Na KTU…….
TINA: “ A co ten Hansenův počítač?“
HARTMUT: “ V jeho počítači jsem nic takového nenašel ani ve složkách ani na hardwaru. Bylo bezprostředně smazáno. Daný soubor byl dokonale smazán.“
SEMIR: “ To máme smůlu. Nějak se musíme dostat k těm podkladům.“
TOM: “ Hartmute, takhle nás zklamat. Co se tobě vždy podaří.“
HARTMUT: “ No tak dobře. Podívám se na to ještě jednou.“
Na služebně……. Komisařové společně s Andreou byli u šéfky v kanceláři. Andrea měla na šéfčině stole rozdělané papíry, Tom se Semirem nahlíželi na papíry. Tina stála pod oknem.
ANDREA: “ Dankenova firma existuje přibližně 10 let, její začátky začínali ve Švýcarsku, kde jaksi zkrachovali. Před 5 lety se usadili tady v Kolíně.“
ŠÉFKA: “ A jak je dlouho na trhu ten jejich přípravek na paměť?“
ANDREA: “ Asi tak jeden rok. Mimo to Dankenova firma vyrábí i jiné léky, které vyvážejí do zahraničí.“
SEMIR: “ A jak mohli zkrachovat. Léky jim musejí vynášet dost peněz.“
ANDREA: “ O tomto bodu zrovna nic není známo.“
TOM: “ Přece by samotní zaměstnanci Dankenovi firmy dělali léky na paměť.“
TINA: “ Co když ten lék na paměť si nechává Danken odněkud přivážet v nějakém polotovaru, pak by ho ve své firmě předělal na prášky. Dankenovi jde o to, kolik toho prodá, tolik dostane peněz.“
SEMIR : “ Jedná se o prášky na černo.“
TOM: “ Za to dostává tučné peníze.“
ŠÉFKA: “ To by v tom případě měl Danken dluhy a to byla jeho jediná příležitost jak se dostat k slušným penězům.“
ANDREA: “ Mám se podívat na Dankenovi dluhy?“
ŠÉFKA: “ Ano.“
TINA: “ A co ta SPZ?“
ANDREA: “ Auto je přihlášeno na jistého Marka Petersena.“ Mezi dveře do šéfčiny kanceláře nakoukl Bonrát a držel v ruce Tinin zvonící mobil. Tina si nechala svůj mobil ležet na stole ve své kanceláři.
BONRÁT: “ Pardon, že ruším. Tino, volá ti nějaký vytrvalec.“ Tina si došla pro mobil.
TINA: “ Kranichová.“
HNASENOVÁ: “ Dobrý den, Hansenová. Volám kvůli tomu, že jsem něco našla k manželově smrti.“
TINA: “ Já se za vámi zastavím.“
HANSENOVÁ: “ Dobře. Zatím nashle.“
TINA: „Nashle.“ Zavěsila.
SEMIR: “ Kdo pak to byl?“
TINA: “ Paní Hansenová, něco prý našla.“ Společně s Bonrátem odešla pryč z kanceláře.
ŠÉFKA: “ Takže Andreo, podívejte se na Dankena i na jeho dluhy, a ještě na to Petersena.“
ANDREA: “ Dobře.“
TOM: “ A nebylo by za škodu se podívat na nějakého toho dodavatele polotvaru jejich léku.“
ŠÉFKA: “ To je dobrý nápad.“
U Hansenové doma……. Tina s paní Hansenovou si sedli v kuchyni, kde seděli nad kávou, a paní Hansenová povídala, co našla.
HANSENOVÁ: “ Víte, trochu jsem dělala pořádek po manželovi. V jeho věcech jsem našla tuhle tu obálku s nápisem: ,Velmi tajné‘.“ V obálce byl klíč – bezpečnostní. A na něm
číslo 95. Tina si ho vzala do ruky a prohlížela si ho.
TINA: “ Tak jsme právě našli klíč ke slovu letiště, které vyslovil váš manžel, než zemřel. Jedná se o bezpečnostní klíč na kolínském letišti.“ Odložila klíček na stůl.
HANSENOVÁ: “ To mi pak také došlo. Ale našla jsem ještě něco. Tyto účty.“ Tina si vzala do ruky účty, které ji podala Hansenová. Účty si prohlížela.
TINA: “ Pravidelně dostával 20 000€. Jsou to jenom 3 měsíce.“
HANSENOVÁ: “ Ale za co?“
TINA: “ Za jedno mlčení od jedné firmy, aby buď nechodil na policii anebo aby se v případu dál nevrtal.“
HANSENOVÁ: “ A kvůli tomu zaplatil Herbert životem.“
TINA: „Ale berte to tak, že se snažil dát pryč z prodeje nebezpečné léky.
Na letišti……. Tina zajela na kolínské letiště se podívat do schránky č. 95. Ve skříňce č. 95 bylo velké překvapení – veškeré podklady Hansenova případu, na kterém dělal. Tina si tak trochu zalistovala složkami, které byly dány do šanonu. V jedné složce byly dány fotografie, z jedné akce, které podnikl Hansen k Dankenově firmě, kde vaří své nebezpečné léky. Tina si vzala šanon podpaždí, zavřela skříňku a odešla na informace se přeptat za slečnou Iris.
IRIS: “ Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“
TINA: “ Dobrý den, Kranichová jsem od dálniční policie.“ Prokázala se průkazem. „Chtěla bych vědět, kdo si pronajal bezpečnostní skříňku č. 95?“ Iris se podívala do počítače.
IRIS: “ Ta skříňka je zarezervovaná 5 dní. A je na jméno Herbert Hansen. Pomohla jsem vám nějak?“
TINA: “ Ano a moc. Děkuji a nashle.“
IRIS: “ Nemáte zač. Nashle.“ Tina odešla ke svému autu a odejela na služebnu.
Na služebně……. U Andrey bylo plno – šéfka Engelhardtová a Tom se Semirem. Tina se hned u nich zastavila.
TINA: “ Můžete hádat 3x, co nesu.“ Položila šanon k Andree na stůl.
SEMIR: “ To není možný, to jsou podklady pro případ.“
TINA: “ Máš bod. Je v tom jedna složka s fotografiemi, kdy si Hansen udělal jednu večerní procházku ke Dankenově firmě.“
ŠÉFKA: „ A kde to bylo?“
TINA: “ Bylo to schováno na kolínském letišti. Klíč měl Hansen doma schovaný.“
SEMIR: „Jedna záhada rozluštěna.“
TINA: “ Paní Hansenová ještě objevila tyto bankovní účty. Hansen dostával po 3 měsíce 20 000€.“ Dala se šéfce do ruky.
TOM: “ Peníze za mlčení. Moc dlouho mu to nezůstalo.“
ŠÉFKA: “ Hansen usiloval o to, aby se léky dostali pryč z trhu.“
ANDREA: “ Podívala jsem se na Dankena. Danken si nadělal dost velké dluhy – v bance, na jedné menší exekuci a v jednom kasinu.“
SEMIR: “ A Petersen?“
ANDREA: “ Ten krátce seděl za mřížemi. Má na kontě samé malé delikty – krádeže, násilí,……. Danken už od dětství žil v bohaté rodině. Jeho firma vynáší dost velké peníze, žije si jako ve vatě. Prostředníka Dankena jsem poprosila o spolupráci Interpolu.“
TOM: “ Neměli bychom dát pár lidí tomu novináři Müllerovi. Když se Danken zbavil Hansena, pokusí se zničit i Müllera.“
ŠÉFKA: “ Dobře, vyčlením dva policisty na jeho ochranu.“
SEMIR: “ Müller je naše jediná osoba, která nám může pomáhat dál s případem.“
O 2 hodiny později……. Tina, Tom a Semir seděli společně v Tomově a Semirově kanceláři nad Hansenovým případem, na kterém dělal. Tina měla v ruce desky se samými tabulkami. Tina odložila desky na stůl. Semir si toho na půl oka všimnul, Tom byl začtený do jednoho případu.
SEMIR: “ Copak, už tě to nebaví?“
TINA: “ Už mi z toho jsou oči šejdrem. Samý tabulky, výzkumy,…….“ Semir odložil spis na stůl.
SEMIR: “ Každej spis nemůže být růžový.“ Tom odložil spis na stůl, když Semir byl pryč z kanceláře.
TOM: “ Kam se nám ztratil Semir?“
TINA: “ Zřejmě šel na můj štrúdl.“
TOM: “ Tomu se nedá odolat.“ Tina se jenom usmívala. Pobídl Tinu, aby si mu Tina sedla do klína, když se tak trochu protahovala. Tina se usadila v klíně svého manžela. „A tobě taky ne.“ Políbili se. Tina si všimla Tomovi fotky na stole. Na fotce byla Tina s Tomem na jejich první společné dovolené v zahraničí na Kypru. Tina s Tomem sedí zamilovaně na lavičce, kde je vyfotil místní obyvatel.
TINA: “ Koukala jsem, že tu máš tu pěknou fotku.“
TOM: “ To je špatně?“
TINA: “ Ale vůbec ne. Když to tak vidím, tak bych se tam jela podívat.“
TOM: “ Udělat si repete naší první naší dovolené……. To není špatný nápad.“
TINA: “ Nemám špatné nápady.“
TOM: “ S tím musím souhlasit.“ Ali si polibek a v tom je vyrušil Semir.
SEMIR: “ Snad neruším.“ Položil na stůl talíř s Tininým štrúdlem.
TOM: “ Ale vůbec ne.“ Semir si vzal jeden kousek štrúdlu a chtěl si do něho kousnout, když zazvonila Semirova pevná linka. S nechutí Semir odložil kousek štrúdlu na talíř a zvednul telefon.
SEMIR: “ Ano…. Semir.“
HARTMUT: “ Ahoj Semire, mám něco pro vás.“
SEMIR: “ Hartmute, nenapínej a povídej.“ Dal telefonát na hlasitý poslech, Tom se mezitím cpal štrúdlem a dělal Semirovi chutě.
HARTMUT: “ Kouknul jsem se ještě jednou na ten počítač. Skutečně před pěti dny se z toho počítače smazal jeden soubor a nějaké obrázky. Bylo to odborně smazaný, že nejde zjistit, o co šlo.“
SEMIR: “ Už víme, o jaké soubory jde. A díky Hartmute.“
HARTMUT: “ Rádo se stalo.“ Oba dva současně zavěsili.
TINA: “ Před pěti dny dal Hansen do bezpečnostní schránky na letišti všechen spis.“
TOM: “ Že by Hansen tušil, že mu jde někdo po krku.“
SEMIR: “ Může to být jedině Danken. Ten měl na Hansena pifku.“
TINA: “ Placení za mlčení Hansenovi dlouho nevydrželo.“ V tom se v kanceláři objevila Andrea.
ANDREA: “ Podívala jsem na ty účty od Hansena. Bankovní konto je psané na Dankena. Na Dankenův účet přicházejí částky z jedné švýcarské banky.“
SEMIR: “ A co majitel?“
ANDREA: “ Poprosila jsem o pomoc švýcarské kolegy. Chvilku to potrvá.“
TOM: “ Děkujeme.“
ANDREA: “ Není zač.“ Odešla z kanceláře.
TINA: „Všechny cesty vedou do Švýcarska.“