Kniha povídek 11. díl Archivy - Strana 4 z 5 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Povídka č.119: Bad Romance 1/6

11. 6. 2015 Tina11

0 komentářů

Přišlo teplejší období – duben/květen. Krásně svítilo sluníčko, nebe s pár mráčky a stromy dokvétali, zase vykvétaly květiny na záhoncích u domků.

Ve škole……. Když bylo takové pěkné počasí, děti na školách chodili o velké přestávce ven na dvorek, kde si mohli povídat s jinými dětmi z jiných tříd, skákat gumu a plno dalších věcí. Péťa s Martinem tuto přestávku trávili společně. Sedli si stínu pod kaštan, kde byla lavička. Za kluky přišla jedna dívenka a kamarádka Péti, ze stejného ročníku, jako chodil Péťa. Kamarádka Kathi a Péťa byli hodně spolu, hodně si spolu povídali o přestávkách, chodili spolu do jednoho kroužku, i když každý chodil do jiné třídy. Dívenka měla, co si na srdci.

KATHI:“ Ahoj kluci.“

PÉŤA, MARTIN:“ Ahoj Kathi.“

PÉŤA:“ Co pak je ti? Jsi nějaká smutná?“

KATHI: “ Mě nic není, ale moji sestře ano.“

MARTIN:“ A co pak se jí stalo?“

KATHI:“ Proto jsem taky přišla. Vaši rodiče pracují u policie.“

PÉŤA:“ Ano. Proč?“

KATHI:“ Chtěla bych nějak pomoct mojí sestře. Dlouho neviděla svou kamarádku, dost jí to trápí.“

PÉŤA:“ Dneska pro nás přijede naše mamka, tak jí o tom můžeš hned říct.“

MARTIN:“ Mamku udělá, co jí bude v jejích silách.“

KATHI:“ Dneska pro mě přijde moje sestra, takže se to hned vyřeší.“

PÉŤA:“ Tak to je super.“ Právě zazvonil zvonek, že končí velká přestávka. Děti se rozloučily a odešli do svých tříd.

Před školou……. Superb Škoda Combi v růžové barvě – Cappuccino s metalízou zastavila na parkovišti před školou. Vystoupila z auta a šla naproti svým klukům ke škole. Péťa hned byl v náručí své maminky, ale i Martin vítal Tininu přítomnost i když byl větší. Tina byla na týdenním školení v Hamburgu, odkud zajela pro děti do školy, když ji skončilo školení.

PÉŤA:“ Maminko, potřebujeme tvou pomoc.“

TINA: “ Pomoc? V čem?“

MARTIN:“ Jestli bys nepomohla Kathi.“

PÉŤA:“ Přesněji její sestře.“ Mezitím se u Tiny, Péti a Martina objevila Kathi se svou sestrou Claudií.

TINA:“ Ahoj Kathi.“

KATHI:“ Dobrý den. To je moje sestra Claudie.“

CLAUDIE:„Claudie Meibachová. Kathi mi řekla, že byste mohla pomoc ohledně mé kamarádky.“

TINA:“ Tina Kranichová, jsem maminka Péti a Martina. Pokud to bude v mých silách, ráda ti pomůžu. Tak bych, jsme to mohli rovnou sfouknout.“

CLAUDIE:“ Ráda. Vedle v parku, tam by mohl být klid.“

V parku……. Tina s Claudií se posadili na lavičku, děti si hráli na hřišti.

TINA:“ Tak, co se stalo s tvou kamarádkou?“

CLAUDIE:“ Mám strach o Lenu. Lena Reichertová. Asi tak před 14 dny jsem podala na policii jako pohřešovanou.“

TINA:“ A kdy jsi ji viděla naposledy?“

CLAUDIE:“ Bude to asi tak měsíc. Asi tak 5 měsíců zpátky se seznámila s jedním klukem na diskotéce, kde jsme byli spolu. Úplně byl do toho kluka zamilovaná. I jeho nemůžu nějak sehnat.“

TINA:“ A máš nějakou fotku?“

CLAUDIE:“ Mám.“ Z tašky si vyndala svůj zápisník, kde měla fotku, z jednoho výletu. „Je to z jednoho výletu. Jeli jsme všichni tři, úplní milenci.“ Předala fotku Tině, která hned poznala Lenina kluka.

TINA:“ To si tvá kamarádka Lena moc dobře nevybrala. Ten muž – Sergej Dimitri je dost známí na drogové scéně, vlastní několik diskoték, kde se to jenom hemží bílým masem z Asie, Latinské Ameriky. Žádnej svatoušek to není.“

CLAUDIE:“ Teď mám o Lenu ještě větší strach. Vypadal mile, že to s Lenou fakt vážně myslí. Myslíte, že ji Sergej někde drží.“

TINA:“ U něho bych od pravdy daleko nebyla. Pokud Lena něco objevila a chtěla to vynést na světlo, tak ji Sergej někam zašil. A co její rodiče?“

CLAUDIE:“ O tom mi ani nemluvte. Lena nemá moc příkladné rodiče. Mamka věčně v lihu, otec na ní věčně řve, že nešla studovat ekonomickou vysokou školu, aby mohla převzít firmu. V nejbližší době se odstěhovala pryč z domova do bytu ke kamarádovi. Byt pak připadl na ní, když kamarád odjel do zahraničí.“

TINA:“ Hádám, že Lena pro ně je ukradená. Takovýhle rodiče přímo nesnáším. Něco podobného zažila moje kamarádka ze školy. A co Lena studuje?“

CLAUDIE:“ S Lenou studujeme hereckou školu obor loutkoherectví tady v Kolíně. Už od dětství nás bavilo bavit jiné děti loutkami, které máme dodneška na půdě. Můj otec nás tím také bavil, když jsem s Lenou, byli malé.“

TINA:“ Pěkná práce.“

CLAUDIE:“ A můžu takovou otázku na tělo?“

TINA:“ Ptej se, pokud budu moct.“

CLAUDIE:“ Co prožila vaše kamarádka?“

TINA:“ Ona se svou maminkou prožili dost kruté časy s matičním přítelem, který nadělal dluhy, bylo u nich doma násilí. Často přenocovala u nás doma. Můj otec jim pomáhal, jak se má chovat, co tolerovat. Pak se jednoho dne sebrali a odjeli pryč z Itálie. A před několika týdny jsme se viděli v Kolíně. Docela si oddechli, když se přítel dostal do jedné rvačky v base. Na následky později zemřel.“

CLAUDIE:“ Tak si taky vytrpěla v dětství. Dalo by se říct, že jsme také tak trochu pomáhali Leně. Její otec se dostal blbé situace okolo financí. Říkala jsem si, že budete cizinka. A že přímo z Itálie. Krásná země.“

TINA:“ Vím. Nemáš kousek papíru a tužku.“

CLAUDIE:“ Mám.“

TINA:“ Jenom si něco zapíšu a s Kathi vás odvezu domů.“ Claudie našla ve své tašce blok a tužku vyndala z penálu. Všechno to předala Tině. Tina si zapsala jméno dívky. „Můžu si nechat tu fotku?“

CLAUDIE:“ Dám vám jinou, kde jsou jenom oni dva.“ Z notesu dala Tině fotku, kde je pouze Lena a Sergej.

TINA:“ Dáš mi tvoje telefonní číslo? Kdybych něco objevila, aby ti dala vědět.“ Claudie nadiktovala Tině číslo na mobil, které si Tina zapsala na papír. Popsaný list si vytrhla, zbytek bloku vrátila zpátky Claudii. Claudie si všechny věci dala zpátky do tašky. Tina šáhla do kapsy a vyndala svou vizitku. „Tady máš mnou vizitku, kdyby sis na něco vzpomněla, tak klidně zavolej.“ Předala ji Claudii.

CLAUDIE:“ Dobře a děkuji, že se podíváte na Lenu, kde je.“

TINA:“ Nemáš vůbec zač.“ Po tomto rozhovoru odvezla Tina Claudii a Kathi domů. Když odvezla své děti domů, rozjela se na služebnu hledat informace.

Na služebně……. Tina přišla na služebnu, která byla liduprázdná. Ze známých tváří byli na služebně, Hote a Bonrát, kteří byli zrovna kuchyňce, když Tina byla u Andreina stolu, ji zahlédli z kuchyňky. Hote, zašel za Tinou.

HOTE:“ Tino, co ty tady? Šéfka tu není a Tom se Semirem také ne.“

TINA:“ Nepřišla jsem za nimi, ale něco si ověřit.“

HOTE:“ Aha. A jestli to není tajné, co to je.“ Tina ve zkratce vysvětlila Hotemu a Bonrátovi, co tu chce na služebně. Pak si začala hledat příslušné informace.

Doma u Tiny a Toma……. Tom s Péťou dělali spolu domácí úkol z vlastivědy v kuchyni. Už s ním byli pomalu u konce.

TOM:“ Našla se naše ztracená maminka.“

TINA:“ No, to mi je teda přivítání.“ Nalezené spisy ze služebny odložila na kuchyňskou linku. S Tomem si dala pusu, pak se Tom věnoval zase Péťovi. Tina si šla odložit bundu do ložnice a umýt si packy. Pak se zase vrátila do kuchyně, kde už byl sám Tom, který seděl na židli. Tina neměla šanci uniknout Tomovi, Tina se mu posadila do klína. Dávali si jeden polibek za druhým.

TOM:“ Je to snad lepší přivítání?“

TINA:“ Mnohem.“

TOM:“ A kde pak ses nám toulala?“

TINA:“ Byla jsem na služebně…….“ Tina vysvětlila, proč byla služebně. Tina při tom hledání o Leně našla ještě další věc, která se týkala ještě další dvouch slečen – Monice Sagerové a Katje Schusterové. Obě dvě dívky byli stejně staré, okolo 25 let. Monika a Katja se setkali se Sergejem jako s Lenou na jedné diskotéce, která mu patřila. A tak též po nich bylo vyhlášeno, že jsou pohřešovaný.

Druhý den……. Tina odvezla Péťu a Martina do školy. Když se s nimi Tina rozloučila před školou, odešla do auta, kde volala Claudii.

CLAUDIE:“ Ano, prosím.“

TINA:“ Ahoj Claudie, tady je Tina Kranichová.“

CLAUDIE:“ Jé, dobrý den. Netušila jsem, že budete tak brzy volat.“

TINA:“ Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli máš klíče od Lenina bytu?“

CLAUDIE:“ Ano mám. A proč?“

TINA:“ Jenom se tam chci podívat na nějaké vodítko, kde by mohla mít Lena.“

CLAUDIE:“ Dobře. Teď dopoledne nic nemám, není problém, abychom se sešli. Adresa je – Glorietstrasse 33, je to ta nová zástavba, jsou ty nové postavené paneláky.“

TINA:“ Vím, kde to je.“ Rozloučili se. Vínová Octavia vyrazila na danou adresu.

Panelákové městečko……. Toto panelákové městečko se nacházelo na okraji městské části Longerich, kde před 6 lety vystavěli nové panelákové domy pro přirůstající obyvatelstvo, ale také i pro studenty vysokých škol. Celkem jich bylo vystavěno – 4 paneláky. Paneláky jsou krásně barevné od červené až po modrou. Vínová Octavia stála na parkovišti před prvními paneláky. Tina vystoupila z auta a u auta počkala, než přijela Claudie. Kousek od paneláků byla zastávka městské hromadné dopravě, kde byl přímý spoj do centra a studenti to měli kousek do svých škol. Claudie Meibachová vystoupila právě z přijíždějícího autobusu. Claudia zamířila rovnou za Tinou, která přišla z parkoviště.

CLAUDIE:“ Dobrý den.“

TINA:“ Ahoj Claudie, myslela jsem ji, že máte s Lenou společné vozidlo.“

CLAUDIE:“ Já ani Lena ještě nemáme udělaný řidičák. Řekli jsme si, že si ho uděláme, až skončíme 2. ročník. Takovou odměnu, že jsme došli tak daleko.“

TINA:“ Tak jdeme.“ Společně šli k paneláku natřeného červeno-žlutého, kde je byt Leny. „To ještě musí Lena splácet hypotéku, byty v těchto panelákách nejsou moc laciný.“

CLAUDIE:“ Lena se k tomu to bytu 4+1, dostala jako slepá k houslím. Před ní tu bydleli dva studenti, kteří odešli do zahraničí. Měli dost majetné rodiče, takže jim bylo jedno, kolik dají peněz do bytu. Než odjeli, přepsali bytu na Lenu, Lena s nimi bydlela od 1. ročníku, co spolu chodíme na školu.“

TINA:“ A teď někdo bydlí s Lenou?“

CLAUDIE:“ V polovině dubna se odstěhovali dva nájemníci. Všichni tři se vlastně skládali na nájemné. Lena si hledá pomalu nějaký menší byteček, sama ve 4+1.“

TINA:“ Aspoň, že měla nějakou společnost.“

CLAUDIE:“ To máte pravdu. Občas jsem i u Leny přespala. Společně jsme se učili, učili jsme se nějaké texty, když jsme hráli nějaké představení pro školy a další věci.“

Došli k paneláku, kde bydlela Lena. Claudie odemkla hlavní domovní dveře, vešli do velké haly, kde bylo schodiště k bytům, a z druhé strany byl výtah. V tomto přízemí byl byt domovníka, vchod do sklepa a do kočárkárny a sušárny na prádlo. Tina s Claudií šli po schodech do Lenina bytu. Když se vešlo do bytu, stálo se v malé předsíni, kdy po levé straně byli pokoje, a po pravé straně byl obývák s kuchyní.

CLAUDIE:“ Pokoj Leny je tudy.“ Ukázala příslušný směr. „Má na dveřích jméno. Já jdu trochu zalít kytky.“ Tina šla do pokoje a Claudie šla zalévat květiny.

Láska pro peníze 6/6

1. 5. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Ve staré papírně……. Filip tu byl jako první a čekal na ostatní. To už taky stačil si zavolat s Bayerem, který vyrazil za ním. Filip si všiml pohybu venku. Vzal si zbraň do ruky a šel se podívat, co se venku děje. Za jedním rohem budovy se potkal s Hannem, na kterého mířil zbraní.

HANNO: “ Snad mě nechceš zabít.“ Filip sklonil zbraň.

FILIP: “ Kde si byl?“

HANNO: “ Vyslýchali mě fízlové.“

FILIP: “ Cože? A co sis jim řek.“

HANNO: “ Nic jsem ji neřek.“

FILIP:“ Doufám, že tě nesledovali.“

HANNO: “ To by museli být blbý.“

FILIP:“ Pojď dovnitř. Bayer během chvilky přijde.“ Společně odešli do baráku.

Během chviličky se tu objevil Bayer, byl celý rozzuřený, že na něj přišli policajti.

HANNO: “ Něco se snad stalo?“

BAYER:“ Jo stalo. U ve firmě byli policajti.“

FILIP:“ Jak se to mohlo stát? Dávám se majzla, aby nás nikdo nenašel.“

BAYER: “ Přišli na mě z refrektoru.“

HANNO: “ Z refrektoru?“

BAYER:“ Na refrektoru je ještě vytlačeno výrobní číslo. To tyhle ty starý auta měli.“

FILIP: “ To jsme nemohli vědět. A co budeme dělat teď?“

BAYER: “ Za každou cenu musíme najít ten výherní tiket. Termín dodání peněz se mi rychle blíží.“

HANNO: “ Už jsme prošli všechno. Jeho přítelkyni, motorest,…….“

FILIP: “ I ten motorest.“

HANNO: “ Teď mě něco napadlo. Pamatuješ na tu fotku, co jsem ti ukazoval?“

FILIP: “ Jo. Co je s ní?“

HANNO: “ Toho motorkáře to bude zřejmě jeho nejlepší kamarád…….“

BAYER:“ To je dobrý nápad.“

FILIP: “ A se vším se mu svěříš a můžeš i u něj něco schovat.“

BAYER: “ Nechte to na zítra. Dneska toho mám až nad hlavu.“

Druhý den……. Tina byla odvést děti školy, když odcházela k autu, zazvonil jí mobil.

TINA:“ Ano, Kranichová.“

HEIKO:“ Heiko Pauer, ……. Byli u mě.“

TINA: “ Dobře. Hned jsem u vás.“

V domě Heika Pauera……. V domě byli kolegové a zajišťovali případné stopy. Lékaři se starali o zraněného Heika, byl postřelen do ramene. Hanno a Filip u Heika hledali příslušný tiket, který už dneska vyprší. Tina se bavila s kolegy venku před domem, odtrhla se od nich, když přijel Tom se Semirem.

SEMIR: “ Tak co?“

TINA: “ Převrátili mu dům vzhůru nohama. Byli to ty samí, co jsme viděli v pískovně.“

TOM: “ Ale tiket nenašli.“

TINA:“ Svědkové viděli, jak od domu odjíždělo auto. Nechala jsem vyhlásit pátrání po černém BMW s kolínskou SPZ.“

SEMIR:“ Aspoň něco.“ Z domu vyšel Heiko s důležitou věcí.

HEIKO:“ Komisařko, počkejte. Teď mě něco napadlo.“ Tina se otočila.

TINA:“ A na co?“

HEIKO: “ Jeden telefonoval a bavili se o jedné chatě v lesích u třech rybníků. Zmínili se i dálnici A1.“

TOM: “ Poblíž Erftstadtu u A1 je rybník.“

SEMIR: “ To je fakt.“

TINA: “ Moc děkujeme.“ Komisaři se vypravili smět Erftstadt.

V lescích v chalupě……. Hanno, Filip a Bayer byli na chalupě.

BAYER: “ Máte to?“

HANNO: “ Ne.“

BAYER:“ Sakra. Dneska je uzávěrka. Už mi dali nůž na krk.“

FILIP:“ A co budeme dělat teď?“

BAYER: “ Hledat ten tiket. Jasný.“

FILIP, HANNO:“ Jasný.“

Poblíž chalupy se objevila dálniční policie s kolegy. Ozbrojili se a vyrazili pomalu směrem k chalupě. Hanno s Filipem vyšly z chalupy, chvilku před chalupou rozjímaly. Tina, Tom a Semir si dali znamení, že Hanna a Filipa vyruší. Semir vzal do ruky kus dřeva a hodil ho k chalupě. Hanno a Filip byli hned v postřehu, ozbrojili se. A začali střílet do lesa. Bayer vylezl z chalupy, dálniční policie opětovala střelbu. Bayer utíkal se ke svému autu, aby si zachránil kůži. Hanno a Filip v tom zůstali sami. Tom se Semirem pronásledovali Bayera, který ujížděl po lesní cestě pryč. Tina s kolegy zpacifikovali Hanna a Filipa. Bayer chtěl jet na silnici, ale přejel odbočku a tak si udělali menší projížďku po lese. Bayer našel ve svém autě v přístrojové desce zbraň, kterou použil na Semira a Toma. Tom Bayerovi vracel střelbu. Tina nasedla do svého auta a jela na pomoc svým kolegům. Když Bayer blbě odbočil, kroužil okolo chalupy. Tina zastavila pod kopcem, kde bylo malé jezírko, dřevěný altánek a cesta s turistickou značkou. Vystoupila z auta a na kopci stál kámen. Tina vyběhla na kopec ke kameni, který uvolnila, a kámen padal na spodní cestu, kde se řítil Bayer a kolegové. Tina seběhla ke svému autu. Bayer viděl kámen na cestě, strhnul volant ze svahu dolů. Auto skončilo v dřevěném altánku. Když chtěl Bayer zdrhnout, viděl před sebou tři zbraně od komisařů dálniční policie.

Michael Wagner se probral a jeho léčba byla tak rychlá, že byl převezen na normální pokoj. Tina s kolegy stáli před nemocnicí.

TINA:“ Tak jdete?“

SEMIR:“ Ne.“

TOM:“ My tady počkáme.“

TINA:“ Jak chcete.“ Šla navštívit Michaela Wagnera. U Michaela na pokoji byla pěkná řádka lidí – přes dceru až po kamarády z motorestu. Tina zaklepala na dveře od pokoje, kde se ozvalo dále. Tina vešla do pokoje.

TINA:“ Zdravím.“

MICHAEL:“ Moc rád vás vidím – mého anděla strážného. Máte je?“

TINA:“ Máme. Přiznali se. Váš tiket chtěli na smáznutí dluhů, které způsobili v kasinech po celém světě.“

HEIKO:“ Ani se nedivím, že šli přes mrtvoly.“

TINA:“ A mám pro vás dobrou zprávu. Ředitel loterie prodloužil dobu na vyzvednutí. Celou částku vám předá, až vám bude líp.“

MICHAEL:“ To tak je nejlepší zpráva.“

TINA:“ Tiket je zatím u nás v úschovně. A málem bych zapomněla. Vaší motorku si můžete vyzvednout u nás a tady máte i pro vaše kamarády kontakt na jednoho člověka, který je také vášnivým motorkářem. Prodává náhradní díly a má u toho malý servis. Klidně se na něj můžete obrátit.“ Z kapsy bundy vytáhla letáček a předala ho Michaelovi.

MICHAEL:“ Tak to moc děkuji. A my máte taky něco pro vás.“

TINA:“ Se mnou si nedělejte škodu.“

JULIE:“ Pro otce to bude hodně znamenat.“

MICHAEL: “ Chtěl bych vám předat jednu listinu, která obsahuje, že jste čestným členem našeho motorestu. Počítám do toho i vaše přátelé.“

TINA:“ Tak teda moc děkuji.“ Heiko předal Tině vzácnou listinu, skroucenou do ruličky a na konci vysela na červené stužce červená pečeť. Tina ji přijala.

MICHAEL: “ Budeme moc rádi, když k nám zavítáte.“

TINA:“ Nic dopředu neslibuji. Už tady nebudu dlouho zaclánět. Přeji vám oběma brzké uzdravení.“

MICHAEL, HEIKO:“ Děkujeme.“ Tina se rozloučila, odešla z pokoje a šla za svými kolegy, kteří čekají na parkovišti u BMW.

TOM:“ Co to máš?“

TINA:“ Jsem jejich členkou.“

TOM:“ Ukaž.“ Tina předala Tomovi listinu, kterou četl nahlas, když nasedali do BMW a ujížděli na služebnu.

Konec!!

Láska pro peníze 5/6

29. 4. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na služebně……. Hote a Bonrát si na služebně prohlíželi kamerové záznamy z ulice, kde by se mělo objevit jejich hledaný Jaguár. Hote si odběhl pro něco malého na zub, Bonrát hledal. Když se Hote, vrátil s malou svačinkou, Bonrát objevil Jaguára.

BONRÁT : „Asi jsem ho našel.“

HOTE: “ Je tu jako na talíři.“ Koukal se přes Bonrátovo rameno na obrazovku.

BONRÁT: “ Jde vidět, že nutně pospíchá.“

HOTE: “ Jdu to dát vědět našim kolegům.“

BONRÁT: “ Dobře.“ Hote, odešel s koláčkem ke svému telefonu, který po cestě ujídal.

Tina, Semir a Tom si dopřávali svou chvilku od práce. Semirovi zazvonil mobil.

SEMIR:“ Hote, co máte?“

HOTE:“ Na záznamech jsme objevili ten náš Jaguár.“

SEMIR:“ No to je výborný.“ U Hota se objevila Andrea. Andrea na něho ukazovala rukama, že chce mluvit se Semirem.

HOTE:“ Semire, ještě ti předám Andreu.“ Předal telefon Andree.

ANDREA: “ Semire, dostala jsem fax od kolegů z Düsseldorfu, že našli ten Jaguár.“

SEMIR: “ A kde?“

ANDREA:“ Pod dálničním mostem A52. Jaguár je celý ohořelý.“

SEMIR:“ Jsme na cestě, pošli tam Hota a Bonráta.“

ANDREA: “ Vyřídím jim to.“ Rozloučili si. „Máte práci.“

HOTE: “ Jakou?“

ANDREA: “ Máte zajet sem.“ Předala Hotovi fax od kolegů.

TOM: “ Copak se děje?“

SEMIR: “ Našel se Jaguár. Akorát prošel úpravnou kúrou – shořel.“

Pod mostem……. Zde už byli kolegové z Düsseldorfu a dálniční policie, uzavřeli místo požáru. Hote, držel v gumových rukavicích SPZ Jaguáru, když se u něho objevili kolegové.

TOM: “ Našel se dost rychle.“

HOTE: “ To ano. Jaguár projel kolem jedné hlídky na druhém konci Düsseldorfu, která měla něco na starosti, informaci si předali dál.“

TINA: “ Až ho tu našli ohořelí.“

HOTE: “ Přesně.“

SEMIR: “ Tak ho pošlete na technické, ať se na něho Hartmut podívá.“

HOTE: “ Jako kdyby se stalo.“

V úkrytu…….

BAYER: “ Jak jste se zbavili auta?“

FILIP: “ Zapálili jsme ho. Fízlové z toho nemůžou moc vyčíst.“

BAYER:“ Dobře. Ten tiket musíme najít.“

FILIP: “ Určitě měl ještě nějaké kámoše.“

BAYER: “ Večer zajeďte do toho motorestu, kde pracoval ten motorkář. Podívej te se tam po tom tiketu. Krátí se nám čas.“

FILIP:“ Dobře.“

BAYER: “ Ale nenápadně.“

FILIP:“ Jistě.“

Večer u motorestu „Zdechlá veverky“……. Filip a Hanno si počkali až všichni odejdou pryč. Když všichni odjeli domů, Filip a Hanno vystoupili z auta, a přes sklepní okýnko vešli do motorestu. Ze sklepa vyrazili do pokojů v prvním poschodí, kde někteří motorkáři přespávali, ale „Zakletá princezna“ tu měla svou malou pracovnu. Mimo motorkářů tu přespávali i kamioňáci, když neměli moc narváno. Filip a Hanno opatrně přehrabali pracovnu, ale tiket nikde.

HANNO:“ Tady nic není.“

FILIP:“ Je to ztráta času.“

HANNO:“ Tady by to asi nenechal.“

FILIP:“ Zkusíme toho jeho kámoše.“ Ukázal Hannovi společnou fotografii „Zakleté princezny“ a „Žabák“ s jejich dcerami.

U Hartmuta……. Hartmut si udělal tak trochu přes čas, seděl nad kafíčkem, až se tu ukážou kolegové. To už se před branami KTU zjevilo BMW spolu s mercedesem. Komisařové vešli dovnitř.

HARTMUT:“ Už tu čekám na vás.“

SEMIR: “ Že by přes čas?“

HARTMUT: “ Samozřejmě.“

TOM:“ A máš něco?“

HARTMUT:“ Samozřejmě. Podíval jsem se na ten ohořelý vrak, kde se absolutně nic nedalo najít. Až na sériové číslo. Ten Jaguár patří jistému Petr Bayer.“ Předložil na stůl jeho výpis z registru vozidel.

TOM: “ Tak se mu podíváme na zoubek.“

TINA: “ Co ty zrníčka písku?“

HARTMUT:“ Ve vraku byli úplně stejné zrnka písku jako v obouch bytech. Udělal jsem analýzu a vyšla mi pouze jedna pískovna.“

SEMIR: “ A to jaká?“

HARTMUT:“ V Jülichu.“

TOM: “ Tak si uděláme výlet.“ Komisařové nasedli bez rozloučení s Hartmutem do svých služebních aut a odjeli. Po cestě dali, věděli vědět Engelhardtové, jaké mají novinky, a mezitím se Andrea podívala na Petra Bayera.

V pískovně……. BMW a mercedes zastavili na té nejvyšší pískové hraně, aby okoukly, kde je ten nějaký velký šrumec. O několik metrů dolů stál malý dřevěný domeček, kde stálo černý Golf.

SEMIR: “ Dole to vypadá na velký ruch.“ Tina se koukala přes dalekohled, který byl v mercedesu.

TINA: “ Vypadá to, že dole jsou tu už delší dobu.“ Tom si od Tiny vypůjčil dalekohled.

SEMIR: “ Tak se jim půjdeme podívat na zoubek.“ Komisařové nasedli do svých aut a popojeli blíže k domečku. Hanno a Filip byli v domečku, Tom, Tina a Semir se ozbrojili, chtějí dostat všechny, kdo je v domě. Filip si koutkem oka všiml v okně něčeho podezřelého venku.

FILIP:“ Zřejmě tu máme návštěvu.“

HANNO:“ Fízlové?“

FILIP: “ Ale jak se o nás dozvěděli?“

HANNO: “ Žádné stopy jsme po sobě nenechávali.“

FILIP: “ Dobře. Tak se rozdělíme. Setkáme se ve staré papírně.“

HANNO: “ Dobře. Pak se dohodneme s Bayerem, co budeme dělat dál.“

FILIP: “ Takže stará papírna.“ Filip a Hanno se ozbrojili, pár vteřin vyčkali a pak zaútočili na dálniční policii. Dálniční policie se bránila též palbou. Filip se vydal směr jejich auto – černý Golf a Hanno na druhou stranu, k lesíku a k jezeru. Semir s Tomem si vzali na starost Filipa, který ujížděl v Golfu, Hanno, bral nohy na ramena k lesíku na konci pískovny. Tina za ním, když na ní zavolal Semir.

SEMIR: “ Tino, tu máš něco?“ Tina se trochu podivila. Vzduchem letěli klíčky od BMW, které Tina chytla. Tina nemohla uvěřit svým očím

TINA:“ No né…….“

SEMIR: “ To kdybys potřebovala. Vím, že je v dobrých rukou.“ Tom se se Semirem nasedli do mercedesu a vyrazili za Filipem a Tina za Hannem.

Golf a mercedes vyjela po prašné cestě na silnici B56 směr na Düren. Semir se ozval vysílačkou na služebnu.

SEMIR: “ Kobra 11, centrále.“

CENTRÁLA: “ Centrála slyší.“

SEMIR:“ Pronásledujeme černý Golf s SPZ – KBX 168 na B56, směr Düren.“

CENTRÁLA:“ Rozumím, posílám vám kolegy.“

SEMIR: “ Díky.“ Zavěsil vysílačku.

Tina a Hanno, probíhali lesem, který na konci pískovny hraničil s lesem. Pá krát Hanno, vystřeli po Tině, která mu odporovala svou střelbou. I Filip zásobil dálniční policii svými kulkami, než mu došli zásobník. Semir obětavě střílel po Filipovi. Na B56 byl docela hustý provoz, především malé náklaďáčky se zásobováním. Před nimi se tvořila menší kolona, protože se na úzké silnici otáčel náklaďák s velkými skleněnými tabulkami. Řidič náklaďáku zabloudil a tak se otáčel na silnici.

TOM: “ Co se tam vepředu děje?“

SEMIR: “ Obrací se tam náklaďák.“

TOM:“ Jestli tam ještě protáhne, tak jsme…….“

SEMIR: “ To vím i bez tebe, tak na to šlápni.“ Tom poslechl Semir, přidal plyn. Černý Golf byl tak trochu rychlejší a stačil ještě proklouznout.

TOM:“ No výborný, vždyť ho ztratíme.“

SEMIR:“ Přidej plyn. Ještě máme šanci.“

TOM:“ Co máš v plánu.“

SEMIR: “ Neptej se a uvidíš.“ Náklaďák se sklem měl po stranách velké zábrany, které Semir střelbou spustil k zemi a udělali nájezd. Mercedes najel na nájezd, rozbili skleněné tabulky, sklo se roztříštilo všude okolo. Golf si to ujížděl pryč, kdy v zpětném zrcátku viděl, co se děje za ním. Mercedes aby skončil na silnici, ale místo se zavrtal do náklaďáku, který převážel kachní peří. Peří se rozletělo okolo.

TOM:“ Plán se splnil tak na půl. Ale zase na druhou stranu to bylo měkké přistání.“

SEMIR:“ Engelhardtová nebude prskat, že jsme sešrotovali služební vůz.“ Podívali se na sebe a smáli se.

Tině při dopadení Hanna tak trochu pomohl myslivec, který měl tou dobou malou obcházku po lese. Slyšel střelbu a hned jí šel na pomoc. Z posedu viděl, co se tam děje. Hned se vydal na pomoc. Hanno usilovně běžel k jezeru, kde byl měl snadný útěk, ale to se mýlil, kde ho zastavil jeden mladý pár, kde mu dali pod nohy klacek, který měli na táborák. Hanno, ležel na zemi. K nim přiběhla Tina se braní v ruce a v druhé ruce měla želízka a mířila na Hanna.

TINA:“ Díky za pomoc.“

CHLAPEC: “ Nemáte vůbec zač.“ Tina pomohla vstát Hannnovi ze země a na ruce mu dávala želízka. To už se objevil i myslivec.

MYSLIVEC: “ Je tu všechno v pořádku?“

TINA: „V naprostém. Jsem od policie.“

CHLAPEC: “ Tak trochu jsme napomohli k dopadení zločince.“

MYSLIVEC:“ Tak to jo. Už vás dál nebudu zdržovat.“

V pískovně……. Kolegové už byli na místě spolu s techniky, aby zjistili nějaké stopy v domečku. Také si kolegové přebrali Hanna. Tina byla v domku a prohlížela si věci na stole s gumovými rukavicemi na rukách. Z okna zahlédla přijíždět mercedes, vyšla z domku za kluky. Když Tom se Semirem vystoupili, Tina si prohlížela mercedes, kdy z masky auta si vzala kachní pírko.

TINA:“ Ulovili jste kachnu na nedělní oběd?“

SEMIR:“ To bych si dal. Se zelím a knedlíkem.“

TOM:“ Kachna nám jak si ulítla.“

SEMIR:“ A co ty?“

TINA: “ Tak trochu mi pomohli lesní žínky. Pomalu by měl být na služebně.“

TOM:“ Lesní žínky?“ Tina jenom kývala hlavou.

SEMIR:“ Našli technici něco?“

TINA: “ Plno otisků prstů. A taky fotky našeho zraněného motorkáře.“

SEMIR: “ Dlouho se na to všechno připravovali. A Andrea se ozvala?“

TINA: „Ještě ne.“

O několik minut později se Andrea ozvala Tině, že sehnala nějaké informace o Petru Bayerovi. Semir s Tomem si obhlíželi domeček. Tina telefonovala s Andreou a pro zapsání adresy si šla, sednou do mercedesu, kde měla tužku a kousek papírku.

TINA: “ Momentík, jen co si najdu tužku a papír……. Už můžeš.“ Tina si zapsala adresu, kde Bayerova firma sídlí.

ANDREA:“ Ještě jsem natrefila na jednu věc, kterou si musím ověřit.“

TINA: “ O co jde?“

ANDREA: “ Bayer se potápí v dluzích.“

TINA: “ Tak to se vysvětluje, proč potřebuje tolik peněz.“ Tom se Semirem zamířili k mercedesu. Tina se rozloučila s Andreou, uklidila na své místo tužku do přístrojové desky. Pak odešla za kolegy, kteří stáli u mercedesu.

SEMIR:“ Novinky o Bayerovi?“

TINA:“ Ano, Bayer je majitelem realitky v centru města, kde na tu samou firmu měl přihlášený svůj ohořelý vůz.“

TOM:“ Tak trochu tuším, že Andrea vyšťourala ještě něco.“

TINA:“ Andrea narazila na stopu, že by Bayer měl dluhy.“

SEMIR:“ To by pak odpovídalo ten útok na Wagnera.“

TOM: “ Za 10 mil tiket by vraždil každý.“

SEMIR: “ Zajedeme na služebnu si popovídat s naším hostem a Tina pojede za Bayerem.“ Na Tinině levé ruce na ukazováčku, viseli na kroužku Semirovi klíče od BMW. „Klidně si ho puč.“

TINA:“ Semire, dneska máš nějakou štědrou náladu.“

TOM:“ To je až moc nějaké podezřelé.“ Semir s úsměvem nasedl do mercedesu. Tina s Tomem byli trochu vedle, co se to děje, že Semir klidně půjčuje své BMW. Pak nasedli do svých aut a odjeli svými směry.

V Bayerově firmě……. Bayerova realitní kancelář – HomeReal byla jedna ze známějších realitních firem, které nabízeli podnájem či prodej bytů, hal, pozemků, prodejních ploch,……. Tina přes Bayerovou sekretářku dostala přímo k majiteli. Sekretářka zavedla Tinu k majiteli.

SEKRETÁŘKA: “ Chce s vámi mluvit komisařka od dálniční policie.“ Bayer dal pokyn své sekretářce, aby odešla po své práci.

TINA:“ Kranichová.“

BAYER:“ Co pak si přeje dálniční policie v mojí firmě. Někdo snad jel moc rychle, nebo připsat body………“

TINA: “ O nic takového nejde. Přesněji jde o vaše auto.“

BAYER: “ Moje auto?“

TINA: “ Ano, patří vám snad černý Jaguár s SPZ – K-HAX 888.“

BAYER: “ Ano, ale nedávno jsem ho prodal.“

TINA: “ A komu?“

BAYER:“ To už si nepamatuji. A proč se na to vůbec ptáte?“

TINA: “ Jaguár před pár dny způsobil těžkou nehodu na dálnici, kde byl těžce zraněný motorkář, který teď bojuje v nemocnici o život. A včera jsme našli vaše auto úplně uhořelé pod dálničním mostem v Düsseldorfu.“

BAYER: “ O tom jsem slyšel. Hrozná věc. A jestli mu ho ukradli tak to není moje věc.“

TINA: “ To zajisté…….“

BAYER: “ Jestli to je všechno, rád bych pokračoval v práci. Mám toho ještě plno, co udělat.“

TINA: “ Jistě.“

BAYER: “ Moc jsem vám nepomohl, ale vy si určitě ráda poradíte sama, komu teď patří. A podle čeho jste zjistili, že je moje?“

TINA:“ Technici našli sériové číslo vyražené na předním reflektoru. V těchto starších vozech se to tak dělávalo. Nashle.“ Odešla z kanceláře a s firny.

BAYER:“ Sakra!“ Koukal se z okna, jak Tina nasedá do BMW a ujíždí pryč.

Ve výslechové místnosti……. Kde Semir s Tomem vyslýchaly zatčeného – Hanno Bittner. Jeho jméno se získalo z otisků z domku v pískovně, kde se ještě našli otisky Filipa Derenbacha a Bayera. Tom se Semirem toho z něj moc nedostali, byl jako „Tajemný hrad v Karpatech“. Tom se Semirem se na Bittnera koukali přes sklo. Objevila se u nich šéfka.

ŠÉFKA: “ Řekl něco?“

SEMIR: “ Moc toho nenamluvil.“

TOM: “ Popřel všechno, co se týká jeho komplice Filipa a Bayera.“

ŠÉFKA: “ Nejlepší bude, když ho pustíme.“

SEMIR:“ To myslíte vážně?“

ŠÉFKA: “ Ano, zavede nás za jeho komplici.“

TOM: “ Toho chcete sledovat?“

ŠÉFKA: “ Od toho máme tu Bayera. Brzy se za nimi vypraví.“

SEMIR: “ Když se u něho zjevila policie.“ To už se na služebně objevila Tina z návštěvy u Bayera. Zastavila se Andrey. Během pár chvil se okolo nich prošel, Hanno.

TINA: “ To se tu dějí věci.“

SEMIR: “ Jak bylo u Bayera?“

TINA:“ Moc šťasten nebyl, kdy mě viděl. Nejvíc asi musel vypěnit, když se dozvěděl o vyraženém čísle na refraktoru.“

ŠÉFKA: “ Co nevidět se rozjede za svými komplici.“

TINA: “ Už máš něco o těch Bayerových dluzích?“

ANDREA: “ Našla. Bayer velice rád utrácí peníze v kasinech a to až v dalekém Las Vegas anebo v Monte Carlu. Právě v Monte Carlu prohrál skoro 6 mil€ a k tomu plus nějaké malé kasina, tak to dělá skoro 8 mil€.“

SEMIR: “ 10 miliónový tiket na zaplácnutí dluhu klidně postačí.“

Láska pro peníze 4/6

27. 4. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na služebně……. Hote, si v klidu udělal svou práci, když byl Bonrát v terénu. Po celé služebně obletěli fotky Tiny a Toma ze včerejšího večera. Andrea s Hotem společně okukovali další fotky na internetových stránkách kolínského deníku. Na opeře bylo plno významných lidí z Kolína a z dalších německých měst – Mnichov, Berlín, Hamburg, Stuttgart,…….

HOTE: “ Tina tu vysloveně za pěknou kočku.“

ANDREA: “ No kdyby tě slyšel Tom, že mu lezeš do zelí.“

HOTE:“ Není Tina pro mě náhodou moc mladá.“

ANDREA: “ I takové věci se stávají, že mladá se zamiluje do staršího.“

HOTE:“ Já vím. Podívej, to jsou Tininy rodiče. Jak jim to sluší. A proč si taky se Semirem takhle taky nevyjdete?“

ANDREA: “ To bych ráda, ale máš nějaký způsob, jak Semira dostaneš do divadla?“

HOTE:“ Bohužel nemám.“

ANDREA:“ Tak vidíš.“

HOTE: “ Tak můžeš vyrazit třeba s Tinou a s Elenou. A kdyby šla Katrina s Hartmutem, tak by Semir šel velmi rád.“

ANDREA:“ To není špatnej nápad.“

To už se na služebně objevili komisařové. Andrea hned shodila stránku s fotkami na lištu. Hote, s Andreou loupli očima na Tinu, když se objevili u Andrey a Hota.

SEMIR: “ Tak co, máš už něco?“

ANDREA:“ Po Jaguáru jsem vyhlásila pátrání.“

TOM: “ A co ta mrtvá?“

ANDREA: “ Ta Iris Kleinová byla mírumilovná osůbka. Na ní jsem nic nešla, pracovala jako bankovní pracovnice. Žádné děti, žádný manžel. Rodiče zemřeli při jedné nešťastné autonehodě. A u Engelhardtové je ředitel jedné sázkové kanceláře, kde mrtvý vyhrál tu tučnou částku.“ Komisařové se odebrali za šéfkou do její kanceláře.

ŠÉFKA: “ Jdete právě jako na zavolanou. Chci vám představit Heinze Fischera ze sázkové kanceláře “ Zkus štěstí“. To jsou komisaři – Semir Gerkhan, Tom Kranich a Tina Kranichová.“ Heinz Fischer si podal na přivítanou ruku s komisaři.

SEMIR: “ Tak co k nám zaválo?“

FISCHER: “ Volal jsem panu Wagnerovi, bylo mi divné, že mi to nebere. A tak jsem zavolal jeho dceři, která mi řekla, že mě její otec vážnou nehodu.“

TOM: “ A proč jste mu volal?“

FISCHER: “ Chtěl jsem panu Wagnerovi říct, že si může vyzvednout svou výherní částku ve výši 10,5 mil €. Čekali jsme asi tak 2-3 týdny, jestli se ještě někdo neukáže s dalšími výherními tikety. Pak by se musela výherní částka dělit.“

ŠÉFKA:“ A to byl u vás Wagner i se svou dcerou?“

FISCHER: “ Ano, jeho dcera tomu pořád nemohla uvěřit. A tak jsem vlastně dostal kontakt, kdyby se s jejím otcem něco stalo. Víte, když o tom mluvili i v rádiu, tak jsem si řekl, že to musím předat do vašich rukou.“

TINA: “ A to je tedy, co?“

FISCHER:“ Wagnerův výherní tiket. Před několika dny u mě byl a los mi předal, že u mě bude v bezpečí, než se to všechno vyřeší. Samozřejmě, že jsem byl proti, ale Wagner mi trochu naznačil o, co jde a tak jsem mu ten los uschoval. A u vás teď bude v bezpečí než u mě.“ Vyndal ze své aktovky výherní tiket, který předal Engelhardtové do ruky.

ŠÉFKA: “ Už se po tom tiketu dost shání, ale jinými lidmi. Je dobře, že jste ho přinesl. Jestli to je všechno, tak vás dál nebudeme zdržovat.“

FISCHER: “ Opravdu je to všechno. Už ani nevím, co bych ještě pověděl.“ Fischer se rozloučil s Engelhardtovou a komisaři, pak odešel z kanceláře.

TOM: To, co jsme hledali, tak se našlo.“

ŠÉFKA: “ Kdo jde po Wagnerovi, bude zkoušet každou možnost, kde ten výherní tiket bude.“

TINA: “ Tak už zbývá jenom jeho dcera a jeho kamarád z toho motorestu. Jeho kamarádka Kleinová to už má za sebou.“

ŠÉFKA:“ Bude lepší, když se o ty dva postarají kolegové a to samé i Wagnera.“

SEMIR: “ My se o to postaráme.“ Do kanceláře přišla Andrea. „Co pak nám neseš hezkýho?“

ANDREA:“ Přeposílám zprávu od Hartmuta, že něco našel.“

ŠÉFKA: “ Tak ho poctěte jeho návštěvou.“ Komisařové společně s Andreou odešli z kanceláře.

Na KTU……. Katrina byla za Hartmutem na malé návštěvě, byla mu přivést něco malého na zub k obědu. Katrina se loučila s Hartmutem velkým polibkem, když se před KTU objevilo BMW. Při odchodu Katriny se komisařové pozdravili s Katrinou.

SEMIR: “ Ségra, počkej…….“ Šel zpátky za Katrinou. Museli si pohovořit na téma, co dát jejich mamince k výročí. Jejich maminka žije s přítelem. Tom s Tinou šli za Hartmutem, který držel v ruce dnešní noviny s fotkou Tiny a Toma.

TINA:“ Ještě ty začínej.“

HARTMUT: “ Copak? Vždyť vám to moc sluší.“ Položil noviny na stůl.

TINA: “ Stačilo mi na to služebně.“

TOM: “ Tak co máš pro nás?“ Hartmut byl duchem úplně někde jinde. „Hartmut nám nějak zamrz.“

TINA: “ Takový menší pokus.“ Vzala do ruky noviny a chtěla roztrhnout. To už se Hartmut probral.

HARTMUT: “ Jen to ne! Chci si je schovat.“

TOM: “ Zabralo to.“

TINA: “ Tak, co máš?“

HARTMUT: “ Začnu tím, že v obouch bytech – u toho motorkáře a u té mrtvé se našel stejné stopy písku.“ Během celého povídání se Hartmutem nenápadným pohledem koukal na noviny, aby zůstali celé. Tina to samozřejmě nemyslela vážně.

TOM: “ Že by měli skrýš v bývalé pískovně. Dá se zjistit, odkud je?“

HARTMUT:“ K tomu bych se také dostal. V písku jsem našel nějaké malé částečky jehličí. Na písek se podívám z blízka, a pak vám nějaké lokality, kde by se mohli ukrývat.“

TINA: “ A té soušce jsou nějaké otisky?“

HARTMUT: “ Jenom mrtvé.“

TOM:“ Jestli to vše, tak mi půjdeme.“

TINA: “ Jestli chceš, klidně si to nech zarámovat.“ Položili noviny na stůl.

HARTMUT: “ To myslíš vážně?“

TINA:“ To nechám na tvém uvážení.“ Semir s Katrinou diskutovali, co by dali k mamince k výročí.

KATRINA: “ Máš už nějaký nápad? Já jsem úplně vygumovaná.“

SEMIR:“ A co ji takhle poslat do města lásky Paříže.“

KATRINA: “ Minule mi mamka řekla, že do Paříže nechce. Jak jí minule vzít na ten eurovíkend.“

SEMIR:“ Tak mě dál už nic nenapadá.“ To už šli okolo Tina s Tomem. Trochu zaslechli, o čem se baví. Zastavili se u nich.

KATRINA: “ A kolegové by něco nevěděli, co k výročí pro naši maminku.“

TOM: “ Asi jste zapomněli, že existuje druhé město lásky.“

TINA:“ Romantický víkend v Benátkách.“

TOM: “ Prohlídka náměstí sv. Marka s kostelem.“

TINA: “ Podívat se na světoznámý most Ponte di Rialto.“

TOM: “ Večer strávit z pěkné romantické místní hospůdce.“

TINA: “ A všechno to zakončit vyjížďkou po kanálu Grande na symbolu Benátek – gondole.“ Tina s Tomem kousek poodstoupili, aby si zahráli gondoliéra – Tom a pasažéra – Tina, jak plují po kanálu. Do toho ještě zpívali známou melodii „Santa Lucia“. Semir s Katrinou se museli smát, měli úsměvy od ucha k uchu. Když skončili, pěkně se jim uklonili, Semir s Katrinou jim zatleskali.

TINA:“ Srdečné díky.“ To už se šel podívat i Hartmut, co se to děje, před KTU.

HARTMUT:“ Co se tu děje?“ Katrina ještě celá vysmátá od ucha k uchu.

KATRINA: “ To je dnešní kulturní vložka dne.“

V úkrytu…….

BAYER: “ Tak co ta jeho kamarádka?“

HANNO:“ Problém…….“

BAYER: “ Jakej problém?“

FILIP:“ Ta kamarádka nic doma neměla a jak si je po ní.“

BAYER: “ No výborný,……. Jste takový blbci.“

HANNO: “ Byla to obrana…….“

BAYER: “ Musíme udělat jednu věc. Zbavit se auta, tentokrát to udělejte pořádně.“

FILIP: „Menší exploze bude stačit.“

BAYER: “ Udělejte to, jak chcete, pak uvidíme, co dál.“

U Schrödera……. BMW se zastavilo na menší přestávce u Schröderova stánku, kde si dali něco malého na zub. Schröder si prohlížel denní tisk, když se tu objevila dálniční policie.

SCHRÖDER: “ Ahoj.“

TINA, TOM, SEMIR:“ Ahoj.“

SCHRÖDER: “ Přišli jste na něco na zub?“

SEMIR:“ Přesně.“

SCHRÖDER:“ Tohle si nechám zarámovat.“ Mával s fotografií s Tinou a Tomem, která vyšla dneska v tisku.

TOM:“ Už budeš druhej v pořadí. Hned po Hartmutovi.“

SCHRÖDER: “ Aspoň nebudu sám.“

V nemocnici……. Julie byla za svým otcem na intenzivní péči, kde byla velmi na krátkou návštěvu u jeho lůžka. Když vycházela z jeho pokoje, objevil se tu jeho nejlepší kamarád Heiko.

HEIKO: “ Ahoj Julie, jak je na tom?“

JULIE:“ Ahoj, je pořád na tom stejně, lékaři říkají, že má to nejhorší za sebou.“

HEIKO: “ Tvůj otec se z toho dostane. Neboj se.“

JULIE: “ Nevím, co bych si počala, kdyby…….“

HEIKO: “ Já vím. Znamená pro tebe hodně, co udělal, když zemřela tvoje maminka.“

JULIE: “ Moc pro mě znamená…….“ Heiko objal Julii, aby bylo všechno dobré.

HEIKO: “ Doma jsme si řekli, jestli bys nechtěla bydlet u nás, že tvůj otec uzdraví.“

JULIE:“ To přece nemůžu. Nebudu vás otravovat.“

HEIKO:“ Bude to pro tebe lepší…….“

JULIE: “ Taky tedy dobře, opravdu to tak bude lepší. Přijdu tak na jiné myšlenky.“

HEIKO: “ To je správné.“ Heiko a Julie společně odešli z nemocnice.

Láska pro peníze 3/6

25. 4. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Tom tak byl trochu nervózní, když byla Tina uvnitř. Přešlapoval na místě.

SEMIR: “ Ber to zatím tak, že je tam všechno v pořádku.“

TOM: “ Na jak dlouho.“

HEIKO:“ Víte, jsme taková mírumilovná banda motorkářů, která se chová slušně. Pravidelně jezdí na srazy, děláme si společné víkendy, výlety,……. A teď toto.“

TINA: “ Je to váš koníček, děláte to pro svou radost. Neměl nějakou přítelkyni nebo kamarádku? Se kterou se scházel?“

HEIKO:“ Ano, jezdíval za jednou kamarádkou. Jmenuje se Iris Kleinová.“

TINA:“ A adresa?“ Heiko se otočil k baru, kam se ozval s dotazem, aby dostal kousek papírku a tužku. Na papírek napsal adresu Iris.

HEIKO:“ Tady je ta adresa.“

TOM:“ Za chvilku vyprší ultimátum.“

SEMIR:“ Všechno dopadne dobře.“

TINA: “ Díky. A ten výherní tiket má váš kamarád u sebe?“

HEIKO:“ Asi ano, pokud ho někam neukryl, když mu jsou po krku.“

TINA: “ Už vás nebudu dál trápit. Určitě chcete jet za Michaelem v nemocnici.“

HEIKO:“ Na policajtku jste moc příjemná a pěkná. Doufám, že vám nebude vadit ještě jeden kompliment.“

TINA: “ A to jaký?“ Heiko došel pro noviny, které leželi na baru. Nalistoval fotku z večírku po opeře Labutí jezero.

HEIKO: “ Moc vám to sluší. Jste úplná kočka.“

TINA:“ Děkuji. Toho si ještě hodně dneska vyslechnu.“ Vstala od stolu a s Heikem odcházeli ke dveřím. Vzali lístek s adresou na Iris. Všichni kolem se přestali věnovat svým činnostem. „Abych nezapomněla. Tady máte na mě spojení. Dejte mi vědět, co vás napadne.“ Předala Heikovi svou vizitku.

HEIKO: “ Dobře.“

TINA:“ Slibuji, že najdeme toho, kdo to způsobil vašemu kamarádovi a příteli.“ Jeden z motorkářů se zachoval jako gentleman a otevřel Tině dveře. Tom upřel oči, co se bude dít, ale nic se nedělo. Z motorestu vyšla Tina, bez ujmi na zdraví.

SEMIR: “ Co jsem ti říkal.“ Tom jenom mlčel. Tina k nim přišla.

TOM: “ Zjistila jsi něco.“

TINA: “ Samozřejmě.“

SEMIR:“ Tak povídej.“

TINA:“ Wagner se stýkal s jednou kamarádkou s Iris Kleinovou. Dostala jsem i adresu.“

SEMIR: “ Opravdu mírumilovní lidi.“

TOM:“ Mluvili jste o tom výherním tiketu?“

TINA: “ Ano, ale Wagner ho určitě někam ukryl.“

SEMIR:“ Tušil, že mají zájem o tiket. Tak mi zajedeme do Wagnerova bytu a ty se postarej o tu kamarádku.“ Heiko nasedl na svou motorku a odjel do nemocnice za svým kamarádem z dětství Michaelem Wagnerem. Komisařové nasedli do svých služebních aut a rozjeli se svými danými směry.

U Wagnera doma……. Tom se Semirem se do bytu dostali pomocí klíčů od Wagnera. Byt prohledávali tak, aby neudělali moc velký bordel. Výhružné dopisy našli v jedné papírové krabici. Ale nikdy nebylo po stopách výherního tiketu. Semir s Tomem zavolali techniky kvůli případným stopám na pachatele.

U Iris doma……. Vínová Octavia dorazila k malému domku Iris Kleinové. Tina zazvonila na zvonek, ale Iris nepřicházela. Tak vešla brankou a šla na zahradu, jestli se třeba nešťourá na zahrádce, ale tam také nikdo nebyl. Přes zahradu vešla do domu, zatím jí nic nápadné, až přišla do obýváku, kde ležela Iris na zemi s rozbitou lebkou a mrtvá. Celý obyvák byl vzhůru nohama, vyházené papíry na zemi ze všech skříní a další věci, které byli rozházené po místnosti. Tina si ověřila tep na krku Iris, ale bylo pozdě, hned šáhla po mobilu.

ANDREA:“ Schäferová, dálniční policie.“

TINA: “ Andreo, potřebuji techniky a kolegy do domku Iris Kleinové na Paulstrasse 36…….“ Tinu omráčili velkou silou do hlavy, Tina spadla na zem a Andrea chvilku volala Tinino jméno, aby se ozvala, ale nic. Andrea zavěsila. Z domku vyšla dva muži, kteří byli dneska na dálnici, aby se zbavili Wagnera. Andrea hned volala Tomovi na mobil.

TOM: “ Andreo, děje se něco?“

ANDREA: “ Jde o Tinu. Před chvilkou jsem volala s Tinou, ale pak se nikdo neozýval.“

TOM:“ Máš adresu na tu Iris Kleinovou?“

ANDREA: “ Paulstrasse 36.“

TOM:“ Hned jsme na cestě.“ Zavěsil, Tom to přetlumočil Semirovi, BMW se vydalo za Tinou.

BMW přijelo před domek Iris Kleinové, kde stálo služební auto Tiny. Tom se Semirem vešli do domku se zbraní v ruce. Tom šel do obýváku, kde ležela Tina, která se už probírala.

TOM: “ Jsi v pořádku?“

TINA: “ Takovou šlupku jsem dlouho nedostala.“ Trochu ji po té ráně bolela hlava. Tom usadil Tinu do křesla. Semir volal Andree.

SEMIR: “ Andreo, pošli techniky ke Kleinové. A Tina je v pořádku.“ To se Andree na druhém konci drátu ulevilo.

ANDREA: “ Kolegové a technici jsou na cestě.“ Oba dva zavěsili. Tom přinesl Tině sklenici vody. Vzala si prášek na bolení hlavy.

TOM: “ Viděla jsi někoho?“

TINA: “ Nikoho. Jenom jsem cítila ránu po hlavě.“ Semir chodil okolo mrtvé.

SEMIR: “ Okusila také pěknou ránu do hlavy.“ U hlavy oběti ležela mramorová soška sovy moudrosti, a jejím podstavcem byla zabita Iris.

TINA: “ O tom mi ani nemluv.“ Pořád cítila odezvy rány, kterou dostala.

TOM: “ Očividně jde vidět, že tu hledali výherní tiket. Když ho u Wagnera nenašli.“

SEMIR:“ Wagner ho musel dobře schovat.“

Než přijeli kolegové a technici komisařové se přehrabávali v papírech na zemi, aby trochu zabili čas. Když se tu objevili první kolegové, kteří uzavírali okolí. Samozřejmě, že měli diváky z ulice, protože chtěli vědět, co se stalo u Iris Kleinové. Na mrtvou se podíval patolog a technici hledali případné stopy.

PATOLOG:“ Jediná a silná rána do hlavy způsobila smrt.“

HARTMUT: “ Podívám se na sošku, kvůli případným otiskům.“

SEMIR:“ Úplně mi čteš myšlenky.“

PATLOG: “ Jestli ode mne nic nepotřebujete, tak nechám odvést tělo na soudní. A zprávu dostanete, co nejdříve.“

SEMIR:“ Ale jistě. My vás tu nedržíme.“ Patolog si dodělat své potřebné věci, něco musel dopsat do příslušného protokolu, kvůli spisu. Dva pohřebáci naložili tělo do přenosné rakve, kterou odvezli na soudní na pitvu. Lidé venku za páskou byli úplně zděšeni, když viděli vynášet rakev a jak se nakládá do vozu. Tom seběhnul po schodech, které vyúsťovaly na chodbu, která spojuje vchod do kuchyně, do obýváku a do pracovny.

TOM: “ Ani netušili, že má Kleinová pracovnu nahoře. Ani se jí nedotkly“

SEMIR: “ Ten výherní los někde musí být.“

Tina s Bonrátem a s dalšími kolegy vyslýchaly sousedy v ulici.

BONRÁT:“ Slyšela jste něco nebo viděla?“

SOUSEDKA: “ Slyšet ani né, ale vidět, ano.“

TINA:“ Ale co?“

SOUSEDKA: “ Bylo mi divné, že u paní Kleinové zastavuje zelené auto, když z jejich známých žádné takové nemá.“

TINA:“ Ale pana Wagnera jste znala? Nebo vídávala?“

SOUSEDKA:“ Ano, je to milí pán. S paní Kleinovou si rozuměli, jezdili spolu pryč.“

BONRÁT: “ A pamatujete si, jak to zelené auto vypadalo?“

SOUSEDKA: “ Víte, já nejsem typ člověka, který zná značky. Hlavní je, že poznám, že auto má čtyři kola, volant a motor. Asi tak za půlhodinky přijelo další auto, té vínové barvy, krátce na to, to zelené auto odjelo.“

TINA:“ A kdo nastupoval do toho auta?“

SOUSEDKA: “ Byli to dva muži, ale do tváře se jim neviděla.“

BONRÁT:“ A co SPZ? Nebo něco vás na autě upoutalo – nápis, přívěšek,…….“

SOUSEDKA:“ Vlastně mělo vepředu pověšené modré, vypadali, že jsou plyšové kostičky. A SPZ měla na konci 888, začínala písmenem K-HA…….“ Bonrát se koukal do papírů, co tam má za poznámky.

TINA: “ Hele tady.“ Ukázala mu to v papírech. „Zelený Jaguár se státní poznávací značkou K-HAX 888.“

SOUSEDKA:“ To je přesně ono. Písmenko mi vypadlo.“

TINA: “ To nevadí.“

BONRÁT:“ Jak vidíte, umíme si sami poradit.“

SOUSEDKA: “ To se málo kdy vidí.“ Ještě prohodili pár slov, pak se rozloučili. Sousedka odešla do svého domku.

TINA: “ Určitě bude hlavní drbnou ulice.“

BONRÁT:“ U nich se vždy dozvíš i to, co nechceš. Copak nemáš ráda takový tipy sousedek?“

TINA: “ Jak kdy. Až moc vlezlý, to opravdu moc nemusím.“ U Tiny a Bonráta se zastavil Sigi.

SIGI: “ Vyslechli jsme všechny sousedy v okolí. Pár jich je pryč. Dva sousedé si pamatují na zelený Jaguár, který se objevil před domem paní Kleinové. Dva oba vypověděli to samé.“

BONRÁT: “ A viděli jim do tváře?“

SIGI: “ Ne, už je viděli, jak vcházejí do baráku.“

TINA: “ Mají víc štěstí než rozumu.“ Sigi odešel po své práci.

BONRÁT: “ Nic jiného nám nezbývá než je najít podle SPZ.“

TINA: “ Bonráte, co dělat tak brzké ukvapené závěry.“ Odešla do svého auta pro mapu Kolína. Mapu Kolína si rozložila na kapotě svého služebního auta. Bonrát odešel za Tinou. To už se u nich objevil Semir s Tomem.

SEMIR: “ Copak tu hledáte?“

BONRÁT: “ To se zeptejte naší kolegyně.“ Tina na mapě hledala ulici Iris Kleinové. Než se zajíždí k Iris, vede hlavní cesta okolo školy, kde je snížená rychlost a hlídají zde kamery.

TINA: “ Tady. Gartnerstrasse. Pokud náš Jaguár jel tudy, tak ho vzali kamery.“

SEMIR: “ Tam je vlastně škola, kde je snížená rychlost.“

TOM:“ Bonráte, postaráš se o to.“

BONRÁT: “ Zajisté.“ Tina poskládala rozloženou mapu. Komisařové nasedli do svých aut, Tom odvezl Tinu jejím autem na služebnu, kde ji Tom řekl, co bylo v dnešních novinách. Bonrát šel obstarat video záznamy z Gartnerstrasse.

Láska pro peníze 2/6

22. 4. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

U Julie Wagnerové……. Julie už sháněla svého otce, vůbec se mu nemohla dovolat na mobil. Měl už o něho velký strach. Před její dům přijelo BMW, Semir si pořád nemohl smazat z hlavy krásně načinčanou Tinu z novin. Podivně se pořád tvářil.

TOM:“ Co ti pořád je?“

SEMIR: “ Pořád nemůžu zapomenout na tu novinovou fotku. Tině to opravdu moc sekne.“

TOM: “ To se chceš dneska bavit o tom jednom. Aspoň vidíš, jakej pěknej klenot mám doma.“ Tom už komisařové stáli před brankou a z domu vycházela Julie.

JULIE:“ Hledáte někoho?“

SEMIR: “ Ano, jdeme za Julií Wagnerovou.“

JULIE:“ To jsem já. A co mi chcete?“ Přišla ke komisařům k brance.

TOM:“ Přišli jsme kvůli vašemu otci.“

JULIE:“ Stalo se mu něco? Nemůžu se mu vůbec dovolat. Dělám si o něj velký strach.“

SEMIR:“ Váš otec měl nehodu. Leží v kritickém stavu v nemocnici.“

JULIE:“ Musím hned za ním.“ Z toho jí tekly slzy z očí. Bála se toho nejhoršího.

TOM:“ My vás za ním zavezeme.“

JULIE:“ To budete moc hodní.“ Všichni tři nasedli do BMW a odjeli do nemocnice.

Na staveništi……. Zde stálo černé Audi Q6, dotyčný čekal, až se tu objeví Jaguár z A1. Během chviličky se tu objevil Jaguár. Z něho vystoupili dva chlapíci a přišli k Audi, kde čekal na ně velký šéf akce, kterou teď vedli.

BAYER:“ Je po něm amen?“

FILIP:“ Dostal velkou ránu.“

BAYER:“ To je dobře. Teď se musíme dostat k tomu mému vysněnému lístku.“

HANNO:“ To už snad bude hračka.“

BAYER:“ Zajeďte za tou jeho kamarádkou, potom se dohodneme na dalších krocích.“

FILIP: “ Jasně, šéfe.“

V nemocnici……. Michael Wagner ležel na oddělení JIP po operaci, byl ještě v ohrožení života. Julie byla u ošetřujícího lékaře jejího otce. Teď to bude pár dní těžké pro Julii, aby její otec se probral z velkého bezvědomí a neměl žádné následky po bouchnutí do hlavy. Julie se byla krátce podívat na svého otce. Ve skle od pokoje Julie viděla přicházet Semira s Tomem.

JULIE:“ Otec pro mě bude nebo byl vždy ten nejlepší. Nikdy nezapomenu, co pro mě udělal, když jsem malá a hlavně v době, kdy nám umřela maminka. Otec chodil do 3 zaměstnání, aby nás uživil. Vždy se mi věnoval, i když měl málo času, když z práce do práce. Anebo jeho kamarád. Nikdo jiný by se asi o mě nepečoval.“ Sedla si na židli na chodbě.

SEMIR:“ Velmi mu na vás záleželo. I když věděl, že přišel o milovanou ženu, chtěl vám udělat příjemní dětství.“

JULIE:“ Já vím a toho si také moc vážím. Vždy na něj budu pyšná. A ještě se do toho staral o svůj motorest, Zdechlá veverka‘ a své kamarády. Hodně jsem jezdila s ním, hlavě o prázdninách.“ Tom se Semirem si sedli vedle Julie, každý na jednu stranu.

SEMIR:“ Máte představu, kdo by měl spadeno na vašeho otce. Teď to řeknu blbě, aby vašeho toce viděl mrtvého?“

JULIE:“ Tu otázku jsem si také pokládala asi stokrát. Teď mě nic vůbec nenapadá.“

TOM:“ Nedostalo se něco vašemu tatínkovi do rukou a teď to chce někdo zpátky.“

JULIE:“ Teď mě tak napadá, jestli s tím nesouvisí výherní tiket ve sportce.“

SEMIR:“ Váš otec vsází?“

JULIE:“ Dříve to dělal hodně. Po dlouhé době si opět vsadil. Před několika dny jeho tiket vyhrál.“

TOM:“ A kolik?“

JULIE:“ Dobrejch 10 mil €, ale přesně si to nepamatuji. Asi dva dny na to, dostal dopis, že to neměl vyhrát on, ale někdo jiný. Dostal od nich plno dopisů a dokonce mu i volali.“

SEMIR:“ Mluvil s vámi o tom?“

JULIE:“ Ano, mluvil. Dokonce jsem mu říkala, aby zašel na policii.“

TOM:“ Má váš otec, ty dopisy?“

JULIE:“ Uschoval si je.“

SEMIR:“ Už vás necháme. Máme vás hodit zpátky domů?“

JULIE:“ Ne, to nemusíte. Zavolám kamarádce, budu zatím u kamarádky.“

SEMIR:“ Tady máte mou vizitku. Volejte, když váš něco napadne, najdete.“ Předal Julii svou vizitku.

JULIE:“ Děkuji. Když to bude v mých silách, dávám vědět.“

TOM, SEMIR:“ Nashle.“

TOM:“ Přejeme brzké uzdravení vašemu otci.“

JULIE: “ Nashle a děkuji.“ Semir s Tomem odcházeli z nemocnice.

TOM: “ A co budeme dělat teď?“

SEMIR: “ Zajedeme do toho motorestu.“

TOM: “ Tak tedy za Zdechlou veverkou.“

U motorestu „Zdechlá veverka“……. Semir s Tomem už byli na místě a čekali na svou kolegyni Tinu. Vínová Octavia se objevila během pár chvil. Semir se koukal na Tinu, když vystupovala z auta. Představoval si ji, jak vypadala včera večer, jak Tina ladně jde k nim. Div, že Semir při jeho iluzi neslintal a zahleděný.

TINA: “ Co si mě tak prohlížíš?“ Ale Semir nějak jaksi nevnímal. „Co je Semirovi?“

TOM:“ Sní.“

TINA: “ Sní? Něco mi snad uniklo?“ To už se Semir probral a byl v plném vědomí.

SEMIR: “ Ale nic……. Vážně ti to seklo.“

TINA: “ O čem to mluvíš?“

TOM:“ Pak ti to vysvětlím.“

TINA:“ To budu moc ráda.“

SEMIR: “ Tak jdeme?“

TINA:“ Nebude lepší, když tam půjdu sama.“

TOM: “ Tino, to nemyslíš vážně.“

TINA: “ Ono to tak bude lepší.“ Odcházela k motorestu.

SEMIR:“ Ono možná na druhou stranu to není k zahození.“

TOM: “ Semire,……. Je ti jasný, co můžou udělat…….“

TINA: “ Kdybych se do 15 minut nevracela, volejte zásahovku.“ Volala, když byla skoro u motorestu. Tina vešla do motorestu, kde všichni motorkáři přestali dělat svou práci a upřeli své oči na Tinu. Jeden z motorkářů se optal.

MOTORKÁŘ:“ Co tu pohledává taková krásná panenka?“

TINA:“ Ta panenka je od dálniční policie, Tina Kranichová. Přišla jsem kvůli vašemu jednomu kamarádovi.“

MOTORKÁŘ:“ A o koho se jedná?“

TINA:“ O Zakletou princeznu alias Michaela Wagnera.“ To se hned před Tinou objevil velmi blízký kamarád Michaela – Žabák alias Heiko Pauer.

HEIKO:“ Co se stalo Michaelovi?“

TINA: “ Měl nehodu, teď leží v nemocnici, podle posledních zpráv, není na tom moc dobře. A s kým mám tu čest?“

HEIKO: “ Heiko Pauer, jsem velmi blízký kamarád Michaela.“

TINA: “ Můžeme si někde v klidu promluvit?“

HEIKO: “ Ale jistě. Támhle je volné místo.“ Pod oknem byl volný kulatý stůl, akorát pro dva. Tina s Heikem si sedli ke stolu. Všichni se vrátili ke svým činnostem – hraní kulečníku, šipek,……. „Už o tom ví jeho dcera?“

TINA: “ Ano, je u něho v nemocnici. Potřebujeme vědět, co by měl na pana Wagnera spadeno. Od dcery jsme se dozvěděli, že vyhrál dost tučnou částku.“

HEIKO: “ To je pravda. Po několika letech zkusil své štěstí. Peníze chtěl dát své dceři, něco věnovat do našeho klubu. Pořád nemůžu uvěřit, že leží v nemocnici.“

TINA:“ Naprosto vás chápu. Víte o dopisech?“

HEIKO:“ Konzultoval to se mnou, ale i s jeho dcerou. Dostával i telefonáty, ale za boha jsme nevěděli, kdo to jde.“

TINA: “ Myslíte, že šlo o jeho výhře ve sportce?“

HEIKO:“ To mě poslední dobou také napadlo, ale jsem to Michaelovi nenavrhnul. Udělat něco takového mírumilovnému člověku, který se staral o svou dceru, jak nejlépe mohl, když Julii zemřela matka. Věnoval se jí, hrozně ji rozmazloval…….“

TINA: „My už přijdeme, kdo to udělala vašemu kamarádovi.“

Tom tak byl trochu nervózní, když byla Tina uvnitř. Přešlapoval na místě.

Povídka č.118: Láska pro peníze 1/6

20. 4. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Po kruté zimě přišlo jaro. Začátek března byl docela zimní, ale druhá polovina se mimořádně oteplila.

U Semira a Andrey……. Semir a Andrea se chystali na návštěvu k Hartmutovi a ke Katrině. Adelina a Míša byli na pálení čarodějnic se školou. Semir se tak trochu chystal – přemýšlel, jakou si vezme košili. Andrea čekala na Semira v kuchyni.

ANDREA: “ Semire, co tam takovou dobu děláš? Přijdeme pozdě.“

SEMIR:“ Za chvilku jsem dole.“

ANDREA: “ Ty jsi horší než ženská.“ Semir šel za Andreou do kuchyně, po cestě si zapínal poslední horní knoflíčky na košili.

SEMIR: “ Co proti tomu máš. Jenom jsem chtěl vzít něco hezkého.“

ANDREA: “ Nic, jenom, že přijdeme pozdě.“ Semir dal Andree polibek.

SEMIR: “ Tak můžeme jít?“

ANDREA: “ Zajisté.“ Andrea se Semirem odešli ze svého domku, a odjeli ke Katrině a Hartmutovi na návštěvu

U Toma a Tiny……. Tina a Tom se chystali do divadla na operu Labutí jezero, kam je pozvali Tininy rodiče. Lístky vyhráli v jedné tombole na jednom plesu, kterého se zúčastnili. Tininy rodiče rády chodí na takové zábavy, kde se tančí.

Péťa s Martinem byli doma, a aby něco nevyvedli, hlídal je strejda Ben, který tu zároveň i malou dovolenou. Tom už byl napůl oblečen, jenom jaksi neuměl uvázat kravatu. Ben mu s tím trochu pomohl, ale jak si mu to taky nešlo.

TOM: “ Díky za pomoc.“

BEN: “ Není zač.“ Tina už byla hotová, namalovaná, učesaná, boty na nízkém podpatku, no vypadala úplně jinak, než chodí do práce. Úplně k sežrání. Tina měla na sobě vínové šaty na špagetová ramínka, vrchní část šatů dělala vlnovou strukturu, uprostřed byla kratší do písmene „V“, byli dlouhé ke kolenům. Tina vyšla z koupelny, Ben mohl na ní oči nechat. „No né. Sekne ti to.“

TINA:“ Díky.“

TOM:“ Aby sis nevykoukal oči. Pomůžeš mi?“ Udělal smutný oči na Tinu. Tina přišla k Tomovi, uvázala mu kravatu, jak má být.

BEN:“ Že takhle Tinu nevidím každý den, tak si to vychutnávám.“

TOM:“ Akorát, že u toho vypadáš jako slintající buldok.“

TINA:“ Nechci rušit vaši konverzaci, ale pomalu bychom měli jít.“ Tom si odešel pro sako do kuchyně, které si obléknul. Tina si došla do ložnice pro tenčí bundu, která se k tomu hodila, aby neumrzla. A další potřebné věci, které potřebuje dáma, když jde do společnosti. Péťa vyšel z pokoje a uviděl krásně načančanou maminku.

PÉŤA:“ Maminko, tobě to moc sluší.“

TINA:“ Moc děkuji.“

PÉŤA:“ Že budeš od nás pozdravovat babičku s dědou?“

TINA:“ To víš, že jo.“ Dala Péťovi pusu na dobrou noc, rodičové odešli k autu. Ben se koukal z okna v kuchyni, kde viděl Tinu s Tomem v obležení polibků. Ben se jenom usmíval. Pak Tina s Tomem nasedli do auta a odjeli do divadla.

Před divadlem……. Tininy rodiče vyhlíželi Tinu s Tomem, už se pomalu blížil čas, aby pomalu zasedali na svá místa.

OTEC:“ Támhle jdou.“

MATKA:“ No konečně.“

TINA, TOM:“ Ahoj.“

OTEC, MATKA:“ Ahoj.“

OTEC:“ Tino, náramně ti to sekne.“

TINA: Děkuji.“

MATKA:“ Náramně. Jako před několika na tvém maturitním plese.“ Tina se jenom červenala, když slyšela takové pochvaly. Vyrazili na operu.

U Katriny a Hartmuta……. Na Katrině už bylo vidět malé bříško. Tatínek s maminkou byli velmi šťastni. Malá Natálka už spala, bylo dost pozdě. Katrina s jejich návštěvou seděli v obýváku, kde se jim linula příjemná hudba z rádia, sledovali fotky z letní dovolené, kdy Semir s Andreou byli společně s Tinou a Tomem v Karibiku. I když měli spoustu času si fotky prohlédnout, ale nikdy nezbyl takový velký čas, aby se k tomu mohli všichni pohodlně posedět a popovídat.

KATRINA:“ Škoda, že tu není Tina s Tomem.“

SEMIR:“ Ty si užívají kultury.“

HARTMUT:“ Oni a kultura?“

SEMIR:“ Šli na operu Labutí jezero.“

KATRINA:“ To šli ze své vlastní iniciativy?“

SEMIR:“ Ne, Tininy rodiče vyhráli 4 lístky, a rodiče pozvali dceru se zetěm do divadla.“

ANDREA:“ Taky bychom si mohli někdy vyjít do divadla.“

KATRINA:“ A víš, že to není špatný nápad.“

ANDREA: “ A nebo s dětmi na představení na zimním stadioně.“

HARTMUT:“ Jak byla Natálka na té Popelce na ledě?“

KATRINA:“ To je přesně ono.“

SEMIR:“ Stejnak do zimy na to zapomenete.“

KATRINA:“ Aby ses nemýlil.“

SEMIR:“ Teď si zde něco naplánujete a za půl roku nevíte.“

ANDREA:“ To nás špatně znáš.“

HARTMUT:“ Andrea má pravdu.“

SEMIR:“ Aby ses k nim ještě nepřidal.“

Ráno v BMW……. Tom si četl jeden časopis a Semir sledoval okolí.

SEMIR:“ Jaké bylo Labutí jezero?“

TOM:“ Dobrý. A co vaše rodinná sešlost?“

SEMIR:“ Dobrá.“

Na dálnici A1…….Si to frčela pěkná motorka značky Harley, tuto motorku vlastnil typický motorkářský nadšenec – černé brýle, šátek na hlavě, kožené kalhoty, tmavé triko, džínová vesta a kožené vysoké boty ozdobené nejrůznějšími cvočky. Na motorce seděl urostlý muž pod přezdívkou „Zakletá princezna“ alias Michael Wagner, ve věku 50 let. I na tak svůj věk si občas vyšel do fitness centra, se svým kamarádem „Žabákem“. „Zakletá princezna“ měla namířeno ke své dceři do Hagenu.

SEMIR:“ Jsi nějaký zamlklý. Ty a Tina jste si něco udělali?“

TOM: “ Vůbec nic.“ Odložil časopis.

SEMIR: “ Ale opravdu to vypadalo, že jste něco udělali.“

Na motorkáře se přilepilo vozidlo značky Jaguár v modré barvě. Motorkář si tohoto Jaguáru všimnul ve svém zpětném zrcátku, Jaguár se na motorku přibližoval. Spolujezdec v Jaguáru vytáhl zbraň a namířil ji na motorkáře, jak zbraň uviděl v zrcátku, tak přidal plyn. Spolujezdec neváhal a střílel po „Zakleté princezně“. Kulky se občas zakously úplně jinam, než spolujezdec čekal, odchytávali to jiná vozidla na dálnici a vznikaly menší nehody. Nad tímto úsekem dálnice se prolétával vrtulník, všechno krásně viděl. „Zakletá princezna“ si to uháněla, jak mohla, aby se zbavila Jaguára, ale držel se ho jako klíště.

V BMW se ozvala vysílačka.

ANDREA: „Centrála volá, Kobru11.“

TOM: “ Co se děje?“

ANDREA:“ Byla nahlášena přestřelka mezi motorkářem a Jaguárem na A1 na 188km směr na Hagen.“

TOM: “ Andreo, rádi bychom zasáhli, ale jsme na A4.“

ANDREA: “ Tak se můžete spojit s jestřábím okem.“ Tom se lehce pousmál a zavěsil vysílačku. Semir přidal plyn a Tom zapnul majáček.

SEMIR: “ Kdo je to jestřábí oko?“

TOM: “ To se hned dozvíš.“ Pro komunikaci s jestřábím okem, musel Tom lehce přeladit kanál na vysílačce, aby se domluvil s Tinou ve vrtulníku. “ Zmačkané plechy, jestřábímu oku.“

TINA:“ Jestřábí oko je na příjmu.“ Tina jim pověděla, co na A1 stalo. A dál sledovala motorkáře a Jaguár. Průběžně se BMW s vrtulníkem informovali.

SEMIR:“ Tak trochu jsem ti myslel.“

TOM: “ Potřebuje nalítat hodiny.“

Spolujezdec z Jaguáru postřelil „Zakletou princeznu“ do ruky, těžko se mu řídilo, když měl zraněnou ruku. Bylo jasné, že motorkář brzy skončí na silnici. Zanedlouho se jedna kulka zaryla do zadní pneumatiky motorkáře. To hned šel motorkář k zemi. A jak padal, dal si pořádně do hlavy. Krásná Harley se zničila, po dálnici ujela pár metrů. Jaguár ujížděl dál, předjel kamion, spolujezdec prostřílel pneumatiky u kamionu, který zablokoval celou dálnici a protože vezl hořlavinu, stačilo pár jiskřiček – přesněji prostřelení nádrže, která zároveň explodovala. Jaguár si vesele ujížděl pryč. Vrtulník okamžitě přistál na travnatém porostu u dálnice, Tina šla okamžitě na pomoc motorkáři. Když k němu doběhla, byl chvilku při vědomí.

TINA: “ Hlavně neupadejte do bezvědomí. Pomoc tu bude za chvilku.“ Ale bylo už pozdě, během pár chvil motorkář upadl do bezvědomí. Tina si hned vzala mobil a volala rovnou na záchranku. „Kranichová, dálniční policie, nutně potřebuji vrtulník na A1, 204km směr na Hagen. Mám tu těžce raněného muže, upadl do bezvědomí a dostává se do šoku……. Díky, nashle.“ Motorkář se začal třást a dostávat se do šoku. Byla to pěkná šlupka do hlavy, když padal z motorky na zem, a ještě se pár metrů sklouzl po silnici. Tina se společně s jedním pánem se starali o motorkáře, mezitím se tu objevilo BMW.

Během pár minutek se tu objevila kavalérie kolegů od dálniční policie, sanitky, hasiči a vrtulník, který odvezl motorkáře do nemocnice. Byl dost v kritickém stavu. Kolegové podle dokladů zjistili, o koho jde – Michaela Wagnera. Hned to nahlásili Andree, aby se podívala na Wagnera. Komisařové se rozdělili – Semir a Tom odejeli na služebnu a Tina odletěla vrátit vrtulník.

Na služebně v šéfčině kanceláři…….

ŠÉFKA: “ Jak je na tom ten motorkář?“

SEMIR: “ Je dost v kritickém stavu.“

ŠÉFKA: “ Máte se čeho chytit?“

TOM: “ Wagner měl dceru, která žije v Hagenu. Jde tak usoudit, že jel za ni. Wagner byl ještě majitelem jednoho motorestu na A3.“

SEMIR: “ Spíš půjde o jejich klubovnu, kde se jejich parta setkávala.“

ŠÉFKA: “ Nejdřív zajeďte za jeho dcerou, aby věděla, co stalo s jejím otcem.“ Tom se Semirem byli pomalu odchodu, když je zastavila šéfka. “ Tome, docela jste mile překvapil naší státní zástupkyni Schrankmannovou. Dnes ráno mi volala, když si přečetla denní tisk.“

TOM:“ Co v něm bylo tak překvapujícího?“

ŠÉFKA: “ Že se dálniční policie objevuje na charitativních akcích a přispívá na postižené děti v Severním-Porýní a Vestfálsku, jako byla ta včerejší v divadle, kde se promítala opera – Labutí jezero.“ Vzala si noviny do ruky, které ukázala komisařům. Byla tam velká fotka Tiny a Toma, jak se pěkně usmívají na objektiv fotoaparátu od kolínského deníku. Semir hned reagoval na fotku.

SEMIR: “ Tady bych teda Tinu ani nepoznal. Sekne jí to.“ A šel blíž se podívat na fotku, až mu jí šéfka dala do ruky.

TOM: “ Pozvání na tu operu jsme dostali od Tininých rodičů. Vyhráli je na jednom plese.“ Když se Semir vynadíval na fotku, vrátil ji zpátky šéfce do ruky. Tom se Semirem odešli z kanceláře.

Pokusní králíci 6/6

16. 11. 2014 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na letišti Kolín……. BMW přijelo na parkoviště v Kolíně. Tom dal Tině fotku, jak vypadá Sander. A pak vyšla na lov do letištní haly, vypozorovat Dankena se Sanderem. Letadlo ze švýcarského Bernu právě přistálo, chvilku trvalo, než všichni cestující opustili letadlo a našlo svá zavazadla. Tina se vmísila do danu a nenápadně sledovala Dankena, jak se vítá se Sanderem. Společně odcházeli k autu, kde na ně čekal Mark v TIGUANU. Danken společně se Sanderem vycházeli z letištní haly pryč. Sander držel v jedné ruce kufřík s penězi pro Dankena. Tina je následovala s nějakým odstupem. Tina nasedla do BMW, které začalo sledovat auto Dankena a Sandera. Dálniční policie neměla vůbec ponětí, kam jedou.

TIGUAN a BMW se projížděli po kolínských ulicích, aby se dostali na dálnici.

SEMIR: “ Kam se ztratil?“

TINA: “ Příští doprava. Odbočil na A4.“ TIGUAN a BMW si poklidně ujížděli po dálnici A4. Tom si četl noviny, Semir sledoval okolí a Tina si prohlížela mapu, kam by mohli mít namířeno Danken se Sanderem. to už se ozvala vysílačka.

ŠÉFKA: “ Kde jste?“ Po vysílačce zašmátrala Tina.

TINA: “ Jsme na A4. Vůbec nemáme ponětí, kam mají namířeno.“

ŠÉFKA: “ Až něco budete mít, dejte vědět.“

TINA: “ Samozřejmě.“ Zavěsila vysílačku.

SEMIR: “ O co jim jde. Napůl si udělají výlet po městě a teď ještě budou jen jezdit po dálnici.“

TOM: “ Semire, nejjednodušší bude, když se jich zeptáš.“ Po několika km sjel TIGUAN z dálnice na okresní cestu, která vedla ven z města na sever mezi poli, a místy byli malé lesíky. Tina společně s Tomem, který přihlížel přes rameno Tiny, hledali místo, kde. Byla tu jedna příležitost, starý opuštěný barák – mlýn (Habrmannův mlýn) na potůčku Inde. Tento mlýn je občas využíván filmaři, když točí nějakou tu pohádku. Mlýn leží v krásné lokalitě a v minulosti byla dost známí. Ale i když je mlýn v takovém zchátralém stavu hojně navštěvován turisty. TIGUAN přijel ke mlýnu, BMW zůstalo stát o kus dál na cestě. Tina se ozvala na služebnu pomocí vysílačky.

TINA: “ Kobra 11, centrále.“

ŠÉFKA: “ Tino, kde jste?“

TINA: “ Sander s Dankenem zastavili u Habrmannova mlýna.“

ŠÉFKA: “ U Habrmannova mlýna?“

TINA: “ Přesně tak.“

ŠÉFKA: “ Posily jsou na cestě.“ Tina zavěsila vysílačku.

SEMIR: “ Jako vždy přijedou, až bude po všem.“

TOM: “ Tak jim půjdeme přistřihnout křidýlka.“ Komisařové vystoupili z BMW a šli jako myšky ke mlýnu.

Sander a Danken byli v místnosti, kde měl mlynář svou honosnou místnost, kde přijímal návštěvy, spala rodina, kde obědvali, večeřeli,……. Sander položil kufřík s penězi na dřevěný stůl.

SANDER: “ No na předání peněz, dost neobvyklé.“

DANKEN: “ Já vím. Chtěl jsem naši poslední předávku peněz trochu zpestřit.“

SANDER: “ To se vám velmi povedlo. Je to krásné místo.“

DANKEN: “ Díky.“

SANDER: “ Ale doufám, že naše spolupráce nekončí, touto dodávkou peněz, které si plně zasloužili.“

DANKEN: “ To taky doufám. Rád budu za každé €.“

Marek hlídal před vchodem, aby je nikdo nerušil. Ale to už se ke mlýnu plížila dálniční policie. Tom se Semirem zpacifikovali Marka, aby měli rychlejší přístup do mlýna. Když Semir s Tomem se zbavovali Marka, Tina vešla jiným vchodem do mlýna, kde se objevila u místnosti, kde vedli Sander a Danken vážné rozhovory. Danken občas kouknul ven, jak Mark pochoduje po chodbě, ale Mark zrovna neprocházel. Dankenovi se něco nezdálo, ale to už Semir s Tomem byli u Tiny. Danken tomu zatím nedával velkou pozornost, třeba si Marek jenom odskočil, ale když to bylo velmi dlouho Danken se šel podívat na chodbu. Ale dálniční policie nepočítala s jedním ukrytým zrcadlem, které bylo pod stropem naproti místnosti. Danken si ho tam dal schválně. Když už bylo dlouho Danken se ozbrojil, Sander byl nějak mimo, až mu Danken ukázal v zrcadle, že mají návštěvu. Danken se Sanderem se pustili do střelby, aby se zbavili strážců zákona. Dálniční policie jim opětovně vracela střelbu. Danken se Sanderem unikli přes okno v místnosti. Jak Danken se Sanderem utíkali k autu, Tině se podařilo prostřelit přední pravou pneumatiku. Jak nasedli do auta, už se za TIGUANEM objevili policejní kavalérie a zatarasila jim cestu, že neměli šanci na útěk. Semir s Tomem společně s Hotem a Bonrátem zatkli Sandera a Dankena. Další kolegové se postarali o Marka, který byl přikurtován ke schodišti. Policie zabavila kufřík s 5,5 mil €.

V nemocnici……. Tina, Tom a Semir byli navštívit raněného novináře Martina Müllera.

SEMIR: “ Tak už je po všem.“

MÜLLER: “ Můj šéf bude mít radost. Pořád jsem dělal na případu Hansena a na stole se mi kupili jiné kauzy, které jsem měl dávno udělat.“

TOM: “ Ale snad poslední článek byste snad mohl napsat, že vrah Hansena sedí v base s dalšími společníky a lék byl stržen z prodeje.“

MÜLLER: “ To si samozřejmě nenechám ujít. A napíšu ho s velkou chutí.“ Dálniční policie popřála Müllerovi, ať se brzy uzdraví a pak odešli z nemocnice, kde nasedli do BMW a odjeli za Schröderem na něco na zub.

Pokusní králíci 5/6

14. 11. 2014 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Druhý den…… Novinář Martin Müller jel po A3 do své práce. K zimnímu počasí bylo na dálnici velice plynulý provoz na dobře uklizené dálnici. Byla úplně vymetená obloha a svítilo sluníčko, sníh se pod paprsky jenom třpytil. O pár aut dozadu – Volkswagen TIGUAN sledoval novinářovo auto. V TIGUANU seděl Mark s Albertem. Dostali za úkol zbavit se ze světa Martina Müllera, aby fízlům už nic neřekl. TIGUAN předjel novinářovo auto. Albert seděl na místě spolujezdce a připravoval si zbraň, se kterou zaútočí na novináře. Když měl všechno připraveno, Albert se kouknul na Marka, že jde na věc. Albert se vyklonil z okýnka a vystřelil pět nábojů po novinářově autě. Dva náboje se zavrtaly do čelního skla a další tři skončili v předních pneumatikách. TIGUAN ujížděl pryč, novinářovo auto se dostalo do smyku. Pravou částí blatníku Müller škrtnul o středová svodidla.

Narážel do ostatních aut okolo, které dělali malé nehody okolo dvouch až čtyř vozidel v sobě. TIGUAN předjel kamion, kterému Albert prostřílel pneumatiky, řidič dostal smyk a postavil kamion napříč dálnicí. Do kamionu to pěkně napálilo Müllerovo auto. TIGUAN si to ujížděl, Albert s Markem ve zpětném zrcátku se koukali na nehodu.

Vínová Octavia se blížila k místu nehody. Dojíždějící auta brzdily a dělali cestu pro případnou pomoc, která přijede. Tom si četl noviny a Tina se zakoukala dopředu.

TINA: “ Co se tu děje?“ To už Tom odložil noviny na přístrojovou desku. Octavia zajela hlouběji do nehody, kde zastavila. Tina s Tomem vystoupili z auta, Tom nahlásil nehodu na služebnu a Tina odešla pomáhat zraněným. Účastníci nehody si už pomohli navzájem. Jeden z řidičů ukázal na Müllerovo auto, kam se Tina šla podívat, když uviděla Müllera, hned se mu snažila pomoc, když viděla, jak se kapota a kamion o sebe třou a na vytékající benzín z kamionu. Müller měl v autě zaklíněnou nohu.

TINA: “ Tome, pojď mi pomoc.“ Tom přiběhl na Tininu pomoc. Už se objevovaly malé plamínky, po chvilce Tina s Tomem vytáhli Müllera z auta. Utíkali do bezpečí. Tlaková vlna z exploze je trochu odhodila.

MÜLLER: “ Víte……. Rád vás vidím. Takovýhle akce jsou asi u vás v na denním pořádku.“

TINA, TOM: “ 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.“

TINA: “ Krom volných dní…….“

TOM: “ Dovolené a svátků.“ Tina s Tomem pomohli vstát zraněnému Müllerovi. O něj se pak postarali v sanitce, kde si ho vzali sebou, lékaři Müllerovi musí opravit pod narkózou poraněnou nohu. Müller ležel na nosítkách před sanitkou, kde se kolem něho srotili komisařové.

MÜLLER: “ Myslíte si, že v tom má prsty Danken?“

SEMIR: “ To 100%. Chce se zbavit všech svědků.“

TOM: “ V nemocnici se o vás budou starat naši kolegové.“

MÜLLER: “ Vůbec jsem netušil, že budu mít tak horkou půdu pod nohama, když jsem v tom neměl takovej podíl jako Hansen.“ do rozhovoru vstoupil, Hote.

HOTE: “ Nerad ruším, ale volala, že má nějaké informace.“

SEMIR: “ My se pak za vámi stavíme v nemocnici.“ Lékaři Müllera strčili do sanitky, která odjela. Přišel Bonrát.

BONRÁT: “ Všichni svědci vypověděli, že se jednalo o jedno – Volkswagen TIGUAN.“

TINA: “ S SPZ – MKX 850.“

BONRÁT: “ Jak to víš?“

TINA: “ Bonráte, to mu se říká dedukce.“ Komisařové nasedli do svých aut a odjeli na služebnu.

Na služebně……. Andrea předávala šéfové nějaké papíry. Na služebnu se přiřítili komisařové, navštívili Andreu.

SEMIR: “ Jaké, že to jsou ty informace?“

ANDREA: “ Kolegové ze Švýcarska mi něco poslali. Měli by typ na Dankenovu spojku – Matthias Sander. Sander dodává plno firem po celém Švýcarsku, ale poslední době jenom do Německa.“ To už okukovali Andrein počítač, kde byla fotka Sandera.

TOM: “ Polotovar léku do Dankenovi firmy.“

ANDREA: “ Správně. Sander je velmi známá osoba. Udělá, co na očích vidí.“

TOM: “ Holka pro všechno.“

ANDREA: “ Pak jsem se podívala na Dankenovi dluhy. Všechno si to nadělal ve Švýcarsku – v hernách, v bance,……. Až pak se Danken obrátil na Sandera, že pomůže každému. Tak mu udělal nabídku s lékem, když Danken vlastní farmaceutickou firmu. Kolik toho Danken prodá, tolik dostane peněz.“

SEMIR: “ A co Petersen?“

ANDREA: “ Petersen je taková malá rybka ve velkém rybníku mezi lupiči. Pár let za to odseděl, pak se spojil s Dankenem.“

ŠÉFKA: “ A jak je na tom Müller?“

TINA: “ Nic vážného to není.“

ŠÉFKA: “ Nechte postavit před Müllerův pokoj dva policisty.“

SEMIR: “ Zajisté.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. To už se komisařové procházeli kolem Andrey.

TOM: “ A víš, kdy se Sander objeví v Německu?“

ANDREA: “ Zatím ne. Kolegové mi dají ještě vědět.“ To se na služebně objevila paní Hansenová s dalším přínosem do případu.

HANSENOVÁ: “ Dobrý den.“

TINA: “ Paní Hansenová. Něco se snad děje?“ přišla k paní Hansenové.

HANSENOVÁ: “ Něco jsem pro vás našla. Po několika pokusech o hledání kódu k sejfu, kde jsem našla naše cennosti a další věci od mého manžela, narazila jsem na toto. Dala bych vám, když jste byla u nás…….“

TINA: “ To se nic neděje. Mohla jste zavolat a já bych přijela.“

HANSENOVÁ: “ Měla jsem cestu kolem a tak jsem se tu zastavila.“ Předala Tině desky s papíry. Tina si je prohlížela.

TINA: “ Pan Hansen si hrál na detektiva. Byl o krok napřed než my.“ To už se okolo Tiny srotil Tom se Semirem.

HANSENOVÁ: “ Pomohlo vám to?“

TINA: “ Až moc, paní Hansenová.“

HANSENOVÁ: “ Už vás dále nebudu zdržovat. Máte určitě plno práce.“

TINA: “ To je v pohodě.“ Tina se s paní Hansenovou rozloučila. Paní Hansenová odjela domů.

SEMIR: “ Věděl úplně všechno.“

TOM: “ Taky se nediv, že si hrál na vysloužilího policistu.“ Ukazoval prstem na jednom papíru, kde Hansen označoval jako bývalý kapitán z jedné malé služebny.

TINA: “ Jestli o jeho krocích věděl náš Müller.“

SEMIR: “ Jestli jo, tak mu to určitě musel rozmlouvat. Jít na všechny a sám. To je úplná sebevražda.“

TOM: “ Jak se ho půjdeme zeptat.“ Komisařové odjeli směrem do nemocnice.

V nemocnici……. Před pokojem Müllera stáli dva policisté, kteří ho hlídali před případným napadením Dankenových lidí, kdyby ho chtěli ještě dorazit. Komisařové vešli do pokoje.

SEMIR: “ Máme samé novinky.“

MÜLLER: “ A jaké to jsou?“

TOM: “ Nejdříve začneme tím, že jsme se konečně dozvěděli, kdo je spojkou Dankena. Také jsme už našli veškeré podklady k případu.“

MÜLLER: “ Tak to je skvělí. A kdo je ta spojka?“

SEMIR: “ Ta spojka sídlí ve Švýcarsku a jmenuje se Matthias Sander.“

MÜLLER: “ Říkáte Matthias Sander? To už někde viděl.“

TOM: “ A kde?“

MÜLLER: “ To už nevím. Už je to několik týdnů zpátky. Před pár dny jsem si na to vzpomněl.“

TINA: “ Zřejmě jste to viděl u Hansena, když si hrál na detektiva. Získal informace, kdo za tím vším stojí.“ Předala Müllerovi desky s informacemi, které získal Hansen. Müller si to letmo přečetl a prolistoval.

MÜLLER: “ To je ono. Celou jeho akci jsem mu vymlouval, aby to nechal na příslušných úřadech, ať do toho spíše zasvětí policii. Ale nenechal se tím odradit.“

TINA: “ Asi taky víte o jeho nočním výletu k firmě, kde nafotil Dankena s dalšími lidmi, kteří ve firmě dělali zázračné pilulky.“

MÜLLER: “ Ano, vím. Když měl ty fotky, tak jsem Hansena přemluvil, aby šel na policii.“

TOM: “ Věděl jste, že Hansen dostával od Dankena 20 000€ za mlčení.“

MÜLLER: “ Ono tom vůbec nemluvil. Je pravda, že několik týdnů bylo ticho po pěšině, ale pak to zase všechno začalo na novo.“

V Dankenově firmě……. Danken měl u sebe v kanceláři televizi, kde se koukal hlavně na zprávy z domova a ze světa. Hlasatelka televize RTL mluvila o nehodě A3, kde se stala nehoda s Müllerem. Hlasatelka mluvila o tom, že se muži, který to přímo napálil do kamionu, měl středně těžká zranění. Danken hned poznal, že se jedná o Müllerovo auto. Danken hned po této zprávě vypnul televizi a mobilem zavolal Markovi, aby se zastavil u něj v kanceláři. Během pár minutek se Mark zastavil u Dankena v kanceláři.

MARK: “ Něco se snad děje?“

DANKEN: “ No jasně se něco děje. Sakra!“

MARK: “ Tak řekneš mi, co se děje?“

DANKEM: “ Ta novinářská krysa si pěkně leží v nemocnici.“

MARK: “ Ale vždyť z toho nemohl vyváznout se zdravou kůží. Viděli jsme, jak explodoval.“

DANKEN: “ Ale jak se vám to moc nepovedlo. Odstraňte ho konečně z cesty.“

MARK: “ Ale i když toho fízlové mají tolik v ruce.“

DANKEN: “ Odstranit. Müller je v nemocnici u sv. Patrika.“ Mark odešel z kanceláře.

Večer v nemocnici……. Mark společně s Albertem přijeli ve Volkswagenu TIGUAN před nemocnici, kde ležel Müller. Mark s Albertem do nemocnice vešli vchodem pro personál prádelny, kde si vzali na sebe lékařské pláště a vyrazili za Müllerem. Po prázdných uličkách nemocnice se jim to dobře, nikdo z personálu moc nechodil po chodbách a pacienty už spali. Došli až na chirurgické oddělení, kde hledali pokoj novináře Müllera, ale měli to trochu snadné, protože před pokojem Müllera seděl policista v uniformě. Mark s Albertem se dohadovali, co budou dělat dál, když tam je fízl. Museli nějak od něj odlákat pozornost a to tím, že rozbili hlásič požáru. Lékaři a sestry vyběhli ven, co se to děje, za nimi strážce zákona, tento blázinec byl slyšet do dalšího patra, kde seděl, Hote s Bonrátem. Šli hned za hlukem. Mark se zbraní rychle vběhl do pokoje, zastřelil Müllera a společně s Albertem vybíhali z nemocnice. Hote s Bonrátem měli v rukách své služební zbraně, viděli jak Mark a Albertem utíkají pryč. Ani varovná slova od Bonráta je nezastavila, místo toho Hota a Bonráta přepadla malá sprška kulek, Hote s Bonrátem se nedali a také jim věnovali pár svých olovněných kulek. A měli i štěstí. Bonrátova kulka smrtelně zastavila Alberta, který ležel na parkovišti a Mark ujížděl v autě pryč. Bonrát Alberta opatrně skontroval Albertům tep na krku, zda je živ nebo mrtev. Plán dálniční policie zabral na jedničku – Mark vlastně zastřelil polštáře v pokoji, novinář Müller si během činu spal v druhém patře. Hote, zavolal další kolegy na pomoc a ještě komisaře.

BMW s mercedesem dorazili k nemocnici. To se tu objevil i Hartmut, aby zajistil náboje z Müllerova pokoje.

HARTMUT: “ Tak jsem si vzal všechny náboje z toho pokoje. Srovnám je s těmi, co máme.“

SEMIR: “ A pak se podívej na toho mrtvého.“

HARTMUT: “ Pokusím ho najít podle otisků prstů. Když si počkáte do rána.“

TOM: “ Ale jistě.“

HARTMUT: “ To jsem moc rád.“

TOM: “ A co Müller?“

HOTE: “ Spí si jako miminko.“

SEMIR: “ To bych chtěl taky.“

Ráno na služebně……. Komisařové přišli na služebnu, když je zastavil, Hote.

HOTE: “ Hartmut zjistil jméno toho mrtvého. Je to jistý Albert Achler. Už v minulosti spolupracoval Markem Petersenem.“

SEMIR: “ A náboje?“

HOTE: “ Ty jsou úplně identické, které zabili Hansena.“

TOM: “ to si s tím Hartmut pěkně pohnul.“ Tom se Semirem nahlíželi do spisu, to už na Andreině stole zvonil telefon, který šla Tinou zvednout, když Andrea není zatím přítomna na služebně.

TINA: “ Kranichová, dálniční policie…….“ Posadila se na Andreinu židli. Volali švýcarští kolegové, že mají další informace. Tina si psala na malý lísteček datum a čas, kdy přiletí letadlo ze Švýcarska se Sanderem. Pak se koukala do počítače, kde jim ještě švýcarští kolegové poslali nějaké informace o Sanderovi a jeho kšeftech ve Švýcarsku. „……. Moc jste nám pomohli……. Díky……. Nashle.“ Zavěsila. To už se okolo Tiny šel Tom se Semirem.

TOM: “ Copak se děje?“

TINA: “ Ozvali se kolegové ze Švýcarska.“

SEMIR: “ A co pak nám hezkého sdělili?“

TINA: “ Dneska o půl jedný přiletí letadlo se Sanderem z Curychu na letiště v Kolíně.“

TOM: “ A ještě něco?“

TINA: “ Něco málo o Sanderovi. Sander se dal na zahradničení. Dvakrát ho načapali, jak si pěstuje plantáže marihuany, pak si vyráběl svou vlastní extázi pro mladé a další podobné věci.“

SEMIR: “ Chlapec se vyzná.“ Na služebnu přišel Hartmut. Už od Bonrátova stolku huláká.

HARTMUT: “ Něco mám pro vás.“ Došel ke skupince komisařů.

TOM: “ A to je co?“

HARTMUT: “ Na botě mrtvého jsem našel dva dny starou skvrnu. A je polotovar toho vaše zázračného léku.“

SEMIR: “ Před nedávnem přivezli další várku.“

HARTMUT: “ Udělal jsem analýzu léků od Hansena, co měl u sebe a té skvrny na mrtvém. Jedná se o jeden tentýž lék. Můžu?“ koukal se na Tinu, aby ho pustila k počítači. Mával na Tinu s USB.

TINA: “ No jasně.“ Uvolnila místo pro Hartmuta. Hartmut připojil USB k počítači, kde měl udělán malý grafický rozbor. Na obrazovce se objevili dva chemické obrazce ve 3D – hmota z mrtvého a rozbor léku od Hansena. To se okolo Hartmuta se sešli komisařové.

HARTMUT: “ Tento polotovar je základem léku, kterému se pak přidají další látky, které utvoří samotný lék.“

SEMIR: “ A co je to modrý? Není toho tam nějak moc.“

HARTMUT: “ To modrý je dipoxal, dalo by se říct, že to je základ celého léku. Dipoxal vlastně přehluší všechny ty ostatní přísady, které vlastně mají napomáhat k lepší paměti.“

TINA: “ Nacpeš se lékem na paměť a ty si myslíš, že si ti zlepšila, ale přitom máš paměť na stejným místě…….“

SEMIR: “ A pak skončíš na smrtelný posteli.“

HARTMUT: “ Správně. I samotný dipoxal je sám, osobě nebezpečná látka. Pár gramů toho léku vám může způsobit velké problémy s nervovým systémem. Také ho trochu přidávají do extáze, když ji někdo dělá sám. Pak účinky jako marihuana a další takové podobné diskotékové látky.“

TOM: “ Už je na čase to zatrhnout.“

SEMIR: “ Taky si myslím.“

Pokusní králíci 4/6

12. 11. 2014 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Na KTU…….

TINA: “ A co ten Hansenův počítač?“

HARTMUT: “ V jeho počítači jsem nic takového nenašel ani ve složkách ani na hardwaru. Bylo bezprostředně smazáno. Daný soubor byl dokonale smazán.“

SEMIR: “ To máme smůlu. Nějak se musíme dostat k těm podkladům.“

TOM: “ Hartmute, takhle nás zklamat. Co se tobě vždy podaří.“

HARTMUT: “ No tak dobře. Podívám se na to ještě jednou.“

Na služebně……. Komisařové společně s Andreou byli u šéfky v kanceláři. Andrea měla na šéfčině stole rozdělané papíry, Tom se Semirem nahlíželi na papíry. Tina stála pod oknem.

ANDREA: “ Dankenova firma existuje přibližně 10 let, její začátky začínali ve Švýcarsku, kde jaksi zkrachovali. Před 5 lety se usadili tady v Kolíně.“

ŠÉFKA: “ A jak je dlouho na trhu ten jejich přípravek na paměť?“

ANDREA: “ Asi tak jeden rok. Mimo to Dankenova firma vyrábí i jiné léky, které vyvážejí do zahraničí.“

SEMIR: “ A jak mohli zkrachovat. Léky jim musejí vynášet dost peněz.“

ANDREA: “ O tomto bodu zrovna nic není známo.“

TOM: “ Přece by samotní zaměstnanci Dankenovi firmy dělali léky na paměť.“

TINA: “ Co když ten lék na paměť si nechává Danken odněkud přivážet v nějakém polotovaru, pak by ho ve své firmě předělal na prášky. Dankenovi jde o to, kolik toho prodá, tolik dostane peněz.“

SEMIR : “ Jedná se o prášky na černo.“

TOM: “ Za to dostává tučné peníze.“

ŠÉFKA: “ To by v tom případě měl Danken dluhy a to byla jeho jediná příležitost jak se dostat k slušným penězům.“

ANDREA: “ Mám se podívat na Dankenovi dluhy?“

ŠÉFKA: “ Ano.“

TINA: “ A co ta SPZ?“

ANDREA: “ Auto je přihlášeno na jistého Marka Petersena.“ Mezi dveře do šéfčiny kanceláře nakoukl Bonrát a držel v ruce Tinin zvonící mobil. Tina si nechala svůj mobil ležet na stole ve své kanceláři.

BONRÁT: “ Pardon, že ruším. Tino, volá ti nějaký vytrvalec.“ Tina si došla pro mobil.

TINA: “ Kranichová.“

HNASENOVÁ: “ Dobrý den, Hansenová. Volám kvůli tomu, že jsem něco našla k manželově smrti.“

TINA: “ Já se za vámi zastavím.“

HANSENOVÁ: “ Dobře. Zatím nashle.“

TINA: „Nashle.“ Zavěsila.

SEMIR: “ Kdo pak to byl?“

TINA: “ Paní Hansenová, něco prý našla.“ Společně s Bonrátem odešla pryč z kanceláře.

ŠÉFKA: “ Takže Andreo, podívejte se na Dankena i na jeho dluhy, a ještě na to Petersena.“

ANDREA: “ Dobře.“

TOM: “ A nebylo by za škodu se podívat na nějakého toho dodavatele polotvaru jejich léku.“

ŠÉFKA: “ To je dobrý nápad.“

U Hansenové doma……. Tina s paní Hansenovou si sedli v kuchyni, kde seděli nad kávou, a paní Hansenová povídala, co našla.

HANSENOVÁ: “ Víte, trochu jsem dělala pořádek po manželovi. V jeho věcech jsem našla tuhle tu obálku s nápisem: ,Velmi tajné‘.“ V obálce byl klíč – bezpečnostní. A na něm

číslo 95. Tina si ho vzala do ruky a prohlížela si ho.

TINA: “ Tak jsme právě našli klíč ke slovu letiště, které vyslovil váš manžel, než zemřel. Jedná se o bezpečnostní klíč na kolínském letišti.“ Odložila klíček na stůl.

HANSENOVÁ: “ To mi pak také došlo. Ale našla jsem ještě něco. Tyto účty.“ Tina si vzala do ruky účty, které ji podala Hansenová. Účty si prohlížela.

TINA: “ Pravidelně dostával 20 000€. Jsou to jenom 3 měsíce.“

HANSENOVÁ: “ Ale za co?“

TINA: “ Za jedno mlčení od jedné firmy, aby buď nechodil na policii anebo aby se v případu dál nevrtal.“

HANSENOVÁ: “ A kvůli tomu zaplatil Herbert životem.“

TINA: „Ale berte to tak, že se snažil dát pryč z prodeje nebezpečné léky.

Na letišti……. Tina zajela na kolínské letiště se podívat do schránky č. 95. Ve skříňce č. 95 bylo velké překvapení – veškeré podklady Hansenova případu, na kterém dělal. Tina si tak trochu zalistovala složkami, které byly dány do šanonu. V jedné složce byly dány fotografie, z jedné akce, které podnikl Hansen k Dankenově firmě, kde vaří své nebezpečné léky. Tina si vzala šanon podpaždí, zavřela skříňku a odešla na informace se přeptat za slečnou Iris.

IRIS: “ Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“

TINA: “ Dobrý den, Kranichová jsem od dálniční policie.“ Prokázala se průkazem. „Chtěla bych vědět, kdo si pronajal bezpečnostní skříňku č. 95?“ Iris se podívala do počítače.

IRIS: “ Ta skříňka je zarezervovaná 5 dní. A je na jméno Herbert Hansen. Pomohla jsem vám nějak?“

TINA: “ Ano a moc. Děkuji a nashle.“

IRIS: “ Nemáte zač. Nashle.“ Tina odešla ke svému autu a odejela na služebnu.

Na služebně……. U Andrey bylo plno – šéfka Engelhardtová a Tom se Semirem. Tina se hned u nich zastavila.

TINA: “ Můžete hádat 3x, co nesu.“ Položila šanon k Andree na stůl.

SEMIR: “ To není možný, to jsou podklady pro případ.“

TINA: “ Máš bod. Je v tom jedna složka s fotografiemi, kdy si Hansen udělal jednu večerní procházku ke Dankenově firmě.“

ŠÉFKA: „ A kde to bylo?“

TINA: “ Bylo to schováno na kolínském letišti. Klíč měl Hansen doma schovaný.“

SEMIR: „Jedna záhada rozluštěna.“

TINA: “ Paní Hansenová ještě objevila tyto bankovní účty. Hansen dostával po 3 měsíce 20 000€.“ Dala se šéfce do ruky.

TOM: “ Peníze za mlčení. Moc dlouho mu to nezůstalo.“

ŠÉFKA: “ Hansen usiloval o to, aby se léky dostali pryč z trhu.“

ANDREA: “ Podívala jsem se na Dankena. Danken si nadělal dost velké dluhy – v bance, na jedné menší exekuci a v jednom kasinu.“

SEMIR: “ A Petersen?“

ANDREA: “ Ten krátce seděl za mřížemi. Má na kontě samé malé delikty – krádeže, násilí,……. Danken už od dětství žil v bohaté rodině. Jeho firma vynáší dost velké peníze, žije si jako ve vatě. Prostředníka Dankena jsem poprosila o spolupráci Interpolu.“

TOM: “ Neměli bychom dát pár lidí tomu novináři Müllerovi. Když se Danken zbavil Hansena, pokusí se zničit i Müllera.“

ŠÉFKA: “ Dobře, vyčlením dva policisty na jeho ochranu.“

SEMIR: “ Müller je naše jediná osoba, která nám může pomáhat dál s případem.“

O 2 hodiny později……. Tina, Tom a Semir seděli společně v Tomově a Semirově kanceláři nad Hansenovým případem, na kterém dělal. Tina měla v ruce desky se samými tabulkami. Tina odložila desky na stůl. Semir si toho na půl oka všimnul, Tom byl začtený do jednoho případu.

SEMIR: “ Copak, už tě to nebaví?“

TINA: “ Už mi z toho jsou oči šejdrem. Samý tabulky, výzkumy,…….“ Semir odložil spis na stůl.

SEMIR: “ Každej spis nemůže být růžový.“ Tom odložil spis na stůl, když Semir byl pryč z kanceláře.

TOM: “ Kam se nám ztratil Semir?“

TINA: “ Zřejmě šel na můj štrúdl.“

TOM: “ Tomu se nedá odolat.“ Tina se jenom usmívala. Pobídl Tinu, aby si mu Tina sedla do klína, když se tak trochu protahovala. Tina se usadila v klíně svého manžela. „A tobě taky ne.“ Políbili se. Tina si všimla Tomovi fotky na stole. Na fotce byla Tina s Tomem na jejich první společné dovolené v zahraničí na Kypru. Tina s Tomem sedí zamilovaně na lavičce, kde je vyfotil místní obyvatel.

TINA: “ Koukala jsem, že tu máš tu pěknou fotku.“

TOM: “ To je špatně?“

TINA: “ Ale vůbec ne. Když to tak vidím, tak bych se tam jela podívat.“

TOM: “ Udělat si repete naší první naší dovolené……. To není špatný nápad.“

TINA: “ Nemám špatné nápady.“

TOM: “ S tím musím souhlasit.“ Ali si polibek a v tom je vyrušil Semir.

SEMIR: “ Snad neruším.“ Položil na stůl talíř s Tininým štrúdlem.

TOM: “ Ale vůbec ne.“ Semir si vzal jeden kousek štrúdlu a chtěl si do něho kousnout, když zazvonila Semirova pevná linka. S nechutí Semir odložil kousek štrúdlu na talíř a zvednul telefon.

SEMIR: “ Ano…. Semir.“

HARTMUT: “ Ahoj Semire, mám něco pro vás.“

SEMIR: “ Hartmute, nenapínej a povídej.“ Dal telefonát na hlasitý poslech, Tom se mezitím cpal štrúdlem a dělal Semirovi chutě.

HARTMUT: “ Kouknul jsem se ještě jednou na ten počítač. Skutečně před pěti dny se z toho počítače smazal jeden soubor a nějaké obrázky. Bylo to odborně smazaný, že nejde zjistit, o co šlo.“

SEMIR: “ Už víme, o jaké soubory jde. A díky Hartmute.“

HARTMUT: “ Rádo se stalo.“ Oba dva současně zavěsili.

TINA: “ Před pěti dny dal Hansen do bezpečnostní schránky na letišti všechen spis.“

TOM: “ Že by Hansen tušil, že mu jde někdo po krku.“

SEMIR: “ Může to být jedině Danken. Ten měl na Hansena pifku.“

TINA: “ Placení za mlčení Hansenovi dlouho nevydrželo.“ V tom se v kanceláři objevila Andrea.

ANDREA: “ Podívala jsem na ty účty od Hansena. Bankovní konto je psané na Dankena. Na Dankenův účet přicházejí částky z jedné švýcarské banky.“

SEMIR: “ A co majitel?“

ANDREA: “ Poprosila jsem o pomoc švýcarské kolegy. Chvilku to potrvá.“

TOM: “ Děkujeme.“

ANDREA: “ Není zač.“ Odešla z kanceláře.

TINA: „Všechny cesty vedou do Švýcarska.“

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 11. díl

Povídka č.119: Bad Romance 1/6

Láska pro peníze 6/6

Láska pro peníze 5/6

Láska pro peníze 4/6

Láska pro peníze 3/6

Láska pro peníze 2/6

Povídka č.118: Láska pro peníze 1/6

Pokusní králíci 6/6

Pokusní králíci 5/6

Pokusní králíci 4/6

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace