky.
ALEX: “ Co budeme teď dělat??“
BAUMAN: “ Nemůžeme se odtrhnout od našeho plánu, který nám pěkně přetrhala dálniční policii.“
ROBERT: “ A jestli ten obraz nezůstal u těch dálničních poldů na stanici.“
ALEX: “ Musíme brát každý nápad.“
BAUMAN: “ Whistlerovu matku musím mít zpátky a proto pojedeme na služebnu dálniční policii. Uděláme jim takové přivítání, že na to budou ještě dlouho vzpomínat.“

Obrazová mánie 3/5

8. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
V kolínské galerii……. Vínová Octavia zaparkovala na parkovišti před galerií. Budova galerie má moderní nádech o 5 patrech. Tina vešla do galerie a zastavila se u recepce, která je naproti hlavnímu vstupu u zdi ve velké hale, kde ještě návštěvníci najdou plno informací o galerii a dalších místech v okolí.
RECEPČNÍ: “ Dobrý den, jaké je vaše přání.“
TINA: “ Dobrý den. Dálniční policie, Kranichová.“ Ukázala svoji policejní průkaz. „Přišla jsem s popovídat s vaším ředitelem o dnešní krádeži jednoho obrazu.“
RECEPČNÍ: “ Pojďte za mnou.“
Recepční zavedla Tinu do ředitelovi kanceláře.
RECEPČNÍ: “ Pane řediteli, chce s vámi mluvit komisařka od dálniční policie.“
ŘEDITEL: “ Ať jde dál.“
Tina vešla do kanceláře a recepční šla si dělat svoji práci.
TINA: “ Dobrý den. Kranichová, jsem od dálniční policie.“
ŘEDITEL: „Wagner, velice mě těší. A co k nám zavedlo dálniční policii.“
TINA: “ Přišla jsem kvůli dnešní krádeži obrazu, který vám odcizili dva muži.“
ŘEDITEL: “ Ukradli nám obraz od Moneta. Ale nejde o první krádež.“
TINA: “ Jak to??? Oni už vám ukradli více obrazů??“
ŘEDITEL: “ Ano. Hlavně se jedná o obrazy od významných autorů – Monet, Manet a další.“
TINA: “ A máte jejich ukázky těch obrazů.“
ŘEDITEL: “ Ale zajisté.“ Šláhl pro šanon do skříně. Listoval šanonem a postupně ukazoval Tině odcizené obrazy.

TINA: “ To jsou všechny obrazy, které vám ukradli??“
ŘEDITEL: “ Ano.“
TINA: “ A mám takovou otázečku. Kde si myslíte, že by ty obrazy mohli prodat??“
ŘEDITEL: “ Na černém trhu asi né, ale nějaký sběratel by mohl mít zájem. Každý obraz stojí tak v přepočtu kolem 1,5 mil euro.“
TINA: “ To by si pěkně nahrabali. To mi pro zatím bude stačit. Kdyby vás něco napadlo dejte mi vědět.“ Položila svoji vizitku na stůl před ředitele. „Pokusíme se obrazy najít nezničené.“
ŘEDITEL: “ Rád bych je zase viděl v dobrém stavu. Koukám, že máte nějaké zkušenosti s takovými případy.“
TINA: “ Dalo by se to tak říct. A můžu si vzít ty obrázky těch děl??“
ŘEDITEL: “ Ale zajisté. Mám tu ještě kopie těch to obrazů.“ Předal ji obrázky s ukradenými obrazy.
TINA: “ Tak já vás už nebudu dál zdržovat. Naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“
Tina odešla z kanceláře. Po cestě k autu Tině volá Hartmut.
TINA: “ Ahoj……. Dobře……. Už jsem se na cestě……. Zatím ahoj.“ Zavěsila a rozjela se za Hartmutem na KTU.
Na KTU……. Hartmut byl zažraný do nového vyhledávacího systému a něco si povídal pod fousy, který posílal policejní prezident. Tina přišla na KTU, ale Hartmut si Tiny nějak moc nevšímal.
TINA: “ Ahoj Hartmute,…….“ Si všimla krabičky, která ležela na stole a byla úplně stejná, jakou mají na služebně.
HARTMUT: “ Co, co, co……. Ahoj. Taky jste dostali tendle debilní systém??“
TINA: “ Nejnovější systém na vyhledávání aut a SPZ. No jistě.“
HARTMUT: “ Ještě řekni, že se ti to povedlo nainstalovat v pořádku.“
TINA: “ Nepodařilo. Taky si s tím hrála Katrina, ale také se jí to nepovedlo a zkoušela jsem tam dát ten klíč a pořád nic.“
HARTMUT: “ Tak jsme dva. Několikrát jsem nainstaloval a odinstaloval……. Starej dobrej systém.“
TINA: “ Tak jsem ho zachránila.“ Na KTU přišel Tom.
TOM: “ Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
TOM: “ Tak co máš na srdci.“
HARTMUT: “ V šéfčině Mazdě jsem našel kulky.“
TINA: “ A je na nich něco zvláštního??“
HARTMUT: “ Kulky mají ráži 9 mm. Tyto kulky se používají do automatické zbraně
CZ 75. Tato zbraň se vyráběla v Československu, hodně se rozšířila a vyrobilo se hodně kusů, které se roztrousili do celého světa.“
TOM: “ Ty si myslíš, že tu zbraň mohli koupit někde na černém trhu??“
HARTMUT: “ Ano, a nebo pocházejí z České republiky. Tato zbraň se moc v Německu nerozšířila, i když Českou republiku máme kousek.“
TINA: “ A ještě něco máš?“
HARTMUT: “ To bylo všechno. A jak se daří šéfce??“
TOM: “ Operace dopadla dobře, ale více jsme se nedozvěděli.“
Na služebně……. Byl velký rachot. Na služebnu přijela BKA, která má nastarost případ s obrazy a ještě s ním přijel i Michal Bauman. Přijela i státní zástupkyně Schrankmannová. Tom a Tina přišli na služebnu.
TINA: “ Co se to tady děje??“
Tom s Tinou se zadívali do šéfčiny kanceláře.
HOTE: “ Máme tu kolegy z BKA a Schrankmannovou.“
TOM: “ Ještě řekni, že si přišli pro ty dva.“
Schrankmannová vykoukla z kanceláře. A pak sedla si hrdinsky do šéfčina křesla.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Můžete na chvilku.“
TINA: “ Ale jistě.“
TOM: “ To nevypadá moc dobře.“
TINA: “ Asi tuším, co nastane.“ Odešla do kanceláře.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Chtěla bych vám představit kolegy z BKA pana Gerlacha a Baumana, kteří vyšetřují případ. A chtěli by se dohodnout na…….“
GERLACH: “ Chtěli by jsme ten případ nastarosti. My už víme, o co jde.“
TINA: “ A nebylo by lepší, kdybychom spojili síly. Bylo by to rychlejší a netrvalo by to tolik měsíců.“
BAUMAN: “ Ano to je pravda, ale na velké vysvětlování je málo času. Už se vyznáme v krocích té bandy.“
Bauman a Gerlach začali Tině ukazovat podrobnosti k případu a vysvětlovat, co všechno vědí o bandě a další věci. A ukázali všechny podklady k případu, ale Tina tuší jednu věc…….
HOTE: “ Když to jsou kolegové z BKA…….“
TOM: “ A proč přišli to vám Schrankmannová neřekla??“
BONRÁT: “ Nic nám neřekla.“
TOM: “ To se brzy dozvíme.“

………..Pokráčko bude zase příště…………

Obrazová mánie 2/5

5. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
NISSAN sjel z dálnice a policejní hlídka jela za nimi dál po silnici B17. Tom mezitím vyprostil šéfku u jejího auta. Šéfku naložili do sanitky a odvezli ji do nemocnice. Tom se staral o blázinec na dálnici u nehody. NISSAN dorazil jako první ke staré tovární hale, Markus a Robert se rozdělili v továrně. Po chvilce dorazila Octavia a Porsche. Dálniční policie se ozbrojila, rozdělila se a šla hledat Markuse s Robertem. Občas se mezi nim objevila malá přestřelka. Robert utekl před továrnu k NISSANU, byl zády k Tině a chtěl nasednout, ale Tina ho přistihla. Namířila na něj zbraň.
TINA: “ Kam pak by se vám zachtělo.“ Robert se otočil k Tině. Vzala pouta a Roberta připoutala k levému zpětnému zrcátku. Pak šla napomoct Hotemu a Bonrátovi, ale ti už vycházeli i s Markusem v poutech.
TINA: “ Dobrá práce.“
BONRÁT: “ Díky.“ Přijeli další hlídkové vozy od dálniční policie. Markuse a Roberta se postarali kolegové. Tina, Hote a Bonrát se zastavili u NISSANU. Tina otevřel kufr NISSANU, kde ležel zabalený v hnědém papíře obraz, který je převázaný hnědým provázkem. Tina provázel přeřízla, Hote roztrhl papírový hnědý obal. Pod papírem se schovával vzácný obraz od Moneta – Saint-Adresse – 1867. Bonrát si všiml autogramu v pravém dolním rohu – Claude Monet.

BONRÁT: “ Před námi leží originál – Claude Monet.“
TINA: “ Rozdělíme se. Pojedete na služebnu, kde se zatím můžete postarat o ty dva a obraz. Já se pojedu podívat za Tomem a zjistit jak je na tom šéfka. Kdyby se něco stalo volejte.“
HOTE: “ Rozkaz šéfe.“
BONRÁT: “ Co bude s tím obrazem??“
TINA: “ Já si vezmu nastarost.“
HOTE: “ Dobře.“ Jak Tina řekla tak se tak stalo.
Na místě nehody……. Přijela vínová Octavia. Tina přišla k Tomovi, který stál u středových svodidel a koukal se jak Mazdu 5 odváží odtahová služba na KTU.
TINA: “ Tak jak se na tom šéfová??“
TOM: “ Šéfovou ještě operují. Při nehodě utrpěla zlomeninu pánve, ale všechno bude v pořádku.“
TINA: “ Tak to se mi ulevilo.“
TOM: “ Co ten NISSAN??“
TINA: “ Řidiče a spolujezdce jsme dostali v jedné tovární hale i s ukradeným obrazem z galerie.“
TOM: “ Dobrá práce.“
TINA: “ Díky. Hote a Bonrát se starají o ty dva z NISSANU. A měli by jsme se stavit v té galerii.“ Zvonil ji mobil. Na displeji se objevilo jméno Hote. “ Hote, co se děje???…… Už jsme na cestě……. Zatím ahoj.“ Zavěsila.
TOM: “ Co se stalo??“
TINA: “ Na služebně máme návštěvu ze shora.“
TOM: “ Kdo to je přesně.“
TINA: “ To mi Hote neřekl.“
Tom a Tina sedli do vínové Octavie a odjeli na služebnu.
Na služebně…….
Tina přinesla na služebnu ukradený obraz. Markus a Robert byli ve vyšetřovací vazbě. Tina obraz opřela o Andrejiný stůl.
K Tině s Tomem přišli Hote a Bonrát. Uviděli státní zástupkyni Schrankmannovou jak vychází z vyšetřovací místnosti.
TINA: “ Tak to je ta návštěva ze shora.“ Státní zástupkyně přišla k nim.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Je mi líto, co se stalo vaší šéfce, ale budu muset najít prozatímního nástupce než Engelhardtová vrátí.“
BONRÁT: “ My se o sebe postaráme i bez nástupce.“
HOTE: “ To je pravda.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale předpisy jsou předpisy…….“
TOM: “ Jeden nástupce stojí před vámi.“
SCHRANKMANOVÁ: “ Tak dobře. Zeptám se jinak. Kdo by měl být podle vás prozatímním nástupcem??“
HOTE: “ Naše milá kolegyně Tina Kranichová.“ Tina se raději odmlčela a raději neodpovídala.
SCHRANKMANNOVÁ: “ To nepřipadá v úvahu. Ale vždy to má být někdo, kdo má zkušenosti. Ale měl by jste to být vy.“
HOTE: “ To je sice pravda, ale raději to přenechám Tině.“
TOM: “ Hotovi to moc ve velitelské funkci moc nejde.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ No až se dohodnete, kdo to bude tak pa s ním se budu domlouvat na dalších věcech tohoto případu, ale raději bych tu viděla někoho jiného než, aby tady šéfoval někdo od vás.“ Naštvaně odešla ze služebny.
BONRÁT: “ Já ji dám jiného nástupce.“
HOTE: “ Přesně!!!“
TINA: “ Hote, jenom čekala, kdy vyslovíš moje jméno. Hned jsem tušila, že Schrankmannová bude zuřit, protože to chce podle sebe.“
TOM: “ Tak si vzpomeň jak byl Hote na zabití, když tu šéfová nebyla a hote byl na jejím místě.“
TINA: “ Na to jsem si vzpomněla…….“
HOTE: “ Ale pak jsem ti to předal velitelskou funkci.“
TINA: “ Tohle zatím necháme plavat. Už se něco více o šéfce??“
BONRÁT: “ Šéfová je po operaci zlomené pánve. Ošetřující lékař mi řekl, že operace dopadla dobře a že šéfka nebudu mít žádné následky.“
TOM: “ Už víte totožnost těch dvouch??“
HOTE: “ Je to jistí Markus Fischer a Robert Müller. Oba dva už seděli za mřížemi za malé krádeže aut atd.“
TINA: “ A co SPZ??“
BONRÁT: “ NISSAN je přihlášený na jistého Michala Baumana. Ten taky už seděl a to i s Müllerem a Fischerem.“
TINA: “ Pojedu se podívat do té galerie. Tome, ty pojedeš do Baumanova bytu. Ať s tebou třeba jede Hote a klidně si vemte sebou posili. V bytě se možná najde jeho další kroky. Bonráte, ty se postarej o ty dva.“ Bonrát odešel pro lísteček s adresou, který ležel na stole u Andrejina počítače.
BONRÁT: “ Tady je adresa na Baumana.“ Lísteček s adresou předal Tomovi.
TOM: “ Jsi rodilý velitel.“
TINA: “ Když jsem váš šéf……. Kdyby se něco stalo tak volejte.“
HOTE: “ Rozkaz šéfe.“ Tina odešla ze služebny a jela do galerie, kde byl ukraden Manetův obraz.
HOTE: “ Tak snad vyrazíme na cestu.“
TOM: “ Přejeme pěkné hlídání.“
BONRÁT: “ Díky.“ Na služebnu přišel Jochen.
JOCHEN: “ Ahoj.“
BONRÁT: “ Nevim, jestli na tebe budu mít čas. Máme tu blázinec.“
JOCHEN: “ Jenom malou chviličku mi věnuješ.“
TOM: “ Musíš ho jenom pořádně zlomit a otec určitě povolí jako skála.“ Tom a Hote odejeli do Baumanova bytu.
V tajném úkrytu……. Banda, která už ukradla několik obrazů od slavných malířů se nachází ve vile v Kolíně-Duisburg. Vila je postavena v moderním slohu bílé barvy. Interiér odpovídá době, kdy byla postavena vila.
Hlavou této skupiny je Michal Bauman, který seděl ve svém křesílku v jeho pracovně. Michal čekal na Markuse a Roberta až se vrátí s obrazem od Moneta. Michal sešel po dřevených schodech do obýváku, kde byli další členové bandy – Erik a Bruno. Kteří seděli u stolu a z nudy hráli člověče, nezlob se.
MICHAL: “ Už se vrátili Markus a Robert??“
BRUNO: “ ještě se tu neukázali a ani se neozvali, co je s nimi.“
Do obýváku přišel další člen – Alex.
ALEX: “ Michale, to tě bude zajímat.“
MICHAL: “ A co??“
ALEX: “ Právě jsem to slyšel v rádiu, že Markuse a Roberta mají fízlové i s obrazem.“
MICHAL: “ Sakra!!! A kde ten obraz je??“
ALEX: “ Je u dálniční policie. Oba dva chytli v jedné staré tovární hale, kde se chtěli schovat, ale…….“
MICHAL: “ Musíme ten obraz dostat za každou cenu. Na tomto obchodu mi moc záleží a už nemůžeme couvnout.“
V bytě Baumana……. Tom, Hote a posily od dálniční policie převracela byt Michala Baumana vzhůru nohama. Tom a Hote našli v jeho malé pracovně obrazy, které chtějí mít prodat odběrateli. Každý obraz byl cennější než ten druhý a všechno bylo ukradené z kolínské galerie.
HOTE: “ Neměla naše šéfka pravdu??“
TOM: “ A naprostou. Těm lotrům se musíme dostat na zoubek a co mají vlastně v plánu.“
HOTE: “ A všechno se jedná o cenné obrazy.“
TOM: “ Na černém trhu budou mít velkou cenu, ale u odběratele ještě větší.“
………Pokráčko zas příště………

Povídka č. 73: Obrazová mánie 1/5

2. 2. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tina přijela na služebnu a přinesla celé služebně jednu dobrou zprávu. U šéfky byl Hote a předával ji nějaké papíry, přišla k nim Tina.
HOTE: „Ahoj.“
TINA: “ Ahoj. Neruším??“
ŠÉFKA: “ Vůbec ne. Copak nám nesete??“
TINA: “ Jednu dobrou zprávu.“
HOTE: “ Tak se pochlub.“
Tina šéfce podala desky se zprávou. Šéfka otevřela desky a když četla moc dobrou zprávu měla úsměv na tváři.
HOTE: “ Podle vašeho úsměvu na tváři, že to je moc dobrá zpráva.“
ŠÉFKA: “ Tak vás vítám opět v našem týmu.“
HOTE: “ Tak gratuluji. A kdy nastupuješ??“
TINA: “ Až příští týden.“
ŠÉFKA: “ Tenhle ten týden to ještě bez Tiny tady zvládnete. Příští týden, kdy začíná nový měsíc…….“
HOTE: “ Už raději mlčím.“
ŠÉFKA: “ Ještě něco pro mě máte??“
HOTE: “ To je všechno.“
ŠÉFKA: “ A my se uvidíme v pondělí.“
TINA: “ Dobře.“
Tina se rozloučila se šéfkou a s Hotem odešli z kanceláře. Na služebnu přišel Tom. Tina držel v ruce ještě jedny desky.
TOM: “ Co ty tady??“
TINA: “ Přišla jsem šéfce něco říci.“
HOTE: “ A je to moc dobrá zpráva.“
TINA: “ Když si na mě uděláš chvilku času tak se dozvíš. A nebo pak druhá možnost, že řeknu ti to až večer.“
HOTE: “ Na tvém místě bych do večera nečekal.“
TOM: “ Do včera bych asi nevydržel.“
Tina a Tom odešli do Tomovi a Semirovi kanceláře. Toma za sebou dveře od kanceláře. Hote odešel za Bonrátem mu říci bezva novinu.
TOM: “ Tak co máš pro mě??“ Tina předala Tomovi desky.
TINA: “ Jen čti.“ Tom otevřel desky, zprávu si přečetl potichu pro sebe.
TOM: “ Tak to bych opravdu nevydržel až do večera. Tak tě opět vítám…….“ Objal Tinu takovou radostí. Dali si polibek. Na služebnu přišel Semir s Andreou, Hote jim pověděl, co se stalo. Skupinka hned šla do kanceláře za Tomem a Tinou.
SEMIR: “ Tak tě tu zase vítáme mezi námi.“
TINA: “ Díky.“
BONRÁT: “ Už nás tu bylo bez tebe smutno.“
ANDREA: “ Tak to by jsme měli pořádně oslavit.“
HOTE: “ Vím o něčem.“
BONRÁT: “ Co takhle to oslavit na dnešním závodě v Düsseldorfu na bowlingové dráze.“
SEMIR: “ Chcete to nandat kolegům z BKA??“
HOTE: “ NO jistě.“
Na bowlingu……. Týden utekl jako voda a večer sobotní je tady. Dálniční policie se moc těší, že s Tininou pomocí porazí kolegy z BKA. Semir, Andrea, Hote a Bonrát byli u svého stolečku. Tina a Tom se bavili s Elenou a Janem u baru.
HOTE: “ Semire, pojď do našeho týmu. Potřebujeme akorát už tři lidi.“
SEMIR: “ Proč zrovna já?? Jsou tu další lidi.“
ANDREA: “ Tak běž s nimi……. Nevidíš jak tě pěkně prosí…….“
SEMIR: “ Vy jste se na mě snad spolčili. Ale mám jednu podmínkou.“
BONRÁT: “ A jakou??“
SEMIR: “ Půjde ale i Tom.“
HOTE: “ Kdybys to řekl tak jsme se tu nemuseli hádat.“
SEMIR: “ Tak kde vezmete toho posledního člověka?“
K tomuto hloučku přišli Katrina a Hartmut.
KATRINA, HARTMUT: “ Ahoj.“
SEMIR, ANDREA, HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Možná, že tu máš toho posledního.“
KATRINA: “ Jakého posledního??“
HARTMUT: “ Aha. Už chápu. Poslední člověk vám chybí do party??“
HOTE: “ Ano.“
BONRÁT: “ Nechceš to s námi natřít BKA.“
HARTMUT: “ Velmi rád.“
SEMIR: “ A kde je vlastně náš oslavenec??“
Hote s Bonrátem je zahlídli jak to měli Tom, Tina, Elena a Jan namířeno k nim.
BONRÁT: “ Už jdou.“
HARTMUT: “ A co se vlastně oslavuje??“
ANDREA: “ Tina opět nastupuje do týmu.“
KATRINA: “ NO tak to se řádně musí oslavit.“
HARTMUT: “ A já se všechno dozvím jako poslední.“
Nastala hlavní náplň večera – souboj mezi dálniční policií a BKA. Nás oslavenec – Tina udělala první hod v tomto velkém souboji. Bowlingová koule shodila všechny kuželky najednou a to znamenalo dobrý krok. Kolegové z BKA těm se moc nedařilo. A tak bylo od začátku jasné, že BKA dneska prohraje na plné čáře. Dálniční policie bodovala od první chvíle. Po skončení souboje dálniční policie ještě tak hodinku zůstala v Düssledorfu, řádně oslavila Tinin příchod a ještě si zahrála takový přátelský souboj mezi sebou. Tento večer skončil v pozdních ranních hodinách.
V pondělí na služebně……. Tom seděl v kanceláři. Tina přišla na služebnu a zastavila se mezi dveřmi do kanceláře.
TOM: “ Tak tě vím po dlouhé době v našem týmu.“ Přišel k Tině.
TINA: “ Tak tuhletu větu ještě mockrát uslyším.“
TOM: “ Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo.“ Dal Tině velký polibek, na služebnu přišli Hote a Bonrát a šli k Tomovi a Tině.
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
TOM, TINA: “ Ahoj.“
BONRÁT: “ Po tý dovolený v Benátkách jsou úplně jako vyměněný.“
TOM: “ To se ti jen zdá.“
HOTE. “ Vítám tě ve službě.“ Zasalutoval jako na vojně, když se hlásí svému nad řízenému.
TINA: “ Vrchní komisařka Tina Kranichová se hlásí do služby.“ Udělala to samé jako Hote a přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Přeji pěkné dobré ráno.“
HOTE, BONRÁT, TINA, TOM: “ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: “ Tino, mám tu pro vás jednu práci. Nechtěla jsem tím obtěžovat Andreu, když měla hlavu plnou dovolené se Semirem.“ Odešla do kanceláře. „Jedná se o nějaký nový počítačový systém.“ Předala Tině papírovou krabičku informacemi s CD a odešla do své kanceláře.
TINA: “ Nejnovější vyhledávač státních poznávacích značek a aut.“
BONRÁT: “ To zase bude věc se to naučit.“
HOTE: “ Andrea nebude moc nadšená.“
Tina odešla k Andreinýmu počítači nainstalovat nový systém na vyhledávání SPZ. Hote a Bonrát si šli odložit své věci na jejich místo. Pak se šli za Tinou k počítači, kde už byl Tom. Program se pomaloučku instaloval do počítače.
HOTE: “ To jsem zvědav, jaký to bude.“
TINA: “ Určitě to bude na stejný princip, jako byl ten starej, ale budou tam malý nepatrný změny.“
Když se nainstaloval systém do počítače tak ho všichni chtěli vyzkoušet jako to funguje. No prostě se na to všichni třásli. Na obrazovce počítače se objevila velká tabulka, kde byli samé kolonky.
HOTE: “ Tak na jakém autě to vyzkoušíme??“
BONRÁT: “ Co třeba na vašem mercedesu.“
TOM: “ Proč zrovna na našem.“
HOTE: “ Abychom viděla jak to funguje.“
TOM: “ Pamatuješ si SPZ??“
TINA: “ Proč zrovna já??“
TOM: “ Ty jsi jeho majitelka.“ Tina vyndala doklady které měla uložené v tvrdých deskách hnědé barvy ve formátu A5, z kapsy své bundy, kterou měla přehozenou přes židli. HOTE: “ Tak mě napadla jedna věc. Že tě Tina mohla…….“ Tina Hotovi skočila do řeči. TINA: “ Všechno je vlastně na mě napsaný – dům, obě auta,……. Klidně když budu chtít, aby sis …….“ TOM: “ To jsi nikdy neudělala…….“
Ve vnitř těchto malých desek se nacházely průhledné bílé stránky, ve kterých byli všechny Tininy doklady – občanka, řidičák, techničák k Octavii a černému mercedesu a další důležité doklady. Tina v deskách listovala a až našla techničák k mercedesu. Tina napsala do kolonky barva – stříbrná metalíza.
TOM: “ To je černá metalíza?? Že to tak ani nevypadá.“
TINA: “ Ale je to napsané v techničáku.“ A odklikla Entrem, aby se ji ukázal nějaký výčet aut. Místo toho se objevila na monitoru tabulka s nápisem: „Zadejte aktivační klíč.“
BONRÁT: “ Co to zase je.“
HOTE: “ Starej dobrej systém.“
TINA: “ Asi na něm skončíme. A aktivační klíč můžu zadat jenom jednou.“
BONRÁT: “ A nepsala jsi ho blbě??“
TINA: “ Bonráte,…….“
HOTE: “ A nejde to…….“
TINA: “ Hote, to nejde. Nejsem takový expert přes počítače…….“
TOM: “ Ale ano…….“
Na služebnu přišli dvě osoby – Katrina s malou jednoroční Natálkou. Všichni u počítače se věnovali Katrině a Natálce.
TINA, TOM, HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“
KATRINA: “ Ahoj.“
HOTE: “ Kdo pak to k nám přišel. Ahoj Natálko.“ Natálka se usmála na Hota.
TOM: “ Ještě řekni, že tu hledáš Semira??“
KATRINA: “ Chtěla jsem něco říct.“
TINA: “ Toho tu hledáš zbytečně. Semir, Andrea a děti jsou na dovče.“
KATRINA: “ Aha. Chtěla jsem se ho na něco zeptat. Teď tu budeš válčit sama mezi chlapama.“
TOM: “ Tina je zvyklá.“
TINA: “ I z dřívějších let……. A ještě tu je šéfka.“
BONRÁT: “ A nechceš se chvilku zdržet.“
KATRINA: “ Ráda. Někoho vám půjčím.“
Hote si převzal malou Natálku a šel ji ukázat služebnu. Bonrát a Katrina šli spolu na hrnek kafe do kuchyňky. Tina se podívala na Toma, který nad něčím přemýšlel.
TINA: “ Nad čím tak přemejšíš.“
TOM: “ Nad ničím.“
TINA: “ Ale nepovídej. Že tě ovlivnila Katrina s Natálkou.“
TOM: “ Jenom jsem si představil…….“
TINA: “ Aha……“
TOM: “ Tobě by se ti nelíbil další…….“
TINA: “ Líbil. Ale mě bohatě stačí ty dva naši rošťáci. A ty se někdy mezi ně počítáš.“ Lišácky se usmála na Toma.
TOM: “ No dovol…….“
TINA: “ Ten máš malej baráček se mi líbí a bohatě to pro nás čtyři stačí.“ Tom dal Tině polibek.
TOM: “ Ale vždy máš naprostou pravdu. A stěhovat se do většího se mi nechce.“
TINA: “ Jako vždy.“ Dali si jeden velký polibek.
Na obědě……. Hote, Bonrát, Tina a Tom si zašli na oběd ke Schröderovi. Trochu si popovídat.
SCHRÖDER: “ Kde jste nechali vašeho super poldu.“
HOTE: “ Semir s rodinou odejeli na dovolenou.“
SCHRÖDER: “ Semir si válí šunky někde u moře.“
BONRÁT: “ Zajeli si do Španělska.“
SCHRÖDER: “ Hned bych jel taky.“ Zasnil se.
TOM: “ Tak si našetři pár euro a jet taky.“
SCHRÖDER: “ To se vám to řekne. A pak budete chodit ke konkurenci……. Žádný takový.“
TINA: “ A nevíš náhodou kam. Ten tvůj stánek je na příhodném místě.“
BONRÁT: “ Musím jenom souhlasit.“
Najednou přijel tmavomodrý Golf staršího typu. Z Golfu vystoupil mladý hoch – Jochen, který se po dlouhých letech vrátil zpět z ciziny do Německa.
JOCHEN: “ Věděl jsem, že tě tu najdu.“
Všichni se otočili za přicházejícím Jochnem, který to má namířeno přímo ke svému otci Bonrátovi.
BONRÁT: “ Jochne, rád tě zase vidím.“ Oba dva se objali.
HOTE: “ Tak tě tu zase po dlouhé době vítáme.“
JOCHEN: “ Taky vás všechny rád vidím. Už se mi hrozně moc stýskalo…….“
TOM: “ Ještě řekni, že po svém otci.“
JOCHEN: “ No zajisté.“ Přivítal se s Hotem a Tomem velkým objetím.
TINA: “ Na mě si ještě pamatuješ??“ Usmála se jako pře lety, kdy se viděli poprvé, když Tina nastoupila k dálniční policii.
JOCHEN: “ Mladičká komisařka Tina Berghammerová, která právě nastoupila k dálniční policie. Jak bych na tebe mohl zapomenout.“ Objali se na přivítanou.
SCHRÖDER: “ A na mě jsi také zapomněl, viď??“
JOCHEN: “ Schrödere, to bych neudělal.“ Také se objali na přivítanou. „Změnilo se tu něco, když jsem tu nebyl takovou dlouhou dobu??“
TINA: “ Dalo by se to tak říct.“ Tom se postavil k Tině.
SCHRÖDER: “ A on si ničeho nevšiml.“
JOCHEN: “ A čeho??“ Tina a Tom dali k sobě svoje svatební prstýnky. “ No né. Já jenom žasnu……. Já někam odjedu a už se tu dějou takový pěkný věci.“
SCHRÖDER: “ Že to je pěkný páreček??“
JOCHEN: “ No to víš, že jo.“
HOTE: “ A nepůjdeme to dneska večer někam oslavit???“
BONRÁT: “ Velký návrat mého jediného syna se musí řádně oslavit.“
JOCHEN: “ A kde jste nechali Semira??“
TOM: “ Odjel na dovolenou s Andreou a dětmi.“
JOCHEN: “ No koukám, že neztráceli čas…….“
HOTE: “ I tyhle ty dva lidi, kteří stojí před tebou.“
BONRÁT: “ Tak půjdeme na bowling to oslavit.“
TINA: “ Vždyť jsme tam byli nedávno.“
TOM: “ A je málo lidí.“
TINA: “ Hote s Bonrátem někoho najdou.“
Večer na bowlingu……. Zde sešli Hote, Bonrát, Jochen, Tina, Tom a šéfka. Zahráli si takový malý přátelský turnaj mezi sebou. Když dohráli určitý počet kol tak si udělali malou přestávku. Jochen byl u baru a k němu přišla Tina.
JOCHEN: “ Tak pěkná ženská, když jsem tě viděl poprvé. Kdybys byla o pár let mladší tak bych tě vzal všemi deseti.“
TINA: “ Ale čas letí. A už sis našel nějakou vyvolenou??? Krásnou, mladou……….“
JOCHEN: “ Proč se mě každý ptá na to samí – jestli jsem si našel přítelkyni.“
TINA: “ Tuto otázku uslyšíš pořád.“
JOCHEN: “ Nedáš si se mnou jednoho malého panáka na příjezd??“
TINA: “ I když bych neměla, ale udělám výjimku.“
JOCHEN: “ Ještě řekni, že jsi velký abstinent…….“
TINA: “ Ta zase nejsem, ale jak si k tomu se váže jeden příběh.“
JOCHEN: “ Nechám příběh příběhem. A co pak si dáme dobrého??“
TINA: “ Můžu nechat volbu na tobě.“
JOCHEN: “ Jak se jmenuje to vaše pití. Je to bílí a začíná na g……“
TINA: “ Ty myslíš grapu??“
JOCHEN: “ To je ono.“ Přišla k nim barmanka.
BARMANKA: “ Co si dáte na pití??“
JOCHEN: “ Dvakrát grapu.“
TINA: “ A jednu sklenici vody.“
BARMANKA: “ Dobře.“ Odešla udělat jejich přání.
JOCHEN: “ A co je ještě nového?“
TINA: “ Abych ti pravdu řekla, tak ani nemám páru o čem bys mohl ještě vědět. Když naše poslední setkání bylo na Semirově svatbě.“ Přišla barmanka s jejich přáním.
BARMANKA: “ Tak tady to máte.“ Položila pití před ně na bar.
TINA, JOCHEN: “ Díky.“
BARMANKA: “ Prosim.“
Barmanka odešla obsluhovat další zákazníky. Tina a Jochen si vzali každý do ruky jednoho malého panáka grapy.
TINA: “ Tak tedy na tvůj příjezd z ciziny do rodného města.“
JOCHEN: “ A ještě na tebe.“ Oba dva do sebe kopli grapu. Tina ještě zapila grapu trochou vody. “ Ta tedy píše.“
TINA: “ Jestli chceš napi se vody. Chtěla jsem tě varovat, ale radši jsem tě chtěla překvapit.“ Jochen poslechl Tinu a napil se vody.
JOCHEN: “ Teď jsi mi zachránila život. Pochopil jsem proč sis vzala vodu.“
TINA: “ Já ráda. Nemám ti zavolat hasiče??“
JOCHEN: “ To už bude dobrý.“
Oba dva se na sebe usmáli a přišel k Tom.
TOM: “ Co vy dva tady. Pěkně zašití.“
TINA: “ Tak si tu povídáme o starých dobrých časech.“
JOCHEN: “ Ještě řekni, že vám tam je smutno…….“
TOM: “ Dalo by se tak říct.“ Přišel Hote.
HOTE: “ Tak snad půjdeme hrát další kolo.“
TINA: “ Už jdeme.“ Všichni se sebrali a šli za Bonrátem a šéfkou k bowlingové dráze a pokračovali ve hře.
Na obědě………. Tina a Tom byli spolu na obědě. Vycházeli ze své oblíbené restauraci a měli to namířené přímo k vínové Octavii, která stála na parkoviště před restaurací. Jen co Tom otevřel dveře od spolujezdce tak se ozvala vysílačka.
ŠÉFKA: “ Kobra1 volá, Kobru11.“ Tině zvoní mobil a volá ji Bonrát, že dostali hlášení……. Tina ustoupila kousek na stranu, aby Bonráta slyšela.
TOM: “ Kobra11 slyší. Šéfová, co se děje??“
ŠÉFKA: “ Potřebuji pomoct na dálnici A5 na 180km, kde pronásleduji černý NISSAN s SPZ MLP370. Dostala jsem rádiem, že ukradli obraz z kolínské galerie.“
TOM: “ Už jsme na cestě.“ Zavěsil vysílačku.
TINA: “ Hote a Bonrát jsou na cestě.“
Nasedli do vínové Octavie a vyrazili napomoct šéfce. Modrá Mazda 5 se vyhýbala kulkám, které přicházeli od NISSANU. Šéfka se pokoušela střílet také, ale nějak jí nešlo řídit a ještě střílet, proto se jenom vyhýbala kulkám.
MARKUS: “ Máme za zadkem poldy. Jak se jich zbavíme??“
ROBERT: “ Zatím jednoho, ale za pár minut tu bude celé hojno fízlů.“ Uviděl ve zpětném zrcátku vínovou Octavii. “ Jak kdybych to neřikal.“
MARKUS: “ A sakra!!! A co chceš dělat??“
ROBERT: “ Já nevim!!! Taky zapoj svůj mozek a nenechávej to pořád jenom na mě!!!“
Oba dva se na sebe blbě podívali.
ŠÉFKA: “ Jak je zastavíme??“
TOM: “ Šéfová, to nechte na profíkách……“ Tina se jenom za volantem usmála.
ŠÉFKA: “ Pak to dopadne jako vždy. Hromady šrotu.“
NISSAN předjeli kamion se zeleninou po odstavném pruhu. Markus prostřelil kamionu přední pneumatiku. Řidič kamionu nevládl řízení a kličkoval po dálnici. Šéfka už neměla moc času, aby se vyhnula kamionu a Mazda 5 skočila v kamionu. Vínová Octavia zabrzdila, že se jí jenom kouřilo z pneumatik a na dálnici byl úplný zmatek a dělali se další malý nehody za Octavií.
TOM: “ Půjdu pomoct šéfový. Vystaráš se o ten NISSAN.“
TINA: “ Dobře.“
Tom běžel za šéfkou ji vyprostit z Mazdy. Vínová Octavia projela malou mezírkou mezi okrajovými svodidly a převráceným kamionem. Tom přiběhl k šéfové, ale ta byla zaklíněná pod volantem.
MARKUS: “ Tak jsme se zbavili fízlů.“ Robert se podíval do zpětného zrcátka.
ROBERT: “ To bych netvrdil!!!“
MARKUS: “ Sakra!! Co teď uděláme.“
ROBERT: “ Musíme je nějak setřást.“ Markus opět střílel po Octavii. Tina se vyhýbala kulkám a ve zpětném zrcátku uviděla policejní Porsche.
MARKUS: “ Kousek tu bude stará tovární hala. Tam by jsme se mohli schovat.“
ROBERT: “ Ale už po druhé si zapojil svůj mozek??“
MARKUS: “ Nech si ti tvoje debilní průpovídky. Za chvilku bude výjezd z dálnice.“
TINA: “ Kam kruci chtějí jet??“ Ozvala se vysílačka.
HOTE: “ Nemáš ponětí, kam mají namířeno??“
TINA: “ Asi mě něco napadlo.“
HOTE: “ Nenapínej nás.“
TINA: “ Určitě mají namířeno ke staré tovární hale, která je tu nedaleko.“
………….Pokráčko zas příště…………………

Návrat do minulosti 3/3

26. 1. 2010
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Na služebně…….
SEMIR: “ Andreo, kdy přiletí letadlo toho Itala??“
ANDREA: “ Přistane za 2 hodiny na Düsseldorfské letiště.“
Tom byl v kanceláři a zazvonil mu mobil na stole. Tom zval hovor a druhém konci se ozval Zürsův hlas.
TOM: “ Kranich……. Mám……. Dobře. Přijdu a sám…….“
Do kanceláře hned přiběhl Semir.
SEMIR: “ To byl Zürs?“
TOM: “ Ano. za hodinu mám přijet na místo určení.“
SEMIR: “ Platí to místo, které napsal na kus papírku?“
TOM: “ Ano. A co letadlo s Italem??“
SEMIR: “ Máme ještě chvilku času než přistane až za 2 hodiny. Ale to pak nemá smysl jezdit na letiště.“
TOM: “ Ale v tom případě by Ital přiletěl dřívějším letadlem.“
SEMIR: “ Jak ti to pěkně pálí. Jedeme rovnu do Hürtu.“
TOM: „Tak jdem.“
Na letišti……. Zde už byla Tina s Monikou a vyhlíželi Lucia Carducciho. Tina s Monikou se Carducciem přivítali a odjeli do staré tovární haly v Hürtu. S Luciem ještě přiletěli 2 jeho bodigárdy a Lucio držel v ruce stříbrný kufřík s penězi pro Leona Zürse.
Lucio Carducci přiletěl dřívějším letadlem, ale tohle nevěděla dálniční policie.
V tovární hale……. Leon Zürs ukázal Luciovi Carduccimu jeho zboží. Monika udělala test kokainu, že je opravdu čistý jako lilie. Tina toto všechno musela přeložit pro Itala.
Ital mezitím odvezla Monika na letiště do Düsseldorfu. Leon se zatím postaral o Tinu a dělal pro Toma Kranicha, aby si ji našel sám.
Stříbrné BMW přijelo před tovární halu. Tom vzal černou velkou tašku s drogami a vešel do tovární haly, kde na Toma už čekal Leon.
LEON: “ Tak máš pro mě kokain?? A pošli mi tvoji zbraň.“ Tom postavil tašku s drogami na zem před Leona. A Tom pár kroků ustoupil. Leon si zkontroloval svoje zboží.
TOM: “ Zajisté. A dohoda platí.“ Poslal svoji služební zbraň.
LEON: “ No jistě, ale svoji ženu si musíš najít sám. Je tu někde schovaná, abys to neměl tak jednoduché.“ Vzal Tomovu zbraň a po Tomovi vystřelil 5 nábojů. Tom spadl na zem jako shnilá švestka. Leon vzal černou tašku a rychle s ní odešel pryč a na zem hodil Tomovu zbraň. Semir uslyšel výstřely a hned běžel za Tomem, který ležel na zemi.
SEMIR: “ Tome, to mi nedělej.“ Tom se probral.
TOM: “ Co se tak na mě koukáš??“
SEMIR: “ No myslel jsem, že jsi…….“
TOM: “ Měl jsem slepý náboje.“
SEMIR: “ Kde je Tina?“
TOM: “ Leon Tinu tady někde ukryl a musím si ji najít.“
Semir pomohl vstát Tomovi, Tom si vzal svoji služební zbraň a šli hledat Tinu po celé staré továrně.
Ale Tina v továrně vůbec není. Tina byla omámena chloroformem v Leonově autě, kde už čekala Monika až Leon s kokainem přijde. Semir, Hote a Borát se sešli v hale.
HOTE: “ Tinu jsme nikde nenašli.“
Semir se podíval z okna.
SEMIR: “ Zürs odjíždí pryč. A kde je vlastně i Tom??“
BONRÁT: “ Jestli ho nedostal Zürs.“
Semirovi zvonil mobil.
SEMIR: “ Tome, kde jsi???……. Dobře už jsme na cestě.“ Zavěsil mobil.
HOTE: “ Co se stalo?“
SEMIR: “ Tom nahání Leona na dálnici A5. Leon má sebou i Tinu.“
BONRÁT: “ Tak mu jdeme na pomoct.“
Dálniční policie na sedla do svých aut a jela na pomoct Tomovi. Tom se řítí za Leonem ve tmavé modré Peugeotu 206. Vyhýbal se výstřelům od Moniky. Tom se pokoušel také střílet po Leonovi, ale nějak se mu to nedařilo řídit a střílet. Tak se jenom vyhýbal kulkám. Tina se pomaloučku probírala na zadním sedadle. Vůbec neměla páru, co se děje a tak se jí zase zavřeli oči. Semirovi zvonil mobil.
SEMIR: “ Za chvilku budeme u tebe, ale na A3 je malá zácpa……. Budeme se snažit, abychom přijeli, co nejdříve!!“
BMW a Porsche se snažilo této zácpě na A3 vyhnout, ale nešlo to. A tak na nejbližším výjezdu sjeli z dálnice a zvali to po okreskách a pokusili se najet jiným nájezdem na dálnici A5. Před Leonem jel kamion se zeleninou a padla ho jedna věc.
LEON: “ Prostřel pneumatiky tomu kamionu.“
MONIKA: “ Proč?“
LEON: “ Neptej se tak blbě a udělej to!!“
MONIKA: “ No dobře.“
Monika poslechla Leona a střílela po kamionu se zeleninou. Dvě kulky z Moničiny zbraně skončili v zadních pneumatikách a řidič kamionu měl problémy, aby udržel kamion na dálnici. Leonovo auto je tak, tak prokličkovalo mezi ostatními auty a kličkujícím kamionem se zeleninou. Leon projel a Tom prokličkoval mezi auty a kamionem jen tak, tak. Kamion se zeleninou narazil do středových svoditel a svoji váhou se překlopil na levou stranu na dálnici. Ostatní auta narážela do sebe před kamionem a dvě auta narazila do kamionu. Lidé si navzájem pomohli.
MONIKA: “ Co chceš teď dělat?“
LEON: “ Musíme se té Kranichové zbavit a toho jejího poldy také.“
MONIKA: “ A jak.“
LEON: “ Musíme zase způsobit další nehodu.“
Před Leonem se předjížděli dva kamiony – dvě cisterny s benzínem. Leon tyto dva kamiony předjel po odstavné pruhu a Monika jedné cisterně prostřelila pneumatiky. Tom následoval Leona. Řidič cisterny s prostřelenými pneumatikami narazil do druhé cisterny, ale tato cisterna lehce šťouchla do Leonova auta, ten dostal hodiny a 3x se otočil o 180°C kolem své osy. Leon narazil do kamionu s ohňostrojem. Jak tak cisterna s prostřelenými pneumatikami kličkovala po dálnici lehce narazila do Toma a dostal hodiny. Pár krát se otočil o 180°C kolem své osy.
Když k tomu přijelo BMW a Porsche už jenom viděli velký požár na dálnici a velký barevný ohňostroj. Semir vyběhl z auta a chtěl běžet za Tomem, ale Hote a Borát Semira zadržel, aby se nehonil do horoucích pekel a křičel Tomovo a Tinino jméno. Když oheň trochu ustál, Semir se vykroutil Hotovi a Bonrátovi a šel se vydat Toma a Tinu. Tom vylez ze svého pomačkaného auta.
SEMIR: “ Jak rád tě zase vidím.“
TOM: “ Já taky. Musíme najít Tinu.“
SEMIR: “ Jak chceš najít v tomdle bordelu Tinu.“
TOM: “ Semire, nemysli na to…….“
Uviděli jak kousek od nich spadlo kusy ohořelých krabic z kamionu. Tom běžel k spadaným krabicím a Semir běžel lidem napomoct. Tina ležela u středových svodidel a pomaloučku nabírala vědomí, když se u ní objevil Tom.
TOM: “ Miláčku, jsi v pořádku?“
TINA: “ Nic mi není.“ Podívala se na Toma. Tom pomohl Tině vstát ze země.
TOM: “ Už je po všem.“ Objali se.
Za chvilku na místě nehody dorazili sanitky, hasičské vozy a další kolegové od dálniční policie. Tina seděla u sanitky a přišel k ní Tom.
TOM: “ Další moje minulost je za námi.“
TINA: “ To jsem ráda.“
Přišel k nim Semir, Hote a Borát.
SEMIR: “ A kde je vlastně ten kokain, co nám dal Hartmut?“
TINA: “ Zřejmě skočil v plamenech.“
SEMIR: “ Ale né.“
HOTE: “ Šéfka nebudeme mít radost.“
SEMIR: “ Hartmut mě zřejmě…….“
BONRÁT: “ Hartmutovi musíš říct prostě pravdu a možná, že to pochopí.“
HOTE: “ A nebo mu říct, že si ho odvezl ten Ital.“
SEMIR: “ Tohle to mi Hartmut nikdy neseřeže.“
TOM: “ Třeba ano.“
SEMIR: “ Tak já pojedu za Hartmutem.“
Semir nasedl do svého BMW a odjel na KTU. Hote a Bonrát odešli si dělat svoji práci.
TINA: “ Nechceš třeba si někam vyjet…….“
TOM: “ Pročisti si hlavu, přijít na jiné myšlenky?“
TINA: “ Ano. To jsem přesně myslela. Na delší dobu.“
TOM: “ Zajdu za šéfkou.“
Druhý den……. Šéfka a Semir se bavili ve šéfčině kanceláři.
ŠÉFKA: “ Nechcete si promluvit s Tomem?“
SEMIR: “ A proč??“
ŠÉFKA: “ Že by jsi Tom mohl vzít pár dní dovolené, aby přišel na jiné myšlenky.“
SEMIR: “ Dobře. Pokusím se.“ Zrovna si všiml, že Tom má namířeno do šéfčiny kanceláře. „No myslím, že problém je vyřešen.“ Tom vešel do kanceláře.
TOM: “ Šéfová, mám na vás jednu prosbičku.“
ŠÉFKA: “ A jakou??“
TOM: “ Můžu si vzít na pár dní dovolenou??“
ŠÉFKA: “ Ale zajisté. Semir to tu zvládne sám levou zadní.“
TOM: “ Bylo by to na 14 dní.“
SEMIR: “ Rád to tady bez tebe vydržím.“
ŠÉFKA: “ A kam máte namířeno??? Jestli to není tajné.“
SEMIR: “ Jen se pochlub.“
TOM: “ S Tinou máme namířeno do Benátek.“
SEMIR: “ Ale. Do města zamilovaných. Plavba po gondolách, úzké romantické uličky, útulné kavárničky…….“ Začal snít o tomto městě v jeho mysli.
TOM: “ Semire,……. Jen nezáviď.“
ŠĚFKA: “ Tak si to tam s Tinou moc užijte. A vrať te se v pořádku.“
TOM: “ Určitě.“
SEMIR: “ Tak se tedy uvidíme za 14 dní. Užijte si tom tam.“
TOM: “ Díky. Za 14 dní tu máte jako na koni.“
Tom se rozloučil se šéfkou, Semirem a ostatními lidmi na služebně. Tom s Tinou odjeli do romantických Benátek, kde bydleli u jedné známé Tiny, která jim přenechala celý svůj dům.


Konec!!!
Autorka: Tina11